Marek Nekula a Kateřina Šichová (Eds.): Variety češtiny a čeština jako cílový jazyk

MAREK NEKULA AKATEŘINA ŠICHOVÁ (EDS.): VARIETY ČEŠTINY AČEŠTINA JAKO CÍLOVÝ JAZYK. Ivana Bozděchová Nekula, M., & Šichová, K. (Eds.) (2017). Variety češtiny ačeština jako cílový jazyk. Praha: Akropolis. Jako aktuální ana výsost potřebná odborná reakce na současnou rozmanitost anejednotnost názorů na rozrůzněnost českého (národního) jazykového kódu ina neuspokojivý stav metodologií apraktických řešení vkontextu češtiny nerodilých mluvčích se vzáří 2015 uskutečnilo vŘezně pracovní setkání lingvistů věnujících se tématům ztéto oblasti. Deset podnětných příspěvků ztohoto setkání přináší sborník Variety češtiny ačeština jako cílový jazyk. Ústřední pojem varieta jazyka je ve sborníku chápán široce jako „množina jazykových prostředků spodobnou sociální distribucí, resp.spodobnou distribucí teritoriální n. funkční“ (Nekvapil, 2016, s.1940, cit.na s.8). Studie se zaměřují na varietu češtiny dominující ve studijních programech české filologie vzahraničí, při výuce češtiny pro cizince vČeské republice avučebnicích (učebních materiálech) češtiny pro cizince. Široké pojetí tak zahrnuje nejen variety známé uživatelům češtiny (spisovnou aobecnou češtinu), ale také tzv.foreigner talk, výukové ažákovské variety. Sborník logicky otevírá otázka pojetí spisovné češtiny— věnovány jsou mu studie V.Cvrčka (Jazykový standard: teorie apraxe na začátku 21.století na příkladu mluvnic češtiny) aJ.Svobodové (Pojetí spisovnosti včeské škole dříve adnes). V.Cvrček připomíná, že jazykový standard (jazyková regulace) představuje vhistorii české jazykovědy stálé téma; jako hypotézy existence této „obsese“ uvádí: 1) specifičnost české jazykové situa - ce (diglosie— dialektologická asociální stratifikace), 2) posedlost psanou podobou jazyka (pravopis), 3) ochranářský postoj kjazyku („syndrom národního údělu“, viz též Starý) a4) specifický personální apolitický vývoj české jazykovědy ve 20.století (výsostné postavení teorie jazykové kultury). Autor dále konstatuje nedostatek exaktních definic centrálních pojmů (spisovnost) apři nástinu dějin teorií jazykové regulace hodnotí jako pozitivní sebevymezení autorů současných gramatik ve vztahu kjazykové regulaci (analyzuje předkorpusové akorpusové popisy české gramatiky); to vyznívá ve prospěch deskripce. Posun (od preskripce) autor klade do souvislosti se zvýšeným zájmem osociolingvistické otázky ateorii jazykového managementu. Polemizovat by bylo možné sautorovým tvrzením, že „preskriptivní jazyková regulace není vočích odborné veřejnosti něčím, co by lingvisté chtěli nebo uměli před laickou veřejností obhájit“ (s.52). Sám nepovažuje standard za výsledek jazykového managementu (viz jeho koncept minimální intervence) aupřednostňuje frekvenční zachycení forem užívaných vpsaných imluvených projevech jako nástroj zachycení příslušné uzuální formy; tím se distancuje od variet vjazyce. J. Svobodová naopak normu vymezuje (s.67) achápe ji jako variabilní složku lidského vědomí, existující intersubjektivně aovlivňující ukaždého jedince volbu jazykových prostředků kdosažení komunikačního cíle avyloučení negativních důsledků. OPEN ACCESS 88 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2019 Pro školní praxi doporučuje nezastírat narůstající benevolenci, variantnost apestrost komunikace včeském prostředí apředstavovat standardnost, standardizaci imíšení jazykových kódů. Vrámci komunikačně pojaté výuky navrhuje posun od binarity správnost/spisovnost vs. nesprávnost/nespisovnost