Obecná historie věcí v království Nové Španělsko

Obecná historie věcí vkrálovství Nové Španělsko bernardino de Sahagún KNIHA JEDENÁCTÁ, OVLASTNOSTECH ZVÍŘAT, PTÁKŮ, RYB, STROMŮ, BYLIN, KVĚTIN, KOVŮ AKAMENŮ AOBARVÁCH KAPITOLA I OzVÍřATEch Třetí část odalších malých zvířatech, mezi která patří veverky ajiní jim podobní tvorové Vtéto zemi žije velké množství veverek. Některé znich jsou velké, protáhlé amají hnědou ajemnou srst, malá aštíhlá ouška ataké prohnutý ocas, chlupy tmavé sčernými špičkami. Jedí, co se namane, chléb imaso aovoce; snědí vše, co mohou; pokud před nimi někdo potravu střeží, nemají strach anedají se tím odradit ani ji kvůli tomu nenechají. Nepozorovaně ji kradou asní vše, co je před nimi chráněno. Proto jsou místní zloději nazýváni techálutl.14 Piští tenkým aživým hlasem. Vyskytují se tu idalší veverky, které žijí vhorách ana stromech. Tyto veverky se živí semeny jehličnatých stromů amladými pupenci, stejně jako červy, kteří žijí uvnitř stromů. Aby se veverka kčervům uvnitř stromů dostala, strhává znich kůru. Vyskytuje se ijiný druh veverek, kterému se říká tlaltechálutl.15 Takto se nazývá, protože se zdržuje jak vkukuřičných polích, tak ivjeskyních amezi kameny, kde vychovává své mladé, tak jak to dělají krtci. Vkukuřičných polích působí velké škody. Vyskytuje se idalší zvíře, kterému se říká mototli.16 Toto zvíře je malinké amá tmavou barvu. Jeho ocas je dlouhý abělavý. Má velmi jemnou srst. Živí se vším, čím se živí iostatní veverky. 14 Veverka. Pro překlad nahuaských termínů je možné využít několik veřejně dostupných slovníků, například Freeland Nahuatl-English-Nahuatl Online Dictionary, je však třeba vzít vúvahu skutečnost, že zde uváděné nahuaské termíny se mohou od slovníkových tvarů pravopisně lišit, vpřípadě názvu „techálutl“ je tedy možné narazit například na variantu „techalotl“. 15 Vdoslovném překladu „pozemská veverka“. Jde osložený výraz ze substantiv tlali— země atechálutl— veverka. Pro morfologii nahuatlu viz Andrews, 2003. 16 Pravděpodobně se jedná ofretku, kterou však Sahagún řadí mezi veverky. OPEN ACCESS 112 SVĚT LITERATURY 63 Vyskytuje se idalší zvíře, které se nazývá motoyáhuitl. Podobá se výše popsanému, jelikož patří ke stejnému druhu. Je tmavohnědé srsti jako myši ažije pod zemí, stejně jako ony. Čtvrtá část ozvířeti, které se nazývá tlácuatl,17 jež má kapsu, do níž schovává své mladé ajehož ocas má silné léčivé účinky Zvířátko nazývané tlácuatl či tlacuatzin je velké přibližně jako kočka, možná oněco menší, aje tmavohnědě zbarvené. Jeho srst je dlouhá avelmi jemná ave stáří vypadává. Má dlouhý štíhlý čumák. Má strakatou tvář, drobné uši adlouhý alysý ocas, na němž nerostou žádné chlupy. Zdržuje se vkukuřičných polích; zde si mezi kameny buduje nory, kde přebývá akde vychovává svá mláďata. Mezi hrudníkem abřichem má kapsu, do níž schovává svá mláďata. Takto je přenáší, kam chce, akojí je tam. Toto zvířátko neumí kousat ani škrábat, ani neumí nikomu ublížit, ato dokonce ani pokud ho chytají. Akdyž ho chytí, začne křičet aplakat; zočí mu začnou téct slzy jako člověku. Pokud mu odeberou mláďata, velmi silně kvůli tomu pláče akřičí. Toto zvířátko se živí kukuřicí, fazolemi adrtí agávi, do které dělá díry, aby zní posléze vysálo šťávu. Taktéž se živí medem. Jeho maso je jedlé achutné apřipomíná maso králičí, avšak jeho kosti ani jeho ocas jedlé nejsou. Pokud jeho kosti někdo