Nekorektní literatura. Estetika a diskurz české akční fantastiky
Abstract
147
Full text
Nekorektní literatura. Estetika adiskurz české akční fantastiky Stefan Segi Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha [email protected] SYNOPSIS Incorrect Literature: Aesthetics and the Discourse of Czech Spla%erpunk In the Czech appropriation of the literary genre splatterpunk, political correctness, or more precisely the lack of it, occupies aprominent place. Fascination with so-called ‘incorrectness’ can be understood to be aspecial case of what Richard Burt identifies as ‘the fetish of censorship’ with writers drawing from the appeal of such ‘forbidden’ topics as racial and gender stereotypes. This paper examines the ways in which the criticism of correctness plays out in different forms of paratexts, such as ads, reviews, and interviews with writers. The analysis of Czech splatterpunk novels and short stories reveals what is actually understood as ‘incorrect’ in terms of literary fiction, and how those texts, featuring primarily white masculine heroes with indestructible bodies, lend themselves to different kinds of readings: from sharp political satire to self-reflective spectacular grotesque. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Politická korektnost; populární literatura; akční fantastika; splatterpunk; kulturní války / political correctness; popular literature; splatterpunk; culture wars. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2020.2.9 Petr A.Bílek vmanifestačním textu Diskurzivní prostor popkultury podobně jako někteří badatelé zoblasti angloamerických kulturních studií vede dělicí linii mezi vysokou anízkou literaturou především na ose mezi estetickou aspolečenskou senzitivitou: zatímco vysoká literatura je ideálně nadčasová, čistě estetická, literatura populární uspokojuje potřeby daného okamžiku aztoho důvodu společenskou realitu mnohem častěji přímo či nepřímo reflektuje atematizuje.1 1 Podle Bílka je popkulturní dílo „[…] pragmatikou svého fungování (potřeba stát se široce oblíbeným) zaúkolováno tak, aby bylo společensky akontextově senzitivní. Má-li rezonovat, musí mít vsobě zakódováno povědomí odiskurzivních činnostech, snimiž by rezonovat mohlo. Právě proto je zhlediska výpovědních schopností odobě, vníž bylo vyprodukováno, obvykle mnohem vydatnější než dílo ‚vysoké‘ kultury, které často nevypovídá OPEN ACCESS
148 SLOVO A SMYSL 34 Jakkoli lze stímto pojetím distinkce mezi vysokým anízkým úspěšně polemizovat,2 zkoumání popkultury zhlediska reflexe společenské reality patří dlouhodobě mezi nejproduktivnější způsoby, jakými lze na tuto oblast umělecké produkce pohlížet. Zejména žánry jako horor, antiutopická sci-fi či fantasy adetektivní, respektive kriminální literatura pracují sobrazy kolektivně sdíleného ohrožení apřekročení společenského řádu, které představují integrální součást jejich čtenářské přitažlivosti.3 Po roce 2000 se pro řadu autorů takovouto společenskou či přímo civilizační hrozbou stala politická korektnost. Následující text se zaměřuje na tematizaci politické korektnosti— zejména na její kritiku— vtextech poměrně heterogenní skupiny autorů, pro jejichž literární tvorbu se užívá (sub)žánrové označení akční fantastika. Bude nás přitom zajímat, jakou roli kritika politické korektnosti plní vliterárních dílech ivdiskurzu, který je obklopuje, azda se jedná ospecifický ornament literárního stylu, anebo oprojev společenského zaujetí literárního subžánru. DRSNÍ MUŽI NEJEN ZRIGOR MORTIS Poněkud vágní pojem akční fantastika4 označuje vcelku ostře vymezenou subžánrovou oblast, která na rozdíl od sci-fi či fantasy není definována ani tak povahou svého fikčního světa jako spíše specifickou poetikou akce anásilí. Literární historik aspisovatel Antonín K.K.Kudláč vpřehledovém článku Nová fantastika píše o„české akční škole“, za jejíž vůdčí postavu považuje Jiřího Kulhánka, vjehož stínu pak stojí další „drsní muži“ ačlenové volného sdružení Rigor Mortis (založeného roku 1994) Štěpán Kopřiva aJiří Pavlovský (Kudláč 2011). Poetika skupiny měla ze zpětného pohledu vyrůstat na jednu stranu ze svobodné atmosféry devadesátých let, na straně druhé se vymezovala vůči étosu „humanizmu, korektnosti apravdy alásky vítězící“ (Adamovič 2014, s.249). Autoři kolem Rigor Mortis milovali „černý, nekorektní humor, splatterpunk […], film, drsné hlášky, detektivky tvrdé školy […], komiksy aamerickou popkulturu. Vymezovali se proti ‚intelektuálním korekcím‘ kultury excesu anásilí“ (tamtéž). Boris Hokr pak za přímého předchůdce akční fantastiky považuje spisovatele Ondřeje Neffa (Hokr 2014) apozději je ktomuto okruhu řazen imimořádně úspěšný František Kotleta.5 Pro „akční školu“ „drsných hochů“ se politická korektnost, repříliš ani zhlediska konstruování ‚velké‘ historie idejí, ani zhlediska ‚malých‘ dějin, dějin každodennosti“ (Bílek 2006, s.34–35). 