Jakub Grygar, Děvušky a cigarety: O hranicích, migraci a moci

JAKUB GRYGAR DĚVUŠKY ACIGARETY. OHRANICÍCH, MIGRACI AMOCI Praha: Sociologické nakladatelství (SLON); 256 s., ISBN: 978-80-7419-234-0. Oděvuškách, antropologii abyologii aneb Není etnografie jako etnografie Etnografie vtom smyslu, jaký jí dal Bronislaw Malinowski, to vČeské republice nemá lehké. Jednou zdost výrazných avdohledné době asi jen těžko překonatelných potíží je, že daný výraz už je unás už takříkajíc obsazen. Jak uvádí (za všecky např.) odpovídající heslo na Wikipedii: etnografie, to je česky národopis1. Ana nedorozumění je zaděláno. Jeden— tedy antropolog— o(etnografickém) voze, druhý— tedy etnograf-národopisec, ale ietnolog— o(etnografické) koze. Situace ne nepodobná tuzemským zmatkům kolem antropologie (srov.Jakoubek 2011: 323–324). Ačkoli— kde že je vlastně ta potíž? Hned si to povíme. Nedávno se prý na stránkách Českého lidu (zase) řešila otázka, čím vším může být sociokulturní antropologie. Přemítání nad tímto tématem přenecháme čtenářům apřispěvatelům Českého lidu, mnohem důležitější je totiž pro nás nyní otázka, čím sociokulturní antropologie rozhodně být nemůže; adopověď zní: má-li sociokulturní antropologie zůstat sociokulturní antropologii, rozhodně nemůže být národopisem (kdůvodům viz např.Jakoubek 2012; 2016). Druhou, nikoli však menší potíží tuzemské etnografie jsou pak byologové2— aže jich mezi českými takyetnografy je—, ti sice velmi dobře (ba nejlíp) vědí, jak by se etnografie měla dělat, co by se mělo napsat/přeložit/vydat, jak by to aono udělali oni, kdyby bylo na nich, nicméně tím takříkajíc končí aetnografický skutek utek, tj.etnografii samotnou byologové nepraktikují. Pravda— hovoří, ba ipíší oní, jenže „ethnography is nothing until inscribed“ (Fine 1993: 288). Jinak řečeno— zamýšlení se nad etnografií není etnografie; anejen to, „until inscribed“ není etnografie ani cokoli, co jste snad dělali „vterénu“ (jinak ajasně: pokud není na konci publikace, nedělali jste etnografický výzkum); jedno ani druhé zvás etnografa prostě ne(u)dělá. Tím se stanete, když apouze když, resp. až svou etnografii položíte na stůl. Což je ostatně také důvod tohoto textu, neboť právě toto nedávno udělal iJakub Grygar, když položil na stůl své Děvušky acigarety (adefinitivně si tak vysloužil etnografické ostruhy). Děvušky acigarety ovšem— aautor na tuto skutečnost sám upozorňuje (str.13, 14)— nejsou klasickou etnografií. Důvodů je více, od klasického formátu Grygarovu práci odlišuje už ijen skladba díla, které vjeho případě sestává zosmi kapitol, jež je možné číst (akteré byly zčásti psány) jako samostojné texty. Navazujíc metodologicky na tradici analýzy sociální situace manchesterské školy3, resp. jejího upgradu vpodobě Burawoyovy rozšířené případové metody přitom Grygar jednotlivé kapitoly prezentuje jako případy (str.26, 30) obecnějších fenoménů aprocesů, které vlastně teprve představují jeho předmět zájmu ana jejichž úrovni se dílčí kapitoly pospolu stávají jednot1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Etnografie. 2 Termín zavedený T.Hirtem při analýze situace tuzemské sociokulturní antropologie (viz Jakoubek, Budilová 2008: 91). 