sní, tak ipokud je to pes či kočka, následně vyzvrací své vnitřnosti. Jednou se stalo, že pes, který pozřel kosti jednoho ztěchto zvířat, byl ochvíli později spatřen, jak své vyzvracené vnitřnosti tahá za sebou. Ocas tohoto zvířete má silné léčivé účinky. Vytáhne jakýkoliv neduh ztěla ikostí. Činí se tak opakovaným přikládáním. Pokud ženy, které mají potíže sporodem, vypijí trochu odvaru ztohoto ocasu, ihned porodí. Ti, kdo trpí zácpou anemohou se pořádně vyprázdnit, vypijí trochu nadrceného ocasu anásledně se pročistí, protože se jim díky němu otevřou avyčistí póry. Pokud to samé vypijí ti, kteří trpí kašlem, uzdraví se. Ktomuto účelu je taktéž vhodný druh rostliny, která se nazývá hueinacaztli,18 ajiná, která se nazývá tlilxóchitl,19 apak také ta, které se říká mecaxúchitl,20 tyto tři rostliny je třeba rozemlít avypít spolu skakaem. Tento lék rovněž ulevuje těm, kdo mají těžkosti strávením, atěm, kdo trpí zácpou. Pátá část ozajících, králících, lasičkách atak dále Zajíc má dlouhé adobře stavěné končetiny azrzavou srst. Má drápy, jeho tělo je protáhlé, stejně jako jeho krk, jeho uši jsou špičaté, dlouhé, široké adovnitř prohnuté, jeho čumák je kulatý akrátký, srst je šedavě hnědá ajejí konečky jsou černé. Zároveň je jemná anení ani příliš dlouhá, ani příliš krátká, ale je středně hladká. Toto zvíře je velmi lehké, často běhá apohybuje se jako šíp. Má krátký ocas abílou hruď. Jeho trus je kulatý jako kukuřice. Jeho maso je jedlé. 17 Vačice. 18 Jedná se odruh stromu sbotanickým názvem Enterolobium cyclocarpum, taktéž známý jako guanacaste. 19 Vanilka. 20 Rostlina spadající do čeledi pepřovníkovitých. OPEN ACCESS bERNARdINO dE SAhAGúN 113 Králík je téměř stejný jako zajíc, je však oněco menší. Má ve zvyku vyhrabat si noru, ve které si udělá hnízdo, do něhož umístí svá mláďata. Ta vní vychovává aukrývá je na tajných místech. Je jedlý. Jeho maso je velmi chutné. Lasička je velmi štíhlá. Má dlouhý ocas. Její tvář je strakatá. Má načervenalou srst. Její hruď je bílá. Živí se hlodavci ačervy, ato především těmi, kterým se říká nextecuilin21 atlalómitl.22 Taktéž se živí drůbeží, zníž vysává krev. Její trus velmi zapáchá. Má velmi ráda kuřata avejce, kterých požírá velké množství. Velmi ráda slídí po slepicích, které zrovna sedí na vejcích, ata jim krade apožírá je. Není kjídlu. Vtéto zemi se taktéž vyskytuje zvíře, jež vydává silný puch, který se šíří do veliké dálky. Velikostí odpovídá kočce. Má dlouhou srst, je černě zbarvené amá štíhlý ocas. Tento épatl23 je nízkého vzrůstu, má malá špičatá ouška aprotáhlý čumák. Zdržuje se mezi kameny avjeskyních, kde také odchovává svá mláďata. Jeho strava se skládá zčervů abrouků, ato včetně těch, kteří létají. Stejně jako lasička zabíjí slepice apojídá jejich vejce. Když se takto nasytí, pozabíjí slepice apozře jejich hlavy, zatímco zbytek jejich těl nechá ležet na zemi. Moč atrus tohoto zvířete jsou pro svůj zápach věc strašlivá. Podobá se puchu pekla. Šíří se na velké vzdálenosti. Pokud se někdo toto zvíře pokouší chytit, ono zvedne ocas azkropí ho svou močí nebo trusem. Na místě, kde se tato nečistota dotkne oblečení, se objeví žlutá skvrna, kterou již nikdy nelze odstranit. Pokud se někomu trus dostane do očí, oslepne. Pokud ho snědí ti, kdo jsou nakaženi morem, uzdraví se. Aten, kdo trpí dnou, sní-li jeho maso, taktéž se uzdraví. Opice aopičky se vtéto zemi vyskytují velmi