2 Šlo by ovšem namítnout, že ity nejvyšší formy umění jsou vněčem vždy zakotvené vpolitické aspolečenské realitě své doby aže diskurz čistého umění je pouze umnou kamufláží těchto předpokladů. Například Fredric Jameson mluví o„estetičnu jako opouhém třídním odznaku apředmětu okázalé spotřeby“ (Jameson 2016, s.168). Otázkou politického čtení literárního provozu ivsituaci proklamované apolitičnosti se vkontextu české literatury devadesátých let zabývala Hana Blažková (2019). 3 Více kotázce kritiky politické korektnosti adetektivky viz Segi 2019. 4 Někdy se také mluví očeské verzi splatterpunku. 5 Více kakční fantastice či splatterpunku viz např.Kudláč 2017, s.157–158, Fajkus 2018 či Malíček 2016 aDědinová— Křeček 2018. OPEN ACCESS
STEFAN SEGI 149 spektive její negace stala od konce devadesátých let klíčovým tématem, které je reflektováno vrozhovorech sautory, propagačních paratextech ivrecepci jejich děl. Prominence kritiky korektnosti vdiskurzu akční fantastiky zároveň otevírá otázku, co se vlastně rozumí pojmem korektnost aco znamená, když dílo označíme za nekorektní. Ačkoli lze vtisku či vdigitálních médiích nalézt tisíce textů opolitické korektnosti, odborných českých příspěvků ktématu najdeme pomálu.6 Na nejobecnější rovině lze tvrdit, že jde oagendu spojenou sangloamerickým liberálním prostředím (zejména univerzitami, neziskovými organizacemi či některými médii), jejíž hlavní cíl představuje snaha otakové mediální reprezentace, které by neurážely či dále neznevýhodňovaly různé druhy minorit aneupevňovaly předsudky onich. Kritikové korektnosti oproti tomu zdůrazňují souvislost mezi prosazováním této jazykové/mediální agendy acenzurou spojenou stotalitními režimy. Pro literární díla akční fantastiky je příznačné tematizování právě tohoto údajného zákazu určitých reprezentací ijejich „nekorektní“ využití vtextech, ať už jde oexoetnonyma (například negr či cikán)7 anebo ostereotypní zobrazení (zhlediska národnosti, genderu, věku atd.). Takováto kritika politické korektnosti těží zprezentace sebe sama jako zakázaného literárního ovoce, což je kvalita, která přitahuje čtenáře azároveň zpohledu některých kritiků aautorů samotných přidává literatuře na společenské relevanci. Způsob, jakým je pojem politická (ne)korektnost užíván ve sledované části literárního pole, budeme zkoumat jak vliterárních textech samotných, tak vparatextech, které je obklopují aformují diskurz oakční fantastice jako nekorektním literárním žánru.8 Nejprve je však nutné zamyslet se nad obecnějšími příčinami atraktivity kritiky politické korektnosti. MATČIN PENIS ADISKURZ NEKOREKTNOSTI Otázka politické korektnosti představuje bezpochyby celospolečensky aktuální adiskutované téma, avšak ústřední figurou jedné literární oblasti se stala „nekorektnost“ zejména skrze svoji fetišistickou přitažlivost. Když Richard Burt9 ve studii (Ne)cenzurování pod drobnohledem zkoumal zálibu čtenářů aliterárních vědců v(ne)cenzurovaných textech, označil ji pojmem vypůjčeným zoblasti antropologie apsychologie: fetiš. Podle Sigmunda Freuda znamená sexuální fetišismus jistou perverzi libida, která 6 Lze doporučit tematická čísla časopisů Nový prostor (č.475) aHost (roč. 34, č.8), kde se objevila řada podnětných příspěvků kdebatě. Zangloamerického prostředí lze pak uvést vyváženou apodrobnou monografii Hughes 2010. 7 Nejčastější diskuse okorektnosti jsou navázány právě na využívání etnonym. Vkontextu USA viz například diskusi oslovu negro ajeho nahrazení slovem slave vTwainově románu Dobrodružství Huckleberryho Finna. Včeském kontextu se tato diskuse částečně zrcadlí vdebatě kolem rasových stereotypů vLadově Mikešovi; více viz Segi 2018. 8 Zhlediska významu paratextu pro čtení textu samotného Gérard Genette cituje Philippa Lejeuna, podle kterého se jedná operiferii tištěného textu, která ve skutečnosti ovládá celý proces čtení. Více kotázce paratextu viz Genette 1991. 9 Též autor hesla Political Correctness ve World Encyclopedia of Censorship, viz Jones 2001, s.1901. OPEN ACCESS
