Násilí na dětech — současná situace v ČR a vývoj od roku 1999

OPEN ACCESS OPEN ACCESS OPEN ACCESS Násilí na dětech— současná situace vČR avývoj od roku 1999 Zuzana Podaná ABSTRAKT Studie zkoumá fenomén viktimizace dětí násilím apozornost věnuje jak popisu aktuálního stavu vpodobě prevalencí acharakteristik konkrétních incidentů, tak ivývoji od roku 1999 azměnám, knimž došlo. Využita je také možnost zasazení českých dat do mezinárodního kontextu. Kromě analýzy viktimizace násilím obecně je specifická pozornost věnována násilí vrodině včetně užívání fyzických trestů dětí rodiči. ABSTRACT The study analyzes the phenomenon of violent victimization of children. The attention is paid both to the current situation as reflected in prevalence rates and features of individual incidents and to the development since 1999 and related changes. In addition, apossibility of an international comparison is utilized. Apart from an analysis of violent victimization in general, aspecific attention is given to violence in the family, including the use of physical punishment of children by parents. ÚVOD Zhlediska viktimizace jsou děti jednoznačně nejvíce zasaženou skupinou aačkoli bývá závažnost takových incidentů někdy zlehčována, zahraniční výzkum jasně ukazuje, že izpůsobená újma je obvykle vyšší (Finkelhor et al. 2008). Zaměříme-li se specificky na násilnou viktimizaci, pak míra viktimizace udětí (12–17 let) vyšla ve výzkumu zUSA téměř třikrát vyšší nežli udospělé populace aděti měly itéměř třikrát vyšší prevalenci zranění vdůsledku viktimizace (Hashima aFinkelhor 1999). Proto je překvapující, že na rozdíl třeba od delikvence dětí je jejich viktimizaci věnována poměrně nízká pozornost, která se navíc obvykle soustředí pouze na několik specifických fenoménů— jedná se především osexuální zneužívání, šikanu, či viktimizaci vkyberprostoru (např. Weiss et al. 2005; Minimalizace šikany 2009; Ševčíková et al. 2015). Některé formy viktimizace však zůstávají vČR zcela na okraji zájmu. Může jít například onásilí mezi sourozenci, přítomnost dětí uincidentů násilí mezi rodiči, ale ifyzické trestání dětí rodiči zůstává vČR stále ve velké míře mimo veřejný diskurz. Při studiu viktimizace dětí je třeba reflektovat specifika jejich situace, díky nimž je pro ně obtížnější viktimizaci předcházet ise vyrovnat sjejími následky. Vprvní řadě jsou děti zranitelnější, ato jak vzhledem ke své tělesné konstituci (zejména umladších dětí), tak imenším zkušenostem atedy horšímu odhadu rizika. Děti také mají poměrně nízkou míru autonomie vrozhodování osvých aktivitách ajejich čas je zvelké části nastaven rodiči. Vpřípadě vzniku problémů vněkterém prostředí— například vrámci školy, na cestě do školy nebo ipřímo vrodině— je pak pro dítě obtížné se rizikovým situacím vyhnout. Konečně nepříznivě působí iznačná tolerance ZUZaNa PODaNÁ 53 OPEN ACCESS české společnosti kméně závažnýmformám násilí mezi dětmi, ať již vrstevníky nebo třeba sourozenci, ataké kfyzickému trestání dětí rodiči. Tyto fenomény jsou často považovány za běžnou „neškodnou“ součást dětství, mohou však snadno přejít vzávažnější formy týrání (Gershoff 2002). Výzkum viktimizace dětí asnaha ojejí prevenci je důležitá ivzhledem