3 Á propos— ustavující studie daného přístupu byla vmezidobí zpřístupněna českému čtenáři (viz Gluckman 2016). Marek Jakoubek OPEN ACCESS mAREK JAKOUBEK 225 ným celkem— ten pak Grygar valuzi na koncept vícemístné (multi-sited) etnografie prezentuje jako „etnografii mnoha případů“ (str.31). Konkrétně jednotlivé kapitoly představují (vsestupné míře obecnosti) „konkrétní případy globalizace“ (str.23), resp. „globálního obchodu“ (text na zadní obálce), úžeji pak příklady „ustavování mezinárodní hranice“ (str.27, 30), ato „hranice mezi EU a‚ne-EU‘“ (str.12), resp.— jak to vidí mnozí obyvatelé (západní) Evropy— mezi „Evropou a‚ne-Evropou‘“ (str.17); to vše na příkladu „státní hranice mezi Polskem aBěloruskem, respektive mezi Polskem aUkrajinou“ (tamtéž). Klíčovými kategoriemi jsou pak pro Grygara hranice, migrace amoc, což odpovídá oborovému ukotvení celé práce v(sub)diskurzu antropologie hranice, resp. státu (aprávě zřad zájemců otuto vědní oblast tak lze také očekávat asi nejvřelejší recepci Grygarova díla). Vuvedených diskursech přitom Grygar pobývá, výzkumně ipublikačně, prakticky již od studentských let; ačkoli se tak etnografování (str.17) vdaném případě Grygar věnoval vrozmezí let 2005–2009 (str.31), shlavní fází sběru dat vletech 2007–2008 (str.14)— tedy vobdobí, kdy se uvedená hranice mj. stávala (avprosinci 2007 stala) hranicí Schengenského prostoru— úročí vDěvuškách acigaretách bezmála dvě dekády trvající zájem odanou problematiku. Ana jeho práci je to vidět. Grygar to neříká, ale mohl by— (nezbytná) důvěra sinformátory nepadá znebe, vztahy vterénu se musí navazovat audržovat, data se rodí postupně ačím více času jim dáte, tím jsou kvalitnější, myšlenky musí zrát; etnografie chce čas. Podtitulu Grygarovy práce (hranice, migrace, moc), je jasný, co ale ty děvušky vsamotném názvu? Zvolit za emblematický termín publikace výraz, který není obecně sdělný ajehož význam se čtenář dozví až na straně 31–32 mi nepřijde nejstrategičtější (ruku na srdce— kdo si koupí knížku, jejíž půlce názvu nerozumí, takže kdoví, očem že je?), Grygarovi to ale, zdá se, prošlo— na skladě vydavatele jsou aktuálně již jen pouhé tři zbývající kusy ke koupi4. Kvěci: děvušky jsou— vedle trhovců acelníků— jedněmi zklíčových účastníků „drobného přeshraničního obchodu“ na uvedených hranicích. Aby však nedošlo komylu— „drobný“ je zde pouze výrazem omezení počtu kusů, které lze přes hranice převézt beze cla (děvušky— vruštině případně označované jako čelnoky, tedy /tkalcovské/ člunky— tak musí neustále pendlovat sem atam, aby přes hranici dostaly požadované množství); jde nicméně ointegrální součást obchodu, který „1) probíhá ve velkém množství; 2) děje se na mnoha místech po celém glóbu; 3) uvádí do pohybu peníze azboží, které propojují adávají do širších souvislostí osudy aaktivity lidí žijících své životy vrůzných prostředích“ (str.47). Onen drobný alokální je tak rubem „přeshraničního globálního obchodu“ (str.46). Aděvušky jsou jeho nejnižšími, ovšem základními články. Pokud jde odruhou půlku titulu, tedy ocigarety, tak ty zde zastupují všechny ne-lidské (non-human) aktéry— tedy např.