„Odstřel se nekoná.“ (Ne)úřední vyjednávání jako hybná síla v pozadí rekonstrukce kulturní památky v Československu po roce 1948

„Odstřel se nekoná.“1 (Ne)úřední vyjednávání jako hybná síla vpozadí rekonstrukce kulturní památky vČeskoslovensku po roce 1948 Jan Limberský “THERE WILL BE NO DEMOLITION.” (IN)FORMAL NEGOTIATION AS ADRIVING FORCE BEHIND THE RENOVATION OF AMONUMENT IN POST-1948 CZECHOSLOVAKIA This paper examines official negotiation methods behind the renovation and simultaneous use of the Staré Hrady castle between 1949 and 1993, as an example of the rescue of acultural monument in communist Czechoslovakia. It is concerned with the mechanisms of actor-institutional communication at regional level at work within the broader circumstances prevailing in then Czechoslovakia, arguing that this negotiation was in fact the driving force behind the successful reconstruction of this castle after many years of expert-led volunteer work. KEYWORDS: Czechoslovakia; renovation; rescue; negotiation; strategy; monument; culture; communism; Staré Hrady TŘI ŽIVOTY STARÝCH HRADŮ „Hrad azámek Staré Hrady“, jenž je ve své současné podobě nejvíce renesančním zámkem zdruhé poloviny 16.století, se nachází ve stejnojmenné obci uměsta Libáně vokrese Jičín vKrálovéhradeckém kraji, severně od údolí řeky Bystřice.2 Zčasového hlediska je možné jeho existenci rozdělit na několik fází. Na nejstarší dějiny sahající svými prvopočátky do 14.století akončící únorem 1948, na neoficiální záchranné období vymezené lety 1948 až 1964, záchranu zlet 1965–1993 anakonec na porekonstrukční období devadesátých let aprvních let nového tisíciletí, končící prodejem zámku do soukromých rukou vroce 2007. Vzásadě je však možné existenci tohoto objektu-komplexu rozfázovat na tři základní úseky. Na období dějinné, záchranné azávěrečné. Předmětem tohoto příspěvku je především onen „druhý život“ památkového objektu, jelikož se na něm budu snažit nastínit vyjednávací strategie aktérů této záchrany, tedy samotných (re)konstruktérů zámku ataké těch, kteří jim byli zhlediska své odborné kvalifikace, úředních kompetencí ainstitucionální zodpovědnosti vtomto konání nepostradatelně nápomocni. 1 SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.28, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1906–1976), Odstřel se nekoná, Předvoj. Týdeník jičínského okresu 10, 7.11.1969, č.44. 2 Jan LIMBERSKÝ, „Všechna čest, předsedo Holmane…“: Strategie záchrany kulturní památky vČeskoslovensku na příkladu rekonstrukce zámku Staré Hrady uLibáně, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2023, s.33. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 39 Vkontextuálním rámci svých (nej)starších dějin je tento památkový objekt ještě jako obyčejná tvrz zmíněn vzávěti3 Arnošta ze Staré, předka pražského arcibiskupa Arnošta zPardubic.4 Po přestavbě tvrze do podoby gotického hradu5 tvořil jádro komplexu palác snádvořím, hospodářské budovy ataké kostel sv.Jana Křtitele.6 Ruku vruce sarchitektonickými proměnami sídla však docházelo také ke střídání jeho majitelů,7 mezi nimiž zaujímá zásadní postavení Jiří Pruskovský zPruskova, jenž ho přebudoval do podoby reprezentativního zámku.8 Poté se starohradského panství pod vlivem nástupnických aekonomických nesnází ujímají nejprve Lobkovicové apo nich také Valdštejnové, zjejichž rukou starohradský zámek přechází do vlastnictví rodu Schliků. Vněm dosáhne na jedné straně svého vrcholu (vletech 1650–1675 coby hospodářské centrum panství), na druhé straně však začíná (na přelomu 18.a19.století) postupně upadat.9 Následující léta10 tedy pro starohradský zámek znamenají již pouze proces chátrání (zřícení nejstaršího gotického křídla vroce 1806,11 propad klenby vpředhradí vroce 1949,12 sesutí štítové zdi vpředzámčí vroce 195113) aztrátu významu,14 což vroce 1961 vygradovalo až do téměř realizované destrukce jeho nejohroženějších úseků odstřelem,15 jenž se naštěstí díky rekonstrukci analezenému využití nekonal. Už po dokončení rekonstrukčních prací vprvní polovině devadesátých let16 však bylo jasné, že stavba bude vyžadovat další opravy, ato ináročnější,17 pročež tato 3 Karol BÍLEK, Malé dějiny Libáňska. Příroda, osobnosti, data, události, Libáň 2005, s.35. 4 Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Arnošt zPardubic. Arcibiskup, zakladatel arádce, Praha 2008, s.15–16. 5 Dobroslava MENCLOVÁ, České hrady II, Praha 1972, s.186–188. 6 Lucie RYCHNOVÁ, František Josef Šlik ačeská barokní krajina, Dolní Břežany 2022, s.188. 7 J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.34. 8 Vladimír HOLMAN akol., Staré Hrady, zvláštní otisk zListů starohradské kroniky (dále LSK) 1984, s.5–6; Čeněk PAVLÍK, Gotické reliéfní kachle ztvrze Stará, dnes zámku Staré Hrady, LSK 29, 2006, č.4, s.149–154, zde s.151; Eva BÍLKOVÁ— Karol BÍLEK— Eva ULRYCHOVÁ, Staré Hrady. Stručný průvodce minulostí isoučasností zámku, Staré Hrady 2004, s.5–6. 9 V.HOLMAN akol., Staré Hrady, s.8–9. 10 J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.35–36. 11 V.HOLMAN akol., Staré Hrady, s.9. 12 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kart. č.1, 2, neusp., Péče obudovy kulturních zařízení, oprava zámku, Zámek ve Starých Hradech, býv. majitelka Thurn-Taxis, č. j. 1522/49-IX/B 22, 15.3.1949. 13 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Libáň, Zápisy ze schůzí komise pro výstavbu, Zřícení části hradu, neoznačeno, 22.5.1951. 14 V.HOLMAN akol., Staré Hrady, s.9. 15 Spisovna Generálního ředitelství Národního památkového ústavu, ukládací značka Staré Hrady, kart. č.415, Staré Hrady, zámek 7960-77-79, Zápis sepsaný dne 24.února vúřadovně MNV Staré Hrady, okr. Jičín, neoznačeno, 24.2.1961. 16 Viz celkem třináct zmínek vrámci „Drobných zpráv“ vLSK zlet 1987 až 1994. 