kfaktu, že řada studií dokládá závažné krátkodobé idlouhodobé následky takové zkušenosti. Mcmillan (2001) se pokusil oshrnutí takových studií adospěl ke třem významným oblastem, vnichž viktimizace vdětství negativně ovlivňuje pozdější život jedince: ohrožuje mentální zdraví avytváří psychický stres (včetně možnosti vzniku PTSD), zvyšuje pravděpodobnost kriminálního adeviantního chování asnižuje šance na úspěch ve vzdělání asocioekonomické oblasti. Menard (2002) se mimo jiné zabýval isouvislostí násilné viktimizace vprůběhu dětství avýskytem problémů vdospělosti adošel kzávěru, že tato skutečnost zvyšuje pravděpodobnost většiny jím zkoumaných jevů— násilné imajetkové kriminality, násilné viktimizace, domácího násilí vrodině aproblémového užívání drog. Násilím se vnedávné době začala intenzivně zabývat iSvětová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO), která ho identifikovala jako důležitý sociální fenomén se závažnými zdravotními následky. Vroce 2002 vydala Světovou zprávu onásilí azdraví (Krug et al. 2002), ve které se její autoři pokusili shrnout dosavadní znalosti orozsahu adůsledcích různých forem násilí ve světovém měřítku aformulovat doporučení kefektivní prevenci. Odvanáct let později na ni navázala Globální zpráva ostavu prevence násilí 2014 (World Health Organization 2014), která reflektuje pokrok za uplynulé období aaktuální situaci voblasti implementace preventivních opatření. Zvýsledných doporučení zprávy, která jsou relevantní ipro situaci vČR, lze vybrat následující: — nutnost posílit sběr relevantních dat, která informují oskutečném rozsahu jednotlivých forem násilí, a(re)formulovat národní akční plány na jejich základě; — nastavit preventivní programy aslužby pro oběti tak, aby byly komplexní avycházely zaktuálního vědeckého poznání dané oblasti; — klást důraz na evaluaci efektivity preventivních programů; — zhodnotit kvalitu současné legislativy azaměřit se na posílení jejího vymáhání; — budovat aposilovat sítě aktérů ainstitucí věnujících se prevenci násilí. Při pohledu na základní deskriptivnídata poskytnutá pro Globální zprávu českými experty zMinisterstva zdravotnictví sice ČR vychází poměrně dobře, nicméně lze identifikovat dvě oblasti, vnichž ve srovnání snašimi západními sousedy ještě zaostáváme. Jedná se onižší aktivitu vprevenci násilí na seniorech apak zejména oabsenci explicitního zákazu fyzického trestání dětí rodiči. Zhlediska zaměření tohoto článku je pro nás relevantní druhá oblast, které proto věnujeme vyšší pozornost. První zákon zakazující užívání fyzických trestů dětí rodiči byl přijat ve Švédsku vroce 1979, dále následovalo Finsko vroce 1983 avsoučasné době jsou takové zákony vplatnosti ve29 ze 47 členských zemí Rady Evropy (Council of Europe 2015). Česká republika ratifikovala vroce 1999 Evropskou sociální chartu Rady Evropy, jejíž článek 17 přiznává mimo jiné sociální ochranu dětem, kterou je rozuměna iochrana proti násilí, včetně násilí vrodině. Česká vláda sice potvrdila vroce 2007 svůj závazek přijmout legislativu zakazující veškeré tělesné tresty dětí, nicméně od té doby zaujala 54 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS ktématu nejprve pasivní postoj aposléze