směrem kzačlenění spisovného jazyka kdalším varietám. Žáci by podle autorky měli umět spisovnou češtinu správně zařazovat aněco oní vědět, nejen se vůči ní vymezovat— aktomu by je měli inspirovat učitelé. M. Hrdlička (Spisovná aobecná čeština ve výuce cizinců) ktématu spisovnosti konstatuje, že při výuce cizího jazyka je obvyklou praxí, že se jinojazyčný mluvčí učí prestižní varietě jazyka (viz např.při výuce francouzštiny, angličtiny aj.), mj.proto, že je od cizinců očekávána aže je pro cizince snadnější postup od spisovné knespisovné varietě. Autor ji tedy jednoznačně preferuje ipro výuku češtiny. Přitom nepovažuje za vhodné pohlížet na otázku užívání češtiny spisovné aobecné konfrontačně (jako na soupeření), ale jako na jejich funkční aúčelnou koexistenci. Iproto je podle něj prezentace nespisovných útvarů žádoucí asmysluplná, ato od úrovně B1–B2; obecná čeština by se měla prezentovat vučebnicích komplexně (ilustrovat jevy všech rovin jazykového systému) adiferencovaně (vtypografickém odlišení). L. Holá (Běžně mluvená čeština vučebnicích češtiny jako cizího jazyka) chápe praktickou výuku češtiny jako cizího jazyka jako nepreskriptivní, vedoucí kfunkčně, situačně astylově přiměřenému vyjadřování (odmítá hodnocení: dobré, správné). Užívání běžně mluveného jazyka vztahuje kSERR atematiku ilustruje mnoha příklady zkonkrétních učebnic češtiny pro cizince (včetně těch, na nichž se podílela spolu/ autorsky). Několik konkrétních slovních tvarů však hodnotí jako stylově příznakově jinak, než uvádějí kodifikace; jako obecněčeské tvary uvádí: s.113 hrajou— IJP hodnotí jako hovorové; radši, fakt (To je fakt!)— SSČ: hovorové; neseženem— Mluvnice češtiny 2: hovorové; s.114; užs— Mluvnice češtiny 2, s.413: „fakultativní tvar variantní sanalytickým tvarem 2.sg. ind. préterita— byls/byl jsi, byls/byla jsi; bývá připojen ikprvnímu přízvučnému slovu věty— Tys to vyvedl. Kdes byl včera? Žes mi to neřekl! (podobně tamtéž s.412); Akademická příručka chápe tvary typu tys jako hovorové (apíše rovněž oprvním přízvučném slově). S. M.Newerkla (Rakouské variety němčiny ačeština jako cizí jazyk) se ve svém příspěvku věnuje tematice osvojování češtiny jako cizího jazyka zperspektivy rakouských žáků mj.proto, že (jak konstatuje) vRakousku byli po celé 20.století ti, kteří se narodili včeských zemích, druhou největší skupinou zhlediska rodiště. Iproto Rakušané odmalička znají např.česká jména, názvy, reálie, jídla, zvyky, mnozí znich dokonce mají česká příjmení (viz sám autor: Newerkla = „nevrlý“). Informování ozjištěných společných arozdílných jazykových akulturních areálových rysech by podle autora mohlo napomoci potřebné individualizaci zvoleného přístupu kcizojazyčné výuce. Kontrastivní jazyková analýza češtiny arakouských variet němčiny se zřetelem kjejich jazykovým rozdílům apodobnostem může podle jeho názoru významně posílit efektivitu výuky češtiny pro rakouské žáky. Autor uvádí vhodné příklady zrůzných jazykových rovin, které zohledňují specifika rakouských variet němčiny, viz např.ztráta znělosti hlásek, specifické výrazy zoblasti státní správy, obchodu, (shodně sčeštinou) častější užívání latinismů vprávní terminologii (kauza, legát, servitut), společná slova akonverzační obraty (nestojí to za to), 10 deka (nikoliv OPEN ACCESS IVANA BOZDĚCHOVá 89 100g) salámu, společné názvy jídel apoživatin (buchta, palačinka, pomeranč, rybíz), podobné předložkové vazby (na— auf) apod. P. Nádeníček (Krátké zamyšlení nad postavením slovotvorby ve výuce češtiny jako cizího jazyka) záslužně upozorňuje