Toward the empirical rumour research

168 ACC JOURNAL 2015, Volume 21, Issue 3 DOI: 10.15240/ ul/004/2015-3-017 K POČÁTKŮM EMPIRICKÉHO VÝZKUMU FÁM Ka eřina Soukalo á Uni e zi a Ka lo a P aze, Fakul a humani ních s udií, P aco iš ě his o ické sociologie, U Kříže 8, 158 00 P aha 5 – Jinonice, Česká epublika e-mail: [email p o ec ed]uni.cz Abs ak Příspě ek se zabý á empi ickým ýzkumem ám p ní polo ině 20. s ole í. V om o období byly p o áděny s ěžejní expe imen y, k e é o li nily empi ický ýzkum následujících le ech, a o nejen dané oblas i. Poukazo áno je na spoji os ak o zaměřených ýzkumů s oblas í o enzní psychologie, konk é ně s ýzkumem pamě i, nímání a přijímání in o mací, a o p o o, že é o době byla áma po ažo ána za zk eslenou in o maci. Příspě ek následně odhaluje nej ýznamnější ýzkumy a mapuje jejich s opy následující ědecké diskuzi. Nad o os ě luje na u dobu a i ní názo y několika málo sociologů, k eří nahlíželi na ámy jako na p oblém čis ě kolek i ního ázu. Přes ože dnešní sociálně ědní ýzkum již nepo ažuje ámu za zk eslenou in o maci, ýzkumy p ních dese ile ích 20. s ole í jsou pozadím dnešních pozna ků o é o na ýsos zá ažné p oblema ice. Ú od V dnešní in o mační společnos i jsme s ědky oho, že se k nám dos á ají p o ichůdné in o mace z několika zd ojů. P á ě ako á o si uace nejasnos i, kdy ne íme, k e ým z nich u ěři , dá á zniknou ámám, d uhu in o mace ýkající se ak uálních záleži os í, k e á nebyla o iciálně po zena [10] či o ěřena [6], [15]. Předpokladem p o znik ámy je důleži os je u, o k e ém ypo ídá, a nejasnos či nedos a ek spolehli ých in o mací o émže je u. Spolehli os in o mací při om sou isí s množs ím o iciálních zd ojů a přede ším se s upněm dů ě y ony zd oje. Fámy se ak obje ují zejména p o o, že lidé mají po řebu hleda ys ě lení u či ých událos í, k e é nemusejí bý o ožné s ím, co hlásají o iciální sdělo ací p os ředky, jež čas o přinášejí in o mace, k e é se posléze ukáží bý jako nep a di é, zk eslené, neúplné či y žené z kon ex u, a p o o se kolek i uchyluje k ěm o iciálně nepo zeným, edy k ámám. Vědecké ýzkumy a s udie o ámách jakož o speci ickém společenském p oblému znikaly až s počá kem 20. s ole í, přičemž ehdy byla áma nímána jako zk eslená in o mace, době 2. s ě o é álky pak jako něco, co je po enciálně nebezpečné a p o ná odní bezpečnos a společenskou mo álku oh ožující. Zkoumání ámy labo a o ních podmínkách má s é kořeny expe imen álních p acích o pamě i a ýpo ědi z p ní polo iny 20. s ole í. Má ak jasnou spoji os s ý ojem o enzní psychologie, k e á na s ém počá ku p o áděla expe imen y, nichž zkoumala spolehli os s ědeckých ýpo ědí. Výzkumná áze psychologie ýpo ědi spočí ala jednoduchých labo a o ních expe imen ech, k e é simulo aly u áření s ědeckých ýpo ědí. Ta o áze zkoumala nímání, zapama o ání a ep oduko ání expe imen álně kon olo aných in o mací [5, s. 351]. Fáma ak byla spojo ána se s ědec ím a psychologickou alidi ou s ědecké ýpo ědi jakož o důkazu soudním p ocesu. Její spolehli os při om zá isela na přesnos i, s níž je zení šířeno, edy i na přesnos i sdělení získaného od p ního člena p ocesu šíření, o němž se předpokládá, že o či ono sku ečně iděl nebo slyšel [8, s. 1]. P á ě ako ý o ak o je ak uální o ázce s ědecké ýpo ědi a je ak zřejmé, že se o enzní psychologie é o oblas i po ýká i s p oblema ikou ám. 169 Příspě ek se zaměřuje na nej ýznamnější p áce, k e é e sledo ané době na poli é o p oblema iky znikly. Zejména poukazuje na ěsnou spoji os ěch o ýzkumů s oz ojem o enzní psychologie a o něž na o, že na ozdíl od současných de inic byla e sledo ané době áma nímána jako zk eslená in o mace. Pos upně jsou pak předs a eny expe imen y, k e é si kladly za cíl popsa a pozna schopnos i lidské pamě i e z ahu k ýpo ědi a k e é poukazo aly na ýznamnou mí u jejího selhá ání a zk eslo ání. Na zjiš ěné pozna ky posléze na azo aly dnes již klasické expe imen y Allpo a a Pos mana, jimž je ěno ána značná čás příspě ku, a o zejména z oho dů odu, že jejich zá ě y byly (a jsou) ši oce disku o ány a následnými expe imen y es o ány. Mimo o je pozo nos ěno ána ojedinělým názo ům ehdejších sociologů, k eří ámu odlišně od psychologicky zaměřených kolegů nímali jako čis ě kolek i ní enomén. Cílem příspě ku je pak předs a i ý oj empi ického ýzkumu ám p ní polo ině 20. s ole í, k e ý se s al základem p o ědecké zkoumání nejen é o p oblema iky dalších dekádách. Ambicí příspě ku je přehledným způsobem uspořáda p oblema iku sledo aného období, konk é ně pak nej ýznamnější expe imen y, jež na om o poli byly podniknu y, ak, aby český č enář získal ucelený přehled jak o é o p oblema ice, ak o ýzkumech jí se ýkajících. 