Arktida a světový řád

Obálka Kristina Spohrová Daniel S. Hamilton Jason C. Moyer (ed.) Arktida a světový řád KAROLINUM Arktida – daleká, nepřístupná, sevřená krutým mrazem – měla po celá staletí pro světový řád jen okrajový význam. Dnes je v popředí rozhodujících globálních trendů. Je epicentrem světové klimatické krize, která se dotýká nás všech. Stává se frontovou linií mezi ekonomickými, politickými a vojenskými ambicemi na jedné straně a degradací životního prostředí na straně druhé. Právní režim Arktidy sehrává průkopnickou roli při zavádění inovativních forem správy. Arktida už není posledním bílým místem na mapě, je naší první hranicí. V této knize se teoretici i praktici – od Anchorage po Moskvu, od Nuuku po Hongkong – zabývají politickými, právními, sociálními, ekonomickými, geostrategickými a environmentálními výzvami, s nimiž se Arktida musí vyrovnávat v situaci globálního oteplování a měnícího se světového řádu, a uvažují o tom, co tyto výzvy mohou přinést v horizontu příštích desetiletí. Kristina Spohrová, Daniel S. Hamilton, Jason C. Moyer (ed.) Arktida a světový řád arktida a svetovy rad_mont.indd 1arktida a svetovy rad_mont.indd 1 15.08.2024 9:1615.08.2024 9:16 Arktida asvětový řád Kristina Spohrová Daniel S. Hamilton Jason C. Moyer (ed.) Zanglického originálu The Arctic and World Order vydaného Foreign Policy Institute and Henry A. Kissinger Center for Global Affairs, Paul H. Nitze School of Advanced International Studies aJohns Hopkins University vroce 2020 přeložil David Sanetrník. Autoři: Mia M. Bennettová, Lawson W. Brigham, Michael T. Bravo, Bert De Jonghe, Ryan Dean, Daniel S. Hamilton, Lassi Heininen, Victoria Herrmannová, Henry P. Huntington, P. Whitney Lackenbauer, Suzanne Lalondeová, Andreas Østhagen, Inuuteq Holm Olsen, Marc Lanteigne, Nengye Liu, Arild Moe, Ernie Regehr, J. Ashley Roach, Kristina Spohrová, Scott R. Stephenson, Alexandr N. Vylegžanin, Kang Yang, Oran R. Young Kniha vychází vrámci výzkumného programu „Globální konflikty alokální souvislosti“, Strategie AV21. Vydala Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum Praha 2024 Redakce Alena Jirsová Grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum První české vydání This work is licensed under aCreative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), which permits unrestricted use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original author and source are credited. © Univerzita Karlova, 2024 © Filosofický ústav AV ČR, 2024 Editors © Kristina Spohrová aDaniel S. Hamilton, 2024 Associate editor © Jason C. Moyer, 2024 © Foreign Policy Institute/Henry A. Kissinger Center for Global Affairs, Johns Hopkins University SAIS, 2020 Translation © David Sanetrník, 2024 The book is aproduct of cooperation between the two SAIS institutes as part of our joint project on „The United States, Europe and Global Order“. Kniha je výsledkem spolupráce mezi dvěma instituty SAIS na společném projektu „The United States, Europe and Global Order“. ISBN 978-80-246-4097-6 ISBN 978-80-246-5542-0 (pdf) https://doi.org/10.14712/9788024655420 Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum www.karolinum.cz [email protected] Obsah Předmluva 9 Úvod. Od poslední hranice k první hranici: Arktida a světový řád | Kristina Spohrová a Daniel S. Hamilton 11 Kapitola 1: Měnící se úhly pohledu: konkurenční politické narativy a budoucnost Arktidy | Oran R. Young 51 Kapitola 2: Ochrana přírody v Arktidě | Henry P. Huntington 65 Kapitola 3: Grónsko, Arktida a otázka reprezentace: Co je Arktida? Kdo se k ní může vyjadřovat? | Inuuteq Holm Olsen 78 Kapitola 4: Bod obratu pro arktické režimy: změna klimatu, paradiplomacie a nový světový řád | Victoria Herrmannová 94 Kapitola 5: Rusko a rozvoj energetických zdrojů v Arktidě v kontextu vnitrostátní politiky a mezinárodních trhů | Arild Moe 113 Kapitola 6: Správa a ekonomické výzvy pro podnikání v mezinárodní lodní dopravě v sezonně zaledněném Severním ledovém oceánu | Lawson W. Brigham 133 Kapitola 7: Změna klimatu a otevření Transpolární mořské cesty: logistika, správa a širší geopolitické, sociální a environmentální dopady | Mia M. Bennettová, Scott R. Stephenson, Kang Yang, Michael T. Bravo a Bert De Jonghe 149 Kapitola 8: Vojenská infrastruktura a strategické vojenské schopnosti: defenzivní schopnosti Ruska v Arktidě | Ernie Regehr 173 Kapitola 9: Svoboda moří v oblasti Arktidy | J. Ashley Roach 202 Kapitola 10: Stálé a proměnlivé komponenty v arktickém režimu | Alexandr N. Vylegžanin 229 Kapitola 11: Spor Spojených států a Kanady o Severozápadní průjezd: souhlasíme, že spolu nesouhlasíme, a proč je to důležitější než kdy dříve | Suzanne Lalondeová 245 Kapitola 12: Moc, řád, mezinárodní právo a budoucnost Arktidy | Nengye Liu 267 Kapitola 13: Arktida a její povaha „režimu“: implikace pro světový řád | Lassi Heininen 279 Kapitola 14: Arktické excepcionalismy | P. Whitney Lackenbauer a Ryan Dean 294 Kapitola 15: Dobré, špatné a ošklivé: tři roviny vztahů arktické geopolitiky | Andreas Østhagen 321 Kapitola 16: Uvnitř, venku, vzhůru nohama? Nearktické státy v nově vznikajících arktických bezpečnostních diskurzech | Marc Lanteigne 339 Obrazová příloha 362 O autorech 372 Seznam názvů institucí a dokumentů (doplněk k českému vydání) 383 Poznámka překladatele 389 Je to záležitost globálního významu. Ztratíme-li Arktidu, ztratíme svět. Finský prezident Sauli Niinistö Archandělsk, duben 2017 9 Předmluva Arktida– daleká, nepřístupná, mnohdy sevřená krutým mrazem– měla po celá staletí pro světový řád jen okrajový význam. Dnes je vpopředí rozhodujících globálních trendů. Je epicentrem světové klimatické krize. Stává se frontovou linií mezi geoekonomickými ambicemi na jedné straně adegradací životního prostředí na straně druhé. Arktický „režim“ sehrává průkopnickou roli při zaváděníinovativních forem správy, na níž se podílejí často vzájemně znesváření státní anestátní aktéři. Arktida už není „posledním bílým místem na mapě“, je naší první hranicí. Vtéto knize se teoretici ipraktici– od Anchorage po Moskvu, od Nuuku po Hongkong– zabývají mimořádně vážnými politickými, právními, sociálními, ekonomickými, geostrategickými aenvironmentálními výzvami, snimiž se Arktida musí vyrovnávat vsituaci globálního oteplování aměnícího se světového řádu, auvažují otom, co tyto výzvy mohou přinést vhorizontu roku 2040. Kvýměně poznatků, komentářů azkušeností asdílení jednotlivých národních perspektiv došlo při autorském workshopu, který jsme (kvůli pandemii COVID-19) uspořádali virtuálně na Škole pokročilých zahraničních studií (SAIS) na Univerzitě Johnse Hopkinse ve dnech 6. až 7. května 2020. Tento projekt byl realizován pod záštitou Institutu pro zahraniční politiku aCentra Henryho A. Kissingera pro globální záležitosti na Škole pokročilých zahraničních studií Univerzity Johnse Hopkinse akonkrétně vrámci našeho programu „Spojené státy, Evropa asvětový řád“. Za velkorysou finanční podporu pro náš program atento projekt jsme obzvláště zavázáni Německé akademické výměnné službě aněmeckému Spolkovému ministerstvu zahraničí; našim kolegům ze Školy pokročilých zahraničních studií Francisi Gavinovi aChristopheru Crosbiemu 16 budou slyšeny, že budou moci realizovat své ambice spomocí politických mechanismů, které by sloužily řešení konkrétních otázek vArktidě, ataké že budou moci vysvětlit tyto své zájmy širšímu světovému společenství. Na úsvitu nového milénia se tento region, po roce 1945 testovací oblast pro rakety ajaderné zbraně, stal místem, kde si bylo možné zkoušet přístup založený na hlubší spolupráci nejen mezi jednotlivými státy, ale také mezi státy anestátními aktéry. Arktida začala být vnímána jako ukázkové „území dialogu“16 slidštějším ahumánnějším přístupem kmezinárodním záležitostem, než jakým se vyznačovala antagonistická mocenská politika vtéto oblasti před bipolární érou avjejím průběhu. Vznikající architektura spolupráce se silně orientovala na otázky týkající se konkrétně Arktidy, což, jak si všiml Oran Young, napomohlo formulaci „myšlenky Arktidy jako svébytného regionu svlastní politickou agendou“,17 který se mohl vyvíjet odděleně od globální politické dynamiky. Takovéto pokusy se však ukázaly jako obtížně uskutečnitelné, protože se zde začaly projevovat globální změny životního prostředí aprocesy globalizace. Vprůběhu tohoto období se také rozvíjela relativně harmonická spolupráce vcirkumpolární oblasti, zčásti díky relativně příznivému politickému prostředí mezinárodního řádu po konci studené války. Dnes je moc znovu rozptýlenější, velmoci si znovu konkurují, problémy Arktidy aproblémy globální se vzájemně ovlivňují stále více atato jejich interakce začíná být poměrně hmatetelná; je tak otázkou, zda tento region může nadále sehrávat svou průkopnickou roli, tentokrát voblasti správního uspořádání účinně garantujícího vzájemnou konkurenci ikooperaci, stejně tak jako ochranu životního prostředí aaktivity směřující ktěžbě nerostných surovin. Arktický režim Hledání odpovědi na tuto otázku můžeme začít tak, že budeme osprávě Arktidy uvažovat jako o„režimu“, který Stephen D. Krasner definuje jako soubor explicitních nebo implicitních „zásad, norem, pravidel arozhodovacích postupů, kolem nichž konvergují očekávání aktérů vdané 16 J. Käpylä– H. Mikkola: On Arctic Exceptionalism, FIIA Working Paper, č. 85, duben 2015, s.5, https://www.files.ethz.ch. Sergey Lavrov, kterého cituje ITAR-TASS, https://tass.com; viz také S. LaGrone: Russian Foreign Minister: No Need for NATO in the Arctic, USNI, 22. 10. 2014. 17 O. R. Young: Arctic Tipping Points. 17 oblasti mezinárodních vztahů“.18 Arktický režim tvoří soubor různých formálních ineformálních institucí amechanismů, znichž mnohé jsou inovativní ajež se všechny vyznačují různou úrovní členství aparticipace apravidly zapojení do jejich práce, jejichž prostřednictvím státní inestátní aktéři usilují ovzájemnou spolupráci ařešení problémů voblastech, vnichž dochází kneshodám. Tato obrovská oblast se potýká skomplexními problémy: neexistuje jediný institucionální rámec, vněmž by byly zohledněny všechny různorodé zájmy arktických inearktických zainteresovaných subjektů apočetné výzvy, jimž čelí. Arktický režim proto nepředstavuje jediný úplný aucelený systém, který by pokrýval celou škálu politických agend tohoto regionu. Organicky se vyvinul vmozaiku konkrétních „tvrdých“ a„měkkých“ právních prostředků ačasto vzájemně provázaných formálních aneformálních opatření na místní, státní, subregionální aregionální úrovni.19 Vuplynulém čtvrtstoletí se Arktická rada stala pomyslným středobodem soustav, které ve svém úhrnu tvoří arktický režim. Jejím zakládajícím dokumentem není smlouva, ale Ottawská deklarace z19. září 1996. Arktickou radu tvoří osm arktických států (Kanada, Grónsko/Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Rusko, Švédsko aSpojené státy). Všechna rozhodnutí Arktické rady ajejích pomocných orgánů jsou přijímána na základě konsensu osmi arktických států. Dvouleté předsednictví Rady rotuje mezi osmi členskými státy. Stálý sekretariát Arktické rady byl zřízen vnorském Tromsø vroce 2013. Tematickými oblastmi, jimiž se Rada ve své činnosti zabývá, jsou životní prostředí aklima, biodiverzita, oceány, arktické národy, dohody ospolečném vědeckém výzkumu, stejně tak jako společné úsilí vboji proti znečišťování moří ropou apodpora pátracích azáchranných akcí ve vzduchu ina moři. VOttawské deklaraci se výslovně uvádí, že Arktická rada „se nemá zabývat záležitostmi souvisejícími svojenskou bezpečností“.20 18 S. D. Krasner: Structural Causes and Regime consequences: Regimes as Intervening Variables, in: International Organization 36, 2 (1982), s.185–205, https://www.jstor.org; International Regimes, ed. S. D. Krasner, Ithaca 1983. 19 V.-G. Schulze: The Shadow of the Future: The Demand for an Arctic Regime; M. Smieszek: Informal International Regimes. 20 P. Graczyk– T. Koivurova: The Arctic Council, in: Handbook of the Politics of the Arctic, ed. L.C. Jensen– G. Hønneland, Cheltenham: Edward Elgar 2015, s.298–327; P. Kankaanpää– O.R. Young: The Effectiveness of the Arctic Council, Polar Research 31 (2012), s.1–14, https://doi .org/10.3402/polar.v31i0.17176; E. C. H. Keskitalo: Negotiating the Arctic; Changes in the Arctic: Background and Issues for Congress, Congressional Research Service. 18 Kromě osmi členských států se na tomto projektu podílí šest organizací zastupujících arktické domorodé národy, které mají status stálých účastníků. Jedná se oinovativní ado značné míry bezprecedentní model; státy Arktické rady musí svá rozhodnutí se stálými účastníky vplné míře konzultovat, teprve pak mohou být přijata. Díky těmto novým prvkům se zRady stal důležitý mechanismus, který přiznává větší význam zájmům původních obyvatel Arktidy.21 Arktická rada se svým rotujícím předsednictvím dává arktickým aktérům možnost prakticky spolupracovat na řadě konkrétních otázek, podílet se na tvorbě společných zásad, obecných norem, konkrétních pravidel aschválených postupů, nebo lépe porozumět otázkám, vnichž se rozcházejí.22 Pomáhá zajišťovat kontinuitu avytvářet důvěru při snahách ořešení otázek týkajících se cirkumpolární oblasti. Prostřednictvím svých pracovních skupin slouží jako fórum akatalyzátor pro řadu právně závazných cirkumpolárních dohod, jako je Dohoda ospolupráci při pátrání azáchraně voblasti letecké anámořní dopravy vArktidě aDohoda orozšíření mezinárodní vědecké spolupráce vArktidě.23 Ztěchto pracovních skupin také vzešla řada nezávislých specializovaných satelitních orgánů, které mají práci Rady doplňovat. Patří knim např. Arktické fórum pobřežní stráže, Arktická ekonomická rada aArktické fórum regulátorů těžby na moři.24 Výsledkem práce Arktické rady je navíc cosi, co Piotr Graczyk aTimo Koivurova označili za „pravděpodobně největší úspěch spolupráce vArktidě voblasti životního prostředí: podstatný pokrok při prohlubování našich znalostí oarktickém životním prostředí, včetně přírodních aantropogenních procesů“.25 Díky Radě bylo také možné pojmenovat hlavní rizika, jimž jsou obyvatelé tohoto regionu vystaveni, azpůsoby jejich řešení. Zásadním způsobem přispěla Rada kvyjednávání omezinárodních úmluvách, jako je Stockholmská úmluva 21 T. Koivurova– L. Heinämäki: The Participation of Indigenous Peoples in International Norm-making in the Arctic, Polar Record 42, 221 (2006), s.101–109; N. P. Sellheim: The Arctic Council and the Advancement of Indigenous Rights, in: Arctic Triumph. Northern Innovation and Persistence, ed. N. Sellheim– Y. V. Zaika– I. Kelman, Cham: Springer Switzerland Publishing 2019, s.105–125. 22 O. R. Young: Arctic Tipping Points, P. Graczyk– T. Koivurova: The Arctic Council. 23 M. Smieszek: Informal International Regimes. 24 E. J. Molenaar: Governance of Arctic Shipping. Balancing Rights and Interests of Arctic States and User States, in: Governance of Arctic Shipping: Balancing Rights and Interests of Arctic States and User States, ed. R. C. Beckman– T, Henriksen– K. D. Kraabel– E. J. Molenaar– J. Ashley Roach, Boston: Brill Nijhof 2017, s.24–67; M. Smieszek: Informal International Regimes. 25 P. Graczyk– T. Koivurova: The Arctic Council. 19 operzistentních organických polutantech aMinamatská úmluva ortuti, akjejich implementaci.26 Dalším klíčovým prvkem režimu správy Arktidy je Úmluva OSN omořském právu (UNCLOS), která zavádí komplexní režim práva apořádku ve světových oceánech včetně Severního ledového oceánu. Úmluva UNCLOS, která vstoupila vplatnost vroce 1994, právně reguluje národní ekonomické zóny na moři ošíři 200 námořních mil, vnichž mají státy výhradní právo rybolovu atěžby nerostných surovin pod mořským dnem. Za touto hranicí státy sarktickým pobřežím nesmějí provozovat rybolov ani provádět zkušební vrty. Státy však mohou lobovat za zónu ošíři až 350 námořních mil od pobřeží, nebo dokonce ještě více, pokud se jim podaří prokázat existenci podmořské formace, která je prodloužením jejich souše. Otěchto nárocích rozhoduje Komise OSN pro hranice kontinentálního šelfu, zřízená podle úmluvy UNCLOS.27 Pět arktických pobřežních států (Kanada, Dánsko/Grónsko, Norsko, Rusko aSpojené státy) potvrdilo vroce 2008 vIlulissatské deklaraci, že Arktida se bude řídit úmluvou UNCLOS, čímž si tyto státy zároveň fakticky vymínily nejrozsáhlejší práva vtomto regionu, pokud jde ostanovení vnějších hranic kontinentálního šelfu, prevenci znečišťování mořského prostředí (včetně vsoučasné době zaledněných oblastí), svobodu plavby, mořský vědecký výzkum adalší otázky týkající se moří. Itak se však vrámci arktické Pětky objevovaly odlišné výklady mezinárodního práva, které se týkaly nároků na šelfy avlastnictví vodních cest. To jsou otázky, kterými se budeme zabývat později. Arktická rada se také stala středobodem širšího solárního systému satelitů, do něhož jsou zapojeni inearktičtí aktéři. Vzhledem ktomu, že Arktida hraje na globální scéně stále významnější roli, se stále více zemí snaží prosazovat své zájmy vzáležitostech Arktidy, aněkteré znich dokonce usilují ovstup do Arktické rady. Spojené království se například pasovalo na „nejbližšího souseda Arktidy“, ikdyž není jasné, zda má tato rétorika inějaký reálný základ. Čína, aby nezůstala pozadu, se označuje za stát „blízký Arktidě“, přestože její nejsevernější bod leží zhruba 900námořních mil na jih od Severního polárního kruhu. Vreakci na to osm zakládajících států vposledních dvou desetiletích přiznalo status 26 D. L. Downie– T. Fenge (ed.): Northern Lights against POPs: Combating Toxic Threats in the Arctic, Montreal– Kingston: McGill-Queen’s University Press 2003; M. Smieszek: Informal International Regimes. 27 Changes in the Arctic: Background and Issues for Congress, Congressional Research Service. 20 pozorovatele 13 nearktickým státům, 14 mezivládním ameziparlamentním organizacím a12 nevládním organizacím, což dnes představuje vúhrnu 39 států aorganizací se statusem pozorovatele.28 Toto propojování zájmů arktických anearktických aktérů vede kurčitým úspěchům. Například vroce 2017 se pět států sarktickým pobřežím– Kanada, Grónsko (Dánsko), Norsko, Rusko aSpojené státy– společně sČínou, Japonskem, Jižní Koreou, Islandem aEvropskou unií dohodlo, že zakážou neregulovaný rybolov vnově nezaledněných mezinárodních vodách Vysoké Arktidy (High Arctic)– voblasti orozloze Středozemí– na 16 let, nebo do doby, než vědci budou schopni zanalyzovat ekologii rychle se oteplujícího oceánu auvést do praxe plány na rybolov, který bude udržitelný. Tato dohoda teprve má být podepsána aratifikována, což je nelehký úkol. Ale jak poznamenává Malgorzata Smieszeková, tato jednání jsou významným krokem vúsilí oochranu přírody adalším příkladem toho, co diplomaté nazývají „arktickým excepcionalismem“, tedy ochoty méně mocných imocnějších států nebrat ve jménu společných zájmů zřetel na některé zgeopolitických otázek, které je rozdělují.29 Arktický režim doplňují další interaktivní mechanismy, které přispívají ktransparentnosti záměrů ačinností, usnadňují vzájemné kontakty aspolupráci, předjímají sporné otázky aumožňují jejich prevenci ařešení. Tyto mechanismy zahrnují formální státocentrické instituce, ale také je svou působností přesahují. Patří knim například také spolupráce prostřednictvím Arktické univerzity (sítě, kterou tvoří spolupracující vysokoškolské instituce adalší organizace se sídlem vcirkumpolární oblasti) aparalelní diplomacie, kterou umožňuje Shromáždění Severního polárního kruhu. Zahrnují rovněž kontakty asdílení osvědčených postupů sdalšími subregionálními organizacemi, jako je Barentsova euroarktická rada aRada států Baltského moře.30 Efektivita určitého režimu se samozřejmě odvíjí od toho, jak se těžko přehlednému množství jeho institucí auskupení, organizací, vlád amezinárodních orgánů daří působit jako „katalyzátor spolupráce“, který vede ke společným principům, postupům, pravidlům anormám, ale závisí také na tom, jak dobře dokáže tyto závazky vzájemné interakce aktérů 28 Pro přehled těchto skupin viz M. Smieszek: Informal International Regimes. 29 M. Smieszek: Informal International Regimes. 30 V.-G. Schulze: The Shadow of the Future. „Diplomatická nedorozumění nebo (násilné) konflikty lze odvracet aktuální výměnou spolehlivých informací mezi všemi aktéry režimu, která je institucionalizována vsystému opakovaných konzultací.“ 21 mezi sebou navzájem isjinými uvádět do praxe.31 Vtomto ohledu arktický režim dosáhl některých pozorohodných úspěchů, ikdyž se nadále potýká spřetrvávajícími problémy, nedostatečnými kapacitami aasymetrickými vztahy moci avzájemné závislosti. Arktický region, přestože jeho úspěchy ne vždy dostávají jeho aspiracím, je na tom pravděpodobně lépe díky tomu, že tento neustále se vyvíjející režim popřává více sluchu domorodým arktickým národům. Vjeho rámci byly vypracovány vlivné vědecké analýzy, stal se platformou pro jednání oprvních právně závazných cirkumpolárních dohodách aoporou mírových aktivit voblasti, která byla jedním zhlavních dějišť studené války.32 Arktický režim, tak jak vznikl vobdobí po konci studené války, ukázal, že nesmluvní mechanismy astruktury mohou někdy nabízet inovativnější formy správy než formalizované dohody, vnichž hrají hlavní úlohu státy. Takové flexibilní, neformální způsoby spolupráce se mohou ukázat jako dokonce ještě užitečnější, pokud jde ořešení otázek správy vdobě rychle se objevujících komplexních apotenciálně velmi disruptivních problémů, jimž mohou vbudoucnosti arktické inearktické státy čelit.33 Současné výzvy Arktický režim, přestože dosáhl několika významných úspěchů, je stále znovu přezkoumáván ačasto kritizován. Někteří tvrdí, že dnešní svět rozptýlené moci, zvýšeného geopolitického napětí astále více alarmujících geofyzikálních změn prověří limity Arktické rady ajejí „satelitní“ sítě státních anestátních aktérů.34 Tato napětí se projevila na zasedání ministrů Arktické rady vkvětnu 2019 vRovaniemi ve Finsku, kde americký ministr zahraničí Mike Pompeo ostře varoval Rusko aČínu před „agresivními“ aktivitami vArktidě azároveň se vzepřel diplomatickému tlaku ostatních zemí vtomto regionu, jehož cílem bylo zabránit nejhorším dopadům změny klimatu. „Nastal čas, kdy se Amerika musí prosadit jako arktický stát,“ prohlásil. „Tento region se stal arénou globální moci akonkurence.“ Jasný varovný výstřel na adresu Pekingu vyslal Pompeo 31 V.-G. Schulze: The Shadow of the Future. 32 M. Smieszek: Informal International Regimes. 33 M. Smieszek: Informal International Regimes. 34 Viz např. T. Koivurova: How US Policy Threatens Existing Arctic Governance; M. Schreiber: As the Arctic Changes, International Cooperation May Be Put to the Test; S. Pezard– A.Tingstad– A. Hall: The Future of Arctic Cooperation in aChanging Strategic Environment. 22 zpochybněním jeho pojetí Číny jako „téměř arktického“ státu: „Existují pouze arktické anearktické státy. Žádná třetí kategorie neexistuje atvrzení, že je tomu jinak, neopravňuje Čínu vůbec kničemu.“35 Pompeo popsal tento rychle se oteplující region jako území „příležitostí ahojnosti“ ajako doklad uvedl jeho nevyužité zásoby ropy, zemního plynu, uranu, zlata, ryb akovů vzácných zemin. Uvedl, že tání mořského ledu otevírá nové mořské cesty. „Vstupujeme do nové éry strategické angažovanosti vArktidě, kdy se objevují nové hrozby pro zájmy vArktidě ajejí nemovité statky.“ Pompeo se rozhodl do značné míry vyhnout tématu ochrany křehkého ekosystému Arktidy vzájmu globálního klimatu, stejně tak jako tématu nadále žádoucí konstruktivní diplomacie za tímto účelem. Mnozí pozorovatelé adiplomaté ze severní Evropy byli tímto vystoupením představitele Spojených států šokováni, protože Arktická rada nemá mandát zabývat se bezpečnostními otázkami aPompeo vnesl do diskuse vnější problémy aaktéry zjiných částí světa, včetně Číny.36 Vůbec největší pohoršení vyvolalo, když Pompeo zablokoval společnou deklaraci Arktické rady ozměně klimatu, čímž se nejenom postavil proti ideálům Rady, ale vzásadě jí vůbec začal bránit vtom, aby fungovala jako model mezivládní spolupráce. Vreakci na to finský ministr zahraničí Timo Soini zdůraznil, že většina členů Rady Pařížskou dohodu oklimatu uvítala a„se znepokojením vzala na vědomí“ závěry vědeckého panelu OSN, který varoval před zhoršujícími se problémy potravinové nouze alesních požárů už vroce 2040, pokud nedojde kradikální transformaci světové ekonomiky.37 35 „Looking North: Sharpening America’s Arctic Focus“, řeč, kterou pronesl ministr zahraničí USA Michael R. Pompeo vRovaniemi ve Finsku 6. 5. 2019, https://www.state.gov. 36 Stále větší zájem Číny otento region je třeba analyzovat vkontextu jejího agresivního chování votázkách využívání moří vjiných oblastech, konkrétně vJihočínském moři, ajejího nadměrného rybolovu ve vodách svelkým počtem druhů, například na samém okraji námořní rezervace Galapágy. Viz South China Sea: What’s China’s Plan for its ‘Great Wall of Sand’? BBC, 14. 7. 2020, https://www.bbc.co.uk; Morgan Otragus (mluvčí ministerstva zahraničí USA), „China’s Empty Promises in the South China Sea“, 27. 9. 2020, https://www.state.gov; D. Collyns: Chinese Fishing Armada Plundered Waters around Galápagos, Data Shows, The Guardian, 17.9. 2020, https://www.theguardian.com; Y. Garcia: Ecuador Says Some Chinese Vessels near Galapagos Have Cut Communications Systems, Reuters, 18. 8. 2020, https:// uk.reuters.com. 37 S. Sengupta: United States Rattles Arctic Talks With aWarning to China and Russia, New York Times, 6. 5. 2019, https://www.nytimes.com; S. Sengupta: U.S. Pressure Blocks Declaration on Climate Change at Arctic Talks, New York Times, 7. 5. 2019, https://www.nytimes.com; R.Milne: US Provokes Fury after Blocking Arctic Council Statement, Financial Times, 7. 5. 2019, https://www.ft.com; Coral Davenport: Major Climate Report Describes aStrong Risk of Crisis as Early as 2040, New York Times, 7. 10. 2018, https://www.nytimes.com. 23 Mocenská politika a změna klimatu Zdá se, že média jsou fascinována jevem, který reportéři senzacechtivě líčí jako „přetahování“ oArktidu, vjehož čele stanuloRusko sČínou. Na Moskvu aPeking se pohlíží tak, že spojily své síly vzájmu boje ogeostrategické aekonomické výhody vsituaci, kdy tání polárního mořského ledu aoteplování tundry mění Severní ledový oceán apevninu severní Sibiře vprostor příležitostí– rozšiřují se rybolovné oblasti, začínají být dostupné dosud nevyužité zdroje ropy, zemního plynu anerostných surovin aotevírají se vodní cesty, což vše podle očekávání povede knárůstu obchodu alodní dopravy na bezprecedentních, nových, optimálních navigačních trasách. Vzhledem ktěmto „závodům vdobývání“ přírodního amateriálního bohatství bijí někteří na poplach aupozorňují na vyzbrojování Ruska na jeho územích na severu– vruských arktických oblastech vEvropě ana Dálném východě od poloostrova Kola po Kamčatku. Jiní sobavami sledují, jak Čína posiluje svůj vliv ucirkumpolárních národů, od investic do arktické vědy, infrastruktury auhlovodíkových projektů až po rostoucí přítomnost námořních sil Pekingu vregionu.38 Je nepochybné, že kčínsko-ruskému sbližování opravdu dochází, ikdyž je třeba dodat, že ruské ačínské národní zájmy vArktidě ijinde se také do značné míry rozcházejí. Moskva aPeking vyzývají Washington na souboj– snaží se sesadit „unipolární“ světovou velmoc či „jedinou supervelmoc“ zjejího piedestalu achtějí být uznány jako rovnocenní partneři v„polycentrickém“ a„postzápadním“ světě. Když vedoucí představitelé Ruska aČíny hovoří otom, že „liberální řád“ se přežil aje „zastaralý“ (Putin), nebo vyjadřují svou touhu stát se vůdčí globální mocností (Si Ťin-pching), nejde opouhá ambiciózní prohlášení. Posun vjejich postoji pouze reflektuje skutečnou, již probíhající změnu vglobálním rozložení sil. Současně dochází ktomu, že se vědcům daří nalézat způsoby, jak prezentovat své poznatky ve veřejné sféře, aže stále naléhavěji upozorňují na arktické indikátory planetárních klimatických bodů obratu– geofyzikálního aklimatologického vývoje, který vede kdominovému efektu přinášejícímu dlouhodobé změny současných ekosystémů alidské činnosti. Tyto klimatické efekty budou pravděpodobně svým rozsahem globální abudou mít významné důsledky také pro svět politiky asprávy. 38 Viz též kapitoly Andrease Østhagena, Ernieho Regehra, Mii Bennettové aj., Marca Lanteigneho aNengye Liua vtomto svazku. 24 První zásadní proměna se odehrává na pevnině. Druhá vzaledněných oblastech ana otevřeném oceánu– to vše proto, že tempo oteplování vArktidě je nyní dvakrát rychlejší, než je celosvětový průměr. Amasivní úbytek starého mořského ledu vArktidě za posledních 40 letních sezón z8 milionů kilometrů čtverečních na 4 miliony znamená, že zde přibylo otevřených vodních ploch, které teplo pohlcují, ao40 procent ubylo ledové plochy, která teplo odráží. Co horšího, vLaptěvově moři se každý podzim zimní mořský led vytváří později akaždé jaro je zde nyní arktický led mnohem mladší, atedy tenčí aslabší, atak zase taje rychleji aohrožuje ekosystémy vregionu, protože dále přispívá koteplování polárního severu. To má několik dalekosáhlých důsledků: rychlejší anevratné tání arktického permafrostu, při kterém se do atmosféry uvolňuje stále větší množství oxidu uhličitého ametanu; apřemnožení hmyzu anárůst počtu lesních požárů, které vedou kodumírání severoamerických boreálních lesů aevropské asibiřské tajgy. Tyto lesy nyní možná uhlíku více vypouštějí, než pohlcují. Podobně stále rychlejší tání grónského ledového příkrovu, vjehož důsledku je povrch země vystaven stále teplejšímu vzduchu, by mohlo vést ktomu, že při globálním oteplování o1,5°C bude tento příkrov do roku 2030 odsouzen kzániku, což by vedlo knebezpečnému vzestupu hladiny moří. Není to pouze regionální problém. Lze předpokládat, že takto vzájemně úzce propojené regionální proměny mají dopad vplanetárním měřítku. Zvyšující se teploty vArktidě anásledné tání ledu způsobují, že je vmořích více sladké vody, což může být jedním zfaktorů přispívajících ksoučasnému zpomalení atlantské meridionální cirkulace o15 procent; oceánské proudy přitom odvádějí sůl ateplo ztropických oblastí ajsou zodpovědné za relativní teplo na severní polokouli. Adalší zpomalování atlantské meridionální cirkulace by mohlo destabilizovat západoafrický monzun avyvolat sucho voblasti Sahelu vAfrice. Mohlo by vysušit Amazonii, narušit východoasijský monzun avést kakumulaci tepla vJižním oceánu, ato by zase mohlo vést krychlejšímu avětšímu úbytku ledu vAntarktidě arychlejšímu uvolňování ledových šelfů aker do moří.39 39 T. M. Lenton et al.: Climate Tipping Points –Too Risky to Bet Against, Nature, 27. 11. 2019 (oprava 9. 4. 2020), https://www.nature.com; S. Leahy: Climate Change Driving Entire Planet to Dangerous ‚Tipping Point‘, National Geographic, 7. 11. 2019 https://www.nationalgeographic .com; NASA, The Study of Earth as an Integrated System, https://climate.nasa.gov; More Bad News for the Arctic: The Laptev Sea Hasn’t Frozen, The Economist, 28. 10. 2020, https://www .economist.com; F. Graham: Alarming Delay in the Annual Freeze of Arctic Sea Ice, Nature, 23.10. 2020, https://www.nature.com. 25 Tuto existenční hrozbu je sice obtížné kvantifikovat, modelovat avplné míře pochopit, ale vědci, politici imístní obyvatelstvo se usilovně snaží dobrat toho, jaké možné dopady adůsledky budou mít „změny vArktidě“ pro existenční jistoty místních obyvatel apro regionální aglobální dynamiku moci aklimatu. Všichni si nechávají vypracovat analýzy nákladů apřínosů– avlády kladou na jednu misku vah své národní zájmy ana druhou zájmy celého lidstva. Nároky na šelfy a kontrola vodních cest Podle odhadu Geologické služby USA zroku 2008 je vArktidě soustředěno 13 procent dosud neobjevených světových zásob ropy a30 procent zemního plynu. Odhaduje se, že více než 70 procent „průměrných neobjevených zásob ropy se nachází vpěti provinciích: Arktická Aljaška, Americko-asijská pánev, Východogrónské riftové pánve, Východobarentské pánve aZápadní Grónsko– východní Kanada“. Podobně se odhaduje, že více než 70 procent „neobjevených zásob zemního plynu se nachází ve třech provinciích: Západosibiřská pánev, Východobarentské pánve aArktická Aljaška“. Hodnota těchto zdrojů vdnešních cenách je přibližně 18 bilionů amerických dolarů, což zhruba odpovídá hodnotě celé ekonomiky USA vroce 2017.40 Tato analýza ropných zdrojů byla mnohdy, jak upozorňuje Arild Moe ve své kapitole vtomto svazku, nesprávně interpretována tak, že se týká zásob pod mořským dnem. Protože však vytvářela dojem obrovského, dosud nevyužitého potenciálu, který začíná být lépe dostupný díky tání ledu, přibyla konkurence– ani ne tak voblasti mimořádně náročných anákladných investic aprojektů těžby ropy pod mořským dnem vArktidě, jako votázkách území avlastnických nároků.41 Rusko, Kanada, Norsko aGrónsko upřely svou pozornost na Lomonosovův hřbet– podmořský horský řetězec, který vdélce 1240 námořních mil prochází téměř přesně středem Severního ledového oceánu apřes severní pól. Pod tímto 40 USGS Arctic Oil and Gas Report: Estimates of Undiscovered Oil and Gas North of the Arctic Circle, U.S. Geological Survey Fact Sheet (červenec 2008); R. Pedrozo: Arctic Climate Change and U.S. Accession to the United Nations Convention on the Law of the Sea, International Law Studies 89 (2013), s.757–775, zejm. s.763–764, https://digital-commons.usnwc.edu. Viz také K. Spohr: The Race to Conquer the Arctic. 41 Viz kapitolu Arilda Moa vtomto svazku. Srov. A. Moe: China’s Exaggerated Arctic Interests, Reconnecting Asia, 18. 4. 2017, https://reconnectingasia.csis.org. 32 sprůzkumem atěžbou ropy azemního plynu ataké srybolovem. Nyní, vdobě tání mořského ledu, se norské podniky aprůmyslová odvětví rovněž snaží chopit nově vznikajících příležitostí– byť samy tvrdí, že bezpečným aekologicky šetrným způsobem.60 Zde musíme poznamenat, že Norsko ve skutečnosti uhlovodíky, které pumpuje zpod mořského dna, samo příliš nevyužívá. Ropu azemní plyn místo toho vyváží apříjmy znich využívá kposkytování bezplatné zdravotní péče avzdělání atvorbě úspor pro budoucnost. Výsledkem je, že Oslo, navzdory tomu, že jeho bohatství pochází převážně zropy azemního plynu, se soblibou staví do role lídra voblasti ochrany životního prostředí. To je určitý paradox, protože globální oteplování způsobené znečišťováním uhlíkem zfosilních paliv těžených Norskem (adalšími zeměmi) poškozuje idomorodé obyvatele, asi 50–60 tisíc Sámů.61 Vcelé oblasti Troms og Finnmark bojují Sámové proti politice „udržitelného rozvoje ahospodářského růstu“, která podle jejich názoru narušuje místní regulaci stád sobů. Ktéto politice patří očekávané aktivity, jako je rozšiřování dolů, železnic atěžby dřeva, ale také větrných parků, které, jak se předpokládá, narušují obvyklý způsob pastvy avzhledem kfragmentaci životního prostředí také migraci sobů. Apřestože evropské vlády tuto politiku prezentují jako řešení problému změny klimatu, které je tou správnou cestou kudržitelné budoucnosti, Sámové ji kvůli jejímu destruktivnímu dopadu na jejich způsob života považují za program „zeleného kolonialismu“. Zkrátka, vztahy mezi Sámy avládou vOslu nestojí za moc avyvolávají otázky přiměřeného zastoupení asvrchovanosti nad Sápmi, dávnými zeměmi Sámů, které se rozkládají od poloostrova Kola přes Finsko aŠvédsko až do Norska.62 Určitou analogií těchto otázek politické účasti asebeurčení, které jsou předmětem sporů mezi hlavními městy severských zemí aSámy, jsou rozepře mezi Inuitskou cirkumpolární radou (zastupující Inuity zAljašky, Kanady, Grónska aČukotky) avládami Spojených států amerických, Kanady, Dánska aRuska. Neshodnou se na tom, zda „svrchovanost“ je třeba chápat jako principiálně „binární pojem“ (vnitřní/vnější, národní/ globální, právní/faktický, formální/materiální, abstraktní/teritoriální), 60 K. Storvik: The Future is in the North, Offshore Engineer, 13. 1. 2020, https://www.oedigital .com. 61 Vseverní Evropě žije celkem asi 100 tisíc Sámů– většina znich vseverním Norsku. Library of Congress, Legal Report by E. Hofverberg, Protection of Indigenous Heritage: Norway, březen 2019, https://www.loc.gov. 62 A. Martin: The Arctic’s Sámi People Push For aSustainable Norway, The World, 5. 11. 