hojně. Obývají kraj nazývaný Anáhuac, který se nachází východně od [města] Mexika. Jde ozvířata svelikým břichem adlouhými ocasy, které často stáčí. Mají ruce anohy stejně jako lidé. Mají dlouhé drápy. Mají ve zvyku křičet, hvízdat aprovokovat. Po kolemjdoucích hází klacky akameny. Jejich obličeje jsou skoro stejné jako ty lidské. Jsou chlupaté asrstnaté. Mají statné nohy. Žijí ve skaliscích. Nemají ve zvyku rodit více než jedno mládě. Živí se kukuřicí, fazolemi, ovocem imasem. Mají ve zvyku jíst jako lidé. Taktéž se živí semeny šišek, žaludy alisty zelených stromů. Při jejich lovu se používá následující trik: vmístech, kde se tato zvířata zdržují, se rozdělá oheň akolem něj se rozloží kukuřičné klasy; do středu ohně se poté vloží kámen, který se nazývá cacalótetl. Následně se lovci schovají azahrabou. Jakmile opice spatří oheň aucítí kouř, přijdou se ohřát azjistit, co je to za věc; samice přinesou na zádech svá mláďata avšechny opice se poté usadí kolem ohně azačnou se vyhřívat; jakmile se však vohni ukrytý kámen rozžhaví, svelikým třeskem pukne azasype opice uhlíky apopelem. Vyděšené opice se dají na útěk ana místě nechají svá mláďata, která ani nevidí, protože jsou oslepené popelem; tu se lovci zvednou aposbírají opičky, které pak chovají aochočí je. Ochočit tato zvířata je velice snadné. Sedají si jako lidé, laškují se ženami, tropí si znich žerty, snataženýma rukama se dožadují jídla akřičí. 21 Druh červa vyskytující se vodpadcích. Označení nextecuilin je pro nahuatl typickou složeninou skládající se zprefixu nextle-, odvozeného ze substantiva nextli, jež znamená popel, atermínu ocuilin, tedy červ. 22 Další druh červa, vdoslovném překladu „zemský šíp“. Složenina ze slov tlali— země amitl— šíp. 23 Skunk. OPEN ACCESS 114 SVĚT LITERATURY 63 Šestá část ojelenech arozličných plemenech psů, které tito domorodci chovali Vtéto zemi žijí jeleni, kterých je zde mnoho druhů. Žijí vhorách. Jsou vysocí. Mají dlouhé adobře stavěné nohy. Jejich těla jsou velká aurostlá. Mají břicha, dlouhé krky aprotáhlé štíhlé čumáky. Mají dlouhé slechy, špičaté astočené dovnitř. Jelenův čenich je měkký amastný. Jeho kopyta jsou rozdvojená. Má statnou zadní část těla akrátký aširoký ocas. Je možné je jíst. Jejich maso je chutné. Jejich barva bývá popelavá. Po narození se ihned staví na nohy achodí jako jehňata či hříbata. Jsou velmi lehcí. Živí se rostlinami kukuřice, fazolemi, fazolovými listy, dále také spásají trávy alisty stromů akrmí se ztrouchnivělým dřevem ačervy, kteří se vněm rodí. Krmí se také senem alisty keřů. Jelení samci mají paroží, které mívá barvu suchého dřeva aje bělavé. Nachází se na něm mnoho výrůstků. Jelen své paroží shazuje, ato tak, že je zahákne mezi větve stromu; poté trhne hlavou dozadu, aby paroží zůstalo viset na stromě: tímto způsobem jelen svou hlavu paroží zbaví aznovu tak omládne. Laň paroží nemá. Dokud jsou ještě mladí, bývají jeleni ilaně hustě poseti bílými puntíky po celém těle. Temázatl je horská koza.24 Vyskytuje se ibílý jelen. Říká se oněm, že je králem všech jelenů. Objevuje se pouze vzácně. Ostatní jeleni se kolem něj shromažďují. Jeho kožich není zcela bílý, ale pouze špinavě bělavý anepříliš jemný. Vyskytuje se idalší druh jelena, kterému se říká tlamacazcamázatl.25 Je dlouhý avysoký akolem očí je zbarvený černě; pod očima má bílou skvrnu, která pokrývá celý jeho čenich. Psi obývající tuto zemi mají