Multimodální konstrukce: jazyk a gestikulace jako vtělená kognice

Multimodální konstrukce: jazyk agestikulace jako vtělená kognice1,2 Eva Lehečková — Jakub Jehlička ABSTRACT: Multimodal constructions: language and gesture as embodied cognition. Language interaction is amultimodal phenomenon. Although traditionally deemed mere epiphenomenon of language, co-speech gestures and other non-verbal means are crucial to all aspects of communication. In this paper, we focus on co-speech gestures from the perspective of cognitivist approaches to language, particularly Construction Grammar. We attempt to make acase for Multimodal Construction Grammar as apromising way of taking co-speech gesture into aholistic symbol-based account, that adheres to both cognitive as well as interactionist principles. KLÍČOVÁ SLOVA: gestikulace, vtělená kognice, konstrukční gramatika, multimodální konstrukce KEY WORDS: gesticulation, embodied cognition, Construction Grammar, multimodal construction ÚVOD: MULTIMODALITA JAKO VÝZVA PRO STUDIUM KOMUNIKACE „Gesture is not part of the language proper. (Or is it?)“ (Abner, Cooperrider, & Goldin-Meadow, 2015, s.437) Každodenní jazyková interakce je multimodální jev. Samotná verbální složka představuje při spontánní dialogické interakci sice nutnou, ne však dostačující podmínku úspěšné komunikace: do mezilidské interakce vstupuje množství dalších sémiotických kódů, modů či modalit, které zásadním způsobem dotvářejí intersubjektivně sdílený význam: intonace, gestikulace, mimika, situovanost mluvčích ajejich tělesnost (Goodwin, 2013; Levinson & Holler, 2014). Ačkoli byl tento fakt zdůrazňován přinejmenším již vpočátcích komunikačně-pragmatického obratu vjazykovědě (např.Pike, 1967), teprve během posledních přibližně třiceti let došlo kvýraznějšímu rozvoji studia komunikace zmultimodální perspektivy. Vedle dlouhodobě se rozvíjejícího zkoumání pravidelností vdistribuci gramatických aprozodických prostředků získává postupně významnou pozornost výzkum gestikulace— od 90.let 20.století se vyděluje samostatná disciplína gesture studies. 1 Tato práce vznikla za podpory projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734 financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. 2 Tato studie vznikla za podpory projektu Univerzity Karlovy Progres Q10, Jazyk vproměnách času, místa, kultury. OPEN ACCESS 90 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2018 Jakkoli vposledním desetiletí můžeme sledovat zřetelný „obrat kmultimodalitě“, který se projevuje zvnější perspektivy meziročním nárůstem publikací, konferencí či výzkumných projektů věnovaných multimodální komunikaci, stále platí, že mnohé oblasti lingvistiky jsou dosud zrůzných důvodů ovlivněny tzv.zkreslením psaným jazykem (written language bias, Linell, 2005; podobně viz též Čmejrková, 2011). Po dlouhá desetiletí byly zdrojem generalizací ojazyce poznatky získané (a) introspekcí, anikoli observací reálného užívání jazyka, ato mnohdy (b) na základě evropských jazyků s velkým počtem mluvčích (Dahl, 1990). Přesun pozornosti kpřirozeně produkovanému jazykovému materiálu znamenal nejprve především studium jazyka psaného— např.většina reprezentativních korpusů zahrnuje zejména (anebo pouze) projevy psané. Ač je tento stav sohledem na náročnost budování mluvených (atím spíše multimodálních) korpusů zcela pochopitelný, je nevýhodný proto, že vsouhrnu běžného objemu produkce apercepce má mluvený projev (spontánní, interakční, situovaný, doprovázený gesty adalšími neverbálními projevy) větší zastoupení.3 Tradiční argumenty pro důležitost