2018, https://www.pri.org. 33 nebo zda jde vtéto globalizované době stále větší měrou o„diskutabilní pojem“, jehož význam prochází proměnami.63 Grónsko, stát ve stadiu zrodu, vněmž téměř 90 procent z56tisíc obyvatel tvoří Inuité, je někde uprostřed mezi těmito dvěma protichůdnými názory. Na jedné straně jsou grónští Inuité se svou samosprávou součástí nadnárodní komunity Inuitů, na druhé straně Gróňané touží po vlastní státnosti nezávislé na Dánsku. Vrámci těchto snah je stále silnější zahraničněpolitická svrchovanost důležitým faktorem, který přispívá kposilování mezinárodního postavení Grónska ajeho úspěšnosti při získávání externích investic. Tyto investice spolu se silnější politickou emancipací však také vyvolávají problém nových závislostí; za ekonomickými apolitickými příležitostmi se skrývají nové hrozby pro ekologii akulturní dědictví, ale také pro rodící se nový politický útvar. Jinými slovy, ochrana životního prostředí atradičního způsobu obživy arychlý průmyslový rozvoj (jemuž zčásti napomáhají stoupající teploty) jsou cíle, které se potenciálně vzájemně vylučují.64 Jistě, stím, jak se stáním mořského ledu zlepšuje splavnost arktických vod aza čím dál rychlejšího odtávání grónského ledového příkrovu stále netrpělivěji očekáváme snadnější přístup kbohatým minerálním ložiskům,65 strategický význam Grónska vzrostl. Jeho hlas tedy bude slyšet. Na scénu se však tlačí exogenní aktéři, zejména Čína, která se stále agresivněji snaží realizovat ambiciózní infrastrukturní atěžební projekty (výměnou za podporu místního cestovního ruchu vdivoké přírodě). Peking se totiž snaží rozšiřovat svůj globální vliv pomocí své strategie Hedvábné stezky– ivArktidě. Stále intenzivnější čínské aktivity vGrónsku (ataké na Islandu, vNorsku aFinsku) mohou mít vzhledem kvýznamu těchto zemí zhlediska globální politiky Spojených států aobranné 63 C. Volk: The Problem of Sovereignty in Globalized Times, Law, Culture and the Humanities, únor 2019, https://doi.org/10.1177/1743872119828010; Sovereignty in Fragments– The Past, Present and Future of aContested Concept, ed. H. Kalmo– Q. Skinner, Cambridge: Cambridge University Press 2010; H. Gerhardt– P. E. Steinberg– J. Tasch– S. J. Fabiano– R. Shields, Contested Sovereignty in aChanging Arctic, Annals of the Association of American Geographers 100, 4 [Climate Change] (říjen 2010), s.992–1002. Srov. C. Wood-Donnelly: Contested Sovereignty in aChanging Arctic 1494–2013, doktorská disertace, Brunel University 2014. 64 M. Jacobsen: Greenland’s Arctic Advantage: Articulations, Acts and appearances of Sovereignty Games, Cooperation and Conflict 55, 2 (2020), s.170–192, https://doi.org/10.1177 /0010836719882476. 65 Čína projevila zájem ogrónská ložiska uranu, thoria, oxidů prvků vzácných zemin, zinku, olova, niklu, mědi amolybdenu, jakož icenná ložiska rubínů, safírů, zlata, stříbra aplatiny. B.Schionning: As the Ice Melts, Greenland Considers Its Future, BBC, 9. 1. 2020, https:// www.bbc.co.uk; All Eyes on the Arctic: US, China and Russia Race to Control Far North, Euronews/AP, 23. 7. 2020, https://www.euronews.com. 34 strategie NATO širší bezpečnostní souvislosti. Proto také Dánsko– které by rádo zůstalo jedním znejvýznamnějších hráčů na severu– na podzim 2019 rozhodlo, že Grónsko bude vjeho národní bezpečnostní agendě prioritou číslo jedna.66 Složité interakce mezi změnou klimatu ageopolitickými mocenskými hrami, národními zájmy azájmy domorodého obyvatelstva nejsou nikde hmatatelnější než vGrónsku. Nuuk, do značné míry přehlížený jako pustina sevřená mrazem aod konce studené války jako zóna míru, je najednou nucen hrát vysokou hru apřesouvá se do centra dění, kdežto Kodaň se snaží posílit svou strategickou spolupráci sWashingtonem.67 To vzhledem knevyzpytatelnosti Trumpovy administrativy není vždy snadné. Zprávy oamerické nabídce finanční pomoci ve výši 12 milionů dolarů pro samosprávné území aoplánovaném znovuotevření amerického konzulátu vNuuku vyvolaly vdubnu 2020 umnoha politiků vKodani pobouření, ato sotva rok poté, co dánská agrónská vláda rázně odmítly nabídku na odkoupení Grónska, kterou nevhodně prezentoval americký prezident Donald Trump. Azatímco se zdá, že Gróňany nejnovější americké námluvy těší aprohlašují, že „naše úsilí obudování konstruktivních vztahů se Spojenými státy se [ukazuje] jako úspěšné“, zůstaly zde po Trumpově administrativě pochybnosti otom, zda za „poskytnutím pomoci“ nebyl strategický kalkul: snaha čelit, jak to vyjádřil vysoce postavený představitel ministerstva zahraničí Spojených států, ruskému „vojenskému posilování vArktidě“ ačínským snahám „vetřít se“ do Grónska.68 Spojené státy byly od dob studené války nejméně aktivním anejméně asertivním zpobřežních arktických států ajasnou, komplexní akonzistentní strategii pro Arktidu postrádaly po většinu postsovětské éry. Americké administrativy nepřistupovaly karktické oblasti jakoprioritní zhlediska vlastní národní bezpečnosti ve stejné míře jako kEvropě, Asii aStřednímu východu, ajejich politika vůči tomuto regionu nebyla komplexní či štědře financovaná. Američtí představitelé se ve skutečnosti snažili udržet rusko-americké třenice mimo Arktidu. Od roku 2014, kdy Moskva anektovala ukrajinský Krymský poloostrov azahájila zástupnou 66 L. Peter: Danes See Greenland Security Risk amid Arctic Tensions, BBC, 29. 11. 2019, https://www.bbc.co.uk. Srov. Strategii Dánského království pro Arktidu 2011–2020 https:// naalakkersuisut.gl. 67 J. Gronholt-Pedersen: As the Arctic’s Attractions Mount, Greenland is aSecurity Black Hole, Reuters, 20. 10. 2020, https://www.reuters.com. 68 K. Manson– R. Mine: US Financial Aid for Greenland Sparks Outrage in Denmark, Financial Times, 23. 4. 2020, https://www.ft.com. 35 válku na východě Ukrajiny, však západní vlády dialog sruskou armádou do značné míry pozastavily. Vdnešní době hraje Arktida, která stála po téměř tři desetiletí na okraji bezpečnostní politiky Spojených států, vamerické politice zase významnou roli, přestože ne úplně vlastním přičiněním. Aljaška se objevovala ve zprávách proto, že Trumpova administrativa propagovala svoji agendu těžby uhlovodíků na moři ina pevnině aprodej nájemních smluv na vrty pro těžbu zlata amědi– ne proto, že by ji znepokojovala deklarace OSN okrizové klimatické situaci. Faktory, které Bílý dům vedou ktomu, že se poohlíží po severu, jsou jeho energetické potřeby (aenergetická lobby) abohatství, jehož se lze dobrat těžbou, nikoliv globální oteplování.69 Amerika skutečně zůstává, pokud jde osprávu Arktidy, tím zvláštním státem, který stojí stranou– vždyť stále ještě ani neratifikovala úmluvu UNCLOS aodstoupila od Pařížské dohody oklimatu zroku 2015. Strategie Pentagonu pro Arktidu zdubna 2019 zavazuje ministerstvo obrany ktomu, aby ve spolupráci se spojenci apartnery čelilo neoprávněným ruským ačínským územním nárokům azajistilo, že zůstane zachován volný aotevřený přístup do tohoto regionu. Tento postoj reagování na cizí aktivity vArktidě ukazuje, že Spojené státy začaly uvažovat otom, jak na severu demonstrovat svou moc vkontextu konkurence velmocí. Pobřežní stráž nyní plánuje rozšířit svůj stávající počet dvou polárních ledoborců ošest nových pro mise vArktidě aAntarktidě.70 Rovněž oznámila, že bude vArktidě provádět operace na podporu svobody plavby na protest proti ruským tvrzením, že Severní mořská cesta představuje jeho vnitřní, nikoliv mezinárodní vody. Kromě toho americké námořnictvo obnovilo svou 2. flotilu vseverním Atlantském oceánu arozšířilo cvičení vSeverním ledovém oceánu. Komplexní strategie letectva Spojených států amerických zčervence 2020 pak vychází ztoho, že je na místě ostražitý postoja „uznání tak mimořádného geostrategického významu regionu ajeho klíčové role pro ochranu vlasti ašíření globální moci“, což má být vše podpořeno vojenskou silou dobře připravenou na ozbrojený střet.71 69 United Nations: The Climate Crisis—ARace We Can Win, https://www.un.org; UN SG António Guterres: Remarks at 2019 Climate Action Summit, 23. 9. 2019, https://www.un.org. A.Luhn: Freezing Cold War: Militaries Move in as Arctic Ice Retreats—Photo Essay, The Guardian, 16. 10. 2020, https://www.theguardian.com. 70 Sen. R. Wicker– Sen. D. Sullivan: Polar Icebreakers Are Key to America’s National Interest, Defense News, 20. 10. 2020, https://www.defensenews.com. 71 L. Luxner: As Arctic Warms Up, US Air Force Launches Department’s First Strategy for Confronting Threats, New Atlanticist, 22. 7. 2020, https://www.atlanticcouncil.org; C. Todd Lopez: 36 Navzdory všem těmto aktivitám abombastické rétorice vposledním období Spojené státy– spolu sKanadou aseverskými zeměmi– nadále spolupracují sRuskem na řešení celé řady problémů týkajících se Arktidy, včetně pátrací azáchranné služby podle dohody Arktické rady opátrací azáchranné službě vArktidě zkvětna 2011 avytvoření systému řízení obousměrné lodní dopravy Beringovým průlivem apřes Beringovo moře vroce 2018. Někteří pozorovatelé vidí další možnosti spolupráce USA aRuska vArktidě. Je však nepopiratelné, že Putinovo Rusko to hraje na obě strany– na jedné straně se podílí na diplomatické spolupráci vArktické radě arozhodování oteritoriálních otázkách na základě mořského práva OSN, na straně druhé se samo neustále snaží tvrdě prosazovat na globální scéně.72 Putinovou dlouhodobou strategií je obnova mezinárodního postavení Ruska po období, které začalo jeho ponižujícím pádem na konci studené války. Putin obnovil politickou aekonomickou stabilitu doma avuplynulém desetiletí testuje Západ– zkoumá možnosti na Ukrajině (Krym aDonbas) avSýrii. Arktida je základním kamenem této politiky, protože pouze zde– jak řekl Putin vprosinci 2017– existuje skutečný prostor pro územní expanzi azískávání zdrojů. To znamená, že nadále staví na hlavním aktivu nevyváženého ruského hospodářství, těžbě avývozu surovin, zejména ropy azemního plynu, azávislost na něm ještě prohlubuje. To žádný moderní vůdce této země nedokázal změnit. Přírodní zdroje vruské arktické oblasti již nyní představují pětinu HDP země. Ropa azemní plyn pod severním pólem nabízejí vyhlídky na další obrovské bohatství, jeho těžba však bude vyžadovat čas, peníze atechnologie, nemluvě otom, že se oně budou handrkovat různé země. Poněkud snadnější kořist může být díky tání na dosah na severním okraji Sibiře– na 14 tisících kilometrů pobřeží od Murmansku po Beringův průliv– jak na souši, tak vruských teritoriálních vodách. Tání ledu otevírá nové možnosti pro těžbu– od uhlovodíků až po lithium– alodní dopravu, ale tání věčně zmrzlé půdy také znamená problémy shroutící Air Force Reveals Cold Facts on New Arctic Strategy, DoD News, 21. 7. 2020, https://www .defense.gov; Secretary of the Air Force Public Affairs: Department of the Air Force introduces Arctic Strategy, 21. 7. 2020, https://www.af.mil. Viz také Richard Weitz: US Policy Towards the Arctic: Adapting to aChanging Environment, 24. 10. 2019, https://icds.ee. 72 Vroce 2009 ve vládní Strategii národní bezpečnosti 2020 zaznělo prohlášení, že proměna Ruska ve „světovou velmoc“ je národním zájmem astrategickou prioritou. Viz http:// interkomitet.com. Srov. M. Laruelle: Russia’s Arctic Strategies and the Future of the Far North, London: Routledge 2013, kapitoly 1 a6. 37 se infrastrukturou aúniky ropy atoxických látek, jak ukázaly nákladné havárie vNorilsku ana Kamčatce vroce 2020.73 Kekonomickým aktivitám Ruska se přidává jeho bezpečnostní politika pro Arktidu, kníž patří izákladny aledoborce. Vprosinci 2014 Moskva oznámila, že má vúmyslu rozmístit vojenské jednotky po celé délce svého arktického pobřeží azačala masivně investovat do letišť, přístavů, radarových stanic akasáren. Nová infrastruktura zahrnuje dva obrovské komplexy: tzv. „Severní trojlístek“ na ostrově Kotelný atrojúhelníkovou základnu vZemi Františka Josefa, 620 námořních mil od severního pólu. Celkem bude šest největších ruských arktických základen na Dálném severu domovem pro asi tisícovku vojáků, kteří zde budou sloužit vždy až 18 měsíců vpodmínkách se stálou sněhovou pokrývkou, teplotami trvale pod bodem mrazu od října do června abez denního světla téměř polovinu roku. Moskva se nyní soustřeďuje na to, aby letiště byla přístupná po celý rok. Za Gorbačova aJelcina byly „naše arktické pohraniční oblasti obnaženy“, prohlásil Pavel Makarevič, člen Ruské geografické společnosti. „Nyní dochází kjejich obnově.“74 Žádná jiná země ani zdaleka nemilitarizovala svůj arktický sever vtakovémto rozsahu. Asíly žádné znich se nemohou rovnat ruské flotile 40 ledoborců, které slouží uvolňování cest pro vojenské acivilní účely. Staví se tři ledoborce sjaderným pohonem, včetně největšího na světě, které doplní šest již používaných. Rusko také upravuje své válečné lodě tak, aby mohly uvolňovat cestu vzaledněných oblastech. Do roku 2021 bude Severní loďstvo, se základnou poblíž Murmansku, posíleno odvě korvety schopné plavby vzaledněných mořích avyzbrojené řízenými střelami splochou dráhou letu.75 Jaké úsilí zde Rusko vynakládá, nám dojde, když uvážíme, že na seznamu zemí sledoborci vsoučasné době následují Finsko (osm plavidel), Kanada (sedm), Švédsko (čtyři), Čína (tři) aSpojené státy (dva).76 Nejde omilitarizaci zdob studené války, kdy Sověti měli vArktidě 73 AFP, Russian Rocket Fuel Leak Likely Cause of Marine Animal Deaths, The Guardian, 5. 10. 2020, https://www.theguardian.com; 95 % of Marine Life on Sea Floor Killed in Kamchatka Eco-Disaster, Scientists Say, The Moscow Times, 8. 10. 2020, https://www.themoscowtimes.com. 74 A. Osborn: Putin’s Russia in Biggest Arctic Military Push since Soviet Fall, Reuters, 30. 1. 2017, https://www.reuters.com. 75 Shipbuilders to Deliver Two Mmissile Corvettes to Russian Navy, TASS, 25. 8. 2002, https:// tass.com, Navy Recognition, 22. 8. 2020, https://www.navyrecognition.com. 76 F.-S. Gady: Russia Launches New Nuclear-Powered Icebreaker, The Diplomat, 27. 5. 2019, https://thediplomat.com; USCG Office of Waterways and Ocean Policy, Major Icebreakers of the World, 2017, https://www.dco.uscg.mil. Srov. P. C. Avey: The Icebreaker Gap Doesn’t Mean America is Losing in the Arctic, War on the Rocks, 28. 11. 2019, https://warontherocks.com. 38 mnohem větší palebnou sílu abyli připraveni vést jadernou válku se Spojenými státy. Arktické základny byly určeny pro mezipřistání dálkových bombardérů při letu do Spojených států. Vsoučasné době, kdy pomalu začíná boj oarktické energetické zdroje, Rusko buduje stálou aoperativní konvenční vojenskou přítomnost vpodobě malých útvarů, které jsou vysoce mobilní aschopné rychlé reakce. Po zkoušce hypersonické, ze vzduchu odpalované balistické střely Kinžal vArktidě vroce 2019– která byla implicitní výhrůžkou jejího použití vtomto regionu– zahájilo navíc Rusko vroce 2020 přípravy na nové testování jaderných řízených střel splochou dráhou letu na Nové zemi. To vše přitom probíhá vdobě, kdy podle velitele Pobřežní stráže USA admirála Paula Zukunfta Rusko „staví bojové lodě, které mohou prorážet cestu zaledněnými vodami“, které mohou odpalovat řízené střely splochou dráhou letu adoletem „až po Miami na Floridě“.77 Oruských ambicích vArktidě, nemůže být pochyb. Vbřeznu 2015 Moskva provedla vArktidě největší cvičení bojové připravenosti od rozpadu SSSR. Podle ruského ministerstva obrany nasadila 45 tisíc vojáků, 3360 vozidel, 110 letadel, 41 námořních plavidel a15 ponorek. Na Den námořnictva 30. července 2017 si Rusko dalo záležet na demonstraci svých námořních sil po celém světě, od syrského Tartúsu po Sevastopol aVladivostok, apředevším vbaltských vodách uPetrohradu před zraky samotného Putina, který toto představení suspokojením sledoval. Námořní show, která vtento den proběhla, byla do jisté míry Potěmkinovou vesnicí, protože ruský rozpočet na obranu na rok 2018 ve výši 61,4miliardy dolarů zaostával zaamerickým rozpočtem ve výši 649miliard dolarů, adokonce ičínskými výdaji ve výši 250 miliard.78 Přesto by bylo chybou odepisovat obnovenou ruskou flotilu jako pouhé chrastění zbraněmi. Ve skutečnosti včervenci 2017 Rusko aČína uspořádaly první společné námořní cvičení nazvané Joint Sea 2017 vbaltských vodách, které přivedlo Číňany nepříjemně blízko kjednomu znejproblematičtějších míst zhlediska vztahů mezi Východem aZápadem; aČína se aktivně 77 T. Nilsen: Russia’s Top General Indirectly Confirms Arctic Deployment of the Unstoppable Kinzhal Missile, The Barents Observer, 19. 12. 2019, https://thebarentsobserver.com; Zachary Cohen: Satellite Images Indicate Russia is Preparing to Resume Testing its Nuclear-powered Cruise Missile, CNN, 20. 10. 2020, https://edition.cnn.com; J. M. Doyle: Cruise Missiles in the Arctic Seen as Another Outcome of Great Power Competition, Seapower, 10. 9. 2020, https:// seapowermagazine.org. 78 K. Spohr: The Race to Conquer the Arctic; Holly Ellyatt: Russia Drops Out of Top 5 Global Military Spenders While US and China Up the Ante, CNBC, 29. 4. 2019, https://www.cnbc .com. 39 zúčastnila také cvičení vroce 2018, masivních manévrů Vostok 2018 (po celé Sibiři až po Tichý oceán), oficiálně spřibližně 300 tisíci příslušníky ozbrojených sil. Že obě země věnují severu čím dál větší pozornost, vyšlo jasně najevo, když vlétě 2020 posádka kutru americké Pobřežní stráže– zřejmě náhodou– zjistila, že čínské aruské námořnictvo pořádá vBeringově průlivu společné cvičení simulující potenciální vojenský střet malého rozsahu.79 Na dojmu záleží stejně tak jako na samotné projekci moci. Vsouladu stouto zásadou Kreml pravidelně zveřejňuje fotografie prezidenta Putina vzimní výstroji, ledoborců vSeverním ledovém oceánu avojáků při cvičení vbílých vojenských uniformách, jak sviští na saních se sobím spřežením astaví na odiv své automatické útočné zbraně. Aruské vojenské síly, svižné aschopné zasazovat přesné smrtící údery, jsou nyní mnohem užitečnější. Nemusí být tak mohutné. Pokud jsou inteligentně rozmístěny, může iútlá vojenská paže úspěšně zasadit tvrdý úder– jak to Rusko udělalo na Ukrajině avSýrii, kde takticky předčilo Západ. Díky své nové vojenské přítomnosti aposilování armády může také Rusko ostatním upírat přístup kpolárnímu území– podobně jako se to povedlo Číně ve Východočínském aJihočínském moři. Adělá to pod záminkou, že vsituaci, kdy „se arktická oblast stala zónou, ve které se střetávají geopolitické, geostrategické aekonomické zájmy světových velmocí“, musí být schopno čelit výzvě, kterou vjeho očích pro kontrolu vlastní „arktické zóny“ představují USA– zejména na ekonomicky astrategicky významných vstupních bodech Severní mořské cesty, vBeringově průlivu aBarentsově moři.80 Aby však Rusko mohlo realizovat celou škálu svých ambiciozních cílů vArktidě, musí vyřešit Potěmkinův problém. Stále mu schází technologie afinanční prostředky, které potřebuje, aby mohlo otevřít cesty knové Arktidě na pevnině ipo moři. Je třeba vybudovat hlubokovodní přístavy azásobovací stanice podél Severní mořské cesty, stejně tak jako dálkové železniční tratě, dálnice apodmořské kabelové sítě zoptických vláken pro přenos dat. Vzhledem ksankcím USA aEU od roku 2014 se 79 Za zmínku stojí, že vroce 2012 začaly sjasným cílem vyslat geopolitický signál spojené čínsko-ruské námořní manévry. M. Paul: Partnership on the High Seas: China and Russia’s Joint Naval Manoeuvres, SWP Comment, 26. 6. 2019, https://www.swp-berlin.org. Sergey Sukhankin: The Northeastern Dimension of Russia’s ‚Ocean Shield 2020‘ Naval Exercises, Eurasia Daily Monitor 17, 125, 11. 9. 2020 (část 1), https://jamestown.org; tamt., Eurasia Daily Monitor 17, 127, 15. 9. 2020 (část 2), https://jamestown.org; K. Spohr: The Race to Conquer the Arctic. 80 S. Sukhankin: The Northeastern Dimension of Russia’s ‚Ocean Shield 2020‘ Naval Exercises. 40 Rusko nemůže spoléhat primárně na investice ze Západu. Proto začalo hledat peníze atrhy vČíně.81 Zhlediska prezidenta Si Ťin-pchinga jsou ruské ambice vArktidě příležitostí pro Čínu, která může využívat svou ekonomickou moc kposílení svého globálního vlivu. Si, stejně jako Putin, považuje Arktidu za klíčový stavební kámen vgeopolitické vizi své země. Lidová republika, když už teď není státem zahleděným do sebe sama, ale státem, který „zbohatl astal se silným“, jak prohlásil Si ve svém novoročním projevu vprosinci 2017, se nehodlá stát jen „velkou moderní socialistickou zemí“, ale také „strážkyní mezinárodního řádu“. Zdálo se, že dlouhodobě zdrženlivý postoj Spojených států votázkách mocenské politiky vArktidě vté době nabízel ČLR nečekaný dárek.82 Měřítko Siovy vize je ohromující. Vroce 2013 Čína zahájila svou iniciativu „Jeden pás, jedna stezka“, nejnákladnější infrastrukturní projekt realizovaný vzahraničí vdějinách. Jedná se orozvojovou strategii se dvěma větvemi, „Hospodářským pásem Hedvábné stezky“ a„Námořní Hedvábnou stezkou pro 21.století“, které společně vytvářejí vysoce integrovanou soustavu ekonomických koridorů na pevnině ina moři propojujících tisíce mil trhů od Asie po západní Evropu. Koncem roku 2017 vyzval Si kúzké čínsko-ruské spolupráci na Severní mořské cestě, aby bylo možné realizovat projekt, který označil jako „Hedvábnou stezku na ledu“. Přestože iniciativa Pás astezka je prezentována jako oboustranně výhodná, je ve skutečnosti prostředkem posilování čínského vlivu abezpečnosti na periferii Číny, která je pro ni strategicky významná.83 Začleněním tohoto infrastrukturního plánu do čínské ústavy aprohlášením, že se Čína do roku 2050 stane „vedoucí světovou velmocí“, prokázal Si schopnost dlouhodobého myšlení ve velkém měřítku. Dokázal to díky tomu, že vzbudil skutečné nadšení pro budoucnost– atoto nadšení je svým tónem zcela odlišné od úzkoprsého negativismu ztráty bývalé velikosti, který čiší zTrumpa. Je to opravdu ten typ vizionářského vůdcovství, které Washington neprojevil od doby počátků studené války, kdy se rozhodl pro obnovu západní Evropy. Až iniciativa Pás astezka dosáhne své předpokládané výše nákladů jednoho trilionu 81 K. Spohr: The Race to Conquer the Arctic. 82 Other Developing Nations Can Adopt China’s Growth Model: President Xi Jinping, The Economic Times (India), 18. 10. 2017, https://economictimes.indiatimes.com; Mengjie: President Xi Delivers New Year Speech Vowing Resolute Reform in 2018, Xinhuanet, 31. 12. 2017, http:// www.xinhuanet.com. 83 K. Spohr: The Race to Conquer the Arctic. Viz též Marc Lanteigne: The Twists and Turns of the Polar Silk Road, Over the Circle, 15. 3. 2020, https://overthecircle.com. 41 amerických dolarů, bude její hodnota téměř osmkrát vyšší, než byla hodnota amerického Marshallova plánu.84 Siova grandiózní globální vize jde ruku vruce sprozíravou diplomatickou taktikou. Série státních návštěv vkvětnu 2017 ve Finsku, na Aljašce ana Islandu nebyla náhodná: Finsko se právě chystalo převzít od Spojených států rotující předsednictví vArktické radě, aodva roky později měl následovat Island. Na Islandu– který leží na křižovatce transatlantských lodních tras aje branou do Severního ledového oceánu– Čína využila příležitost globální finanční recese kprosazování dohody ovolném obchodu, která byla uzavřena vroce 2013. Nové čínské velvyslanectví vReykjavíku je největší vtéto zemi. Návštěva ve Finsku byla pro Sia příležitostí, jak získat větší podporu vEU, která je největším obchodním partnerem Číny. Když lobboval za čínskou finanční účast na budování nových námořních adopravních koridorů, jako je železniční trať Rovaniemi–Kirkenes atunel Helsinky –Tallinn, šlo mu také opronikání na východoevropské astředoevropské trhy, které by se staly součástí třpytivé sítě Hedvábné stezky vrámci iniciativy Pás astezka. Čína kromě toho spolupracuje sRuskem aseverskými partnery na budování nejkratšího kabelového spojení pro přenos dat mezi Evropou aAsií: transarktického telekomunikačního kabelu, který se táhne vdélce 10 tisíc kilometrů zFinska přes Kirkenes vNorsku apoloostrov Kola vRusku. Tento kabel má být dále propojen skabelem přes Beringův průliv zČukotky na Aljašku. Cílem finského projektu snázvem Arctic Connect je zajistit rychlejší digitální komunikaci mezi Evropou, Ruskem aAsií prostřednictvím podmořského kabelu, který vybuduje společnost Huawei Marine akterý bude veden po mořském dně podél Severní mořské cesty. Tento kabel vhodnotě 1,2 miliardy amerických dolarů aodélce 13 800 kilometrů by měl být dokončen vletech 2022–2023. Vlastnit jej bude mezinárodní konsorcium zahrnující iruské ajaponské společnosti.85 Finsko, kde sídlí Evropské centrum excelence pro boj shybridními hrozbami, doufá, že se spomocí tohoto propojování asním souvisejících 84 R. Hass– J. L. Thornton: The Trajectory of Chinese Foreign Policy: From Reactive Assertiveness to Opportunistic Activism, Brookings Institution 3/2018, s.7, https://www.brookings.edu. 85 T. Nilsen: Major Step Towards aEurope-Asia Arctic Cable Link, The Barents Observer, 6. 6. 2019, https://thebarentsobserver.com; Frank Jüris: Handing Over Infrastructure for China’s Strategic Objectives: ‚Arctic Connect‘ and the Digital Silk Road in the Arctic, SINOPSIS, 7. 3. 2020, https://sinopsis.cz. 48 Arktidy navrhuje, aby Čína přijala arktickou politiku 2.0 skonkrétními opatřeními, která by uržovala křehkou rovnováhu mezi hospodářským rozvojem aochranou životního prostředí. Lassi Heininen se dívá na budoucnost vztahů vArktidě prizmatem šoku zpandemie COVID-19. Varuje, že někteří vedoucí představitelé by mohli pandemii využít jako záminku pro obrat kautoritářským řešením zdravotních, politických aekonomických problémů svých zemí aže by tato řešení mohli dávat za vzor ostatním. Tvrdí, že by to pro tento region, který úspěšně prošel vývojem od stavu silného vojenského napětí ke stavu vysoké geopolitické stability– jakkoli také čelí rychlému zhoršování životního prostředí azměně klimatu–, byla katastrofa. Arktické státy se mohou povznést nad „hry ohegemonii“ apracovat na tom, aby dosáhly svého cíle, udržování „míru, stability akonstruktivní spolupráce“. Naznačuje, že pokud zainteresované subjekty vArktidě budou schopné plnit své závazky, které mají vést ke zmírňování dopadů změny klimatu, stejně tak jako závazky voblasti globální environmentální bezpečnosti, apokud se budou opírat odoporučení vědců auplatňovat při flexibilním využívání zdrojů přísná etická měřítka, půjde globální Arktida příkladem. P. Whitney Lackenbauer aRyan Dean na toto téma navazují areferují orůzných pojetích azpůsobech využití konceptu „arktického excepcionalismu“, znichž vyplývá, že na cirkumpolárním severu vzájmu podpory mírového režimu platí, resp. mají platit odlišné normy aodlišná pravidla, nebo že se vtomto regionu neuplatňují „normální“ hybné síly mezinárodní politiky. Tuto perspektivu dále rozšiřují zkoumáním arozborem současných pojetí tohoto regionálního konceptu. Někteří kritici tvrdí, že konvenční koncepty arktického excepcionalismu udržují při životě naivní, utopickou víru vregionální spolupráci, která ovšem nemůže převážit nad globální strategickou konkurencí, asoučasně dovozují, že arktické státy musí přijímat mimořádná opatření, aby uhájily svou svrchovanost azajistily bezpečnost vArktidě, protože tento region je výjimečně zranitelný. Jestliže koncept arktického excepcionalismu původně sloužil prosazování míru vcelém regionu, Lackenbauer aDean ukazují, jak vlogice arktického excepcionalismu nalézají oporu také narativy, které předvídají konflikt, avolají proto po mimořádných opatřeních, která by chránila Arktidu jako samostatný region. Převládající definici azpůsob použití konceptu „arktického excepcionalismu“ nepojímají jako jediné „správné“, ale poukazují na to, že vsoučasných debatách otakzvaném arktickém režimu aotom, jaké má místo vširším světovém řádu, figuruje několik „arktických excepcionalismů“. 49 Andreas Østhagen se snaží vnést jasno do nepřehledné problematiky početných aktérů varktické (geo)politice arůzných forem jejich participace. Analyzuje pojem arktické „geopolitiky“ spomocí rozlišení různých, někdy ivzájemně protichůdných dynamik, které se na severu projevují na třech „úrovních“ mezistátních vztahů: mezinárodního systému, regionu (Arktidy) abilaterálních vztahů. Tyto tři úrovně rozděluje na „dobrou“, „zlou“ a„ošklivou“ aukazuje tak, že stále existuje představa konfliktu vArktidě, aproč to nemusí být nutně vrozporu srealitou regionální spolupráce astability. Jak ukazuje tato kniha, jednou ze stále vážnějších bezpečnostních otázek vArktidě je jak řešit sílící strategické obavy nearktických států. Navzdory rozšířenému názoru vlád arktických zemí, že za místní bezpečnost zodpovídají především ony samy, naléhají nyní některé nearktické státy na své zapojení do současného abudoucího dialogu obezpečnosti vArktidě, ato tím spíše, že se vtomto regionu otevírají možnosti intenzivnějších hospodářských aktivit. Mezi faktory, které ktomuto vývoji přispívají, patří obavy nearktických států, že hrozby vznikající vArktidě budou přeneseny do jejich vlastního prostředí, jejich snaha získat „výhody členů klubu“ vpodobě uznání za legitimní zainteresované subjekty vArktidě akonečně zájem na tom, aby byl vbudoucnosti slyšet jejich hlas votázkách správy Arktidy. Jeden znearktických států, Čína, je všeobecně vnímán jako ten, kdo si debatu oúloze nearktických vlád na cirkumpolárním severu „vynucuje“, ale idalší státy mimo tento region přicházejí se svými vlastními úhly pohledu na arktickou bezpečnost apotenciální hrozby azároveň se snaží získat status těch, kdo se účastní diskurzů oarktické bezpečnosti. Marc Lanteigne tvrdí, že je načase, aby se arktické státy spolu sprohlubováním internacionalizace tohoto regionu voblasti environmentální, ekonomické avojenské bezpečnosti lépe vypořádaly sbezpečnostními obavami nearktických aktérů. Pomalá pandemie a budoucnost Arktidy Vdobě psaní tohoto textu je vplném proudu globální zdravotní krize, která otřásá celým lidstvem, vede ktragickému počtu úmrtí aekonomickým problémům asociálním otřesům, jaké jsme nezažili po mnoho generací. Její dopady pociťujeme po celém světě. Globální oteplování se však kvůli epidemii COVID-19 nezastavilo. Změnu klimatu bychom ve skutečnosti mohli interpretovat jako pomaleji se šířící pandemii sjinými, ale neméně zničujícími důsledky: jedna přírodní katastrofa stíhá druhou, 50 dochází kneočekávaným klimatickým jevům aúbytku druhů vdivoké přírodě ajejich přirozeného prostředí, což vše vede ke klimatickému uprchlictví amasovým migračním pohybům, které, jak lze očekávat, ohrozí organizované společnosti avyvolají konflikty. Arktida je pro lidstvo vmnoha ohledech „kanárkem vuhelném dole“– systémem včasného varování před extrémy, které tato pomalu se šířící pandemie může způsobit, místem, kde se důsledky nedávné deklarace OSN o„krizové klimatické situaci“ na planetě projevují obzvlášť citelně.89 Iztěchto důvodů se Arktida stala ohniskem stále silnějších geostrategických napětí, prostorem, kde se politické aekonomické zájmy střetávají scitlivým přístupem kekologii akultuře. Arktická Osmička apůvodní obyvatelé regionu nadále spolupracují vArktické radě ajednají vrámci širšího mezinárodního režimu založeného na univerzálních normách aprincipech, aArktida tak zůstává výjimečným regionem– který se snaží držet stranou globálních mocenských her anapětí. Zároveň je arénou, ve které jsou všechny mocnosti ve střehu: všechny se snaží upevnit své postavení vArktidě aprosazovat své materiální zájmy vregionu, kde se očekává další politické, vojenské aprávní využívání nerostného bohatství anámořních cest. Hrozí, že vnacionalistické rétorice arétorice konfliktu umlknou hlasy domorodých obyvatel ajazyk míru aspolupráce. Vsituaci, kdy politické změny jdou ruku vruce sglobálními změnami voblasti životního prostředí, jsme konfrontováni sdvojí realitou, sparadoxem lákavých příležitostí anevyčíslitelného bohatství, které můžeme využívat scílem dosáhnout krátkodobého zisku na jedné straně, anepříjemných dlouhodobých rizik, vněž může vyústit nevratné ničení přírody, na straně druhé. Stím, jak vyhlížíme budoucí věk antropocénu– horizont roku 2040–, se vynořuje mnoho složitých otázek, které se dotýkají míru aválky, života asmrti. Uvidíme, do jaké míry se arktický režim dokáže přizpůsobit novým projevům nacionalismu, zda těžba surovin skutečně může pokračovat udržitelným způsobem azda může Arktida jako zóna míru aspolupráce přežít měnící se globální politickou dynamiku, která na ni dopadá. Eseje vtomto svazku nabízejí důležité perspektivy na zásadní problémy, které jsou ve hře, ana procesy, které zde probíhají. 89 A. Vaughan: How the Coronavirus Has Impacted Climate Change– For Good and Bad, New Scientist, 14. 10. 2020, https://www.newscientist.com; B. Gates: COVID-19 Is Awful: Climate Change Could Be Worse, Gates Notes, 4. 8. 2020, https://www.gatesnotes.com. 51 Kapitola 1 Měnící se úhly pohledu: konkurenční politické narativy a budoucnost Arktidy Oran R. Young Politické narativy jsou interpretační rámce, které analytici aodborníci zpraxe vytvářejí apoužívají, aby nám usnadnili metodické akoherentní přemýšlení ootázkách, které vyvstávají vpolitických arénách. Protože takovéto narativy jsou sociální konstrukty, není možné jejich základní prvky falzifikovat. Politické narativy mají nicméně velký vliv nejen na tvorbu agendy, kdy pomáhají pojmenovávat nové otázky azasazovat je jako témata kúvaze do interpretačního rámce vrůzných politických arénách, ale vkonkrétnějším slova smyslu také na posuzování výhod anevýhod alternativních způsobů řešení problémů, které se vrámci dané agendy dostávají do popředí. Někdy se stává, že jeden atraktivní narativ začne vurčité tematické oblasti převládat, takže panuje široká shoda na tom, jakým způsobem je třeba uvažovat ourčitých otázkách, které se vdané oblasti objevují. Jindy se naopak opozornost těch, kdo působí vpolitických arénách, ucházejí různé vzájemně si konkurující narativy. Vtakových případech často debaty ovhodnosti různých narativů hrají důležitější roli spíše jako determinanty vzájemné shody či neshody tvůrců politiky než jako rozdíly vpohledu na věcné otázky. Politické narativy nejsou jen výsledkem nezaujatého úsilí vysvětlovat nebo předpovídat vývoj událostí ve veřejné sféře. Projevují se vnich názory těch, kdo je vytvářejí apoužívají: zájmy tvůrců politiky azástupců nestátních aktérů aintelektuální preference vědců akomentátorů. To znamená, že snaha utvářet převládající politické narativy adebaty orelativních výhodách různých narativů pro interpretaci vývoje vreálném světě je svou povahou politická. Jak odborníci zpraxe, tak analytici vytvářejí apoužívají narativy, vnichž se projevuje jejich vlastní způsob myšlení akteré staví do příznivého světla jimi preferované interpretace 52 reality. To však význam politických narativů nijak nesnižuje. Naopak, snáze tak pochopíme, proč debaty oadekvátnosti různých narativů často trvají tak dlouho aproč mohou vurčitých specifických souvislostech vyvolávat ostré spory. Vtéto kapitole aplikuji tyto poznatky opolitických narativech na soudobé dějiny Arktidy scílem vysvětlit pozoruhodný rozmach iniciativ na podporu spolupráce vtomto regionu vobdobí po konci studené války aposilování protichůdných perspektiv na otázky týkající se Arktidy vposledních letech, což je vývoj, kvůli němuž je stále obtížnější nacházet oboustranně přijatelná řešení významných problémů vArktidě vpolitické agendě dnešní doby. Narativ, který zde budu nazývat narativem arktické zóny míru, se poprvé dostal do středu pozornosti na konci osmdesátých let dvacátého století abyl teoretickým základem řady opatření voblasti vzájemné spolupráce, která arktické státy začaly uplatňovat vdevadesátých letech dvacátého století. Zvláštní význam mezi těmito iniciativami mělo přijetí Strategie ochrany životního prostředí vArktidě vroce 1991 azaložení Arktické rady vroce 1996, spolu sřadou dalších aktivit realizovaných pod záštitou Rady vprvním desetiletím jednadvacátého století (např. Hodnocení klimatických dopadů na Arktidu, dokončené vroce 2004, Hodnocení námořní dopravy vArktidě, dokončené vroce 2009). Na přelomu prvního adruhého desetiletí jednadvacátého století se však všeobecná shoda na tomto narativu arktické zóny míru začala vytrácet atento proces dále zrychlil vněkolika posledních letech. Vtomto ohledu je pozoruhodné, že nevznikl pouze jeden nový narativ, který by jako převládající interpretační rámec nahradil původní narativ arktické zóny míru. Mnozí ve svém jednání nadále vycházejí zhlavních principů tohoto narativu, objevily se však hned tři další alternativní rámce, které se nyní ucházejí opozornost tvůrců politiky. Vtéto kapitole budu tyto vzájemně si konkurující narativy nazývat narativ globální klimatické krize, narativ energie ze severu anarativ arktické silové politiky. Je otázka, jak se vzájemné soutěžení mezi těmito narativy bude vyvíjet vnásledujících letech. Nepochybuji však otom, že výsledek bude mít dalekosáhlé důsledky pro další vývoj mezinárodních vztahů vArktidě, aobecněji na to, jaké místo Arktida vpříštích letech zaujme vširším globálním řádu. Tyto úvahy rozvíjím vněkolika krocích.90 Začínám stručným výkladem oobsahu narativu arktické zóny míru avyjadřuji se kjeho dopadu 90 Následující popis vychází zmých vlastních zkušeností, které jsem získal jako přímý pozorovatel dění vArktidě avněkterých případech jejich aktivní účastník od sedmdesátých let dvacátého století. Vprůběhu osmdesátých let jsem vypracoval koncept „věku Arktidy“ astal 53 na tvorbu politiky. Dále líčím, jak došlo kerozi konsenzu na tomto narativu anástupu tří konkurenčních narativů. Akonečně obracím svou pozornost kbudoucnosti apředkládám několik úvah opravděpodobném vývoji od dvacátých let jednadvacátého století dále, přičemž se soustředím na téma vzniku azániku interpretačních rámců pro problémy Arktidy ana otázku, co to bude znamenat pro ty, kdo se zabývají nejen budoucností samotného regionu, ale také širšími otázkami místa Arktidy vglobálním řádu. Narativ arktické zóny míru 1. října 1987 Michail Gorbačov ve svém projevu vMurmansku vyzval ktomu, aby se kArktidě přistupovalo jako k„zóně míru“, ainicioval spolupráci na řešení celé řady problémů včetně kontroly zbrojení, komerční lodní dopravy, ochrany životního prostředí avědeckého výzkumu. Panuje široká shoda na tom, že vtomto projevu byl poprvé veřejně na vysoké úrovni zformulován politický narativ, který se mezi analytiky aodborníky zpraxe zabývajícími se Arktidou začal objevovat už od poloviny osmdesátých let dvacátého století.91 Mezinárodní spolupráce vArktidě, která vycházela ztouhy oslavit konec studené války azeroze bipolárního řádu po zhroucení Sovětského svazu vposledních dnech roku 1991, se zdála zajímavá pro arktické státy, ale zároveň nevedla ktakovým důsledkům vglobálním měřítku, aby vzbudila zájem ostatních členů mezinárodního společenství.92 Za těchto okolností se vize Arktidy jako svébytné „zóny míru“ rychle ujala azáhy vyústila vzaložení Mezinárodního vědeckého výboru pro Arktidu vroce 1990 apřijetí Rovaniemské deklarace, jíž byla schválena Strategie ochrany životního prostředí Arktidy, vroce 1991. se aktivním členem skupiny prosazující myšlenku Arktidy jako svébytného regionu svlastním politickým programem. Jako účastník jsem působil na pozicích spolupředsedy Pracovní skupiny pro mezinárodní vztahy vArktidě, místopředsedy skupiny Mezinárodního vědeckého výboru pro Arktidu, předsedy Rady guvernérů Arktické univerzity, spolupředsedy Řídícího výboru pro Zprávu olidském rozvoji vArktidě apředsedy Řídícího výboru pro projekt arktické správy. Témata, jimiž se zabývám vtéto kapitole, by bylo možné rozpracovat do větší hlouby spomocí obsahové analýzy oficiálních dokumentů, rozhovorů súčastníky, kritického přehledu sekundární literatury adalších souvisejících metod. 