150 SLOVO A SMYSL 34 byla zapříčiněna dětským zážitkem zabsence matčina penisu.10 Strach ztéto absence vyvolává touhu po náhradním předmětu. Touha po něčem, co nikdy neexistovalo, je pak analogická oceňovaní děl, která se zdají být zcela necenzurovaná, ačkoli Burt zároveň poukázal na nemožnost existence takovéhoto „čistého“ díla. Burt dále tvrdí, že „cenzuru lze proto sužitkem považovat za metaforu fetišistické praxe kulturní diferenciace alegitimizace, jejichž přičiněním se texty dostávají do oběhu jakožto kýžené zboží“ (Burt 2012, s.337), aže „[p]odle psychoanalýzy fetiš ‚nahrazuje‘ to, co se nikdy nemohlo stát předmětem odstranění, totiž matčin falus: fetišista špatně chápe pohlavní odlišnost azaměňuje původní úplnost za původní nepřítomnost. Parafrázujeme-li, můžeme říci, že logikou cenzury je toto: ‚Dobře vím, že texty jsou pokaždé předcenzurované. Přesto si přeji necenzurovanou verzi tohoto textu‘“ (tamtéž, s.353–354). Pakliže chápeme politickou korektnost jako zvláštní typ cenzury či společenské restrikce, můžeme ikritiku korektnosti atouhu po světě bez korektnosti chápat jakožto projev tohoto fetišismu cenzury.11 Díla označená vredakčních, reklamních či kritických textech jako politicky nekorektní si tímto způsobem nárokují výsadnější postavení vrámci literárního pole anekorektnost tak Burtovými slovy působí jako „fetiš vliterárním poli“ (tamtéž, s.350), sčímž úzce souvisí „fetišizace politické kritiky“ (tamtéž, s.354), na kterou si právě politická nekorektnost vliteratuře činí nárok. Vtomto smyslu není dílo označené jako politicky nekorektní pouze nevhodné či neuctivé, ale především necenzurované, respektive potenciálně cenzurovatelné, atedy zvláštním způsobem hodnotné. Být nekorektní potom znamená překračovat zavedené společenské normy azískávat oproti „korektní“ konkurenci prominentnější postavení vliterárním (sub)poli. Není tedy divu, že otázka korektnosti, respektive nekorektnosti představuje jednu zklíčových složek diskurzu oakční fantastice, ať už jde omedailonky autorů, kritiky, čtenářská hodnocení, záložky arozhovory. PARATEXTY Ondřej Neff vrozhovoru se Štěpánem Kopřivou charakterizoval celý žánr akční fantastiky právě překračováním společenského zákazu, jako protiklad k„neoviktoriánskému pokrytectví, kdy se nesmí napsat cikán anesmí se napsat buzerant auž se nesmí napsat černoch azačíná převládat šílenost zvaná politická korektnost (už ten samotný termín!)“ (Neff— Kopřiva 2009). Stoupající popularita akvantita akční fantastiky podle Neffa svědčí otom, že „nějaký vzdor sílí“. Ve stejném rozhovoru Kopřiva doplnil Neffovu tezi ovzdorující populární literatuře představou o„creatorech obecného vkusu“, kteří nastavují opozici „hodnotný— špatný“, přičemž právě díla kritiky zatracované literatury (Neff užívá termín „symptomatická literatura“) podle Kopřivy „často reagují na momentální stavy společnosti citlivěji než tzv.‚vysoká literatura‘“ (tamtéž). Oba autoři tedy chápou akční fantastiku jako vyhrocenou podobu populární literatury, která se na rozdíl od té vysoké ačistě estetické zabývá významnými spole10 „Abychom to řekli jasněji: fetiš je náhražkou za ženin (matčin) pohlavní úd, vnějž chlapeček věřil ajehož se— víme proč— nechce zříci“ (Freud 2007, s.246). 11 Včeském diskurzu opolitické korektnosti nejčastěji jako přirozená doba nepostižená korektností, kdy bylo vše dovoleno, figurují „zlatá“ devadesátá léta 20.století. OPEN ACCESS
STEFAN SEGI 151 čenskými tématy, což ostatně do značné míry koresponduje sBílkovou představou opopulární kultuře. Zároveň vnávaznosti na cenzurní fetišismus chápou svůj žánr jako žánr ohrožený jak na rovině estetické gatekeepery literárního provozu,12 tak na rovině tematické či jazykové politickou korektností. Toto spojení literárního žánru apřitažlivosti „zakázané“ společenské kritiky má za následek, že se kritika korektnosti (či „nekorektnost“) hojně využívá například pro charakterizaci tvorby jednotlivých autorů například vpropagačních medailoncích či encyklopedických heslech. Legie13— databáze knih fantasy asci-fi— tak vhesle oJiřím Kulhánkovi uvádí, že je „vsoučasné době nejprodávanější, nejčtenější anejtajuplnější český autor sci-fi. […] Nemá rád komunisty, politickou korektnost aotázku, kdy dopíše Cestu krve“ (Kulhánek 2009). Nakladatelství Epocha zase vmedailonku spisovatele Jiřího Pavlovského hrdě připomíná příslušnost autora „kautorské generaci (mj.Štěpán Kopřiva aJiří Kulhánek), která vpolovině devadesátých let vnesla do české fantastiky svěží vítr vpodobě nekorektních, cynických aakčních příběhů“ (Pavlovský 2012, s.1). Rozhovor se spisovatelem Františkem Kotletou pro server ofantastické literatuře Vlčí bouda se snaží upoutat pozornost čtenářů podtitulem Prcat na korektnost (Kotleta 2014). Také anotace jednotlivých literárních děl usilují očtenářskou pozornost poukazem na nekorektní obsah. Například na sbírku povídek Ondřeje Neffa Bůh, s. r. o. láká knihkupectví čtenáře tvrzením, že se „ocitneme ve světě lidí, kteří si vytvořili svět svobody na Měsíci azavrhli Zemi, zardoušenou voprátce politické korektnosti“ (Bůh, s. r. o. 2015). Pojem nekorektnost je vnávaznosti na reklamní texty arozhovory frekventovaně užíván ivrecepci akční fantastiky. Proklamovaná nekorektnost díla je přitom recenzenty vesměs chápána jako rys pozitivní vtom smyslu, že se od literatury vyžaduje jistá míra provokace atvůrčí svobody. Naznačuje se, že se autor vydal na tenký led avlogice cenzurního fetišismu zaslouží zvláštní