soustavného výzkumu mluvených projevů vycházejí zevoluce jazyka (Levinson & Holler, 2014) či jeho ontogeneze ( Tomasello, 2009), popřípadě zfaktu, že nezanedbatelná část mluvených iznakových jazyků zavedenou psanou podobu vůbec nemá. Tato argumentace přitom nemá vést kodklonu od popisu psaných projevů, ale klade si za cíl pomoci systematický popis mluvené komunikace vmultimodální perspektivě učinit rovnoprávnou aběžnou součástí výzkumu vrůzných lingvistických disciplínách, od popisu syntaxe a lexikální sémantiky po analýzu diskurzu (srov.např.Hoffmannová & Zeman, 2017). Přijmeme-li multimodální perspektivu jako právoplatnou apotřebnou, je nutné mimo jiné upřesnit, jaká je role gestikulace vkomunikaci. Aktuální poznatky zvýzkumu gestikulace vedou kpřehodnocení původních představ ogestikulaci jako odoprovodném, paralingválním jevu, který není integrální součástí jazykové kompetence (viz např.Chomsky, Rieber, & Voyat, 1983, s.40). Vtomto textu se proto zabýváme vztahem mezi gestikulací ajazykem, ato zperspektivy kognitivní lingvistiky akonstrukční gramatiky. Konkrétně se soustředíme na dvě otázky: (i) jakým způsobem se gestikulace podílí na utváření významu, avdůsledku toho (ii) za jakých podmínek lze gesta považovat za součást jazykových konstrukcí. Jinými slovy, jakým způsobem se gesta stávají součástí kognitivních gestaltů, které jsou na jedné straně projevem tělesně ukotvené kognice, na druhé straně komplexními, na základě opakovaného užívání konvencionalizovanými signály přispívajícími kporozumění vinterakci. Existuje množství typologií gest ve vztahu kjazyku (např.Argyle, 1975; Birdwhistell, 1970; Ekman & Friesen, 1969). Vrámci gesture studies dominuje kategorizace navržená Adamem Kendonem (1980), později nazvaná Kendonovo kontinuum (McNeill, 1992). Toto kontinuum zahrnuje čtyři kategorie gest: gestikulaci (gesta, která doprovázejí mluvenou řeč, tzv.co-speech gestures), emblémy (kulturněspecifická gesta, jako např.zdvižený palec značící pozitivní hodnocení), pantomimu aznaky znakového jazyka. 3 Ztéto úvahy vtuto chvíli vyjímáme znakové jazyky. OPEN ACCESS EVA LEHEčKOVÁ — JAKUB JEHLIčKA 91 Právě gestikulace coby jev doložený napříč různými kulturami ajazyky je hlavním předmětem zájmu lingvisticky orientovaného zkoumání gest. Voblasti gestikulace identifikovali David McNeill aElena Levy (1982) čtyři základní typy gest: (a) ikonická gesta (sjistou mírou mimetického procesu, například opakované gesto pro otáčení doprovázející pojmenování cyklického pohybu, například točení piruet, protáčení kola apod.), (b) deiktická (ukazovací) gesta, (c) metaforická gesta (například gestikulace směrem doleva od osy těla při hovoru ominulých událostech adoprava oudálostech budoucích) a (d) tzv.rytmizační gesta (beat gestures), která slouží ke strukturaci diskurzu ačasto jsou artikulována paralelně srytmem řeči. Ač takovéto dělení může naznačovat diskrétnost jednotlivých gestických typů, McNeill aLevyová je chápou spíše jako funkční rysy, jež se mohou vrámci jednoho gesta kombinovat. Zároveň čím dál více empirických výzkumů gestikulace tuto kombinaci výše uvedených rysů potvrzuje jako běžnou (viz např.výzkum zaměřený na produkci gest při popisu cesty vKok, Bergmann, Cienki, & Kopp, 2016). Vrámci gesture studies lze (sjistým zjednodušením daným vymezeným prostorem) identifikovat dva hlavní směry, které sdílí základní teoretické předpoklady této disciplíny, avšak liší se od sebe svými cíli aknim zvolenou metodologií: jedná se opřístup interakční apřístup kognitivní. Interakční přístup, který je spojen se vznikem gesture studies