91 Michail Gorbačov: řeč vMurmansku, slavnostní setkání při příležitosti udělení Leninova řádu amedaile Zlaté hvězdy městu Murmansk, 1. 10. 1987, https://www.barentsinfo.fi. 92 Oran R. Young: Is It Time for aReset in Arctic Governance?, Sustainability 11 (2019), 4497, doi:10.3390/su11164497. 54 Vrámci narativu arktické zóny míru, tak jak vykrystalizoval vletech 1987–1991, se vyvinula řada vzájemně spjatých principů.93 Prvním anejdůležitějším znich je předpoklad, že cirkumpolární Arktida je vmezinárodním měřítku svébytným regionem svlastní politickou agendou. Definičními znaky této agendy je společný závazek usilovat oochranu životního prostředí aširší snaha prosazovat udržitelný rozvoj na cirkumpolárním severu. Zadruhé, hlavními hráči varktické aréně jsou arktické státy samy; mohou aměly by hrát hlavní roli při řešení arktických otázek, bez ohledu na preference vnějších subjektů. Zatřetí, zvláštní pozornost zasluhuje úhel pohledu původních obyvatel Arktidy, kteří žijí na Dálném severu po staletí aprávem považují Arktidu za svou domovinu. Především však Arktida zhlediska existence afungování účinných systémů správy není vakuum. Na rozdíl od Antarktidy vobdobí před uzavřením Smlouvy oAntarktidě vroce 1959 pevninské části Arktidy jednoznačně spadají pod jurisdikce arktických států. Její mořské části podléhají platnému mořskému právu, tak jak je formulováno vÚmluvě OSN omořském právu avsouboru souvisejících dohod. Arktické státy jsou připraveny pracovat společně vtomto rámci ainiciativně zavádět další doplňková opatření, která usnadní spolupráci votázkách ochrany životního prostředí audržitelného rozvoje vregionu.94 Platnost těchto principů nebyla nezpochybnitelná.95 Dokonce ina konci osmdesátých let dvacátého století mnohé zenvironmentálních problémů Arktidy (např. dopad radioaktivních kontaminantů, perzistentních organických znečišťujících látek, stratosférického úbytku ozónu) vycházely původně odjinud než zArktidy. Opovaze členství ve skupině arktických států se přeli ti, kdo zdůrazňovali primát pěti států spobřežím uSeverního ledového oceánu (A5), na jedné straně, ati, kdo prosazovali širší perspektivu apřipojení Finska, Islandu aŠvédska kA5, čímž vznikla dnes známá sestava A8, na straně druhé. Američtí tvůrci politiky se na samotnou myšlenku, že se kArktidě má přistupovat jako ke svébytnému regionu, dívali skepticky, zejména poté, co se Spojené státy staly jedinou zbývající supervelmocí, které šlo oto, aby si zachovala svůj globální profil.96 Krozpačitým výsledkům vedla kvůli geografické 93 O. R. Young: Is It Time for aReset in Arctic Governance? 94 Ilulissatská deklarace, deklarace osprávě Severního ledového oceánu, přijatá 28. 5. 2008, https://cil.nus.sg. 95 O. R. Young: Constructing the ‚New‘ Arctic: The Future of the Circumpolar North in aChanging Global Order, Outlines of Global Transformation 12 (2019), s.6–24. 96 J. English: Ice and Water: Politics, Peoples, and the Arctic Council, Toronto: Allen Lane 2013. 55 asymetrii mezi eurasijskou Arktidou azápadní Arktidou dokonce isnaha ovymezení jižních hranic regionu. Přesto se ukázalo, že narativ arktické zóny míru je pro mnohé atraktivní, avdiplomatických kruzích se rychle prosadil.97 Výsledkem bylo, že 14.června 1991 Kanada, Dánsko, Finsko, Island, Norsko aRusko (tehdy formálně stále ještě Sovětský svaz), Švédsko aSpojené státy podepsaly Rovaniemskou deklaraci oochraně životního prostředí vArktidě.98 Tato ministerská deklarace, ačkoli se nejedná oprávně závazný dokument, upevnila úlohu skupiny A8, zahájila Strategii ochrany životního prostředí Arktidy audělila mandáty čtyřem pracovním skupinám, které se měly začít zabývat řadou otázek od dopadů znečišťujících látek po ochranu arktické flóry afauny aarktického mořského prostředí. Protože většina ostatních považovala Arktidu za okrajovou oblast, která má relativně malý význam pro obyvatele jiných částí světa, nechali tento proces probíhat, aniž by se snažili vývoj událostí aktivněji ovlivňovat, alespoň vprvních letech. Do značné míry díky úsilí pracovních skupin aentuziastickému zapojení vládních představitelů vinstitucích mimo ministerstva zahraničních věcí členských států se velmi snadno povedlo uvést návrhy mechanismů arktické spolupráce do praxe, čímž zároveň vzniklo společenství nadšených účastníků.99 A8 tento příhodný okamžik využila ave stopách Kanady, která šla příkladem anad rámec běžné arktické politické agendy prosazovala také cíle udržitelného rozvoje, rozšířila aprohloubila mezinárodní spolupráci vArktidě přijetím Ottawské deklarace ozaložení Arktické rady 19. září 1996.100 Přestože ani Rada není založena naprávně závazném dokumentu, tímto krokem došlo kupevnění role A8, rozšíření vize narativu arktické zóny míru aformálnímu uznání role domorodých národů vArktidě jako stálých účastníků snah oprosazení mezinárodní spolupráce vregionu. Jak poměrně detailně zdokumentovali jiní, připravilo založení Rady půdu pro celou řadu významných iniciativ, které následovaly vrychlém sledu jedna za druhou vdalších letech avycházejí všechny ze společného interpretačního rámce.101 97 O. R. Young: Creating Regimes: Arctic Accords and International Governance, Ithaca, New York: Cornell University Press 1998. 98 Deklarace zRovaniemi– Deklarace oochraně životního prostředí vArktidě, přijatá 14. 6. 1991, https://arcticcircle.uconn.edu. 99 D. P. Stone: The Changing Arctic Environment: The Arctic Messenger, Cambridge: Cambridge University Press 2015. 100 Ottawská deklarace, Deklarace ozřízení Arktické rady, přijatá 19. 9. 1996, http://hdi/handle .net/11374/85/. 101 D. Nord: The Arctic Council: Governance within the Far North, London: Routledge 2016; M.Smieszek: Informal International Regimes. 56 Rostoucí význam konkurenčních narativů Fakt, že není možné falzifikovat hlavní principy politických narativů, ještě neznamená, že jsou tyto narativy imunní vůči změnám vpolitické krajině nebo konkurenci alternativních narativů, které jsou atraktivní pro jinak orientované analytiky aodborníky zpraxe. Jaký význam má tento postřeh pro vývoj, který se týká Arktidy? Mnozí pozorovatelé začali vposledních letech hovořit o„nové“ Arktidě apřemýšlet opotřebě hledání nových cest vtéto nové Arktidě.102 Ale rozhodujícím vývojem vkontextu této diskuse je, že ze spolupůsobení několika sil vyšlo jasně najevo, že arktický region je úzce provázaný sokolním světem, adokonce scelým globálním řádem, aže je tím zpochybněna premisa, že Arktida je svébytný region svlastní politickou agendou.103 Spolu stím, jak se tyto vazby svnějším světem postupem času upevňují, začalo stále více analytiků aodborníků zpraxe pochybovat oplauzibilitě hlavních principů narativu arktické zóny míru. Zaprvé, avjistém ohledu je to vůbec nejdůležitější aspekt, je zde soubor biofyzikálních vazeb, který zahrnuje zejména klimatický systém Země, ale zasahuje idalší významné systémy (např. systém cirkulace vglobálním oceánu), apropojuje Arktidu se systémem Země jako celkem. Zásadní je, že dopady změny klimatu vArktidě jsou rychlejší adrastičtější než kdekoli jinde na této planetě:104 povrchová teplota se vArktidě zvyšuje více než dvakrát rychleji; polární mořský led ustupuje aztenčuje se sdosud nevídanou rychlostí; ve studených vodách se zvláště výrazně projevuje acidifikace; permafrost se rozkládá abortí; vdůsledku tání na povrchu grónského ledového příkrovu přibývá vseverním Atlantském oceánu sladká voda. Není ani třeba dodávat, že tento vývoj, který lze zvelké části přičítat vnějším vlivům, působí mimořádně vážné problémy komunitám vArktidě, které se musí vyrovnávat sdopady dramatických změn, včetně eroze pobřeží, tání věčně zmrzlé půdy, změn vdistribuci ryb amořských savců adalších. 102 A. Anderson: After the Ice. Life, Death, and Geopolitics in the New Arctic, New York: Smithsonian Books 2009. 103 R. W. Corell et al. (ed.): The Arctic in World Affairs: ANorth Pacific Dialogue on Global-Arctic Interactions, Busan– Honolulu: KMI and EWC 2019. 104 AMAP, Arctic Climate Change Update 2019, Tromsø, Norway: Arctic Monitoring and Assessment Programme of the Arctic Council, 2019; NOAA, NOAA Arctic Report Card 2019, https:// arctic.noaa.gov. 57 Události vArktidě, knimž dochází vdůsledku změny klimatu, mají také dalekosáhlé globální důsledky.105 To je zčásti dáno funkcí zpětnovazebních procesů, při nichž úbytek mořského ledu asněhové pokrývky azvětšující se plocha jezer stavnou vodou vedou ke zvýšené absorpci slunečního záření. Je to také funkcí systémové dynamiky, kdy dopady změny klimatu vArktidě změnou polárního tryskového proudění asystému cirkulace globálního oceánu vdůsledku proudění sladké vody do Severního ledového oceánu aseverní části Atlantského oceánu ovlivňují typické meteorologické jevy na severní polokouli.106 Přesvědčení, že je reálné nakládat sArktidou jako soblastí zbiofyzikálního hlediska samostatnou, už není udržitelné. Stále častější politickou reakcí na získané poznatky je, že se oArktidě uvažuje vrámci nově se prosazujícího narativu globální klimatické krize. Tento narativ vychází zpředpokladu, že vsoučasné době čelíme nejen problémům sklimatem, ale skutečné klimatické krizi, která se projevuje vglobálním měřítku. Askutečně je třeba uznat, že řešení této krize je, nebo by mělo být, prvořadým zájmem tvůrců politiky na všech úrovních. VArktidě ovlivňuje tento environmentální narativ jak zmírňování dopadů změny klimatu, tak adaptaci na ně. Vprvé řadě je nezbytné co nejvíce omezit nebo zcela ukončit činnosti související stěžbou obrovských zásob uhlovodíků, které se nacházejí voblastech vysoko na severu. Je také naléhavě třeba vyvinout soustředěné úsilí na řešení disruptivních dopadů změny klimatu na blahobyt obyvatel Arktidy apodniknout všechny potřebné kroky, které povedou kminimalizaci poškozování arktických ekosystémů. Celkově přijímání narativu globální klimatické krize naznačuje, že nemá smysl uvažovat oArktidě jako osvébytném regionu svlastní politickou agendou. Arktidu je spíše třeba zasadit do globální perspektivy avyhodnocovat jak vývoj vtomto regionu, tak vdopady tohoto vývoje na globální systémy zpohledu Země jako systému. Je paradoxní, ikdyž ne překvapivé, že se někteří analytici aodborníci zpraxe raději zaměřují na to, do jaké míry tyto biofyzikální síly přispěly ktomu, že je Arktida přístupnější aže se objevily nové možnosti pro průmyslová odvětví, která usilují otěžbu přírodních zdrojů vregionu ajejich transport na trhy na jihu. Vedoucí představitelé postsovětského Ruska se rozhodli učinit základem ekonomické rekonstrukce své země 105 M. C. Serreze: Brave New Arctic: The Untold Story of the Melting North, Princeton: Princeton University Press 2018. 106 R. W. Corell: The Arctic: Tomorrow’s Changes … Today!, in: Whither the Arctic Ocean, ed. P.Wassmann: Bilbao 2021, s.21–32. 64 důvěru, že dovede účinně jednat vjiných oblastech. Přesto může být Arktická rada se svými pracovními skupinami, které přebírají odpovědnost za významné iniciativy, tím pravým orgánem pro řešení podobných problémů, ojakých jsme hovořili vpředchozím odstavci. Ztoho, co jsme uvedli, vyplývá, že votázkách správy Arktidy nastal čas na nový začátek, že se má Arktická rada zaměřit na otázky, které je sama schopna účinně řešit, aže se má obrátit na jiné orgány, aby se zabývaly problémy, při jejichž řešení nelze dosáhnout pokroku bez zohledňování vztahů mezi Arktidou aglobálním systémem.121 To může být pro některé zklamáním, zejména pro ty, kdo věří, že Arktida se může držet stranou jako zóna míru aže mechanismy jako Arktická rada mohou dokonce do jisté míry podpořit iniciativy spolupráce, jejichž cílem je zmírnit konflikty vjiných regionech. Ale to nejlepší, co na této křižovatce můžeme udělat, je arktickou agendu rozdělit ajednotlivé problémy alokovat do těch politických arén, kde je největší šance na jejich efektivní řešení. Alternativní řešení by znamenalo riskovat, že se velmi reálné úspěchy posledních třiceti let rozplynou ve vzájemných sporech, kvůli niž bychom příliš neměli naději, že dosáhneme konstruktivních výsledků vzáležitostech týkajících se přímo Arktidy. Zajímavé je, že vývoj vtomto smyslu může vést ksituaci, kdy se vrůzných prostředích budou uplatňovat různé politické narativy. Narativ arktické zóny míru tak může být rámcem pro snahy ořešení řady specifických arktických otázek vprostředí, jako je Arktická rada, ajeden nebo více dalších narativů mohou být zdrojem komplexních úvah ovazbách mezi Arktidou acelkovým globálním řádem. 121 O. R. Young: Is It Time for aReset in Arctic Governance? 65 Kapitola 2 Ochrana přírody v Arktidě Henry P. Huntington Úvod VArktidě působí řada mezinárodních institucí aorganizací. Arktická rada je státy řízené fórum, které podporuje mezivládní spolupráci svých členů. Na její práci se jako stálí členové podílejí také arktické domorodé národy (zastoupené prostřednictvím svých konkrétních organizací) adále nearktické státy se statusem pozorovatele adalší subjekty.122 Severské fórum je konsorcium orgánů státní správy na subnacionální úrovni, které umožňuje sdílet ideje aaktivity týkající se Arktidy.123 Severní polární kruh je nevládní fórum pro podniky adalší subjekty, které na této platformě mohou diskutovat oArktidě anavazovat kontakty vrámci celého regionu iza jeho hranicemi.124 Mezinárodní vědecký výbor pro Arktidu sdružuje výzkumné organizace avědce.125 Různé smlouvy adohody slouží podpoře bilaterální amultilaterální spolupráce voblasti práv původních obyvatel, komerční lodní dopravy, ochrany ledních medvědů, řízení rybolovu, lovu mořských savců, likvidace úniků ropy, operací pátrání azáchrany, přeshraničního cestování, vědeckého výzkumu avmnoha dalších oblastech, ať už se dotýkají vztahů mezi lidmi nebo vztahů lidí kživotnímu prostředí.126 122 https://arctic-council.org/en/about/. 123 https://www.northernforum.org/en/the-northern-forum/about-us. 124 http://www.arcticcircle.org/about/about/. 125 https://iasc.info/iasc/about-iasc. 126 Srov. O. R. Young: The Internationalization of the Circumpolar North: Charting aCourse for the 21st Century, http://www.thearctic.is. 66 Pozoruhodné je, že mezinárodní spolupráce je už dlouhou dobu typickým rysem, kterým se Arktida vyznačuje. Norové Fridtjof Nansen aHjalmar Johansen se po své epické cestě na severní pól po mořském ledu vrátili sbritskou expedicí přes ruskou Zemi Františka Josefa.127 Vříjnu 1988 připlul kBarrow na Aljašce ruský ledoborec, aby pomohl prorazit únikovou cestu pro plejtvákovce šedé, kteří uvízli ve zmenšujícím se otvoru vledu. Spor oHans Island mezi kanadským ostrovem Ellesmere aGrónskem doprovází kuriozní praxe, kdy každá strana vznáší na tento ostrov územní nároky tím, že na něm pro druhou zanechává lahev skořalkou. Rusko aSpojené státy se sice střetávají kvůli Krymu, Sýrii adalším sporným otázkám po celém světě, ale přesto v2018 předložily společný návrh na stanovení lodních tras vBeringově průlivu, který přijala Mezinárodní námořní organizace.128 Nepočetné zbývající hraniční spory nemají větší význam, není pravděpodobné, že by vedly kvážnějšímu konfliktu, asnad právě proto lze očekávat, že zde zůstanou tak, jak jsou, přinejmenším do té doby, než se oně někdo začne opravdu zajímat.129 Vtéto kapitole se zabývám vyhlídkami ochrany přírody vArktidě, jak se jeví vzhledem ksoučasnému stavu spolupráce ainstitucí vArktidě, chybějící konzistentní apřesvědčivé vizi pro Arktidu, rozhodnutím, před nimiž stojíme, amožným cestám dalšího vývoje vnásledujících dvou desetiletích. Arktida dnes Je Arktida díky svým etablovaným institucím adlouhodobému kapitálu dobré vůle dobře připravena na environmentální asociální změny? Vněkterých ohledech můžeme být jako společnost optimisty.130 Kdybychom vArktidě hledali nejbližší analogii historických závodů opůdu ve Spojených státech, byla by jí snaha vymezit práva na rozšířené kontinentální šelfy. Rusko sice vztyčilo symbolickou vlajku na mořském dně na severním pólu, ale územní nároky nebudou vyznačovány aposuzovány 127 F. Nansen: Farthest North, New York: Harper 1907. 128 Maritime Executive: IMO authorizes new Bering Sea routing, 26. 5. 2018, https://www.maritime -executive.com. 129 Viz kapitolu Suzanne Lalondeové vtomto svazku osporu Kanady aSpojených států ostatus Severozápadního průjezdu. 130 Viz kapitolu Lassi Heininena vtomto svazku ospolupráci vArktidě a„arktickém paradoxu“ oteplování, které vede květší těžbě ropy, což zase vede květšímu oteplování. 67 na volném moři, ale vyhodnocovány postupy stanovenými vÚmluvě OSN omořském právu.131 Mezinárodní námořní organizace vytvořila Polární předpis, který vstoupil vplatnost 1. ledna 2017, tak aby se mohl používat, jakmile dojde kočekávanému nárůstu komerční lodní dopravy.132 Devět zemí aEvropská unie podepsaly vříjnu 2018 Dohodu oprevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu. Vdobě přípravy tohoto textu čeká tento doklad obezřetného přístupu křízení rybolovu na ratifikaci už jen jedinou zemí, aby mohl vystoupit vplatnost.133 Iňupiatové ze severní Aljašky aInuvialuitové ze severozápadní Kanady uzavřeli dohody opřeshraniční spolupráci týkající se péče olední medvědy adalší druhy.134 Významný současný projekt těžby přírodních zdrojů, vněmž jde ozpracovávání zkapalněného zemního plynu na poloostrově Jamal vseverním Rusku, je společným podnikem společností zRuska, Číny aFrancie, které se všechny řídí normami pro mezinárodní obchodní partnerství.135 Přesto však můžeme být jako společnost také pesimisty. Arktické přírodní zdroje, rybami aropou počínaje anámořními trasami aturistickými atrakcemi konče, přitahují pozornost vglobálním měřítku. Stouto pozorností se pojí také hmotné zájmy atlak developerů.136 Arktida není imunní vůči průmyslovým haváriím aznečištění může životní prostředí vArktidě poškodit stejně jako kdekoli jinde. Přísná opatření na ochranu přírody na jednom místě snadno zmaří neomezená těžba jinde, protože ryby ani uniklá ropa se nezastaví na státních hranicích nebo na okraji chráněné oblasti. Globální problém perzistentních organických látek byl postupně čím dál evidentnější vosmdesátých adevadesátých letech dvacátého století, kdy byla uarktických druhů aobyvatel Arktidy zjištěna 131 N. Matz-Lück: Planting the Flag in Arctic Waters: Russia’s Claim to the North Pole, Göttingen Journal of International Law 1, 2 (2009), s.235–255, doi: 10.3249/1868-1581-1-2-matz-lueck; K.Doods: Flag Planting and Finger Pointing: The Law of the Sea, the Arctic and the Political Geographies of the Outer Continental Shelf, Political Geography 29, 2 (únor 2010), s.63–73, https://doi.org/10.1016/j.polgeo.2010.02.004. Viz také N. Bayat Grajewski: Russia’s Great Power Assertion: Status-Seeking in the Arctic, St Antony’s International Review 13: 1, The Politics of Uncertainty (květen 2017), s.141–163, https://www.jstor.org. 132 Mezinárodní námořní organizace, Mezinárodní předpis pro lodi operující vpolárních vodách (Polární předpis), http://www.imo.org/en/MediaCentre/HotTopics/polar/Documents /POLAR%20CODE%20TEXT%20AS%20ADOPTED.pdf. 133 Dohoda oprevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu, podepsaná vIlulissat, Grónsko, 3. 10. 2018. https://www.dfo-mpo.gc.ca. 134 N. L. Kanayurak: ACase Study of Polar Bear Co-Management in Alaska, nepublikovaná magisterská práce, University of Washington, Seattle 2016. 135 Yamal Liquified Natural Gas, oprojektu, 2015. http://yamallng.ru. 136 Viz kapitolu Holma Olsena vtomto svazku oprávech arktických národů rozhodovat osvé vlastní budoucnosti. 68 vysoká hladina těžkých kovů aperzistentních organických polutantů, ato daleko od míst, kde se tyto kontaminující látky vyráběly apoužívaly.137 Globální problém plastového odpadu vsoučasné době zasahuje iArktidu, znečišťuje pláže aspolu spotravou jej vstřebávají ryby, ptáci asavci.138 Přestože vArktidě působí celá řada různých institucí aspolupráce probíhá na mnoha úrovních, dochází nadále kplíživé degradaci, kdy nesčetná rozhodnutí aaktivity na nižší úrovni narušují environmentální akulturní integritu. Jednotlivě mohou být tyto změny zanedbatelné, amnohé znich jsou dokonce vítány jako forma pokroku, protože přinášejí pracovní místa apříležitosti tam, kde jich dříve moc nebylo. Ve skutečnosti nejde onic nového. Po staletí se lidé znižších zeměpisných šířek vydávají daleko na sever za kožešinami, velrybami, mrožovinou, zlatem, ropou adalšími komoditami. Do obchodu stěmito produkty se často zapojovali místní obyvatelé.139 Avdůsledku toho byla na konci devatenáctého ana začátku dvacátého století zdecimována populace velryb grónských,140 vosmdesátých letech dvacátého století téměř vymizela zcentrální části Beringova moře treska pestrá141 avletech 1994–1995 došlo vruské Komijské republice kmasivnímu úniku ropy zpoškozeného ropovodu. Vkvětnu 2020 došlo vKrasnojarském kraji kúniku nafty společnosti Norilsk, která zaplavila řeky. Tato pustošivá průmyslová havárie pokračuje, ikdyž je méně rozsáhlá než ta, která se odehrála vKomi vdevadesátých letech minulého století.142 Výuka ve školách poskytuje formální vzdělání, ale často na úkor předávání 137 Arctic Monitoring and Assessment Programme, The Arctic Assessment Report, Oslo: AMAP, 1997. Viz také Persistent Organic Pollutants: AGlobal Issue, AGlobal Response, https://www .epa.gov. Srov. J. Ma– H. Hung– C. Tian et al., Revolatilization of Persistent Organic Pollutants in the Arctic induced by Climate Change, Nature Climate Change 1 (2011), s.255–260, https://doi.org/10.1038/nclimate116. 138 I. Peeken– S. Primpke– B. Beyer et al.: Arctic Sea Ice is an Important Temporal Sink and Means of Transport for Microplastic, Nature Communications 9 (2018), article 1505. https://doi .org/10.1038/s41467-018-03825-5. 139 J. R. Bockstoce: Fur and Frontiers in the Far North, New Haven: Yale University Press 2010. 140 J. R. Bockstoce: Whales, Ice &Men, Seattle: University of Washington Press 1986. Viz také J.McCannon: AHistory of the Arctic: Nature, Exploration and Exploitation, London: Reaktion Books 2012. 141 National Oceanic and Atmospheric Administration: All-Nation Historical Catch of Pollock from the Bering Sea 1977–2006, https://www.afsc.noaa.gov. 142 Arctic Monitoring and Assessment Programme, The Arctic Assessment Report. Viz také H.Glanville et al.: A20,000-tonne Oil Spill is Contaminating the Arctic– It Could Take Decades to Clean Up, The Conversation, 14. 7. 2020, https://theconversation.com; A. Kireeva: Oil Spill in Russian Artic had Many Causes, Environmentalists Say, Bellona, 22. 6. 2020, https:// bellona.org. 69 tradičních znalostí, které se získávaly dlouhodobou praktickou činností aspoluprací na pevnině ina moři. Zaměstnání zajišťuje příjem, ale často na úkor času, který by mohl být věnován lovu, rybolovu asběru. Národní jazyky jsou praktické, ale přicházíme odomorodé jazyky akulturní dědictví.143 Uvízli jsme tak vurčitém dilematu. Stará Arktida se potýkala schudobou, nízkou průměrnou očekávanou délkou života adalšími nežádoucími jevy premoderního světa. Modernizace se neobešla bez vážných problémů, ale přinesla mnoho výhod, včetně prodloužení průměrné očekávané délky života azmírnění chudoby, přestože ve většině zemí zůstávájí průměrné hodnoty varktické části země pod národním průměrem.144 Rozvoj arktických přírodních zdrojů je jednou zmožností, jak tyto benefity financovat, nemají-li arktické oblasti spoléhat pouze na štědrost národních vlád na jihu. Ale rozvoj ssebou přináší své vlastní problémy, které narůstají spolu stím, jak se průmyslové aktivity na pevnině ina moři rozšiřují aponechávají arktickým druhům aobyvatelům stále méně nedotčených oblastí. Tento trend můžeme sledovat po celém světě, kdy se zdávných domovů stávají „nové hranice“, které se následně promění vosídlené oblasti avnichž zůstane jen hrstka reliktů minulosti, ukrytých vparcích, vystavených vmuzeích nebo zachovaných na mapách jako místní jména. Za vizí pro Arktidu Může Arktida ztéto vyšlapané cesty uhnout anajít způsob, jak si uchovat svou osobitost azároveň umožnit arktickým národům další rozvoj? Jsou naše současné instituce schopné tento úkol splnit? První otázka zůstává otevřená. Avýsledky znedávné minulosti asoučasnosti naznačují, že odpověď na druhou otázku zní „ne“. Uvědomit si, že společnost je skutečně na této cestě, je prvním krokem, který musíme udělat, abychom se z ní dostali. Vzhledem křídkému osídlení aobtížné dostupnosti není přítomnost člověka varktické krajině často příliš patrná. Při pohledu zblízka se nám však naskýtá jiný obrázek. Na silnice, doly, kempy pro sportovní rybolov adalší lidmi vytvořenou 143 Conservation of Arctic Flora and Fauna, The Arctic Biodiversity Assessment, Akureyri, Iceland: Conservation of Arctic Flora and Fauna, 2013. 144 Arctic Monitoring and Assessment Programme, The Arctic Assessment Report; Arctic Human Development Report, Stefansson Arctic Institute, Akureyri, Iceland 2004. 70 infrastrukturu narážíme po celé Arktidě. Jak jsme již zmínili, kontaminanty aplasty najdeme, kam se jen podíváme. Vlády apodniky připravují plány, které pokrývají mapu dalšími rozvojovými projekty. Hodnotíme dopady na životní prostředí adospíváme kzávěru, že jedna nová aktivita navíc příliš neuškodí. Anedbáme na váhu historie, poučení zjiných případů askutečnost, že mnoho malých ran může způsobit velkou škodu. Druhá možnost jak se zoné vyšlapané cesty dostat, je rozvinout vizi Arktidy, jaká by mohla být.145 Zrádným aspektem plíživé degradace je, že si sotva všimneme, co se odehrává. Ke každé dramatické události, jakou byl rozpad populace tresek vokolí Newfoundlandu, můžeme doplnit mnoho původně mohutných rybích tahů, znichž postupně zůstaly jen nepatrné zbytky, které vydají jen na symbolický rybolov.146 Ropná pole, kdysi koncentrovaná vokolí Prudhoe Bay na severu Aljašky, se nyní táhnou stovky mil podél pobřeží ado vnitrozemí arozšiřují se idál na moře.147 Když je něčeho dostatek, máme to za garantované aspokojíme se snepatrným zlomkem toho, co kdysi bývalo aco by zase mohlo být. Omezená očekávání vedou komezeným výsledkům, které naše očekávání dále omezují. Naše vize pro Arktidu by ale měla vycházet ztoho, že toho čekáme hodně. Naše současné instituce selhávají vobou ohledech. Především nám chybí přesvědčivá vize Arktidy, která by pulzovala životem. Vedoucí představitelé aúředníci říkají, co mají, oopatřeních, která jsou přijímána, aby se předešlo kulturním aenvironmentálním ztrátám, ale jen velmi málo toho slyšíme oopatřeních pro něco pozitivního. Naše očekávání se soustředí na to, jak zvládneme nárůst lodní dopravy arybolovu, zvýšenou těžbu ropy azemního plynu, další doly nebo větší počty turistů. Nediskutujeme ale otom, zda bychom neměli nastavit limity tak, aby donekonečna nenarůstala stopa, kterou zde za sebou jako lidé zanecháváme, nebo otom, jak by mohla vypadat živoucí arktická společnost– nikoliv pouhá kopie společností dále na jihu. Místo toho se dál chováme tak, jako by Arktida snesla, cokoli si usmyslíme, jako by všechny naše zkušenosti zjiných částí světa byly na severu irelevantní. Žádná znašich stávajících institucí toho nedělá dost pro to, abychom se probrali znašeho 145 Kvývoji arktických narativů ajejich vzájemné konkurenci viz kapitolu Orana Younga vtomto svazku. 146 Callum Roberts: The Unnatural History of the Sea, Washington, DC: Island Press 2008. 147 Conservation of Arctic Flora and Fauna, Arctic Flora and Fauna: Status and Conservation, Helsinki: Edita, 2001. Srov. E. M. Gilmer: Judges Weigh Trump’s Bid to Reopen Parts of Arctic to Drilling, Bloomberg Law, 6. 6. 2020, https://news.bloomberglaw.com/environment-and-energy/judges -weigh-trumps-bid-to-reopen-parts-of-arctic-to-drilling. 71 pohodlného sebeuspokojení, snímž předpokládáme, že všechno bude nějak vpořádku, že vyšlapaná cesta musí být ta správná. Zadruhé nemáme žádný účinný nástroj, sjehož pomocí bychom mohli posuzovat, měřit azvládat kumulativní účinky desítek, stovek atisíců drobných aktivit po celé Arktidě, ato vkrátkodobém ani dlouhodobém horizontu. Věda na tento úkol prozatím nestačí ažádná znašich institucí nemá takové možnosti, aby dokázala sama usměrňovat všechny lidské aktivity. Místo toho si sami blahopřejeme ktomu, že jsme stanovili námořní trasy vBeringově průlivu, ale už se vůbec nebavíme otom, zda ado jaké míry je třeba omezit celkový objem dopravy. Pochvalujeme si regulovaný rybolov velryb grónských, přestože stále více velryb uvízne vsítích rybářů nebo se srazí sjejich loděmi. Povolujeme rybolov vmístech, kde narvalové zimují, aprovoz lodí přepravující rudu vmístech, kde se narvalové zdržují vlétě, ale neděláme nic pro to, abychom oba tyto zásahy do jejich prostředí mohli posoudit vjejich vzájemné souvislosti nebo je mohli společně regulovat. Máme všechny předpoklady ktomu, aby naše početné instituce přijímaly řadu jednotlivých rozhodnutí, která jsou sama osobě rozumná, ale ve svém úhrnu vedou jen k„pečlivě kontrolovanému“ omezování našich očekávání adegradaci arktického prostředí. Teoreticky vzato jsou tyto problémy přesně tím, co má řešit integrovaný management ekosystémů.148 Myšlenka, že může docházet ke kumulaci účinků, není žádnou novinkou. Přesto se potýkáme stím, jak je „integrovat“ a„řídit“. Vjádru jde ootázku výměny jednoho za druhé. Nemůžeme mít všechno, co bychom možná chtěli, takže si musíme vybírat. Jsou prioritou ryby, nebo ropa? Do jaké míry smíme narušit lov tuleňů, abychom zajistili lepší podmínky pro lodní dopravu? Jak kvantifikovat, měřit aporovnávat rizika? Na takové otázky neexistují jednoznačné odpovědi. Běžná odpověď je inadále trvat na tom, že můžeme mít všechno, že těžba ropy aplynu na moři nemusí představovat hrozbu pro rybolov nebo mořské savce, že tuleni alovci tuleňů si mohou zvyknout na pohled na velké lodi ana zvuk azápach, které vydávají. To je nesmysl. Ale bez vize Arktidy plné života bojujeme jen odesítky méně významných vizí, které proti sobě staví dnešní zisky abudoucí kvalitu života. Ikdybychom se nakrásně shodli na této vizi hojnosti, stále nechápeme dostatečně ekosystémy alidská společenství, nemluvě opodkladových 148 Viz např. N. French: Can the Econsystem Approach (EA) Work in Arctic Science and Governance?, 30. 11. 2017, http://polarconnection.org. Srov. R. Siron et al.: Ecosystem-Based Management in the Arctic Ocean: AMulti-Level Spatial Approach, ARCTIC 61, 1 (2008), s.86–102. 72 datech, sjejichž pomocí bychom mohli přesně předpovídat, jaké aktivity Arktida snese akolik, než začne docházet kjejí degradaci. Jak vidíme ijinde ve světě, místo abychom vsystému vzhledem krůzným nejistotám avariabilitě ponechali určitou rezervu, usilovně se snažíme dosáhnout všech stanovených limitů, adokonce je překročit. Pokud nemůžeme prokázat, že určitá aktivita bude mít dopady, hned má zelenou. To je postavené na hlavu. Při rozhodování oněkterých otázkách jsme se vposlední době řídili opačným přístupem, tj. že dokud si nebudeme dostatečně jistí, že nezpůsobíme škodu, měli bychom danou aktivitu odložit. Dohoda orybolovu ve střední části Severního ledového oceánu je jedním ztakových příkladů. Je však třeba dodat, že vdobě podpisu této dohody vdané oblasti anivokolních vodách žádný rybolov neprobíhal. Tento princip je umezinárodní dohody namístě, ale vpraxi se vtomto případě nikdo ničeho nevzdal. Asi hůře si představíme dohodu, která by požadovala zastavení již probíhajících aktivit, ato pouze ve jménu předběžné opatrnosti. Volby, před nimiž stojíme Doposud jsem popsal výchozí stav institucí aochrany přírody vArktidě. Vněkterých odvětvích aoblastech si vůbec nevedeme špatně, máme štěstí, že lidé jsou vtéto oblasti fyzicky přítomní vrelativně omezené míře, ajsme velmi citliví na poškození mnoha drobnými ranami. Ktomu všemu nyní připočtěme realitu změny klimatu ariziko mezinárodního konfliktu. Vzhledem ke změně klimatu vArktidě149 získal tento region dosud nevídanou pozornost celého světa, jako exemplární ukázka hrozeb, jimž jsou vystavena společenství aekosystémy na celém světě, ajako oblast, vníž nyní může docházet kekonomickému rozvoji. Když byla Arktida klidné, odlehlé místo asovětský ledoborec byl vyslán na pomoc velrybám upobřeží Aljašky, byla to jednoduchá forma spolupráce. Vdobě, kdy nabyl na významu arktický rybolov, ropa azemní plyn, lodní doprava ageopolitická strategie vArktidě, mají malá gesta mnohem větší váhu. Vdobě eskalace napětí mají rozsáhlejší aktivity avýznamnější události ještě větší význam. 149 M. Meredith– M. Sommerkorn: Polar Regions, kapitola 3, in: IPCC, Special report on the ocean and cryosphere in achanging climate, Intergovernmental Panel on Climate Change, Geneva 2019. Dále Arctic Climate Impact Assessment, Cambridge: Cambridge University Press 2005. 73 Pokud by vArktidě došlo kválce kvůli problémům vArktidě nebo kzástupnému konfliktu za jiné konflikty, například na Krymu nebo vJihočínském moři, byl by výsledek nepředvídatelný.150 Válce vArktidě, stejně jako kdekoli jinde, bychom se samozřejmě měli snažit předejít, ale pokud už kní dojde, můžeme se sochranou přírody rozloučit. Bitvy nebudou čekat na to, až dokončíme posouzení jejich dopadu na životní prostředí, anárodní bezpečnostní zájmy budou mít přednost před vším ostatním. Arktida byla militarizována už vminulosti. Poslední výstřely americké občanské války zazněly uAljašky, když válečná loď Konfederace Shenandoah zaútočila na velrybářské lodě ze severních amerických přístavů, aniž by věděla, že Jižané ve Virginii už kapitulovali.151 Během studené války vybudovaly Rusko aUSA vArktidě vojenské základny, radarové stanice adalší objekty aponorky sestupovaly hluboko pod arktický ledový příkrov. Situace varktických vodách byla velmi napjatá. Jedním zpozůstatků této činnosti je vysoký počet opuštěných asilně kontaminovaných objektů, nemluvě opotopených lodích aradioaktivním odpadu.152 Kdyby bitva začala, není jasné, jaké instituce by dokázaly něčemu podobnému zabránit. Rozsáhlý ozbrojený konflikt zde ponechme stranou. Národy si mohou vzájemně konkurovat také ekonomicky. Sankce mohou ekonomickou aktivitu omezovat akonkurence může přispívat kjejímu růstu. Jedna zvizí pro Arktidu ji také skutečně představuje jako region masivního využívání zdrojů avývozu surovin do celého světa.153 To, jak si lze představit, může být zajímavé jak pro země, které své nerosty, ropu nebo ryby prodávají, tak pro ty, které využívají přístup knovým zdrojům, významným pro svůj průmysl aspotřebitele. Tlak tedy může vycházet jak ze vzdálených trhů, tak ze strany místních podporovatelů takových aktivit. Není žádný zvláštní důvod, proč by se arktické země 150 Kdůvodům, proč je válka vArktidě nepravděpodobná, viz kapitolu Ernie Regehra vtomto svazku. 151 Viz J. R. Bockstoce: Whales, Ice, and Men: The History of Whaling in the Western Arctic, Seattle– London: University of Washington Press 1986. 152 Viz H. Kubny: Arctic– nuclear waste should be recovered, Polar Journal, 15. 6. 2020, https:// polarjournal.ch; Nuclear Wastes in the Arctic: An Analysis of Arctic and Other Regional Impacts from Soviet Nuclear Contamination, OTA-ENV-623, Washington, DC: U.S. Government Printing Office, září 1995, http://large.stanford.edu; Per Strand et al.: Radioactive Contamination in the Arctic—Sources, Dose Assessment and Potential Risks, Journal of Environmental Radioactivity 60, 1–2 (2002), s.5–21, https://doi.org/10.1016/S0265-931X(01)00093-5. 153 Např. Arctic Economic Council: https://arcticeconomiccouncil.com/; Council on Foreign Relations: The emerging Arctic: risks and opportunities, https://www.cfr.org; P.-O. Karlsson– L. C. Smith: Is the Arctic the Next Emerging Market?, World View, 27. 8. 2013, https://www.strategy -business.com. 80 „Král jedná jménem království vmezinárodních záležitostech, ale nesmí, svýjimkou situace, kdy ktomu získá souhlas parlamentu, podniknout žádné kroky, jimiž by došlo krozšíření, nebo ztrátě území království.