17 LSK 17, prosinec 1994, č.4, s.99–100; „Během letních měsíců akademický malíř arestaurátor Hanuš Joža pracuje na jejich zajištění arestaurování…“ Po třiceti letech opravují sgrafita, Noviny Jičínska 13, 15.7.2004, č.163, s.6. OPEN ACCESS 40 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 situace nakonec vletech 2005 až 2007 vyústila ve složitý kompetenčně-právní spor,18 na jehož konci byl zámek prodán do soukromých rukou.19 Dnes slouží již pouze komerčním účelům coby pohádkový tahák sezónního turismu, cílící především na malé děti ajejich rodiče. Někdejší „duch Starých Hradů“20 tak byl definitivně vytlačen zveřejného prostoru přesilou princezen, strašidel, draků askřítků. Tento fakt je oto více paradoxní, pokud si uvědomíme, že pouhé dva roky před prodejem zámku byla varkádách na druhém nádvoří odhalena jeho zachráncům pamětní deska.21 Na svém místě vydržela jen krátce.22 Zbývá zde však ještě jedno místo, ze kterého Staré Hrady se svým příběhem záchrany akulturního zhodnocení nikdy nemohou být vytlačeny, za což lze poděkovat jinak dvojsečné nevratnosti jednosměrného toku času. Tím místem jsou české moderní asoudobé dějiny, stejně jako regionální dějiny poválečného Československa, včemž lze, alespoň tedy vtomto konkrétním případě, spatřovat jejich spravedlnost. SPLNĚNÝ SEN23 OČIMA PRAMENŮ Zpramenného hlediska se komunikace zachránců zámku skulturními apamátkovými orgány ve věci rekonstrukcí apozdějších kulturních aktivit primárně opírala opísemnosti úřední povahy. Ohledně rekonstrukcí šlo například ojednání týkající se stavebního povolení, dodávek stavebního materiálu, žádostí ofinanční příspěvky na jeho pořízení nebo také osouhrny výsledků odborných revizí.24 Kulturní činnost na 18 Příloha elektronické korespondence sEvou Bílkovou z8.1.2024. 19 LSK 30, prosinec 2007, č.4, s.128. 20 Touto metaforou odkazuji na jeden zdobových článků ozáchraně Starých Hradů, viz SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.34, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1988), Hledání ducha Starých Hradů, Zemědělské noviny 44, 6.8.1988, č.184. 21 Zřízení pamětní desky vareálu starohradského zámku bylo iniciováno Osvětovou besedou Staré Hrady již před rokem 2005, realizaci slavnostního odhalení vtomto roce mělo na starosti nástupnické Občanské sdružení SH, zjejíchž prostředků byla také financována. In: elektronická korespondence sEvou Bílkovou z2.11.2023. 22 Osud tohoto pamětního artefaktu je však nejistý. Dle současných majitelů zámku se pamětní deska na svém místě nenacházela již dva roky po slavnostním odhalení vroce 2005. In: elektronická korespondence sPetrou Sukovou z5.10.2023. 23 Splněný sen knarozeninám, Národní výbor. Týdeník vlády ČSR 33, 25.7.1984, č.30, in: SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.32, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1984–1985). 24 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kart. č.1, 2, neusp., Péče obudovy kulturních zařízení, oprava zámku; f. Okresní národní výbor Jičín, Sbírka stavebních spisů, Staré Hrady, kart. č.1132, inv. č.814; f. Místní národní výbor Libáň, kniha č.270–284, neusp., Zápisy ze schůzí komise pro výstavbu 1976–1990; f. Místní národní výbor Staré Hrady, kniha č.12, neusp., Protokoly oschůzích stavební atechnické komise zlet 1962–1971; f.Místní národní výbor Staré Hrady, kniha č.14, neusp., Protokoly oschůzích kulturní komise 1972–1975. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 41 Starých Hradech se naproti tomu odrazila vdochovaných výročních zprávách, výkazech činnosti, zprávách ostavu hospodaření sfinancemi či vžádostech opovolení pořádat vopravených prostorách zámku kulturní program.25 Problematiku záchrany avyužití zámku Staré Hrady však vrůzné míře informační hodnoty kontextuálně reflektuje rovněž řada dalších zdrojů. Například protokoly azápisy ze schůzí,26 pamětní knihy akroniky27 nebo články ze soudobého periodického tisku.28 Všechny uvedené prameny se nacházejí ve Státním okresním archivu Jičín, záznamy ostarohradském zámku lze však nalézt ina jiných místech.29 Meze alimity pramenů úřední povahy kzáchraně tohoto objektu spočívají především vjejich neúplnosti, časové diskontinuitě, občasné duplicitě, místy chybějícímu datování, formulační strohosti ataktéž jazykové specifičnosti,30 což vkombinaci snepříliš rozsáhlou faktografickou matérií31 ve výsledku umožňuje konstruování pouze omezených akdalší diskuzi otevřených závěrů. Tuto limitující nutnost formulovat vrámci závěrů pouhá příkladová naznačení způsobuje vnejvětší míře právě ona neúplnost daných listin, kdy máme prakticky ve všech případech pro účely analýzy vyjednávání kdispozici jen jednu stranu této komunikace. Buď pouze autora dokumentu, nebo jeho adresáta. Stím korespondují slova historičky aarchivářky Evy 25 SOkA Jičín, f., Činnost Osvětové besedy Staré Hrady aObčanského sdružení SH Staré Hrady. 26 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, Protokoly obecního zastupitelstva Staré Hrady 1927–1948, Protokolní kniha obce Staré Hrady 1948–1955, Zápisy ze schůzí MNV 1958–1961, 1961–1963, 1963–1972 (tyto prameny nebyly vtextu využity pro svůj okrajový charakter vzhledem ke zkoumanému tématu) aZápisy ze schůzí Osvětové besedy Staré Hrady 1975–1989. Mimo uvedené zápisy ze schůzí Osvětové besedy (Libáň-) Staré Hrady se zfyzického hlediska jedná ovázané protokolní knihy či jen obyčejné „školní“ sešity. 27 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kniha č.15, neusp., Kronika obce Staré Hrady 1923–1973; kniha č.17, neusp., Kronika obce Staré Hrady 1974–1987. Materiály obsahují popisy rekonstrukčních prací, které vycházejí způvodních stavebních deníků Vladimíra Holmana. 