ocenění. Pojem politická korektnost právě pro svoji konotaci represe dostává přednost před jinými možnými způsoby vyjádření určitého hodnotového postoje: recenzenti akční fantastiky tak většinou nepopisují autory jako rasistické, xenofobní či konzervativní akritizované hodnoty jako liberální či levicové. Jen zcela výjimečně lze totiž orasismu literárního díla mluvit jako opozitivní či alespoň hodnotově neutrální charakteristice, jako když recenzent mezi „plusy“ románu Františka Kotlety Velké problémy vMalém Vietnamu uvádí: „krev, sperma, krev, krev, rasismus, absence politické korektnosti […]“ (Heretic 2016). Symetricky díla, která lze podezírat zpolitické korektnosti či pouhé absence nekorektnosti, vrámci ekonomiky prestiže ztrácejí přitažlivost, protože jsou chápána jako společensky iesteticky konformní. Názorně můžeme korektnost jako axiologické kritérium sledovat při srovnání ohlasů na akční antiutopická díla Leoše Kyši14 Alláhův hněv aProrok zMohameda stematicky blízkým románem Pavla Obluka Kra. Jak už názvy jeho knih napovídají, vytvořil Kyša fikční svět budoucnosti, ve kterém je dominantním náboženstvím islám, vnávaznosti na stereotypní představy 12 Narážejí zde zejména na nepřítomnost kritické reflexe vjiném než žánrově specifickém tisku. František Kotleta vjednom rozhovoru vylíčil neúspěšný pokus získat grant na překlad své knihy do polštiny. 13 Podobně jako ČSFD či Databáze knih je vytvářena samotnými uživateli. 14 Jde oobčanské jméno již zmíněného Františka Kotlety. OPEN ACCESS
152 SLOVO A SMYSL 34 ovyšší natalitě muslimů, kteří postupně vytlačují Evropany zjejich vlastních zemí. Tato literární tematizace stereotypu může být vněkterých hodnoceních chápána jako odvážné gesto, jehož prostřednictvím se autor vzpírá politicky korektním elitám. Vrecenzi zavedeného kritika vědeckofantastické aakční literatury Borise Hokra se tak lze dočíst, že si autor „střihl román Alláhův hněv ana akčním příběhu zbudoucnosti ovládané islámem je jasně vidět, že řečem otoleranci Půlměsíce vůbec nevěří aza svůj názor se rozhodně nestydí. Rozsahem spíše drobnější knížečka je plná násilí, černého humoru apolitické nekorektnosti“ (Hokr 2011). Případně je tato nekorektní vize budoucnosti chápána jako něco přitažlivého právě pro svoji exotiku ajinakost. Podle jiného recenzenta Leoš Kyša vknize Poutník zMohameda „vytvořil politicky nekorektní univerzum, které má pro Evropany se silnou křesťanskou dějinnou tradicí velikou přitažlivost“ (Pechanec 2010). Naopak přílišná politická korektnost (či jen absence nekorektnosti) se může stát příčinou kritiky. Recenzentka Jana Poláčková tak může knize Pavla Obluka Kra vytknout, že se snaží přiblížit Kyšově tvorbě, ale jedná se onekorektnost pouze inscenovanou, takovou, která není vjádru autorského záměru, nýbrž představuje toliko atraktivní kulisu. Poláčková je toho názoru, že anotace knihy sice „připomíná Kyšova legendárního Poutníka zMohameda, ale zdání klame. Akční dobrodružka ani politicky nekorektní hrátky sreáliemi se nekonají, vše pouze spoluvytváří co nejpůsobivější kulisy pro závěrečnou apokalyptickou bitvu“ (Poláčková 2014). DĚSIVÉ RADOSTI Kritika politické korektnosti jako nebezpečného cenzurujícího mechanismu však vede kjistému rozporu. Nebylo by možné chápat popularitu „nekorektní“ literatury právě jako důkaz neexistence politické korektnosti?15 Někteří autoři tento paradox řeší odkazováním ke korektnosti jako kpotenciální hrozbě, která má již své první oběti akterá může vdohledné době ohrozit izbytek doposud svobodné literatury. „Nekorektní“ literární dílo tak nabývá své hodnoty tím, že upozorňuje na stále potenciální, leč již bezprostřední hrozbu. Martin Moudrý, známý Kulhánkův epigon, vtomto kontextu kritizoval současné akční filmy jako příliš korektní, což je odlišuje od zatím vcelku svobodné splatterpunkové tvorby: „Zkrátka adobře, do filmů stále víc proniká politická korektnost apozitivní diskriminace apodobné svinstvo, které znich dělá nekoukatelný guláš. Kdežto knížkám se tohle zatím vyhýbá. Jako by velkému bratru nestály za pozornost, když je to stejně brak aliterární odpad“ (Moudrý 2009). Ondřej Neff toto téma rozvinul vkomentáři ke komiksu Děsivé radosti. Ten vznikl na základě jedné zjeho starších povídek, ve kterých není politická korektnost explicitně ani implicitně tematizována. Povídka předkládá příběh, který vede kzamyšlení nad hranicemi novinářské etiky zhlediska exploatace holokaustu jako divácky atraktivního tématu: novinář, který cestuje včase, se zachová amorálně aje po zásluze potrestán tím, že sám skončí vplynové komoře. 15 Viz kritiku Sarrazinova pojetí korektnosti jako cenzury: Segi 2016. OPEN ACCESS