„vodku, cigarety, oděvy, potraviny, elektroniku …“ (str.32)— kteří svou mobilitou přes státní hranice ovlivňovali (či ovlivňovaly?) jejich podobu neméně, než jejich lidské protějšky (tamtéž). Zchápání věcí či materiálních objektů jako aktérů, tedy— vedle lidí (apeněz), resp. souběžně snimi— plnohodnotných herců pojednávaného glokálního představení, azpřístupu ke zkoumaným lokalitám jako „výsledkům momentálního propojení vztahů mezi lidmi aobjekty“ (str.48), lze přitom vyčíst, že Grygarův metodologicko-konceptuální aparát byl vedle dnes již klasických 4 Viz http://www.slon-knihy.cz/eshop.php?ac=search (26.4.2017). OPEN ACCESS 226 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2017 postupů (viz výše) přinejmenším inspirován (přiznaně— str.71) ipro mnohé stále ještě novátorskými směry vycházejícími zANT (Actor-Network Theory). Pomineme-li kapitolu první, která je věnována metodologickým otázkám práce, kapitolu čtvrtou, kdy posty hlavních protagonistů zaujmou obyvatelé Bělověžského pralesa (lidé azubři) aturisté, spolu sdalšími cizinci, akapitolu sedmou, ve které hraje hlavní roli Švejk, resp. jeho sochy, jsou vGrygarově práci nejčastějšími postavami— ať již vté či oné poloze— právě děvušky. Děvušky jsou také jeho nejčastějšími průvodkyněmi/informátorkami/konzultantkami, jakož itěmi, na jejichž zkušenostech, životních příbězích apraktikách Grygar nejčastěji staví svou analýzu zvolených procesů. Potud vše vpořádku. Potíž ale je, že Grygar se během výzkumu kděvuškám natolik metodologicky přichýlil, že jim— atěm, kteří (resp. které) se nalézají vobdobné pozici, tedy těm sociálně zranitelnějším aslabším— začal metodicky stranit, ato na úkor osob na opačné straně mocenského spektra. Metodologicky je ovšem toto nadržování těm, kdo tahají za kratší konec provazu, sporné. Běloruský konzul, po rozhovoru snímž by se Grygar „šel nejraději osprchovat, aby ze sebe smyl všechen sliz, který na něm během setkání ulpěl“ (str.128) je přece také (jenom) aktér— atedy podílník atvůrce sledované sociální situace; ijemu (ajemu podobným) je tedy třeba rozumět. Předpokladem pro to, je ovšem mít pro něj porozumění— aprávě toho se Grygarovi, obávám se, nedostává. Namísto něj dává průchod svému sociálnímu cítění. Uvedený metodologický lapsus, navíc lidsky (nikoli badatelsky) pochopitelný, je ovšem vGrygarově publikaci ojedinělý. Právě explicitní využívání zvolených metodologických postupů ajasné odkazy na užívané konceptuální nástroje umožňují na straně jedné takříkajíc jít vGrygarových stopách a„kontrolovat“ jeho postup, na té druhé je pak toto „přiznání se“ tím, co jeho etnografii odlišuje od etnografie-národopisu. Zatímco výkladovou pozicí (aniž by ovšem dotyční tušili, že se jedná ovýkladovou pozici) tuzemské etnografie-národopisu je vtypickém případě (neuvědomovaný) pozitivismus— etnograf-národopisec zkrátka ajednoduše popisuje, co jak je— vychází Grygar zpředpokladu, moderní antropologii vlastního, že epistemologicky vzato, má etnografický výzkum vždy interpretativní charakter. Proto je třeba čtenáře seznámit smetodologicko-konceptuální pozicí autora, proto je třeba „nahlásit“, jaké postupy anástroje autor volí, neboť právě vzhledem ktéto volbě pak lze posuzovat jeho závěry— ty totiž neodpovídají „skutečnosti“ (jako to doopravdy je), ale (jen) takové specifické podobě reality, která byla „vyvolána“ užitým metodologicko-konceptuálním aparátem, na kterém je takto její existence závislá (jak se do lesa volá…). Vlastně bychom mohli říci, že etnografii, kterou reprezentuje Grygarova práce (tedy etnografii, coby součást sociokulturní antropologie) aetnografii-coby-národopis odlišuje právě přítomnost explicitní (nosné) teorie/metodologie uprvní znich. Aje to samozřejmě právě explicitní tematizace metodologického akonceptuálního aparátu, která činí četbu Děvušek acigaret atraktivní ipro ty, kdo se jinak vůbec nezajímají ani oděvušky, ani ocigarety, ba