na to, že ve výuce češtiny jako cizího jazyka je zastíněna slovotvorba; vučebnicích se studenti učí většinou jen slovotvorné jevy stojící na hranici smorfologií. Autor prezentuje příklady odchylek slovotvorné povahy zžákovského korpusu CzeSL-SGT auvádí příklady procvičování české slovotvorby (sufix -árna od úrovně A2). Navrhuje rozlišovat nesystémové chyby aodchylky systémového charakteru při hodnocení projevu cizích žáků spoukazem na to, že tolerance vůči systémovým odchylkám podporuje kreativitu žáků ajejich kompetenci voblasti slovotvorby (ve své studii vše pojímá jako odchylky od standardu; chybami jsou podle něj jen odchylky, které jsou vrozporu sjazykovým systémem). Vsouvislosti sakviziční varietou češtiny (paralelním systémem slovotvorby češtiny) autor ilustruje, jak se na jeho utváření může podílet transfer zjiného jazyka, např.reprodukcí slovotvorných vzorů (srov.předzpívat písničku— zněmeckého vorsingen). Upozorňuje zároveň na úskalí hypergeneralizace českých typů: při aplikaci českého slovotvorného systému bez zohlednění méně produktivních typů mohou vprůběhu utváření akviziční variety vznikat odchylky, viz např.zametatel, spolužákyně, přítelka, rybový (řízek) apod. R. Hauck (Variety češtiny ačeština jako cizí jazyk vuniverzitním slavistickém prostředí) tematizuje ve svém příspěvku variety češtiny ve výuce pro slavisty (na základě vlastních zkušeností zněmeckých univerzit); právě problémem, kterou češtinu učit cizince, se totiž čeština liší od ostatních slovanských jazyků. Ze strany nerodilých mluvčích češtiny autorka zaznamenává liberálnější přístup kmíšení variet asama také schvaluje jistou toleranci vůči varietám ve výuce. Jako kritéria začlenění variet do výuky uvádí: 1) očekávaný výsledek (output): čeština je často druhým slovanským jazykem, cílem je osvojení jen do určité míry— specifická kompetence (znalosti ojazyce); další studium vČeské republice— variety podle místa; 2) výběr variety (input; zodpovídá učitel): pro slavisty se nabízí např.srovnání se staroslověnštinou: obecněčeské koncovky -ama poukazují na tvary duálu; 3) učebnice azkoušky— výklad onich by měl předcházet praktické výuce variet. Zohlednění variet může slavistům dále napomoci vybudovat si zřetelnější představu ohistorickém vývoji češtiny (zachování podob vnářečích— moja duša). Znalosti zjiných slovanských jazyků se stávají oporou slovanského meziporozumění (interkomprehenze), učitel by jich měl využívat asnažit se chyby zinterference využít kdiskusi (co ssebou nesou, do jaké variety patří), viz např.existence protetického vve standardní ukrajinštině, podoba já byl vruštině aj. Tím lze podpořit kreativní přístup studentů kjazyku. K. Šichová (Kfenoménu správnosti astandardu voblasti výuky češtiny pro cizince) připomíná některé důležité postuláty týkající se normy asociální praxe: ze své podstaty norma nemůže být empiricky uchopena, protože je ontologickým obsahem vědomí bez fyzické podoby (Gloy, Nebeská)— pozorovat lze jen její účinky. Vpraxi máme normativní očekávání ve vztahu kjazykovému chování ostatních mluvčích (aponecháváme si je, ikdyž je druhý nedodrží); sociální praxe nedisponuje objektivní normou, atak vlastně rekonstruuje formování „správnosti“ určitých variant ve výuce. Při redukované re/prezentaci standardu mají rozhodující úlohu učitelé jako normové autority aučebnice jako kvazikodexy, ve výuce se tak mnohdy stanovuje alternativní, OPEN ACCESS 90 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2019 výuková norma standardu. Vsoučasné výuce češtiny jako cizího