1 S e no y expe imen y a počá ky ýzkumu zk eslo ání in o mací Podle ame ického psychia a Be na da Ha a byl p ním, kdo se expe imen álně zabý al hodno ou ýpo ědi jako důkazu Al ed Bine (1900), k e ý při s ých ýzkumech yuží al ob ázko é es y a zkoumal, do jaké mí y je po uplynu í u či é doby přesný jejich popis. Zkoumal ak pods a ě i schopnos i pamě i a její přesnos . V om o smě u ho následo al William S e n [19, s. 271n], jenž zkoumal p á ě p oblema iku psychologického aspek u ýpo ědi. S e no y expe imen y p obíhaly ak, že po o ná al a yhodnoco al p obando y ýpo ědi se sku ečným s a em. Tak například p obandům ukazo al ob ázky a po předem u čeném časo ém úseku ( ozmezí okamži é odpo ědi až po několik ýdnů) se jich ázal na ůzné de aily. S é zá ě y sh nul do ěch o s upňů přes ědčení p ocesu ýpo ědi – komple ní nejis o a, áhání, jis o a a po zení. Expe imen y ukázaly, že nap os o sp á ně podané zp á y nejsou p a idlem, nýb ž ýjimkou. Samo né zk eslení se o iž obje uje již p o ní pe cepci ob ázku, neboť elké čás i de ailů si p obandi ůbec ne šimli, na íc čím íce uběhlo času od expe imen u, ím se jejich ýpo ěď s á ala čím dál ím méně přesnou a zk eslení bylo zna elnější. S e n přizná al, že nemalou oli mohlo h á p oži í podobné si uace, s níž si jí p oband mohl mysli připodobni , dále in eligence a ú o eň schopnos i yjadřo ání, naopak žádný ozdíl nepos řehl o ázce pohla í [20, s. 7, 9]. S e n ak o podnikl několik expe imen ů na poli předá ání a zk eslo ání in o mací. Přes ože byl psychologem, jeho ýzkumy jsou ele an ní jak p o poznání ý oje kogni i ních schopnos í, ak i pamě i, o něž přináší důleži é pozna ky p o p á ní a soudní oblas . S e n si e s ých expe imen ech kladl o ázky, do jaké mí y může bý s ědec í po ažo áno za objek i ní ak a jeho zjiš ění se ýkala přede ším schopnos i pamě i – zjis il, že p ak icky eške á s ědec í jsou o li ňo ána pamě í a její unkcí. Jakékoli chyby jsou na olik in eg ální součás í pamě i, že ani přísaha není och anou před její omylnos í [20]. 2 Fáma jako zk eslená in o mace S e nů expe imen se s al základem ědeckého ys ě lení ámy a us ano il ji jako předmě sociálních ěd. Následující ýzkumníci šli e S e no ých šlépějích a oz íjeli další pa ame y pamě i, o šem s ejně jako S e n nahlíželi na ámu jako na nesp á ně namířenou, zk eslenou zp á u, k e á se s á á íce chybnou ím, jak se čím dál ím íce šíří. P o Ha a [8] jsou ýsledky ěch o expe imen ů důleži é co do jejich p ak ické hodno y a důleži os i p o psychologii s ědecké ýpo ědi. Podle něj zejména p á níci musí dbá ěch o 170 pozna ků a mí o u o p oblema iku zájem. Psychologie s ědec í o iž zah nuje nejenom p oblema iku pamě i, ale i nímání, přičemž oba p ky dos i zá isí na osobnos ních las nos ech jedince, neboť každý jedinec může in o mace odlišně in e p e o a i odlišně přijíma , například sk ze jeho již naby é znalos i, pos oje, názo y či zájmy. Člo ěk má na íc endenci k egocen ismu a k přeceňo ání de ailů, k e é ho zajímají, přičemž y další naopak opomíná. Fo mo ání ýpo ědi p obíhá sk ze ři k oky: pe cepci, zpomínání a podá ání zp á y. To, co přijímáme, je o li něno ím, co si pama ujeme jako ele an ní zkušenos z minulos i. Schopnos zpomenou si je zá islá na pe cepci, ale i na slo ních ý azech, jimiž si ud žujeme si uace mysli. Podá ání zp á y pak zá isí na schopnos i yjádři se i na účelu komunikace. Ta o p oblema ika byla pečli ě p ozkoumaná F ede ikem Ba le em [2], k e ý podnikl několik expe imen ů oblas i zk eslení a pe cepce. Au o dí, že paměť se začne zk eslo a ihned po pe cepci, nej ě ší oli při om h aje očeká ání a pos oje. Ba le o y expe imen y p obíhaly ím způsobem, že dá al p obandům přečís his o ky a po uplynu í časo ého in e alu ( ozmezí několika minu až měsíců) mu ji měli co nejpřesněji pře yp á ě . Zjis il ale, že p ak icky nikdo si nedokáže nic zapama o a nap os o přesně. Tes o ané osoby ždy zk eslo aly ak, aby p o ně byl obsah co nejpochopi elnější a mysli co nejuchopi elnější. Na pe cepci i na ep