argumentovala proti explicitnímu zákazu fyzického trestání dětí rodiči svysvětlením, že současná právní úprava je zcela dostatečná aposkytuje dětem plnou ochranu před fyzickými tresty vrodině. Rada Evropy však dospěla kopačnému závěru stím, že ČR vtomto bodě porušuje Evropskou sociální chartu (Global Initiative 2015). Požadavek na úplný zákaz fyzických trestů dětí vČR je vznášen iVýborem OSN pro práva dítěte, který tak odkazuje na článek 19 Úmluvy oprávech dítěte, kterou ČR rovněž ratifikovala (United Nations 2011). Existuje značné množství vědeckých studií zkoumajících krátkodobé idlouhodobé negativní důsledky užívání fyzických trestů dětí rodiči. Zatímco vpřípadě tvrdších trestů je ve vědecké komunitě shoda na negativních efektech na dítě, výzkum užití lehčích trestů (plácnutí přes zadek či pohlavek) přináší nekonzistentní výsledky apoměrně vášnivou debatu. Vysoce citovaná metaanalytická studie Gershoff (2002) ukázala negativní následky užívání lehčích fyzických trestů vrůzných oblastech jak vdětství, tak ipozději vdospělosti— například ve vyšší míře delikvence, agresivity nebo fyzickém týrání rodiči. Naproti tomu menší skupina výzkumníků tyto závěry zpochybňuje aupozorňuje na určité inherentní metodologické problémy těchto studií (např. Larzelere aCox 2013). Například nedávná metaanalytická studie longitudinálních výzkumů ukázala pouze velmi slabou souvislost lehčích fyzických trestů spozdějšími negativními jevy (Ferguson 2013) ajiná metaanalytická studie pak naznačila, že užití mírnějších fyzických trestů má podobně negativní dopad jako většina jiných výchovných přístupů (Larzelere aKuhn 2005). Gershoff (2010) čelí této kritice poukazem na fakt, že prakticky žádná studie neprokázala pozitivní efekt lehčích fyzických trestů anaopak naprostá většina ukazuje negativní důsledky ato napříč kulturami. Druhým zásadním argumentem je konsensus na nepřijatelnosti fyzických trestů zlidskoprávního hlediska, kdy hned několik významných mezinárodních úmluv deklaruje veškeré násilí na dětech jako porušení jejich základních lidských práv (např. výše zmíněná Úmluva oprávech dítěte OSN). Vraťme se nyní kdoporučení WHO, které říká, že podkladem legislativních ipreventivních opatření proti násilí apro plánování služeb obětem má být dobrá znalost fenoménu podložená kvalitními empirickými daty. Cílem tohoto článku proto je využít data zvýzkumu viktimizace mládeže, který proběhl vroce 2015, aukázat rozsah výskytu tohoto fenoménu. Specifická pozornost bude věnována čtyřem vybraným formám násilných incidentů apřiblížení kontextu, vněmž se udály, tj. především místa incidentu acharakteristik pachatele, resp. pachatelů ajeho/jejich vztahu koběti. Ve druhé části textu se zaměříme na specifickou oblast viktimizace, ato na násilí vrodině, konkrétně ze strany sourozenců arodičů. Kromě deskripce aktuální situace nás však bude zajímat ivývoj viktimizace vČR vposledních letech asrovnání sdalšími zeměmi, kčemuž můžeme využít data zdalších tří sociálních výzkumů, které se viktimizací primárně či alespoň částečně zabývaly. Výsledky zUSA ukazují, že od počátku 90. let prevalence viktimizace dětí výrazně klesá, ato téměř uvšech sledovaných forem viktimizace (Finkelhor et