“164 Dva roky před zřízením společné komise dánský premiér oznámil iniciativu, která měla Grónsku aFaerským ostrovům přiznat určité zahraničněpolitické pravomoci. Konečná verze zákona, který byl schválen vDánsku, Grónsku ana Faerských ostrovech, vstoupila vplatnost vroce 2005. Mimo jiné stanoví, že „zákon č. 577 ze dne 24. června 2005 uděluje grónské vládě plnou pravomoc vyjednávat auzavírat jménem Dánského království dohody podle mezinárodního práva, pokud se týkají výlučně záležitostí, jež byly svěřeny do pravomocí Grónska“.165 Schválení zákona, jímž byly Grónsku uděleny určité pravomoci voblasti zahraniční politiky, bylo ospravedlňováno tím, že praxe od doby schválení zákona osamosprávě vroce 1979 byla taková, že Grónsko získalo aužívalo itaková výsadní práva voblasti zahraniční politiky, snimiž se ve skutečnosti vzákoně zroku 1979 nepočítalo, aže bylo potřeba proměnit praxi vuznávané právo. Jinými slovy, vdůsledku vývoje vprůběhu let se jasně ukázalo, že pokud jde ozahraničněpolitické pravomoci zakotvené vdánské ústavě, je zde prostor pro interpretaci. Tato narůstající divergence mezi širokým rámcem dánské ústavy areálnou politickou praxí vGrónsku byla zcela logická, vezmeme-li vúvahu, že Grónsko se nachází vseveroamerické Arktidě vgeograficky přesně vymezeném místě sjasně definovanými hranicemi, anaopak Dánsko uprostřed severní Evropy. Gróňané se od Dánů etnicky liší, hovoří jiným jazykem, mají svou vlastní ekonomiku asamostatnou kulturu aspolečnost. Upozornit musíme také na to, že vzákonu osamosprávě zroku 2009, konkrétně vjeho preambuli, byli Gróňané oficiálně uznáni za národ podle mezinárodního práva správem na sebeurčení. Odborník na mezinárodní právo Ole Spiermann vjednom zdodatků ke zprávě komise zroku zroku 2004 konstatuje, že článek 19 vdánské ústavě se zabývá dělbou pravomocí mezi vládou (králem) adánským parlamentem. Tento článek podle něj neupravuje vztahy mezi jednotlivými složkami vrámci království. Jinými slovy, skutečnost, že Grónsko může jednat na mezinárodní úrovni svým vlastním jménem, anikoliv jménem království, je vsouladu se zněním článku 19. Článek se nedotýká toho, 164 Úřad premiéra, ústavní zákon Dánska, s.24–26, https://www.stm.dk. 165 Úřad premiéra, oběžná nóta, s.2–3, https://stm.dk. 81 zda části království mohou jednat vmezinárodních záležitostech nebo kdo jedná jménem části určitého království, což je vsouladu sdohodou oudělení pravomocí uzákoněnou vroce 2005. Spiermann dále argumentoval, že zprávního hlediska nelze předjímat, jak se bude vyvíjet praxe určité části království, aže místo toho lze vbudoucnu očekávat, že se tato praxe bude přizpůsobovat tak, aby odrážela rozsah aplikace.166 Vztah mezi Grónskem aDánskem se dlouhodobě vyvíjí aje vprocesu neustálé změny. Mění se pojetí toho, co je chápáno jako přípustné zhlediska ústavy, ato ve vztahu kzákonu osamosprávě zroku 1979 ikzákonu osamosprávě zroku 2009. Například voblasti justice byly pravomoci, které Grónsko získalo vroce 1979, podstatně menší než pravomoci podle zákona zroku 2009.167 Vdnešní době je skutečně zcela přípustné přenést na Grónsko plné soudní pravomoci. Ztoho vyplývá, že při interpretaci článku 19 ústavy existuje stejný manévrovací prostor, ipokud jde opraxi aprávní zakotvení otázky, kdo vdánsko-grónských vztazích rozhoduje ozahraničních záležitostech. Pokud jde ozahraniční věci, jsou navíc vzákoně osamosprávě další ustanovení, která dávají Grónsku právo nabývat členství vmezinárodních organizacích, do nichž mohou vstupovat nestátní subjekty nebo sdružení států. Grónsko má také právo, posílené oproti zákonu osamosprávě zroku 1979, jmenovat na dánské ambasády zástupce grónské vlády, „aby zastupovali grónské zájmy vtěch oblastech, ve kterých plně převzaly zodpovědnost orgány samosprávy“. Grónská zastoupení vzahraničí– to vroce 2020 znamená vBruselu, Washingtonu aReykjavíku– se tedy za otázky, které přísluší Grónsku, zodpovídají Ministerstvu zahraničních věcí vNuuku, kdežto otázky jako bezpečnost aobrana, které vsoučasné době, dokud Grónsko podléhá dánské ústavě, nemohou být přeneseny na Grónsko, spravují, jestliže na nich má přímý zájem Grónsko ajsou pro Grónsko relevantní, Nuuk aKodaň společně.168 Vprůběhu let získalo Grónsko rozsáhlou autonomii atím ipolitickou aprávní kontrolu uvnitř inavenek vmnoha oblastech, vneposlední řadě vtěch, jimiž se zabývá Arktická rada. Vláda vNuuku postupně přebírá od Kodaně pravomoci voblasti daní, obchodu, rybolovu azáležitostí mořských savců, průmyslu, energetiky, vzdělávání, kultury, vsociální sféře avdalších službách, ve zdravotnictví, životním prostředí, péči opřírodu, 166 Zpráva grónsko-dánské komise oautonomii vGrónsku, Annex 6, s.368–374. 167 Zpráva komise osamosprávě vGrónsku (home rule), s.23, https://www.elov.dk. 168 T. S. Axworthy– S. French– E. Tsui (ed.): Lessons from the Arctic: The Role of Regional Government in International Affairs, Oakville, Ontario: Mosaic Press 2019, s.273–274. 82 infrastruktuře adopravě, bydlení aúzemním plánování ve venkovských oblastech, stejně tak jako vřízení přírodních zdrojů, tj.ropy, zemního plynu anerostných surovin.169 Arktida, nebo Arktidy Jaký význam má Grónsko ato, jak se vsouhře sostatními subjekty vArktidě vyvíjí, pro naše chápání tohoto regionu? Když se řekne „Arktida“, většina lidí si představí nekonečnou krajinu sevřenou mrazem, soceány pokrytými sněhem aledem, shorami aledovci, jíž se potulují lední medvědi avníž loví zvěř lidé vkožešinách asoštěpy. To je klišovitá odpověď na otázku „Co je Arktida“? Ve skutečnosti se zdá, že „Arktida“, tak jak tento pojem chápeme, se geograficky rozšiřuje, protože zahrnuje isubarktické oblasti, které mají odlišné rysy. Spolu stím, jak se „Arktida“ stává pro zbytek světa stále důležitější, už kní patří ioblasti jižně od Severního polárního kruhu, Sibiř, jižní Grónsko, Island adalší. Není žádnou novinkou, že se koncept aúzemí Arktidy rozšiřují dále na jih nebo že se subarktická oblast vtomto smyslu posunula na sever. Ale vsituaci, kdy oArktidu projevují čím dál větší zájem zainteresované vnější subjekty, se tohoto pojmu atoho, co znamená, obratem chopila celá řada dalších států. Kdo může vdnešní době označit svou zemi za součást Arktidy, má při řešení problémů cirkumpolárního severu garantované místo uvyjednávacího stolu nejvýznamnějších globálních aregionálních představitelů. Právě vtomto smyslu nabyla politicky na významu snaha Číny prezentovat se jako „stát blízký Arktidě“ nebo fakt, že Británie pojímá sebe sama jako „nejbližšího souseda“ Arktidy. Měli bychom se proto zajímat ojižní hranice Arktidy? Ano, protože všichni představitelé vrůzných regionálních orgánech reprezentují politická rozhodnutí přijímaná vhlavních městech daných států. Geograficky vzdálené, nearktické země (zoblastí dále na jih) projevují stále větší zájem avyvíjejí stále silnější tlak na to, aby byly začleněny do klubu zemí arktických avšichni nováčci přicházejí snejrůznějšími argumenty, proč by měli být do „Arktidy“ začleněni. Čína se sice označuje za „stát blízký Arktidě“, což je termín, snímž se dosud nikdo nesetkal, ale znamená to snad, že je také Arktida „blízká Číně“, amá tedy hrát určitou roli při řešení problémů, které má Čína vsouvislosti saplikací úmluvy 169 T. S. Axworthy– S. French– E. Tsui (ed.): Lessons from the Arctic, s.269–270. 83 UNCLOS, včetně problémů vJihočínském moři? Peking by naposled uvedené rychle zamítl, což ukazuje, jak důležitá je reciprocita avzájemný respekt. To, zdá se, uniklo mnohým ztěch, kdo jako zainteresované subjekty projevují oArktidu zájem. Čím se tedy státy anárody na jižním okraji Arktidy liší, resp. jsou podobné státům dále na severu? Arktida má za sebou dlouhé dějiny kolonialismu adobývání, kdy zde různé národní státy dychtící prosadit se jako globální velmoci soupeřily opřírodní zdroje aúzemí. Dokonce ivdnešní době, jak ukazuje případ Grónska, hrají otázky identity, svrchovanosti, sebeurčení astátnosti velmi významnou roli. Jak píše Shelagh D. Grant ve své knize Polární imperativ, „svrchovanost vArktidě už není jen právním nárokem na vlastnictví půdy, ale vyvinula se vširší koncept smnoha odstíny šedi“. Nověji pak dodává, že „součástí diskurzu se stalo iuznání práv Inuitů na jejich zemi asamosprávu“.170 Diskutabilními otázkami zůstává, kdo patří kArktidě, co můžeme chápat jako Arktidu akdo jsou subjekty na Arktidě zainteresované. Neexistuje jediná všeobecně uznávavá definice Arktidy, což je problém, jakmile začneme uvažovat ozastoupení vArktidě aotázce, kdo reprezentuje koho vrůzných arktických orgánech. Jsou různé mapy arůzné možnosti, jak tento region určit. Jednou zmožností je vymezit cirkumpolární či arktický sever nejjednodušší anejnápadnější linií na globusu– Severním polárním kruhem na šířce 66°33‘. Je to oblast, kde slunce nezapadá vletních měsících anevychází během zimních měsíců. Arktidu lze také definovat průměrnou letní teplotou 10 °C nebo hranicí lesa ve vysokých zeměpisných šířkách, jíž vzniká demarkační linie, která při otáčení globusu vypadá trochu jako jízda na horské dráze. Jedna zpracovních skupin Arktické rady, Arktický program pro monitorování ahodnocení (AMAP), se pokusila vypořádat srůznými geografickými definicemi Arktidy tak, že vroce 1998 navrhla kompromisní definici demarkační linie, která „zahrnuje prvky Severního polárního kruhu, politické hranice, vegetační hranice, hranice věčně zmrzlé půdy ahlavní oceánografické charakteristiky. Oblast, na kterou se vztahuje AMAP, tedy vzásadě zahrnuje suchozemské amořské oblasti severně od Severního polárního kruhu (66°33‘ severní šířky) aseverně od 62° severní šířky vAsii a60° severní šířky vSeverní Americe, aje modifikována 170 S. D. Grant: Polar Imperative—AHistory of Arctic Sovereignty in North America, Vancouver: Douglas and McIntyre 2010, s.401. 84 tak, že zahrnuje mořské oblasti severně od Aleutských ostrovů, Hudsonova zálivu ačástí severního Atlantského oceánu včetně Labradorského moře“.171 Vezměme si za příklad Dánské království, které zahrnuje Dánsko, Faerské ostrovy aGrónsko. Dánsko aFaerské ostrovy patří kArktidě díky Grónsku. ADánsko je oficiálním členem Arktické rady, protože Grónsko ještě není svrchovaným státem– navzdory dalekosáhlé autonomii aprávu vyjednávat auzavírat mezinárodní dohody, které se dotýkají pouze Grónska aoblastí, za které po právní stránce zodpovídá Nuuk– nikoli Kodaň. Vzhledem kvývoji zákonů ipraxe se politické instituce vKodani vždy snaží ovyvážený přístup ke Grónsku aFaerským ostrovům– což znamená, že kdykoli Grónsko nebo Faerské ostrovy deklarují určité zájmy, jsou přímo zapojeny do různých politických procesů. Příkladem může být práce vArktické radě, zníž byly Faerské ostrovy původně vyloučeny. Jak však určíme, zda Faerské ostrovy patří kArktidě, kromě toho, že jsou součástí Dánského království? Podíváme-li se na mapě na oblast, jíž se zabývá AMAP, azvětšíme si severní Atlantský oceán, všimneme si drobného vybočení na jih na jinak přímé linii– je tomu tak proto, že hlavní město Faerských ostrovů Torshavn leží na 62° severní šířky. Toto drobné vybočení není nutné kvůli klimatickým, biologickým nebo jiným kritériím; je zde zpolitických důvodů. Vzhledem ktomu, že nejvyšší rozhodovací pravomoc vkaždodenním fungování Arktické rady mají zasedání vysoce postavených arktických úředníků zministerstev zahraničních věcí členských států, která se konají každé dva roky, záleží přirozeně na tom, jak se na věc dívají vhlavních městech, přestože tato hlavní města arktických států (jakkoli vRadě zastupují celé své území) sama často leží mimo oblast, kterou označujeme jako Arktidu. Americké a kanadské definice (severoamerické) Arktidy Spojené státy definovaly Arktidu vzákoně. Článek 112 zákona ovýzkumu apolitice vArktidě zroku 1984 (hlava Izákona P. L. 98–373 z31.července 1984) definuje Arktidu takto: 171 Arktická rada, AMAPs 1998 Assessment Report, kap. 2, s.9 a10, https://www.amap.no. 85 Vtéto hlavě se výrazem „Arktida“ rozumí veškeré území Spojených států azahraniční území na sever od Severního polárního kruhu aveškeré území Spojených států severně azápadně od hranice tvořené řekami Porcupine, Yukon aKuskokwim [na Aljašce]; všechna přilehlá moře, včetně Severního ledového oceánu aBeaufortova, Beringova aČukotského moře aAleutských ostrovů.172 Pozoruhodné je, že tímto vymezením řekami Porcupine, Yukon aKuskokwim jsou odděleny přibližně dvě třetiny Aljašky. Zároveň jsou zahrnuty Aleutské ostrovy, které sahají na jih až po 52° severní šířky, což zhruba odpovídá poloze Londýna, zatímco ostatní části Arktidy jsou definovány Severním polárním kruhem. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, bychom mohli najít vněkterém zarchivů Spojených států. Měli bychom se však například ptát, zda obyvatelé přibližně dvou třetin Aljašky, které leží jižně od výše zmíněných řek, mají, či nemají pocit, že by měli být do Arktidy zahrnuti ioni, když jsou do ní zahrnuti Aleuti. Ptal se někdo těchto národů, které byly zdefinice Arktidy vynechány (ať už šlo opůvodní obyvatele nebo ne), nebo byly zahrnuty do procesu přípravy zákona? Záleželo na tom vdobě přípravy návrhu zákona? Záleží na tom nyní? Jsem si jistý, že kritéria byla důkladně rozebírána, že byly vedeny zásadní diskuse aže to nakonec vyústilo vsepsání tohoto zákona. Kanada zaujímá obrovskou pevninskou plochu, která zahrnuje značnou část globální Arktidy– konkrétně jde odruhou největší část po Rusku. To také znamená, že je tato část Arktidy od jednoho pobřeží kdruhému, stejně tak jako od severu kSubarktidě, značně rozmanitá. To činí přesnou definici regionu Arktidy akonkrétně zejména regionu Subarktidy ještě složitější. Zeměpisná hranice prochází převážně podél 60. rovnoběžky severní šířky apak na jih podél Hudsonova zálivu. Musíme však dodat, že kanadská vláda, když vroce 2019 aktualizovala svou Strategii pro Arktidu, zvolila přístup, který se více zaměřil na lidi apolitiku. Uvedla vní následující: Oblast, kterou zahrnuje slovo ‚Arktida‘, lze definovat mnoha způsoby. Když jsme společně pracovali na celkové rámcové politice, vyjádřilo něko172 Congressional Research Service: Changes in the Arctic: Background and Issues for Congress, aktualizováno 30. 3. 2020, s.2, https://crsreports.congress.gov R41153. 86 lik partnerů, mezi nimi První národy vYukonu aPrvní národy aMétisové vSeverozápadních teritoriích, obavy, že se necítí být zahrnuti vpojmu ‚Arktida‘. Také Inuité upozorňovali na to, jak mohou být pojmy inkluzivní nebo exkluzivní. Strategie, politické programy ainvestice pro ‚Sever‘ byly vminulosti často přesměrovávány do tří teritorií avylučovaly Inuity. Vreakci na tyto obavy vize Kanady pro tuto rámcovou politiku zohledňuje jak ‚arktický‘, tak ‚severský‘ charakter tohoto regionu atěch, kdo vněm žijí; jedná se orámcovou politiku pro kanadskou Arktidu asever, která zahrnuje celkovou oblast Inuit Nunangat– oblast osídlení Inuvialuitů vSeverozápadních teritoriích, oblast Nunatsiavut vLabradoru, teritorium Nunavik vQuebecu aNunavut– domovinu Inuitů vKanadě.173 Je zajímavé, pro jakou reprezentaci vArktické radě se rozhodly athabaské národy. Athabaské národy obývají rozsáhlé území na Aljašce avKanadě orozloze 3 miliony kilometrů čtverečních asvíce než 23 jazyky.174 Kromě částí Aljašky severně ijižně od Arktidy, tak jak ji oficiálně definují Spojené státy, teritoria Yukonu aSeverozápadního teritoria, obývají athabaské národy velké části Britské Kolumbie ana východě zasahují až do Alberty, Saskatchewanu aManitoby. Když byla vroce 2000 založena Arktická athabaská rada, která má status jednoho ze stálých účastníků při Arktické radě, byla podepsána smlouva, která stanoví, že jejími členy jsou jednotlivé domorodé vlády vathabaské Aljašce, vteritoriu Yukonu aSeverozápadním teritoriu, tj. voblastech, které zahrnují americkou akanadskou Arktidu. Žádná formulace však nebrání Athabaskanům žijícím jižněji, aby se kRadě připojili, neboť smlouva je otevřená ipro další členy, pokud zastupují domorodé vlády voblastech, kde tvoří Athabaskové většinu.175 Za zmínku stojí také fakt, že smlouva podrobněji nedefinuje, co konkrétně představuje „arktickou oblast Severní Ameriky“, vníž Athabaskové žijí, atím jim umožňuje být součástí Rady. Souhrnně lze říci, že pojem „Arktida“ se často používá vágně bez ohledu na geografii, klima, politické uspořádání akulturu. Je obtížné vybrat jeden dokonalý pojem, který by adekvátně vyjadřoval jak podobnosti ajednotící prvky, tak ipočetné odlišnosti aúrovně. Tyto rozdíly– klimatické, politické, rozdíly vhospodářském rozvoji adalší– jsou 173 Kanadská vláda, 2019: Rámcová politika Kanady pro Arktidu asever, https://www.rcaanc -cirnac.gc.ca. 174 Arktická rada, 2020, oArktické radě Athabasků, https://arctic-council.org. 175 Arktická rada Athabasků, 2018, http://www.arcticathabaskancouncil.com. 87 urůzných subregionů Arktidy vAsii, Severní Americe, Grónsku aseverní Evropě poměrně výrazné.176 Grónsko a Arktická rada Grónsko je sice součástí Dánského království avzhledem ke své koloniální minulosti je politicky aekonomicky spjato sKodaní, ale zhlediska geografického, etnického, lingvistického akulturního patří kseveroamerickému kontinentu. Nuuk se navíc stále vehementněji hlásí osilnější politické arozhodovací pravomoci voblastech, které se specificky dotýkají zájmů Grónska vsouvislosti sArktidou. Dánsko jako království je oficiálním členem Arktické rady, přestože je území Dánska od cirkumpolárního severu poměrně vzdálené. Vzhledem ktéto situaci Grónsko vArktické radě vždy hrálo aktivní roli, což platilo ipro jednání, která vedla kzaložení tohoto fóra vroce 1996, apředtím pro účast na práci organizace, která Radě předcházela ajejíž spolupráce byla organizována vrámci Strategie ochrany životního prostředí Arktidy vroce 1991. Autonomní asamosprávná vláda jako arktický stát považuje za nezbytné, aby se Grónsko na politických fórech, jako je Arktická rada, podílelo na diskusích oregionální politice apřispívalo knim, zejména pokud se daná rozhodnutí dotýkají Grónska ajeho obyvatel. Je už historickou záležitostí– aplatí to až do dnešního dne–, že se dánská vláda snaží klíčovou roli Grónska vArktické radě respektovat. Při zahájení činnosti Arktické rady například Ottawskou deklaraci jménem Dánského království podepsal tehdejší grónský premiér Lars Emil Johansen, což byl akt, který měl symbolický význam. Podobně vprvních letech práce Rady stáli často včele dánských delegací ministři zGrónska (např. při uzavírání Barrowské deklarace vroce 2000 aReykjavícké deklarace vroce 2004). Grónsko se rovněž systematicky podílelo na práci mnoha pracovních skupin ataké vedlo delegace apředsedalo různým pracovním skupinám. Vsoučasné době Grónsko zastupuje Dánské 176 Lisa Murkowski, dlouholetá americká senátorka zAljašky, byla pravidelnou řečnicí na shromážděních organizace Arctic Circle vRejkjavíku avroce 2014 pronesla řeč svýbornými postřehy orůzných Arktidách– severoamerické (Aljaška, Kanada aGrónsko) aruské, které zaostávají za evropským severským regionem, pokud jde oinfrastrukturu akomunikační technologie, dostupnou energii aspolehlivou dopravu. Viz The Arctic Circle, 2014, Senator Lisa Murkowski at #ArcticAssembly 2014 Opening Session, https://www.youtube.com. 88 království vpracovních skupinách pro udržitelný rozvoj aochranu arktického mořského prostředí. Zajímavé je, že vprůběhu prvního desetiletí jednadvacátého století se dánská delegace vArktické radě skládala zFaerských ostrovů, Grónska aDánska. Všechny tyto politické subjekty se na aktivitách Rady podílely za rovných podmínek. Ustolu byla tři křesla avšechny tři strany se účastnily setkání vedoucích pracovníků stejně tak jako řadových zasedání. Země byla označována jako „Dánsko– Faerské ostrovy– Grónsko“ avšechny tři vlajky byly umístěny na stole na čestném místě. Tento způsob prezentace nenaznačoval změnu členského statusu od doby Ottawské deklarace, ale panovala tichá shoda na tom, že jde oreprezentaci samotného Dánského království. Dlouhodobou praxí je, že Grónsko aFaerské ostrovy jsou součástí všech dánských delegací, vnichž mají všechny tyto tři útvary zvláštní zájmy. Tato dánská zahraničněpolitická praxe nebyla vždy správně chápána diplomaty jiných zemí; jeho politické adiplomatické struktury se značně liší od struktur ostatních arktických zemí. Ale pokud jde oArktickou radu, tripartitní dánská delegace se záhy stala přijímanou praxí– až do švédského předsednictví vletech roku 2011–2013. Dánské království zakončilo své předsednictví vArktické radě vletech 2009–2011 setkáním ministrů vGrónsku, na kterém byla přijata Nuucká deklarace ze dne 12. května 2011. Deklarace posílila Arktickou radu zřízením stálého sekretariátu. Také vytvořila pod švédským předsednictvím pracovní skupinu, která měla přezkoumat procedurální pravidla.177 Výsledkem byl jistý druh „vestfalizace“ Arktické rady. Grónsko aFaerské ostrovy byly náhle vyloučeny ze zasedání Vysokých představitelů pro Arktidu– kde se odehrává většina politických jednání arozhodnutí na vysoké úrovni. Toto vyloučení, což je poněkud zarážející, nebylo sděleno formálním dopisem nebo jiným oficiálním protokolem, ale prostě tak, že bylo najednou méně židlí ustolu. Na místě vyhrazeném uvyjednávacího stolu pro Dánské království zůstala najednou místo tří židlí jen jedna. Grónsko aFaerské ostrovy si musely najít místa jinde než ustolu (což vněkterých případech znamenalo, že musely hledat místa zcela mimo místnost, ve které jednání probíhala). Můžeme jen spekulovat otom, proč se švédské předsednictví pro tento krok rozhodlo. Možná však některé členské státy vrevizi procedurálních pravidel viděly příležitost 177 Stránky Arktické rady: Nuucká deklarace, s.2 azpráva seniorních arktických představitelů pro ministry, Nuuk, Grónsko, květen 2011, s.3. 89 jak omezit roli Grónska vRadě. Proto Grónsko na jaře 2013 zasedání Rady vKiruně bojkotovalo. Vobdobí, které předcházelo opětovnému zapojení Grónska do Arktické rady vsrpnu téhož roku, byla rozhodující kombinace těchto čtyř hlavních faktorů: pozornost mezinárodních médií, kterou vyvolal grónský bojkot; interní reakce na bojkot vArktické radě; politická jednání, která vedlo Dánsko sArktickou radou jménem Grónska; adále intenzivní debaty na domácí půdě vGrónsku obojkotu ajeho důsledcích.178 Spolu se začátkem kanadského předsednictví vlétě 2013 začaly Grónsko, Faerské ostrovy aDánsko vyjednávat sKanadou ouspokojivém řešení otázky reprezentace na setkání Vysokých představitelů pro Arktidu.179 Jednání trvala několik měsíců; 19. srpna 2013 bylo nakonec dosaženo dohody. Všechny tři politické orgány dánské delegace měly mít právo na plnou účast na zasedáních Arktické rady. Pokud by byl počet míst přidělených jednotlivým delegacím menší než tři, byla by osoba nebo osoby, které měly zaujmout místo ustolu, určeny podle pravomocí daného zástupce Dánského království vprojednávané věci. Grónsko souhlasilo stím, že se znovu zapojí do práce Arktické rady. Rozhodnutí ze srpna 2013 bylo vsouladu se zákonem osamosprávě ze dne zroku 2009, který stanoví, že Grónsko může uzavírat avyjednávat mezinárodní smlouvy voblastech, vnichž převzalo od Dánska pravomoci votázkách týkajících se Grónska, adále, že Grónsko bude postupně přebírat zodpovědnost za nové oblasti. Ne všichni byli snovým uspořádáním spokojeni. Grónsko aFaerské ostrovy sice mohly opět zasednout uvyjednávacího stolu Rady aaktivně se účastnit jednání, ale když od Švédska převzala předsednictví Kanada, objevila se nová forma vyloučení. Jakmile se Kanada ujala předsednictví, byly odstraněny vlaječky umísťované vsouladu se zvyklostmi na místě 178 Předseda Stálého výboru pro zahraniční politiku abezpečnost vgrónském parlamentu Per Berthelsen před Kirunskou konferencí veřejně vyslovil názor, že má vážné pochyby otom, zda následující kanadské předsednictví bude vůči grónským požadavkům vstřícnější. Kdyby Grónsko dosáhlo přímé participace najednáních Arktické rady, pak by podle Berthelsena kanadští Inuité, kteří tvoří vKanadě menšinu, pravděpodobně požadovali stejnou roli jako Grónsko. Viz Noah Mølgaard: Sermitsiaq, 16. 5. 2013, https://sermitsiaq.ag. Vůdce opozice vté době, bývalý premiér Kuupik Kleist, kritizoval nepřítomnost Grónska na ministerském setkání ve Švédsku stím, že supervelmoci se zdráhají přenechávat vliv domorodým národům avelmi jim záleží na tom, aby si udržely moc samy. Spojené státy, prohlásil, měly kArktické radě přístup pouze díky poloze Aljašky avláda vOttawě pouze díky kanadským severním provinciím, které obývají Inuité. Viz Noah Mølgaard: Sermitsiaq, 14. 5. 2013, https://sermitsiaq.ag. 179 Naalakkersuisut / Grónská vláda, Om Arktisk Råd: Danmark, Grønland og Færøernes deltagelse iArktisk Råd samarbejdet. Tisková zpráva, 21. 5. 2013. 96 národních států, kteří jsou zatím přímých dopadů změny klimatu ušetřeni, jsou obyvatelé Arktidy, včetně místních vládních představitelů, už dnes globálním oteplováním– které je paradoxně do značné míry způsobeno tím, co se děje vurbánních, vysoce industrializovaných oblastech dál na jihu– přímo postiženi. Arktická sídla na pobřeží ive vnitrozemí jsou vystavena novým nebezpečím, jako jsou rostoucí teploty, tání ledu apermafrostu, změny srážkových poměrů, stoupající hladina moří, eroze pobřeží, lesní požáry ačastější extrémní projevy počasí. Na místní úrovni tato nebezpečí znamenají zvýšené ohrožení života, lidského zdraví ahospodářské prosperity arktických obcí aměst. Tyto změny probíhající vArktidě začínají být pociťovány vcelosvětovém měřítku. Chceme-li vytvořit scénář budoucího vývoje Arktidy, budoucího režimu její správy asvětového řádu, onějž by se takový režim mohl opírat, budou se naše úvahy odvíjet od toho, jak chápeme body obratu, snimiž jsou dnes obyvatelé Arktidy konfrontováni, azda zdraví ekosystému, blahobytu komunit alidskému rozvoji přikládáme větší váhu než rivalitě velmocí. Vnásledujícím výkladu vtéto kapitole se pokouším takovýto scénář budoucího vývoje vytvořit. Nejprve podávám přehled bodů obratu vArktidě vroce 2020. Poté se pokouším představit si, jak bude vypadat budoucí změna světového řádu ajak se budou vyvíjet modely správy vrámci arktického režimu, které by na body obratu adekvátně reagovaly aobyvatelům Arktidy dopomohlykvětší odolnosti v„novém normálu“, ato díky decentralizaci moci apodpoře paradiplomatických snah. Akonečně vzávěru kapitoly předkládám úvahu, co je potřeba, aby se arktické záležitosti, vtakovém stavu, vjakém jsou vroce 2020, vbodu obratu překlopily vbudoucí scénář správy vArktidě, která bude rezistentní, inkluzivní aspravedlivá. Co jsou arktické „body obratu“ Vroce 2007 publikoval výzkumný tým Univerzity Exeter vedený Timothym Lentonem zásadní studii okonceptu „bodů obratu“ vplanetárním systému Země. Vní je vyslovena hypotéza, že: Lidská činnost může potenciálně dovést složky systému Země ktomu, že překročí kritický stav apřejdou vkvalitativně odlišný způsob fungování, zčehož vyplynou dalekosáhlé dopady na lidské aekologické systémy. Kpříkladům, jimž je věnována pozornost vsoučasné době, patří potenciální kolaps atlantské termohalinní cirkulace, odumírání amazonského 97 deštného pralesa arozpad grónského ledového příkrovu. Takovéto jevy jsou vduchu lidové představy, že malá změna může vurčitém časovém okamžiku vurčitém systému vést kvážným adlouhodobým důsledkům, tj. že ‚nepatrné příčiny mohou vést kvelkým změnám‘, popisovány jako ‚body obratu‘.192 Osedm let později Organizace spojených národů oficiálně zařadila „bod obratu“ jako nové heslo do svého slovníku ke klimatické politice ve Čtvrté hodnotící zprávě.193 Pojem je ve slovníku Mezivládního panelu pro změnu klimatu definován jako „úroveň změny systémových vlastností, při jejímž překročení se systém sám reorganizuje, často náhle, azůstává vnovém stavu, dokonce ikdyž dojde ke zmírnění faktorů, které ktéto změně vedly“.194 Klíčové téma klimatických bodů obratu vsoučasné době vliteratuře oklimatu vykrystalizovalo do tří obecnějších kategorií: (1) nekontrolovaný úbytek ledového příkrovu, který urychluje vzestup hladiny moří vArktidě iAntarktidě; (2) lesy adalší přirozená úložiště uhlíku, jako je věčně zmrzlá půda, které tyto zásoby uvolňují do ovzduší vpodobě oxidu uhličitého (CO2); a(3) zrychlující se oteplování anarušení funkce cirkulačního systému oceánů.195 Všechny tři souvisejí sudálostmi vArktidě, regionu, který podle zprávy Arctic Report Card Národního úřadu pro oceán aatmosféru zroku 2018 prochází vlidských dějinách „bezprecedentním přechodem“.196 Vzhledem ktomu, že teplota ovzduší amoře vArktidě stoupá téměř třikrát rychleji, než je celosvětový průměr, začal grónský ledový příkrov tát zrychleným tempem.197 Toto „soustavné zrychlování anásledné náhlé aještě výraznější zpomalení“ tání ledového příkrovu by mohlo vprůběhu 192 T. M. Lenton– H. Held– E. Kriegler– J. W. Hall– W. Lucht– S. Rahmstorf– H. J. Schellnhuber: Tipping Elements in the Earth’s Climate System, Proceedings of the National Academy of Sciences 105, 6 (2008), s.1786–1793, https://doi.org/10.1073/pnas.0705414105. 193 Poprvé zavedeno vAR5, Páté hodnotící zprávě IPCC, dopady, adaptace azranitelnost. 194 Hlavní autorský tým R. K. Pachauri– L. A. Meyer (ed.): IPCC—Climate Change 2014: Synthesis Report. Contribution of Working Groups I, II and III to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC, Geneva 2014, s.117–130, https://www.ipcc.ch. 195 R. McSweeney: Explainer: Nine ‚Tipping Points‘ That Could Be Triggered by Climate Change, Carbon Brief, 2. 2. 2020, https://www. carbonbrief.org. 196 E. Osborne– J. Richter-Menge– M. Jeffries: Arctic Report Card 2018, National Oceanic and Atmospheric Administration 2018, https://arctic.noaa.gov. 197 R. Bintanja: The Impact of Arctic Warming on Increased Rainfall, Scientific Reports 8, 1 (2018), s.1–6; C. Mooney– B. Dennis: Rate of Ice Loss from Greenland has Grown by aFactor of Six Since the 1980s, Scientists Find, Washington Post, 22. 4. 2019, https://www.washingtonpost. com. 98 jednoho milénia zvednout hladinu moří o7 metrů (22,96 stop).198 Některé modely naznačují, že „grónský ledový příkrov by mohl být při oteplení o1,5 °C odsouzen kzániku“– dokonce „už vroce 2030“.199 Tání ledu zledovců stále kataklyzmatičtějším způsobem přispívá ke zvyšování hladiny moří, ale vkombinaci súbytkem arktického mořského ledu má také dopady na oceánskou cirkulaci. Odhaduje se, že od roku 1985 zmizelo 95 procent víceletého mořského ledu vArktidě, jejího nejsilnějšího anejstaršího ledu.200 Modely naznačují, že přísun sladké vody ztohoto kombinovaného tání ledu by „mohl přispět kzpomalení Atlantské meridionální převratné cirkulace (AMOC), která je klíčovou součástí globálního přenosu tepla asoli, o15 procent oproti polovině dvacátého století“.201 Další zpomalení této cirkulace může potenciálně destabilizovat západoafrický monzun, vyvolat sucho voblasti Sahelu vAfrice, vysušit Amazonii anarušit východoasijský monzun. Oteplení také představuje velmi reálnou hrozbu, že se subarktické boreální lesy ivěčně zmrzlá půda změní zúložišť uhlíku ve zdroje uhlíku. Zvyšující se počet lesních požárů ahmyzích kalamit vede kodumírání severoamerických boreálních lesů ado konce tohoto století by mohlo vArktidě dojít kpoklesu rozlohy území svěčně zmrzlou půdou o40 procent, tj. na území orozloze přibližně 2,5 milionu čtverečních mil.202 Předpokládá se, že stím, jak bude věčně zmrzlá půda rozmrzat ajejí organické materiály se začnou rozkládat, budou tyto kdysi zamrzlé krajiny uvolňovat obrovské zásoby skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, oxidu dusného ametanu, které byly ve věčně zmrzlé půdě vázány po tisíce let.203 198 B. Michael– C. Harig– S. A. Khan– A. Brown– F. J. Simons– M. Willis– X. Fettweis et al.: Accelerating Changes in Ice Mass within Greenland, and the Ice Sheet’s Sensitivity to Atmospheric Forcing, Proceedings of the National Academy of Sciences 116, 6 (2019), s.1934–1939. 199 F. Pearce: As Climate Change Worsens, ACascade of Tipping Points Looms, Environment 350 Yale School of the Environment, 5. 12. 2019, https://e360.yale.edu. 200 E. Osborne et al.: Arctic Report Card 2018. 201 C. Levke– S. Rahmstorf– A. Robinson et al.: Observed Fingerprint of aWeakening Atlantic Ocean Overturning Circulation, Nature 556, (2018), s.191–196, https://doi.org/10.1038 /s41586-018-0006-5; D. J. Thornalley– D. W. Oppo– P. Ortega et al.: Anomalously Weak Labrador Sea Convection and Atlantic Overturning during the past 150 Years, Nature 556 (2018), s.227–230, https://doi.org/10.1038/s41586-018-0007-4. 202 O. Hoegh-Guldberg– D. Jacob– M. Taylor et al.: Impacts of 1.5 °C Global Warming on Natural and Human Systems, in: Global Warming of 1.5°C: An IPCC Special Report on the Impacts of Global Warming of 1.5°C above Pre-industrial Levels and Related Global Greenhouse Gas Emission Pathways, in the Context of Strengthening the Global Response to the Threat of Climate Change, Sustainable Development, and Efforts to Eradicate Poverty, ed. V. Masson-Delmotte– P. Zhai– H. O. Pörtner et al., Geneva, World Meteorological Organization Technical Document 2018. 203 M. R. Turetsky– B. W. Abbott– M. C. Jones et al.: Carbon Release Through Abrupt Permafrost Thaw, Nature Geoscience 13, 2 (2020), s.138–143, https://doi.org/10.1038/s41561-019-0526-0; 99 Lokalizované dopady a reakce komunit na prahové hodnoty Všechny tyto vitální znaky zdraví planety se blíží bodu obratu, ale ještě jej nepřekročily. Ledovcový led, mořský led, stejně tak jako věčně zmrzlá půda aboreální lesy, tedy arktická úložiště uhlíku, jsou přetížené, balancují na hranici reakce na prahové hodnoty– rychle probíhající, ale dlouho trvající změny, kterou je obtížné zastavit akterá se může začít sama replikovat prostřednictvím pozitivní zpětnovazebné smyčky. Ztohoto planetárního pohledu je zřejmé, že je třeba okamžitě jednat aomezit globální emise skleníkových plynů, abychom minimalizovali dopady budoucí změny klimatu (nebo jí úplně předešli). Tání ledovcového ledu, úbytek mořského ledu, tání věčně zmrzlé půdy aodumírání lesů jsou však již dnes vkaždodenním životě vArktidě vážným problémem avmnoha komunitách vyvolaly reakci na prahové hodnoty, kdy jsou tato společenství vpodmínkách měnícího se životního prostředí nucena vytvářet nové společenské, ekonomické akulturní systémy.204 Jeden příklad za všechny: úbytek ledu aoteplování oceánů vede ktomu, že se mění areál rozšíření mořských savců, které si spojujeme se zaledněným prostředím, aje katalyzátorem expanze mořských savců mírného pásma na sever. Výsledkem je silnější konkurenční tlak ariziko predace, šíření nemocí anákazy parazity pro některé endemické arktické druhy, které následně ovlivňují potravinovou bezpečnost obyvatel Arktidy.205 Tyto změny vedou ktomu, že přístup ktradičním potravinovým zdrojům ajejich dostupnost akvalita nejsou stabilní, což ovlivňuje kvalitu stravy domorodých pobřežních komunit vArktidě.206 Anejde C.Knoblauch– C. Beer– S. Liebner et al.: Methane Production as Key to the Greenhouse Gas Budget of Thawing Permafrost, Nature Climate Change 8, 4 (2018), s.309–312, https://doi .org/10.1038/s41558-018-0095-z. 204 J. D. Ford– D. Clark– T. Pearce et al.: Changing Access to Ice, Land and Water in Arctic Communities, Nature Climate Change 9, 4 (2019), s.335–339, https://doi.org/10.1038/s41558-019 -0435-7; H. P. Huntington– M. Carey– C. Apok et al.: Climate Change in Context: Putting People First in the Arctic, Regional Environmental Change 19, 4 (2019), s.1217–1223, https:// doi.org/10.1007/s10113-019-01478-8. 205 Léandri-Breton– Don-Jean– J. Bêty: Vulnerability to Predation May Affect Species Distribution: Plovers with Broader Arctic Breeding Range Nest in Safer Habitat, Scientific Reports 10,1 (2020), s.1–8, https://doi.org/10.1038/s41598-020-61956-6; K. Hueffer– M. Ehrlander– K.Etz et al.: One Health in the Circumpolar North, International Journal of Circumpolar Health 78, 1 (2019), 1607502, https://doi.org/10.1080/22423982.2019.1607502. 206 C. S. Gerlach– P. A. Loring– A. Turner et al.: Food Systems, Environmental Change, and Community Needs in Rural Alaska, in: North by 2020: Perspectives on Alaska’s Changing Social-ecological Systems, ed. A. L. Lovecraft– H. Eicken, Fairbanks: University of Alaska Press 2011, s.111–134. 100 jen onutrici, dopady na lov arybolov, které domorodá společenství provozují pro obživu, negativně ovlivňují také jejich duchovní zdraví, odolnost, mezigenerační soudržnost aekonomickou udržitelnost domorodých pobřežních komunit vArktidě. Změny, ke kterým dochází uryb amořských savců (často sdominovým efektem), proměňují vzorce časové ageografické mobility při lovu arybolovu arktických domorodých pobřežních komunit. Vroce 2015 čtyři aljašské domorodé vesnice vůbec nemohly lovit mrože, což ohrozilo potravinovou bezpečnost celých komunit apro jejich ekonomiky to znamenalonutnost vyhlásit místní nouzový stav. SeaShare, nezisková organizace se sídlem ve státě Washington, musela darovat 4,5 tuny mražených halibutů, aby zmírnila tuto situaci potravinové nouze.207 Dokonce ikdyž je lov možný, vede změna klimatu ktomu, že na mořský led, který byl zpravidla dostatečně stabilní aposkytoval bezpečnou oporu pro lov, se už nelze spolehnout. Stále častěji se setkáváme spříběhy lovců, kteří se při pohybu po ledu, pěšky nebo na sněžných skútrech propadli slabým ledem, přičemž došlo ke zraněním aúmrtím.208 Taková změna však není pociťována pouze na lokální úrovni. Ovlivňuje také globální ekonomiku asilovou politiku. Zkomerčního hlediska změna klimatu, okyselování oceánů anásledné změny vefektivitě využívání mořských zdrojů mění prognózy úlovků dosahovaných rybolovem, zisku audržitelného řízení zdrojů vArktidě.209 Odhady naznačují, že výměna ryb mezi Atlantským aTichým oceánem, kterou umožňuje oteplování Arktidy, změní 39 procent celosvětové vykládky mořských ryb. Zatímco dříve nehostinné přírodní podmínky vArktidě představovaly bariéru, která oddělovala většinu mořských organismů vseverním Atlantském oceánu od organismů vseverním Tichém oceánu, do roku 2100 by se vdůsledku teplotních změn do Tichého oceánu mohlo dostat až 41 druhů ado Arktidy až 44.210 Tato zvýšená aktivita vmořské ekonomice má kaskádovité dopady na potenciální potřebu robustnější aodolnější infrastruktury vpřístavních městech, migrující pracovní síly 207 L. Kraegel: Four Western Alaska Communities to Receive Large Halibut Donations after Dismal Walrus Harvest, KTOO, 31. 