Alicja Kacprzak, Radka Mudrochová, Jean-François Sablayrolles (dir.): L’emprunt en question(s). Conceptions, réceptions, traitements lexicographiques

ALICJA KACPRZAK, RADKA MUDROCHOVÁ, JEAN-FRANÇOIS SABLAYROLLES (DIR.): L’EMPRUNT EN QUESTION(S). CONCEPTIONS, RÉCEPTIONS, TRAITEMENTS LEXICOGRAPHIQUES Limoges: Lambert-Lucas, 2019, 200 stran ISbN 978-2-35935-230-6 Řada jazykovědců zrůzných zemí se již snažila najít odpověď na otázky, co jsou to výpůjčky, do jaké míry jsou schopny se přizpůsobit systému cílového jazyka, jak jsou přijímány rodilými mluvčími aj. Také autoři kolektivní monografie L’emprunt en question(s). Conceptions, réceptions, traitements lexicographiques se zabývají těmito otázkami. Jak je uvedeno vprezentaci knihy, jednotné číslo slova question vjejím názvu naznačuje, že pozornost je věnována samotnému pojmu emprunt (výpůjčka), ques - tions vmnožném čísle pak zdůrazňuje pluralitu přístupů křešení těchto otázek. Podtitul Conceptions, réceptions, traitements lexicographiques vsobě skrývá tři tematické osy, které ve svých příspěvcích rozpracovávají členové mezinárodního projektu EmpNéo (Emprunts néologiques). Problematika výpůjček tedy není vlingvistice ničím novým, přesto je vydání této monografie významným počinem, neboť přináší výsledky několikaletého zkoumání neologických výpůjček vpěti evropských jazycích. Dle slov autorů, pod jejichž vedením kniha vznikla, je jejím cílem analyzovat pojem výpůjčka (nejprve na základě srovnání se souvisejícími pojmy, jako jsou xenismus, peregrinismus aj., apoté na základě poznatků získaných lingvisty příslušných jazyků), dále zjistit, jak jsou výpůjčky přijímány rodilými mluvčími či veřejnými institucemi vrůzných časových obdobích aza různých okolností, avneposlední řadě podrobit analýze lexikografickou praxi apoloautomatické vyhledávání neologismů, znichž výpůjčky tvoří nezanedbatelnou část. Kniha je rozdělena do tří částí. První znich, nazvaná Emprunt: concepts con nexes et typologie, obsahuje 5 studií, jež se zabývají klasifikací výpůjček asouvisejících pojmů ve třech různých jazycích— francouzštině, polštině ačeštině. Autorem první studie Les emprunts face aux xénismes, pérégrinismes, internationalismes, statalismes… je Jean-François Sablayrolles. Zaměřuje se vní na samotný pojem výpůjčka apoukazuje na polysémickou diverzitu tohoto termínu. Autor se dále zamýšlí nad tím, zda je možné xenismus aperegrinismus považovat za ekvivalenty (vtéto souvislosti odkazuje na Deroye ana internetové slovníky aencyklopedie, např.Wikipedii, Reverso, TLFi), nebo za dva odlišné pojmy (opírá se odefinice Guilberta, Volclaira, Guérinové ainternetové encyklopedie Ideopédia). Zuvedených definic vyplývá, že za xenismus je považován cizí výraz, který je přejímán scizí realitou, aperegrinismus představuje jakousi přechodovou fázi mezi xenismem aintegrovanou výpůjčkou, odkazuje tedy ke skutečnosti vpřijímacím jazyce již známé. Autor poukazuje ina další lexikální jev, statalismus, jímž označuje všechny zvláštnosti týkající se určité geografické zóny nebo kultury. Problematikou xenismu se zabývá iJohn Humbley ve studii nazvané Requiem pour le xénisme terminologique. Klade si otázku relevance xenismu jakožto kategorie vterminologické neologii. Představuje vybrané teoretické koncepce xenismu ve francouzské lingvistice, jejichž autory jsou Guilbert, Niklas-Salminen, Picoche aMarchello-Nizza, azdůrazňuje absenci tohoto pojmu uněmeckých romanistů. Zabývá se rovněž otázDagmar Koláříková OPEN ACCESS 276 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 kou xenismů vtranslatologii avodborných jazycích. Na základě několika klíčových pojmů zamerické angličtiny používaných voblasti financí dokazuje, že se xenismy vytrácejí zurčitých odborných oblastí, nicméně připouští, že vjiných kontextech, např.voblasti práva, stejně tak jako vobecném jazyce, je užívání pojmu xenismus vhodné. Třetí příspěvek první části Les linguistes polonais face à l’emprunt. Cadre théorique přináší pohled polských