al. 2008; Finkelhor et al. 2010). Autoři dávají tento trend do souvislosti scelkovým poklesem kriminality ve stejné době ahledají možná vysvětlení pro oba tyto trendy. Jednu zpříčin spatřují například vrostoucím povědomí odříve přehlížených jevech (např. sexuální násilí či šikana), které přestávají být tolerovány, nebo vrostoucí sociální kontrole asociálních službách (Finkelhor et al. 2008). Obdobný trend poklesu kriminality je ZUZaNa PODaNÁ 55 OPEN ACCESS patrný vposledních cca 15 letech ivČR (viz Marešová et al. 2013; Policie ČR 2015), alze proto předpokládat, že stejný vývoj se může odehrávat ivpřípadě viktimizace dětí. DATA Vtomto článku jsou analyzována data ze čtyř výzkumů školní mládeže realizovaných vČeské republice vobdobí 1999–2015, které se mimo jiné zaměřovaly ina problematiku viktimizace. Výchozím datovým zdrojem je Výzkum městské mládeže zroku 2015, jenž extenzivně zkoumal zkušenosti dětí zdevátých tříd srůznými formami viktimizace azjišťoval icelou řadu doplňujících informací okonkrétních incidentech. Šetření proběhlo ve čtyřech největších městech ČR— Praze, Brně, Ostravě aPlzni— arealizovala jej Katedra sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Tento výzkum byl koncipován tak, aby byla zachována co nejvyšší míra komparability spředchozími šetřeními, ato zejména sVýzkumem školní mládeže 1999, který byl realizován vPlzni Právnickou fakultou Západočeské univerzity akterý byl součástí mezinárodní studie zkoumající několik evropských měst (např. Stočesová aThomová 2002). Dalšími dvěma datovými zdroji jsou data za ČR ze dvou vlnprojektu International Self-Report Delinquency Study (ISRD-2 aISRD-3), pro nějž— na rozdíl od výše zmíněných výzkumů— byla viktimizace spíše okrajovým tématem. Tato šetření jsou reprezentativní pro celou ČR aposkytují tedy informace oviktimizaci vcelé zemi anejenom ve vybraných městech. Oba výzkumy byly realizovány taktéž Katedrou sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ato vletech 2007 a2013. Jejich další předností je možnost srovnání situace vČR sdalšími, převážně evropskými, zeměmi (viz např. Junger-Tas et al. 2012; Marshall et al. 2015). Základní přehled otěchto čtyřech výzkumech, resp. jejich podsouborech využívaných pro komparaci, prezentuje Tabulka 1. výběr — lokality výběr — ročníky N Výzkum městské mládeže 2015 města nad 150.000 obyvatel 9. ročníky 1546 — podsoubor Plzeň Plzeň 9. ročníky 393 ISRD-3 (2013) celá ČR 7.–9. ročníky 3561 — podsoubor 9. ročníky celá ČR 9. ročníky 1109 ISRD-2 (2007) celá ČR 7.–9. ročníky 3245 — podsoubor 9. ročníky celá ČR 9. ročníky 1145 Výzkum školní mládeže 1999 Plzeň 9. ročníky 1270 Tabulka 1. Datové zdroje (ČR)— jednotlivé výzkumy adatové podsoubory ZKUŠENOSTI SNÁSILÍM Ve Výzkumu městské mládeže 2015 byla zvláštní pozornost věnována viktimizaci čtyřmi formami násilných činů— ublížením na zdraví, loupeží, vydíráním asexuál- 56 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS ním násilím. Vymezení těchto činů bylo prakticky shodné jako ve výzkumu zPlzně zroku 1999 (pro znění otázek, viz Příloha 1) aje třeba upozornit, že neodpovídá zcela přesně skutkovým podstatám trestných činů zTrestního zákoníku. Nicméně to ani vkriminologickém