„Tisknou pečlivě prosté i vzácné knihy…“ K dějinám tiskařské firmy rodiny Krylů

„Tisknou pečlivě prosté ivzácné knihy…“ Kdějinám tiskařské firmy rodiny Krylů* Jan Wiendl Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky [email protected] „Zmnoha tiskáren, jež jsem vživotě poznal, je mi Vaše oficina zvláště milá. Buďte jí ve zdraví asvěžesti ještě dlouho slavným patronem,“ píše upříležitosti gratulace kšedesátým narozeninám tiskaře Karla Kryla ml. vroce 1938 typograf Oldřich Menhart. Karlu Krylovi ml. bylo dáno ještě dalších necelých dvanáct let, aby mohl pokračovat vdíle svého otce— Karla Kryla st., spoluzakladatele tiskařské oficiny „Kryl & Scotti“, než mu komunisté vdubnu 1950 definitivně odeberou knihtiskařskou koncesi, tiskárnu uzavřou aněkteré stroje odvezou aněkteré před očima rodiny zničí. Této zinscenované „exekuci“ přihlíží itřetí Karel zrodu Krylů, do jehož pojetí smyslu spravedlnosti apráva, jak se odrazí vjeho pozdější poezii ahudbě, se tento zážitek jistě bezesporu silně vepíše. Knihu Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových její autor Vojtěch Klimt založil na citlivě interpretované, přitom heuristicky velmi náročné práci, jejíž metodologickou alfou aomegou je právě snaha zachytit jak profesní, tak irodinné silokřivky formující čtyřicet let práce tiskařského závodu. Lze říci, že díky této důsledně udržované vazbě se autorovi daří vystihnout jádro úspěchu této známé aautory zvláště vmeziválečné době velmi oblíbené tiskárny, která založila svůj odborný profil na precizním tiskařském řemesle prohlubovaném důslednou snahou vyjít vstříc veškerým potřebám „krásné knihy“, uměleckého tisku abibliofilie. Ovšem „úspěchu“, založeného vždy na velikém profesním, ale též rodinném nasazení, které zdůvodu profesní cti neuhýbalo ačasto platilo za tisk krásné knihy výjimečného autora složitým resuscitováním firemního rozpočtu prostřednictvím průmyslových zakázek iosobní šetrností. Jedinečný otisk tiskařského díla Kryla aScottiho včeských amoravských kulturních dějinách Vojtěch Klimt zcela opodstatněně spatřuje voblasti jejich publikací zokruhu beletrie akrásné knihy. Právě jim věnuje klíčovou odbornou pozornost asoustředí se na jejich popis; tisku průmyslových aobchodních zakázek se věnuje jen okrajově. Rozvoj firmy aosudy jejích protagonistů autor sleduje vchronologické perspektivě ana půdorysu klíčových firemních iosobních životních milníků. Daří * Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. OPEN ACCESS JAN WiENDL 167 se mu tím podpořit rámec „příběhu“, který knihu otevírá nejen specializovanému čtenáři, jehož přesvědčí důsledným heuristickým záběrem, ale vlastně komukoli se širším kulturním zájmem asvůlí poučit se vtéto dosud poměrně málo zmapované oblasti. Skutečně— není mnoho podobných publikací, které by stakovou hloubkou aempatií mapovaly vznik, rozvoj afinále tiskárny— podniku, který se obecně vepisuje do kulturní mapy té které literatury auměleckého života, byť primární „slávu“ sklízí autor či nakladatel. Dosavadní, převážně nahodile apříležitostně založené pub likace mapující rozvoj tiskařství v20.století jsou spíše prvními splátkami dluhu, který literární aknihovní věda vůči této oblasti stále mají. První kapitoly Klimtovy knihy nás tedy uvádějí do tehdy většinově spíše německy hovořícího Nového Jičína, kde vlétě roku 1909 zakoupili tiskárnu dva mladí tiskaři Karel Kryl (1878–1943) aFerdinand Scotti (1882–1952), vystupující od této chvíle jako společníci podniku zvaného zpravidla Knihtiskárna Kryl aScotti vNovém Jičíně. Karlu Krylovi pak bude vúnoru 1910 místním úřadem povolena knihtiskařská koncese. Přes počáteční obtíže se oba společníci shodnou na tom, že založí svůj podnik nikoli na povrchní aúčelové tiskařské práci, ale naopak na precizním anáročném provedení určených tisků. To vkrátké době