7. 2015, https://www.ktoo.org. 208 J. D. Ford– T. Pearce– J. Gilligan et al.: Climate Change and Hazards Associated with Ice Use in Northern Canada, Arctic, Antarctic, and Alpine Research 40, 4 (2008), s.647–659,https:// doi.org/10.1657/1523-0430(07-040)[FORD]2.0.CO;2. 209 Andreas Østhagen: Swimming Away! Arctic Fisheries and International Cooperation, The Arctic Institute, 22. 10. 2019, https://www.thearcticinstitute.org. 210 M. S. Wisz– O. Broennimann– P. Grønkjær et al.: Arctic Warming Will Promote Atlantic–Pacific Fish Interchange, Nature Climate Change 5, 3 (2015), s.261–265, https://doi .org/10.1038/nclimate2500. 101 aslužeb pobřežní stráže. Jak uvedl autor jedné zdalších kapitol této knihy Andreas Østhagen: „Rybolov je obzvláště ohrožen tím, že bude docházet kekonfliktům vmenším měřítku, protože zdroje inámořní hranice je obtížné kontrolovat amonitorovat.“211 Měnící se fyzikální abiofyzikální procesy vArktidě mají přímé inepřímé dopady na potravinovou bezpečnost, ekonomiku, zdraví, infrastrukturu akulturu obyvatel našeho společného domova, planety Země– vArktidě imimo Arktidu. Vzhledem kbezprostřednějším azávažnějším regionálním dopadům se tak vyhodnocování zranitelnosti, plánování ainvestic, jejichž cílem je posílit odolnost ekonomiky zaměřené na člověka, společnosti akultury, pro zodpovědné činitele vArktidě stalo mnohem větší prioritou než pro jejich příslušné vedoucí představitele na celostátní úrovni, kteří musí brát přiměřeně vúvahu také požadavky geopolitické. Zřejmě nejkřiklavějším příkladem této diskrepance jsou Spojené státy. Přestože je 31 aljašských komunit ohroženo tím, že přijdou osvé domovy vdůsledku klimatických změn, astovky dalších jsou klimatem postiženy,212 odmítla vroce 2019 americká federální vláda podepsat všechna společná oficiální prohlášení Arktické rady, vnichž byla zmíněna změna klimatu nebo Pařížská dohoda.213 Lokalizované dopady změny klimatu acelostátní politika upravující tyto otázky se rozcházejí do té míry, že se domorodá vesnice Kivalina na Aljašce připojila ke čtyřem louisianským kmenům apodala uOrganizace spojených národů formální stížnost, že federální vláda „neochránila lidská práva kmenových národů vLouisianě ana Aljašce, které jsou násilně vysídlovány zúzemí svých předků“.214 Abychom si vůbec mohli představit spravedlivý audržitelný řád pro Arktidu v21.století, je nezbytná harmonizace politických priorit napříč různými úrovněmi správy vArktidě; vážně míněné závazky voblasti ochrany klimatu napříč hranicemi, na jejichž tvorbě se budou společně podílet různí aktéři; aprogram financování opatření na podporu rezistence vůči změně klimatu, který bude respektovat fakt, že řada arktických komunit už je za bodem obratu. 211 Andreas Østhagen, Swimming Away. 212 GAO, 2009: Alaska Native Villages: Limited Progress Has Been Made on Relocating Villages Threatened by Flooding and Erosion, Washington, DC: Government Accountability Office 2009. 213 S. Johnson: U.S. Sinks Arctic Accord Due to Climate Change Differences: Diplomats, Reuters, 7. 5. 2019, https://www.reuters.com. 214 W. Early: Coastal Erosion Unites Villages of Kivalina and Louisiana Tribes in UN Complaint, Alaska Public Media, 23. 1. 2020, https://www.alaskapublic.org. 102 Meze současného arktického řádu Spolu stím, jak lokální dopady změny klimatu čím dál vážněji ohrožují kvalitu života vArktidě azdraví ekosystémů, dostává se stále větší pozornosti jinému bodu obratu: arktická „zóna míru aspolupráce“ se proměňuje na zónu konkurence velmocí. Vposledních letech vědci zabývající se Arktidou diskutují orelevanci aefektivitě Arktické rady azpochybňují, zda je desítky let stará organizační struktura stále adekvátní aplní svůj účel.215 Velká část těchto diskusí se soustředí na vojenské otázky vcirkumpolární oblasti aneschopnost Arktické rady přímo řešit bezpečnostní napětí v„tvrdém“ slova smyslu akonflikty, což jí zakazuje Ottawská deklarace (1996). Arktida byla dlouho považována za zónu nízkého napětí, která je chráněna myšlenkou arktického excepcionalismu. Nicméně od roku 2007, kdy dvě miniponorky sestoupily ke dnu Severního ledového oceánu, aby pod mořem na Lomonosovově hřbetu vetkly do mořského dna metr dlouhou titanovou ruskou vlajku, amenší měrou dokonce už předtím, dominují ve zpravodajství ivnázorech think tanků titulky ohlašující „novou studenou válku“ vArktidě.216 Kromě geopolitické pózy, jíž bylo vztyčení vlajky apořízení fotografií pro propagační účely, Rusko také modernizovalo svou vojenskou infrastrukturu, vybudovalo technologicky vyspělé radarové stanice, postavilo nové ledoborce, posílilo vojenská cvičení vArktidě arozmístilo vojenské síly podél své severní hranice. Vsituaci, kdy spolupráci arktických národních států vcirkumpolární oblasti zatěžují události mimo Arktidu,217 někteří tvrdí, že oruských vojenských schopnostech vArktidě „už nemůžeme uvažovat nezávisle na rostoucím napětí mezi touto zemí aZápadem. Vtomto smyslu období ‚arktického excepcionalismu‘– vněmž se stouto oblastí podle domluvy zacházelo jako se zónou depolitizované spolupráce– spěje ke svému konci“.218 215 Viz svazek Arctic Yearbook zroku 2016 věnovaný 20. výročí Arktické rady, https://arcticyearbook. com. Dále: A. Tingstad: Today’s Arctic Diplomacy Can’t Handle Tomorrow’s Problems (2020), RAND Corporation; H. Exner-Pirot– M. Ackren et al.: Form and Function: The Future of the Arctic Council (2019); The Arctic Institute and Ragnhild Groenning (2016); Why Military Security Should be Kept Out of the Arctic Council (2016); The Arctic Institute– Ashley Postler: Changing Arctic Governance and Options for the Arctic Council (2019), vše vydáno vGeorgetown Security Studies Review, https://georgetownsecuritystudiesreview.org. 216 D. C. Burke: Why the New Arctic ‚Cold War‘ Is aDangerous Myth, The Conversation, 13. 12. 2018, https://theconversation.com. 217 Tím máme na mysli anexi Krymu Ruskou federací, ruskou vojenskou intervenci vsyrské občanské válce aruskou kampaň, jejímž cílem bylo ovlivnit americké prezidentské volby vroce 2016. 218 M. Boulègue: Russia’s Military Posture in the Arctic: Managing Hard Power in a‚Low Tension‘ Environment, Chatham House, červen 2019, https://www.chathamhouse.org. Viz také kapitoly Ernieho Regehra, Whitney Lackenbauera aOrana P. Younga vtomto svazku. 103 Jiní naopak volají po reorganizaci Arktické rady tak, aby se stala fórem, na němž by se diskutovalo iobezpečnostních otázkách, nebo dokonce povytvoření zcela nové správní struktury, která by se podobala spíše Organizaci pro bezpečnost aspolupráci vEvropě.219 Alternativní řád by místo rekonfigurace stávajících aktérů do nového uskupení, které by odráželo obvyklou dynamiku moci, výzvy anapětí mezi arktickými státy, upřednostňoval takzvané subnacionální aktéry vArktidě aumožňoval řešit obavy obezpečnost klimatu apraktickou, depolitizovanou spolupráci na lokálních aregionálních tématech, spíše než širší mocensko-politické postoje. Pokud by byly místní zainteresované subjekty apředstavitelé vybaveni pravomocemi aprostředky tak, aby mohli rozhodovat oregionálních záležitostech areálných problémech relevantních pro obyvatele Arktidy, mohli by mít větší váhu než představitelé vpolitických hlavních městech vzdálených tisíce kilometrů. VArktidě samozřejmě existuje pestrá škála subnacionálních aktérů. Provincie, teritoria, státy, autonomní oblasti, obce, města, „první národy“, kmenové rady adomorodé vlády se již také různými způsoby podílejí na paradiplomacii. Pro účely této kapitoly můžeme subnacionální aktéry chápat jako „souvislou územní jednotku mezi místní acelostátní úrovní soficiální rozhodovací pravomocí“.220 To znamená, že jde oúroveň správy pod úrovní ústředních orgánů, která má pravomoci aadministrativní zdroje nad úrovní měst. Zde uvedený seznam subnacionálních aktérů je převzat ztěch, které jsou identifikovány ve Zprávě olidském rozvoji vArktidě, což je hodnocení lidského rozvoje atransformačních procesů vtomto regionu.221 Vývoj režimu k lokálnímu vedení a paradiplomacii Myšlenka, že by do Arktické rady měla být začleněna široká škála zástupců na subnacionální úrovni, není nová. Vroce 2019 se konala vMontrealu konference, jejímž cílem bylo zmapovat problémy aúspěchy paradiplomacie vArktidě avposledních Arktických ročenkách se několik autorů 219 H. A. Conley– M. Melino: An Arctic Redesign: Recommendations to Rejuvenate the Arctic Council, Center for Strategic and International Studies, únor 2016, https://csis-website-prod.s3.amazonaws .com. 220 L. Hooghe– G. N. Marks– A. H. Schakel: The Rise of Regional Authority: AComparative Study of 42 Democracies, London: Routledge 2010, s.4. 221 J. N. Larsen– G. Fondahl (ed.): Arctic Human Development Report, Human Development 2 (2015), http://norden.diva-portal.org. 104 vyslovilo pro rozšíření Rady oregionální amístní zástupce.222 Argumenty se zčásti zaměřovaly na zvláštní postavení domorodých organizací avybízely ktomu, aby bylo srovnatelné postavení přiznáno severským subnacionálním aktérům, jako je stát Aljaška, Grónsko, kanadská teritoria, obce vevropských severských zemích, ruské republiky asubnacionální domorodé organizace, jako je Aljašská federace domorodých národů asámské parlamenty vNorsku, Švédsku aFinsku. Podle nich tyto „etnicky ajazykově jedinečné [regiony] spolitickou legitimitou získanou vdomácích volbách“ nutně vyžadují, aby byl vytvořen mechanismus, jímž by byly formálně začleněny do práce Rady.223 Svýjimkou Kanady, která vsouladu se svou dlouhodobou tradicí jmenuje jako své reprezentanty Seveřany, jsou významní představitelé jiných arktických států aministři Arktické rady často státními úředníky (bez přímých vazeb na arktické menšiny), kteří pracují vhlavních městech na „jihu“. Vrámci této kvazikoloniální struktury musí arktičtí regionální zástupci projít hlavními městy, aby byl jejich hlas slyšen aměli pocit, že nyní představitelé Arktické rady, když bez přímé místní reprezentace rozhodují okonkrétních záležitostech na cirkumpolárním severu, mluví jejich jménem. Neschopnost jednotlivých národních vlád řešit adekvátně problémy jako změnu klimatu (která vneposlední řadě ovlivňuje jejich vlastní národní území vArktidě) acíle udržitelného rozvoje ve svých zemích, natož vcelosvětovém měřítku, poukazuje na potřebu přenést pravomoci na nižší úroveň, zahrnout jiné zainteresované subjekty ařešit problémy imimo rámec mezistátních jednání. Řešení těchto komplikovaných problémů vyžaduje pestrou škálu politických aktérů, orgánů, institucí, národů, hnutí asdružení, které přesahují regionální hranice. Řada problémů, snimiž se Arktida potýká, se stále řeší na národní úrovni, ale dnešní výzvy vedou ktomu, že se na řešení globální politické agendy mohou podílet iaktéři na subnacionální úrovni. Rychlé environmentální, ekonomické asociální změny, knimž „vterénu“ dochází, totiž vdnešní době znovu vyvolávají zájem spolupracovat napříč regiony na subnacionální úrovni ařešit naléhavé problémy rychle alokálně. Od sedmdesátých let 20.století dochází prostřednictvím politické decentralizace kpřenosu pravomocí na nižší úroveňmístních orgánů, což vedlo kvytvoření kanadského 222 Mapping Arctic Paradiplomacy, in: Observatoire de la Politique et la Securite de l’Artique, 6. 12. 2019, Montreal, Canada. https://cirricq.org. 223 Lawson Brigham– Heather Exner-Pirot– Lassi Heininen– Joël Plouffe: The Arctic Council: Twenty Years of Policy Shaping, Arctic Yearbook 2016, s.14–20, https://arcticyearbook.com /arctic-yearbook/2016/2016-preface. 105 státu Nunavut aautonomie (1979) aod roku 2009 samosprávné vlády vGrónsku. Toto předání pravomocí na místní úroveň nejen umožnilo místním vládám apolitickým představitelům určovat politiku vjejich domácích volebních obvodech, ale také jim dodalo odvahu podílet se na práci interních fór jako Arctic Frontiers, Arctic Circle aNorthern Forum. Vprostředí organizací se subnacionální aktéři začali aktivně internacionalizovat aangažovat vpřeshraničním měřítku. Zdůrazňují přitom své postavení na „frontové linii“ klimatických bodů obratu avyužívají svou nově objevenou národní amezinárodní politickou legitimitu kpůsobení voblasti zahraničních vztahů vArktidě. Zainteresované subjekty na subnacionální úrovni mohou už vsoučasné době podnikat ataké podnikají kroky scílem změnit dosavadní paradigma, ato ivzemích, jako jsou Spojené státy, které se do značné míry zdráhají přijímat opatření voblasti klimatu na národní úrovni. Odmítání Trumpovy administrativy brát vážně změnu audržitelný rozvoj je důležitým „push“ faktorem úvah onovém arktickém řádu, který dává přednost zapojení na subnacionální úrovni. Existují však stejně důležité „pull“ faktory, které ukazují, proč je zapojení subnacionálních aktérů do rozhodování zásadní pro budoucí efektivní fungování Arktické rady. Kdyby získali vyšší status jako plnoprávní účastníci azainteresované subjekty na zasedáních abyli oprávněni realizovat iniciativy voblasti regionální správy, bylo by možné dosáhnout dalšího pokroku voblasti změny klimatu navzdory nedostatečnému odhodlání na straně národních vlád. Subnacionální aktéři sice vzhledem ke svému územně omezenému akčnímu rádiu nemají nutně kdispozici takové zdroje jako federální vlády, ale státy, teritoria aregionální správy přesto mohou uplatňovat opatření scílem rychle řešit hmatatelné, kontextově specifické problémy vrůzných oblastech subnacionální správy. Musíme také dodat, že místní opatření vArktidě mají největší šanci změnit energetické paradigma, protože subnacionální subjekty mohou navrhovat arealizovat politické programy snižování emisí skleníkových plynů zaměřené konkrétně na arktické komunity. Nové pojetí arktického řádu by vyžadovalo, aby vlády jednotlivých států aArktická rada spolupracovaly sesubnacionálními správními orgány, které už kontrolují realizaci projektů, politických programů apředpisů, aaby tyto orgány podporovaly. Doprava, modernizace stávajících budov, odpadové hospodářství, voda, dodávky energie, venkovní osvětlení, plánování avyužívání městských pozemků apotraviny azemědělství jsou jen některé zoblastí, které mohou subnacionální aktéři tranformovat scílem dosáhnout vyšší míry rezistence vůči změně klimatu, environmentální udržitelnosti asociální spravedlnosti. 112 dnešní doby avstupují do postkovidového světa, je to otázka volby. Vtéto situaci máme možnost představit si udržitelnější, spravedlivější abezpečnější řád. Rozhodněme se azačněme budovat podpůrné struktury, které tento řád– avšichni obyvatelé Země– mohou potřebovat kpřežití. 113 Kapitola 5 Rusko a rozvoj energetických zdrojů v Arktidě v kontextu vnitrostátní politiky a mezinárodních trhů Arild Moe Strategický rozvoj vArktidě je velmi úzce spojen srozvojem zdrojů, zejména stěžbou uhlovodíků.235 Někteří považují snahu omasivní těžbu ropy azemního plynu za faktor, který napomáhá rozvoji arktických ekonomik, protože je pro místní komunity příslibem zaměstnanosti abohatství. Jiní se obávají, že intenzivní aktivity spojené stěžbou ropy povedou ke znečišťování aničení přírodního prostředí atradičního životního stylu, přičemž zisky budou vyváděny zregionu astoupne riziko mezinárodních konfliktů. Pozitivní inegativní scénáře vycházejí zpředpokladu, že energetický průmysl vArktidě bude získávat na významu. Cílem této kapitoly je posoudit, jaké vyhlídky mají aktivity spojené stěžbou ropy azemního plynu vArktidě obecně, budeme se tedy zabývat otázkou, jak rozsáhlé takové aktivity mohou být avjakých částech Arktidy je nejspíše můžeme očekávat. Kapitola začíná současnými prognózami vývoje arktické energie, následně je tento region zasazen do kontextu globální nabídky apoptávky po energiích avzávěru je pojednáno otématu podmínek budoucího rozvoje arktické energie vrůzných cirkumpolárních státech. Nejvíce prostoru se dostává Rusku, zdaleka největšímu arktickému státu snejvětším podílem energetických zdrojů vArktidě. Podíváme se na síly azájmy, 235 Tato stať zahrnuje některé části zpublikací: D. H. Claes– A. Moe: Arctic Offshore Petroleum: Resources and Political Fundamentals; aD. H. Claes– A. Moe– S. Rottem: Arctic Hydrocarbon Development: State Interests and Policies, in: Arctic Governance: Energy, Living Marine Resources and Shipping, ed. S. Vigeland Rottem– I. Folkestad Soltvedt, I. B. Tauris: London 2018; J. Henderson– A. Moe: The Globalization of Russian Gas– Political and Commercial Catalysts, Cheltenham UK: Edward Elgar 2019. 114 které krozvoji energie vArktidě vedou, aprobereme otázku relativního významu ekonomických apolitických faktorů. Očekávání a realita Počátky opravdového zájmu oenergetické zdroje vArktidě můžeme hledat někdy vletech 2007–2008. Arktida vzbudila zájem ropných společností apolitiků stejně tak jako médií. Zájem vyvolalo zveřejnění odhadů těchto zdrojů, které naznačovaly obrovský potenciál. Velmi důležitý byl vtomto ohledu odhad, který zveřejnila Geologická služba Spojených států. Podle ní se vArktidě nachází 12,3 procenta dosud neobjevených světových zásob ropy a32,1 procenta neobjevených zásob zemního plynu.236 Vpřibližně stejné době začalo být zjevné, že dochází ktání mořského ledu. První zprávy oněm přineslo Hodnocení klimatických dopadů na Arktidu (ACIA) vroce 2004. Otři roky později údaje ukázaly, že vArktidě došlo krekordnímu úbytku ledu.237 Jedním zdůsledků zmenšování rozlohy aztenčování ledového příkrovu byly lepší podmínky pro průzkum ložisek na moři. To byla skvělá zpráva pro energetické trhy, které se vté době obávaly hrozícího nedostatku ropy, protože se zdálo, že mezinárodní ropný průmysl nemá přístup ainvestiční příležitosti vtradičních oblastech produkujících ropu.238 Vdůsledku toho se nyní zdálo, že Arktida začne mít pro globální zásobování ropou obrovský význam. Téměř všechny velké mezinárodní ropné společnosti amnoho menších ropných společností projevilo zájem opronájmy alicence napříč oblastí cirkumpolárního severu. Vpopředí zájmu byla Aljaška, Kanada, Grónsko aNorsko, ale určité příležitosti se nabízely dokonce ivRusku. Kromě ekonomického zájmu na využívání arktických zdrojů byla také vnímána skutečnost, že velké části tohoto regionu leží mimo oblast národních jurisdikcí. Vmédiích avněkolika akademických publikacích byla Arktida líčena jako „poslední hranice“– kterou mohou mocné státy dobývat vbitvách na způsob tradičních koloniálních válek při 236 Circum-Arctic Resource Appraisal: Estimates of Undiscovered Oil and Gas North of the Arctic Circle, USGS Fact Sheet 2008–3049, Washington DC: United States Geological Survey, 2008, http://pubs.usgs.gov. 237 Record Arctic Sea Ice Loss in 2007, NASA Earth Observatory, https://earthobservatory.nasa .gov. 238 Viz např. The End of Oil is Closer Than You Think, The Guardian, 21. 4. 2005. 115 „tahanici oAfriku“.239 Často se skloňoval termín „závody vdobývání zdrojů“. Jazyk konkurence však pronikl ido vysoké politiky. Vztyčení ruské vlajky na mořském dně na severním pólu vroce 2007 anásledná bombastická prohlášení ruských tvůrců politiky otom, že Arktida patří Rusku, se setkaly sodsouzením ze strany západních zemí. Vříjnu 2008 Evropský parlament konstatoval, že „je inadále znepokojen zejména přetrvávajícím soupeřením opřírodní zdroje voblasti Arktidy, což může vést kohrožení bezpečnosti EU acelosvětové nerovnováze“.240 Bylo jasné, že vsázce je toho čím dál víc. Myšlenka konkurenčního boje mezi arktickými státy oúzemí azdroje zůstává dodnes velmi rozšířená,241 azdá se, že současné napětí mezi Spojenými státy, Ruskem aČínou tomuto úhlu pohledu jen nahrává. Nicméně při bližším ohledání předpokladů apředpovědí závodů vdobývání zdrojů vArktidě arole arktické energie vůbec zjistíme, že většina znich se ukázala jako mylná. Zaprvé tyto odhady zdrojů byly interpretovány nesprávně. Jednalo se oodhady dosud neobjevených, atedy pouze potenciálních zdrojů, ne skutečných zásob. Kromě toho tyto odhady nezohledňovaly náklady na průzkum, anavíc se vnich nepočítalo se značnými zdroji na pevnině, zejména vRusku. Zadruhé tolik očekávaná krize vzásobování se nedostavila. Celosvětový průzkum vposledních dvaceti letech naopak vedl knovým objevům nebo přehodnocení stávajících uhlovodíkových polí sropou azemním plynem. Celkové zásobování, založené na bohatých, dokázaných zásobách uhlovodíků, se tak ve světovém měřítku velmi zlepšilo. Velmi důležitým faktorem je rozvoj nekonvenčních (břidlicových) zdrojů ropy aplynu, zejména ve Spojených státech od roku 2008. Rychlý nárůst těžby ropy azemního plynu zbřidlic totiž zásadně změnil světové trhy apomohl udržet ceny na nízké úrovni. Tyto zdroje vzhledem ke své povaze platí za prokázané zásoby až po svém vytěžení; aproto tvoří relativně malý podíl celosvětových prokázaných zásob. Odhadovaný potenciál je však nezměrný. Vroce 2013 Úřad pro energetické informace na Ministerstvu energetiky Spojených států prohlásil, 239 Často citovaný výklad podává S. G. Borgerson: The Arctic Meltdown: The Economic and Security Implications of Global Warming, Foreign Affairs 87, 2 (2008), s.63–77. 240 Evropský parlament, Usnesení ze dne9. 10. 2008 osprávě arktické oblasti, P6_TA(2008)0474, https://www.europarl.europa.eu. Cituji zoficiálního českého překladu usnesení.– Pozn. překladatele. 241 A. Grigas: The New Geopolitics of Natural Gas, Cambridge, MA: Harvard University Press 2017, s.134. 116 že břidlicová ropa pravděpodobně představuje 10 procent celosvětových technicky těžitelných zdrojů ropy a32 procent zemního plynu. Odpovídající čísla pouze pro samotné Spojené státy činila 26 procent a27procent.242 Fakt, že celosvětově přibývá neobjevených zdrojů ropy, včetně břidlic, pochopitelně snižuje relativní význam fosilních paliv zArktidy. Apokud jde odostupné zásoby, faktem zůstává, že Střední východ je stále na prvním místě, protože se vtéto oblasti nachází přibližně 48,1procenta světových prokázaných zásob.243 Jinými slovy, na Středním východě dochází křadě nálezů ropy, kterou bude možné čerpat levně. Je vysoce pravděpodobné, že vArktidě, azejména na moři, se nachází značně rozsáhlé zdroje. Ale nákladný průzkum je nezbytný už ijen pro to, aby se zdroje opravdu našly. Zároveň také panuje stále větší nejistota ohledně budoucí poptávky, protože vdůsledku politiky ochrany klimatu sílí tlak na odklon od používání uhlovodíků spomocí technologického rozvoje. Před krizí COVID-19 Mezinárodní agentura pro energii odhadovala, že vtřicátých letech jednadvacátého století se celosvětová poptávka po ropě ustálí. Očekávalo se, že do té doby bude kvůli Číně nárůst světové spotřeby pokračovat.244 Vsouvislosti spandemií se však počítá stím, že celosvětová poptávka po energii vkrátkodobém horizontu poklesne. Zatřetí obavy zrizika konfliktu vdůsledku jurisdikčních sporů byly velmi přehnané. Stávající spory jsou buď zanedbatelné, nebo nesouvisí sropným průmyslem nebo jsou pod kontrolou. Napětí, které vychází zjiných částí světa, nicméně může ovlivnit podmínky pro dlouhodobé investice vArktidě azájem oně. Například režim západních sankcí proti Rusku od roku 2014 se zvláště zaměřuje na aktivity na moři vArktidě. Je nasnadě, že vývoj vArktidě nelze posuzovat odděleně od hlavních globálních trendů, ato po stránce nabídky ani poptávky. Není pochyb otom, že rozšiřování aktivit souvisejících stěžbou ropy vArktidě dnes není tak horké téma aže vyhlídky jsou zkomerčního hlediska méně optimistické– zejména kvůli vývoji mimo Arktidu. Některé země sice považují za problematickou silnou závislosti na Středním východě– to však 242 Shale Oil and Shale Gas Resources are Globally Abundant, U.S. Energy Information Administration, 2. 1. 2014, https://www.eia.gov. 243 BP Statistical Review of World Energy 2020. 244 Global Oil Demand to hit aPlateau Around 2030 IEA Predicts, Bloomberg, 13. 11. 2019, https:// www.bloomberg.com. 117 neplatí pro Spojené státy, které se staly do značné míry soběstačnými, pokud započítáme idovoz zKanady. Ambice diverzifikovat dodávky aoprostit se od závislosti na Středním východu by mohla některé spotřebitelské země vést ktomu, že budou ochotné si připlatit za energii odjinud. Ale kolik? Při nízkých cenách na světovém trhu je problém snáklady vArktidě zjevnější než kdy dříve– aomezení průzkumu od roku 2014 postihlo zejména arktické projekty. Jestliže však vobecném smyslu platí tvrzení, že energie zArktidy ztrácí na významu aatraktivitě, platí také, že vrůzných arktických pobřežních státech hrají roli různé dynamiky, protože jde oregion klimaticky, sociálně apoliticky heterogenní. Jsou určité projekty nebo subregiony, pro něž výše popsaná logika neplatí, nebo vnichž neplatí vtakové míře. Některé společnosti jsou třeba vlepší finanční situaci než jiné aomezování nákladů na průzkum pro ně není tak důležité. Pro některé je získávání nových zásob prioritou, navzdory tomu, že jsou sním spojené vysoké náklady. Některé projekty už mohly pokročit do takové fáze, že je příliš pozdě na to je zastavit, přestože se předpoklady jejich komerčního úspěchu změnily. Kromě toho se národní zájmy různých arktických zemí liší. Jejich různá míra závislosti na rozvoji arktických zdrojů bude pravděpodobně hlavním určujícím faktorem při rozhodování orámcových podmínkách apobídkách pro toto průmyslové odvětví. Vnitrostátní arktická politika ropy a zemního plynu Vrůzných arktických zemích sropnými zdroji rozhodují obudoucnosti průzkumu aprodukce ropy azemního plynu různé ekonomické apolitické faktory. Ekonomický aspekt se odvíjí zejména od relativního významu potenciální produkce vArktidě. Ve Spojených státech hrají aktivity spojené sarktickou ropou azemním plynem vcelkové ekonomice pouze okrajovou roli. VNorsku aRusku je těžka arktických zdrojů považována na nezbytnost pro udržení dané úrovně aktivit vropném aplynárenském průmyslu. Vpolitické sféře jsou, zdá se, mimořádně důležité různé systémové faktory. Například jak Spojené státy, tak Kanada jsou federální státy. Vprvně uvedené zemi jsou vyhlídky dalšího rozvoje ropy azemního plynu vArktidě přímo ovlivňovány vztahem mezi státem Aljaška afederální vládou. Představitelé Aljašky velmi stojí odalší rozvoj aktivit spojených stěžkou ropy azemního plynu kvůli bohatství, které přinášejí. 118 Naproti tomu pro federální vládu už dlouhou dobu hrají větší roli obavy oživotní prostředí než ekonomické možnosti. Zprávního hlediska se okontrolu zdrojů na pevnině dělí stát Aljaška afederální vláda (Národní ropná rezervace vAljašce– NPRA aArktická národní přírodní rezervace– ANWR), zatímco vnější kontinentální šelf spadá pod federální jurisdikci. Vminulosti vedla neshoda mezi Washingtonem aJuneau kzastavení rozvoje ropy; ake konci Obamovy administrativy bylo uvaleno moratorium na průzkum na moři. Za vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa se Washington vrátil kpodpoře rozvoje ropy asnažil se zrušit zákaz průzkumu na moři aotevřít Arktickou národní přírodní rezervaci.245 Právní překážky znovuotevření kontinentálního šelfu byly sice podstatně vážnější, než Trumpova administrativa očekávala, není však pochyb otom, že politický vítr se vposledních letech obrátil.246 Může se samozřejmě obrátit znovu. VKanadě je situace jiná. Podmořské zdroje patří federaci, což spolu spokračujícím předáváním pravomocí teritoriím na severu pravděpodobně zafungovalo jako brzda rozvoje mořských zdrojů. Bezprostřední příčinou moratoria na průzkum však byla vysoká priorita, kterou federální vláda přikládá životnímu prostředí. VGrónsku se rozvoj mořských zdrojů těší značné politické podpoře, protože příjmy zropy mnozí pokládají za ekonomický předpoklad pro získání plné nezávislosti na Dánsku. Výsledky průzkumu však dosud nenaplnily očekávání. Různé norské vlády byly vpřípadě Barentsova moře opatrné, ale přesto se krozvoji stavěly mnohem pozitivněji než regionální představitelé askupiny na severu. Vposlední době podpora pro rozvoj ropy vregionech vzrostla, protože je na daných místech příslibem hmatatelných benefitů vpodobě pracovních míst. Současně na národní úrovni sílí odpor zdůvodu ochrany životního prostředí.247 Konečně obraťme svou pozornost knejvětšímu pobřežnímu státu Arktidy, Rusku, jehož politický systém se vyznačuje vysokou mírou centralizace aomezenou účastí populace na rozhodovacích procesech. Politický vývoj vRusku je ztohoto důvodu nedílnou součástí budoucí 245 Analysis of Projected Crude Oil Production in the Arctic National Wildlife Refuge, Energy Information Administration, U.S. Department of Energy, 2018, https://www.eia.gov. 246 Judges Weigh Trump’s Bid to Reopen Parts of Arctic to Drilling, Bloomberg Law, 6. 6. 2020, https://news.bloomberglaw.com. 247 G. Bang– B. Lahn: From Oil as Welfare to Oil as Risk? Norwegian Petroleum Resource Governance and Climate Policy, Climate Policy, 2019. doi: 10.1080/14693062.2019.1692774. 119 trajektorie jeho průzkumu aprodukce vArktidě. Je pravděpodobné, že ruská vnitrostátní politika bude takto úspěšně určovat skutečný osud arktických energetických zdrojů. Vroce 2008 Rusko přijalo zákon, jímž dvě státem ovládané společnosti, Rosněfť (ropa) aGazprom (zemní plyn), získaly de facto monopol na ruské podnikatelské aktivity na moři vArktidě, zatímco prostor pro zahraniční účast byl ponechán záměrně omezený. Obě společnosti mají silné vazby na stát, vneposlední řadě prostřednictvím osobních konexí. Ajsou považovány za klíčové nástroje při prosazování ruských ambicí vArktidě vobecnějším smyslu. Vtéto souvislosti také získávají daňové úlevy ajsou upřednostňovány oproti ostatním scílem podnítit investice aaktivity vArktidě. Ani jedna ztěchto dvou společností však nedosáhla očekávaných výsledků, což vedlo kopakovaným výzvám kliberalizaci trhu voblasti průzkumu, tak aby na něm mohly mít podíl ijiné soukromé ruské společnosti. Příležitosti jsou zde zřejmě omezené, protože licence na nejslibnější oblasti už byly uděleny těmto dvěma státem ovládaným gigantům. Ať tak či tak, rozvoj ropy azemního plynu vruské Arktidě nebude řešen vrámci otevřeného demokratického politického procesu súčastí dotčených skupin obyvatel. Rozhodnutí budou téměř výhradně založena na prioritách ústředních orgánů adominantních ropných společností. Ztěchto zjištění vyplývá, že svýjimkou Ruska hrozí politické konflikty potenciálně spíše vrámci jednotlivých arktických ropných států než mezi nimi navzájem. Na každý pád můžeme konstatovat, že rozvoj Arktidy, zejména na moři, je předmětem sporů vněkolika zemích aže všichni komerční aktéři musí vzít vpotaz politickou nejistotu, která ssebou nese riziko přísnější regulace. Politika a trhy Rámcové podmínky nabízené hostitelskými vládami mohou nepochybně bránit rozvoji. Podpořit rozvoj arktické ropy naopak mohou jen do jisté míry. Má-li se investovat, musí komerční propočty společností vykazovat značný přebytek. Katastrofa Deepwater Horizon vMexickém zálivu vroce 2010 vedla ktomu, že byla vypracována nová pravidla, která Spojené státy zavedly utěžby zmořského dna. Vdůsledku toho stouply náklady ivArktidě ataké se ukázalo, jaká rizika pro životní prostředí jsou stouto činností spojena. Dokonce už před prudkým poklesem cen vroce 2014 začaly mít některé společnosti okomerčním potenciálu těžby 120 na moři vArktidě pochybnosti.248 Kzásadní změně však došlo až po roce 2014. Náklady se vzhledem knižší ceně ropy dostávaly pod tlak, hranice rentability mnoha projektů výrazně klesla anyní vypadá situace tak, že se mnohé arktické projekty jeví jako neekonomické. Důvodem je pravděpodobnost, že velmi cenově citlivé anestabilní náklady na produkci břidlicové ropy ve Spojených státech povedou kzastropování cen ropy. Vdlouhodobějším horizontu by mohlo ktémuž výsledku vést nahrazení ropy azemního plynu jinými než fosilními zdroji energie zdůvodu změny klimatu. Vezmeme-li vúvahu, že arktické projekty, zejména na moři, se připravují velmi dlouho– jejich rozvoj trvá zhruba 15 let anásledná těžba musí trvat zhruba 20 až 30 let, aby se investice vrátila–, jde oriskantní podnikatelské aktivity. Kdo ví, jaká bude cena ropy– ajaký bude svět– vroce 2035 nebo 2050? Shrneme-li tedy výše uvedené, průmysl se zdobrých důvodů zdráhá zavázat se květším dlouhodobým investicím do rozvoje arktické energie, zejména na moři, ale také do projektů na pevnině vodlehlých oblastech. Otázkou tedy je, zda existují místa, kde je stát ochoten se vzájmu podpory obrovských projektů podílet na riziku anákladech. Například Norsko uplatňuje daňový systém, který výrazně redukuje rizika spojená sprůzkumem ajehož cílem je podpora investic.249 Není však možné společnosti nutit do riskantních podnikatelských aktivit, které nejsou racionální zekonomického hlediska. Je jen jedna země, kde politika astátní kontrola konvergují takovým způsobem, že je možné provádět vArktidě rozsáhlou těžbu ropy na moři iza současných neradostných vyhlídek na trzích: Rusko. Vtomto ohledu je Rusko zřejmě nejdůležitějším, ojedinělým faktorem vúvahách ovýrobě energie vArktidě. Rusko Vdevadesátých letech dvacátého století se ruská těžba ropy postupně posouvala dál na sever; rozvoj arktických ropných polí začal vNěneckém autonomním okruhu vseverní části evropského Ruska, západně od pohoří Ural. Ropa vytěžená na těchto polích je přepravována potrubím na námořní terminál vmělkém Pečorském moři upobřeží ve Varandeji. 248 Total Warns against Oil Drilling in Arctic, Financial Times, 25. 9. 2012, https://www.ft.com. 249 D. Shapovalova– K. Stephen: No Race for the Arctic? Examination of Interconnections Between Legal Regimes for Offshore Petroleum Licensing and Level of Industry Activity, Energy Policy 129 (červen 2019), s.907–917, https://doi.org/10.1016/j.enpol.2019.01.045. 121 Vroce 2009 byl uveden do provozu významný projekt těžby ropy vArktidě: projekt Vankor vseverní části Krasnojarského kraje. Leží východně od obrovských oblastí těžby zemního plynu vJamalo-něneckém autonomním okruhu. Ropa zVankoru putuje na jih ropovodem, který toto pole propojuje shlavní ropovodnou sítí, ale je možné, že bude vybudováno potrubí na sever, kterým bude ropa přepravována dále Severní mořskou cestou, protože zvýšené využívání této cesty je pro ruské úřady velkou prioritou.250 Vjižní části poloostrova Jamal vybudovala ropná společnost Gazprom Něfť, dceřinná společnost Gazpromu, ropný projekt Novyj Port, kde se ročně vytěží přibližně 5,5 milionu tun. Pravidelná kyvadlová přeprava tankery do Murmansku byla zahájena vroce 2016.251 Pozornost zasluhuje fakt, že rozvoj polí se zemním plynem vseverozápadní části Sibiře– vJamalo-něneckém autonomním okruhu– začal už na počátku osmdesátých let dvacátého století. Atento region dodnes dodává přibližně 90 procent ruského plynu. Většina těžby probíhá severně od Severního polárního kruhu, ale na pevnině. Největší těžební pole, Bovanenkovskoje, provozované společností Gazprom, najdeme na poloostrově Jamal; jeho roční těžba dosahuje přibližně 90 bilionů kubických metrů zemního plynu (3,2 trilionu kubických stop). Vzhledem kbohaté surovinové základně na pevnině byl rozvoj těžby na moři dlouho na okraji zájmu, přestože průzkumy nasvědčovaly tomu, že se na moři nacházejí mimořádně bohaté zdroje. Zatím se tak využívá pouze jedno ropné pole na moři vArktidě: Prirazlomnaja vPečorském moři. Důležitým podnětem pro rozvoj tohoto projektu bylo využití námořních loděnic vSeverodvinsku vArchangelské oblasti. Jinými slovy, jeho rozvoj byl sotva projevem konkrétních plánů držitele licence, společnosti Gazprom, zaměřit se na těžbu na moři.252 Rozvoj projektu se ve skutečnosti stal velkou finanční zátěží azapojení jiných partnerů se ukázalo jako nemožné.253 Těžba byla zahájena vroce 2013; očekává se, že při plném provozu vroce 2023 roční těžba dosáhne 5,5milionu tun.254 250 State Oil Company Might Redirect Millions of Tons to Arctic Coast, Barents Observer, 28. 2. 2019, https://thebarentsobserver.com. 251 The Novy Port Project, in: Gazprom Neft, n. d. https://www.gazprom-neft.com. 252 A. Moe– A.-K. Jørgensen: Offshore Mineral Development in the Russian Barents Sea, Post-Soviet Geography and Economics 41, 2 (2000), s.98–133. 253 A. Moe: Russian and Norwegian Petroleum Strategies in the Barents Sea, Arctic Review on Law and Politics 1, 2 (2010), s.225–248. 254 Prirazlomnoye, Gazprom n. d. https://www.gazprom.ru. 128 třebí obrovské investice. Váhu zúčastněných institucí by značně zvýšilo, kdyby vznikl „arktický cluster“– založením joint venture se společností Rosněfť– Vostok Oil.269 Další společnosti, Lukoil aGazprom Něfť, také zvažují nové projekty vregionu, které by zahrnovaly námořní logistiku, čímž by se potenciálně staly subjekty zainteresovanými na Severní mořské cestě. Svýjimkou ropného projektu Novyj Port na poloostrově Jamal adodávek kovů zNorilsku jsou však tyto projekty nejisté nebo jsou pouze ve fázi plánování. Nad budoucností těžby ve výši přibližně 20 až 30 milionů tun, jimiž by bylo dosaženo Putinova cíle, se nadále vznášejí otazníky. Jak realistické jsou ruské ambice? Jsou zde zjevné analogie sbývalou sovětskou (adokonce stalinistickou) politikou rozvoje odlehlých částí země zpolitických důvodů. Centrálně plánovaná ekonomika SSSR měla mimořádné možnosti přesouvat asoustřeďovat zdroje do oblastí, které měly silnou prioritu zpolitických důvodů, bez ohledu na tržní aspekty. Náklady byly vysoké, ale nebyly transparentní.270 Realizovat podobnou politiku dnes je obtížnější, protože ekonomika je transparentnější– ikdyž určitě ne úplně transparentní. Vzhledem ktomu, že ruská ekonomika stagnuje, zejména od roku 2014, poukazují kritici na to, že tato politika je nákladná aže ruská státní ekonomika má své limity. Na ambice vArktidě to dlouho příliš velký vliv nemělo. Vzhledem kdopadu pandemie COVID-19, která znamená další problémy pro vývoj ruské ekonomiky, je však pravděpodobné, že některé zplánů pro Arktidu budou muset být přehodnoceny. Zkapalněný plyn vposledních letech vrozvoji ruské Arktidy zaujal ústřední místo. Výsledky této ofenzívy zkapalněného plynu, vjejímž čele stojí Novatek, jsou zatím impozantní. Rozvoj LNG však není vRusku zcela nekontroverzním tématem, protože je doloženo, že export https://neftegaz.ru/news/drill/454079-neftegazkholding-pristupil-k-promyshlennomu-osvoenie -payyakhskogo-mestorozhdeniya/. 