čtyři jména: nazývají se chichi aitzkuintli,26 ataké xochcocóyotl, ataké tetlamin, ataké tehuízotl. Mají různé barvy: někteří jsou černí, jiní bílí, další jsou popelaví, jiní zase kouřově šedí, někteří jsou tmavě kaštanoví, jiní jsou tmaví, další hnědavě šedí ajiní zase strakatí. Někteří znich jsou velcí, jiní zase středního vzrůstu. Někteří mají krátkou srst; jiní zase mají srst dlouhou. Mají protáhlé čumáky aostré adlouhé zuby. Mají chlupaté dovnitř zahnuté uši; jejich hlava je velká. Jsou tělnatí amají ostré drápy. Jsou klidní, krotcí anásledují své pány. Jsou veselí, na znamení přátelství vrtí ocasem, ale umí také vrčet aštěkat. Lásku dávají najevo tím, že uši klopí až ke krku. Živí se chlebem aklasy zelené kukuřice, stejně jako syrovým ivařeným masem. Požírají taktéž mrtvá těla azkažené maso. Vtéto zemi chovali některé lysé psy bez jakékoli srsti. Pokud již nějakou srst měli, bylo jí velice málo. Chovali taktéž další psy, kterým říkali xoloitzkuintli akteří také neměli žádnou srst. Na noc je přikrývali dekami. Tito psi se lysí nerodí, avšak jako malé je potírali prysky24 Vdoslovném překladu horský jelen. Označení temázatl je další pro nahuatl typickou složeninou skládající se zprefixu te-, odvozeného ze substantiva tepetl, které znamená hora, atermínu mázatl, jelen. 25 Antilopa. 26 Výrazy chichi iitzkuintli vdnešním nahuatlu představují obecné avpodstatě synonymní označení pro psa, přičemž Sahagún je vtomto kontextu chápe jakožto označení pro jednu konkrétní rasu. OPEN ACCESS bERNARdINO dE SAhAGúN 115 řicí, která se nazývá óxitl akterá způsobí, že jejich srst opadne, ajejich těla tak zůstanou holá. Avšak někteří lidé změst Teutlixco aToztlán tvrdí, že se rodí již bez srsti.27 Vyskytují se tu idalší psi, kterým se říká tlalchichi akteří jsou malého vzrůstu apodsadití. Jsou velice dobří kjídlu. Existuje idalší zvíře, které se nazývá vodní pes, protože žije ve vodě. Jedná se ozvíře, kterému my říkáme vydra. Dosahuje velikosti loveckého psa. Má hustou, tmavou avelmi jemnou srst. Touto srstí nikdy neprostoupí voda, nýbrž po ní steče, jako kdyby byla pomazaná tukem. Toto zvíře se živí rybami avším ostatním, co žije ve vodě. Krtci žijící vtéto zemi jsou velcí jako velké krysy. Mají načervenalou srst. Jsou masití atlustí amají tak krátké nohy, že se téměř plazí po břiše. Krtek má poměrně krátký ocas adlouhé azahnuté drápy. Na spodní čelisti má pár dlouhých špičáků, stejně jako mají další pár špičáků na čelisti horní, kromě toho má všude idalší menší zuby. Kromě nich má čtyři silné stoličky. Jsou poněkud prohnutí. Mají malá akulatá ouška. Toto zvíře je možné jíst, jelikož je chutné atlusté, avšak kdo se zakousne do jeho kostí, si může poškodit chrup. Má špatný zrak avjasném světle nic nevidí. Vždy žije vpodzemí, kde si buduje nory. Pokud se vydá na povrch, nedokáže se již do své nory vrátit, aproto vyhloubí díru, ve které se následně schová. Živí se kořeny všech druhů stromů, rostlin aagáve. Pojídá taktéž kořeny kukuřice, adokonce icelé rostliny kukuřice, pokud jsou měkké, kromě toho si pod zem schovává kukuřičné klasy astvoly fazole akukuřice, které tam hryže a jí. Pokud narazí na velký kukuřičný stvol, schová ho pod zem, kde ho pak rovněž sní. KNIHA DVANÁCTÁ POJEDNÁVÁ ODOBYTÍ NOVÉHO ŠPANĚLSKA, ZNÁMÉHO TÉŽ JAKO MĚSTO MEXIKO KAPITOLA I OzNAMENÍch APřEdPOVĚdÍch, KTERÉ SE ObJEVILY PřEd PřÍchOdEM ŠPANĚLŮ APřEdTÍM, NEŽ ONIch