odukci měly li s uk u y předchozích znalos í a zkušenos í, k e é aké o li ňují způsob, jakým je in o mace předá ána dál. Ba le [2] ze s ých expe imen ů y odil ři hla ní d uhy zk eslení – šeobecné zjednodušení, jež je dáno zejména ynechá áním de ailů, k e é se zdají bý nepods a né, a o k ůli snaze o co nejsou islejší his o ku či k ůli amiliá nos i s p o ějškem. Dále se se ká áme s ající acionalizací jak celé his o ky, ak i jejích de ailů, a o až do é doby, než její o ma bude snadno uchopi elná p o každého jedno li ce. A nakonec je zde endence u či é událos i bý dominan nější do é mí y, že se s ane s ředobodem, jád em šech os a ních, k e é se kolem ní posléze seskupí. S ejně ak Ha [8, s. 10] idí ámu jako silně spja ou s pamě í a s její schopnos í zk eslo a , z láš ě důleži ým je p o něj p ek an azie, čímž ak na azuje na s é kolegy s psychoanaly ickým přís upem. Dá á ji do sou islos i s pa ologickým přek uco áním nímání jako je halucinace, deziluze, ik i ní zpomínky či pa amnézie, k e é se mohou poji i s duše ním onemocněním. T dí, že p oblema ika ám je se zk eslo áním s ědec í silně spja a, přes o jí šak po ažuje za mnohem ě ší a kompliko anější p oblém. Fámu pak de inuje jako šíření in o mace mezi jedinci, kdy každý z nich přináší ýpo ěď o zení, k e é mu bylo předáno jeho předchůdcem [8, s. 13]. Ačkoli je přenos in o mace od jedince k jedinci in eg ální součás í ámy, celá její pods a a ne k í jen om o aspek u. Z oho o dů odu expe imen y ě šinou ne ypo ídají o pods a ě ámy nap os o nic, neboť zkoumají jen její zk eslení p ocesu šíření, a žádné no é pozna ky expe imen u nemohou y s a , leda y, k e é byly již kons a o ány předešlých ýzkumech s ědeckých ýpo ědí. Fáma je na olik komplexním sociálním enoménem, že expe imen o ání é o oblas i je složi é, neboť má co do činění i s psychologickými p incipy, k e é se z ahují k cho ání skupin či společnos i jako celku, zejména k cho ání da u. V da u jedinec nejedná acionálně, cho á se a myslí úplně jinak, než by se byl cho al jako samos a ně u ažující jedinec. Ha mnoho ěží z p áce Ins ink y s áda mí u a álce (1914) Wil eda T o e a. T o e o iž dil, že eške é sociální je y jsou ys ě li elné s ádním pudem. Pakliže je s ádní ins ink maximálně s imulo aný a dominuje ak mysli, šíří se ne acionální mínění a schopnos k i ického u ažo ání se přímoúmě ně snižuje. P á ě ím o způsobem jsou akcep o ány ámy či dezin o mace i mezi lidmi, k eří by za běžných okolnos í byli schopni posoudi jejich nemožnos a nep a děpodobnos . 171 Klíč k pochopení ámy pak Ha idí p cích, k e é jsou pří omny během jejího ús ního šíření. Sdělení se sice komunikací pozměňuje, ale ne k ůli zámě né manipulaci šiři ele či šiři elů, ale k ůli ne ědomé síle a p kům obsaženým p ocesu samo ném. Ha ak idí jako s ěžejní d a ak o y – přek uco ání a s ádní pud. Přek uco ání idí jako zk eslení komunikaci (např. jako p á ně pojímané s ědecké ýpo ědi), s ádním pudem se inspi o al u T o e a. Au o nad o dil, že při přek uco ání in o mací jsou pří omny ři mechanismy – selek i ní pozo nos , k e á způsobí, že si z předložené in o mace ezmeme pouze o, co nás zajímá; selek i ní yba o ání, němž po lačujeme emocionálně oh ožující zpomínky a klademe dů az na o, co nás nej íce uspokojuje; a konečně podně ná síla o ázek, k e é klademe. Ty o ři mechanismy nazý á psychickými komplexy, k e é de inují a o li ňují lidskou osobnos . 3 Klíčo á p áce Go dona Allpo a a Leo Pos mana V mezi álečném období, k e é se zaměřuje na psychologii s ědka, je k i ickým způsobem e lek o áno období psychologie ýpo ědi, němž byly zkoumány pozná ací psychické p ocesy, k e é se podílejí na u áření ýpo ědi, a němž ě šina zá ě ů ypo ídala o její nespolehli os i či nepřesnos i. Následující období již p acuje s ýpo ědí jako p oduk em pozná acích p ocesů a aké s ím, že spolehli os ýpo ědi zá isí i na řadě si uačních a osobnos ních ak o ů. Expe imen y se ak zaměřují na o, jak člo ěk nímá, jak si zapama o á á i jak posléze ypo ídá. P o konk é ní odpo ěď je om o období důleži á ě ohodnos , k e á je šak podmíněna znalos í celko é způsobilos i jedince poda spolehli ou ýpo ěď [5, s. 35]. Během 2. s ě o é álky se šířilo mnoho ám, k e é byly nímány jako ná odní oh ožení, jak o ázce bezpečnos i ak i mo álky, což edlo ame ickou ládu k us ano ení několika ýbo ů, z . klinik ám ( umo