jako samostatné disciplíny amezi jehož představitele patří např.Adam Kendon nebo Jürgen Streeck, vychází zdeskripce gestikulačních praktik vreálné komunikaci ukotvené vširokém kontextu (vsouladu setnometodologickým přístupem uplatňovaným např.vkonverzační analýze, kníž se interakční přístup explicitně hlásí). Jeho cílem je ukazovat konkrétní uplatnění gestických praktik ajejich funkční ukotvení vjednotlivých interakcích. Vzhledem kpovaze materiálu ivýzkumného cíle interakční přístupy ani ve výzkumu gestikulace nesměřují ksilným zobecněním, naopak odhalují specifickou individuální či situační variaci. Výrazným představitelem tohoto proudu vgesture studies je Jürgen Streeck, autor jedné ze zásadních oborových monografií (2009). Streeck zkoumá interakce během všedních situací, často vintimním, rodinném prostředí či na pracovišti, ato vduchu tradice, sníž je spjat především Charles Goodwin. Ve své aktuální knize nazvané příznačně Self-Making Man (2017) Streeck analyzuje interakce konkrétního jedince během jednoho dne, ato snejvyšší možnou mírou ekologické validity: subjekt je pozorován ve svém přirozeném prostředí, vpráci, během interakcí skolegy, zákazníky, ale isvýzkumníkem samotným. Streeckův deskriptivní aparát se opírá otzv.gestické ekologie (2009, viz též Kaderka, 2017), tj.orůzné způsoby, jakými se může gesto stát nástrojem (spolu-)utvářejícím význam vrůzných komunikačních situacích. Streeck tyto ekologie popisuje jako „adistinct pattern of alignment between human actors, their gestures, and the world“ (2009, s.7), přičemž rozlišuje (i) interpretování/strukturování světa vmanuálním dosahu; (ii) interpretování/ strukturování světa ve vizuálním dosahu; (iii) zobrazování světa; (iv) myšlení pomocí OPEN ACCESS 92 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2018 rukou; (v)znázorňování komunikačního jednání; (vi) strukturování azprostředkovávání transakcí. Klíčem ke Streeckovu chápání role gesta vkomunikaci je pojem interkorporality (intercorporeality), pocházející od Maurice Merleau-Pontyho. Základní analytickou jednotkou není komunikující subjekt, nýbrž interagující „živá těla“ (living bodies), definovaná nejen prostředím, ve kterém se pohybují ajednají, nýbrž také inkorporací dalších živých těl— ostatních jedinců (s.422). Prostředkem této inkorporace je gesto, chápané spolu sMerleau-Pontym (1945) široce jako jakákoli fyzická aktivita se sémantickým potenciálem (včetně např.tance).4 Kognitivní přístupy ke gestikulaci nejsou metodologicky homogenní, využívají plnou škálu analytických metod, od kvalitativních akvantitativních observačních analýz (vycházejících zmateriálu televizních pořadů či specializovaných multimodálních korpusů, znichž největší anejznámější je mnohojazyčný repozitář televizního vysílání Red Hen Archive (Turner & Steen, 2013)) po experimentální metody psycholingvistické ineurolingvistické. Jejich cílem je za prvé zaměřit se na podobnosti mezi jazykem agestikulací zhlediska vlastního užívání jazyka, tj.na systematický souvýskyt obou modalit, či dokonce na situace, kdy gestikulace řeč nahrazuje. Dalším cílem tohoto přístupu je přispět kpoznání mentální reprezentace obou kompetencí anavrhnout modely jejich mentálního ukotvení, které by bylo možné dále experimentálně testovat. Vsoučasnosti lze pozorovat jistý posun vkognitivně orientovaných výzkumech gestikulace směrem ksolidnějšímu neurofyziologickému ukotvení závěrů okognitivních procesech areprezentacích. Příkladem aktuální studie, která využívá metod běžných vneurolingvistice, je práce Lindy Drijvers, Aslı Özyürek aOleho Jensena (2018). Ve svém výzkumu, založeném na metodě měření tzv.evokovaných poten ciálů (event-related potentials (ERP), tj.změny elektrického potenciálu vkortikálních oblastech spojené sreakcí na kontrolované podněty), se autoři soustředili na roli gest při percepci, pokud je auditivní percepce ztížena přítomností šumu. ERP byly snímány uúčastníků experimentu, který spočíval vprezentaci videí, na nichž mluvčí produkuje izolovaná slova (slovesa vyjadřující činnosti) doprovázená buď ikonickým gestem, nebo bez gesta. Upoloviny stimulů byl akustický signál rušen šumem. Úkolem účastníků experimentu bylo zpětně identifikovat slovesa, která zazněla ve stimulech. Jak se ukázalo, nejen že přítomnost gesta signifikantně zvyšovala pravděpodobnost správné odpovědi urušených stimulů, vedla také krychlejším reakčním časům bez ohledu na kvalitu zvukového signálu. Výsledky měření ERP odhalily aktivaci motorického kortexu během porozumění narušené řeči, což může poukazovat na využívání určitého druhu mentální simulace (viz dále) během porozumění slovesům vyjadřujícím činnosti. Tento výzkum zároveň přispívá kpoznatkům oroli gestikulace při disambiguaci potenciálně víceznačného jazykového inputu. Doklady toho, že ikonická gesta mohou během procesu porozumění víceznačným větám aktivovat cílový význam, přinesli už Holle & Gunter (2007), vjejichž experimentu (opět svyužitím ERP) byly německým mluvčím prezentovány dvojznačné věty typu „Sie kontrollierte 4 Kreflexi pojetí gesta uMerleau-Pontyho viz též práce Josefa Fulky (2017a, 2017b). OPEN ACCESS EVA LEHEčKOVÁ — JAKUB JEHLIčKA 93 den Ball,5 …“ doprovázené ikonickými gesty buď scílovým, či sopačným významem. Úkolem respondentů bylo rozhodovat otom, zda určité gesto kprezentovanému jazykovému materiálu patří, či nikoli. Ukázalo se, že přítomnost ikonického gesta mluvčím usnadňuje aktivaci cílového významu, ato především tehdy, je-li víceznačným prvkem ve větě relativně málo frekventovaná lexikální jednotka. Kognitivistické ainterakční směry vgesture studies mohou působit jako značně disparátní přístupy ke studiu gestikulace, jeden blízký spíše experimentální psychologii, využívající metodologický aparát kvantitativního empirického výzkumu apostavený na paradigmatu testování falzifikovatelných hypotéz, druhý ukotvený spíše vkvalitativní tradici observačních metod, kladoucích důraz na důsledný popis promluv vjejich situovanosti. Vsoučasnosti se však objevují inspirativní podněty kmetodologické integraci obou přístupů— např.podle Jana de Ruitera aSaula Alberta (2017) může interakčním výzkumům prospět propojení sexperimentálními metodami, které prostřednictvím testování generalizací areplikací výsledků umožňují např.identifikovat opakující se vzorce vdatech získaných pozorováním. Experimentální metody je na druhou stranu třeba přibližovat ekologické validitě, na níž staví přístupy interakční, aexperimenty vkontrolovaných podmínkách častěji odvíjet od poznatků získaných observacemi spontánních interakcí. GESTIKULACE AKOGNITIVNÍ LINGVISTIKA Vzhledem ktomu, že jednou zpremis kognitivní lingvistiky (dále KL) je tělesné ukotvení kognitivních procesů akonceptuálního systému (embodiment), zájem ogestikulaci zní přirozeně vyplývá. Ještě před vydáním průlomové práce George Lakoffa aMarka Johnsona Metafory, kterými žijeme (1980) publikoval David McNeill monografii (1979) věnovanou tzv.senzoricko-motorickým schématům, vjeho terminologii konkrétním modelům. Konkrétní modely jsou schematizované reprezentace lidské zkušenosti, tj.opakující se způsoby percepce vnějšího světa avlastního těla, aodpovídají