dO TÉTO zEMĚ PřIŠLA zPRáVA Deset let předtím, než do této země přišli Španělé, se na obloze objevila podivuhodná astrašná věc, která připomínala veliký zářivý plamen, rozprostírající se napříč oblohou. Byla široká nahoře idole azářila jako planoucí oheň. Zdálo se, že její vrcholek zasahuje až do poloviny nebe. Zjevovala se na východě po půlnoci astoupala stak velikou září, že připomínala den. Takto stoupala až do rána apoté zmizela zdohledu. Za úsvitu se tento plamen nacházel tam, kde slunce stojí vpoledne. Toto se začalo odehrávat vroce dvě dům28 každou noc po dobu jednoho roku. Vždy když se tato věc opůlnoci objevila, začali všichni lidé křičet azmocnil se jich strach. Všichni se totiž obávali, že jde opředzvěst nějakého velkého zla. 27 Tato Sahagúnem popisovaná rasa se dochovala dodnes, přičemž včeském prostředí je známá pod názvem mexický naháč. Některé varianty tohoto plemene jsou zcela bezsrsté, zatímco jiné se rodí skrátkou srstí. 28 Kpodobě aztéckého kalendářního systému viz Křížová 2005, s.51–55. OPEN ACCESS 116 SVĚT LITERATURY 63 Druhým znamením bylo, když se věž chrámu zasvěceného Huitzilopochtlimu,29 který se nazýval Tlacatecca, záhadně vznítila acelá shořela. Zdálo se, že plameny šlehaly zvnitřku dřevěných sloupů acelá stavba velice brzy lehla popelem. Zatímco chrám hořel, začali kněží křičet: „Ó, Mexičané! Přijďte rychle snádobami naplněnými vodou auhaste tento oheň!“ AMexičané přišli svodou azačali oheň hasit, avšak oheň neuhasínal, ale hořel naopak ještě silněji. Atak vše shořelo na popel. Třetím znamením či předzvěstí bylo, když do chrámu boha ohně Xiuhtechuhtliho, jehož střecha byla zhotovena ze slámy, udeřil blesk. Tento chrám se nazýval Tzunmulco. Alidé dostali strach, protože tou dobou padal pouze jemný déšť, během něhož se blesky neobjevují, ani se neozvalo žádné hřmění; nikdo tak nevěděl, odkud se tento blesk vzal. Čtvrtým znamením či předzvěstí bylo, když se jednoho slunečného dne na nebi objevila kometa. Tu tvořily tři jasně zářící aspolu se pohybující hvězdy, za nimiž zářily dlouhé ohony. Objevily se na západě asměřovaly na východ, zatímco mezi nimi sršely jiskry. Jakmile je lidé spatřili, začali křičet. Celým krajem se ozýval silný hluk. Pátým znamením či předzvěstí bylo, když se na Mexickém jezeře objevily veliké vlny. Zdálo se, že voda víří vnaprostém bezvětří, ačkoliv se něco podobného nikdy nestává, pokud právě nefouká silný vítr. Vlny zasahovaly velice daleko apronikaly imezi domy, jejichž základy se otřásaly, aněkteré znich se dokonce zřítily. Když lidé viděli, že se voda takto rozzlobila vnaprostém bezvětří, zavládl mezi nimi velký strach. Šestým znamením či předzvěstí bylo, když se nocí začal rozléhat ženský hlas, který naříkal: „Mé děti, už jsme ztraceni!“ Jindy týž hlas naříkal: „Ach mé děti, kam jen vás odvedu?“ Sedmým znamením či předzvěstí bylo, když se lovcům vodních ptáků podařilo chytit šedého ptáka velikého jako jeřáb apřinesli ho ukázat Moctezumovi, jenž se právě nacházel vsále nazývaném Tlillancalmécac. Bylo právě po poledni. Uprostřed hlavy tohoto ptáka se nacházelo kulaté zrcadlo, vněmž bylo možné spatřit nebe ahvězdy, ato především souhvězdí Blíženců, kteří se pohybují blízko Plejád.30 Když to Moctezuma spatřil, polekal se. Avšak když se do zrcadla na ptákově hlavě podíval podruhé, spatřil vněm zástup mužů jedoucích na koních. Poté Moctezuma přikázal zavolat čaroděje avěštce azeptal se jich: „Netušíte, jaký význam má to, co jsem spatřil? Viděl jsem totiž přicházet veliký zástup mužů.