Josef Šimandl (ed.): Slovník afixů užívaných v češtině

JOSEF ŠIMANDL (ED.): SLOVNÍK AFIXŮ UŽÍVANÝCH VČEŠTINĚ Praha: karolinum, 2017, 654 stran ISBN 978-80-246-3544-6 Počátek roku 2017 přinesl publikování výsledku rozsáhlého projektu realizovaného vletech 2013–2016 na základě grantu uděleného Grantovou agenturou ČR více než desetičlennému týmu lingvistů převážně zÚJČ pod redaktorským vedením Josefa Šimandla: Slovník afixů užívaných včeštině. Vedle knižní podoby je uživatelům kdispozici ivelektronické verzi: www.slovnikafixu.cz. Vzniklo rozsáhlé lexikografické dílo, novátorské předmětem imetodologií: soupis odvozovacích prostředků, zpracovaný na základě korpusů současné češtiny. Vtomto smyslu je tento specifický slovotvorný slovník unás první, obdobu nemá ani vjiných slovanských jazycích (svýjimkou Slovníku slovotvorných afixů současného ruského jazyka, 2016, který však nevznikl svyužitím korpusů1). Pro historickou návaznost akontext dosavadního lexikografického zpracování afixů ipro (obsahové arozsahové) srovnání připomeňme Retrográdní morfematický slovník češtiny Eleonory Slavíčkové (Praha: Academia, 1975; založený na materiálu cca 64 000 slov) apro slovenštinu Morfematický slovník slovenčiny (Miloslava Sokolová— Gustáv Moško— František Šimon— Vladimír Benko, Prešov: Náuka, 1999; na materiálu cca 70 000 lexikálních jednotek, uspořádaný abecedně), příp. výběrový Bázový morfematický slovník češtiny (Zbyněk Šiška, Olomouc: UP, 1998, 2005). Slovník afixů užívaných včeštině zpracovává afixy (prefixy asufixy) ačleny kompozit jim blízké, kterými se vsoučasnosti tvoří česká ipřejatá slova. Kniha je uvedena rozsáhlejší předmluvou Oslovníku (s.7–35): vymezuje se vní cíl slovníku, blíže je charakterizován slovotvorný materiál, představeny typy hesel, nápady atipy, jak slovník využívat, adiskusní téma cirkumfixy sroz-. Po seznamu značek azkratek, slovníčku termínů (zahrnuje relevantní termíny mimo klíčových, vymezených samostatně v2. části knihy: prefix, sufix, cirkumfix, afixoid) aseznamu odborné literatury (s.38–45) následuje vlastní heslář (s.47–642) obsahující 1078 abecedně uspořádaných hesel, ztoho 355 standardních a723 informativních. Na závěr knihy je zařazen abecední rejstřík podob afixů (s.644–652). Vedle vlastních slovotvorných sufixů jsou ve slovníku zpracovány tvarotvorné afixy hraničící slexikálními: stupňovací (adjektivní) afixy, negační prefix ne-, tvarotvorné prostředky sloužící koncovkovému tvoření (-0, -a, -í), cirkumfixy (bez- -ý, bez- -í) akmenotvorné slovesné přípony sloužící sufixaci sloves. Afixy jsou (jak se uvádí vpředmluvě) chápány vsouladu s(českou) tradicí vopozici ke kořenným morfům, jako morfy vyjadřující různou měrou arůzným způsobem obecný vztah odvozeného slova ke slovu základovému (oněm blíže viz s.11). Uvedené pojetí cirkumfixů (ajejich klasifikace, viz s.13–15) je vnaší slovotvorné literatuře dosud nejširší, ato svědomím, že interpretace ve smyslu tvoření cirkumfixací nebývá vždy jediná možná; za cirkumfixaci se zde považují případy přesvědčivější sémanticky (před revolucí → před-revoluč-ní). Také afixoidy * Tento text vznikl za podpory projektu Univerzity Karlovy Progres č. 4, Jazyk vproměnách času, místa, kultury. 