clinic p ojec ), jež měly za úkol ámy sh omažďo a , analyzo a a y ace , případně zdělá a eřejnos oblas i dané p oblema iky [11, s. 37]. Kliniky ám byly zakládány na ysokých školách a uni e zi ách a e s é pods a ě předs a o aly specializo anou skupinu dob o olných p o eso ů a s uden ů. Nejznámější ako ou o klinikou byla bos onská, zniknu ší oce 1942 na popud Go dona Allpo a, k e ý zde s Robe em Knappem p o áděl ýzkumy, k e é o li nily odbo né nímání ám na několik desí ek dalších le . Bos onská klinika se s ala p o o ypem a zo em p o šechny os a ní. Fámy byly do kliniky zasílány například č enáři no in a časopisů, přičemž yb ané analyzo ané ámy na o ycházely jako sloupek no inách Bos on He ald. Robe Knapp [11] iděl e ámách p ojekci oba . Podle něj se jim daří z láš ě době sociálních h ozeb, a p o o ýzkumy o ní exis ují p á ě ako ých o dobách. V dobách álky y s á ají zejména p o o, že jsou od azem u či ých poci ů, ať už přání, oba , podezření nebo nepřá els í. Sám ámu de inuje jako zení o ak uálním éma u, k e ému se má ěři a k e é se šíří bez o iciálního o ěření [11, s. 22]. Fáma je p o něj speci ický případ ne o mální sociální komunikace se řemi s ěžejními cha ak e is ikami – šíří se přede ším ús ně, nabízí in o maci, edy ýká se u či é osoby, událos i či s a u, a konečně yjadřuje a uspokojuje emocionální po řeby komuni y. Au o nicméně upozo ňuje, že ne šechny ámy mají ždy y o las nos i, něk e é z nich jsou pouze in o ma i ní, naopak jiné mohou slouži pouze jako emocionální uspokojení. S ěžejními ýzkumníky oblas i p oblema iky ám byli Go don Allpo a Leo Pos man, jejichž kniha The Psychology o Rumo [1] se s ala nej li nějším ex em oblas i ýzkumu ám p ní polo ině 20. s ole í, o šem i dnes má s é nezas upi elné mís o. Au oři ámu de ino ali jako u či ý ý ok, k e ému se má ěři a k e ý se šíří od osoby k osobě zp a idla ús ně, o šem bez údajů, k e é by ypo ídaly o míře sku ečnos i [1, s. ix]. Dodá ají, že na počá ku každé ámy ždy s ojí in o mace ýkající se ak uální událos i, o šem p ocesu šíření 172 se zk eslí až do é mí y, že nikdo už není s o posoudi , co je a co není p a da [1, s. 33]. P a di os ámy je dle nich eo e icky značně omezená, p ak icky šak nemožná. I oni edy ámu iděli jako zk eslenou in o maci a ak nu ně došli ke s ejnému ýsledku jako ýše jmeno aní au oři, edy že čím déle je áma šířena, ím íce je zk eslo ána. Fáma se dle nich šíří za d ou podmínek: pokud je je , o němž ypo ídá, p o jedince důleži ý, a pokud jsou dosa adní in o mace o émže je u nedos a ečné nebo nejednoznačné. Těmi o zeními us ano ili základní p a idlo ámy, edy že [1, s. 34] R ( umo ) = I (impo ance) x A (ambigui y), (1) neboli F ( áma) = D (důleži os ) x N (nejasnos , nejednoznačnos ). (2) Vz ah důleži os i a nejasnos i je násobený, edy neexis uje-li jedna p oměnná, zniká nulo ý ýsledek – áma nemůže zniknou . Ačkoli u o o mulaci po ažují za základní p a idlo, je o spíše pouhá podmínka, k e á je na íc us ano ena pouze na několika málo zkoumaných případech. Veške é jimi p o edené expe imen y ycházely ze zmíněných psychologických pozna ků o pamě i a její schopnos i yba o a si. Každý expe imen p obíhal za pří omnos i šes i až sedmi p obandů, přičemž šíření bylo ře ězo i é, byla použí ána me oda sé io é ep odukce. P oband dos á al izuální s imuly e o mě ob ázků suges i ních sociálních scén, následně měl s é pozna ky sděli dalšímu účas níko i a ak p oces šíření pok ačo al až k poslednímu článku skupino ého ře ězce. Veške é zá ě y o ámě jakož o in o mačním zk eslení ak zešly z po o nání zadané zp á y ( edy oho, co sku ečně bylo na ob ázku) a konečné zp á y, k e á se dos ala k poslednímu členo i expe imen ální skupiny. Tak o uchopený enomén následně analyzují kon ex u indi iduální psychologie jako zk eslení. In o mace se zk eslují jak jedinco ým nímáním s ě a, jeho dojmem ze sdělení, ak i jeho pamě í, ale i ans o mací in o mace šířením od osoby k osobě. Ta o změna sociální i indi iduální pamě i má ři aspek y, k e é au oři nazý ají (1) edukce, (2) a o ání a (3) přizpůsobení. Redukce, edy eliminace de ailů, zniká ím, že čím íce je áma šířena, ím je náchylnější ke zk aco ání a zes učňo ání p o snadnější uchopi elnos . Z labo a o ních expe imen ů au o ů zešel ak , že nej íce de ailů z přenášené in o mace se y ácí na samém počá ku sé ie ep odukce. Každou