“ Avšak než mu věštci stačili odpovědět, pták zmizel, anikdo tak odpovědět nedokázal. Osmým znamením či předzvěstí bylo, když se nesčetněkrát objevilo mnoho zrůd se znetvořenými těly. Avšak když je vzali do Moctezumova sídla nazývaného Tlillancalmécac aon na ně pohlédl, zmizely. 29 Bůh Huitzilopochtli představoval kmenové božstvo Aztéků, asociované primárně se sluncem aválkou, viz Křížová 2005, s.60–61. 30 Ve španělském textu je použito označení „Mastelejos“ a„Cabrillas“. OPEN ACCESS bERNARdINO dE SAhAGúN 117 KAPITOLA II OPRVNÍch LOdÍch, KTERÉ dORAzILY KbřEhŮM TÉTO zEMĚ AOKTERÝch SE řÍKá, ŽE PATřILY JUANU dE GRIJALVA31 Když se ubřehů tohoto Nového Španělska poprvé objevily lodě, vydali se Moctezumovi kapitáni, kteří byli nazýváni calpixqui,32 zjistit, co se to na pobřeží objevilo, nikdo znich totiž lodě nikdy předtím neviděl. Jedním znich byl calpisque změsta Cuextécatl, jenž se jmenoval Pínotl. Ten vzal ssebou několik dalších: první znich se jmenoval Yaotzin asídlil ve městě Mictlancuauhtla, druhý znich se jmenoval Teocinyócatl abydlel ve městě Teocinyócatl, třetí znich se jmenoval Cuitlalpítoc, ten však nepatřil mezi calpixqui, nýbrž byl pouze služebníkem jednoho zvýše zmíněných azároveň náčelníkem, spolu snimi šel idalší náčelník jménem Téntlil. Těchto pět mužů se vydalo zjistit, co to bylo za věc, která se tu ocitla, ssebou pak nesli některé předměty na prodej,33 aby díky tomu mohli zjistit, co za novou věc se to na pobřeží objevilo. Měli také bohatě vyšívané přikrývky,34 které používal pouze sám Moctezuma, nikdo jiný totiž neměl oprávnění je používat. Nastoupili do kánoí avyrazili směrem klodím, zatímco si mezi sebou říkali: „Naším úkolem je střežit toto pobřeží. Bude dobré, pokud se sjistotou přesvědčíme otom, co za novou věc se zde objevilo, abychom oní mohli Moctezumovi podat věrohodnou zprávu.“ Poté nastoupili do kánoí azačali veslovat směrem klodím. Jakmile se klodím přiblížili aspatřili Španěly, začali na znamení úcty líbat přídě svých kánoí. Mysleli si totiž, že je to sám bůh Quetzalcóatl, který se vrátil ajehož návrat očekávali, tak jak bylo předpovězeno ve vyprávění otomto bohovi. Poté knim Španělé promluvili apravili: „Kdo jste? Kam míříte? Odkud přicházíte?“ Ati, kteří seděli vkánoích, jim odpověděli: „Přicházíme zMexika.“ AŠpanělé jim odvětili: „Pokud je pravdou, že přicházíte zMexika, povězte nám, jak se jmenuje vládce Mexika?“ Na což jim odpověděli: „Naši páni, jméno vládce Mexika je Moctezuma.“ Apoté Španělům ukázali vše, co ssebou přinesli. Zbohatě vyšívaných přikrývek, které měli ssebou, se některé nazývaly xiuhtlalpilli; ajiné tecomayo; ajiné xahualcuauhyo; adalší ecacozcayo; adalší tolecyo či amalacayo; adalší tezcapucyo. Všechny tyto druhy přikrývek ukázali veliteli lodí, okterém se praví, že se jmenoval Grijalva, aŠpanělé mezitím věnovali indiánům skleněné šperky, znichž některé byly zelené ajiné žluté. Akdyž je indiá ni spatřili, velice se radovali amnoho si jich považovali. Apak se Španělé sindiá ny rozloučili apravili: „Nyní se již vracíme do Kastilie, avšak brzy se vrátíme avydáme se do Mexika.“ 31 Juan de Grijalva (1489–1527) stál včele španělské výpravy, která vkvětnu 1518 dorazila kpobřeží mayskými indiány obývaného Yucatánu, načež během své zpáteční cesty navštívil iseverně ležící území, nacházející se pod kontrolou Aztéků, viz Hassig 2006, s.52–55; Thomas 2004, s.556–559. 