STEFAN SEGI 153 Neff tuto komiksovou povídku (která se nijak netýká restrikce literární tvorby) vdoslovu rámoval citátem zrománu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita apokračoval paralelou kliterárním dílům, jejichž osud připodobnil kcenzurovaným dílům zBradburyho textu: Tom Sawyer, notorický rasista, už upopravčí zdi stojí apřivlečení Pipi Dlouhé Punčochy se dá čekat každým dnem. Také náš Kocour Mikeš zaslouží utracení. Cituji: vedení Roma Realia spolu spředstaviteli Hnutí romského odporu: Aliance romských komunit aFuturum Roma vyjadřují znepokojení nad opět nekontrolovaným přístupem školství ČR arasistickým přístupem české kultury. […] Erbenova Kytice už na indexu vpadesátých letech byla, její návrat je jen otázkou času. […] Tohle je hlavní zdroj mé tvůrčí emoce při psaní povídky (Suchánek— Neff 2015). Neff tak vjediném odstavci spojil klasickou Bradburyho antiutopii, ikonické případy (údajného) dopadu americké ačeské politické korektnost ikomunistickou cenzuru, která hrozí návratem. To mu umožnilo rámovat svůj text (respektive komiksovou adaptaci) jako součást určité kritické tradice (Orwell, Bradbury), jako kritiku zcela aktuálního trendu korektnosti ijako dílo, kterému bezprostředně hrozí zákaz. Neffovi se pomocí tohoto paratextu podařilo formovat recepční rámec díla, respektive okruh čtenářských očekávání. Kritika politické korektnosti, zdíla samotného jen těžko rozpoznatelná, se působením komentáře stala ústředním tématem svazku.16 Příznačná je vtomto ohledu recenze komiksu na serveru Comixzone, ve které redaktor podepsaný nickem Morzael vyzdvihl kritiku korektnosti jako zvláštní hodnotu uměleckého díla, jako něco, co jinak „průměrný komiks“ „raketově vystřelilo vzhůru“, protože rozebírá tři věci, které recenzent „opravdu nesnáší,“ tedy „politickou korektnost, novinářský hyenismus asoučasnou komercializaci holocaustu“ (Morzael 2016). NEKOREKTNOST RASISTICKÁ ANEKOREKTNOST ESTETICKÁ Fetiš společenské kritiky čerpá velkou část své hodnoty zpřitažlivosti transgrese společenských norem aodvahy, která je ktomu nutná. Politická nekorektnost vakční 16 Jen zcela výjimečně je politická nekorektnost chápána negativně. Vtomto případě může jít opředstavu určité ideologie, která do uměleckého díla nepatří. Okomiksových Děsivých radostech píše Jiří Špičák, že „jsou rozhodně velmi výrazným debutem azároveň zárukou toho, že oSuchánkovi ještě uslyšíme. Knihu kazí snad jenom textová zamyšlení Ondřeje Neffa, která od sebe oddělují jednotlivé komiksové povídky. Neffovo legrační přemítání ointerstelárním multikulti, feminismu apekelných hrozbách politické korektnosti by se opravdu lépe vyjímalo na stránkách jeho blogu, jehož čtenáři jsou na pravidelné dávky žlučovitosti zvyklí“ (Špičák 2015). Stejný komiks je pak kritizován autorem blogu ninjer.cz stím, že politická korektnost aotázka morálky fotografů katastrof „samozřejmě můžou být zajímavě zpracovány (například poslední série South Parku liberály nešetří), ale tohle je bohužel nefunkční ijako obyčejný komiks— sledujeme dvě nesympatické postavy snelogickým chováním vnelogickém světě anení to vtipné“ (www.ninjer.cz). Je příznačné, že obě kritiky pocházejí zkomiksového prostředí od autorů, kteří nejsou napojeni na hodnotovou perspektivu diskurzu akční fantastiky. OPEN ACCESS
154 SLOVO A SMYSL 34 avědeckofantastické literatuře má ovšem kmimoliterární skutečnosti poněkud ambivalentní vztah aodvážná kritika korektnosti hrozí každým okamžikem stát se pouhou literární figurou, jejíž vztah ke skutečnosti musí být relativizován či přímo neutralizován. Politická nekorektnost jako odvaha vyslovit „zakázanou“ myšlenku je totiž cennou komoditou, avšak myšlenky samotné, například otevřený rasismus, sexismus či xenofobie, nemusí být pro čtenáře tak přitažlivé jako samotná odvaha překračovat normy. To má dvojí důsledek: na jednu stranu lze jakkoli neuctivé pojednání oskupinách obyvatel ospravedlňovat jako legitimní nástroj ke kritice korektnosti, na straně druhé může být nekorektnost chápána jako čistě estetický atribut, který je vlastní určitým žánrům ajehož (potenciálně rasistické, sexistické, ageistické etc.) poselství tak nelze vnímat jako vyjádření názoru na společnost, ale jako pouhé plnění žánrového požadavku transgrese, jako čistou literární estetiku.17 Vprvním případě tak dílo může urážet skupiny obyvatel, ale tyto urážky mají za cíl upozornit na politicky korektní nadvládu. Boris Hokr například vrecenzi prvních dvou dílů série Kladivo na čaroděje Jiřího Pavlovského ocenil „promyšlené navážení se do důchodců, policistů, kteří mají pomáhat achránit, achovatelů koček (vnávaznosti na periodicky se opakující zprávy ostařence, která umřela vbytě plném svých ‚milujících‘ mazlíčků)“. Toto „promyšlené navážení“ do různých skupin obyvatel nechápal Hokr jako problém či potenciálně urážlivý prvek, ale jako rafinovanou figuru umožňující „programově se vysmívat tabu