výzkumu nebývá běžné, neboť důležitější je srozumitelnost vymezení pro respondenty amezinárodní komparabilita dat. Nejčastější zkušenost mají děti sublížením na zdraví, jež vedlo ke zranění, které někdy zažila sedmina znich (Tabulka 2). Naopak sloupeží nebo vydíráním se někdy setkalo pouze 4–5% dětí aobdobně tak ise sexuálním násilím. Prevalence za posledních 5 let, resp. poslední rok jsou samozřejmě nižší, avšak míra zasažení dětí násilím stále není zanedbatelná— vposledním roce uvedl každý jedenáctý, že jej někdo fyzicky napadl, azkušenost sloupeží, vydíráním nebo sexuálním násilím se pohybovala mezi 3–4%. Vpřípadě těchto incidentů nás zajímala imíra ohlášení činu policii. Alespoň jeden zincidentů nahlásila policii téměř polovina obětí loupeže, avšak vpřípadě vydírání aublížení na zdraví již byla míra ohlášení podstatně nižší (18%). Nejmenší ochota kontaktovat policii byla uobětí sexuálního násilí (9%). Ublížení na zdraví Loupež Vydírání Sexuální násilí Prevalence (%) celoživotní 14,4 5,3 4,4 3,9 za posledních 5 let 12,8 4,4 3,5 3,3 za posledních 12 měsíců 9,1 3,5 2,5 2,8 Ohlášení policii (%) za posledních 12 měsíců* 17,5 49,1 17,9 9,3 Tabulka 2. Prevalence viktimizace násilnými delikty amíra ohlášení policii— rok 2015 (platná%) Zdroj: Výzkum městské mládeže 2015 * Ohlášení alespoň 1 případu policii Pro sledování vývoje viktimizace včase můžeme využít prevalence za poslední rok, které byly udvou činů (vydírání avážné ublížení na zdraví) zjišťovány ive výzkumech ISRD (viz Graf 1). Při omezení vzorku pouze na žáky 9. tříd zPlzně by však odhady prevalencí zdat ISRD byly velmi nepřesné, proto raději prezentujeme vpřípadě těchto výzkumů výsledky za celou ČR. Dále je třeba upozornit, že ve Výzkumu školní mládeže 1999 bylo dotazováno pouze na incidenty, které se odehrály vPlzni, proto lze předpokládat, že prevalence viktimizace bez tohoto omezení by byly ve skutečnosti ještě oněco vyšší. Výsledky zGrafu 1 naznačují, že mezi lety 1999 a2015 došlo kvýraznému snížení prevalence viktimizace ublížením na zdraví aloupeží, uvýskytu sexuálního násilí je pokles pouze mírný avpřípadě vydírání trend kolísá. Zajímavý je nárůst viktimizace ublížením na zdraví, po němž oběť vyhledala lékaře, který nekoresponduje scelkovým poklesem výskytu ublížení na zdraví. Ikdyž je možné spekulovat ozvýšení podílu závažných incidentů, alternativní hypotézou může být, že oběti (resp. jejich blízcí) mají vyšší tendenci viktimizaci řešit formální cestou, což je spojeno sčastější návštěvou lékaře iuméně vážných případů. ZUZaNa PODaNÁ 57 OPEN ACCESS Tato hypotéza nachází částečnou oporu ve srovnání míry ohlášení policii alespoň jednoho incidentu, který se stal vposledním roce, která mezi rokem 1999 a2015 výrazně narostla. Vpřípadech ublížení na zdraví, loupeže ivydírání zaznamenáváme přibližně dvojnásobný nárůst ohlašování policii oproti roku 1999, alze tedy konstatovat klesající míru latence těchto činů. Tento trend může souviset srostoucí důvěrou společnosti vpolicii (Tuček 2015), ale také svyšší tendencí učitelů řešit incidenty, které se stanou na půdě školy, formální cestou. Jedinou oblastí, vníž nedochází ke změně vnízké míře ohlašování policii, je viktimizace sexuálním