269 Арктический кластер Таймыра [Arktický cluser na Tajmyru] Geoenergetika.ru, 2. 8. 2019, http://geoenergetics.ru/2019/08/02/arkticheskij-klaster-tajmyra/. 270 Tuto politiku ajejí dopady vdnešním Rusku analyzuje C. Gaddy– F. Hill: The Siberian Curse, Brookings Institution Press, Washington DC 2003. 129 zkapalněného plynu na některých trzích konkuruje tradičnímu ruskému plynu přepravovanému plynovody, což vyvolalo negativní reakce ze strany Gazpromu, monopolního vývozce zemního plynu přepravovaného plynovody. Novatek má však silnou podporu politického vedení, které dospělo kzávěru, že Rusko může amá se stát významným hráčem vobchodu se zkapalněným plynem, což je jedno znejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví na mezinárodních energetických trzích. Zamýšlený rozvoj zkapalněného plynu by zArktidy učinil důležitý zdroj dodávek energií, ato nejen zhlediska objemu, ale také kvůli potenciálu arbitráže mezi atlantským atichomořským trhem. Zkapalněný plyn také nabízí flexibilitu, kterou postrádá vývoz spřepravou surovin ropovody aplynovody, aje také mnohem méně vystaven politizaci, protože vztah mezi producentem avývozcem je zpravidla nepřímý, je zprostředkován obchodními společnostmi.271 Je zde nicméně také určitý geopolitický element. Vývoz zkapalněného plynu ze Spojených států prudce stoupá, aAmerika se tak stává pro Rusko výzvou na jeho tradičních evropských trzích, stejně tak jako na nových trzích vAsii. Pro ruskou vládu představuje Arktida prioritu ato, že je připravena přispívat na její rozvoj, je třeba chápat vširších souvislostech než pouze vúzkém kontextu energetické nebo třeba ihospodářské politiky. Slovy Marlene Laruelleové: „Od poloviny první dekády jednadvacátého století dochází vregionu Arktidy kukázkové demonstraci ruské státnosti.“272 Jako argument pro vládní podporu projektů rozvoje přírodních zdrojů se často uvádějí národní zájmy abezpečnost. Avpřípadě Ruska je vsázce jeho globální status. Rozvoj ruské arktické zóny je zjevně klíčovou politickou ambicí Kremlu avzhledem kcentralizovanému systému je vmožnostech vlády usměrňovat rozvojové projekty, ato iekonomickými prostředky aúlevami, tak, jak potřebuje. Vláda však nemůže zcela ignorovat ekonomické faktory. Jak jsme na to už poukázali, některých ambicí se musela úplně vzdát (těžba plynu na arktickém pobřeží), některé jsou nanejvýš nejisté abudou radikálně omezeny (těžba ropy na moři vArktidě) aněkteré jsou připravené ajejich realizace závisí na zvláštních úlevách (několik 271 Roli zkapalněného plynu vruské politice zemního plynu analyzuje J. Henderson– A. Moe: The Globalization of Russian Gas– Political and Commercial Catalysts, Cheltenham: Edward Elgar 2019. 272 M. Laruelle: Russian Nationalism– Imaginaries, Doctrines, and Political Battlefields, Oxon, UK: Routledge 2019, s.47. 130 projektů těžby ropy ajiných nerostných surovin vArktidě na pevnině). Znových projektů se zdá být jednoznačně možným anepochybně ekonomicky realizovatelným podnikatelským plánem zkapalněný plyn. Ale dokonce ityto projekty vyžadují příznivé vnější avnitřní podmínky. Energie z Arktidy: výhled do budoucnosti Prognózy týkající se energie zArktidy vyslovené před pouhými několika málo lety se ukázaly jako mylné. Dnešní odhady poukazují jiným směrem, voblasti energií má hrát Arktida skromnou roli. Co když se ale opět mýlíme? Hlavní tezí této kapitoly je, že ekonomické faktory budou silně omezovat atraktivitu arktických energetických zdrojů, protože rovnováha mezi nabídkou apoptávkou po energii bude pravděpodobně držet ceny ropy azemního plynu pod úrovní nezbytnou ktomu, aby byla většina velkých projektů těžby na moři vArktidě zisková. Přesto, ato musíme zopakovat, bude vnadcházejících letech proudit na světové trhy značné množství energie zArktidy. Anejdynamičtější složkou vtomto ohledu je rozvoj zkapalněného zemního plynu vruské Arktidě. Vruské Arktidě se navíc realizuje řada významných projektů těžby ropy azemního plynu na pevnině, které jsou přepravovány plynovody ajsou azůstanou vprovozu avpříštích letech budou irozšířeny. Těžba na pevnině na Aljašce, ikdyž stále klesá na nízkou úroveň, by rovněž mohla být obnovena, pokud– jak si přála Trumpova administrativa– se začnou rozvíjet zdroje vArktické národní přírodní rezervaci. Ze všech šelfů rozvoj nejvíce pokročil na norském arktickém šelfu, na němž se budou ropa azemní plyn těžit další desítky let, ato ivpřípadě realizace pouhých čtyř projektů, vjejichž rámci se už těží či je otěžbě rozhodnuto. Očekává se značná koncentrace zásob ropy na moři vArktidě severně od Aljašky avruském Karském moři. Vzhledem kpotenciální těžbě vtěchto oblastech prognózy naznačovaly, že Arktida bude hrát vglobálních dodávkách ropy významnou roli. Přesto, jak jsme vyložili, při současných nízkých cenách ropy anejistotě ohledně budoucích cen není jasné, jak se tyto zdroje budou dále rozvíjet. Potenciál voblasti globálních dodávek aočekávaný vývoj globální poptávky sice vsoučasné době naznačují negativní hodnocení šancí na těžbu těchto zdrojů, to by se však mohlo změnit, pokud by došlo kvýraznému omezení dodávek zjiných důležitých zdrojů. Jeden možný scénář je, že otřesy na Středním východě na delší dobu omezí dodávky ztohoto regionu. Vtakovém případě by 131 cena ropy vzrostla abylo by znovu možné uvažovat ofinančně náročných projektech vArktidě. Oficiální očekávání vRusku, tak jak je formulováno vdokumentu oenergetické strategii přijatém včervnu 2020, je, že cena ropy začne kvůli nedostatečnému průzkumu ainvesticím do nových těžebních kapacit vcelosvětovém měřítku brzy zase stoupat.273 Anákladné projekty těžby na moři tak, věří Moskva, budou zase ziskové. Dalším důležitým argumentem, který se vtéto souvislosti uvádí, je, že vrozvoji ruských arktických přírodních zdrojů hrají významnou roli politické faktory. To znamená, že projekty mohou být realizovány bez ohledu na to, že zčistě tržního hlediska za standardních daňových podmínek nejsou ziskové, protože jsou ve skutečnosti realizovány jako součást státní politiky rozvoje, nebo jsou dokonce financovány přímými subvencemi. Možnosti Ruska realizovat takovou politiku závisí na síle jeho ekonomiky. Protože však– což je právě problém– ropa azemní plyn tvoří páteř jeho ekonomiky, jsou určitá omezení ohledně toho, jaké podpory se uhlovodíkovému sektoru může dostávat. Zlověstnou paralelou je krize sovětské těžby ropy vosmdesátých letech dvacátého století. Vté době se prostředky přesouvaly zjiných odvětví, aby mohla být produkce navýšena. Pokud jde ovelké projekty těžby na moři vdnešní době, omezením pro Rusko nejsou jen rámcové podmínky, ale také zkušenosti aknow-how. Novějším faktorem, který hraje roli při hodnocení budoucího rozvoje arktické energetiky, je Čína. Tato země, se svou stále rychle rostoucí ekonomikou, která žízní po energiích, má přirozeně zájem na zajištění dodávek nejen vsoučasnosti (kdy je situace poměrně dobrá), ale také vdlouhodobém horizontu. Protože Čína sama na přírodní zdroje na moři vArktidě nárok nemá, musí své zájmy prosazovat prostřednictvím arktických pobřežních států, vpraxi prostřednictvím Ruska. Čína se stala nepostradatelným partnerem při rozvoji ruského zkapalněného zemního plynu. Po roce 2014 se vRusku všeobecně očekával příliv čínských investic, které pomohou zahájit další projekty, včetně projektů na moři. Vtomto ohledu Peking Rusy zklamal. Důvodem je, že přestože jsou čínské ropné společnosti vposledku vlastněny státem, při kalkulacích svých investičních projektů postupují velmi podobně jako západní firmy, apodmínky vRusku často považují za nezajímavé ariziko za příliš vysoké. Čínské společnosti se zapojily do některých 273 Энергетическая стратегия Российской Федерации на период до 2035 года [Energetická strategie Ruské federace pro období do roku 2035], přijatá vládou Ruské federace 9. 6. 2020. https://minenergo.gov.ru. 132 průzkumných prací sruskými partnery, ale vpřípadě větších projektů na moři by rády spolupracovaly svelkými západními ropnými společnostmi– což je možnost, která vsoučasné nepřichází vúvahu kvůli režimu sankcí po roce 2014. Čínské aruské společnosti stále nemají potřebné know-how, aby tyto práce mohly provádět samostatně. Aoboje si uvědomují, jakou ránu by pro jejich společný projekt znamenala velká ropná havárie. Na každý pád za současných tržních podmínek nedává příliš smysl iniciovat projekty těžby na hlubokém moři vArktidě. Pokud by se však podmínky změní aarktická moře díky tomu začnou být atraktivní, je docela dobře možné, že čínské společnosti vdohledné době budou schopné se stěmito výzvami vyrovnat astanou se pro Rusko významnými partnery ainvestory voblasti průzkumu atěžby vmoři. Vztah mezi Čínou aRuskem je nicméně poněkud křehký. Musíme ho vidět vkontextu širší otázky rovnováhy mezi těmito dvěma zeměmi ajejího dopadu na světový řád. Slovy jistého ruského komentátora: „Rozvoj Arktidy staví Rusko před úkol zajistit, aby tento region zůstal jeho národní surovinovou základnou adopravní tepnou. Dlouhodobé vztahy mezi Ruskem sČínou votázce ekonomického rozvoje Arktidy je proto třeba rozvíjet sohledem na jeho národní zájmy, musí být založeny na kompromisu mezi kooperací akonkurencí. Hledání racionální rovnováhy vtéto otázce je pro Rusko vjednadvacátém století důležitým úkolem, který je teprve třeba vyřešit.“274 Zatímco tedy Rusko dychtí po čínských penězích, technologickém know-how atrzích, vArktidě hodlá nadále hrát hlavní roli samo. Produkce energie vArktidě bezpochyby inadále zůstane významnou aktivitou, ikdyž je nepravděpodobné, že bude někdy hrát vrámci globálních dodávek energie klíčovou roli. Jaké budou přímé důsledky budoucího dobývání energie ajejího transferu– dobré či špatné, lokální aregionální–, bude záviset nejen na rozsahu činností, ale do značné míry také na konkrétních podmínkách aregulaci vpříslušných oblastech výroby. Ty je třeba analyzovat aposuzovat individuálně. 274 Sergey Leonov: Активизация политики Китая в Арктике: предпосылки, проблемы, перспективы [Aktivace čínské politiky vArktidě: pozadí, problémy, perspektivy]. Regionalistika 6, 5 (2019). 133 Kapitola 6 Správa a ekonomické výzvy pro podnikání v mezinárodní lodní dopravě v sezonně zaledněném Severním ledovém oceánu Lawson W. Brigham VSeverním ledovém oceánu nepochybně dochází vreakci na oteplování planety kzásadním environmentálním změnám. Jedním zvelmi viditelných projevů těchto změn je výrazný úbytek arktického mořského ledu, ať už jde ojeho rozsah, mocnost nebo samotné složení, jak bylo během posledního půlstoletí zjištěno spomocí satelitních ipozemních měření.275 Mořský ledový příkrov přechází ze stavu, kdy se zčásti skládá zvíceletého ledu, který přetrvá jednu nebo více sezon tání, do stavu, kdy se skládá pouze ze sezónního či jednoletého mořského ledu. Tento nový, sezónní příkrov mořského ledu bude bez víceletého ledu pravděpodobně splavnější, ale bude také mobilnější abude představovat neočekávané problémy pro mořeplavbu. Současné simulace klimatu naznačují, že možná už vpolovině století bude Severní ledový oceán zamrzat pouze sezónně avmnoha ohledech se bude stále více podobat Baltskému aBeringovu moři asladkovodním Velkým jezerům vSeverní Americe. Zásadní výjimkou ztohoto přímého srovnání smoři vmírném pásmu však je, že vSeverním ledovém oceánu bude zalednění nadále trvat mnohem déle (6 až 7 měsíců), od konce podzimu přes zimu do jara.276 Praktickým důsledkem je, že Severní ledový oceán zůstane poměrně dlouhou dobu úplně či částečně zaledněný, což bude omezovat provoz (velkých) 275 Mořský led vArktidě je satelitními senzory monitorován od sedmdesátých let dvacátého století. Tyto změny zaznamenává aanalyzuje Národní datové centrum pro sníh aled na Coloradské univerzitě vBoulderu, https://nsidc.org. 276 A. Neiderdrenk– D. Notz: Arctic Sea Ice in a1.5 Degree C Warmer World, Geophysical Research Letters (2018), s.1963–1971, https://doi.org/10.1002/2017GL076159. Dále K. R. Barnhart et al., Mapping the Future Expansion of Arctic Open Water, Nature Climate Change 6 (2016), s.280–285, https://doi.org/10.1038/nclimate2848. 134 lodí mimo polární oblast abude nadále významnou překážkou pro pravidelnou aekonomicky životaschopnou transarktickou lodní dopravu ve větším měřítku. Vrozporu se zveličenými, senzacechtivými argumenty prezentovanými vmainstreamových médiích nebude využívání Severního ledového oceánu pro komerční lodní dopravu vbudoucnosti záviset na změnách mořského ledu, ale na následujících třech klíčových faktorech: (1) rychlosti akontinuitě rozvoje arktických přírodních zdrojů, které se budou odvíjet zejména od světových cen komodit; (2) ekonomice podnikání vglobální lodní dopravě a(3) správě Severního ledového oceánu avodních cest pobřežních států, zejména ruské Severní mořské cesty. Pokračující úbytek mořského ledu arozšiřování přístupu kmoři nepochybně zůstanou důležitými faktory. Změna klimatu je však nevyhnutelně spojena sekonomikou rozvoje ropy azemního plynu vArktidě (avglobálním měřítku) anejistá budoucí poptávka bude mít vliv na objem arktické námořní dopravy. Další rozpracovávání, implementace avymáhání předpisů Mezinárodní námořní organizace pro lodě operující vpolárních vodách bude také významně ovlivňovat projektování, výstavbu abezpečné provozování obchodních lodí vArktidě po celé století. Podíváme-li se na mapu Severního ledového oceánu apřiléhajících pobřeží, uděláme si představu okomplikované geografii, která je hlavním omezujícím faktorem arktických námořních operací alodní dopravy. Kanadské arktické souostroví je složitá soustava ostrovů aprůlivů, která obklopuje klíčovou část Severozápadního průjezdu (tvořeného početnými plavebními trasami) od Baffinova zálivu po Beringův průliv. Vsoustavě průlivů aostrovů se drží led, ato omezuje plavební sezonu pro komerční lodní dopravu apřístup vlétě; zimní námořní doprava vtéto oblasti zůstává obtížná dokonce ipro nejlépe vybavené polární ledoborce na světě. Naopak na druhé straně, vruské námořní oblasti, která představuje více než 45 procent námořního prostoru Arktidy, jsou severní souostroví aprůlivy odděleny pobřežními moři, která se zpravidla otevírají do střední části Severního ledového oceánu.277 Knejvětšímu úbytku arktického mořského ledu došlo vtéto oblasti širokého amělkého kontinentálního šelfu atato změna životního prostředí vedla kprodloužení plavebních sezon na různých trasách Severní mořské cesty. 277 L. W. Brigham: Arctic Ocean, in: The Oxford Encyclopedia of Maritime History, sv. 1, ed. J.B.Hattendorf, Oxford: Oxford University Press 2007, s.135–143. 135 Hranice střední části Severního ledového oceánu, který je oblastí volného moře aobecně sdíleným statkem vglobálním měřítku, je vymezena rozšířením výlučných ekonomických zón (znichž každá má šířku 200 námořních mil) pěti států spobřežím uSeverního ledového oceánu (Kanada, Dánsko, Norsko, Rusko aSpojené státy). 18. září 2019, vden letního minimálního rozsahu arktického mořského ledu, zůstala většina střední části Severního ledového oceánu pokrytá ledem, stejně jako severní průlivy kanadské Arktidy; pro srovnání byla ve stejný den Severní mořská cesta pocelé své délce bez ledu. Pozoruhodné je, že vden, kdy arktický (zimní) mořský led vroce 2019 dosáhl maximálního rozsahu (13. března), byl přístav Murmansk avětšina Barentsova moře bez ledu– což je každoročně se opakující, přirozený jev vdůsledku působení Golfského proudu, proudění teplejších vod Atlantského oceánu na sever. Tyto příklady ilustrují, jaký vliv má geografie na budoucnost námořní plavby vAkrtidě, ale také na vývoj efektivního režimu správy, který zvyšuje bezpečnost na moři aposiluje ochranu životního prostředí vtomto jedinečném mořském prostředí. Důsledky rozšířeného přístupu k moři Tyto změny mořského ledu vArktidě, jejichž jsme svědky, umožňují rozšířený přístup kmoři vcelém Severním ledovém oceánu apotenciálně delší plavební sezony.278 Musíme zde skutečně zdůraznit slovo potenciálně, protože kvantifikace apředpovídání budoucích sezón plavby vzamrzajících oblastech je složitý úkol, jehož řešení ovlivňují mnohé nejistoty. Plavební sezony vzamrzajících oblastech jsou závislé na několika klíčových kritériích, mezi něž patří: tloušťka mořského ledu na dané trase, pohyblivost mořského ledu pod vlivem větru amořských proudů (způsobující tlak ledu na lodní trupy); typy nebo ledové třídy běžných obchodních lodí nebo lodí polární plavby, které operují vdané oblasti během ledové sezony; akonečně fakt, zda je vregionálních, zaledněných vodách snadno dostupný doprovod ledoborci. Opět je zde však jedna zásadní skutečnost, která přímo ovlivňuje budoucnost námořních operací alodní dopravy vArktidě: Severní ledový oceán bude celé toto století částečně nebo zcela zaledněný po dobu šesti 278 Arctic Climate Impact Assessment (ACIA), Impacts of aWarming Arctic: Arctic Climate Impact Assessment, Cambridge: Cambridge University Press 2004, s.82–85. 136 až sedmi měsíců. Možné transarktické trasy odélce 2000 až 3000námořních mil (azejména Transpolární mořská cesta) nebudou nezaledněné, nýbrž zaledněné více než polovinu roku; astejně dlouho bude také celá tato oblast ponořena do částečné nebo úplné tmy (noci), což je základní, přirozeně se vyskytující problém ztěžující bezpečnou aefektivní námořní plavbu vzaledněných vodách, který se většinou neobjevuje při plavbě na otevřeném oceánu.279 To jsou závažné faktory pro všechny navrhované transarktické trasy ajejich schopnost konkurovat po stránce ekonomické výhodnosti, bezpečnosti aefektivity tradičnějším aglobálním obchodním trasám, včetně těch, které využívají Suezský aPanamský průplav. Globální společnosti vkontejnerové lodní dopravě se potýkají sřadou kriticky důležitých determinantů: sezónní charakter tras vSeverním ledovém oceánu; nejistoty ohledně časů doručení nákladu (způsobené vrtochy arktického počasí amořského ledu); vyšší náklady na námořní pojištění; nutnost zařadit do svých flotil nákladnější lodě schopné plavby vpolárních oblastech; aabsence námořní infrastruktury, jako jsou přístavy, spolehlivé komunikační prostředky amoderní navigační mapy, které společnosti potřebují pro svůj normální provoz. Dalším významným faktorem jsou obrovské rozměry mnoha dnešních kontejnerových lodí, znichž největší– vroce 2020– mají přepravní kapacitu 24 tisíc kontejnerů ajsou dlouhé 400 metrů (1312 stop), široké 61 metrů (200 stop) amají ponor 14,3 metru (47 stop).280 Praktickým faktem je, že takováto mamutí plavidla nemohou vSeverním ledovém oceánu snadno abezpečně operovat už kvůli samotné své velikosti ahlubokému ponoru, aprotože nejsou vybavena pro plavbu vpolárních oblastech; avArktidě neexistuje přístavní infrastruktura, která by mohla poskytovat zázemí takovým megalodím. Je tedy velmi nepravděpodobné, že významné kontejnerové přepravní společnosti budou vůbec někdy vrámci svého systému pravidelné dopravy využívat Severní ledový oceán aže tím změní síť zavedených námořních tras pro kontejnerovou lodní dopravu, ato navzdory příležitostem, které se otevírají díkyzlepšujícímu se přístupu kmoři. Plavba velkých kontejnerových lidí po Severní mořské cestě 279 Poznámka: Mocnost ročního mořského ledu vbřeznu, měsíci, kdy mocnost arozsah ledu dosahují svého maxima, se odhaduje na 1,8 až 2,5 metru (5,9 až 8,2 stopy), pokud vycházíme zpředpokladu normálního růstu zimního mořského ledu. Lodě, které by se plavily na vzdálenost 2000 až 3000 námořních mil, by se pravděpodobně musely potýkat stakto silným ledem po většinu zimních měsíců. 280 Největší kontejnerová loď na světě je HMM Algeciras, která je vprovozu od dubna 2020 akterá patří jihokorejské společnosti HMM. Dnes už jsou ovšem zase ivětší lodě. Pozn. odborného lektora kpt. ing. Ctirada Pacáka. 137 je také nepravděpodobná kvůli řadě praktických geografických aplavebních omezení, ato ibez ohledu na ekonomické příležitosti, rizika aproblémy voblasti správy. Menší kontejnerové lodě (asmenším ponorem) vnikových trzích, jako je zkapalněný zemní plyn, mohou využívat možnost sezónní transarktické plavby Severní mořskou cestou vletním období. Takováto přeprava by pravděpodobně byla co dopočtu lodí aobjemu přepravovaného nákladu doplňkem přepravy na jižnějších trasách přes Suezský průplav. Ekonomické faktory přispívající k rozvoji lodní dopravy v Arktidě Kromě životního prostředí, které se mění spolu srozšiřujícím se přístupem kmoři, určují budoucí komerční využívání Severního ledového oceánu pro lodní dopravu především ekonomické faktory, jako je rozvoj arktických přírodních zdrojů aekonomika podnikání vglobální lodní dopravě. Vývoj může ovlivnit iřada dalších nejistot. Arktická rada ve svém Hodnocení námořní dopravy vArktidě (AMSA), které schválili ministři arktických zemí akteré bylo zveřejněno vdubnu 2009, vypracovala rámcovou politiku bezpečnosti na moři analéhavých problémů ochrany životního prostředí vsouvislosti snárůstem objemu lodní dopravy vArktidě.281 AMSA při vypracovávání scénářů identifikovala dva hlavní faktory, které tvoří osu matice sestávající ze čtyř scénářů: rozvoj přírodních zdrojů (úroveň poptávky po arktických zdrojích aobchodu) aspráva (míra relativní stability pravidel používaných vlodní dopravě vArktidě ana mezinárodní úrovni). Při vytváření scénářů vyšly najevo další nejistoty, týkající se těchto oblastí: stability právního prostředí pro Severní ledový oceán (klíčovou právní úpravou je úmluva UNCLOS); významných havárií varktické námořní dopravě; omezeného období provozu lodní dopravy (sezónní charakter přístupu); nových objevů přírodních zdrojů na pevnině ina moři; světových cen ropy; bezpečnosti tras pro lodní dopravu (např. tras procházejících Suezským aPanamským kanálem apodél hlavních mezinárodních průlivů); tranzitních poplatků na trasách vArktidě; eskalace námořních sporů vArktidě; změny typických forem světového obchodu; nových 281 Artická rada, Arctic Marine Shipping Assessment (AMSA) 2009, s.158. Posouzení námořní dopravy vArktidě je dostupné na stránkách Pracovní skupiny pro ochranu mořského životního prostředí vArktidě, která působí vrámci Arktické rady: https://www.pame.is. 144 zahrnují také pořízení větší flotily jaderných ledoborců, které mají nadále klíčový význam jako doprovod obchodních lodí vkonvojích apro posílenou kontrolu arktické lodní dopravy ve vodní oblasti Severní mořské cesty. Tento systém je zjevně dědictvím sovětské éry. Vše nasvědčuje tomu, že Rosatom bude mít dostatečný vliv adosáhne takové úrovně vládních investic, která je nezbytná ktomu, aby bylo možné pokročit smodernizací infrastruktury Severní mořské cesty. Třetí iniciativa zahrnuje návrh vytvořit na Severní mořské cestě státní (akontrolovaný) systém kontejnerové dopravy. Na obou koncích ruské mořské Arktidy by byla vybudována překladiště pro kontejnerovou lodní dopravu, pravděpodobně na poloostrově Kola poblíž Murmansku ana Kamčatce.297 Vrámci jeho provozu, zajišťovaného státem, by se využívaly kontejnerové lodě plující pod ruskou vlajkou adoprovázené jadernými anejadernými ledoborci. Výstavba této nové flotily by pomohla subvencovat ruský loďařský průmysl. Jednou zklíčových otázek je, zda by využívání takovéhoto systému přepravy nákladu mezi Tichým oceánem aEvropou bylo pro globální společnosti vkontejnerové lodní dopravě atraktivní. Jedním ze zajímavých aspektů tohoto počinu avýhodou pro globální přepravce by bylo, že by ruská vláda převzala všechna rizika spojená spřepravou zboží po Severní mořské cestě. Jinými slovy, Kreml by měl úplnou kontrolu nad tímto podnikáním vlodní dopravě, ale za jakou cenu? Aje takový systém lodní dopravy vArktidě na Severní mořské cestě ekonomicky životaschopný zhlediska potenciálních globálních dopravců působících na světových trzích? Jaká by byla pro komerční dopravce časová ztráta při využívání překladišť na obou koncích arktické trasy apro jaké druhy nákladu by se tento systém přepravy nejvíc hodil? Budoucnost tohoto návrhu závisí na zdraví ruské ekonomiky ana tom, kolik investic bude moci stát na tento vysoce rizikový arozsáhlý projekt vArktidě vynaložit. Tato navrhovaná státní podnikatelská aktivita je také jako součást celkového rozvoje Severní mořské cesty závislá na pokračující podpoře prezidenta Putina ana tom, jak dlouho zůstane umoci, nyní klidně až do roku 2036. Nesmíme podceňovat prestiž Ruska ajeho hrdost na rozvoj vlastní arktické oblasti. Lze přesvědčivě argumentovat ve prospěch tvrzení, že Severní mořská cesta se ubírá spíše směrem domácí (vnitřní) než mezinárodní vodní cesty. Navzdory dřívějším prohlášením prezidenta Putina oSeverní 297 High North News, 5. 6. 2019: https://www.highnorthnews.com, Bloomburg News, 20. 10. 2019, „Russia Willing to Pay to Lure Shippers to the Arctic“. 145 mořské cestě jako globální obchodní trase (atransarktickém koridoru), která by vlodní dopravě konkurovala dokonce iSuezskému průplavu, je realita zcela odlišná. Nové federální zákony se zaměřují na přísnější kontrolu veškeré lodní dopravy voblasti vod Severní mořské cesty. Legislativa, která uděluje práva pouze tankerům přepravujícím ropu, zemní plyn adalší suroviny naložené vruských přístavech, které se plaví pod ruskou vlajkou, je očividná protekcionistická strategie azdá se, že se neslučuje spodporou rozvoje mezinárodního obchodu alodní dopravy. Plán, který se zaměřuje na jaderné ledoborce pro doprovod konvojů, rovněž připomíná sovětskou éru celkové přísné kontroly obchodních lodí na Severní mořské cestě. Realita je tedy taková, že vize Severní mořské cesty jako nové mezinárodní vodní cesty, která by usnadňovala dopravu od jednoho oceánu kdruhému, vposledním desetiletí značně ztratila na přesvědčivosti– spolu stím, jak vzrostl význam Severní mořské cesty jako klíčové národní vodní cesty, která má přispívat kekonomické budoucnosti Ruska. Prudký nárůst tonáže zkapalněného zemního plynu aropy, které se na globální trhy přepravují zObského zálivu, svědčí otom, že Severní mořská cesta je pro Rusko nejvyšší strategickou prioritou. Role Mezinárodní námořní organizace a Polárního předpisu Nejvlivnější globální organizací, která se zabývá mezinárodní lodní dopravou, je Mezinárodní námořní organizace (IMO), specializovaná agentura Organizace spojených národů, která se zaměřuje na široké spektrum otázek bezpečí abezpečnosti na moři aochrany životního prostředí.298 Pro zde probírané téma plavby vArktidě je důležité, že po více než dvou desetiletích rozvoje IMO vstoupil 1. července 2018, kdy začaly platit požadavky na školení akvalifikaci námořníků, vplné míře vplatnost Mezinárodní předpis pro lodě provozované vpolárních vodách (Polární předpis); pro nové lodě původně začal Polární předpis platit 1. ledna 2017.299 Předpis není zcela novým nástrojem IMO, ale aplikací příslušných částí tří stávajících úmluv: Mezinárodní úmluvy 298 Arctic Marine Shipping Assessment, s.50 a55–61. 299 Polární předpis IMO vstoupil vplatnost ve třech fázích: pro nové lodi začal platit 1. 1. 2017; pro stávající lodi 1. 1. 2018; apožadavky na školení apraxi jsou závazné od 1. 7. 2019. Stránky IMO pro Polární předpis: https://www.imo.org. 146 obezpečnosti lidského života na moři (SOLAS); Mezinárodní úmluvy ozamezení znečištění moří zlodí (MARPOL) aMezinárodní úmluvy onormách výcviku, kvalifikace astrážní služby námořníků (STCW). Polární předpis zahrnuje předpisy pro stavbu lodí, bezpečnostní vybavení, výcvik akvalifikaci námořníků aomezení vypouštění znečišťujících látek. Lodě sosvědčením podle Předpisu musí mít také mezinárodní osvědčení podle Polárního předpisu vydané státem, pod jehož vlajkou se plaví (nebo společností, která se zabývá klasifikací lodí jménem státu, pod jehož vlajkou se plaví), amít na palubě provozní příručku pro polární vody, která je koncipována konkrétně pro danou loď apodrobně popisuje její provozní možnosti aomezení při provozu vpolárních vodách. Předpis navíc zahrnuje soubor tříd polárních lodí, které specifikuje Mezinárodní asociace klasifikačních společností (International Association of Classification Societies): Nejvyšší třída lodí je PC 1 (loď schopná celoročního provozu vzaledněném moři) anejnižší je PC 7 (schopná letního/podzimního provozu vzaledněných vodách sjednoletým ledem).300 Pravidla pro polární lodě se stále vyvíjejí ave zcela nedávné době proběhla vIMO jednání ozákazu používání těžkého topného oleje pro pohon lodí vSeverním ledovém oceánu. Vnávaznosti na společný návrh Spojených států aRuska IMO přijala dobrovolná opatření pro kontrolu asledování pohybu lodí voblasti Beringova průlivu. Zkoumají se také možnosti dalšího omezení emisí zlodí vregionu amožná vyznačení Oblasti omezení emisí vSeverním ledovém oceánu, podobně jako je tomu vjiných námořních oblastech (Baltské moře, Severní moře, Severní Amerika aKaribik). To podstatné votázkách celkového řízení aregulace komerčního využívání moří vArktidě je, že existuje právní rámec (úmluva UNCLOS) amezinárodní regulátor (IMO), které poskytují strukturu, byť nedokonalou, pro mezinárodní spolupráci aaktivity votázkách souvisejících s„novým“ Severním ledovým oceánem srozšířeným přístupem kmoři. Přestože otázky spojené sarktickými moři jsou velmi komplexní amají dopad vglobálním měřítku, současný stav zapojení různých subjektů je zcela kultivovaný, dochází kúzké spolupráci mezi 300 Poznámka: Lodi všech sedmi polárních tříd, PC 1 až PC 7, dokáže prolamovat led abezpečně se pohybovat varktických vodách. Polární předpis zahrnuje také tři kategorie lodí, které mohou operovat vpolárních vodách: Kategorii A, která může operovat ve středně silném ročním ledu (PC 1 až PC 5); kategorii B, která může operovat vtenkém ročním ledu (PC 6 až PC 7); akategorii C, která je určena pro provoz votevřených vodách nebo vpodmínkách zalednění, které jsou méně příznivé než vpřípadě kategorií AaB. Tato kategorizace poskytuje flexibilitu lodím, jako jsou zesílené výletní lodě, které se nemohou pohybovat vzaledněných vodách, ale které se používají vnezaledněných polárních vodách. 147 arktickými apřímořskými státy. Závazný Polární předpis IMO rovněž poskytuje historický apevný rámec, na jehož základě mohou jednou vzniknout účinnější předpisy. Polární předpis IMO se vztahuje především na potenciální transarktické plavby, zejména na lodě proplouvající střední částí Severního ledového oceánu. Všechny takové lodě musí mít mezinárodní osvědčení podle Polárního předpisu apřekračují hranice území, na němž platí Polární předpis, při cestě tam (či zpátky) vBeringově moři na 60stupních severní šířky aproplouvají Beringovým průlivem; hranice předpisu vseverním Atlantském oceánu se posunula směrem na sever sohledem na vyšší teplotu vody aposun maximální hranice zimního ledu kvyšším zeměpisným šířkám.301 Tyto obchodní lodě budou velmi pravděpodobně muset naplňovat standardy plavidel PC 6 nebo PC 7. Při plavbě střední částí Severního ledového oceánu musí navíc lodě proplout několika výlučnými ekonomickými zónami pobřežních států, znichž každý může uplatňovat své vlastní zvláštní bezpečnostní předpisy nebo předpisy na ochranu životního prostředí. Opatření, jejichž cílem je prosazování práva států spobřežím uSeverního ledového oceánu, která se týkají moře, se pravděpodobně budou zpřísňovat amožná budou uzavírány multilaterální dohody ospolečném prosazování práva. Zdá se, že vyloučen je model, podle něhož by se nepolární kontejnerové lodě, lodě pro přepravu sypkého nákladu avýletní lodě vnezaledněných arktických vodách mohly plavit legálně abezpečně. Jedinou další možností transarktické lodní dopravy by mohlo být využití překladišť apřekládání nákladu zlodí polární plavby na jiné lodě. Zde je však třeba dále studovat celkovou ekonomiku, pravidelný (avčasný) oběh nákladu apotenciální sezonní povahu nákladní dopravy spřekládkou zboží. Budoucnost dopravy na moři v Arktidě do roku 2040 Navzdory mimořádným změnám vzalednění arktických moří během posledních padesáti let aočekávaným změnám, které budeme pozorovat vpříštích dvou desetiletích, se hlavní světové trasy kontejnerové lodní dopravy téměř jistě nezmění tak, aby vedly přes Severní ledový oceán. 301 Hranice Polárního předpisu vAtlantském oceánu probíhá jižně od Grónska adále severovýchodně podél východního grónského pobřeží aseverně od Islandu, až se vBarentsově moři protíná sruským arktickým pobřežím. Celý Island, Norsko apoloostrov Kola vseverozápadním Rusku jsou mimo oblast Polárního předpisu, protože jsou celý rok nezaledněné. 148 Ekonomická aprovozní omezení– jako jsou dražší lodě polární plavby, vyšší sazby pojištění, sezónní využitelnost tras arozmary počasí– jsou prostě příliš svazující na to, aby umožnily ekonomicky životaschopnou arutinní transarktickou plavbu. Zásadním faktem je, že významné kontejnerové přepravní společnosti ajejich trasy jsou spojeny spřístavy, které jsou globálními uzly lodní dopravy (podél námořních tras), aspopulačními centry, vnichž se nachází většina spotřebitelských trhů. Arktida pro fungování tohoto globálního systému příliš důležitá není. Mohou se nicméně objevit nové příležitost vtržních nikách transarktické letní plavby, při které se budou využívat menší kontejnerové lodi atato aktivita voblasti lodní dopravy– pravděpodobně na Severní mořské cestě– by se mohla stát doplňkem jižnějších obchodních tras přes Suezský aPanamský průplav. Budoucí využití Severní mořské cesty jako mezinárodní vodní cesty, pro lodi při transarktických plavbách pod jinou než ruskou vlajkou, nebo při netranzitních plavbách, je však nejisté. Lze očekávat, že do roku 2040 bude na Severní mořské cestě apřes střední část Severního ledového oceánu možná transarktická plavba lodí pro přepravu sypkého nákladu avybraných speciálních lodí (např. lodí pro přepravu aut). Plavba střední částí Severního ledového oceánu během krátké, dvouměsíční sezóny by mohla být atraktivní proto, aby se dopravci vyhnuli nákladům aobtížím spojeným svyužíváním pobřežní Severní mořské cesty. Všechny tyto lodě ale budou muset mít osvědčení podle Polárního předpisu asplňovat všechny další podmínky, na nichž mohou trvat pobřežní státy ve svých teritoriálních vodách. Společnosti zabývající se lodní dopravou si navíc musí uvědomit, že se vdůsledku toho do roku 2040 značně posílí sledování adohled nad veškerou arktickou lodní dopravou aže se zlepší iprosazování práva. Akonečně je velmi pravděpodobné, že objem námořní dopravy vArktidě bude vpříštích desetiletích nadále spojen především srozvojem přírodních zdrojů, zejména vRusku aKanadě. Výzvou pro arktické projekty bude, zda se dokážou vypořádat svýkyvy světových cen komodit acelosvětovým úsilím ozmírňování dopadů emisí uhlíku. Navzdory tomu, že se vlétě odkrývá modrý, nezaledněný Severní ledový oceán, zůstává budoucnost průmyslových aktivit souvisejících stěžbou na moři alodní dopravy vArktidě inadále složitá ananejvýš nejistá. 149 Kapitola 7 Změna klimatu a otevření Transpolární mořské cesty: logistika, správa a širší geopolitické, sociální a environmentální dopady Mia M. Bennettová, Scott R. Stephenson, Kang Yang, Michael T. Bravo a Bert De Jonghe Severovýchodním aSeverozápadním průjezdem po staletí proplouvali tam azpět domorodí obyvatelé, námořníci apolárníci avnovějším období také vojenské jednotky anákladní avýletní lodě dopravních společností. Nyní může změna klimatu arychlé tání mořského ledu vést kotevření třetí arktické námořní trasy: Transpolární mořské cesty, která přes Severní pól přímo propojuje Atlantský aTichý oceán. Ikdyž se oní bájilo už od éry objevných plaveb, příležitostně využívat se začala až ve druhé polovině dvacátého století pro vojenské, vědecké avnovější době ituristické účely. Vpolovině jednadvacátého století, na konci léta, když Severní ledový oceán nebude zaledněný, by Transpolární mořská cesta mohla být vporovnání svýchozím stavem na počátku jednadvacátého století o56 procent přístupnější;302 plavby mezi Asií aEvropou by tak mohly být ojeden až pět dnů rychlejší než po Severní mořské cestě.303 Vkonečném důsledku by se Transpolární mořská cesta jako námořní trasa pro tranzitní lodní dopravu mohla stát výzvou pro Severní mořskou cestu aSeverozápadní průjezd. Tempo změny klimatu je stále rychlejší, ale změny varktické lodní dopravě, včetně případného odklonu dopravy ze Severní mořské cesty na Transpolární mořskou cestu, nebudou pravděpodobně náhlé, ale 302 S. R. Stephenson et al.: Projected 21st-Century Changes to Arctic Marine Access, Climatic Change 118 (2013), s.885–899, https://doi.org/10.1007/s10584-012-0685-0. 