idealizovaným kognitivním modelům (ICM) Lakoffa aJohnsona. Podle Mc Neilla jsou některé typy gest (především ikonická ametaforická) pozorovatelnou manifestací konkrétních modelů ajako takové odhalují strukturu afungování lidského konceptuálního systému. Právě McNeill je autorem (společně sE.Levyovou) jediné kognitivně orientované studie gestikulace (1982), která vznikla během raného období KL v80.letech. Jejich analýza gestikulace během narativů elicitovaných pomocí prezentace krátkého videa6 ukázala, že formální stránka gest (např.tvar ruky či směr adynamika pohybu) úzce souvisí svýznamem doprovázeného jazykového vyjádření, ato jak na rovině diskurzu, tak na rovině jednotlivých konstrukcí. Na rovině diskurzu se tato souvislost podle McNeilla a Levyové projevuje vklastrech gest spodobnými formálními rysy, které slouží kudržení koherence jed5 Kde Ball může znamenat jak ‚míč‘, tak ‚ples‘. 6 Tato metoda (participanti nejprve zhlédnou krátký animovaný film, následně převypravují jeho děj partnerovi, který film neviděl) se později stala standardní technikou pro elicitaci gest doprovázejících promluvu. OPEN ACCESS 94 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2018 notlivých částí diskurzu— hranice těchto klastrů signalizují hranice diskurzních celků.7 Tyto koherentní skupiny gest McNeill (2005) nazývá catchments. Na začátku nového diskurzního celku se podle McNeilla objevují gesta, která mají vysokou výpovědní dynamičnost (Firbas, 1992), přičemž ohraničení tohoto celku je značeno také prozodicky. Dohromady pak gestikulace, prozodie atextové uspořádání diskurzu tvoří zkognitivního hlediska holistický útvar: [t]he organization of discourse is inseparable from gesture and prosody: the three components are different sides of asingle mental-communicative process. Apurely text-based approach, as in the narratology tradition, is blind to twothirds of this discourse structure (McNeill, Levy, & Duncan, 2015, s.273). Na rovině jednotlivých konstrukcí McNeill aLevyová pozorovali korelaci mezi sémantickými rysy sloves aformálními rysy doprovodných ikonických gest. Tato korelace se projevovala jako přímý ikonický vztah, např.upohybu ruky směrem dolů ukonstrukce typu [sloveso pohybu + down]; autoři však pozorovali iméně zjevnou ikoničnost, ato především uužití způsobů slovesného děje (aktionsartu). Např.ukonstrukcí vyjadřujících telický děj doložili pravidelný výskyt gesta, které znázorňovalo směřování kcíli ajeho dosažení. Ipo třech dekádách tato studie stále představuje ustavující příspěvek kognitivního výzkumu gestikulace: jednak po dlouhou dobu (ado velké míry idnes) sloužila jako metodologický vzor pro elicitaci gestikulace iznakované produkce, jednak nastínila dvě hlavní výzkumné oblasti kognitivně orientovaného přístupu ke gestikulaci, totiž vztah mezi gesty aorganizací diskurzu na jedné straně astrukturou gramatických konstrukcí na straně druhé. Tvrzení McNeilla aLevyové (1982), že ikonická gesta jsou manifestací senzoricko- -motorických schémat / konkrétních modelů, předjímá již George Lakoff, který vroce 1977 píše, že „thought, perception, the emotions, cognitive processing, motor activity, and language are all organized in terms of the same kinds of structures“ (1977, s.246). Tato představa ospolečném kognitivním mechanismu, jenž stojí za motorikou iprodukcí jazyka, stojí vzákladu teorií vtělené kognice (přehledově viz např.Wilson, 2002) avKL se odráží jednak vopuštění generativistické představy omodulárně chápané kognitivní schopnosti jazyka, „jazykovém orgánu“ vmysli (Chomsky, 1980), jednak vúvahách