28 Zde jsou specifikem LSK (Listy starohradské kroniky: Kulturní amístopisný časopis pro Staré Hrady aokolí), ročníky 1978–2004, dostupné zwww.jicinsko.cz/lsk [náhled 9.10.2023]. Vtištěné podobě jsou kdispozici čísla ročníků zlet 1978–2007 ač.1 zroku 2008 (od č.2 zroku 1993). Zvláštní čísla: Bibliografický rejstřík Listů starohradské kroniky 1, 1978/1979 26, 2003; Hana KÁBOVÁ (ed.), Soupis výstav na zámku Staré Hrady vletech 1973–2003, 2003; Listy starohradské kroniky 26, 2003; Listy starohradské kroniky: Zvláštní číslo ke třiceti letům Listů starohradské kroniky (1978–2008). 29 Jedná se např.ofondy Archivního oddělení Zámrsk (SOA vZámrsku) při SOA vHradci Králové: f. Velkostatek Kopidlno 1622–1946 af. Ústřední správa šlikovských velkostatků Jičíněves 1690–1945 (1973). To se týká rovněž materiálů uložených vSOA vHradci Králové avNPÚ vPraze avJosefově. 30 Ktomu dále např.Petr FIDELIUS, Řeč komunistické moci, Praha 2016. 31 Vsoučtu se jedná pouze oněkolik titulů kratšího rozsahu, jejichž obsahem jsou vrůzných kombinacích starší dějiny zámku, historie jeho záchrany azdejší kulturní aktivity: František VOJTÍŠEK, Opomíjené Staré Hrady uLibáně, Libáň b. d.; V.HOLMAN akol., Staré Hrady; E.BÍLKOVÁ— K.BÍLEK— E.ULRYCHOVÁ, Staré Hrady; Stanislav PENC, Staré Hrady: Paměť doby. Brožurka o25 letech záchrany arekonstrukce zámku, 2007 (text je doplněn fotografiemi zarchivu Občanského sdružení SH Staré Hrady). OPEN ACCESS 42 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Bílkové32 otom, že se tyto souhrnně nezpracované33 materiály mnohdy informačně překrývají, jsou stručné nebo rovnou chybí, pročež jsou tak ve výsledku nedostatečné pro pochopení sledu událostí, vlivů doby, vztahů mezi lidmi, jakož ipro pochopení konkrétních situací.34 Kdo však byli hybatelé těchto situací avjakém kontextu spolu oStarých Hradech jednali? AKTÉRSKÝ AINSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC Záchranu zámku Staré Hrady není možné zcela pochopit bez kontextuálního zasazení do tehdejšího pojetí kulturní politiky,35 ochrany kulturních památek36 asouvisejících legislativních změn. Zorganizačního hlediska byla klíčová centralizace stávajících kulturních institucí,37 spojená sjejich přesunem do vlastnictví státu pomocí sítě národních výborů, které měly tyto instituce nadále řídit, ataktéž personálně-generační obměna těchto resortů.38 Fungování těchto orgánů vrámci přijaté kulturní politiky poté zajišťovalo Kulturní apropagační oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Jeho účelem bylo řízení stranické kulturní politiky, plánování kampaní astranických školení či například kontrola stranického tisku.39 Sestava afungování tohoto řídícího mechanismu zůstaly pak prakticky stejné až do roku 1989. Jednalo se ostranický aparát, státní orgány ataké vlastní kulturní instituce, organizace azařízení.40 32 Pamětnice pozdější fáze rekonstrukce Starých Hradů pracovala vLiterárním archivu Památníku národního písemnictví abyla předsedkyní Osvětové besedy Staré Hrady. Autorovi této studie byla nápomocna při hledání azpracování materiálů kjeho diplomové práci, když působila jako archivářka vSOkA Jičín, odkud byly tyto materiály zvelké míry čerpány. 33 „Nejsou pohromadě zdroje, neexistuje souhrnné zpracování jako vodítko…“, in: elektronická korespondence sEvou Bílkovou z10.1.2024. 34 Příloha elektronické korespondence sEvou Bílkovou z3.2.2021. 35 Podstatou kulturní politiky poúnorového Československa bylo opuštění doposud uplatňovaného konceptu vytváření umění pouze pro něj samotné, což mělo být dle přijatého sovětského vzoru napříště nahrazeno uměním jakožto propagačním nástrojem nově přijatých „pokrokových“ marxisticko-leninských zásad coby formativních zdrojů myšlenkové inspirace pro společnost. Eva KOLEČKOVÁ, Vliv sovětské propagandy na československou kulturní politiku vletech 1948–1956, diplomová práce, Katedra mezinárodních vztahů aevropských studií FSS MUNI, Brno 2010, s.30–31. 36 Zákon č.22/1958 Sb. okulturních památkách, později novelizován zákonem č.20/1987 ostátní památkové péči. Zákony vznikly vkontextu dvou poválečných ústav: ústavy Československé republiky z9.května 1948 aústavy Československé socialistické republiky zčervence 1960. Jan KUKLÍK akol., Vývoj československého práva 1945–1989, Praha 2009, s.117 a323. 37 Karel KAPLAN, Kronika komunistického Československa. Kořeny reformy 1956–1968. Společnost amoc, Brno 2008, s.769–770. 38 TÝŽ, Kořeny československé reformy 1968 II, Brno 2002, s.18. 39 Jiří KNAPÍK, Únor akultura. Sovětizace české kultury 1948–1950, Praha 2004, s.67–68. 40 Jiří KNAPÍK— Martin FRANC akol., Průvodce kulturním děním aživotním stylem včeských zemích 1948–1967 I.A–O, Praha 2011, s.42. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 43 Princip fungování národních výborů stál na dvojím, dalo by se říci křížovém vertikálně-horizontálním systému zodpovědnosti.41 Zaprvé se vrámci vzestupného principu zodpovídaly vždy hierarchicky nadřízenému orgánu,42 zadruhé ovšem také zasedání svého vlastního pléna.43 Národní výbory byly vzásadě sbory úředníků doplněné opomocný personál,44 přičemž plénum bylo nejvyšší složkou tohoto výboru skompetencí rozhodovat onejdůležitějších událostech, zatímco jeho rada sloužila jako výkonný orgán, jehož členové zároveň řídili jednotlivé odborné referáty.45 Pro zámek Staré Hrady ajeho rekonstrukci byly klíčové tři národní výbory— KNV Hradec Králové, ONV Jičín aMNV Staré Hrady (na této úrovni též MNV Libáň). Nejvyšší krajské národní výbory určovaly plány pro oblast kultury ahospodářství— zde jsou důležité pravomoci kulturních zařízení, jako například orgánů památkové péče ataké řízení investic. Okresní národní výbory měly pro Staré Hrady důležitou správní funkci, vrámci níž se staraly ochod jak kulturních zařízení, tak hospodářských organizací, konkrétně například stavebních podniků. Důležité je zmínit jejich dohledovou funkci na MNV, přes jejichž konečné