následující e zí ak poče zachycených de ailů klesal, přičemž au oři nad o předpokládali, že e sku ečnos i je mí a zk eslení ješ ě zna elnější [1, s. 76, 148]. Tak o z eduko aná in o mace je posléze a o ána způsobem, že je zdů azněn nějaký de ail. T a o ání si lze pods a ě předs a i jako selek i ní pe cepci, zp aco ání, nímání, a je nedílnou součás í každého p ocesu šíření ám, i když s ou oli seh á á i kons i uce skupiny, níž je šířena. V posledním s ádiu p ocesu je áma přizpůsobo ána, říbena a up a o ána e shodě se zájmy, přís upy ale i s e eo ypy [1, s. 134–136]. Podle au o ů je a o řísložko á koncepce apliko a elná na eške é ámy, k e é jsou šířeny jak ůzných společnos ech, ak i skupinách. Nad o dí, že řísložko ý s upeň zk eslo ání je uni e zální, o šem uzná ají, že za u či ých podmínek může bý aplikace oslabena (příkladem mohou bý es y za šíření ám nacis ickém Německu). Velké k i ice ze sociologické pozice pod obil au o y Tamo su Shibu ani [16], k e ý y ýkal zejména o, že o mulace jako labo a o ní podmínky, základní p a idlo či dynamika jsou za ádějícími pojmy, k e é budí dojem, že celá p áce je us ano ena na základě pří odních ěd, nicméně jejich p áce není zdaleka podpořena na olik přes ědči ými důkazy. Ve sku ečnos i jen málo jejich ý oků o ámě je pů odních a Shibu ani ak jejich publikaci idí spíše 173 seb ané a u říděné názo y dří ějších ýzkumníků, přičemž něk e é ehdejší době s ěžejní p áce au oři přehlížejí (např. íceú o ňo ou eo ii P asada, psychoanaly ický přís up Ha a a Junga aj.). Jejich základní p a idlo ámy je pods a ě McG ego o ou eo ií o ak o ech, k e é o li ňují lidské pos oje, předsudky a přes ědčení. Douglas McG ego oce 1938 a gumen o al, že li subjek i ních ak o ů na pos oje a předsudky je limi o án s upněm nejasnos i daných si uací a o něž ím, že en o li zá isí na míře důleži os i p o jedince, k e ý je do ěch o si uacích zapojen [12, s. 192]. Allpo s Pos manem si ak ypůjčili McG ego o u d oučlennou o nici, na níž us ano ili s ůj ýzkum. S ůj řísložko ý model zk eslo ání in o mací zase pře zali od Ba le a, což o šem i sami přizná ají [1, s. 143]. S ěžejní ý kou k celé jejich koncepci je šak o, že áma jakož o sociální enomén není jen o jednoduchém ak u, že je kdosi zapojen do p ocesu jejího šíření, ale má mnohem hlubší příčiny. Jejich p áce je ak jejich předpoklady omezena jak eo e icky, ak me odologicky, čímž se pods a ně snižuje uži ečnos jejich modelu a ýsledků z něj ycházejících. Au oři o iž komple ně igno o ali komunikační síť, nebyli schopni idě ámu a jedince zapojené do jejího šíření jinak než jen ne ědomě eagující členy s ého zkons uo aného modelu. Na další p oblema ické aspek y jejich expe imen ů, k e é neodpo ídají eálnému šíření, upozo ňuje Da id Coady [4, s. 90–91]. V eálném ži o ě, na ozdíl od uměle zkons uo aných expe imen ů, je olik odlišnos í a po ažo a ámu za zk eslenou in o maci je nap os o nedos ačující, neboť k ako ému zk eslo ání jako expe imen ech e sku ečnos i může dojí jen s ěží (na íc je jimi za zk eslení po ažo ána byť sebemenší změnu obsahu). P oblema ické aspek y dále spa řuje om, že (1) lidé běžném ži o ě ob ykle mají o předmě u ámy nějaké předchozí znalos i a sku ečné ámy ypo ídají o sku ečných událos ech a je ech, k e é jsou p o ě šinu lidí důleži é. (2) Fámy se šíří mezi lidmi, k eří se znají, udíž jedince o li ňuje i o, kdo mu ji řekl a za jak dů ě yhodnou on sám u o osobu po ažuje. (3) Ve sku ečnos i mohou šiři elé ám íce než jen předá a obsah ámy. Mohou aké poukáza na o, zda obsahu sami ěří či nikoli , mají možnos poukáza na něk e é p oblema ické čás i ýpo ědi či naopak yzd ihnou jiný de ail. (4) Lidé, jež ámu zaslechnou, mají eálném ži o ě možnos ji dál nepředa . S ejně ak mají možnos klás doplňující o ázky a o ěřo a si obsah ámy sami. (5) Fámy se e sku ečnos nešíří ře ězo i ě, ale spíše me a o icky o mou sí ě. Podle Allpo a a Pos mana je p imá ním mo i em p o šíření ámy snaha zba i se emocionálního laku, přičemž elkou úlohu h aje p ojekce či las ní přání. Její šíření s ejně ak může slouži k osp a edlnění u či ého poci u nebo k ys ě lení, p oč se člo ěk cí í či cho á, ak jak se cí í či cho á. O šem nap os o opomíjejí ak o oba a jejich příčin, k e ý se následujících dekádách ukázal bý , zejména p o sociologicky o ien o ané bada ele, jako nap os o s ěžejní [6], [15], [17]. Ze sociologického pohledu je spíše důleži ější snaha naléz smysl s ě a a p os ředí, němž žijeme, edy snaha obje i přija elné ys ě lení p o ma oucí a nejasné si uace. P o ýzkumy dalších dekád je ak dos i ěžké přijmou zá ě y us ano ené na základě labo a o ních expe imen ů, p o ože s udo a ámu izolo aně od sociálních si uací, nichž zniká a šíří se, způsobuje pouze meze y jejím poznání. Není možné jí po ozumě bez de ailního poznání podmínek, za nichž se z odila, a bez zkoumání mezilidské in e akce, sk ze níž se šíří. 4 Re lexe zá ě ů Allpo a a Pos mana e ýzkumech 40. a 50. le Shibu ani nebyl jediný, kdo ýzkumníky k i izo al. Cho us [9, s. 314] podnikl las ní expe imen , e k e ém se pokusil ypořáda se s chybějícími ak o y modelu základního p a idla ámy, k e é jsou podle něj nu né do o mulace začleni . Uzná á ak o y důleži os i a nejasnos i, ale do o nice je nu né zah nou ak o indi iduálních dispozic. Do s á ající o nice ak přidal p oměnnou c, yjadřující souh nně k i ickou kompe enci účas níků p ocesu šíření ( ou je například p ozí a os , olní ak o , mo ální k i ika či s ědomí a zodpo ědnos ). 174 K i ickou kompe enci u ažo al i Theodo e Caplow [3], zabý ající se ámami době 2. s ě o é álky, přičemž spa řuje e ek jejich šíření e z yšující se alidi ě zení. Caplow idí ámu jako p oces sces né o my komunikace a poukazuje na podobnos expe imen ů na poli ám s expe imen y alidi y oči ého s ědec í. Caplow s udo al šíření ám mezi ojáky Paci iku během 2. s ě o é álky a naznačil, že álečné podmínky snižují jak celko ou mí u zk eslo ání in o mací, ak i šíření alešných ám. Jedním z dů odů může bý ak , že ěch o dobách je důleži á jedinco a dů ě yhodnos – edy pokud by někdo šířil alešné ámy, napříš ě by byl z jakékoli komunikace yloučen. Tím o znikala ysoká in o mační ú o eň, k e á edla k elimino ání alešných ám a jinak zk eslených in o mací či dezin o mací. Caplow s ejně jako jiní u ádí, že ě šinou na p ocesu šíření pa icipuje íce o kanálů, sk ze něž je áma šířena ma a o ou sí ě, nikoli pouze ře ězo i ě jako expe imen ální si uaci. Vě šina endencí ke zk eslení, k e é y s aly expe imen ech, ak icky neexis uje a je nu né se y a o a gene alizaci o in e akčním p ocesu z labo a o ních expe imen ů. Caplow aké s ojí analýzou ukázal, že ě šina ám e s é konečné podobě ykazuje mnoho de ailů a je ak p o ikladu k eo ii Allpo a a Pos mana spíše zhuš ěná než op oš ěná a zes učněná. Caplow s ejně ak analyzuje nesoulad mezi s ými zjiš ěními s ěmi Allpo a a Pos mana, k e ý spočí á e d ou mechanismech, nichž je zk eslení p ocesu šíření elimino áno nebo je mu zab áněno. Za p é, áma je ě šinou yslechnu a íce než jednou a ak éž je íce než jednou předána dál, na íc eci kulace ede k eliminaci ůzných a ian . Za d uhé, jedinci zaple ení do předešlých in o mačních nepřesnos í jsou ze šíření ámy yloučeni [3, s. 301]. Další ozdílnos i mohou bý ys ě leny ím, že labo a o ních expe imen ech je předá aný obsah elmi de ailní a ím i kompliko aný. Nap o i omu e sku ečnos i jsou ámy ela i ně jednoduché, nekompliko ané, s minimem nepods a ných de ailů. Důleži é je aké o, že expe imen ech jsou lidé nuceni komuniko a , neboť jen následují ins ukce examiná o a, jenže omu ak sku ečně není – lidé komunikují přede ším z las ní ůle a inicia i y. Další ý ka přišla od Wa ena Pe e sona a Noela Gis a [13], jež las ním ýzkumem o es o ali zá ě y Allpo a a Pos mana. Au oři následně znesli k i iku na jejich ad esu z dů odu o mulace o zk eslo ání p ůběhu šíření ámy a na íc yčí ají, že me odologický přís up ke zkoumání sku ečných ám nelze žádném případě z o ožni s ím expe imen ální psychologii a že s ým přís upem a koncepcí zk eslení opomíjejí důleži ější ak o y. Hla ní omezení expe imen ů pak k í om, že po o nání se sku ečnými si uacemi ži o ě je še odlišné, jenže Allpo s Pos manem dí, že ámy při ozeném p os ředí sice nemusejí bý ak ži é či emocionálně zba ené jako expe imen u, ale že ycházejí ze s ejného psychologického kon ex u a p incipu. P a dou ale je, že s udium ámy nekon olo a elném p os ředí s sebou přináší ážné me odologické po íže. Fáma je pomíji ý a jen s ěží zachy i elný enomén, k e ý nemůže bý dos a ečně p ozkouma elný his o ické pe spek i ě. A čeka až zájem o ámu opadne, znamená z a i elké množs í základních in o mací, případně i následnou acionalizaci. Přís