přiláká ináročnější zadavatele, kterým záleží na pečlivé tiskové přípravě knih abibliofilií. Mezi prvními takovými zadavateli je už vroce 1910 staroříšský Josef Florian, hledající vhodného tiskaře pro jím vydávané tisky „Dobrého díla“, tedy překladových apůvodních prací komponovaných jako součást několika edic, jejichž prostřednictvím Florian usiloval orozšíření vlivu teologických, filozofických abeletristických spisů, jež měly prohloubit náboženský život akulturní vzdělání nejen křesťanů. Právě vletitém kontaktu sFlorianovými zakázkami se tiskárna bude profilovat jako vyhlášená aexkluzivní oficina, která si ovšem bude muset poradit nejen snáročnými tisky, ale také splatební nespolehlivostí řady podobných mimořádných klientů. Od počátku tiskárny K&Sse tak do popředí zájmu dostává bibliofilsky exkluzivní práce, které vblízké ivzdálenější budoucnosti budou věnovat značnou pozornost. Vsouvislosti se zakázkami staroříšského Josefa Floriana do kontaktu snovojičínskou tiskárnou vstupuje iJakub Deml, který zde nechá vnásledujících letech tisknout klíčové svazky svého beletristického apřekladatelského díla. Ani Florianovi, ani Demlovi však— jak známo— nešlo oto, aby tiskli „bibliofilie“, zvláště Florian bibliofilským hnutím svým způsobem opovrhoval; oběma šlo vskutku o„dobrou knihu“, ato co do obsahu ico do formy. Kvalita jejich výjimečných, nepřehlédnutelných svazků však otevřela Krylovi aScottimu cestu ido bibliofilských vod, apředevším nastavila vysokou laťku dosavadnímu standardu knihtiskařské práce. Léta první světové války představují první výraznější cézuru vpráci tiskárny, na frontu rukují jak Karel Kryl st., tak Ferdinand Scotti. Ipřes tyto překážky se činnost tiskárny nezastavuje; do let poválečných pak tiskaři vstupují vplné síle. Od roku 1919— co do tvorby krásných knih abeletrie— se vnovojičínské tiskárně množí zakázky takových autorů, jako byli Jaroslav Durych, Bohuslav Reynek, vprvní polovině dvacátých let se rozvine spolupráce spražským vydavatelstvím Aventinum Otakara Štorcha-Mariena. Tisknou zde známá iméně známá díla světové literatury stejně jako domácí představitele české moderny zobdobí fin de siècle— autory kolem Moderní revue, dále Sovu, Březinu; zvláště vpoválečné době tu pak některé výrazné publikace nechá vyrobit iF.X.Šalda. Právě vnovojičínské tiskárně spatřila OPEN ACCESS 168 SLOVO A SMYSL 40 světlo světa rovněž například Babička Boženy Němcové ilustrovaná Václavem Špálou, vsoudobém kontextu jistě neotřelý pokus atakovat avantgardní kresbou ustálené čtenářské stereotypy, ovšem pokus „po zásluze“ náležitě potrestaný soudobým většinovým čtenářem, jak trpce vzpomíná Štorch-Marien ve svých pamětech Sladko je žíti (1966). Mimo jiné také Špálova Babička jako by však symbolicky novojičínským tiskařům otevřela cestu do širších souvislostí českého avantgardního slovesného avýtvarného umění. Další Štorchův pokus aktualizovat moderním malířem odkaz básníka-klasika, tentokrát Zrzavého výtvarná interpretace Máchova Máje, opět realizovaná vNovém Jičíně, se už setká spozoruhodnou čtenářskou reakcí. Stiskárnou začne spolupracovat mezi mnohými dalšími představiteli předválečné výtvarné aslovesné avantgardy např.Josef Čapek či Vlastislav Hofman. Své práce zde nechá prostřednictvím Štorcha-Mariena vyrobit ičelný představitel avantgardního Devětsilu Karel Teige— jde ojeho první knižně publikovanou studii— úvod ke katalogu prací Jana Zrzavého (1923); vroce 1927 to pak bude překlad Baudelairovy Fanfarlo, realizovaný Teigeho družkou Josefou Nevařilovou aprovedený vjeho vlastní typografické úpravě; vydal jej Fronkův Odeon. Tiskařská produkce, otevřená spolupráci srozličnými okruhy soudobé české literatury aumění, tak ve dvacátých letech učiní ztiskárny Kryla aScottiho vyhledávaný podnik, vněmž si dveře budou podávat nejpřednější