ozkušenostní bázi apůvodu konceptuálního systému jazyka. Problematikou vtělené kognice se na tomto místě nemůžeme zevrubněji zabývat. Vjejím rámci pouze představíme několik aspektů relevantních pro přehodnocení úlohy gestikulace vholisticky pojímaném kognitivním mechanismu. Výrazným impulsem byl objev tzv.zrcadlových neuronů (di Pellegrino, Fadiga, Fogassi, Gallese & Rizzolatti, 1992). Jako zrcadlové neurony jsou označovány neurální struktury, které se nacházejí vmozku makaka vepřího (macaca nemestrina), konkrétně voblasti F5, což je oblast pokládaná za homologickou kněkterým částem 7 Výzkumy vedené od té doby naznačují, že se může jednat oprostředek pro informační strukturaci výpovědi či vyjadřování diskurzních vztahů (Ebert, Evert, & Wilmes, 2011). Srov.též McNeillovu teorii tzv.růstového bodu (Growth Point Theory, viz Kaderka, 2017). OPEN ACCESS EVA LEHEčKOVÁ — JAKUB JEHLIčKA 95 Brocovy oblasti vlidském mozku, tradičně asociované sprodukcí jazyka, ale také skontrolou motorických funkcí. Pozornost tyto struktury vzbudily proto, že kjejich aktivaci dochází nejen při motorické činnosti (za což je daná oblast primárně zodpovědná), ale také při percepci motorické činnosti prováděné jiným jedincem, ať už makakem, či člověkem, ato včetně reprezentace činnosti gestem. Tento objev vyvolal široké (adodnes trvající— viz dále) diskuse omožném fundamentálním vztahu mezi motorickou činností ajejí mentální reprezentací učlověka aposloužil jako východisko pro hypotézy ofyziologickém základu lidského konceptuálního systému (např.Arbib, 2012; Gallese & Lakoff, 2005; Rizzolatti & Arbib, 1998). Zrcadlové neurony dodnes představují kontroverzní téma. Jednak zatím nebyly tyto neurální struktury potvrzeny učlověka— veškerá evidence je stále postavena na studiích sprimáty. Další kritiku přináší např.Hickok (2014), který odmítá tvrzení, že zrcadlové neurony zodpovídají za pochopení činností ostatních prostřednictvím mentální simulace,8 jako neodůvodněné, mj.zhlediska lokalizace (srov.však polemiku sHickokovým pohledem od Davida Kemmerera (2015)). Zhypotézy zrcadlových neuronů vychází mj.teorie evoluce jazyka formulovaná Stephenem Levinsonem aJudith Hollerovou (2014), podle níž se lidská komunikace vyvinula koevolucí manuálně-vizuální aauditivně-orální modality jazyka. Vtomto pohledu byla lidská komunikace od svého vzniku multimodální, přičemž kdominanci jedné zmodalit došlo až díky evolučním adaptacím, které skomunikací primárně nesouvisely. Ačkoliv oteorii zrcadlových neuronů se inadále vede poměrně živá odborná debata, oprovázanosti produkce apercepce jazyka agestikulace existují četné poznatky zbehaviorálních ineurologických studií. Jednou ze zdrojových oblastí těchto poznatků je lingvistická afaziologie. Vpřípadě tzv.nonfluentních afázií způsobených lézemi vBrocově oblasti je narušena produkce jazyka, přičemž porozumění zůstává zachováno. Případové studie spacienty snonfluentní afázií (např.Dipper, Pritchard, Morgan, & Cocks, 2015; Kemmerer, Chandrasekaran, & Tranel, 2007) ukazují, že při narušené produkci mluveného jazyka zůstává zachována obecná reprezentační funkce gestikulace (vpodobě především ikonických gest), avšak zhlediska formy je tato gestikulace ovlivněna nestandardní strukturou porušené řeči. Zajímavou oblast představují výzkumy tzv.