vyjádření však na druhé straně musely projít kroky všech nadřízených národních výborů.46 Dynamika úřední komunikace těchto národních výborů poté probíhala na již zmíněném vertikálně-horizontálním principu, kdy úřední dokument mohl putovat buď vzestupně od nejnižší složky národních výborů až po tu nejvyšší, nebo ve směru opačném, kdy putoval od kraje přes okres až na obec, anebo mohl mířit například rovnou zkrajských struktur do kanceláře předsedy MNV.47 Národní výbory poté pomocí svých kulturních odborů nejen usměrňovaly činnost kulturních organizací vrámci svých vlastních kompetencí, ale rovněž také řídily činnost těchto organizací, ato až na úroveň kulturně-osvětových zařízení.48 Po těchto kulturních odborech byly nejklíčovějšími orgány souvisejícími sproblematikou starohradského zámku památkové úřady, ústavy památkové péče aúřady památkové správy,49 patří sem však idalší 41 J.KUKLÍK akol., Vývoj československého práva, s.186. 42 Michal BOBEK— Pavel MOLEK— Vojtěch ŠIMÍČEK, Komunistické právo vČeskoslovensku. Kapitoly zdějin bezpráví, Brno 2009, s.630–631. 43 J.KUKLÍK akol., Vývoj československého práva, s.186. 44 Zdeňka HLEDÍKOVÁ— Jan JANÁK— Jan DOBEŠ, Dějiny správy včeských zemích. Od počátku státu po současnost, Praha 2007, s.444–445. 45 Karel SCHELLE, Dějiny veřejné správy, Praha 2016, s.433. 46 Z.HLEDÍKOVÁ— J.JANÁK— J.DOBEŠ, Dějiny správy, s.453–454. 47 J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.68–69. 48 Magdalena HUBENÁ, Odraz politické situace vkultuře Československa vletech 1948–1960, bakalářská práce, Katedra společenských věd PdF UPOL, Olomouc 2009, s.24–25. 49 Památkové úřady (Státní památkový úřad, Státní památkový úřad Jičín), ústavy památkové péče (Státní ústav památkové péče aochrany přírody, Státní ústav památkové péče aochrany přírody vPardubicích, Krajské středisko státní památkové péče aochrany přírody Východočeského kraje, Krajské středisko státní památkové péče aochrany přírody vPardubicích, Krajské středisko péče opamátky aochranu přírody vHradci Králové) aúřady památkové správy (Krajská památková správa Zámek Pardubice). J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.69. OPEN ACCESS 44 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 instituce.50 Velice důležitou roli měly Památník národního písemnictví (respektive jeho Literární archiv) aOsvětová beseda Staré Hrady. Právě vtěchto souvislostech tedy mohlo probíhat ataké později probíhalo úřední vyjednávání na pozadí záchrany zámku Staré Hrady. Duchovním otcem, organizátorem ataktéž přímým realizátorem (nezřídka na úrovni „řadového“ pracovníka na stavbě) záchrany zámku byl předseda MNV Staré Hrady51 Vladimír Holman.52 Byl rodákem zNové Paky, jeho matka však pocházela ze Starých Hradů (její otec byl zdejším šafářem). Po jeho smrti se rodina přestěhovala do sousedních Sedlišť, kam Vladimír Holman jezdil akde později bydlel. Od studentských let si maloval starohradský zámek aměl jeho postupující rozpad „před očima“.53 Vpozdější době získal mnoho pracovních zkušeností na stavbách, které mu při rekonstrukci zámku přišly vhod— jednalo se především ozednické řemeslo.54 Měl tedy tu nejlepší kvalifikaci pro roli koordinátora záchrany zámku— dokázal kolektiv kolem sebe nejen motivovat avést, ale rozuměl také jeho práci, kterou dovedl vpřípadě potřeby na různých stupních aúsecích rekonstrukce isám zastat. Již od prvních stabilizačních prací spadajících do šedesátých let měl kolem sebe několik pomocníků, jednalo se oskupinu starších řemeslníků zvaných „důchodci“,55 ke kterým se vprůběhu let přidávaly různé skupiny brigádníků— studentů, učňů anakonec itrampů.56 Velmi důležitým aspektem však byla také přítomnost několika expertů, kteří dohlíželi na správné provedení prací, jelikož řada úprav na zámku vyžadovala odborné provedení. Například restaurování sgrafit nad zámeckou branou, které měl na 50 Ministerstvo školství, věd aumění, Krajanské muzeum Jičín, Národní pozemkový fond, Český fond výtvarných umění, Podnik českého fondu výtvarných umění, Československé stavební závody vHradci Králové, Českomoravský průmysl kamene národní podnik Hradec Králové, Stavomontáže národní podnik Hradec Králové, Sdružené komunální podniky města Jičína, Okresní stavební komunální podnik Jičín, Okresní stavební komunální podnik Jablonec nad Nisou, Stavoslužba OSKP Jičín. Je zde také soubor institucí zhlediska kompetencí nezařaditelných. Např.MV KSČ Staré Hrady, Akční výbor NF Staré Hrady, JZD Libáň, Děkanský úřad Libáň, Automobilové závody, národní podnik Mladá Boleslav, Krajský filmový podnik Hradec Králové, Státní banka československá Jičín, Ministerstvo zemědělství, Lidový soud vJičíně, Ministerstvo obchodu ČSR apod. Tamtéž, s.69–70. 51 Předsedou MNV Staré Hrady se stává vroce 1964: E.BÍLKOVÁ— K.BÍLEK— E.ULRYCHOVÁ, Staré Hrady, s.11. Předtím byl předsedou MNV vSedlišti, kde vlastnil od r.1958 nemovitost jako dědictví po příbuzných: SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.32, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1984–1985), Okrásné pošetilosti, která se stala skutkem, Páteční Pochodeň. Orgán východočeského kraje KV KSČ 73, 20.7.1984, č.170. 52 Více kněmu např.jubilejní články vtisku: tamtéž; Splněný sen knarozeninám, in: SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.32, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1984–1985). 53 S.PENC, Staré Hrady, s.4. 54 Tamtéž, s.5. 55 J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.75–76. 56 Tamtéž, s.76. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 45 starosti akademický sochař Alois Tintěra.57 Zhotovení plánů na rekonstrukci58 bylo dílem Ing. arch. Karla Pokorného, který vykonával istavební dozor nad jejich realizací. Po jeho úmrtí na něj navázal Josef Skřivánek,59 přičemž památkový dohled zde zastupoval někdejší učitel Ing. Pokorného, PhDr. Jaroslav Wagner,60 jenž se mimo jiné podílel ina záchraně kostela vMostě.61 Tu zde můžeme chápat rovněž jako symbolický „most“, vedoucí zinstitucionálně-aktérského úseku do další fáze textu, jelikož nám poslouží jako příklad kmodelovému uchopení starohradského případu coby praktického experimentu. Experimentu, vjehož mezích bylo možné (ataké nutné) vyvíjet vlastní způsoby argumentační rétoriky ve snaze oprosazení menších nebo šířeji pojatých cílů vrámci vztahu ke Starým Hradům— renesančnímu zámku, jehož záchrana byla nejprve pozvolna navazovanou spoluprací, jež se ve své pozdější fázi transformovala do dynamičtější kooperace na úrovni kompetentních orgánů, přizvaných organizací, ochotných brigádnických skupin ipro věc zcela zapálených jednotlivců. ZÁMEK JAKO MODELOVÉ „STAVENIŠTĚ“ Rekonstrukci zámku Staré Hrady lze sodkazem na práci Matěje Spurného olikvidaci avýstavbě severočeského Mostu62 považovat za jakési „staveniště“, na jehož ploše mají aktéři starohradské záchrany, jakož izodpovědné instituce možnost (vy)zkoušet na pozadí fázových oprav jednotlivých částí zámku meze svých vlastních vyjednávacích schopností při prosazování adosahování vytyčených cílů. Zatímco 57 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kniha č.17, neusp., Kronika obce Staré Hrady 1974–1987, s.5. 58 S.PENC, Staré Hrady, s.13. Ktomu vpramenech: SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kart. č.1, 2, neusp., Péče obudovy kulturních zařízení, oprava zámku, Provedení opravných prací na zámku ve Starých Hradech dle komisielního řízení ze dne 19.ledna 1951, 28.1.1951. 59 S.PENC, Staré Hrady, s.14. Ktomu vpramenech: SOkA Jičín, f. Okresní národní výbor Jičín, Sbírka stavebních spisů, Staré Hrady, kart. č.1132, inv. č.814, Stavební dozor, Dohoda oprovádění stavebního dozoru na opravě hradu St.Hrady, okr. Jičín mezi MNV St.Hrady aIng. Karlem Pokorným zMl. Boleslavi, neoznačeno, 21.2.1970. 60 KJaroslavu Wagnerovi především Hana FAJSTAUEROVÁ, Jaroslav Wagner. Restaurátor památek ajičínský rodák, Jicinsky.denik.cz, 16.12.2014, dostupné zhttps://jicinsky.denik.cz/ kultura_region/jaroslav-wagner-restaurator-pamatek-a-jicinsky-rodak-20141216.html [náhled 9.10.2023]; TÁŽ, Jaroslav Wagner. Památkář ajičínský rodák, Jičín 2021, s.101. 61 „Mimořádným úkolem pro Jaroslava Wagnera byla jeho spolupráce na přesunu kostela Panny Marie vMostě vroce 1975. […] Ministr kultury se souhlasem vlády ustanovil poradní sbor expertů (mezi nimi byl iJaroslav Wagner), kteří průběžně sledovali, konzultovali aposuzovali projektovou dokumentaci arealizaci přesunu kostela…“ TÁŽ, Jaroslav Wagner. Restaurátor památek. 62 Matěj SPURNÝ, Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech, Praha 2016. OPEN ACCESS 46 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 mostecký případ je ukázkou především technických možností aumu expertních špiček ve svém oboru,63 příklad Starých Hradů je naproti tomu podle mého názoru především ukázkou síly lidské vůle. Jedno však mají oba případy společné— jsou časově ageograficky ukotveným prostorem, vjehož mezích je uskutečňován určitý typ experimentu, realizovaný na základě na sebe navazujících vyjednávání regionálních istátních struktur aprotkaný aktérskými činy vtěchto mezích jednajících jednotlivců. Záchrana zámku započala vroce 1964,64 tomu však předcházely roky iniciativ stran jeho zachování,65 přidělení obci Staré Hrady vroce 1949,66 předběžné stabili63 Zde mám na mysli Spurného „laboratoř“ socialistické modernity uvedenou vpodtitulu názvu knihy, kterou autor charakterizuje jako místo kuplatnění moderních technických postupů, použitých při odstranění starého města avytěžení toho, co se nachází pod ním: „Přesto se jedná oprojev téže důvěry vmoc vědy atechniky měnit svět ve prospěch lidstva. Exploatace bohatství ukrytého pod povrchem vlastní planety nebyla chápána omnoho jinak než cesty do kosmu.“ Tamtéž, s.258. 64 J.LIMBERSKÝ, „Všechna čest“, s.150. 65 Vrámci jednotlivců jsou to např.historikové Václav Vojtíšek aVáclav Chaloupecký, zakladatel libáňského KČT Karel Vochoč, učitelé avlastivědní pracovníci Václav Fejfar, Rudolf Sakař či František Vojtíšek, zmístních rodáků je to básnířka Marie Keblová, pedagog ahistorik Antonín Knížek či spisovatelka Blažena Kodlová. Pokud jde oorganizace, vpokusech ozáchranu zámku se angažoval Musejní spolek pro Libáň aokolí (květen 1940), Musejní spolek sodborem okrašlovacím (listopad 1946), Ministerstvo školství, věd aumění (únor 1949), Státní památkový úřad (listopad 1947, duben ačerven 1949, červen 1950, květen 1951), Krajské středisko péče opamátky aochranu přírody vHradci Králové (listopad 1958). August SEDLÁČEK, Hrady, zámky atvrze Království českého X, Praha 1895, s.301–306; Václav VOJTÍŠEK, Na Starých Hradech uLibáně, Krása našeho domova. Měsíčník pro ochranu přírody adomoviny. Časopis svazu spolků pro okrašlování aochranu domoviny 40, květen–červen 1949, č.5–6, s.54–59; Spisovna, Městský úřad Libáň, neusp., složka Staré Hrady; Václav FEJFAR, Libáňsko, in: Království české VII. Severovýchodní Čechy I, Praha 1919, s.152–153; Rudolf SAKAŘ, Staré Hrady, Náš domov. Vlastivědný sborník okresů Jičín-Libáň-Sobotka 1–2, 1925–1927, s.67–69; František VOJTÍŠEK, Odešel turistický pracovník Ing. K.Vochoč, Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Libereckého kraje, Českého ráje aPodkrkonoší 6, 1949, č.9–10, s.137–138; Blažena KODLOVÁ, Libáňský kraj azapomenutý zámek Staré Hrady, Lada módní svět. Čtrnáctideník inteligentních žen 63, 1924, č.2; SOkA Jičín, f. Kroužek libáňských rodáků vPraze, neusp., kniha zápisů 1931–1941: „Hluboko pod strání ‚Na Horách‘ zrcadlí se vhladině rybníka starý, opuštěný zámek Staré Hrady. Zde bylo sídlo šlechty, jež vládla vdávných dobách ivLibáni. Kdysi hrdý zámek spivovarem, kostelíkem sv.Jana Křtitele, dnes smutná ruina. Mizejí krásná sgrafita biblických osob na stěnách, rozpadávají se vkameni tesané hvězdy do nádvoří asochy nad nimi. Škoda tohoto svědka dávné slávy.