prvorepublikoví nakladatelé sautory širokého generačního, uměleckého aideového spektra. Teige se Štyrským budou ostatně rovněž autory grafické podoby Lautréamontových Zpěvů Maldororových, prvního českého, vnovojičínské tiskárně realizovaného vydání, které narazí na meze mravnostní cenzury. Jak Vojtěch Klimt dokládá, inovojičínský soud zareaguje anařídí vyřazení některých pasáží, které „mravopočestnost astydlivosturáží“. Hospodářská krize přelomu dvacátých atřicátých let představuje pro tiskařskou oficinu další mezník. Krachuje celá řada zadavatelů tiskařské práce, známý je například pád Aventina Štorcha-Mariena, což mimo jiné pro novojičínské tiskaře znamená úbytek významných pražských autorů, jejichž díla přiváděli na svých strojích na svět. Vté době též končí spolupráce sFlorianem aDemlem; jde ojistě bolavé, jakkoli nezbytné rozhodnutí pro obě strany. Ale ivdobě krize projevují tiskaři dobrý profesní apodnikatelský cit, vrámci možností rozšiřují strojovou kapacitu, vybavují se novým originálním typem písmem, tzv.Menhartovou antikvou, což představuje velké gesto na poli rozvoje bibliofilských tisků. Vprůběhu třicátých let se spolupráce rozvíjí idíky zájmu nových stabilních zadavatelů, jakými byl voblasti krásné knihy např.Otto František Babler aj. Dochází tehdy však rovněž kzásadní proměně ve složení firmy. Neobyčejně totiž narůstá osobní dluh Ferdinanda Scottiho, který firmu svazuje. Scotti vté době rovněž musí čelit řadě rodinných potíží atragédií. Jistěže nikoli bez trpkosti se oba dosavadní společníci rozcházejí, obchodnímu soudu posílají doručenku soznámením oukončení spolupráce 18.5.1936. Od této chvíle zůstane rozvoj tiskárny svázán sjediným mužem, tedy Karlem Krylem st., který však zároveň přenáší břemeno vedení firmy na svého syna Karla Kryla ml. (1910–1971). Ten sveškerou péčí aakribií převezme otcovské dědictví afirmu bude ivdalší nelehké době rozvíjet. Na sklonku třicátých let, po mnichovských událostech azáboru československého pohraničí, přichází jedna znejtěžších zkoušek. Vříjnu 1938 je úředně stanoveno přičlenění celého novojičínského okresu kŘíši. Krylovi se posléze rozhodnou přemístit OPEN ACCESS JAN WiENDL 169 těžiště své firmy irodinného života do moravského vnitrozemí, konkrétně do Kroměříže, kde je tiskárna zapsána do živnostenského rejstříku vúnoru 1939. Navzdory protektorátní situaci aválce se však Karlu Krylovi ml. daří chod tiskárny udržovat. Navazuje nové pracovní kontakty. Rozvíjí se např.spolupráce sbásníkem aeditorem Zdeňkem Řezníčkem, zvláště jde otituly zjeho edice Magnificat. Vydává řadu pozoruhodných svazků, které ve válečné době upevňují národní sebevědomí; patří mezi ně například Komenského Svět vobrazech, Němcové Babička apod., rozšiřuje též počty bibliofilských titulů. Vté době rovněž čelí četným výslechům okupačních orgánů. Krátce po ukončení války Kryl ml. zakládá vlastní knižní edice Varietas či Donatus, podílí se na řadě oborových aktivit, které se vpoválečné Kroměříži rozrůstají. Důležitými partnery pro spolupráci se stávají vydavatelé bibliofilských edic, např.Jan Jelínek ajeho edice Stolístek. Kryl spolupracuje rovněž sPavlem Parmou, vydávajícím vroce 1949 sbírku Rouška Veroničina, poslední sbírku vydanou za života básníka Jana Zahradníčka. Vsouvislosti sjejí realizací Klimt vknize publikuje dosud neznámé básníkovy dopisy. Vroce 1947 Kryl tiskne poslední knižně vydanou Zahradníčkovu básnickou skladbu La Saletta, jež umělecky důsažnou formou tlumočí kritický postoj ke směřování soudobé poválečné československé společnosti, sázející většinově na materialistický aprosovětský model své organizace. Práce na takové knize je vté době bezesporu jasným přihlášením kurčitému chápání života asvěta, které je vprotikladu kpolitice komunistické strany, jež uchvátí moc po únoru 1948. Díky Jelínkovým bibliofilským