násilím. Tento výsledek naznačuje, že sexuální viktimizace zůstává bohužel stále vysoce citlivou záležitostí, sníž se oběti jen nerady svěřují policii, ikdyž se často může jednat ozávažné incidenty. Graf 1. Vývoj viktimizace 1999–2015 (prevalence za poslední rok) Zdroj: Výzkum školní mládeže 1999, ISRD-2 (9. ročníky; 2007), ISRD-3 (9. ročníky; 2013) aVýzkum městské mládeže 2015 (Plzeň) Výhodou zapojení ČR do mezinárodního výzkumu ISRD je imožnost srovnat situaci zhlediska viktimizace dětí sdalšími zeměmi světa. Ze staršího výzkumu ISRD-2 (2007) vyšla ČR jako země smírně podprůměrnou mírou viktimizace (za poslední rok) jak ublížením na zdraví, tak ivydíráním. Například ve srovnání sNěmeckem se obě prevalence pohybovaly o2–3 procentní body níže (Gruszczyńska, Lucia aKillias 2012). Zvýzkumu ISRD-3 jsou sice zatím kdispozici pouze dílčí výsledky pro 15 zemí, nicméně situace se zdá být velmi podobná— prevalence viktimizace vydíráním je stále mírně podprůměrná aviktimizace ublížením na zdraví se pohybuje kolem průměru (Marshall et al. 2015). Vnásledující pasáži se zaměříme na zkušenost sviktimizací násilím vposledních 5 letech ablíže se podíváme na charakter konkrétních incidentů ana rozdíly mezi viktimizací specifickými delikty. Kde to bude možné, srovnáme isituaci vroce 2015 oproti roku 1999. Charakter posledních případů viktimizace shrnuje Tabulka 3. Výraznější rozdíly zhlediska míry zasažení dívek achlapců nalézáme pouze vpřípadě 0 2 4 6 8 10 12 14 16 Plzeň 1999 ISRD-2 (2007) ISRD-3 (2013) Plzeň 2015 Ublížení na zdraví (lékař) Vydírání Ublížení na zdraví Loupež Sexuální násilí 33,0 12,0 8,7 0,3 13,0 5,4 2,6 10,6 15,9 5,0 3,3 0,7 9,8 3,8 3,8 5,9 0 5 10 15 20 25 30 35 ublížení na zdraví loupež vydírání sexuální násilí 1999 chlapci 1999 dívky 2015 chlapci 2015 dívky 0 % 5 % 10 % 15 % 20 % 25 % 30 % 35 % 1999 2015 1999 2015 1999 2015 1999 2015 výprask* popadnutí apod.* kopnutí apod.* zmlácení 1–2krát vícekrát Belgie Bosna a H. Chorvatsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Německo Itálie Kosovo Litva Srbsko Švýcarsko Ukrajina Venezuela 0 2 4 6 8 10 010 20 30 40 50 Těžší formy násilí Lehčí formy násilí 58 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS ublížení na zdraví, které je téměř dvakrát častější uchlapců, ausexuálního násilí, kterým jsou naopak typicky mnohem výrazněji zasaženy dívky. Viktimizace loupeží avydíráním je udávána chlapci adívkami vpodobné míře (rozdíly nejsou statisticky signifikantní). ublížení na zdraví (n = 195) loupež (n = 67) vydírání (n = 54) sexuální násilí (n = 50) Pohlaví chlapci 62,1 56,7 46,3 10,0 dívky 37,9 43,3 53,7 90,0 Místo incidentu domov 13,9 6,0 1,9 14,0 škola 26,8 10,4 24,5 0,0 okolí bydliště 29,9 31,3 26,4 30,0 jinde 29,4 52,2 47,2 56,0 Počet pachatelů jeden 79,7 65,7 60,4 94,0 více 20,3 34,3 39,6 6,0 Věk pachatelů (nejstarší) méně než 14 let 24,6 4,5 28,8 12,5 14–18 let 55,5 52,2 51,9 45,8 více než 18 let 19,9 43,3 19,2 41,7 Vztah k pachateli/pachatelům* někdo z rodiny 12,9 3,0 1,9 8,0 někdo ze školy 36,1 14,9 31,5 12,0 jiný známý člověk 32,5 20,9 20,4 56,0 neznámý člověk 19,6 61,2 48,1 36,0 Tabulka 3. Deskriptivní statistiky posledních násilných incidentů (ne starších 5 let), údaje