“ Venkov. List českého zemědělského lidu 36, 1941, č.40; SOkA Jičín, f.Musejní spolek Jičín, kart. č.7, inv. č.89, Soupis umělecko-historických památek okresu Jičín, 1940; kart. č.7, inv. č.123; kart. č.7, inv. č.96; kart. 7, inv. č.97; kart. č.367, inv. č.1557. 66 SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Staré Hrady, kart. č.1, 2, neusp., Péče obudovy kulturních zařízení, oprava zámku, Oodevzdání zámeckých nemovitostí ve Starých Hradech, č. j. 1522/49-IX/B-22, 22.3.1950. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 53 Chronologicky prvním zásadním pramenem této etapy je žádost MNV Staré Hrady směrem kodboru výstavby ONV Jičín zúnora 1974 ve věci povolení rekonstrukce inkriminované gotické části, která dokládá častou provázanost všech zmíněných aspektů. Tedy rekonstrukci, nutnost jejího financování ilegitimizační účel takové akce.99 Ze stejného roku iměsíce pochází další záznam jednání, který kromě opětovného poukazu kfinanční stránce věci azapojení památkových struktur do jednání nastiňuje svým apelem ke kraji (znovu) také upomínání na nedodržení dohody.100 Neopomenutelný aspekt zrekonstrukce zámku nám poté předkládá rovněž psaní adresovaná památkářům vPardubicích, reflektující snahu starohradské obce zařadit restaurování zámeckých sgrafit Aloisem Tintěrou do plánů vrámci akce Z, na kterémžto příkladu je možné detekovat obtíže nejen administrativního, ale také (opět anikoliv naposled) finančního ačasového rázu.101 Prameny kpřípravné fázi rekonstrukce zámeckých sgrafit situované do března téhož roku rovněž naznačují vyhrocenější názorový spor ofinanční příspěvek, ve kterém se ze strany Starých Hradů chytře argumentuje použitím vlastních sil vkontextu pokračujícího jednání ohledně (ne)zařazení starohradského zámku do daného plánu stavebních prací, přičemž tato strategie je ještě více posílena připomenutím dalšího pramene na předložení závazného prohlášení atím, že je zámek restaurován pro potřeby Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Argumentováno je zde rovněž veřejným zájmem.102 99 „Žádáme opovolení rekonstrukce gotického paláce uzámku Staré Hrady vcelkovém nákladě 1 495 000 Kčs. Započetí stavby rekonstrukce r.1974–1979. Celková hodnota díla bude 3 mil. Kčs. Vr.1974 vprvním pololetí je dokončena rekonstrukce tří křídel zámku. Slouží PNP Praha. […] Gotický palác, druhé poschodí, bude pronajat též PNP-Praha pro naše nejdražší rukopisy (K.H.Mácha, B.Němcová, J.Dobrovský).“ Tamtéž, kart. č.1, 2, neusp., Péče obudovy kulturních zařízení, oprava zámku, neoznačeno, Žádost ovýstavbu-rekonstrukce gotického paláce zámku Staré Hrady uLibáně, neoznačeno, 14.2.1974. 100 „Vážený soudruhu vedoucí! Potřeboval bych vlivně zainteresovat St.Ústav pam. péče apřír. vPardubicích, aby nám pomohl financovat pro rok 1974 restaurování sgrafit na fasádě zámku/jižní průčelí. Pardubice nám to slibovaly již mnoho let, ale došlo tam kmnoha střídáním, atak skutek utek.“ Tamtéž, Sgrafita nad branou ve St.Hradech, neoznačeno, 18.2.1974. 101 „Dále sdělujeme, že se nám konečně podařilo dostat do plánu restaurátorských prací opravu sgrafit nad první bránou […]. Poněvadž to ale není vakci Z, jak jsme se domnívali, píšeme otomto problému na KNV […] avám, zda byste nám stímto finančním problémem nepomohli. Vaši zaměstnanci se otuto restauraci snažili, ale krealizaci nedošlo. Prohlídka restaurátory zde byla. Letos je krajní hranice provedení restaurátorských prací.“ SOkA Jičín, f. Místní národní výbor Libáň, Zápisy ze schůzí komise pro výstavbu, Sochy-busty, sgrafita, neoznačeno, 18.2.1974. 102 „Ve St.Hradech uLibáně […] restaurujeme svépomocí vakci Z[…] renesanční zámek, který byl již kodepsání. Nyní však po čtyřech letech práce […] slouží jako depozitář LA Pam. nár. písemnictví […]. Přízemí renes. zámku upravujeme pro veřejnost, právě jako část gotickou. Tyto části budou sloužit návštěvníkům široké turistické veřejnosti. Na akci Zjsou nám poskytovány peníze zkult. odboru KNV na výstavbu, ne však na další úpravy vnitřní […]. Prosíme proto ofinanční příspěvek na tyto úpravy […]. Abyste se přesvědčili ooprávnění našeho požadavku (vše je doloženo dokumentací aplány) zveme Vás OPEN ACCESS 54 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Co lze tedy usuzovat ze všech těchto namátkových vstupů do úředních podob dlouholeté starohradské záchrany? Zastřešujícím aspektem tamního úředního vyjednávání je vprvní řadě povinnost kooperovat na veškerých stavebních krocích se zodpovědnými orgány. Zároveň však nadále probíhá rozpad zámku, který dle své potřeby využívají obě strany— jako argument pro posouzení stavu objektu azahájení fixačních prací, nebo na straně druhé jako důvod, proč nic ztoho nedělat, nechat zámek chátrat apozději přihlížet jeho demolici. Do těchto aspektů však zasahovaly také prvky logisticko-materiálního či exekutivního rázu, kdy mohlo rekonstrukční práce zhatit neodborné dodání nekvalitního materiálu nebo také neochota provést požadované stavební úkony. Vedle toho se však postupně na obou stranách objevují nápady na to, jak pozvolna rekonstruovanou památku vlastně využít, což generovalo první legitimizační aspekty pro pokračování prací. Přes tento pozitivní vývoj je však místy dána přednost jiné kulturní památce, která se zdá být vhodnějším cílem světší návratností. Staré Hrady jsou se svojí záchranou podnikem setrvale nákladným aruku vruce stím inadále spíše neperspektivním, přičemž je zde stále přítomna úřední neochota převzít za osud Starých Hradů patřičnou odpovědnost, což se patrně odráží nejen ve snižování dotací pro zámek avjeho