„somatické relativity“ (bodily relativity, Casasanto, 2011, 2016), teze vycházející ztzv.hypotézy somatické specifičnosti (bodily-specificity-hypothesis), tj.představy, že rozdíly vtělesné konstituci vedou urůzných jedinců kodlišné konceptualizaci světa. Tato představa je explicitně formulována jako analogie krelativitě jazykové. Názorným příkladem tělesné specifičnosti je dominance (lateralita) rukou. Nakolik se může lišit konceptualizace praváků aleváků? Willems akol. (2011) při stimulaci části kortikální oblasti zodpovědné za motoriku dominantní ruky vlevé hemisféře upraváků avpravé hemisféře uleváků evidovali pozitivní efekt při rozpoznávání sloves pohybu— ujiných sloves avopačné hemisféře však žádný vliv stimulace pozorován nebyl. Behaviorální testy provedené Casasantem aChrysikouovou (2011) ukázaly, že (i) praváci asociují koncepty „dobrý“ spravou stranou a„špatný“ slevou, leváci naopak; (ii) nastane-li trvalé (např.ampu8 Kmentální simulaci, resp.teorii simulované akce (simulated action) viz Barsalou (1999), vsouvislosti sgestikulací viz Hostetter & Alibali, 2008. OPEN ACCESS 96 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2018 tací nebo ochrnutím) nebo dočasné znehybnění dominantní ruky, dochází k„reasociaci“ konceptů na druhou stranu. Vedle psychologických studií přinesly důležitý vhled do kognitivních základů gestikulace výzkumy primárně lingvistické. Experimentální studie věnované konstrukcím pohybových událostí (motion events) agestikulaci vrůzných jazycích (např.Kita et al., 2007) odhalily, že pokud je tatáž pohybová událost vyjádřena vrůzných jazycích strukturně odlišně, je tento strukturní rozdíl reflektován gestikulací. Mluvčí jazyků, ve kterých je sémantický komponent dráhy pohybu (path) obsažen vrámci slovesa (tzv.V-jazyky9 vTalmyho (1985) typologii, např.španělština, japonština, korejština či turečtina), mají tendenci během elicitovaných narativů doprovázet konstrukce pohybových událostí komplexní gestickou frází se separátními gesty ikonicky odrážejícími dráhu (path) acharakter pohybu (manner), srov.ve šp.: Metí (path) el barril ala bodega rodandolo (manner). Mluvčí jazyků, které dráhu pohybu nevyjadřují slovesem, ale tzv.satelitem (široké spektrum konstituentů, které jsou závislé na slovesu10), tedy S-jazyky,11 např.angličtina, němčina či čeština, oproti tomu upohybových konstrukcí inklinují spíše ksyntetickým gestům, vyjadřujícím zároveň dráhu izpůsob pohybu, srov.angl.: Irolled (manner) the keg into (path) the store room. Tyto mezijazykové rozdíly naznačují existenci jazykově specifického produkčního mechanismu, vněmž gestikulace amluvená řeč sdílí společnou kognitivní bázi. Zvýzkumů vtělené kognice je patrné, že gestikulace souvisí sjazykem na mnoha rovinách, od fyziologické/neurologické přes konceptuální až po rovinu výrazovou, aže se nejedná odistinkci mezi centrálními aperiferními jevy, ale spíše odva způsoby realizace téhož kognitivního procesu lišící se modalitou. MULTIMODÁLNÍ KONSTRUKČNÍ GRAMATIKA Je-li gestikulace integrální součástí repertoáru ustálených komunikačních schémat, je třeba ji promítnout také do lingvistického popisu. Existuje několik pokusů omultimodální gramatiku, ačkoli se dosud jedná spíše odílčí příspěvky, které většinou nebyly zásadněji rozpracovány. Jako základ pro tyto pokusy posloužily rozličné teoretické rámce. Jedním byla např.hallidayovská funkční gramatika (Halliday, 1985), resp.její varianty. Muntigl (2004) vyšel ztzv.systemické funkční gramatiky (SFG), kdežto Kok (2016) zdiskurzní funkční gramatiky (FDG). Cienki aKok (2016) uvažovali ointegraci gesta do formalismu Langackerovy kognitivní gramatiky (1987). Dalším teoretickým modelem integrujícím multimodální popis je Head-driven Phrase Structure Grammar (HPSG), jehož rozšíření ogestikulaci navrhla Alahverdzhievová (2013). Vsoučasnosti se začíná více diskutovat omultimodálním potenciálu dalšího kognitivně orientovaného teoretického systému— konstrukční 9 Tj.Verb-framed. 