32 Nahuaský termín calpixque zpravidla označuje výběrčího daní působícího vpodrobených provinciích. 33 Sahagún na tomto místě hovoří doslova oprodeji: „[…] y llevaban algunas cosas para venderlos […],“ nicméně izkontextu dalšího vyprávění je patrné, že se jednalo spíše odary. 34 Přikrývky vnahuaské kultuře sloužily mimo jiné jako symbol sociálního statusu ajejich věnováním byla obdarovanému vyjadřována přízeň či úcta. OPEN ACCESS 118 SVĚT LITERATURY 63 Indiáni se vrátili na pobřeží, načež se vydali na cestu do Mexika, kam dorazili po putování dlouhém jeden den ajednu noc, aby Moctezumovi přinesli zprávu otom, co viděli. Apřinesli mu šperky, které jim darovali Španělé, atakto pravili: „Náš pane, jsme hodni smrti. Slyš, co jsme spatřili aco jsme vykonali. Svěřil jsi nám stráž nad mořským břehem. Na tomto moři jsme spatřili bohy avyrazili jsme je uvítat apředali jsme jim tvé bohatě vyšívané přikrývky. Pohleď na tyto šperky, které jsme od nich obdrželi, aslyš, co nám řekli: ,Pokud je pravdou, že pocházíte zMexika, pohleďte na tyto šperky adejte je Moctezumovi, ať nás pozná.‘ Avylíčili mu vše, co se odehrálo, když snimi pobývali na moři na jejich lodích. AMoctezuma jim odpověděl: „Přišli jste znavení avyčerpaní. Jděte aodpočiňte si. Já tyto věci přebírám vtajnosti apřikazuji vám, abyste nikomu neříkali nic ztoho, co se událo.“ KAPITOLA III OTOM, JAK SE MOcTEzUMA zAchOVAL POTÉ, cO SLYŠEL zPRáVU Od TĚch, KdO SPATřILI PRVNÍ LOdĚ Poté co Moctezuma vyslechl zprávy od těch, kdo přišli od moře, nechal si znovu zavolat nejvyššího znich, jehož jméno bylo Cuetlaxtécatl, stejně jako všechny ostatní členy poselstva. Anařídil jim, aby na všech místech ležících na mořském pobřeží rozestavěli hlídky azbudovali strážní věže: jedno ztěchto míst se jmenovalo Nauhtlan Toztlan adalší Mictlan Cuauhtal. Za úkol jim dal vyhlížet okamžik, kdy se tyto lodě vrátí, očemž měli poté podat zprávu. Stímto se calpisques akapitáni odebrali pryč, aby na zmíněných místech dali zbudovat strážní věže. Moctezuma usebe potom shromáždil své velitele. První znich se jmenoval Cihuacoátl,35 jména dalších byla Tlilpotonqui, Tlacochcálcatl, Cuappiatzin, Ticociahuácatl, Quetzalaztatzin, Huitznahuatlailótlac aEcatempatiltzin. Avylíčil jim zprávy, které dorazily, aukázal jim skleněné šperky, jež přinesli poslové. Ařekl jim: „Zdá se mi, že jsou to drahokamy. Pozorně je vkomnatě střežte, dávejte velmi dobrý pozor adbejte, ať se žádný znich neztratí; pokud by se tak stalo, zaplatí za to ten, jehož úkolem bylo komnatu střežit.“ Orok později, vroce třináct králík, pak strážci ze svých věží na pobřeží spatřili na moři lodě, načež svelkým spěchem vyrazili tuto zprávu sdělit Moctezumovi. Když ji Moctezuma vyslechl, vyslal posly, jejichž úkolem bylo přivítat boha Quetzalcoátla; byl totiž přesvědčený, že přichází právě on, každý den ho totiž očekávali avyprávělo se, že se Quetzalcoátl odebral po moři směrem na východ, ajelikož lodě připlouvaly zvýchodu, byli toho názoru, že je to on, kdo přichází. Atak Moctezuma vyslal pět významných mužů, aby ho přivítali aaby mu předali dar, který mu posílá. Ztěch, kteří tvořili poselstvo, byl nejvýznamnější Yoalliichan, druhý poté Tepuztécatl, třetí Tizahua, čtvrtý Huehuetécatl apátý Hueicamecatleca. 