v% Zdroj: Výzkum městské mládeže 2015 * Vpřípadě více pachatelů bylo možno uvést více odpovědí, tj. součet nemusí činit 100% Vtomto směru je velmi zajímavé srovnání srokem 1999, které ukazuje výrazný posun vgenderových rozdílech ve viktimizaci (Graf 2). Vroce 1999 existovaly markantní genderové rozdíly uvšech zkoumaných forem viktimizace aza období 16 let došlo kvýraznému poklesu viktimizace chlapců všemi zkoumanými delikty, svýjimkou sexuálního násilí, které zůstává zcela ojedinělé. Naopak vpřípadě dívek nedochází vtomto období kžádným výrazným změnám ajediný signifikantní rozdíl pozorujeme upoklesu prevalence sexuálního násilí. Tento trend snižování původně značného genderového rozdílu ve viktimizaci je paralelní situaci, která je pozorovaná voblasti delikventního chování. Itam dochází ksnižování míry delikvence chlapců astagnaci či dokonce nárůstu delikvence dívek (Moravcová et al. 2015, s.35–38). Pro- ZUZaNa PODaNÁ 59 OPEN ACCESS vázanost těchto dvou fenoménu je zjevná izfaktu, že většina dětí je viktimizována právě svými vrstevníky (viz dále). Graf 2. 5leté prevalence násilné viktimizace podle pohlaví vletech 1999 a2015 Zdroj: Výzkum školní mládeže 1999 aVýzkum městské mládeže 2015 Zdalších charakteristik posledních incidentů zTabulky 3 vyplývá, že jen minimum znich se přihodilo dítěti doma (14% pro ublížení na zdraví asexuální násilí) amalá část se udála ve škole— častěji ublížení na zdraví avydírání (cca čtvrtina). Vokolí bydliště se odehrálo okolo třetiny případů asvýjimkou viktimizace ublížením na zdraví byla nejčastěji uváděna možnost „jinde“, kdy se většinou jednalo onějaké veřejné místo (venku, ve městě, vobchodním centru, vMHD atd.). Jednoznačně převažovala viktimizace ze strany jednoho pachatele, která byla téměř výhradní vpřípadě sexuálních napadení, zatímco uloupeží avydírání už bylo utřetiny případů uvedeno více pachatelů. Zhlediska věku byli pachatelé nejčastěji vrstevníky obětí (skupina 14–18 let) apachatelé zřad dospělých se pak ve větší míře vyskytovali vpřípadech loupeží asexuálního násilí— cca ve čtyřech zdeseti incidentů. Naopak pachatelé mladší 14 let byli častější uublížení na zdraví avydírání, kde měli zhruba čtvrtinové zastoupení. Oběti obvykle pachatele znaly, jedinou výjimku představovaly oběti loupeží, kde tak bylo pouze ve čtyřech zdeseti případů. Znalost pachatele ze školy byla poměrně běžná uublížení na zdraví avydírání (cca třetina případů), zatímco většina obětí sexuálního násilí pachatele sice znala, ale nebyl to nikdo zrodiny, ani školy. Při srovnání charakteru posledního incidentu srokem 1999 lze kromě klesajících prevalencí asnížení genderových rozdílů upozornit ina řadu dalších skutečností. Celkově lze shrnout, že výrazně ubylo případů, kdy viktimizace byla způsobena více pachateli, zejména skupinou více mužů, azmenšil se podíl pachatelů zřad vrstevníků. Pachatelé jsou vsoučasnosti ve více případech dospělí lidé ajsou to častěji osoby oběti známé. Zdá se tedy, že nejvyšší pokles zaznamenaly incidenty, kdy skupina vrstevníků napadla jedince vokolí jeho bydliště nebo obecně někde na veřejnosti. Pozitivní posun lze pak spatřovat vjiž zmíněném nárůstu míry ohlášení viktimizace policii, ale také ve vyšší ochotě svěřovat se sdaným incidentem jak svým vrstevníkům, tak idospělým. 