apolitické korektnosti“ (Hokr 2012).18 Druhý případ, tedy chápání „nekorektnosti“ jako zvláštní čistě estetické kategorie, byl vkontextu akční fantastiky tematizován vpolemice zroku 2005 mezi kritikem Filipem Sklenářem ainternetovým časopisem Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Předmětem polemiky se stal román Jiřího Kulhánka Vládcové strachu. Sklenář včlánku pro Britské listy Kulhánek: Highlander pro klempířské učně kritizoval autorovu prvotinu. Zaměřil se přitom jak na stránku estetickou, které vytkl neumětelství aodvozenost, tak ina společenské aspekty Kulhánkovy tvorby. Povšiml si, že přistěhovalci jsou označováni jako „uzenky“ aže autor mimo jiné exploatuje problematiku romské porodnosti apřistěhovalectví, přičemž zKulhánkovy knihy cituje pasáže, ve kterých je antiutopický svět líčen tak, že „vČesku roku 2023 bude žít asi 9 milionů Čechů, tři apůl milionu Romů […] ajeden apůl milionu přistěhovalců zVýchodu“. Estetická ietická stránka pak mají pro kritika společné to, že spisovatel čerpá pouze ztěch nejnižších kulturních vrstev: Stejně jako jeho tzv.„rasismus“ je prostě opakováním mouder, které rozdávají podnapilí dělníci svým synům, když se vrátí zhospody domů, stejně jako jeho tzv.„sadismus“ známe důvěrně zokamžiků, když se do autobusu nahrnou mladí adepti řemesla zámečnického avyřvávají o„brutálních brutalitách“ a„mastných masakrech“, jsou ijeho postavy, příběhy arekvizity ve skutečnosti jakýmsi sekundárním produktem už jednou vytvořeného braku (Sklenář 2005a). 17 Jde odebatu analogickou kté kolem hiphopového subžánru Horrorcore, který byl vČechách zpopularizován raperem Řezníkem, jenž byl kvůli svým textům několikrát před soudem (Slačálek 2013; Segi 2014; Janáček 2015, s.1406–1408). 18 Jakkoli je poměrně obtížné chápat vtipy na účet policie aseniorů jako boření tabu. OPEN ACCESS
STEFAN SEGI 155 Anonymní obhájce Kulhánkovy „céčkové produkce“ včlánku Syndrom Kulhánek— boj se, inteleguáne! nicméně kritiku společenských aspektů odmítl stím, že Sklenář „rozohněně popisuje Kulhánkovu vizi roku 2010, která se rozhodně neshoduje svizí pokrytecky zapšklých Blistů. Ne, Kulhánek rozhodně není, jak se po americku říká, ‚PC‘“ (Syndrom Kulhánek 2005).19 Polemickou úvahu pak autor zakončil útokem proti elitářství stím, že je Kulhánek „prostě Mistr, který položil na lopatky dalšího inťoušského pisálka, za což si, vduchu vlastních klišé, zaslouží dvojitého panáka skotské achlapácké poplácání po rameni zahaleném vkůži“ (tamtéž). Vzhledem knegativním konotacím politické korektnosti není překvapivé, že Sklenář část své odpovědi věnoval snaze vyvrátit nařčení zobhajoby korektnosti. Podle něj je „politická korektnost Britským listům dočista ukradená, což může uniknout pouze takovým čtenářům, kteří odmítají občas otevřít slovník cizích slov“ (Sklenář 2005b). To ostatně koresponduje spředstavu teoretika Stanleyho Fishe opolitické korektnosti jako nálepce, kterou nikdo nechce hájit akterá slouží spíše jako útočná rétorická figura.20 Zároveň poněkud paradoxně ve shodě spředstavou okorektnosti jako zvláštní kulturní hodnotě dále kritizoval Kulhánkovo dílo tvrzením, že uněj „nelze mluvit opolitické nekorektnosti“. Zhlediska Kulhánkových obhájců šlo bezesporu ovítězství, protože se diskuse způvodní kritiky xenofobních názorů astereotypů stočila na otázku, kdo je méně politicky korektní. Potvrdila se tak představa kritiky korektnosti jako literárního elementu, který propůjčuje textům sociální kapitál cenzurního fetišismu azároveň vpřípadě doslovného chápání motivů jako rasistických axenofobních umožňuje odkázat knekorektnosti jako kliterárnímu prvku, který plní stejnou estetickou funkci jako popisy brutálního násilí, cynické „hlášky“ či absurdně bombastické názvy románů jako Příliš dlouhá swingers párty či Mega hustej nářez.21 Diskurz oakční fantastice je tak prodchnutý paradoxem. Když František Kotleta vysvětluje, že si na fantastické literatuře cení, že je „ze samé podstaty svobodná anekorektní“, implikuje tím zároveň existenci literatury jiné, svázané pravidly akorektností. Pakliže Kopřiva aNeff vyzdvihují symptomatickou funkci populární literatury, Kotleta chápe fantastiku jako četbu pro „všechny lidi, pro které je důležitější příběh adobrodružství než zaujímání nějakého stanoviska […] nemusíte jim kázat omorálce nebo radit, co mají dělat, ale dáte jim nějaký zážitek“ (Kotleta 2019). Při jistém zobecnění by tedy šlo tvrdit, že společenským gestem akční fantastiky má vtomto pojetí být právě odmítnutí společenských izdánlivě transcendentálních estetických nároků vysoké literatury. Kotleta přitom implicitně kritizuje četbu literárního díla založenou na emblematických redukcích arůzných typech identity, když tvrdí, že fantastická literatura „můžete mít hlavního hrdinu Roma, vozíčkáře či transsexuála anikdo to neřeší stejně jako nekorektní hlášky na všechna náboženství, židy, bělochy, černochy, nacisty, komunisty…“ (tamtéž). 19 PC je zde zkratkou Political Correctness. 20 Srov.: „Je zřejmé, proč se jedná otak úspěšnou strategii: když označíme oponenta pojmem, který musí vyvracet, zatlačíme ho do defenzivy“ (Fish 1994, s.8). 21 Názvy populárních románů Františka Kotlety. OPEN ACCESS