up Pe e sona a Gis a, na ozdíl od oho Allpo a a Pos mana, neopomíjí ámu jakož o o mu eřejného mínění či jako kolek i ní p oces a au oři ani nepředpokládají, že sociální kon ex , němž se áma obje uje, může bý z eduko án do jednoduchého ře ězce subjek ů a že ši oce ozšířená ci kulace ám není nic jiného než jen pouhé přidání no ých a no ých článků ře ězce a že áma ím o může bý ys ě lena jako pe azi ní psychologický mechanismus či jako ekonomizující p oces pamě i. K i ika je aké mířena na o, že je nap os o přehlížena možnos , že en ýž jedinec může šíři ůzné e ze ámy při každém jedno li ém se kání, a o nejen inou pamě i, ale i k ůli odlišným d uhům z ahů s ěmi konk é ními osobami [13, s. 161]. Jasně ak dokládají, že jedinec není jen pasi ně eagujícím na s imuly, jak předpokládají Allpo s Pos manem, ale že jedná si uaci, k e á je p oblema ická a něco 175 mu připomíná. Vy acejí ak jejich předpoklad, že pods a a ámy k í e nímání, pamě i a zpomínání – e zk eslení. Pe e son s Gis em [13] spa řo ali p ocesu šíření jako hla ní u sku ečnos , že se áma cho á jako sněho á koule. Me a o a sněho é koule naznačuje z ě šo ání celku, ale o něž o, že eške é její de aily jsou zak ý ány s ále no ě se nabalujícími s ami sněhu. Na íc ne idí ámu jako nep a di ou zk eslenou in o maci, ale jako neo ěřenou zp á u či ys ě lení ozšířené mezi lidmi, k e é se ýká událos i, je u či o ázky eřejného zájmu [13]. Au oři ji pokládají i za o mu kolek i ního jednání, čímž se inspi o ali dize ační p áci Shibu aniho z oku 1940. V sou islos i s eřejným míněním au oři pojímají ámu jako p oduk kolek i ního úsilí in e p e o a p oblema ickou si uaci, k e ou eřejnos po ažuje za důleži ou, ale o k e é jí chybí spolehli é in o mace [13, s. 159]. Jako o ma eřejného mínění může bý y ářena skupinou lidí se zájmem o událos i či záleži os i, k e é jsou součás í jejich komunikace, a sk ze níž yjadřují s é pos oje a názo y, ýkající se ěch o záleži os í, a in e p e ují je u či ém kul u ním kon ex u. 5 Ojedinělé názo y: áma jako společenský enomén Výše zmíněné nedos a ky expe imen ech a zeních nejenom Allpo a a Pos mana poukazují na jejich nedos a ečnou koncep ualizaci a nemožnos ys ě lení p a é pods a y ámy, k e ou au oři chybně nímali čis ě jako indi iduální enomén, k e ý je pouhým zk eslením in o mace. Nap os o opomenuli její sociální kon ex a přede ším společenský dopad. Již bylo řečeno, že p ní polo ině 20. s ole í se ýzkum ámy ýkal zejména oblas i o enzní, po ažmo sociální psychologie, k e ou šak nezajímala jako společenský enomén. Jedním z ýzkumníků, k eří pojímali ámu jako íceú o ňo ý společenský enomén, byl Jamuna P asad, jenž oce 1935 přišel s las ní íceú o ňo ou koncepcí ámy, níž zdů azňo al unkci indi iduálního a ek u a kognice [14, s. 129]. Jeho p áce šak zůs ala nepo šimnu a, ýzkumy ám e 30. a 40. le ech na ni neodkazo aly, p áce nebyla nikde zmiňo ána a zapadla, zřejmě p á ě k ůli jeho koncepci, k e á do ehdejšího smě u bádání nezapadala. Ve s ém ozšiřujícím článku z oku 1950 s nelibos í k i uje ak , že je s ále přijímána idina ámy jakož o p ojekce, k e á se áhne od Junga, po Ha a až k Allpo o i s Pos manem [14]. P asad šak é o eo ii odpo uje a s a í se silně p o i ní. Au o sám e 30. le ech zdokumen o al ámy šířící se po de as ujícím země řesení se e ní Indii oce 1934, z nichž y odil las ní eo ii sociálních a psychologických p ocesů, k e é pa icipují na zniku a ansmisi ámy. V jeho eo ii je zdů azňo án přede ším si uační kon ex a podmínky in enzi ní oba y a nejis o y edoucí k pos ojům, k e é usmě ňují lidskou pozo nos i eakce na u či é si uace. Ten o pos oj má podle něj č yři dimenze – a ek i ní dimenzi oba y, kogni i ní dimenzi nejis o y, dimenzi hledání smyslu kul u ních í ách a mý ech a za č é dimenzi poci ů skupino é příslušnos i a iden i y [14, s. 137]. V pods a ě ak e ámách iděl od az emocionální, kogni i ní, kul u ní a sociální s uk u y, k e é jsou spolu ěsně spja y. P asad o něž dil, že áma není jen důsledkem oba z neznámého, ale ak éž, že slouží jako osp a edlnění a ek u, k e ý člo ěk zaží á. Tou o myšlenkou o li nil Leona Fes inge a, k e ý ji ke konci 40. le oz inul eo ii kogni i ní disonance [7] ( edy napě í mezi na zájem se ylučujícími obsahy ědomí, k e é způsobují o, že když se mysl člo ěka se ká s in o mací, k e á odpo uje jeho dosa adnímu