303 S. R. Stephenson et al.: Projected 21st-Century Changes to Arctic Marine Access, N.Melia– K. Haines– E. Hawkins: Sea Ice Decline and 21st Century Trans-Arctic Shipping Routes, Geophysical Research Letters 43 (2016), s.9720–9728, https://doi.org/10.1002/2016GL 069315. 150 postupné.304 Stále je tedy čas vytvářet ainspirovat takové politické programy, které umožní zvládat budoucí aktivity na Transpolární mořské cestě avširší střední části Severního ledového oceánu, jež se vposledních letech těší zvýšené pozornosti politiků ivědců.305 Ve světle těchto environmentálních, politických aregulačních změn ana základě stávajícího výzkumu průmyslových odvětví spojených smoři vtranspolární oblasti, střední části Severního ledového oceánu aTranspolární mořské cesty se vnásledujícím textu zabýváme: (i) možným harmonogramem otevření Transpolární mořské cesty, (ii) scénáři jejího komerčního alogistického rozvoje, kdy se věnujeme ifaktorům, které by mohly vést kodklonění dopravy od Severní mořské cesty kTranspolární mořské cestě, afaktorům, které by mohly vést kmobilizaci ledoborců, plavidel polární třídy avýstavbě uzlových překladišť, (iii) geopolitikou Transpolární mořské cesty, se zaměřením na mezinárodní avnitrostátní vztahy aroli Ruska, historické velmoci vArktidě, aČíny, nastupující velmoci vArktidě; (iv)enviromentálními asocioekonomickými dopady rozvoje Transpolární mořské cesty na obyvatele žijící ujejích vstupů vBeringově aFramském průlivu. Harmonogram otevření Transpolární mořské cesty Máme za to, že k„otevření“ Transpolární mořské cesty dojde vdobě, kdy během krátkých období vroce Severní ledový oceán už nebude zaledněný, což, jak předpovídají vědci, nastane před polovinou tohoto století. Dosažení této hranice předpokládá nárůst teploty o0,6 až 0,9 °C oproti současné průměrné celosvětové teplotě.306 Chceme-li předpovědět datum otevření Transpolární mořské cesty, musíme zejména analyzovat údaje omořském ledu zřady globálních klimatických modelů zobrazujících různé environmentální aantropogenní neznámé, která nutně vyplývají zpozorování přírodních cyklů.307 304 S. R. Stephenson: Perspectives: Trans-Polar Shipping, in: The Arctic in World Affairs: 2016 North Pacific Arctic Conference Proceedings (2018), ed. Robert W. Corell et al., https://www.eastwestcenter. org. 305 K. Dodds: ‚Real Interest‘? Understanding the 2018 Agreement to Prevent Unregulated High Seas Fisheries in the Central Arctic Ocean, Global Policy 10 (2019), s.542–553, https://doi .org/10.1111/1758-5899.12701. 306 Dirk Notz– Julienne Stroeve: The Trajectory towards aSeasonally Ice-Free Arctic Ocean, Current Climate Change Reports 4 (2018), s.407–416, https://doi.org/10.1007/s40641-018-0113-2. 307 J. A. Screen– C. Deser: Pacific Ocean Variability Influences the Time of Emergence of aSeasonally Ice-Free Arctic Ocean, Geophysical Research Letters 46 (2019), s.2222–2231, https://doi .org/10.1029/2018GL081393. 151 Současné modely předpovídají, že Severní ledový oceán bude bez ledu podstatně dříve aže scénářů oteplování bude více, než naznačovaly odhady před pouhými několika málo lety. Studie publikovaná vroce 2020 založená na souboru nejnovějších klimatických modelů zProjektu vzájemného porovnávání spojených modelů (CMIP6), která bude zahrnuta do šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu vroce 2021, předpokládá, že Arktida bude vměsíci září do roku 2050 bez mořského ledu, bez ohledu na kontrolu emisí.308 Naproti tomu výzkum založený na CMIP5 odhadoval, že je velmi nepravděpodobné, že se objeví trvale se opakující letní období bez ledu, nepřekročí-li tempo oteplování 1,5 °C.309 Přesto studie CMIP5 předpokládaly podmínky bez mořského ledu do roku 2040 nebo později, přestože uznávaly, že tyto odhady zůstávají vzhledem krychlému pozorovanému poklesu zaledněné plochy atloušťky ledu konzervativní.310 Na začátku druhého desetiletí jednadvacátého století studie CMIP3 kladly toto datum někam kroku 2070.311 Pro transpolární lodní dopravu má rovněž význam zmenšující se tloušťka mořského ledu, protože tato veličina je hlavní determinantou polární třídy plavidla, které je vzaledněných vodách třeba použít. Stejně jako rozsah mořského ledu se zmenšuje ijeho tloušťka: zatímco průměrná tloušťka mořského ledu na severním pólu činila vletech 1958–1976 podle měření nutné 4 metry, vletech 2011–2017 poklesla na méně než 1metr.312 Zmenšující se tloušťka mořského ledu znamená, že tranzitu přes Transpolární mořskou cestu budou nakonec schopná plavidla nižších polárních tříd. Plavba tenčím ledem vyžaduje méně paliva, což by mohlo přispět ke snížení emisí zlodí akredukci nákladů na palivo.313 308 D. Notz et al.: Arctic Sea Ice in CMIP6, Geophysical Research Letters (2020), s.1–26, https://doi .org/10.1029/2019GL086749. 309 M. Sigmond– J. C. Fyfe– N. C. Swart: Ice-Free Arctic Projections under the Paris Agreement, Nature Climate Change 8 (2018), s.404–408, https://doi.org/10.1038/s41558-018-0124-y. 310 J. C. Stroeve et al.: The Arctic’s Rapidly Shrinking Sea Ice Cover: AResearch Synthesis, Climatic Change 110 (2012), s.1005–1027; R. Lindsay– A. Schweiger: Arctic Sea Ice Thickness Loss Determined Using Subsurface, Aircraft, and Satellite Observations, Cryosphere 9 (2015), s.269–283, https://doi.org/10.1007/s10584-011-0101-1. 311 J. E. Overland– M. Wang: When Will the Summer Arctic Be Nearly Sea Ice Free?, Geophysical Research Letters 40 (2013), s.2097–2101, https://doi.org/10.1002/grl.50316; M. Wang– J.E.Overland: ASea Ice Free Summer Arctic within 30 Years: An Update from CMIP5 Models, Geophysical Research Letters 39 (2012), s.1–7, https://doi.org/10.1029/2012GL052868. 312 R. Kwok: Arctic Sea Ice Thickness, Volume, and Multiyear Ice Coverage: Losses and Coupled Variability (1958–2018), Environmental Research Letters 13 (2018), https://iopscience.iop.org. 313 P. Cariou et al.: The Feasibility of Arctic Container Shipping: The Economic and Environmental Impacts of Ice Thickness, Maritime Economics and Logistics (2019), s.1–17, https://doi .org/10.1057/s41278-019-00145-3. 152 Vzhledem ke geografii aktomu, že kúbytku ledu dochází sezonně, se předpovídá, že Severní ledový oceán bude nezaledněný nejdříve vprůběhu měsíce září, kdy mořský led dosahuje svého ročního minima. Mořský led zůstane vKanadském arktickém souostroví, kde bývá nejsilnější. Vříjnu střední část Severního ledového oceánu ztratí svůj status nezaledněných vod astím, jak budou vody znovu zamrzat, opět překročí hranici 1 milionu km2. Datum, kdy bude Severní ledový oceán poprvé bez ledu, tedy samo osobě neznamená, že se od té doby bude možné na lodní dopravu na Transpolární mořské cestě spolehnout. Komerční lodní doprava bude vyžadovat velmi spolehlivé předpovědi splňující přísnější kritéria, jako např. definici „podmínek téměř bez ledu“, kdy rozsah mořského ledu poklesne pod 1 milion km2 na dobu alespoň pěti po sobě následujících let,314 nebo sezónní referenční hodnoty nejméně 90 dní operační dostupnosti ve střední části Severního ledového oceánu.315 Takové předpovědi se vkrátkodobém horizontu mohou ukázat jako náročné, protože se předpokládá, že výrazně poroste variabilita mořského ledu, navzdory jeho celkovému úbytku.316 Nicméně vdlouhodobém horizontu, tj. vpolovině století asvětší jistotou do roku 2100, se očekává, že léta bez ledu se budou objevovat pravidelně, což je příslibem toho, že předpovídat podmínky na Transpolární mořské cestě bude snazší. Scénáře komerčního a logistického vývoje Transpolární mořské cesty Transpolární mořská cesta je nejkratší trasou mezi Evropou aAsií, překonává 2100 námořních mil mezi Beringovým aFramovým průlivem cestou přes Severní pól anapojuje se na lodní trasy vseverním Tichém aAtlantském oceánu.317 Kromě toho, že nabízí přímější trasu mezi Atlantským aTichým oceánem než Severní mořská cesta aSeverozápadní průjezd, 314 T. F. Stocker et al. (ed.): Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Working Group IContribution to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge / Intergovernmental Panel on Climate Change: Cambridge University Press 2013. 315 S. R. Stephenson– R. Pincus: Challenges of Sea-Ice Prediction for Arctic Marine Policy and Planning, Journal of Borderlands Studies 33 (2018), s.255–272, https://doi.org/10.1080/088656 55.2017.1294494. 316 J. R. Mioduszewski et al.: Past and Future Interannual Variability in Arctic Sea Ice in Coupled Climate Models, Cryosphere 13 (2019), s.113–124, https://doi.org/10.5194/tc-13-113-2019. 317 W. Østreng: Shipping and Resources in the Arctic Ocean: AHemispheric Perspective, Arctic Yearbook 2012, s.247–280, https://arcticyearbook.com. 153 má Transpolární mořská cesta také hlubší batymetrii, takže zde není potřeba omezovat hloubku ponoru jako na Severní mořské cestě; to by ktéto lodní trase mohlo přilákat dopravu vpříštích desetiletích.318 Transpolární mořská cesta nakonec může díky své přímé trase ahlubší batymetrii adíky tomu, že se na ni nevztahují ruské tarify ajurisdikce, vést kodklonu tranzitní lodní dopravy mezi Evropou aAsií od Severní mořské cesty. Tomu, aby se Transpolární mořská cesta stala konkurencí pro Severní mořskou cestu, neřkuli Suezský nebo Panamský průplav, však brání několik překážek. Zaprvé, limitujícím faktorem pro potenciál kontejnerové lodní dopravy na Transpolární mořské cestě je stále nedostatek zprostředkujících trhů. Zadruhé, zalednění většiny oblastí podél Transpolární mořské cesty po většinu roku představuje problém pro kontejnerovou dopravu „just- -in-time“. Vkrátkodobém horizontu tak potenciál Transpolární mořské cesty vporovnání sjinými arktickými trasami můžeme hledat spíše vpřepravě sypkého nákladu, který je méně závislý na plavbě just-in-time, avtranzitní lodní dopravě mezi Atlantským aTichým oceánem, kde je hlavní prioritou rychlá dodávka zboží, které nelze přepravovat letecky, jako jsou automobily. Zatřetí, vzhledem knedostatku hydrografických poznatků oTranspolární mořské cestě avzhledem kjejí nepředvídatelnosti budou pravděpodobně vblízké budoucnosti náklady na pojištění vyšší než uSeverní mořské cesty aSeverozápadního průjezdu.319 Začtvrté, nárůst arktické lodní dopravy vnedávné době je do značné míry třeba přičítat netranzitní přepravě, která zahrnuje přepravu nákladu na místa vArktidě apřepravu přírodních zdrojů zregionu, spíše než tranzitní dopravě nebo využití arktických vodních cest kpřepravě nákladu mezi dvěma nearktickými přístavy.320 Na rozdíl od Severní mořské cesty avmenší míře iSeverozápadního průjezdu vsoučasné době není příliš poptávka po netranzitní námořní dopravě na Transpolární mořské cestě. Tato cesta přímo protíná vzdálenou střední část Severního ledového oceánu, aniž by procházela kolem jakéhokoli místa těžby přírodních zdrojů svýjimkou vstupů do Beringova aFramova průlivu, komunit, vnichž musí být doplňovány zásoby. 318 U.S. Committee on the Marine Transportation System: ATen-Year Projection of Maritime Activity in the U.S. Arctic Region, 2020–2030 (2019). 319 P. K. Mukherjee– H. Liu: Legal Regime of Marine Insurance in Arctic Shipping. Safety and Environmental Implications, in: Sustainable Shipping in aChanging Arctic, P. Hildebrand– L.W.Brigham– T. M. Johansson (ed.), Heidelberg: Springer 2018. 320 F. Lasserre: Arctic Shipping: AContrasted Expansion of aLargely Destinational Market, in: The Global Arctic Handbook, M. Finger– L. Heininen, Heidelberg: Springer 2018. 256 (atedy Severní mořskou cestu), Severozápadní průjezd aStřední průjezd (Transpolární mořskou cestu). Arktické lodní trasy zahrnují Severovýchodní průjezd, Severozápadní průjezd aStřední průjezd. Vdůsledku globálního oteplování je pravděpodobné, že se arktické lodní trasy stanou důležitými dopravními trasami mezinárodního obchodu. Čína respektuje pravomoci arktických států ve vodách spadajících pod jejich jurisdikci voblasti legislativy, vymáhání práva isoudnictví. Čína zastává názor, že správa arktických námořních tras by měla být vykonávána vsouladu se smlouvami, včetně UNCLOS aobecného mezinárodního práva aže svobodu plavby požívají všechny země vsouladu správem ajejich práva využívat arktické lodní trasy by měla být zajištěna. Čína zastává názor, že spory týkající se arktických námořních tras by měly být řádně řešeny vsouladu smezinárodním právem. Může se zdát, že třetí věta podporuje kanadskou pozici, otázkou ale zůstává, zda se Čína domnívá, že všechny vody vrámci Kanadského arktického souostroví „podléhají jurisdikci [Kanady]“. Ať tak či tak, toto uklidňující konstatování je zcela negováno pasážemi, které jsou zvýrazněny kurzívou. To, že Čína trvá na „svobodě plavby“ na „arktických námořních trasách“, mezi nimiž je explicitně uveden iSeverozápadní průjezd, je samozřejmě vpříkrém rozporu soficiálním kanadským stanoviskem. Bílá kniha také propůjčuje určitou legitimitu myšlence, že existuje „spor“ ohledně statusu „arktických námořních tras“, které opět zahrnují Severozápadní průjezd. Strategickými úvahami byla Čína vedena také votázce tranzitu jejího vládního výzkumného plavidla Süe Lung Severozápadním průjezdem vroce 2017. Čína nepožádala Kanadu osvolení, aby její plavidlo mohlo vstoupit do kanadských vnitřních vod aproplout jimi, což by znamenalo formální uznání kanadské pozice. Místo toho se Čína spolehla na ustanovení vUNCLOS, která upravují mořský vědecký výzkum (články 245 a246). Vzhledem ktomu, že část XIII úmluvy ukládá zahraničnímu plavidlu povinnost získat svolení pobřežního státu kprovádění mořského vědeckého výzkumu vjakékoli mořské zóně, mohla Čína obejít ožehavou otázku právního statusu Severozápadního průjezdu. Lze konstatovat, že politické programy vlád, které jsme zkoumali výše, jsou dokladem nového, byť opatrného trendu– nesouhlasu spozicí Kanady votázce Severozápadního průjezdu, atudíž sílící podpory pro stanovisko, které dlouhodobě zastává Washington. Na první pohled by se mohlo zdát, že takovýto vývoj, pokud se skutečně odehrává, by byl 257 výhodný pro Spojené státy; velmi pravděpodobně je však vzájmu zejména Kanady, ale také Spojených států, aby spor oSeverozápadní průjezd zůstal čistě „severoamerickou záležitostí“. Kanadu aSpojené státy, jakkoli spolu na nejvyšší politické úrovni nemusí souhlasit, totiž pojí úzké spojenectví voblasti obrany abezpečnosti. Tento spor oprávní status Severozápadního průjezdu, který se vleče už desítky let, nijak nezpochybňuje bilaterální mechanismy, které slouží společným zájmům obou zemí. Například prostřednictvím misí Severoamerického velitelství protivzdušné obrany sdílejí Kanada aSpojené státy povědomí odoméně ajejí posouzení, včetně svých „přístupů kmoři, mořských oblastí avnitřních vodních cest“.614 Spojené státy aKanada jsou rovněž smluvními stranami Dohody ospolupráci voblasti vědy atechniky pro ochranu kritické infrastruktury abezpečnosti hranic.615 Dalším účinným mechanismem vzájemné spolupráce je každoroční setkání kanadské Pobřežní stráže aPobřežní stráže Spojených států, které podporuje komunikaci akooperaci vobou organizacích na úrovni vedení ina úrovni operační aregionální. Na pozadí těchto vzájemných závazků může být tato „neshoda“ oSeverozápadním průjezdu ve vztazích mezi Kanadou aSpojenými státy občas na obtíž, ale nikdy se nemůže stát hrozbou pro životně důležité zájmy obou stran. Totéž už však nelze říci onárocích vnějších států na právo tranzitního proplutí apřeletu– jemuž nelze bránit– pro jejich civilní avojenské lodi aletadla. Severozápadní průjezd se táhne vdélce zhruba 900 námořních mil (1450 kilometrů) avine se mezi 94 většími ostrovy616 a34 469 menšími ostrovy Kanadského arktického souostroví, které samy osobě představují neuvěřitelných 40 procent celkového pevninského území Kanady.617 Žádný „mezinárodní průliv“ na světě neprotíná výsostné území přilehlého státu vtakovémto rozsahu. Vskutku si těžko představit zemi, která by byla připravena akceptovat, aby bylo možné volné ado značné míry nijak neomezené proplutí nebo přelet třetinou svého národního území. 614 ONORAD, na webových stránkách Severoamerického velitelství protivzdušné obrany: https://www.norad.mil. 615 Tato dohoda byla podepsána ve Washingtonu avstoupila vplatnosti 1. 6. 2004. Dostupné na webových stránkách Global Affairs Canada, https://www.treaty-accord.gc.ca. 616 Definovaných jako větších než 130km2. „Arctic Archipelago“, The Canadian Encyclopedia (online), https://www.thecanadianencyclopedia.ca. 617 The Canadian Encyclopedia, heslo „Arctic Archipelago“, (online), https://www.thecanadianen- -cyclopedia.ca. 258 Jak zdůraznil prezident Kennedy, Kanada aSpojené státy jsou spojenci ive svémúsilí zavést vArktidě praktický aodpovědný plavební režim. Oba tito partneři na kontinentu musí dále hledat způsoby, jak ponechat stranou právní otázky, na něž sejejich názory rozcházejí, avzájemně spolupracovat. Zároveň musí Kanada nadále energicky hájit svůj nárok na výlučnou jurisdikci nad Severozápadním průjezdem na mezinárodní úrovni. Američtí představitelé by si tuto politiku neměli vykládat jako provokaci. Je to nezbytná strategie, která je určena pro širší publikum. Vsituaci, kdy vArktidě dochází kdramatickým změnám adramaticky roste zájem cizích zemí oni, je zprávního hlediska prozíravé apoliticky moudré, aby Kanada hájila pevně konsolidovaný avymahatelný plavební režim. Severozápadní průjezd – Inuit Nunangat Kanadské arktické souostroví není jen prostorem vyznačujícím se mnohostí fyzických forem, ale také prostředím, které je velmi složité zhlediska politiky ajurisdikce. Území Nunavut neboli vinuktitutštině „naše země“ vzniklo vdůsledku nejrozsáhlejšího vypořádání územních nároků domorodých obyvatel vdějinách Kanady, kdy bylo podle článku 4Dohody oúzemních nárocích vNunavutu zroku 1993 (Nunavut Land Claims Agreement, NLCA)618 vyčleněno ze Severozápadních teritorií. Oblast osídlení Nunavut se rozkládá na území orozloze 1 936 113 kilometrů čtverečních na pevnině a157 077 kilometrů čtverečních na moři vseverní Kanadě, což představuje pětinu celkové rozlohy Kanady.619 Území zahrnuje část kanadské pevniny avětšinu arktického souostroví, atím pádem také téměř všechny trasy Severozápadního průjezdu.620 Více než 80 procent z35 944 obyvatel tohoto území tvoří Inuité,621 kteří žijí vedvaceti pěti komunitách– dvacet čtyři znich se nachází na březích kanadských arktických vod. 618 Dohoda mezi Inuity zoblasti osídlení Nunavut ajejím Veličenstvem královnou, jménem Kanady (25. 5. 1993). Dostupné na: https://www.gov.nu.ca. 619 Viz „Nunavut“, The Canadian Encyclopedia, https://www.thecanadianencyclopedia.ca. 620 Území Nunavut zahrnuje také všechny ostrovy vHudsonově zálivu, Jamesově zátoce aUngavském zálivu. Tamt. 621 Profil domorodé populace, sčítání zroku 2016. Dostupné na webových stránkách Kanadského statistického úřadu (Statistics Canada), https://www12.statcan.gc.ca. 259 NLCA není pouhým planým záměrem, ale „dohodou oúzemních nárocích ve smyslu oddílu 35 Ústavního zákona zroku 1982“.622 NLCA uzavřená mezi Kanadou aInuity „zakotvuje práva Inuitů vsamotném nejvyšším ústavním rámci této země“.623 Preambule popisuje hlavní cíle NLCA. Knim patří: • poskytnout Inuitům garantovaná ajasně definovaná práva tak, aby se mohli podílet na procesech rozhodování ootázkách využívání, správy auchovávání půdy, vody azdrojů, včetně zdrojů na moři; • poskytnout Inuitům práva na lov volně žijících živočichů asběr planě rostoucích rostlin; • poskytnout Inuitům práva podílet se na rozhodování olovu volně žijících živočichů asběru planě rostoucích rostlin; • podporovat soběstačnost akulturní asociální blahobyt Inuitů. Inuité vykonávají svá práva na samosprávu vtéto oblasti prostřednictvím ustanovení osprávě vNLCA, včetně těch, která se týkají místní správy. Zdané konstelace práv aprivilegií, která požívají různí aktéři, vyplývá, že oprávnění řídit plavbu alodní dopravu vNunavutu nemůže mít jediný aktér. Nejvýznamnější problémy budou vyžadovat společnou správu různými partnery– přístup, který požaduje také kanadská federální politika. Článek 5 NLCA je věnován volně žijícím živočichům aplaně rostoucím rostlinám apotvrzuje, že „zákonná práva Inuitů na lov volně žijících živočichů asběr planě rostoucích rostlin vyplývají ztoho, jak se tradičně využívala ajak se využívají vsoučasnosti,“ [5.1.2 (b)] aže „vláda Kanady aInuité uznávají, že je nezbytné, aby Inuité hráli důležitou roli ve všech aspektech managementu volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin“ [5.1.6]. Uznává se, že konečnou odpovědnost za management volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin si ponechává vláda ačást 2 článku 5 zřizuje Radu pro management volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin Nunavutu. Rada může schvalovat „zřizování, rušení azměny hranic chráněných oblastí vsouvislosti smanagementem aochranou volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin ajejich životního prostředí“ (5.2.34). Článek 5.7.1 upřesňuje, že kromě funkcí 622 Viz článek 2.2.1 Dohody oúzemních nárocích vNunavutu. Část 35 Ústavního zákona zroku 1982 stanoví, že „existující práva domorodých národů asmluvní práva domorodých národů Kanady jsou tímto uznána apotvrzena“. The Constitution Act, 1982, Schedule B to the Canada Act 1982 (U.K.), 1982, c. 11. 623 K. Cameron– A. Campbell: The Devolution of Natural Resources and Nunavut’s Constitutional Status, Journal of Canadian Studies 42, 2 (2009), s.198–219, na s.210. 260 svěřených Radě „výkon práva Inuitů na lov podléhá dohledu Organizace lovců atraperů aRegionální organizace pro volně žijící živočichy aplaně rostoucí rostliny“.624 Článek 8 stanoví, že organizace Služby pro kanadské parky (Canadian Parks Service) musí spolupracovat sPověřenou inuitskou organizací, dotčenými komunitami avládou Nunavutu při zřizování národních parků na území Nunavutu [8.2.1]. Podle článku 1 NLCA, vněmž jsou definovány klíčové pojmy Dohody, je pojem „národní park“ definován jako „území, které bylo formálně avplném rozsahu vyhlášeno jako Národní park nebo Národní mořský park podle zákona onárodních parcích“. Článek 9 NLCA uznává, že vedle parků existují idalší oblasti, které „mají zvláštní význam zekologických, kulturních, archeologických, vědeckých adalších důvodů avyžadují zvláštní ochranu [9.2.1]. Inuité požívají ve vztahu ktěmto oblastem zvláštní práva avýhody“. Článek 9.3.1 ukládá vládě analyzovat po konzultacích sInuity, zda je potřeba voblasti vyhlašování asprávy chráněných oblastí na pevnině ina moři voblasti Nunavutu schvalovat novou legislativu nebo stávající legislativu měnit. Jak stanoví článek 9, odstavec 3.2, „zřizování, rušení azměna hranic chráněných oblastí vsouvislosti smanagementem volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin ajejich prostředí“ podléhá schválení Radou pro management volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin Nunavutu. Zásadní je, jak prohlašuje týž článek, aby „byla chráněná území spravována společně vládou aPověřenou inuitskou organizací“. Článek 11 je věnován „plánování územního rozvoje“. Pojem „území“, jak se uvádí, vtéto souvislosti „zahrnuje vodu apřírodní zdroje včetně volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin“ [11.1.2] ačlánek se vztahuje jak na pevninu, tak moře vrámci oblasti Nunavut ave vnější rychle zamrzající oblasti [11.1.4]. Zřizuje Plánovací komisi pro Nunavut, vjejíž působnosti je určovat ve spolupráci svládou obecné zásady, cíle azáměry plánování územního rozvoje pro oblast Nunavut [11.4.1]. Při formulování politiky plánování územního rozvoje má Komise mimo jiné zohledňovat také ochranu životního prostředí apotřeby správy území, včetně uchovávání, ochrany amanagementu volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin [11.2.3]. Článek 11.4.4 uděluje Komisi 624 Kpravomocím afunkcím organizací lovců atraperů [5.7.3] aregionálních organizací pro volně žijící živočichy [5.7.6] patří regulace praktik atechnik lovu používaných příslušníky komunit, alokace avymáhání úrovně základních potřeb pro komunity acelkové řízení lovu mezi členy komunit. 261 odpovědnost „přispívat krozvoji apravidelnému vyhodnocování programů, které se týkají moře vArktidě“. Plánovací komise má konkrétně za úkol formulovat „Plán územního rozvojeNunavutu“ vsouladu svyčerpávajícím procesem rozvoje ajeho vyhodnocování, jímž se má řídit krátkodobý adlouhodobý rozvoj oblasti Nunavutu [11.5.1]. Po schválení kabinetem (federálním) aVýkonnou radou (územní) má být Plán územního rozvoje Nunavutu implementován na základě jurisdikční odpovědnosti. Všechny federální asamosprávné úřady ainstituce mají vykonávat své činnosti vsouladu stímto plánem. Plánovací komise přezkoumává všechny žádosti onávrhy projektů zhlediska jejich souladu splánem územního rozvoje [11.5.10]. Například plavby výletních lodí Severozápadním průjezdem jsou považovány za „projekty“. Článek 15, který je stručnější než články popsané výše, se nazývá „Mořské oblasti“. Podle článku 1 NCLA se „mořskými oblastmi“ rozumí „ta část kanadských vnitřních vod nebo teritoriálního moře, ať už bez ledu nebo zaledněná, která leží vrámci oblasti Nunavutu, ale nezahrnuje vnitrozemské vody“. Včlánku 152.3 se stanoví, že vmořských oblastech se nenachází žádné území vlastněné Inuity. Pokud domorodí obyvatelé nemají vlastnické právo kžádným mořským oblastem, neexistuje žádná unilaterální úřední moc, která by kontrolovala přístup knim. Článek 15.1.1 NLCA však potvrzuje, že „je potřeba rozvíjet akoordinovat politiku pro mořské oblasti“ a„potřebu zapojení Inuitů do různých aspektů managementu arktických moří, včetně výzkumu“. Nunavutská rada pro posuzování dopadů, Nunavutská rada pro vodní hospodářství aNunavutská rada pro management volně žijících živočichů aplaně rostoucích rostlin mohou společně, jako Nunavutská námořní rada, nebo samostatně udílet rady avydávat doporučení pro ostatní orgány státní správy ve věci mořských oblastí avláda „musí“ takovéto rady adoporučení zohlednit při rozhodnutích, která budou mít dopad na mořské oblasti [15.4.1]. Ana závěr, článek 33 potvrzuje, že archeologické dědictví minulosti voblasti Nunavutu má pro Inuity duchovní, kulturní, náboženský aedukativní význam. Vsouladu stím je žádoucí inutné, aby se Inuité podíleli na identifikaci, ochraně auchovávání archeologických nalezišť aobjevených předmětů ana interpretaci tohoto archeologického dědictví. Včásti Ičlánku 33 se jednoznačně prohlašuje, že jeho ustanovení se vztahují na „mořské oblasti Nunavutu“ [33.1.2]. Společnost Nunavut Tunngavik Inc. byla pověřena úkolem zřídit Fond pro inuitské kulturní dědictví, který má vregionu Nunavutu přebírat „stále větší odpovědnost voblasti 262 podpory, povzbuzování avytváření vhodných podmínek pro uchovávání, údržbu arestaurování archeologických nalezišť avystavování objevených artefaktů“. Podle článku 33.3.1 má být fond „přizván kúčasti na tvorbě vládní politiky alegislativy týkající se archeologie voblasti Nunavutu“. Ztohoto přehledu NLCA vyplývá, že ikdyž je pravomoc regulovat „plavbu alodní dopravu“ podle kanadské ústavy svěřena federální vládě,625 je zde také ústavní apolitický imperativ návrhy strategií, plánů amechanismů sinuitskými občany akomunitami této oblasti konzultovat aaktivně je do nich zapojovat. Různým správním orgánům ainstitucím jak na regionální úrovni, tak ipodle NLCA, byla navíc přiznána konkrétní práva auloženy konkrétní povinnosti týkající se mořských oblastí na území Nunavutu. Spolu sfederálními úřady tvoří složitou síť oprávněných subjektů azodpovědných orgánů. Formální uznání samosprávy původních obyvatel aústavní zakotvení jejich základních práv posílilo odhodlání kanadské vlády důsledně kontrolovat Severozápadní průjezd, zároveň však vyvrátilo mýtus, že vláda má jako jediná monopol na ochranu vod azaledněných území kanadské Arktidy aže všechno závisí jen na ní. Domorodé oprávněné subjekty musí hrát důležitou roli při rozhodování otom, jak budou spravovány kanadské arktické vody, včetně tras Severozápadního průjezdu. Vzhledem kuznanému faktu, že „svrchovanosti Kanady nad vodami arktického souostroví napomáhá, že toto území využívají aobývají Inuité“ (čl. 15.1.1c NLCA), oznámila koncem prosince 2016 Trudeauova vláda, že bude na nové kanadské „Rámcové politice pro Arktidu“ spolupracovat sdomorodými aregionálními partnery. Scílem vytvořit dlouhodobou vizi priorit astrategií pro kanadskou Arktidu apodporovat sdílené vedení apartnerství je tento proces implementován napříč vládou azahrnuje řadu federálních ministerstev ainstitucí. Do procesu se velmi aktivně zapojily organizace domorodých obyvatel, bylo zorganizováno několik regionálních kulatých stolů scílem vyslechnout si podněty od místních domorodých skupin. Setkání akademiků aodborníků zrůzných odvětví rovněž zajistila prezentaci širokého spektra zájmů aidejí. Tento nový amimořádně inkluzivní proces, náročný zhlediska praktické 625 Oddíl 91 Ústavního zákona, 1867 svěřuje kanadskému parlamentu výlučné legislativní pravomoci ve „všech záležitostech“ „vrámci určitých kategorií“, které zahrnují „světelnou signalizaci, bóje amajáky“ (paragraf 90), „plavbu alodní dopravu“ (paragraf 10) a„mořské pobřeží avnitrozemský rybolov“ (paragraf 12). 263 realizace, vedl kvydání dokumentu Rámcová politika Kanady pro Arktidu asever vzáří 2019 (dále jen Rámcová politika).626 Rámcová politika je na stránkách ministerstva pro záležitosti domorodců aseveru Kanady popsána jako „radikální změna směru pro kanadskou vládu“.627 Vúvodu této rámcové politiky je zdůrazněno, že na rozdíl od předchozích kanadských politických programů pro Arktidu lépe slaďuje cíle kanadské národní amezinárodní politiky sprioritami domorodých národů aobyvatel severu. Rámcová politika uznává, že politika ve stylu „made in Ottawa“ nebyla vminulosti úspěšná, a„klade budoucnost do rukou lidí, kteří tam žijí, aby naplňovali potenciál Arktidy aseveru“.628 Klíčovým prvkem tohoto nového, kooperativního způsobu tvorby politiky je, že do této Rámcové politiky jsou začleněny kapitoly domorodých partnerů zteritorií aprovincií: „Prostřednictvím těchto kapitol naši partneři přímo oslovují Kanadu asvět avyjadřují své vlastní vize, aspirace apriority.“629 Vměsících, které předcházely vydání Rámcové politiky, vedoucí představitelé Inuitů zNunavutu využili vzácnou příležitost apotvrdili svůj vážný zájem oto, aby byli slyšeni, aby „jejich vize, aspirace apriority“ byly uznány arespektovány. Když americký ministr zahraničních věcí Pompeo ve svém projevu na setkání ministrů Arktické rady ve Finsku na začátku května 2019 veřejně odsoudil nároky Kanady ve věci Severozápadního průjezdu jako „nelegitimní“, kanadská ministryně zahraničních věcí Chrystia Freelandová pohotově zareagovala prohlášením, že „Kanada má zcela jasno vtom, že Severozápadní průjezd je kanadský“, atrvala na tom, že „jeho spojení sKanadou je velmi silné avychází zjeho geografie“.630 Tato diplomatická přestřelka mezi vysoce postavenými americkými akanadskými představiteli na vysoké úrovni příliš nepřekvapila. Pádnější apřesvědčivější protiargumenty zazněly od kanadských Inuitů, kteří dali Pompeovi aamerické vládě na vědomí, že Severozápadní průjezd je součástí Inuit Nunangat, jejich arktického 626 Výše pozn. 577. 627 Úvodní slovo ministra, „Úvod“ v: Crown-Indigenous and Northern Affairs Canada, Canada’s Northern Strategy– Our North, Our Heritage, Our Future. 628 „Sdílená vize“, „Úvod“ v: Crown-Indigenous and Northern Affairs Canada, Canada’s Northern Strategy– Our North, Our Heritage, Our Future. 629 „Úvod“ v: Crown-Indigenous and Northern Affairs Canada, Canada’s Northern Strategy—Our North, Our Heritage, Our Future. 630 H. Issawi: Canada Makes It „Very Clear“ the Northwest Passage is Canada’s after Pompeo Questions Legitimacy, The Star, 7. 5. 2019, https://www.thestar.com. 264 domova, akteří všem národům připomněli své zákonem chráněné právo na sebeurčení.631 Inuité jsou mořský národ. Naše kultura azpůsob života jsou neoddělitelně spjaté soceánem. Mořské prostředí má zásadní význam pro naši identitu, pro to, jak vnímáme svět a jak uvažujeme sami osobě. Severozápadní průjezd je součástí Inuit Nunangat abudoucí aktivity dopadají na naše komunity azpůsob života. Způsob uvažování Inuitů musí být ústředním bodem všech debat otom, jak Kanada adalší země Severozápadní průjezd využívají. Oblasti, které se dnes označují jako Severozápadní průjezd, Inuité využívali po tisíciletí při své migraci po Inuit Nunangat. Vnímáme je jako nedílnou součást našeho domova, nikoliv jako kratší trasu, která má přispět krozvoji světového obchodu. Inuité navíc tento rozlehlý prostor spravují společně sfederální vládou, provinciemi ateritorii prostřednictvím komplexních dohod oúzemních nárocích. Vzhledem ke stávající správní struktuře máme postavení, které nám umožňuje rozhodovat aradit vládám ve věci potenciálních dopadů apříležitostí spojených snárůstem objemu námořní dopravy vSeverozápadním průjezdu.632 Vreakci na stále důraznější požadavky původních obyvatel Kanady, aby jejich hlas byl slyšet, aby byli zohledněni, aby se snimi konzultovalo, se změnil způsob, jakým kanadská vláda federální vláda vykonává svou svrchovanost varktické oblasti. Je však nepravděpodobné, že by tento fakt dokázal změnit oficiální pozici Washingtonu. Že však průjezdy, které protínají Kanadské arktické souostroví, neoddělitelně patří kdomovu domorodých národů, by možná mohlo přispět kumírněnějšímu vyjadřování aSeverozápadní průjezd by měl být vnímán jinak než jiné případy vrámci „plavby vArktidě“. Vznikají nové obyčejové normy mezinárodního práva apostoje států začínají víc respektovat kulturní vazby, které vážou domorodé obyvatele kjejich přirozenému prostředí.633 Kanada 631 J. George: Canadian Inuit challenge US stance on Northwest Passage, Arctic Today, 15. 5. 2019, https://www.arctictoday.com. Tato zpráva byla také týž den zveřejněna Nunatsiaq News, https://nunatsiaq.com. 632 Foreword, in: ITK, Nilliajut 2– Inuit Perspectives on the NWP, Shipping and Marine Issues, Inuit Tapiriit Kanatami (ITK), Ottawa 2017, na s.4, https://www.itk.ca. 633 Meziamerický soud pro lidská práva se ve svém průlomovém rozhodnutí zroku 2001 Awas Tingni: „Domorodé skupiny, na základě samotného faktu své existence, mají právo žít svobodně na svém vlastním území; úzké pouto, jímž jsou domorodé národy spjaty se svou zemí, musí být uznáno apochopeno jako samotný základ jejich kultur, jejich duchovního života, jejich integrity ajejich ekonomického přežití.“ The Mayagna (Sumo) Awas Ingni Cmty v.Nicaragua, 265 aSpojené státy, přestože spolu nadále nesouhlasí, se mohou shodnout na tom, že zajistí, aby ti zvenčí respektovali hlas domorodých strážců Severozápadního průjezdu. Závěry Prezident Kennedy vroce 1961 hovořil oamericko-kanadském spojenectví, které je dost silné na to, aby sneslo irozdíly, adokonce neshody, ofunkčním partnerství založeném na vzájemné důvěře arespektu.634 Tyto hodnoty jsou již dlouho základem, na němž staví úspěšná spolupráce ve službě národním zájmům obou partnerů na kontinentu. Výmluvným příkladem je Komise pro mezinárodní hranice, která udržuje mírovou afunkční mezinárodní hranici mezi oběma sousedy už víc než sto let. Smlouvu ozřízení Komise pro mezinárodní hranice, jejímž úkolem bylo přesně definovat avyznačit hranice mezi oběma zeměmi, podepsaly Spojené státy a(jménem Kanady) Velká Británie 4. června 1908.635 Vroce 1925 byla uzavřena druhá smlouva mezi Spojenými státy aKanadou, která zKomise učinila stálou instituci adva komisaře (amerického akanadského) pověřila udržováním funkční hranice.636 Vsoučasné době Komisi úvod na jejích oficiálních webových stránkách popisuje jako „skutečné sdílení zdrojů, intelektu adobré vůle při sledování společného cíle“.637 Zřízení Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD) jako binacionálního, centralizovaného velitelství protivzdušné anámořní obrany vroce 1957 aplnění jeho citlivých misí vnásledujících Inter-Am. Ct. H.R. (Ser. C), č. 79 (31. 8. 2001), vparagrafu 149. Wiessner uvádí, že nález soudu lze nejlépe chápat „ve smyslu širší normativní změny na straně států vtom, jak chápou práva domorodců zhlediska mezinárodního práva“. S. Wiessner: The Cultural Rights of Indigenous Peoples: Achievements and Continuing Challenges, European Journal of International Law 22, 1 (2011), na s.121–140, na s.137. Vreakci na tento „normativní posun“ přijala Organizace spojených národů (144 států) 13. 9. 2007 Deklaraci oprávech domorodého obyvatelstva. Přestože tato deklarace představuje „měkké právo“ (není sama zdrojem závazných právních povinností), je stále více dokladů otom, že přispívá kvzniku nových norem mezinárodního obyčejového práva. 634 Výše, pozn. 573. 