lingvistů na pojem výpůjčka. Jeho autorka Alicja Kacprzak se nejprve zamýšlí nad otázkou kontaktů mezi jazyky, jež vyústily vpřejímání slov do polštiny, apoté rekapituluje různé typologie výpůjček vdílech významných polonistů. Poukazuje na to, že řada výpůjček, které byly přejaty ze slovanských jazyků, se plně začlenila do gramatického systému polštiny amluvčími již dnes nejsou pociťovány jako cizí, na rozdíl od výpůjček z18.až 20.století, ukterých vědomí cizího původu prozatím nevymizelo. Předmětem další studie, nazvané Les linguistes polonais face à l’emprunt au français : quelques approches méthodologiques, je analýza teoretických postojů ametodologických přístupů kvýpůjčkám zfrancouzštiny. Její autoři Anna Bobińska aAndrzej Napieralski vní podávají komparativní pohled na tuto problematiku. Srovnávají zde pojetí polonistů, především Walczaka, apojetí romanistky Bochnakowé. Zatímco uWalczaka se setkáváme se sociohistorickým popisem výpůjček zfrancouzštiny, Bochnakowa upřednostňuje diachronický aspekt. Již samotný název poslední studie první části À la recherche de la typologie et de la définition de l’emprunt dans le milieu linguistique tchèque poodhaluje, co je předmětem zkoumání její autorky Radky Mudrochové. Ta nejprve poukazuje na terminologickou dichotomii slova emprunt (výpůjčka, přejímka, přejaté slovo aj.) včeských slovnících ajazykovědných dílech azároveň uvádí další související termíny vnich obsažené (barbarismus, xenismus, cizomluv, pseudopřejímka, internacionalismus). Dále předkládá různé typologie výpůjček azdůrazňuje, že tradičně se výpůjčky vydělují zhlediska jejich formální adaptace. Vposlední podkapitole své studie pak popisuje, do jaké míry se čeští lingvisté věnují výpůjčce vneologii. Dochází kzávěru, že ktéto problematice neexistuje včeštině ucelené dílo, ovýpůjčce jakožto způsobu tvoření neologismů je pojednáváno pouze vkapitolách zaměřených na tvoření nových slov nebo obohacování slovní zásoby. Druhá část kolektivní monografie, nazvaná Réception des emprunts, obsahuje tři příspěvky, jejichž styčným bodem je diachronická ageopolitická analýza historických událostí aokolností, jež utvářely postoje mluvčích tří jazyků (italštiny, nizozemštiny ačeštiny) apolitických instancí kpřejímání cizích slov. Příspěvek Giovanniho Tallarica snázvem Emprunts et gallicismes dans la langue italienne: trois siècles de postures idéologiques je zaměřen především na italské výpůjčky zfrancouzštiny (galicismy). Až do 19.století byla francouzština jazykem, zněhož italština přejala nejvyšší počet slov (cca 1500 až 4400, podle toho, zda autoři započítávali starší, plně adaptované galicismy, nebo nikoli); poté ji vystřídala angličtina. Cílem tohoto příspěvku ale není kvantitativní analýza, na galicismy vitalštině nahlíží autor ze sociokulturní perspektivy. Nejprve mapuje vliv francouzštiny na italštinu od 17.do 20.století, potom se zaměřuje na galománii v18.století ajejí odpůrce, dále popisuje váhavé postoje mezi purismem ademokratickými ideály v19.století avzávěrečné OPEN ACCESS DAGMAR KOLÁŘÍKOVÁ 277 části se zabývá nacionalismem ajazykem ve 20.století, ato na základě děl, která jsou odrazem debat apolitických postojů, jež ovlivnily přejímání cizích slov do italštiny. Protichůdné postoje kpřejímání cizích slov shrnuje slovy Manzoniho, znichž vyplývá, že není důležité, zda jsou přejímky vitalštině vítány, nebo odmítány, logickou odpověď na to dá jen míra jejich užívání. Výpůjčky vnizozemštině jsou tématem dalšího příspěvku snázvem L’emprunt en néerlandais: réalité et perception, jehož autorem je Matthieu Pierens. Opírá se vněm očetné práce napsané vnizozemštině otomto jazyku, tzn.ionizozemských výpůjčkách zjiných jazyků. Nejprve je onich pojednáno kvantitativně, následně se autor věnuje výpůjčkám zfrancouzštiny, latiny, angličtiny aněmčiny (podle časových období atematických oblastí), vdalší části pak rozebírá postoje mluvčích kpřejímání cizích slov, včetně postoje puristů. Dokládá je výsledky anket zaměřených