jazyka se často správnost (správnost = standard = spisovná čeština) redukuje na fonologické amorfologické odlišnosti spisovného anespisovného jazyka, pozornost by si však podle autorky zasloužily irozdíly syntaktické alexikální. Vpříspěvku je vtomto kontextu dále posuzována teorie jazykového managementu (jeho východiskem je existence norem, resp.normativních očekávání) ateorie sociálního silového pole standardní variety (Ammon, 1995), která zahrnuje instanci modelových uživatelů jazyka / modelové texty (hlasatelé, publicisté, politici), kodifikátorů / jazykové kodexy (PČP, SSČ, IJP, učebnice = kvazikodex), jazykových expertů / odborná stanoviska (poradna ÚJČ) anormových autorit / korektury (učitelé, korektoři vredakcích médií aodborných časopisech, jazykoví poradci). S. Škodová (Projevy variet češtiny vřeči cizinců se zřetelem kukrajinským mluvčím) představuje aanalyzuje specifický typ varietnosti— běžně mluvené podoby češtiny, jak proniká do psané podoby uukrajinských mluvčích osvojujících si češtinu spontánně (jako druhý jazyk). Autorka vhodně připomíná blízkost termínů jazyková varieta (ve smyslu dílčí subkód jazyka sdílející společný původ ajazykové struktury) ajazykový útvar (zavedl jej Havránek pro spisovnou češtinu, dialekty, obecnou češtinu apoužil při analýze spisovného jazyka vroce 1932). Na konkrétních příkladech žákovských formálních projevů ze zkoušky zčeského jazyka na úrovni A1 ana analýze jevů zroviny lexikální, morfologické, frazeologické, větné afunkční autorka dokládá, že výukové ažákovské variety formují iaktéři dané sociální praxe; variantnost tohoto typu ukazuje totiž rysy charakteristické pro mluvenou češtinu rodilých mluvčích vneformálních situacích. P. Pečený (Zkoušky zčeštiny pro cizince ajazykové variety) ve svém příspěvku čtenáře seznamuje stím, jak je jazyková situace vČeské republice zohledňována při tvorbě certifikovaných zkoušek: ilustruje pozici nespisovné češtiny ve zkouškách pro účely migrace aintegrace vČR (tj.ve zkoušce pro trvalý pobyt, zavedené vroce 2009— požadovaná úroveň je A1, ave zkoušce pro udělení občanství, od roku 2014— úroveň B1) avCertifikované zkoušce zčeštiny (úroveň C1). Vtěchto zkouškách se netestuje aktivní znalost nespisovné češtiny, její prvky se objevují pouze na rovině poslechu sporozuměním (řešení těchto úloh je však založeno ina znalosti frazeologie aidiomatiky). Jak jsme se pokusili ve stručném představení jednotlivých studií ukázat, sborník Variety češtiny ačeština jako cizí jazyk přináší velkou řadu cenných poznatků, výsledků, fakt, ale především také dalších námětů, úhlů pohledu na tematiku dalece přesahující hodiny příprav, realizace ihodnocení hodin češtiny pro cizojazyčné žáky či mluvčí; vobecné rovině se týká lingvodidaktiky ajazykové edukace, neboť vpraxi reflektující současné procesy všudypřítomné globalizace ainterkulturní komunikace zahrnuje přímo inepřímo všechny účastníky společenského života. Sborník vneposlední řadě přispívá aktuálními podněty pro další bádání očeštině orientované sociolingvisticky, stylisticky ive vztahu kjazykovému managementu. Lze jej tedy vícesměrně přivítat, doporučit apopřát jeho tvůrcům aspoluautorům vnímavé čtenáře iplodné následovníky. OPEN ACCESS IVANA BOZDĚCHOVá 91 LITERATURA Nekvapil, J. (2016). Varieta. In: P.Karlík, M.Nekula & J.Pleskalová (Eds.): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.1940–1941. Komárek, M., Kořenský, J., Petr, J., & Veselková, J. (Eds.) (1986). Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia. Ivana Bozděchová OPEN ACCESS