nezařazení do širších plánů rekonstrukčních prací, ale také ve zmínkách Starohradských onedodržení starých závazků. Tyto roky nejistot jsou však nakonec přesto vzávěru šedesátých let avpolovině dekády následující korunovány smlouvou sPamátníkem národního písemnictví, což však jejich závěrečnou fázi vpodobě rekonstrukce gotického křídla nezbaví kontinuálně přítomných problematických aspektů— nedostatku financí istavebního materiálu arovněž nesnází se zapojením rekonstrukce zámku do akcí Z, do širších plánů stavebních prací, astím spojeným časovým tlakem. Jak již bylo řečeno, kromě této oficiální linie mělo vyjednávání záchrany avyužití starohradského zámku ještě jednu polohu. Neoficiální, historiograficky hůře postřehnutelnou, plnící roli jakéhosi podpůrného „stínu“ pro prve jmenovanou rovinu úřední. Itato komunikační linie byla produktem aktérských sociálních vazeb, utvořených, (znovu)navazovaných aposilovaných Vladimírem Holmanem vletech před záchranou Starých Hradů ajistě iběhem ní. Kontury této roviny lze nalézt ve vzpomínce Evy Bílkové, podle níž lze soudit, že předložené vyjednávací strategie byly aplikovány zaprvé zčásti vrámci oficiálních, navenek žádaných, zcela formálních avrámci doby jazykově korektních způsobů azadruhé vrámci „zachování konspirace“ pouze vkontextu ústně formulovaných vyjednávání zprostoru spíše neformálních sousedsko-kamarádských vztahů. Jejich aktéři se místy izcela náhodně setkávali mimo prostředí kanceláří doslova na ulici, kde si při té příležitosti sdělovali neoficiální stanoviska probíhajících či chystaných úředních kroků stran oprav zámku či jeho využití. Šlo tedy ourčitá postranní „vyztužení“ předepsaného úředního postupu pro případ, kdy hrozilo, že tento postup bude komplikovaný nebo rovnou neúspěšný. Součástí této „mimozáznamové“ vyjednávací strategie bylo též uplatňování postupu ve stylu „kdo může sčím vrámci svých vlastních kontaktů pomoci ana koho je třeba naopak vtomto kontextu brát ohled pro příliš velké riziko postihu vpřípadě k návštěvě. Měli bychom ještě letos možnost prostavět aprovést úpravy ve výši stopadesáti tisíc Kčs.“ Tamtéž, Žádost ofin. příspěvěk, neoznačeno, 22.3.1974. OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 55 prozrazení“.103 Zdá se, že tuto tezi nepřímo potvrzují slova Josefa Skřivánka (později pověřeného dozorem), která měl pronést na adresu Vladimíra Holmana vkontextu počátku záchranných prací: „My jsme čekali, co ztoho bude. Buďto tě zavřeme, nebo vyznamenáme.“104 MEZE ALIMITY STAROHRADSKÉHO PŘÍKLADU Jakkoliv je záchrana zámku Staré Hrady příběhem se šťastným koncem, apřestože má nespornou vypovídající hodnotu, je třeba reflektovat jeho meze, limity amantinely, které tento kdysi „uskutečněný zázrak“ ukotvují vreálnějším vnímání tehdejší skutečnosti. Zaprvé je nutné vzít vúvahu výše naznačené meze dochovaných pramenů, které jsou samy osobě problematické adovolují pouze opatrné závěry; vněkterých místech připouští pouhé náznaky aněkde dokonce dají historikovi prostor pro pouhý laický odhad vývoje té které události. To znamená, že jakkoliv je záchrana starohradského zámku zlidského hlediska aněkterých mikroskopických detailů „živá“, při obecnějším nazírání je ve skutečnosti poměrně nezřetelná apouze vrůzně silných konturách naznačená. Ktomu je nutné dodat podstatný fakt, že tento příběh je pouze jednou zněkolika možných variant výkladu událostí, což je pro práci stématem vrámci další akademické diskuze na jednu stranu jistě přínosné. Dlouholetá záchrana zámku Staré Hrady byla pomyslným bojem, ve kterém se experimentálními argumentačními manévry hrálo oosud památky vrovině konvenční (tedy oficiálního vyjednávání) arovněž hybridní (znamenající rovinu pouliční aneoficiální), vníž byl zámek hájen na několika frontách, které se překrývaly, prolínaly, měly své kritické úseky aslabá místa, jakož ipevné asnadněji hájitelné posty. Vedle „boje“ pana učitele Holmana zde však velkou roli hraje rovněž významný protipól této metaforické linky, který Holman dokázal kontinuálně generovat vedle nezbytné ochoty ke komunikačním střetům, pokud jich bylo pro danou věc zrovna třeba. Tím protipólem byla ochota ke shodě, souhlasu, empatii či pomoci. Právě to bylo tím dalším důležitým aspektem, který byl vedle zvládnutí neoddiskutovatelného střetového potenciálu tehdejších úředních půtek pro budoucnost zámku rozhodující. Jenom díky tomu mohla nakonec pamětní deska vroce 2005 vyjádřit „Poděkování všem, kteří pod vedením učitele Vladimíra Holmana zachránili v2.polovině 20.století starohradský zámek před zkázou“.105 * * * Cílem tohoto příspěvku bylo vkrátkých vstupech avýstupech představit druhy vyjednávacích strategií vkontextu úřední komunikace přítomné na pozadí záchrany kulturní památky vČeskoslovensku vletech 1949 až 1993, kčemuž zde byl použit příklad rekonstrukce zámku Staré Hrady uLibáně, realizované vuvedených letech 103 Telefonický rozhovor sEvou Bílkovou z26.11.2023. 104 Příloha elektronické korespondence sEvou Bílkovou z29.7.2020. 