162 SLOVO A SMYSL 34 maskulinity, jež se projevila na Západě vsouvislosti svlnou emancipace žen ajejich kariérními možnostmi (Tasker 1993, s.1). Autorky jako Sara Martín Alegre či Yvonne Tasker však zdůraznily ijiné možnosti interpretace těchto filmů. Upozornily na grotesknost těl akčních hrdinů ina jejich částečnou asexualitu spojenou sdisciplinací sexuální energie do tvorby dokonalého těla. Zdůraznily také prostupnost hranice mezi napětím ahumorem, která je charakteristická jak pro jednotlivé akční filmy, tak pro nejznámější akční herce, jako jsou Schwarzenegger či Stallone.28 Tasker dokonce vsouvislosti sotevřenou ironií akčních filmů osmdesátých let použila pojem „autodekonstrukce“ (tamtéž, s.91), aby označila způsob, jakým je vnich zdůrazněna konstruovanost konceptů jako muž, tělo či národ. Obdobnou hravost advojznačnost lze přisoudit iliteratuře české akční fantastiky. Na jednu stranu se kritikové, čtenáři, autoři ajejich díla dovolávají politické korektnosti jako klíčového problému moderní doby. Na straně druhé však lze číst zdánlivě rasistické29 či „nekorektní“ výroky ústředních postav vkontextu této literatury, čerpající zestetiky šoku aspektáklu, právě jako součást uměleckých prostředků literatury naprostého eskapismu. LITERATURA 28 Obdobně na grotesknost násilí vdíle Jiřího Kulhánka poukázal Kudláč, když upozornil na skutečnost, že oproti angloamerické verzi splatterpunku české prózy „spíše než hrůzu ve svém výsledku vyvolávají ve čtenáři šok aúžas nad předimenzovanou mírou brutality, postupně přerůstající vkatarzní smích“ (Kudláč 2017, s.92). 29 Hra snárodnostními či genderovými stereotypy přitom nemívá konkrétní agendu (jen málokdy je zaměřena konzistentně proti některé národnosti), ale slouží jako dráždivý herní prvek. Cíleně bývají zesměšňováni stereotypizovaní proponenti korektnosti. Adamovič, Ivan (ed.): Na konci apokalypsy. Kronika české science fiction 3: od Ondřeje Neffa do současnosti. Plus, Praha 2014. Alegre, Sara Martín: Arnold Schwarzenegger, Mister Universe? Hollywood Masculinity and the Search of the New Man. Atlantis: Journal of the Spanish Association for Anglo-American Studies 20, 1998, č.1, s.85–94. Bílek, Petr A.: Diskurzivní prostor popkultury aneb Proč by Otokar Březina neměl přejet krtečka. Slovo asmysl 3, 2006, č.6, s.23–49. Blažková, Hana: Literatura bez úvazků? Podoby českého (apolského) politického čtení v90.letech 20.století. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky, Praha 2019. Bůh, s. r. o. Knihy ABZ, 2015 <http://knihy.abz. cz/prodej/buh-s-r-o> [29.9.2020]. Burt, Richard: (Ne)cenzurování pod drobnohledem. Fetiš cenzury vraném novověku, přel. Zdeněk Beran. In: Tomáš Pavlíček— Petr Píša— Michael Wögerbauer (eds.): Nebezpečná literatura? Antologie zmyšlení oliterární cenzuře. Host, Brno 2012, s.332–361. Dědinová, Tereza— Křeček, Jan: Hledání hranic žánru ačtenáře. Jak je na tom současná česká fantastika? Host 34, 2018, č.4, s.36–41. Fajkus, Martin: Splatterpunk po česku. Roztomile brutální příběhy plné krve, násilí asexu. Host 34, 2018, č.4, s.45–48. Fish, Stanley Eugene: There’s No Such Thing as Free Speech, and It’s aGood Thing, Too. Oxford University Press, New York 1994. Freud, Sigmund: Fetišismus. In týž: Spisy zlet 1925–1931, přel. Miloš Kopal. OPEN ACCESS
STEFAN SEGI 163 Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek, Praha 2007, s.243–250. Genette, Gérard: Introduction to the Paratext. New Literary History 22, 1991, č.2, s.261–272. Heretic: František Kotleta— Velké problémy vmalém Vietnamu (recenze). Mfantasy.cz, 2016 <https://www.mfantasy.cz/2016/08/ frantisek-kotleta-velke-problemy-v-malemvietnamu-recenze/> [29.9.2020]. Hokr, Boris: Jaký byl ročník 2011 pro scifi ahoror. Knihožrout, 2011 <http://www. knihozrout.cz/recenze/jaky-byl-rocnik-2011pro-sci-fi-a-horor> [10.8.2016]. Hokr, Boris: Pavlovský, Jiří: Magie pro každého (Kladivo na čaroděje 1); Město mrtvých (Kladivo na čaroděje 2). ILiteratura.cz, 2012 <http:// www.iliteratura.cz/Clanek/30793/pavlovskyjiri-magie-pro-kazdehokladivo-na-carodeje1-mesto-mrtvych-kladivo-na-carodeje-2> [29.9.2020]. Hokr, Boris: Brakobraní: Co hlásají krvaví proroci božského Kulhánka? Aktuálně.cz, 2014 <http://magazin.aktualne.cz/ kultura/literatura/brakobrani-cohlasaji-proroci-bozskehokulhanka/ r~1e4e673e27a911e487a9002590604f2e/> [29.9.2020]. Hokr, Boris: Starci ztracení