Naši francouzští básníci

NAŠI FRANCOUZŠTÍ BÁSNÍCI Marès, Antoine— Riedlbauchová, Tereza (eds.). Naše Francie: Francouzská poezie včeských překladech ailustracích 20.století. Praha: Památník národního písemnictví, 2018, 431 s. Renáta Listíková Univerzita Karlova [email protected] Publikace Naše Francie je významným vědeckým azvydavatelského hlediska téměř bibliofilským počinem, který dokládá kontinuální, byť vněkterých nepříznivých obdobích jen tenké předivo vzájemných kulturních vztahů, jejichž shrnutím voblasti české recepce francouzské poezie byla Památníkem národního písemnictví připravená stejnojmenná výstava „Naše Francie“. Publikace, pojatá jako svého druhu výpravný katalog kvýstavě, je zároveň samostatnou vědeckou kolektivní monografií, ucelenou syntézou co do významu apodob recepce francouzské poezie včeském literárním auměleckém prostředí. Společným úsilím českých afrancouzských akademiků vzniklo reprezentativní dílo navazující na tradici krásné knihy, kterou iniciovala malířka azprostředkovatelka česko-francouzských kulturních výměn vposlední třetině 19.avprvním desetiletí 20.století Zdenka Braunerová, arealizovaná například edicí „Knihy dobrých autorů“ při Moderní revue (viz studie Jana Rouse). Tato kolektivní monografie důstojným způsobem završuje více než stoleté období vzájemných, třebaže oboustranně nevyvážených, česko-francouzských vztahů voblasti poezie avýtvarného umění. Soustřeďuje se na vydavatelské počiny 20.století, dokládá však přesvědčivě, že česko- -francouzské literární akulturní výměny mají tradici mnohem delší, jak otom svědčí mimo jiné úvodní studie editora aspolutvůrce výstavy Antoina Marèse. Shrňme, co Naše Francie nabízí aobsahuje. Jedním zpodstatných impulsů monografie ivýstavy bylo zhodnotit bohatý literární archiv uložený vPamátníku národního písemnictví, dosud vtomto ohledu jen málo využitý, obsahující výjimečnou sbírku knih, rukopisů agrafických děl vztahujících se kfrancouzské poezii ajejí literární recepci včeském kulturním prostředí apředstavit jej veřejnosti upříležitosti stého výročí vzniku Československa. Vtomto mezinárodním diplomatickém procesu na konci První světové války sehrála totiž vedle USA nezastupitelnou úlohu právě Francie avpozadí ičeské frankofilství. Výstava apotažmo ipublikace chtějí zároveň ukázat, jak se vzájemné překrývání českých umělců sfrancouzskou kulturou projevovalo ajaké spojnice mohou vést mezi poezií ají inspirovanou ilustrací amalířskou tvorbou. Autorům se tak podařilo vytvořit dosud neexistující syntézu česko-francouzských uměleckých vztahů na poli překladů poezie aknim náležejících ilustrací, případně samostatně existujících výtvarných děl, jež se staly inspirací azdrojem pro samotnou českou poezii, výtvarné umění aknižní kulturu. OPEN ACCESS RENáTA LISTÍKOVá 191 Studie shrnující vydavatelské počiny posledních více než sta let francouzské poezie pro české čtenáře avčeském prostředí potvrzují obecně sdílený dojem omnožství významných francouzských básníků překládaných do češtiny ailustrují názor, že jdou ruku vruce sdějinnými událostmi, které postihly Evropu jako celek aČeskoslovensko jako stát. Navzdory obecně sdílenému přesvědčení, že Mnichovská zrada zanechala na těchto vztazích nenapravitelné škody, zjišťujeme, díky kvantifikující studii Jovanky Šotolové doplněné vypovídajícími grafy, že nejvyšší rozmach překladů avydavatelských počinů spadá do těsně poválečných let 1945–1948, aby potom dramaticky ustaly po roce 1949 avzpamatovaly se vpodstatě až na začátku šedesátých let 20.století. Další útlum potom zaznamenala léta sedmdesátá, naopak vprůběhu devadesátých let nastal další vzestup, byť repertoár ajména vydávaných francouzských básníků se různily jen málo, změnily se především překladatelské přístupy, interpretace adobová recepce vydávaných děl včetně výtvarného doprovodu. Při sestavování této publikace, atedy iscénáře výstavy, si autoři položili několik zásadních otázek týkajících se kritérií výběru poezie— dílo ve verších mimo divadla, včetně básnické prózy, pokud byla jako poezie vnímána— šlo především obásníky avantgardy asurrealisty první třetiny 20.století. Svou úlohu sehrála rovněž existence ilustrace, která dílo doprovází, případně jím byla samostatně inspirována. Vúvahu byla vzata jen knižní tvorba, nikoliv publikace časopisecké, jež tvoří samostatnou kapitolu těchto literárních vztahů anepochybně by vydaly na další monografii. Výběr básníků se soustředil na 20.století, z19.století se pozornost zaměřila jen na několik výjimečných avČechách vysoce oceňovaných francouzských básníků, tedy těch „prokletých“, ana zásadní počin doyena českých