35 Doslova „hadí žena“, přičemž se nejedná ovlastní jméno, nýbrž ofunkci, kterou navzdory jejímu označení zastával muž. OPEN ACCESS bERNARdINO dE SAhAGúN 119 KAPITOLA IV OTOM, JAK SE MOcTEzUMA zAchOVAL POTÉ, cO SE dOzVĚdĚL OdRUhÉM PřÍchOdU ŠPANĚLŮ. TENTOKRáT PřIŠEL hERNáN cORTÉS Kvýše zmíněným mužům Moctezuma promluvil ařekl jim: „Hleďte, jak mne zpravili otom, že přišel náš pán Quetzalcoátl. Jděte apřivítejte ho avelmi pozorně poslouchejte, co vám řekne. Dávejte pozor, ať nezapomenete na nic, co vám sdělí. Pohleďte na tyto cennosti, které mu mým jménem předáte akteré všechny představují posvátné ozdoby, jež mu patří.“ První znich byla maska zhotovená ztyrkysů; součástí této masky byl ze stejných polodrahokamů zhotovený stočený had, jehož ohyb se vpolovině těla dotýkal špičky nosu, po jeho hřebeni pak hadí tělo stoupalo až kčelu, kde se dělilo na dvě části. Část těla shlavou na konci zaujímala místo nad jedním okem apředstavovala obočí, zatímco ocas sdruhou částí těla se stáčel nad druhé oko, kde vytvářel druhé obočí. Kmasce patřila vysoká velká koruna, plná dlouhých sytě barevných avelmi krásných per, celé to pak bylo zhotoveno tak, že když se koruna nasazovala na hlavu, nasazovala se zároveň maska na obličej. Jako další ssebou nesli široký kulatý medailon zhotovený ze zlata. Zmedailonu viselo devět strun osázených drahokamy, které spuštěné kolem krku zakrývaly ramena acelý hrudník. Dále ssebou nesli velký štít, osázený drahými kameny avykládaný pásy ze zlata, které ho pokrývaly odshora až dolů, adalšími pásy zperel, které se odshora až dolů křížily se zlatými pásy, amezi těmito pásy, které svým vzezřením připomínaly síť, byly zasazeny pláty zlata. Vespod pak byl tento štít opásován okrasným lemováním akjeho rukojeti byla připevněna zástava, zhotovená ze sytě barevných per. Pak také velký medailon vykládaný mozaikou, který se nosil připevněný na zádech. Dále také několik přívěsků zdrahokamů, které byly prokládány zvonky ze zlata akteré se uvazovaly ke kotníkům. Vedle toho taktéž žezlo, které připomínalo žezlo biskupské akteré bylo posázeno tyrkysy ajehož vrcholek tvořila hlava obtočeného hada. Ataké několik výšivek, které obvykle nosí velmoži. Nesli ssebou taktéž ornamenty či přívěsky, které příslušely Tezcatlipocovi,36 mezi něž patřila paruka zhotovená ze sytě barevných per, sahající přes záda až kpasu. Celá tato paruka byla protkaná zlatými hvězdami. Také ssebou nesli náušnice zhotovené ze zlata, knimž byly připevněny zlaté zvonečky apřívěsky sbílými avelmi krásnými mořskými šnečky. Ktěmto přívěskům byl připevněn kus kůže připomínající hrudní plát, který se nosil uvázaný tak, že zakrýval celý hrudník až kpasu acelý byl osázen šnečky. Nesli ssebou taktéž výšivku zhotovenou zpomalovaného bílého plátna, jehož spodní lem byl posázen sytě barevnými pery, která pokrývala celý lem. Nesli ssebou taktéž bohatě vyšívanou přikrývku, jež byla ušita zlátky světle modré barvy ajejíž povrch byl vykládán nádhernou modří. Tato přikrývka byla nazývána tzitzili, nosila se upasu auvazovala se kolem celého těla. Ktéto přikrývce patřil mozaikou zdobený medailon, který se upevňoval na zádech. Dále taktéž několik přívěsků se zlatými zvonečky, jež se uvazovaly ke kotníkům ataké několik rouch, které obvykle nosí významní muži. Nesli ssebou taktéž 36 Tezcatlipoca představoval jedno zústředních nahuaských, respektive aztéckých božstev, viz Křížová 2005, s.61–62. OPEN ACCESS