vbudoucnosti. Zacyklenost současné české sci-fi. A2. Kulturní čtrnáctideník 14, 2018, č.12, s.7. Homoláč, Jiří: Politická korektnost zhlediska analýzy diskurzu. Slovo asmysl 5, 2008, č.9–10, s.161–182. Hughes, Geoffrey: Political Correctness: AHistory of Semantics and Culture. Wiley-Blackwell, Chichester 2010. Jameson, Fredric: Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu, přel. Olga Sixtová aJosef Šebek. Rybka Publishers, Praha 2016. Janáček, Pavel: Od hegemonie ke krizi liberálního konsenzu. Diskurz ocenzuře. In: Michael Wögerbauer— Petr Píša— Petr Šámal— Pavel Janáček akol.: Vobecném zájmu. Cenzura asociální regulace literatury vmoderní české kultuře 1749–2014. Academia, Praha 2015, s.1361–1465. Jones, Derek (ed.): Censorship: AWorld Encyclopedia. Fitzroy Dearborn Publishers, London 2001. Kopřiva, Štěpán: Aktivní kovy. Crew, Praha 2014. Kotleta, František: Rozhovor sFrantiškem Kotletou aneb prcat na korektnost. Vlčí bouda, 2014 <http://vlcibouda.net/ruzne/529rozhovor-s-frantiskem-kotletou-aneb-prcatna-korektnost> [29.9.2020]. Kotleta, František: Velké problémy vMalém Vietnamu. Epocha, Praha 2016. Kotleta, František: Hanba by mne fackovala, kdybych napsal to, co Petra Hůlová. Literarky. cz, 2.září 2019 <https://literarky.cz/ literatura/252-frantisek-kotleta-hanba-bymne-fackovala-kdybych-napsal-to-co-petrahulova> [7.1.2020]. Kudláč, Antonín K.K.: Nová fantastika. Portál české literatury, 2011 <http://www.czechlit. cz/nova-literatura/nova-fantastika/> [27.9.2020]. Kudláč, Antonín K.K.: Barvy černobílého světa. Studie ovybraných žánrech současné české populární literatury. Univerzita Pardubice, Pardubice 2017. Kulhánek, Jiří: Cesta krve. Část 1, Dobrák. United Fans, Praha 1996. Kulhánek, Jiří: Noční klub. Klub Julese Vernea, Praha 2003. Kulhánek, Jiří: Legie, 2009 [„základní informace“ oautorovi] <http://www.legie. info/autor/298-jiri-kulhanek> [29.9.2020]. Malíček, Juraj: Priznanie kpopu. Niekoľko poznámok očeskom literárnom splatterpunku. A2. Kulturní čtrnáctideník 12, 2016, č.1, s.7. Morzael: Děsivé radosti. Comixzone, 2015 <http://www.comixzone.cz/view/1884desive-radosti> [29.9.2020]. Moudrý, Martin: Démon na útěku si prostě nemůže užívat tolik sexu, kolik by chtěl! Rozhovor sMartinem Moudrým vedl Martin Fajkus. Fantasya.cz, 2009 <http://www. fantasya.cz/article/demon-na-uteku-siproste-nemuze-uzivat-tolik-sexu-kolik-bychtel> [29.9.2020]. Neff, Ondřej: Ultimus. Neff.cz, 2009 <http:// neff.cz/texty/ultimus.html> [29.9.2020]. OPEN ACCESS
164 SLOVO A SMYSL 34 Neff, Ondřej— Kopřiva, Štěpán: Occamova žiletka. Dialog Kopřivy sNeffem opsaní. Neff.cz, 2009 <http://neff.cz/psani/36neff_ kopriva.html> [29.9.2020]. Pavlovský, Jiří: Kladivo na čaroděje 2, Město mrtvých. Epocha, Praha 2012. Pechanec, Jan: Leoš Kyša, Poutník zMohameda. Neviditelný pes, 2010 <http:// neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_ scifi&c=A100311_003027_p_scifi_hpe> [29.9.2020]. Poláčková, Jana: Pavel Obluk, Kra. Sarden, 2014 <http://www.sarden.cz/2014-11-26-0000/ recenze-pavel-obluk-kra> [8.10.2016]. Segi, Stefan: Velmistr strachu. Rapper Řezník vyvolal vČesku paniku. Je namístě se bát? Nový prostor 2014, č.430, s.18–19. Segi, Stefan: Rozporuplná obžaloba korektnosti. Recenze knihy: Thilo Sarrazin: Teror ctnosti. Ohranicích názorové svobody vNěmecku. Mediální studia 10, 2016, č.10, s.147–150. Segi, Stefan: Meze svobody. Cenzura, regulace apolitická korektnost vliteratuře po roce 1989. Disertační práce. Jihočeská univerzita vČeských Budějovicích, Filozofická fakulta, 2017. Segi, Stefan: Neodolatelná slast nekorektnosti. Máme málo, nebo moc korektnosti? Host 34, 2018, č.8, s.28–32. Segi, Stefan: Nekorektní Rychlopalba. Společnost, zločin ažánr vdetektivním románu Štěpána Kopřivy. Česká literatura 67, 2019, č.3, s.283–307. Sklenář, Filip: Perverze vyžaduje sofistikovanost. Kulhánek: Highlander pro klempířské učně. Britské listy, 2005a <http://blisty.cz/art/24972.html> [29.9.2020]. Sklenář, Filip: Ajá toho Kulhánka stejně miluju! Britské listy, 2005b <https://legacy. blisty.cz/art/25115.html> [29.9.2020]. Slačálek, Ondřej: Řezník Schejbal. A2larm.cz, 6.12.2013 <http://a2larm.cz/2013/12/reznikschejbal> [29.9.2020]. Suchánek, Michal— Neff, Ondřej: Děsivé radosti. Crew, Praha 2015. Špičák, Jiří: Suchánkovo pravověrné sci-fi patří mezi komiksové debuty roku. Český rozhlas, 2015 <http://m.rozhlas.cz/radiowave/ kultura/_zprava/suchankovo-pravovernescifi-patri-mezi-komiksove-debutyroku--1550799> [10.8.2016]. Syndrom Kulhánek: boj se, inteleguáne! Neviditelný pes, 2005 <http://neviditelnypes. lidovky.cz/uvaha-syndrom-kulhanekboj-seinteleguane-fgw-/p_scifi. aspx?c=A051028_153235_p_scifi_zak> [29.9.2020]. Tasker, Yvonne: Spectacular Bodies: Gender, Genre, and the Action Cinema. Routledge, New York 1993. OPEN ACCESS