překladatelů francouzské poezie, Jaroslava Vrchlického. Byť byly některým významným průlomovým překladům věnovány samostatné studie (viz oddíl „Francouzští básníci ačeský překlad“), vmonografii jde především oto ukázat bohatost tématu arozmanitost básnických žánrů aforem uvedených do českého uměleckého prostředí azačasté zde zdomácnělých; překladatelé byli představeni především na výstavě samotné. Většina autorů studií zvolila chronologické řazení překladů ajejich vydání včeském prostředí. Zmetodologického hlediska je to volba správná, neboť ilustruje kontinuitu překládání auvádění francouzské poezie do kontextu české literatury po celé 20.století avýmluvně, byť spíše implicitně, vypovídá odějinných apolitických okolnostech, které násilně tuto kontinuitu přerušily či výrazně oslabily vobdobích 1939–1945, 1949–1960 a1970–1980. Monografie mimo jiné přesvědčivě dokládá, že dobová recepce samotného díla aposléze jeho překladu, atedy iuchopení básní překladateli, je proměnlivá, závislá na dobovém kontextu aproměnách včase, takže nakonec se dva texty, které dělí téměř celé století, chápané ve své době jako příklad novosti amodernosti, setkají coby klasická kanonická díla vpojetí dnešním (viz např.studie Aleše Pohorského, Záviše Šumana aCatherine Ébert Zeminové). Přesto, že se jedná opublikaci výrazně odbornou— svými studiemi přispěla řada akademiků romanistů ahistoriků umění—, najdeme vní ioddíl „Svědectví překladatelů abásníků“, jež přináší osobitou výpověď českých autorů ojejich cestě kfrancouzské literatuře apoezii zvláště aojejich překladatelských postupech, pochybnostech ivítězstvích. Text Miloslava Topinky soustředěný na jeho vztah kRimbaudovi osobitým aosobním způsobem odpovídá na otázku, kterou klade itext francouzského literárního vědce akomparatisty Pierra Brunela— co je poezie azda je její překlad OPEN ACCESS 192 SVĚT LITERATURY 59 jednou zmožných forem básnické tvorby. Na tuto nevyslovenou otázku odpovídá kladně iJiří Pelán nebo Václav Jamek ve svém svědectví odobě aosvém bytostném sepětí sfrancouzštinou. Podstatné jsou ibadatelské kvality díla: cenné poznámky pod čarou, rejstříky apředevším souhrnná, lze říci vyčerpávající bibliografie českých překladů ajejich různých vydání aedic, znichž je patrné kolísání zájmu českých nakladatelů ačtenářů iněkteré překvapivé edice básníků více oceňovaných vČechách než ve Francii adnes už téměř neznámých. Nejen vtomto ohledu je publikovaná monografie zároveň doprovodem, vysvětlujícím „katalogem“ ke stejnojmenné výstavě ažádoucím doplňkem, tím, že připomíná ita díla apřekladatele, která se, podle úvodního textu iniciátora aspolutvůrce Antoina Marèse, na výstavu už „nevešla“. Samostatným apro čtenáře inspirujícím počinem je ovšem iobrazová dokumentace, která jednotlivé studie doprovází sukázkami ilustrací, titulních listů, frontispisů, rukopisů aobálek editorsky náročných vydání většiny českých překladů francouzské poezie, případně dalších výtvarných děl touto poezií inspirovaných. Vtomto ohledu je monografie Naše Francie zároveň výpravným katalogem výstavy, příspěvkem ksoudobé české knižní kultuře aukázkou tradice českého malířského ailustrátorského umění. Monografie Naše Francie má promyšlenou kompozici tematických oddílů atřídění kapitol ve prospěch plynulého odvíjení obsahu: od zásadních studií pojednávajících oproblematice překladu poezie obecně ačeské zvláště, přes otázky recepce francouzské poezie včeském kulturním prostředí, ato izpohledu statisticko-kvantitativního, přes tzv.„études de cas“ neboli případové studie významných překladů dnes už kanonických francouzských básníků ajejich ilustrátorů, až po osobní výpovědi několika soudobých překladatelů avýznamných romanistů vjedné osobě. Tematicky sjednocená publikace má řadu kladů ajejí vydání nutno považovat za významný příspěvek kprohloubení znalostí apovědomí českého publika omoderní francouzské literatuře, která se stala podnětným impulsem obohacování české literatury, výtvarného umění aedice krásné knihy. Jistě osloví nejen již přesvědčené milovníky francouzské poezie, romanisty astudenty, ale ičtenáře, kterých je unás stále dost. Lze ji jen doporučit školám astudentům, stejně jako učitelům filologicky ahumanitně zaměřených předmětů. Nutno poděkovat organizátorům výstavy aeditorům, kteří vdobě málo přející náročným kulturním počinům, jakým je poezie, tomuto trendu vzdorují, jako by chtěli naplnit výrok Charlese Vildraca zroku 1924 citovaný editorem publikace vúvodní stati (s.9): „… Vtéto době, kdy všude, vPraze jako vPaříži, vládne hrubý duch, lpící na penězích, není-liž nutno, aby se ušlechtilí pokusili sdružiti se?“ OPEN ACCESS