1 Лопатин В. В., Улуханов И. С. Словарь словообразовательных аффиксов современного русского языка. Москва.: ИЦ «Азбуковник», 2016, 812 s. Ivana Bozděchová OPEN ACCESS IvANA BOzDĚChOvá 305 jsou pojaty dosud nejšíře, avšak bez záruky úplnosti; do slovníku jsou zařazeny, pokud byly vkorpusech zaznamenány minimálně ve třech slovech (která nejsou navzájem slovotvorně spjatá). Afixoidy jsou chápány (vúvodu vymezeny) jako první/druhé části složených slov (s.15); autoři je tedy pokládají za obdobu kořenů (podobně jako radixoidy). Tento termín však používají jen ve výkladových částech knihy, nikoliv vhesláři (vpříslušných heslech), tam se nevyskytuje aužívá se označení první/druhá část složených slov. To by mohlo bez úzké návaznosti na úvodní výklady být poněkud zavádějící apoukazovat spíše ke skutečným kompozitům (terminologicky se oslabuje souvztažnost safixy naznačená právě termínem afixoid); autoři tak postupovali zřejmě proto, že samotné zařazení do tohoto slovníku je důkazem, že se nejedná oskutečné členy kompozit.— Uvedené (pojmové iterminologické) řešení se týká problematiky značně komplikované, ajak lze vysledovat zteoretické ipříkladové části knihy (uvelkého množství hesel) bylo by možné přiřadit ji kotevřeným otázkám (s.27 adále).2 Hesla slovníku mají následující části: nadpis hesla, stavba afixu (pojednání oproměnných částech afixu), stať (zpracování významů/funkcí afixu, číslovaných arabskými číslicemi), frekvenční zprávu (onalezených korpusových dokladech na základě korpusu SYN2010 jako měrného, mívá několik částí: F1— reprodukce korpusového dotazu, F2— rozbor výsledků dotazu, není vždy uveden, F3— počet platných lemmat 2 Pojetí, vymezení aterminologické označování slovotvorných prostředků přechodného charakteru je dosud vnaší izahraniční odborné literatuře značně rozlišné. Shodně se však většinou odlišují od skutečných slovotvorných afixů apojmenovávají se pomocí termínů zakončených na -oid (afixoid— prefixoid— sufixoid, unás poprvé Martincová— Savický, 1987). Přechodný slovotvorný postup mezi derivací a(skutečnou) kompozicí bývá nověji nazýván také jako kvazikompozice (kvazikompozita), viz např.iNový encyklopedický slovník češtiny (2017). Word-Formation. An International Handbook of the Languages of Europe (2015) označuje útvary spřechodnými členy cizího původu jako neoclassical compounds. Zmnoha příspěvků na toto téma viz např.: Bozděchová, I. (2014): Ksoučasnému tvoření složených názvů osob včeštině. In: S. Mengel (ed.), Slavische Wortbildung im Vergleich. Theoretische und pragmatische Aspekte. Berlin, s.506–526. Bozděchová, I. (2016): Kpojetí, vymezení aterminologickému označování slovotvorných prostředků přechodného charakteru. In: E. Koriakowcewa (ed.), Współczesne językoznawstwo słowiańskie: teoria imetodologia badań ISłowotwórstwo. Siedlce, s.23–32. Martincová, O.— Savický, N. (1987): Hybridní slova aněkteré obecné otázky neologie. Slovo aslovesnost, 48, s.124–139. Müller, P. O.— Ohnheiser, I.— Olsen, S.— Rainer, F. (eds.) (2015, 2016): Word-Formation. An International Handbook of the Languages of Europe, Vol. 3, 4, Berlin/New York/Boston: De Gruyter Mouton. (= Handbooks of Linguistics and Communication Science (HSK)). Mitter, P. (2004): Vymezení některých prefixoidů aradixoidů včeské lingvistické literatuře. Jazykovědné aktuality, 41, s.31–36. Opavská, Z. (2003): Krajní póly fungování kvantifikačně-intenzifikačních prefixoidů? In: Z.Tichá— A. Rangelova (eds.), Internacionalizmy vnové slovní zásobě. Sborník příspěvků zkonference. Praha: ÚJČ, s.35–41. Šmídová, P. (2000): Kvantifikačně-intenzifikační významy prefixoidů (na materiálu současné češtiny). Jazykovědné aktuality, 37, s.87–95. OPEN ACCESS 306 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 2 