ani ozubry, Švejky amnohá další konkréta pojednávaná vGrygarově díle. Vpojetí etnografie si sJakubem Grygarem, obecně vzato, vcelku rozumíme, což je nejspíše důsledek naší společné (tj.antropologické) oborové disciplinace; přesto se vněkterých momentech naše pohledy rozcházejí. Zmínit bych chtěl jednu takovou situaci: J.Grygar uvádí, že „etnografie je většinou osamělá práce“ (str.35). Grygar etOPEN ACCESS mAREK JAKOUBEK 227 nografii praktikuje, důvody, které ho ktéto tezi vedly, tedy pramení nejspíše zjeho zkušenosti. Apřesně to— tedy má zkušenost— je také důvod, proč sGrygarem nesouhlasím: od r. 2000 praktikujeme etnografii vždy společně sL.J. Budilovou (atěší mne, že si toho ti bystřejší konečně začínají všímat /srov.Vrhel 2016: 684/), od r. 2010 navíc doprovázeni dcerou Barborou aod r. 2014 Šárkou. Naše etnografie tedy nikdy nebyla osamělou prací, naopak, jednalo se vždy ospolečný projekt, osdílenou aktivitu. Na základě svých zkušeností jsem přitom přesvědčen nejen oplné (metodologické) nosnosti daného vzorce, právě na základě svých/našich zkušeností mám za to, že etnografie vpáru (za doprovodu dětí), má vůči solitérní etnografii řadu předností, více otom jindy. Závěrem pár drobností. Zaprvé je třeba suznáním uvést, že kromě nesporých odborných kvalit nejsou Děvušky acigarety prosty ani humoru; za perlu lze vdaném ohledu považovat Grygarův odkaz na Malinowského Argonauty vpolském překladu (Argonauci Zachodniego Pacyfiku) zroku 1987 (str.36)— to se čtenář skutečně může hned jít podívat, co že to tam Malinowski píše. Dále— vGrygarově práci se na str.24 objevil snad poprvé vtištěné podobě zatím jen na internetu existující výraz „lineážové systémy“ (nejspíše coby idiosynkratický překlad termínu „lineage systems“); že se mi nelíbí, je jedno, je to pokus, uvidíme, jestli se chytne aGrygarova práce se tak stane průkopnickou ina poli studia příbuzenství. Anakonec— mám za to, že monografie jsou jedněmi zklíčových prostředků etablování vlastně jakéhokoli společenskovědního diskurzu. Nahlédnuto touto optikou je tuzemská sociokulturní antropologie, bohužel, stále ještě vplenkách. Doufám tak, že na další svou knížku nás Grygar nenechá čekat dlouho, vzhledem kvýkonům, které podal vDěvuškách, je skoro jisté, že bude nač se těšit. Marek Jakoubek LITERATURA Fine, G, A. 1993. “Ten Lies of Ethnography: Moral Dilemmas in Field Research.“ Journal of Contemporary Ethnography 22: 267–294. Gluckman, M. [1940] 2016. „Sociální organizace moderního Zululandu.“ Pp.543–575 in Jakoubek, M. (ed.) Teorie etnicity. Čítanka textů, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Jakoubek, M., Budilová, L. 2008. „Mandel poznámek ksoučasnému stavu výzkumu Cikánů/Romů vČR.“ Biograf 45: 89–98. Jakoubek, M 2011. „Doslov“ Pp.323–337 in Eriksen, T.H. Etnicita anacionalismus. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Jakoubek, M. 2012. „Antropologie mezi pozitivizmem akonstruktivizmem aneb Krátký diskurz na téma jedné věty Ivy Heroldové.“ Dějiny— teorie— kritika 9(1): 69–100. Jakoubek, M. 2016. „Předmluva. Očem je tato kniha (aočem není) aneb Pojmy, teorie, hemenex amistr světa vboxu.“ Pp.17–90 in Jakoubek, M. (ed.) Teorie etnicity. Čítanka textů, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Vrhel, F. 2016. „Marek Jakoubek (ed.). Teorie etnicity. Čítanka textů, Praha: Sociologické nakladatelství. 2016 (recenze).“ Český lid 103(4): 684–685. OPEN ACCESS