ědění, má jedinec endenci u o no ou in o maci y ěsni ). Fes inge dil, že ámy znikají ehdy, pokud jsou událos i kogni i ně nejasné či ma oucí, edy když nemohou bý jasně uchopeny a ím pádem i pochopeny. Kogni i ně nejasné událos i pak p odukují poci y oh ožení či nepříjemnos í, zejména p o o, že jejich důsledek je nemožné dopředu odhadnou . Fámy jsou pak oním ys ě lením, k e é posky uje jasné odpo ědi na y o událos i, slouží jako jejich za ámo ání ámci u či ého sociálního kon ex u. 176 Dalším bada elem s přís upem k ámě jako společenskému enoménu byl Iku a o Shimizu. Ten se ěno al zejména empi ickému pozo o ání nedů ě y o iciální média či absenci isku, zejména pak s o ná al li o álního in o mačního zh oucení nařízeného ládními au o i ami během e ol y mladých ojáků 26. úno a 1936 Tokiu. Ten o inciden měl dalekosáhlé důsledky jak p o média, ak i p o in o mační poli iku s á u. Nas olená k ize byla na olik zá ažná, že koncem d uhého dne láda yhlásila s anné p á o. To o ládní nařízení cíleného in o mačního ýpadku, k e é mělo nas oli kon olu ci kulace in o mací a k e é zapříčinilo o ální ýpadek jakýchkoli zp á , způsobilo, že zniklo elké množs í ám, k e é byly apidně šířeny mezi po chně in o mo aným oby a els em, jehož členy iděl jako ak i ní a p oduk i ní, se schopnos í šíři a zp aco á a přija é in o mace na in e pe sonální ú o ni [18, s. 33]. Ta o o iciální cenzu a a nesmyslné in o mace nabízené o iciálnímmi in o mačními kanály nemohly lidu dá o, co hledal. Ten ak logicky hledal náh adu in o mací jinde – e ámách. Schä e [18] dí, že Shimizu é době p onikl do pods a y zkoumaného p oblému mnohem hlouběji než například P asad. T dil o iž, že lidé žijící mode ní společnos i si na ykli na každodenní uží ání isku, k e ý po ažují za dů ě yhodný a spolehli ý. Na jedné s aně ho po řebují, p o ože každodenní ži o je čím dál ím íce o li ňo án událos mi, k e é se s á ají mimo náš dosah a nejsme (a ani nemůžeme bý ) jejich přímými s ědky, o šem na s aně d uhé ěch o o iciálních zd ojích in o mace o důleži ých událos ech čas o chybí či jsou nedos a ečné či ozpo uplné. V om o kon ex u ak po ažo al ámy za důleži ý zd oj in o mací každodenním ži o ě lidí a na zdo y omu, že mohou ukazo a pokři ený ob az společnos i, jsou hluboce spřízněné s eali ou každodenního sociálního ži o a [ci . 18, s. 33]. Zmíněné ojedinělé pohledy sociologů, k e é s ály p ní polo ině 20. s ole í osamoceně mezi názo y psychologů, se s aly základem p o pozdější oz oj sociologických eo ií a přís upů ke zkoumání ám. Zmíněn byl ak o oba a jejich příčin, k e ý byl dále oz íjen zejména p izma em unkcionálního přís upu [15], [17], ak o dů ě y ins i ucionální in o mační zd oje [6], [17], k e ý y s á á do popředí zejména sou islos i s o ali ními ežimy, cenzu ou či omezo áním s obody p oje u a šíření in o mací [18] či si uační kon ex nejasnos i a společenských změn [6], [15], [17]. Zá ě Výzkum ám se p ní polo ině 20. s ole í pojil s o enzní psychologií, případně se sociální psychologií. Ve s ředu zájmu p oblema iky s ál jedinec a jeho schopnos zk eslo a in o mace, přičemž elkou oli h aje mí a pe cepce, paměť i o ma šíření, edy ře ězo i é šíření od jedince k jedinci, němž je in o mace každým dalším předáním íce zk eslo ána. Empi ič í ýzkumníci p ní polo iny 20. s ole í ámu zkoumali jako špa ně namířenou, zk eslenou in o maci. Hla ními me odami byly labo a o ní expe imen y, k e é se o šem pos upem času ukázaly bý jako nedos ačující a za ádějící, zejména p o o, že ámu analyzo aly jako pouhý článek ře ězu, k e ý má uměle zkons uo aný počá ek a konec. Labo a o ní ýzkumy ám byly posléze silně k i izo ány, neboť o sku ečných příčinách zniku, dů odech šíření ani jejich důsledcích nap os o nic ne ypo ídaly. Odlišnos zá ě ech labo a o ních expe imen ů, k e é použí ali zas ánci psychologického přís upu, a zá ě ech sociologů, k e é byly us ano o ány na základě přímého či nepřímého pozo o ání, a chi ního ýzkumu či e énního ýzkumu s ozho o y, jsou ak logické. Jednou z mnoha ý ek na ad esu psychologů byla ik i nos a umělá zkons uo anos expe imen ů, k e é již z pods a y nemohly o ěžko uchopi elném je u, jakým áma je, ypo ědě nic. Nap o i omu sociologo é ycházeli z jiné me odologie a z olili si p o s é ýzkumy eálné si uace, sku ečné p os ředí, němž áma spon ánně zniká a kde se in e akcí šíří.