odhalených na základě vzorku unálezů nad 500 lemmat, F4: zastoupení významů/ funkcí počtem lemmat, F5— výčet lemmat— nejvýše 20 lemmat uvysokého počtu výskytu vkorpusech) anezohledněný materiál (nalezená slova obsahující příslušný řetězec písmen, ale nerelevantní pro popis afixu; není vždy uveden). Domácí afixy jsou zpracovány na základě slov, která jimi byla utvořena (tedy podle posloupnosti, hierarchie slovotvorných procesů), naopak stavební prvky přejatých slov apřejaté afixy jsou zpracovány na základě slov, která je obsahují (vzhledem knedostatečné informaci očasovém sledu přejímání slov tedy bez ohledu na hierarchii odvození). Tento dvojí přístup je oprávněný badatelsky, podle našeho názoru zároveň reflektuje i(přirozené) vnímání utvářenosti obou typů slov rodilým mluvčím češtiny (ato ilaikem). Vedle standardních hesel jsou ve slovníku hesla informativní (vyznačená podbarvením), obsahující málo doložené domácí afixy. Vzhledem křídkému užívání výrazů stěmito afixy vycházelo zkoumání zvelkého korpusu SYN. Vinformativním hesle se uvádějí slova, která zkoumaný afix mají nebo otom lze uvažovat (na rozdíl od standardních hesel se zde nepopisuje stavba afixu) acharakterizují se neplatné nálezy (obsahující řetězce totožné safixy, které bývají součástí kořene lexému, viz např.usufixu -eť: pleť, zeť, rukojeť, sleť, na rozdíl od derivátů perl-eť, peč-eť ). Informativní hesla oafixoidech uvádějí příklady lemmat bez statistických údajů ajazyk, zněhož afixoidy pocházejí; ve slovníku jsou zahrnuty pouze afixoidy hojněji využívané (nikoli např.afixoidy úzce specializovaných slov). Upřejatých slovotvorných prostředků se uvádí jejich jazykový původ, původní význam avýznam ve slovech užívaných vdnešní češtině. Uobou typů hesel nemají ilustrace významů/funkcí lemmat povahu výčtů, nýbrž jen příkladů. Jak již bylo uvedeno, Slovník afixů užívaných včeštině prezentuje slovotvorné prostředky češtiny dosud vnejrozsáhlejší podobě, navazuje aznačně překračuje kvantum uvedené vexistujících slovotvorných pojednáních (počínaje Tvořením slov včeštině přes výklady vjednotlivých gramatikách češtiny), specifické je také využití korpusových dat. Přesto tento slovník nepředstavuje soustavné zpracování tvoření slov včeštině (to mj. vedle afixace zahrnuje idalší slovotvorné způsoby). Záměrně zde nejsou zahrnuty případy substantivizace adjektiv, kombinatorika afixů, jejich konkurence, soustavně se nerozlišují sufixy jednoduché asložené, omezeny jsou informace ohláskových změnách při afixaci (dostatečně popsané vpředchozích slovotvorných zpracováních) anářeční slovotvorba. Zachyceny dále nejsou prostředky uplatňující se pouze ujednotlivých slov, afixy podílející se na tvoření deiktických slov ačíslovek, anglické afixy/afixoidy, soustavně není sledován podíl afixace vkompozitech apod. Česká afixace vykazuje značnou rozmanitost repertoáru prostředků ijejich možného výkladu zpohledu formálního, významového, synchronního idiachronního, není tedy divu, že dosáhnout jednotnosti aúplnosti při jejím popisu je těžko dosažitelný cíl, ne-li nemožný ideál. Svědomím této skutečnosti autoři přistupovali ksestavování slovníku, stanovili si některá omezení (viz výše) arespektovali do určité míry autorský přístup ne vždy zcela názorově jednotný; týká se především synchronního adiachronního přístupu kinterpretaci stavby slov (zejména přejatých), vztahu motivace afundace, pojetí cirkumfixace nebo postoj kchybovosti vkorpusech. Vyskytující se dílčí nejednotnost ve