na rozpoznání výpůjček domácími mluvčími ana názory uživatelů nizozemštiny. Vposlední části je nastíněn pohled nizozemských lingvistů na výpůjčky. Autor připomíná, že typologie iterminologie byla ovlivněna němčinou, následně však představuje ipůvodní klasifikaci lexika na slova domácí (mots indigènes), slova hybridní (mots bâtards) aslova cizí (mots étrangers). Druhou část monografie uzavírá příspěvek Jana Lazara nazvaný La perception du phénomène d’emprunt dans le milieu linguistique tchèque et ses possibles classements. Autor vněm nejprve představuje tři typy klasifikací výpůjček, které se nejčastěji objevují vdílech českých lingvistů (rozdělení výpůjček podle stupně adaptace, rozdělení výpůjček na fonologické, morfologické, slovotvorné, syntaktické, textové, sémantické, frazeologické apragmatické, rozdělení výpůjček podle jejich původu), následně rozvíjí třetí typ klasifikace, ato na příkladu galicismů, anglicismů agermanismů, jež nejprve zasadí do historického kontextu, poté je zařazuje do sémantických polí anakonec se věnuje jejich integraci do českého jazykového systému. Dochází kzávěru, že zfonologického hlediska se nejlépe asimilují germanismy, zatímco uněkterých galicismů je integrace ztížena odlišným fonologickým systémem francouzštiny. Dále uvádí, že anglicismy činí českým mluvčím problémy především zhlediska morfologického, což je způsobeno absencí členů vangličtině. Jedním zfaktorů, které ovlivňují podle autora přejímání cizích slov, je geografická blízkost, aproto jsou ivsoučasné době do češtiny stále přejímána slova zněmčiny. Poslední část monografie Emprunts, lexicographes et veille néologique tvoří dva příspěvky, jež pojednávají ovýpůjčce zhlediska lexikografického. První znich, příspěvek Anny Bochnakowé snázvem Les lexicographes polonais du XIX-e au XXI-e siècle face à l’emprunt popisuje, jaký postoj zaujímali autoři polských slovníků vydaných v19.až 21.století kvýpůjčkám různého původu. První část přináší přehled pěti slovníků, zněhož vyplývá, že jejich autoři nepodléhali puristickým tendencím avýpůjčky do svých slovníků zařazovali. Druhá část studie je zaměřena na slovníky cizích slov vpolštině. Autorka jich vpřehledu uvádí deset aklade důraz na jejich potřebnost, neboť díky nim se může scizími slovy vpolštině seznámit co možná nejširší veřejnost. Knihu uzavírá studie Emmanuela Cartiera nazvaná Emprunts en français actuel: étude linguistique et statistique à partir de la plateforme Néoveille, jež je zaměřena na výpůjčky vsoučasné francouzštině, které byly vyhledány pomocí této platformy. Kromě definic pojmů výpůjčka, xenismus, peregrinismus aj. zde najdeme také vysvětlení, jak OPEN ACCESS 278 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 Néoveille funguje. Autor klade důraz na tři důležité momenty vživotě neologismů: jejich vznik, šíření alexikalizaci. Pro popis těchto fází navrhuje kombinovat tři hlediska, ato hledisko lingvistické, sociopragmatické akognitivní. Praktická část přináší výsledky výzkumu přejímání cizích slov do francouzštiny, který proběhl vletech 2015–2017. Zněho vyplývá, že výpůjčky tvoří přibližně 6 % znově vytvořených slov (xenismy nejsou započítány), přičemž 90 % přejatých cizích slov pochází zangličtiny (anglo-američtiny). Nejčastěji jsou přejímána slova zoblasti módy, sportu, nových technologií či ekonomie. Výzkum ale také ukázal, že 85 % zvyhledaných výpůjček lze označit za hapaxy nebo kvazihapaxy. Publikace přináší cennou sumarizaci poznatků ovýpůjčkách, ke kterým dospěli lingvisté ve Francii, Polsku, České republice, Itálii aNizozemí. Frankofonním čtenářům se tak poprvé naskýtá možnost porovnat, jakou roli hrají výpůjčky vanalyzovaných jazycích, ato především vtěch, které nepatří ke světovým jazykům (čeština, polština, nizozemština), anejsou tedy cizinci běžně ovládány. Dagmar Koláříková | Katedra románských jazyků, Fakulta filozofická Západočeské univerzity vPlzni | Riegrova 11, 30614 Plzeň ORCID ID: 0000-0003-3529-9578 [email protected] OPEN ACCESS