635 Dostupné pod záložkou „History“ na webových stránkách Komise pro mezinárodní hranice: http://www.internationalboundarycommission.org. 636 Dostupné pod záložkou „History“ na webových stránkách Komise pro mezinárodní hranice: http://www.internationalboundarycommission.org. 637 Pod záložkou „About Us“ na webových stránkách Komise pro mezinárodní hranice, http:// www.internationalboundarycommission.org. 272 iniciativy Pásmo astezka.668 Doposud však neexistují žádné konkrétní doklady otom, že by nějaká čínská aktivita vArktidě porušovala mezinárodní právo. Jsou názory, že skutečným důvodem obav jsou proměny řádu, které jsou důsledkem přesunu moci, tak jak se projevuje vrychle se rozvíjejících možnostech Číny voblasti vědeckého výzkumu, vjejím neporovnatelném demografickém potenciálu avgeoekonomickém vlivu, který roste neúprosným tempem. Spomocí změny mezinárodního práva vArktidě by nakonec mohl být nastolen nový řád. Současný vývoj mezinárodního práva Arktidu, oblast uvnitř Severního polárního kruhu, tvoří zvelké části zaledněný oceán obklopený pevninou. Vposledních letech došlo vmezinárodním právu vArktidě vrychlém sledu křadě významných změn. Na globální úrovni přijala Mezinárodní námořní organizace vroce 2015 Polární předpis,669 jehož cílem je zpřísnit bezpečnostní požadavky na komerční lodní dopravu vArktidě.670 Vroce 2018 arktické inearktické státy přijaly Dohodu oprevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu.671 Ana půdě Valného shromáždění OSN se dále od roku 2018 konaly tři mezivládní konference, jejichž cílem bylo přijmout právně závazný nástroj pro ochranu audržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti oblastí mimo národní jurisdikci.672 Jednání otěchto oblastech za hranicemi národní jurisdikce, která mají zaplnit právní mezeru voblasti správy volného moře, je pravděpodobně nejvýznamnější událostí voblasti mezinárodního mořského práva od doby, kdy vstoupila vplatnost úmluva UNCLOS. Vzhledem ktomu, že panuje všeobecná shoda na tom, že mořské právo je 668 Státní rada Čínské lidové republiky (2015), Akční plán kiniciativě Pás acesta, http://english .www.gov.cn. 669 IMO Resolution MEPC. 264 (68) (usnesení Světové námořní organizace), přijaté 15. 5. 2015, aIMO Resolution MSC.385(94) (usnesení Světové námořní organizace), přijaté 21. 11. 2014. 670 Nengye Liu, Can the Polar Code Save the Arctic? ASIL Insights 20, 7, (2015), https://www.asil .org. 671 Dohoda oprevenci neregulovaného rybolovu na volném moři ve střední části Severního ledového oceánu, 2018, https://eur-lex.europa.eu.– Na stránkách EUR-Lex lze také vyhledat oficiální české znění dohody. Pozn. překladatele. 672 UNGA Res. A/RES/72/249 (Usnesení Valného shromáždění OSN), Mezinárodní právně závazný nástroj vrámci úmluvy OSN omořském právu ouchovávání audržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti voblastech za hranicemi národní jurisdikce. 273 součástí použitelného mezinárodního práva vArktidě,673 budou mít tyto oblasti za hranicemi národní jurisdikce bezpochyby významný dopad na správu částí Arktidy tvořených volným mořem, jako je střední část Severního ledového oceánu voblasti severního pólu.674 Na regionální úrovni je nejvýznamnějším forem regionální spolupráce Arktická rada. Pod záštitou Arktické rady přijalo jejích osm členských zemí tři právně závazné nástroje, včetně Dohody oposílení mezinárodní vědecké spolupráce vArktidě (2017),675 Dohody ospolupráci při mořském znečištění ropou, připravenosti areakci varktické oblasti (2013)676 aDohody ospolupráci voblasti leteckého anámořního pátrání azáchrany vArktidě (2011).677 Je třeba zdůraznit, že nearktické státy se mohou stát pouze pozorovateli anemají vrozhodovacím procesu Arktické rady hlasovací práva. Hlavní hybnou sílu, která stojí za právě popsaným vývojem, je však třeba hledat jinde než ve stávajícím řádu založeném na pravidlech, tak jak se sním setkáváme vArktidě. Jsou jí globální environmentální změny vantropocénu.678 Polární oblasti (Arktida aAntarktida) patří pravděpodobně knejvíce postiženým oblastem na planetě, které trpí globálními změnami způsobenými oteplováním vdůsledku lidské činnosti.679 Ironií je, že právě tato klimatologická změna umožňuje přístup kdříve zaledněným arktickým mořím apřitahuje značný ekonomický zájem průmyslově vyspělých zemí. Například se předpovídá, že vzhledem ktomu, že střední část Severního ledového oceánu bude do poloviny tohoto století vletních měsících bez ledu, bude do dvaceti let dostupná přímá transpolární lodní trasa, která propojí Asii aEvropu.680 Ztéhož důvodu bude možné vdohledné budoucnosti ve střední části Severního 673 Ilulissatská deklarace, 2008, https://cil.nus.edu.sg. 674 D. Balton: What Will the BBNJ Agreement Mean for the Arctic Fisheries Agreement?, Marine Policy, listopad 2019, https://doi.org/10.1016/j.marpol.2019.103745. 675 Arktická rada, Dohoda oposílení mezinárodní vědecké spolupráce vArktidě, 11. 5. 2017, https://oaarchive.arctic-council.org. 676 Arktická rada, Dohoda ospolupráci při mořském znečištění ropou, připravenosti areakci varktické oblasti, 15. 5. 2013, https://oaarchive.arctic-council.org/. 677 Arktická rada, Dohoda ospolupráci voblasti leteckého anámořního pátrání azáchrany vArktidě, 12. 5. 2011, https://oaarchive.arcticcouncil.org. 678 C. Hamilton: The Anthropocene, in: Encyclopedia of Ecology, ed. B. Faith, 2. vydání, Amsterdam: Elsevier 2019, s.239–246. 679 Mezivládní panel pro změnu klimatu 2019, Zvláštní zpráva ooceánu akryosféře vměnícím se klimatu, https://www.ipcc.ch. 680 M. Bennett– S. Stephenson– K. Yang et al.: The Opening of the Transpolar Sea Route: Logistical, Geopolitical, Environmental and Socioeconomic Impact, Marine Policy (srpen 2020), https://doi.org/10.1016/j.marpol.2020.104178. 274 ledového oceánu zahájit komerční rybolov. Na to pak musí mezinárodní právo reagovat také přísnější regulací intenzivnějších lidských aktivit vArktidě. Vrámci mnohoúrovňové správní struktury vArktidě se poukazuje na to, že vsedadle pro řidiče usedli aovývoji mezinárodního práva rozhodují ti, kdo jsou právě umoci, což znamená, že stávající řád založený na pravidlech zůstává zatím do značné míry zachován. Například Polární předpis byla původně německá iniciativa zdevadesátých let minulého století,681 kterou dále prosazovaly arktické státy, zejména Spojené státy, Norsko aDánsko, vMezinárodní námořní organizaci. Dohoda ostřední části Severního ledového oceánu byla iniciativou Spojených států, jejímž cílem bylo zavést rámcovou regulaci Severního ledového oceánu dříve, než bude pozdě, atato iniciativa vzešla ze společné rezoluce Kongresu USA č. 17 zroku 2007.682 Objevují se nicméně náznaky, že proces tvorby mezinárodního práva vArktidě reaguje na změny mocenské struktury auspořádání vregionu. Dobrým příkladem je opět dohoda ostřední části Severního ledového oceánu. Vroce 2015 arktická Pětka (Kanada, Dánsko– jménem Grónska, Norsko, Rusko aSpojené státy americké) vyzvala Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Island aEvropskou unii kjednání oprávně závazné smlouvě opředcházení neregulovanému rybolovu ve střední části Severního ledového oceánu.683 Důvodem tohoto kroku byla skutečnost, že bez účinné spolupráce států asubjektů svážným zájmem orybolov na volném moři by samotné arktické pobřežní státy nemohly dosáhnout cíle udržitelné správy rybolovu ve střední části Severního ledového oceánu.684 Zvláště zajímavé je sledovat Čínu aJižní Koreu. Obě tyto země se nacházejí mimo Arktidu, ale jsou významnými státy provozujícími rybolov ve vzdálených vodách aobě byly kjednání přizvány jako rovnocenní partneři. Čínská lidová republika zahájila rybolov ve vzdálených vodách teprve vroce 1985, ale tato její aktivita se rozrostla tou měrou, že se stala státem snejvětším objemem rybolovu ve 681 N. Liu, The European Union’s Potential Contribution to Enhanced Governance of Arctic Shipping, Heidelberg Journal of International Law 73, 4 (2013), s.713–714. 682 S. J. 17– Společná rezoluce zmocňující Spojené státy, aby iniciovaly mezinárodní diskuse apodnikly spolu sjinými národy nutné kroky scílem vyjednat dohodu osprávě migrujících apřeshraničních rybích populací vSeverním ledovém oceánu, 110. kongres (2007–2008), https://www.congress.gov. 683 Prohlášení kprevenci neregulovaného rybolovu na volném moři se střední části Severního ledového oceánu, 2015, https://www.regjeringen.no. 684 V. Schatz– A. Proelss– N. Liu: The Agreement to Prevent Unregulated High Sea Fisheries in the Central Arctic Ocean: ACritical Analysis, International Journal of Marine and Coastal Law 34, 2 (2019), s.195–244. 275 vzdálených vodách na světě– s2654 rybářskými loděmi provozovanými 169společnostmi na volných mořích vTichém oceánu, Indickém oceánu, Atlantském oceánu aJižním oceánu, stejně tak jako ve výlučných ekonomických zónách 42 zemí.685 Rozsáhlá čínská flotila pro rybolov ve vzdálených vodách se těší značné mezinárodní pozornosti. Uvádí se například, že od roku 2017 provozovalo rybolov ve vodách uGalapág, hned za hranicí výlučné ekonomické zóny Ekvádoru, více než 300čínských plavidel rybolovu ve vzdálených vodách.686 Takováto moc sice jistě nemůže rozhodovat ovývoji práva, jímž se řídí mezinárodní rybolov vArktidě. Číně nicméně zaručuje, že bude pozvána kjednacímu stolu sarktickými státy aže bude hrát roli při přijímání adalších úpravách dohody ostřední části Severního ledového oceánu. Budoucnost pro Arktidu, jakou si přejeme Jak bude vypadat budoucnost Arktidy vroce 2040– regionu, který čelí zároveň dopadům globálních environmentálních změn ageopolitické konkurence? Na vědomí musíme vzít fakt, že vArktidě dochází ke stále větší sekuritizaci (amilitarizaci). Když Trumpova administrativa vroce 2020 schválila plán výstavby dalších polárních ledoborců,687 bylo zřejmé, že se Spojené státy snaží vyvažovat rostoucí moc jiné velmoci, aby vArktidě nedošlo knarušení stávajícího řádu. Pokud bude Čína nadále posilovat své pozice vtomto regionu, lze očekávat další stupňování americko-čínské konkurence. Taková budoucnost688 pro Arktidu– vněkterých ohledech „výjimečnou“ oblast srelativně dlouhou tradicí regionu snízkým napětím, mezi jehož státy už víc než tři desetiletí panuje duch spolupráce vzájmu ochrany zranitelného životního prostředí– žádoucí není. 685 Sjezd Komunistické strany Číny Čínské lidové republiky: Zpráva ovymáhání práva rybolovu, prosinec 2019, http://www.npc.gov.cn (čínsky). Viz také N. Liu: China’s Regulation of its Distant Water Fishing Fleet, International Journal of Marine and Coastal Law (vtisku). 686 Y. Garcia: Chinese Fishing Fleet Goes Dark near Galapagos, Sydney Morning Herald, 19. 8. 2020, https://www.smh.com.au. 687 Prezidentská memoranda, Memorandum ozajištění národních zájmů Spojených států voblastech Arktidy aAntarktidy, 9. 6. 2020, https://www.whitehouse.gov. 688 „Žádoucí budoucnosti jsou takové budoucnosti, které zvyšují šance našich společností překonat současné krize ovlivňované disparátními lidskými hodnotami aaspiracemi.“ Viz X. Bai etal.: Plausible and Desirable Futures in the Anthropocene: ANew Research Agenda, Global Environmental Change 39 (červenec 2016), s.352, https://doi.org/10.1016/j.gloenvcha.2015.09.017. 276 Dalším aspektem, který pomůže zajistit žádoucí budoucnost Arktidy spříznivou bezpečnostní situací alepším životním prostředím, je, že Čína přijme Politiku pro Arktidu 2.0. Čína chce svým pevným závazkem dodržovat současné mezinárodní právo platné vregionu arktické státy ujistit, že nebude zpochybňovat stávající řád založený na pravidlech. Ale podle mého teoretického rámce, vycházejícího zkonceptů moci, řádu amezinárodního práva, globální vzestup Číny se všemi svými důsledky, tak jak budou pociťovány vArktidě, kotřesu stávajícího řádu nevyhnutelně povede. Ztoho pramení obavy, které arktické státy pociťují ve vztahu kČíně– pocity, které jsou přiměřené situaci, které jsou pochopitelné akteré nelze jen tak přejít bez povšimnutí. Čína velmi tvrdě hájí své oprávněné zájmy vArktidě, jako je námořní doprava arybolov. Ve skutečnosti se Čína postupně stala „interpretační velmocí“, která se snaží nově interpretovat stávající mezinárodní právo ve svůj prospěch. Například, nejnápadnějším rysem čínské Polární Hedvábné stezky je využívání arktických lodních tras, zejména Severovýchodního průjezdu podél ruského pobřeží, který podle odhadů výrazně zkrátí vzdálenost mezi severní Čínou aevropským trhem.689 Přestože čínští představitelé se kprávnímu statusu Severovýchodního aSeverozápadního průjezdu nevyjadřují, čínští akademici se do značné míry shodují na tom, že Čína by neměla podporovat pojetí těchto průjezdů jako vnitřních vod Ruska, respektive Kanady.690 Pokud by Čína chtěla úspěšně utvářet nový řád, muselo by její vedení přijít salternativní vizí– inkluzivnější alepší, než je ta současná. Dobrým příkladem, na kterém by se Čína mohla učit od Spojených států, je úloha Washingtonu při schválení Smlouvy oAntarktidě zroku 1958.691 Spojené státy přijetí Smlouvy oAntarktidě iniciovaly zpozice své dominantní moci ascílem zadržet expanzi Sovětského svazu.692 Smlouva oAntarktidě celý kontinent zasvěcuje míru avědě pod kolektivní správou, apřekonává tak koloniální uspořádání Antarktidy. Bifokální přístup Smlouvy oAntarktidě rovněž bere ohled na ty, kdo vznášejí územní 689 Yang Dingdu, Belt &Road Initiative Reaches the Arctic, Xinhua, 3. 11. 2017 http://www .xinhuanet.com. 690 N. Liu– Qi Xu: The Predicates of Chinese Legal Philosophy in the Polar Regions, in: Philosophies of Polar Law, ed. D. Bunikowskii– A. D. Hemmings, London: Routledge 2020, s.135–138. 691 Přijata 1. 12. 1959, vstoupila vplatnost 23. 6. 1961, 402 The United Nations Treaty Series 71. 692 Kdějinám přijetí Smlouvy oAntarktidě viz například A. Antonello: The Greening of Antarctica, Oxford: Oxford University Press 2019. 277 nároky, které nepopírá ani nepřijímá.693 Systém Smlouvy oAntarktidě byl vuplynulých šedesáti letech stabilní. Pokud si tedy Čína chce získat srdce arktických států, včetně dvou velmocí, Spojených států aRuska, musí Peking přijít snovou vizí, která přesáhne jeho vlastní národní zájmy. Čínská vláda od roku 2013 prosazuje „Společenství pro sdílený úděl lidstva“ prezidenta Si Ťin-pchinga.694 Tento koncept potenciálně může Číně její roli vArktidě usnadnit. Je však poměrně vágní, pokud jde oimplementaci, oto, čeho přesně chce Čína vArktidě dosáhnout. Polární Hedvábná stezka je zatím do značné míry ekonomickou iniciativou, která spočívá vbudování infrastruktury pro lodní dopravu arozvoji těžby ropy azemního plynu, což může být dokonce vrozporu se závazkem Číny bojovat proti změně klimatu.695 Jde vzásadě oto, že Čína by ve své Politice pro Arktidu 2.0 měla vysvětlit svůj detailní plán, jak vArktidě dosáhnout křehké rovnováhy mezi ekonomickým rozvojem aochranou životního prostředí. Čína, jako největší emitent skleníkových plynů na světě, by například neměla využívat změnu klimatu jako záminku pro své zapojení do arktických záležitostí, ale měla by vypracovat „cestovní mapu“, jak vpříštím roce sníží emise skleníkových plynů, aby pomohla omezit globální oteplování vpolárních oblastech. Takový plán, spodporou konkrétních praktických kroků státu, by mohl sehrát pozitivní roli při vytváření nového řádu založeného na pravidlech vArktidě. Aten by zase mohl přispět ktomu, že krůstu moci Číny varktickém regionu bude docházet méně problematickým způsobem. Závěry Je několik možných scénářů budoucího vývoje vArktidě. Je možné, že zgeofyzikálního aklimatologického hlediska tato oblast nevyhnutelně spěje ktomu, že úplně odtaje led, jímž je pokryta, že bude rychle tát její permafrost, že vní bude přibývat lesních požárů, že budou chamtivě dobývány její přírodní zdroje aže se stane oblastí geopolitické konkurence, nebo dokonce konfliktu. Možná se však také můžeme oddávat naději, že boj proti změně klimatu se všemi jejími důsledky pro Arktidu, který 693 Smlouva oAntarktidě, článek 4. 694 Commentary: Let the Community with Shared Future Vision Shine Brighter, Xinhua, 24. 3. 2020, http://www.xinhuanet.com. 695 China’s New Carbon Neutrality Pledge: What Next?, China Dialogue, 23. 9. 2020. 278 je tak naléhavým úkolem, bude působit jako katalyzátor spolupráce různých velmocí. Tak či tak, udržitelný amírový vývoj vArktidě je vzájmu všech. Vtéto kapitole jsem se zabýval pouze otázkou, jak dosáhnout kýženého cíle mírové budoucnosti pro Arktidu ajak ho dosáhnout vsituaci, kdy jedna ze (sílících) globálních– byť exogenních– mocností, konkrétně Čína, dělá politiku, kterou jsem popsal výše. Budoucnost Arktidy závisí vprvé řadě na jednání arktických států ajejich obyvatel. Budou ji však utvářet vsoučinnosti sdalšími hráči, kteří se stále vehementněji tlačí na scénu. 279 Kapitola 13 Arktida a její povaha „režimu“: implikace pro světový řád Lassi Heininen Vroce 2020 byl svět svědkem toho, jak se koronavirus stal novým druhem nevojenské hrozby apandemie COVID-19 neviditelným nepřítelem, který uobčanů vyvolává hrůzu aohrožuje naše moderní společnosti. Pandemie se stala globální krizí, která donutila orgány veřejné moci přijímat výjimečná rozhodnutí. Byly schváleny nouzové zákony ahranice se zavíraly, otevíraly avněkterých případech znovu zavíraly. Bylo zavedeno mnoho opatření, která vedla komezením vkaždodenním životě. Vřadě případů byla rozhodnutí přijímána velmi rychle, bez vážných diskusí apolitických debat, přestože ovlivňovala amožná ohrožovala základní práva občanů, jako je svoboda pohybu asvoboda projevu, apřestože by je úřady potenciálně mohly zneužít. Ekonomický blahobyt států, podniků ajednotlivců byl ohrožen adošlo kmnoha kolapsům. Na druhou stranu pandemie vedla kúsporám energie, zdrojů ačasu, protože většina dospělých začala pracovat aděti astudenti studovat virtuálně zdomova. Konference, semináře, setkání apřednášky se začaly konat online. Vyspělé země se díky pokročilým technologiím, dobré infrastruktuře apokročilým znalostem adovednostem voblasti distančního vzdělávání většinou ukázaly jako dostatečně flexibilní, rezistentní aschopné fungovat iběhem pandemie, přestože mnozí lidé také zakoušeli digitální únavu. Máme méně znečištěné ovzduší, místo automobilové dopravy se ve městech dostává více prostoru chodcům, kolům akavárnám. Vzájmu účinného využívání aúspor energií, alternativních zdrojů energií auhlíkové neutrality byly přislíbeny značné nové investice aprogramy „Zelené (nové) dohody“. Akonečně, boj proti pandemii jen podtrhl fakt, že se tvůrci politiky musí opírat ovědecký výzkum. Celkově lze říci, že COVID-19 přinesl nové předpoklady adonutil nás zamyslet 280 se nad temnými stránkami globalizace akřehkou povahou moderních společností. Víc lidí si uvědomilo, že je třeba vzít vúvahu, že komplexní bezpečnost musí zohledňovat inevojenské hrozby, jako jsou pandemie, zhoršování životního prostředí azměna klimatu. Vtéto situaci, která ovlivňuje naši planetu, má globalizovaná Arktida– výjimečný politický prostor ajedinečný režim– potenciál nasměrovat proměňující se světový řád kvzájemně prospěšné spolupráci akomplexní bezpečnosti. Arktický režim se vyznačuje vysokou geopolitickou stabilitou afunkční mezinárodní spoluprací, přestože jej ohrožuje rychle postupující změna klimatu. Tato hypotéza arktického režimu jako potenciálního aktiva pro světovou politiku je inspirována konceptem Michaila Gorbačova zroku 1987, který označil osm arktických států za „zónu míru“, aprojevem Angely Merkelové zroku 2011, vněmž prohlásila, že tím nejdůležitějším je solidarita aže politická legitimita národa se odvíjí od jeho globální odpovědnosti.696 Nemusíme být fatalisté, vždyť arktický režim ukázal, jakou hodnotu má silná geopolitická stabilita avzájemně prospěšná spolupráce. Taková spolupráce je také inkluzivní, protože jsou do ní zapojeni všichni relevantní aktéři– státy, národy, domorodé národy, regiony, neziskové organizace, občanské společnosti ijednotlivci. To je zásadní, protože moc aodpovědnost nakonec mají lidé aobčanské společnosti. Vtéto kapitole spojuji témata pandemie COVID-19 aregionu Arktidy, který úspěšně prošel vývojem od vojenského napětí kpolitické stabilitě, přestože také čelí rychlé degradaci životního prostředí azměně klimatu. Zaměřuji se zejména na interpretaci pandemie jako globálního šoku či na její pojetí jako „nucení kposlušnosti“, ospravedlnění, které by mohlo otevřít dveřesnahám autoritářských vládců prosadit řešení, onichž se domnívají, že mohou pomoci nastolit jiný „společenský řád“. Vtomto ohledu tvrdím, že stojíme před postpandemickou otázkou apotenciálně se zde máme co učit. Nebudeme-li ostražití, mohlo by se zmírňování změn klimatu potenciálně stát „novou formou nucení kposlušnosti“. Představitelé, kteří mají rozhodovací pravomoci, by mohli změnu klimatu vykládat především jako hrozbu amohli by nechat vědu diktovat politice, jak postupovat při zmírňování změny klimatu, tj. mohli by využívat vědu jako záminku knastolení autoritářských řešení. Alternativním 696 Viz Michail Gorbačov, řeč vMurmansku při slavnostním setkání při příležitosti udělení Leninova řádu amedaile Zlaté hvězdy městu Murmansk, tisková agentura Novosti, 1. 10. (1987); aAngela Merkel, řeč spolkové kancléřky Angely Merkelové na Světovém ekonomickém fóru vDavosu vroce 2011, 28. 1. 2011. 281 řešením je důraz na solidaritu; pokud tvůrci politiky vysvětlí, proč je vnejlepším zájmu společnosti zmírňovat dopady změny klimatu, lidé se podle toho pravděpodobně budou chovat. To ukázaly zkušenosti zmnoha zemí aregionů, které na jaře 2020 čelily hrozbě koronaviru. Ukázal to ivývoj našeho chápání bezpečnosti vArktidě aspolupráce vtéto oblasti, od bezpečnosti ve vojenském aenvironmentálním smyslu až po lidskou bezpečnost. Jak definovat „hrozbu“ a interpretovat „bezpečnost“ Jedinou jistotou vmezinárodních vztazích je neustálá změna. Podobně může být prvním krokem křešení problému změna jeho definice. Ta je na místě zejména vpolitice ochrany životního prostředí aje také hybnou siloudalší „politizace“ životního prostředí.697 Změna definice problému zpravidla sama osobě nestačí, ale může potenciálně vygenerovat nové diskurzy, předpoklady azměny paradigmat.698 Vidíme to na nových interpretacích adefinicích bezpečnosti vposledních desetiletích. Kenvironmentálně relevantním faktorům, které stojí za touto proměnou tradičních pojetí vojenské bezpečnosti vkomplexněji chápanou bezpečnost, patřila vzájemná závislost životního prostředí, rozvoje abezpečnosti/míru (odzbrojení) vglobálním měřítku, tak jak byla původně definována vrůzných zprávách OSN.699 Environmentální probuzení aprotesty proti znečišťování životního prostředí aglobálnímu oteplování aza ochranu životního prostředí se staly univerzálními trendy afenomény, které měly velký vliv na mezinárodní spolupráci vArktidě. Vposledních desetiletích byly vzájemné vztahy mezi klimatem, energetikou arozvojem tématem vědeckého výzkumu, zejména ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Tento diskurz „každodenní bezpečnosti“ nově definoval bezpečnost tak, aby jako aktéry bezpečnosti zahrnovala jednotlivce, anikoliv pouze státy. Je pochopitelné a lidské, že chceme být všichni chráněni před jakýmkoli nebezpečím, které by nás mohlo ohrožovat, proto má takový 697 Y. Haila: Johdanto: Mikä ympäristö?, in: Ympäristöpolitiikka: Mikä ympäristö, kenen politiikka, ed. Y. Haila– P. Jokinen, Jyväskylä: Vastapaino 2001, s.9–20. 698 L. Heininen: Security of the Global Arctic in Transformation– Changes in Problem Definition of Security, in: Future Security of the Global Arctic: State Policy, Economic Security and Climate, ed. L. Heininen, Basingstoke: Palgrave Macmillan 2016, s.12–34. 699 Viz např. Organizace spojených národů: Common Security: ABlueprint for Survival, UN/A/ CN.10/38, Independent Commission on Disarmament and Security 1983. 288 Vsoučasném světě tyto vzájemné vztahy tvoří spolu se societální dimenzí důležitý nexus. Klima je závislé na tom, kolik zdrojů aenergie, zejména uhlovodíků, využíváme, protože emise zenergetického sektoru představují zhruba dvě třetiny antropogenních skleníkových plynů. Fosilní paliva sice podporují modernizaci, (umělý) hospodářský růst aarmádu, ale jako dopady lidské činnosti na rychlou změnu klimatu přispívají koteplování klimatu aznečišťují životní prostředí. Vnávaznosti na to se environmentální politika apolitika změny klimatu staly součástí globální politiky na vysoké úrovni zaměřené na dosažení cílů ochrany životního prostředí azmírnění změny klimatu, například prostřednictvím rozvoje účinnějších energetických technologií, podporou spolupráce voblasti nízkouhlíkových ačistých zdrojů energie asnahou ozměnu paradigmatu bezpečnosti. Takováto nová „vysoká politika“, nikoliv „rivalita velmocí“, je jádrem arktické (geo)politiky, bezpečnosti asprávy, stejně tak jako geopolitiky zdrojů asocietální bezpečnosti vjednadvacátém století. Takovouto novou „vysokou politiku“ ještě umocňuje mainstreamový narativ mezinárodní „konstruktivní spolupráce“ vArktidě, kdy se arktické státy svým závazkem podpory udržitelného rozvoje aochrany arktického životního prostředí hlásí khodnotě vysoké geopolitické stability azavazují se ji udržovat prostřednictvím mezinárodní, většinou funkční spolupráce. Tento stav arktické geopolitiky vychází ze dvou politicky relevantních avědecky zajímavých aspektů aprvků, které po konci studené války pomohly utlumit vojenské napětí azavést, udržet arozšířit vzájemně výhodnou formu spolupráce.715 Zaprvé existují společné zájmy arktických států adalších arktických aktérů, jako např. ponaučení, že je třeba „snížit míru napětí ve vojenské oblasti aposílit politickou stabilitu“, podporovat vědeckou ahospodářskou spolupráci, přeshraniční spolupráci na ochraně životního prostředí acirkumpolární spolupráci významných nestátních aktérů a„budování regionu“ ze strany států. Zadruhé, pro mezinárodní spolupráci existuje několik důležitých předpokladů, mezi něž patří např. to, že militarizace Arktidy byla původně prostředkem globálního jaderného odstrašování; vysoká úroveň právní jistoty asní související politické programy, které mají zabránit ozbrojeným konfliktům; asdílený pozitivní přístup kdecentralizaci moci vregionu. 715 L. Heininen: Special Features of Arctic Geopolitics– APotential Asset for World Politics, in: The Global Arctic Handbook, ed. M. Finger– L. Heininen (ed.): Cham: Springer 2018, s.215–234. 289 Narativy a nové trendy ve správě a geopolitice v Arktidě Globální astabilní Arktida je vnovém geopolitickém kontextu interpretována jako nedílná součást celkových systémů Země aoceánu, včetně globálních politických, ekonomických, technologických, kulturních aenvironmentálních změn. Globální význam získala díky nehmotným aspektům (např. kulturní rozmanitost, biodiverzita, domorodé atradiční znalosti životního prostředí aklimatu, širší otázky politické stability amíru).716 Arktické státy na základě sdíleného pochopení, že tyto principy mohou být oboustranně prospěšné, aspodporou domorodých obyvatel amístních komunit vědomě vytvořily svou vlastní realitu správy ageopolitiky období po konci studené války. Při konstruování arekonstruování narativů budoucího vývoje arktického regionu je důležité se zamyslet nad tím, zda státocentrické přístupy, které ostátu uvažují jako o„ústředním vyjednavači … v‚hegemonickém projektu‘ rozvoje hraniční oblasti“, jsou tím správným způsobem, jak se máme dívat na arktický region, vněmž se potřeby rozvoje apřání ohledně dalšího rozvoje vzájemně rozcházejí.717 Je také důležité uvažovat otom, zda není třeba zaznamenávat různé (regionální) trajektorie rozvoje, když se cesty, jimiž se různé arktické regiony ubírají kcíli udržitelného rozvoje, jedna od druhé liší. Lze například ekologické rovnováhy nejlépe dosáhnout tím, že se domorodé obyvatelstvo bude oobnovitelné přírodní zdroje starat samo, nebo prostřednictvím triangulární aliance vlády, akademické sféry asoukromého sektoru, která se inspirujeúspěšným rozvojem, který vychází zveřejné politiky, výzkumu aekonomických aktivit veřejného asoukromého sektoru? Jedním znových trendů varktické geopolitice asprávě je dominance státu, konkrétně osmi arktických států sjejich národními politikami astrategiemi, které hrají při kontrole regionu klíčovou roli, ato navzdory globalizaci, rostoucím tlakům apožadavkům domorodých obyvatel avětšímu zájmu nearktických států obudoucí rozvoj Arktidy.718 Arktické státy se zdráhají připustit, že se Arktida globalizuje, přestože patří 716 L. Heininen: Special Features of Arctic Geopolitics– APotential Asset for World Politics. 717 A. Petrov: Re-Tracing Development Paths: Exploring the Origins &Nature of the 20th Century’s Northern Development Paradigms in Russia and Canada, Arctic Yearbook 2018, s.21–34, https://arcticyearbook.com. 718 L. Heininen– K. Everett– B. Padrtova et al.: Arctic Policies and Strategies-Analysis, Synthesis, and Trends, Laxenburg: IIASA &Foreign Ministry of Finland. doi:10.22022/AFI/11-2019.16175, http://pure.iiasa.ac.at. 290 knejaktivnějším státům voblasti mezinárodní spolupráce avglobální ekonomice ajsou do značné míry závislé na zahraničním obchodu, jak jasně ukázalo vdobě pandemie COVID-19. To, že arktické státy chtějí mít vregionu dominantní postavení amít jej znovu pod kontrolou, je třeba přičítat globalizaci arychle postupující změně klimatu– která vede ktomu, že arktické zdroje začínají být dostupnější, aje větší šance rozvíjet zde ekonomické aktivity. To však ještě neznamená, že jsou tyto státy ochotné zohlednit úvahy oglobalizaci ve svých politických programech pro Arktidu. Naopak státy, které uArktické rady jako nearktické státy status pozorovatele, dávají přednost globálnímu pohledu na Arktidu ahlásí se kinterpretaci, že Arktida je globalizovaná. Uznávají sice stávající správní struktury anárodní jurisdikce / státní svrchovanost arktických států vArktidě, ale velmi podporují ajsou připravené implementovat mezinárodní smlouvy adohody, zejména Úmluvu OSN omořském právu (UNCLOS), vzájmu uznání azachování univerzální svobody (moří) apráv vrámci správy Severního ledového oceánu. Podobně domorodé národy Arktidy jako stálí účastníci při Arktické radě prosazují auplatňují svá práva (např. práva lovu asběru) na základě mezinárodní spolupráce, smluv adohod (např. deklarace OSN oprávech původních obyvatel) amezinárodních organizací (prostřednictvím agentur OSN aArktické rady). Ty uznávají domorodé národy jako legitimní politické entity ajako součást internacionalizovaného adigitálně propojeného světa, atím integrují práva původních obyvatel do mezinárodní politiky vArktidě. „Práva domorodců“ ve smyslu individuálních akolektivních práv jsou tak spjata sjejich právem na správu (jejich vlastního) území avyužívání arozvoje jeho přírodní zdrojů. Vtomto ohledu je ekonomika prostředkem sebeurčení/samosprávy amůže být interpretována prostřednictvím různých fází budování národa. Vnávaznosti na to je jedním znových celkových trendů správy ageopolitiky vArktidě nový apotenciálně konkurenční vzájemný vztah mezi a) dominancí státu, tj. arktických států, která je založena na geopolitické stabilitě astátní svrchovanosti; b) internacionalizací/globalizací (vyvolanou státy se statusem pozorovatele arostoucím počtem subjektů zainteresovaných na Arktidě), která je založena na mezinárodním mořském právu adalších mezinárodních smlouvách; ac) deklarací OSN oprávech původních obyvatel asebeurčení.719 719 L. Heininen– K. Everett– B. Padrtova et al.: Arctic Policies and Strategies-Analysis, Synthesis, and Trends. 291 Při definování societální bezpečnosti se otázka budoucího vývoje nebude odvíjet jen od toho, jak nakládáme spřírodními zdroji ajaké druhy předpisů existují, ale také od řešení etických otázek stejně tak jako od role ochrany životního prostředí audržitelného rozvoje. Klíčové otázky globální debaty oetice ochrany klimatu, jako je morální odpovědnost arozdělování zátěže apřínosů, si vposlední době našly cestu do arktické politiky jako součást narativu „globální Arktidy“.720 Existují protichůdné názory, které sahají od podpory neomezeného rozvoje těžby ropy azemního plynu státními asoukromými ropnými společnostmi až po návrh zákazu ropných vrtů na moři, který předložily mezinárodní ekologické organizace. Různí se také názory na to, do jaké míry zainteresované strany– vlády, společnosti, komunity, domorodé obyvatelstvo avědecká komunita– zodpovídají za zmírňování klimatických změn asnimi souvisejících nejistot vdobě, kdy někteří znich kladou důraz na hospodářský růst ajiní zdůrazňují environmentální rizika spojená stěžbou. Navzdory určitému pokroku je současná funkční spolupráce vArktidě voblasti ochrany životního prostředí avědecké spolupráce na změně klimatu (přizpůsobování se změně klimatu ajejím zmírňování) spíše otázkou rétoriky než reality. Snahy ozmírnění dopadů změny klimatu příliš daleko nepokročily, protože se ukázalo, že arktické státy nejsou schopné činit obtížná politická rozhodnutí, která jsou kdosažení pokroku nezbytná. Životní prostředí azměna klimatu se nicméně staly významným faktorem, adokonce spouštěcím mechanismem vzájemně prospěšné mezinárodní spolupráce vArktidě, na níž se podílejí arktické státy, organizace domorodých národů avědecká komunita. Geopolitika abezpečnost vArktidě je tak vobdobí po skončení studené války úzce spjata sživotním prostředím, které se stalo zvláštním rysem bezpečnosti ageopolitiky vArktidě. Nové etické otázky týkající se těžby ropy azemního plynu vArktidě mají hluboce globální dimenzi: zaprvé kvůli „arktickému paradoxu“, tj.proto, že globální oteplování otevře přístup kpřírodním zdrojům, jejichž využívání urychlí změny atání mořského ledu, azadruhé kvůli efektu přelévání, který spočívá vtom, že zmírňování změny klimatu spolu srostoucím objemem energie zobnovitelných zdrojů asnižující se potřebou fosilních paliv může vyústit ve změnu definice problému. 720 T. Palosaari– N. Tynkkynen: Arctic securitization and climate change, in: Handbook of the Politics of the Arctic, ed. L. C. Jensen– G. Hönneland, Edward Elgar Publishing Ltd., 2015; prohlášení konference, konference členů parlamentů arktického regionu vzáří 2018 vInari ve Finsku (mimeo). 292 Existuje potřeba ipotenciál hledat řešení založená na solidaritě, náročných etických zásadách ašpičkových vědeckých atechnologických znalostech, namísto autoritářského přístupu „nucení kposlušnosti“. Existuje také narativ, který uznává aanalyzuje existující apotenciální změny vdefinování bezpečnostního problému vArktidě721 ausiluje obezodkladnou změnu způsobu myšlení. Takováto změna myšlení by mohla uvolnit politickou energii, která je potřeba kprosazování nového bezpečnostního paradigmatu pro tento region.722 Je nepravděpodobné, že by prosazování tohoto narativu samo osobě vedlo ke změně současného dominantního paradigmatu. Přesto existují náznaky, že dochází kurčité změně. Závěry Vyslovil jsem tezi, že Arktida, která vobdobí po skončení studené války staví na vysoké míře geopolitické stability akonstruktivní spolupráci, může přispět ke zlepšení současné turbulentní anejisté světové politiky. Současný arktický režim není výsledkem klasické geopolitiky Velké hry ani hobbesovského přístupu nulového součtu. Je výsledkem kritického, konstruktivistického akooperativního přístupu ke správě, geopolitice abezpečnosti. Přesahuje také hru moci ahegemonie; arktické státy rekonstruují svou realitu tím, že nově definují ochranu životního prostředí, aby dosáhly svého cíle „udržování míru, stability akonstruktivní spolupráce“. Dobře rozváženými kroky decentralizují moc (na základě znalostí) azavádějí měkké zákony ave vzájemné souhře vědy, politiky abyznysu vedou multidimenzionální dialog, vněmž zaznívá několik hlasů napříč různými sektory.723 Akonečně, globalizovaná Arktida nám může pomoci lépe pochopit význam anaplňování „societální bezpečnosti“, ato iprostřednictvím neautoritářských opatření apolitické ekologie, která ve snaze ozmírňování dopadů změny klimatu nenutí kposlušnosti. „Arktický paradox“ však není nevyhnutelný. Velmi záleží na kritériích, která arktické státy při svém rozhodování používají, ana tom, 721 T. Palosaari– N. Tynkkynen: Arctic securitization and climate change. 722 Viz L. Heininen– H. Exner-Pirot (ed.): Climate Change and Arctic Security. Searching for aParadigm Shift. 723 L. Heininen: Special Features of Arctic Geopolitics—APotential Asset for World Politics; Arctic Human Development Report, Arctic Human Development Report, Stefansson Arctic Institute, Akureyri 2004. 293 zda věří, že mohou (re)konstruovat svou realitu arktické geopolitiky vobdobí po skončení studené války, protože co zní státy dělají, je anarchie. Velmi také záleží na tom, jak bude (re)definována bezpečnost, zda bude zachována stabilita akdo bude pokládán za subjekt bezpečnosti: zda bude za závažný bezpečnostní faktor pokládána změna klimatu azda bude uplatňován komplexní bezpečnostní koncept prostřednictvím zmírňování dopadů, například dramatickým snížením snižováním emisí CO2. Rychlé oteplování klimatu vArktidě by mohlo amělo být interpretováno jako poslední varování ašance začít se řídit doporučeními vědců arelevantními požadavky mezinárodních nevládních organizací. To znamená nespoléhat se na jediné řešení. Znamená to zapomenout na politický žargon, jako například „udržitelný“ rozvoj. Znamená to odmítnout moment „nové formy nucení kposlušnosti“. Acož je vůbec nejdůležitější, znamená to, že je třeba plnit závazky, které státy přijaly vzájmu zmírnění dopadů změny klimatu (zejména vPařížské dohodě), azávazky přístupu „globální environmentální bezpečnosti“.724 Rezilientní řešení musí vnávaznosti na to vycházet znáročných etických zásad aplikovaných na využívání přírodních zdrojů. Ti, kdo rozhodují, na sebe musí vzít politickou odpovědnost apřijímat přísnější environmentální předpisy, zejména pro vrty na moři vArktidě. Akonečně globální Arktida nabízí zkušenosti relevantní pro globální etické otázky, jako je environmentální probuzení, zmocnění, pochopení ahodnocení klimatických změn apředpoklady, znichž vychází předpoklady environmentální bezpečnosti. Nabízí nám všem společný základ pro poučení, stejně tak jako je nám všem podnětem hledání nových nápadů prostřednictvím brainstormingu, což bylo také cílem této kapitoly. 724 Např. Deklarace cirkumpolárních Inuitů osvrchovanosti vArktidě, přijatá Inuitskou cirkumpolární radou (2009). [Document text truncated for crawler view.]