aktivitám se uKryla tisknou rovněž poslední verše aúvahy Halasovy, relativizující jeho pozici vnomenklatuře poúnorového komunistického Československa. Toto vše se odehrává vpoválečné Kroměříži, jíž vtéto době jako předseda Městského národního výboru vládne místní rodák Alexej Čepička, stalinista azeť komunistického prezidenta Gottwalda. Klimt připomíná tehdejší pověst Kroměříže jako prvního stalinistického města unás. Dopady tohoto nerovnoměrného tlaku na sebe nenechají dlouho čekat. Od února 1948 klesá počet vydávaných titulů beletrie. Posledními knihami tištěnými Krylem ml. jsou Hrubínova báseň Ticho, vydaná bibliofilem Jelínkem jako výraz úcty kzesnulému Františku Halasovi, Komenského Šestero odkazů Kšaftu ajako neprodejný tisk Pavla aMahuleny Parmových Seifertova Frenštátská koleda. 7.dubna 1950 odebírají kroměřížští komunisté Karlu Krylovi ml. tiskařskou koncesi apak je už jen krátká cesta kzabavení azničení rodinné tiskárny— aktu, kterému přihlíží celá rodina Krylova včetně budoucího hudebníka abásníka, tehdy šestiletého Karla Kryla nejmladšího. Poté rodinu Krylovu čeká osud tisíců dalších nespravedlivě stíhaných aperzekvovaných rodin vtehdejším komunistickém Československu. Karel Kryl mladší je povolán do dělnických profesí, které nesouvisejí sjeho původním oborem (stavební dělník apřidavač), bydlí po ubytovnách, krodině se dostává jen ovíkendech. Přeruší pracovní imezilidské kontakty sdosavadními spolupracovníky, uzavírá se do sebe. Rodinu provází úřední šikana, ocitá se vKroměříži vizolaci. Nakonec manželé Krylovi skončí jako pracovníci kroměřížské prádelny, poté prádelny vNovém Jičíně, kam se závěrem života vracejí. Dětem jsou znemožňována adekvátní studia. Na živobytí si přivydělávají irozprodáváním zbytků nákladu bibliofilských publikací, které vpředchozích letech vytiskli. Na sklonku padesátých let se Kryl ml. přece jen na krátký čas může vrátit kživotnímu povolání, když vroce 1959 nastoupí vNovém Jičíně do místní OPEN ACCESS 170 SLOVO A SMYSL 40 provozovny Moravských tiskařských závodů. Zanedlouho se však uněho prokáže angina pectoris aon odchází do invalidního důchodu. Na počátku sedmdesátých let, již vdobě po emigraci syna Karla, propukne uněho rakovina mozku, které podléhá. Právě toto finále života Karla Kryla ml. Klimt rekonstruuje především ze vzpomínek jeho syna Karla, jehož dílu aodkazu se věnuje jako dlouholetý představitel Klubu Karla Kryla atéž jako autor knižně vydané biografie Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla (Galén, Praha 2006). Aprávě usouvztažněním grafických avydavatelských aktivit písničkáře Karla Kryla (1944–1994), rozvíjených zvláště vdobě jeho pobytu vexilu, Vojtěch Klimt symbolicky uzavírá vyprávění otiskařské rodině Krylů. Knihu Vojtěcha Klimta Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových vedle vytěženého množství dokumentárních apramenných materiálů zhodnocuje rovněž série příloh— jde jednak oobrazovou přílohu, jež umožňuje seznámit se sproměnou typografické práce Krylovy (aScottiho) oficiny od počátků do zániku podniku, podnětné jsou ale ikopie klíčových firemních aosobních dokumentů. Nejpodstatnější přílohu ovšem představuje dosud nejkomplexnější anotovaný soupis tisků knihtiskáren Kryl aScotti aKarel Kryl, čerpající zrůznorodých soupisů adohledávající celou řadu dosud neznámých tisků. Soupis obsahuje úctyhodných 1193 položek. Avneposlední řadě je potřeba dodat— recenzovaná kniha není dílem profesionálního literárního, resp.kulturního historika. Svým záběrem, erudicí, pramennou základnou asérií vskutku pozoruhodných adosud neznámých materiálů asouvislostí představuje ovšem velmi cenný příspěvek do domácí literárněakulturněhistorické debaty. AD: Vojtěch Klimt: Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových. Galén, Praha 2019. 492 s. OPEN ACCESS