0 2 4 6 8 10 12 14 16 Plzeň 1999 ISRD-2 (2007) ISRD-3 (2013) Plzeň 2015 Ublížení na zdraví (lékař) Vydírání Ublížení na zdraví Loupež Sexuální násilí 33,0 12,0 8,7 0,3 13,0 5,4 2,6 10,6 15,9 5,0 3,3 0,7 9,8 3,8 3,8 5,9 0 5 10 15 20 25 30 35 ublížení na zdraví loupež vydírání sexuální násilí 1999 chlapci 1999 dívky 2015 chlapci 2015 dívky 0 % 5 % 10 % 15 % 20 % 25 % 30 % 35 % 1999 2015 1999 2015 1999 2015 1999 2015 výprask* popadnutí apod.* kopnutí apod.* zmlácení 1–2krát vícekrát Belgie Bosna a H. Chorvatsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Německo Itálie Kosovo Litva Srbsko Švýcarsko Ukrajina Venezuela 0 2 4 6 8 10 010 20 30 40 50 Těžší formy násilí Lehčí formy násilí 60 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS NÁSILÍ VRODINĚ Přesuňme nyní pozornost na násilí vprostředí rodiny. Zpředchozích výsledků by se mohlo zdát, že násilí na dětech vrodině není příliš rozšířené. Vpřípadě posledního incidentu byl za pachatele označen rodinný příslušník jen zřídka— každý osmý vpřípadě ublížení na zdraví, každý dvanáctý usexuálního násilí avpřípadě loupeže avydírání byla taková situace zcela výjimečná (viz Tabulka 3). Zde je však třeba upozornit, že děti— podobně jako většina společnosti— mají tendenci násilí ze strany rodičů či sourozenců bagatelizovat apovažovat je za běžnou součást rodinného života. Toto se zřetelně projevilo ivnašem výzkumu. Na obecně formulovanou otázku na viktimizaci ublížením na zdraví vyšla celoživotní prevalence 14% aprevalence za poslední rok 9% (viz Tabulka 2) aztěchto incidentů pouze menšina připadala na násilí vrodině. Avšak na podobně formulovanou otázku, která se explicitně dotazovala na ublížení ze strany sourozence (potyčka vedoucí ke zranění— viz Příloha 1), vzešly prevalence dokonce výrazně vyšší: — Celoživotní prevalence dosáhla 20%, resp. 23% bereme-li vúvahu jen děti, které mají sourozence. Ztěchto dětí téměř tři čtvrtiny zároveň odpověděly záporně na obecnou otázku na ublížení na zdraví. — Prevalence za poslední rok byla 13% (resp. 15% zdětí majících sourozence). Také zde naprostá většina neuvedla viktimizaci vobecně formulované otázce (85% dětí). — Genderové rozdíly uobou typů prevalence nejsou statisticky signifikantní. Je tedy zřejmé, že ve většině případů děti do případů viktimizace ublížením na zdraví nezapočítaly incidenty ze strany sourozenců, které jsou poměrně běžné avyskytují se vpodobné míře uchlapců idívek. prevalence intenzita (%) prevalence (%) n % 1–2krát 3–5krát vícekrát chlapci dívky dali ti výprask 341 22,5 14,1 4,2 4,2 23,8 21,3 dali ti facku 539 35,6 24,1 6,3 5,2 34,2 37,0 hrubě tě popadli, strčili nebo po tobě něčím hodili 217 14,3 9,2 2,4 2,6 13,3 15,3 celkem — lehčí formy násilí 653 42,9 27,8 8,0 7,1 42,1 43,9 kopli tě či tě udeřili pěstí nebo nějakým předmětem 105 6,9 4,1 1,2 1,6 7,3 6,5 zmlátili tě 86 5,7 3,4 0,6 1,6 4,5 6,7 celkem — těžší formy násilí 141 9,3 5,8 1,4 2,0 8,9 9,6 Tabulka 4. Fyzické násilí ze strany rodičů za poslední rok Zdroj: Výzkum městské mládeže 2015 Poznámka: uvedena jsou platná procenta; rozdíly podle pohlaví nejsou statisticky signifikantní (p<0,05)