10 VTalmyho typologii se jako satelity chápou iprefixy sloves— slovanské jazyky se tak řadí mezi S-jazyky (srov.též studii M.Martínkové vtomto svazku). 11 Tj.Satellite-framed. OPEN ACCESS EVA LEHEčKOVÁ — JAKUB JEHLIčKA 97 gramatiky (srov.např.Fillmore, Kay & O’Connor, 1988; Fried, 2013; Goldberg, 2013). Konstrukční gramatika představuje nederivační holistickou teorii jazyka vycházející zjeho reálného užívání vkomunikaci, které je ovlivněno jak obecnými lidskými kognitivními možnostmi, tak interakčně utvořenými aposilovanými funkcemi jazykových prostředků. Ztoho důvodu konstrukční gramatika směřuje kbudování reprezentace jazykové znalosti ve formě síťového modelu (konstruktikonu), vněmž jsou informace ojednotlivých vlastnostech promluvy (náležejících ktradičním jazykovým rovinám) uloženy najednou vkomplexním bilaterálním znaku (konstrukci) propojujícím formální rysy se sémanticko-pragmatickou informací. Takový model jazyka je vprincipu inkluzivní, tedy bez větších nároků na modifikaci teoretického aparátu otevřený integraci dalších typů informací, například konvencionalizované gestikulace. První úvahy omultimodálních konstrukcích vzešly ze studia osvojování. Andrén (2010) poukázal na to, že když si děti začínají osvojovat první konstrukce (nejčastěji lexikální jednotky, tzv.item-based constructions (Tomasello, 2005)), některé ztěchto konstrukcí jsou od prvního výskytu stabilně doprovázeny konkrétním gestem, ato nekompozicionálně. Zimová (2014) se zaměřila na souvýskyt gest atří typů konstrukcí se slovesy pohybu vangličtině. Vyšla ztoho, že kandidát na multimodální konstrukci musí splňovat podmínku idiosynkratičnosti (tj.nekompozicionality) amusí mít „nadkritickou“ frekvenci výskytu. Kde přesně se nachází frekvenční hranice, je samozřejmě otázka (viz níže). Ukonstrukcí, které Zimová sledovala vmultimediálním repozitáři Red Hen Archive12 (tj. [VPOHYB in circles], [N spin around], [zigzag], [all the way from X prep Y]), tvořily kombinace sgestem 60–80 % výskytů. Schoonjans (2014) sledoval nemanuální gesta— konkrétně pohyby hlavy—, která se vyskytují spolu smodifikačními částicemi vněmčině (např.denn, doch, eben či einfach). Analýza korpusových13 dat ukázala rozdíly ve frekvenci souvýskytů gest akonstrukcí smodálními částicemi, přičemž mezi faktory, které podmiňují míru ustálenosti multimodální konstrukce, Schoonjans uvádí např.specifičnost modální částice či stupeň gramatikalizace. Příkladem často se vyskytující kombinace může být [einfach + zavrtění hlavou]. Reprezentativní ukázku současného stavu výzkumu vmultimodální konstrukční gramatice představilo tematické číslo časopisu Linguistics Vanguard zroku 2017. Část příspěvků tvoří teoretické texty, znichž uveďme především stať Schoonjansovu (2017), která se věnuje hlavním teoretickým problémům, které se zmiňují (mj.ivdalších teoretických příspěvcích ztéhož čísla (např.Hoffmann, 2017; Zima & Bergs, 2017) vsouvislosti súvahami omultimodálních konstrukcích. Schoonjans shrnuje čtyři velké teoretické problémy multimodální konstrukční gramatiky: (i) na základě čeho lze stanovit, že se některé spojení gesta akonstrukce opakovaně 12 Red Hen Archive zahrnuje stovky tisíc hodin televizního vysílání vrůzných jazycích asrůznou mírou anotace. Pro lingvistické účely je podstatné, že tento repozitář je prohledávatelný. Viz http://www.redhenlab.org/. 13 Schoonjansův korpus zahrnoval záznamy různých žánrů televizních pořadů— od parlamentních přenosů po talk show. OPEN ACCESS