výkladech vněkterých heslech ilustruje tento stav ačtenáři by neměla být na obtíž, měla by jej podněcovat ke srovnávání akvlastním úvahám. Toho je však schopen pouze čtenář již odborně poučený. Pro inspiraci tak autoři předOPEN ACCESS IvANA BOzDĚChOvá 307 kládají vzávěru úvodní části slovníku otevřené otázky, jako jsou například poměr fundace amotivace nebo problematičnost kvantifikace jazykových jevů (vslovníku samém mají kvantitativní údaje jen orientační hodnotu). Ke slovotvorné problematice přistupuje slovník „netradičně, obráceně“: nikoliv od výsledků tvoření (derivátů), ale od jeho stavebních částí. Umožňuje tak zachytit iprostředky ajejich významy/funkce, které bývají při „tradičním“ postupu opomíjeny. Pro další slovotvorné bádání nabízí díky korpusovým dokladům možnost charakterizovat postavení afixů vsystému současné slovní zásoby češtiny ipodle jejich frekvence nebo hodnotit asrovnávat jejich produktivitu. Materiálově umožňuje dále např.systémově avýznamově adekvátně zachytit synonymii afixů, jejich kombinatoriku (vnávaznosti na povahu slovotvorného základu a/nebo ostatních slovotvorných prostředků) apod. Korpusové zdroje dat slovníku zaručují reprezentativnost zaznamenaných slovotvorných prostředků, díky ní bude tedy možné slovník využívat jako kvalitní adůvěryhodný základ ikteoretickému zobecňování azávěrům. Zajímavá fakta apříklady ilustrující ve slovotvorné rovině rozmanitost současné komunikace však jistě najdou pozorné čtenáře imezi laickou veřejností; tak může být zajímavý (možná ipoučný?) pohled např.na prvních deset názvů osob se sufixem -ista snejvyšším počtem dokladů: policista, turista, fotbalista, komunista, hokejista, cyklista, specialista, terorista, nacista, kriminalista; atd. atd. Vneposlední řadě je třeba vyzdvihnout potenciál slovníku pro didaktické účely, ato jak vrámci výuky české slovotvorby na českých školách (především vysokých), tak při výuce češtiny jako cizího jazyka, ve které může posloužit jako praktický zdroj apomocník při osvojování slovní zásoby aformování povědomí ojejím slovotvorném systému. Slovník afixů jistě výhodně využijí dále také autoři učebnic českého jazyka. Slovník afixů užívaných včeštině přináší vedle vlastních jazykových informací vpojednáních ojednotlivých afixech ikulturní či historické informace safixy ase slovy jimi tvořenými související; má tak potenciál zaujmout nejen lingvisty, ale také širší veřejnost. Pro ilustraci oslovníku výše uvedeného apro zajímavost závěrem tedy uveďme příklady zpracování dvou afixů (málo doložených): -endo (s.183): sufix mají jen ojedinělé deriváty, byť po jistou dobu vysoce frekventované (název filmu Pupendo, frekvenčně sním stouplo iapelativum pupendo). Okazionalismy bavendo, bruslendo, ubrusbalendo. Takto je zakončena řada názvů románského původu užívaných vhudbě (de)crescendo, diminuendo, hraničním případem srozumitelnosti je brumendo, ukterého lze předpokládat onomatopoický základ (mezi neplatnými nálezy je utohoto sufixu uveden vkorpusu doložený řetězec typu zavřendo, má být psán zvlášť: zavřen do). -enko (s.188): zdomácích zdrobnělých azhrubělých substantiv vkorpusu doloženo jen pivenko (TSČ uvádí kladívenko), cca 99 % korpusových dokladů tvoří ukrajinská příjmení typu Ševčenko; jejich nápodobou, perintegrovaným sufixem -čenko, vznikly názvy osob nemakačenko, nefachčenko. Ivana Bozděchová | Ústav českého jazyka ateorie komunikace, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 [email protected] OPEN ACCESS