105 Listy starohradské kroniky 28, 2005, č.3, s.85. OPEN ACCESS 56 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 pod vedením předsedy zdejšího MNV, učitele amalíře Vladimíra Holmana, za dozoru pověřených expertů. Vedle forem úřední roviny této rekonstrukce chtěla ovšem studie upozornit rovněž na druhou, méně zřetelnou aneformální rovinu této aktérské komunikace, jež byla pro tu první vurčitých situacích nepostradatelným doplňkem. Vzhledem ktomu studie vychází zdochovaných pramenů úřední povahy— zjednání ohledně stavebních povolení, finančních příspěvků nebo také dodávek potřebného stavebního materiálu—, ze kterých je možné dané argumentační strategie do určité míry (re)konstruovat ainterpretovat. Vrámci této interpretace je přitom nutné vzít vpotaz jak kvalitativní, tak kvantitativní omezení těchto pramenů. Zámek Staré Hrady svého času dosáhl podoby reprezentativního šlechtického sídla, které však bylo později odsouzeno kpomalému chátrání, které zněho pro první polovinu 20.století učinilo kodstřelu odepsanou ruinu, jež pozbyla své někdejší hodnoty aztratila využití. Oboje mu však bylo vletech 1949 až 1993 pomalu navráceno jakožto výsledek několika etap prací, na nichž se podíleli lidé různého věku, zájmů azaměstnání. Součástí této obětavé anabáze na pozadí samotných prací apozdějšího kulturního využití byl sled úředních vyjednávání, týkajících se finanční, materiální ifilozofické roviny této záchrany. Aktéry těchto vyjednávání byli jak samotní vykonavatelé rekonstrukce, tak zodpovědné památkové, kulturní avněkterých případech imístní politické instituce, na tomto procesu postupné revitalizace ve větší či menší míře participující. To vše dohromady vytvářelo vedle na první pohled patrné fyzické rekonstrukce ajejího paralelního kulturního zhodnocení jakousi „druhou frontu“ zámecké rekonstrukce, vhorizontech které bylo oběma stranami úředních dialogů vonom na pozadí přítomném vyjednávání užito různorodých argumentačních forem aformulací, na jejichž efektivitě záviselo to, jak moc se rekonstrukční práce na Starých Hradech (po)zastaví, či jak dalece mohou být vrámci momentálních možností dynamické aúčinné. Záchrana starohradského zámku je ze všech těchto řečených důvodů bezesporu příkladem mnohovrstevnaté historiografické látky, poskytující prostor pro zkoumání dějin každodennosti, dějin institucí, dějin regionálních idějin obecně kulturních. Především je však barvitým lidským příběhem jednoho úspěšného úsilí. Pokud bychom měli shrnout jednání aktérů starohradské záchrany, můžeme říci (alespoň podle toho, co máme kdispozici), že se zhlediska písemného úředního kontaktu nijak nevymezovalo proti panujícímu společenskému uspořádání aže jakékoliv zaznamenané konflikty je nutné klasifikovat jako argumentační rozpory rázu čistě pracovního, tedy že pokud již knějakému takovému konfliktu na ploše písemných pramenů přece jen došlo, nesl se tento spor ohledně samotné rekonstrukce zámku pouze vrovině pracovní— například kompetenční, exekutivní, logistické, technické— anikoliv ideové ve smyslu ideologickém nebo snad přímo politickém. Jinak řečeno, aktéři starohradské záchrany byli mimo perimetr rekonstrukce památky loajálními občany svého státu (vtomto případě regionu), kteří vedli případný úřední „boj“ ostarohradský zámek se zodpovědnými orgány pouze ajedině vrovině předmětné, bez přenášení těchto argumentačních střetů do rovin jiných. Jednou zmála takových (dochovaných) výjimek, kdy byla záchrana zámku přesunuta mimo klasický perimetr úředního vyjednávání, byla snad medializace jeho stavu zlistopadu 1961, okterou se Vladimír Holman postaral svým dopisem do Rudého práva. Redakce se na základě OPEN ACCESS Jan LIMBERSKý 57 tohoto listu následně obrací na Státní ústav památkové péče vPraze, kterému sděluje, že „do redakce jsme dostali dopis od kronikáře ačlena MNV ve Starých Hradech, okres Jičín, kde nám píše, že unich chátrá starý renezanční zámek, který prý má velkou památkovou hodnotu. […] Chtěli bychom Vás požádat, abyste byli tak laskavi asdělili nám, zda se jedná skutečně ozámek, který je třeba celý renovovat.“106 Pokud jde ovzávěru dopisu vznesenou otázku, lze svelkou mírou pravděpodobnosti odhadovat, že (by) ji Vladimír Holman, ajistě zdaleka nejen on, považoval za zcela bezpředmětnou, zbytečnou asnad ivyloženě hloupou, vzhledem ktomu, co pro starohradský zámek ve své době vroli stavbyvedoucího zcela nezištně, dobrovolně aobětavě vykonal. Zřejmě bez příliš velké nadsázky byl zkrátka tím, kdo „přichází úderem sedmé ranní na stavbu ateprve za soumraku šichtu končí…“107 RÉSUMÉ: The aim of this paper is to explore the forms of official and unofficial negotiation, using the rescue of the Staré Hrady castle, renovated between 1949 and 1993, as acase in point. The paper first outlines the earlier history and current situation of this monument, then the cultural and legal context, the actors and, lastly, the history of the rescue itself. It then proceeds to examine the final phase of the rescue to provide an illustrative example of acastle renovation project that was financially and ideo logically supported by the regime and where the rescue went hand in hand with its cultural use, which served as an argument for the renovation in the first place. The paper discusses the forms of communication formally required for the official negotiation related to this project, as well as the informal level of the negotiation, which existed outside the written sources. It concludes that both of these negotiation levels were equally important for the preservation of the Staré Hrady castle: they were used as dictated by the situation and ultimately aimed at achieving the same goal: to preserve acultural monument whose restoration had been considered impossible and pointless alittle more than two decades earlier. Mgr. Jan Limberský studoval navazující magisterský program na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se srovnáním teorie apraxe úředního styku občanů aregionálních kulturně-památkových institucionálních struktur vsouvislosti sjejich spoluprací na záchraně kulturní památky vČeskoslovensku po roce 1948 ([email protected]). 106 Spisovna Generálního ředitelství Národního památkového ústavu, ukládací značka Staré Hrady, kart. č.415, Staré Hrady, zámek 7960-77-79, zn. dv-eš 23980, 20.11.1961. 107 SOkA Jičín, f. Občanské sdružení SH Staré Hrady, kart. č.31, neusp., výstřižky článků znovin ačasopisů (1982–1983), Náš pan učitel, Zemědělské noviny. Deník ministerstva zemědělství avýživy ČSR 39 (Páteční příloha Náš domov 37), 16.9.1983, č.219. OPEN ACCESS