ČEŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK NA DÁLNÉM VÝCHODĚ

ČEŠTINA JAKO CIZÍ JAZYK NA DÁLNÉM VÝCHODĚ Ivana Bozděchová Šebesta, K. & Hrdlička, M. (Eds.) (2020): Čeština jako cizí jazyk na Dálném východě. Praha: FF UK. Křadě publikací mapujících, analyzujících ametodicky inspirujících výuku češtiny vzahraničí přibyla monografie věnovaná teritoriu ztohoto pohledu dosud poněkud méně známému: Čeština jako cizí jazyk na Dálném východě. Zahrnuje 12 příspěvků 9českých a5 zahraničních lingvistů aje rozvržena tematicky do čtyř oddílů: I.Dynamika výuky češtiny jako cizího jazyka, II. Univerzitní bohemistika na Dálném východě, III.Výuka češtiny na Dálném východě očima českých aslovenských lektorů aIV. Čeština dálněvýchodních studentů vaplikovaném pedagogicky orientovaném výzkumu. Autoři se na základě vlastních pedagogických a/nebo badatelských zkušeností aempirických dat zaměřili na společensko-kulturní kontext, stav, podmínky, aktuální didaktické ametodologické otázky výuky českého jazyka vněkolika dálnovýchodních zemích (Čína, Tchaj-wan, Korejská republika, Japonsko). Pro pochopení specifičnosti této výuky je vmonografii obvykle představen nebo stručně naznačen historický vývoj bohemistiky vdané oblasti ana základě charakteristiky současného stavu je zvažován její další vývoj spřípadným upozorněním na možná úskalí adoporučeními podporujícími její rozvoj. Vtom nepochybně spočívá přínos monografie jak vrovině praktické, tak teoretické (lingvodidaktické). Navíc přichází takříkajíc vpravý čas: je to právě Dálný východ, kde se bohemistika vposledních několika desetiletích začíná rozvíjet, ostudium češtiny tam roste zájem. Otevírá se tak další prostor nejen pro výuku samou ajejí subjekty, ale ipro didaktiky azájemce ovýuku češtiny jako cizího jazyka— monografie poskytuje jak důležité azajímavé faktografické informace, tak podněty lingvistické adidaktické. Monografie reaguje na současnou podobu výuky češtiny vtomto regionu asnaží se nabídnout pomoc zoblasti didaktiky češtiny jako cizího jazyka především na základě poznání dosavadních tradic výuky aposouzením přiměřenosti užívané metodiky aučebních materiálů vzhledem kaktuálním, dynamicky se proměňujícím potřebám češtiny vtéto oblasti světa ajejích mluvčích ztéto oblasti pocházejících. Vzhledem ktomu, že jde ovýuku češtiny pro žáky/studenty, jejichž mateřský jazyk (čínština, korejština, japonština) je typologicky igenealogicky češtině vzdálený, jde badatelsky opoměrně nové téma. Toto výzkumné zaměření je však potřebné nejen vzhledem knarůstajícímu počtu bohemistických (vysokoškolských) pracovišť na Dálném východě, ale také vzhledem kstále větší potřebě pečovat vČeské republice kvalifikovaně ointegraci migrantů právě stěmito mateřskými jazyky. Čtenář monografie Čeština jako cizí jazyk na Dálném východě získává přehled okořenech univerzitní bohemistiky (jako základu apředpokladu existence arozvoje aktivit spjatých sčeským jazykem vzahraničí)— uveďme pro zajímavost některé skutečnosti ahistorická fakta ze zastoupených bohemistických pracovišť.1 Nejstarší znich 1 Na zdroj informací odkazujeme příjmením autora astránkovým rozsahem příslušné kapitoly vmonografii. OPEN ACCESS 84 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2021 vČíně (blíže viz Xu Weizhu, s.23–36) se nachází na Pekingské univerzitě zahraničních studií (BFSU, založené vroce 1941, vsoučasnosti nabízí 101 cizích jazyků, na jejichž výuce se podílí 200 zahraničních lektorů, včetně českého). Katedra bohemistiky (spolu skatedrou polštiny) tam byla otevřena na Fakultě evropských jazyků akultur vroce 1954. Čeština se vyučuje ve čtyřletém bakalářském atříletém navazujícím magisterském studijním programu, dosud jej absolvovalo přibližně 300 čínských bohemistů. Čeština patřila mezi první obory také na další čínské univerzitě (Huanhuan Chen, s.37–57): Pekingská univerzita mezinárodních studií (BISU, založená vroce 1964) otevřela češtinu na tehdejší Fakultě středoevropských jazyků BISU vroce 1965 apo delší přestávce se výuka obnovila vnovém, adosud unikátním formátu: od roku 2015 pro středoškoláky vtzv.sedmiletém dotačním programu Pekingského školského úřadu, vroce 2016 ve čtyřletém bakalářském studiu avroce 2017 jako volitelný obor pro vysokoškolské studenty jiných oborů. Na konci prvního desetiletí 21.století češtinu vČíně vedle uvedených dvou univerzit nabízí (vbakalářském programu) šest dalších univerzit (např.vŠanghaji), vblízké budoucnosti její výuku plánuje zahájit ještě osm univerzit. Položíme-li si vsouvislosti snárůstem počtu čínských studentů češtiny otázku jejich uplatnění, najdeme je především ve vládních, kulturních či vzdělávacích institucích avčínských společnostech. Rozšiřování výuky češtiny vČíně však naráží na problémy: především chybí kvalitní čínští vyučující, mezi českými lektory jsou mnohde sinologové, nikoli bohemisté. Na Tchaj-wanu se čeština vyučuje od roku 2007 na Katedře slovanských jazyků aliteratur Národní univerzity Chengchi (NCCU, založené vroce 1927) vhlavním městě Tchaj-pej (Shih-hui Lin & Geppert, s.58–67), studenti si ji většinou volí jako svou vedlejší bakalářskou specializaci, přicházejí tedy se znalostí ruštiny. NCCU je jedinou univerzitou nabízející češtinu na Tchaj-wanu, jejímu rozvoji napomáhá ČR vysíláním lektora vrámci vládního Programu na podporu českého kulturního dědictví vzahraničí. Svou tradici má výuka češtiny také vKorejské republice (Inchon, s.68–74): Korejská univerzita zahraničních studií (HUFS, založená vroce 1954) ji nabízí od roku 1988, opět jako jediná vzemi. Vsoučasnosti přijímá ročně 34 studentů, celkově češtinu studuje asi 140 studentů, vnaprosté většině vbakalářském studijním programu. Velmi malá část znich však po ukončení studia češtinu využije ve své praxi, např.vmnohonárodních firmách nebo institucích, které jim nabízejí stáže. Korejským vyučujícím izde svýukou vypomáhá český lektor, nicméně výuka probíhá téměř výhradně vkorejštině ačeský lektor musí většinou používat angličtinu jako zprostředkující jazyk. Poslední zemí představenou vmonografii je Japonsko: čeština se tam vyučuje (Geb hartová, s.75–92) od roku 1975— nejprve vkurzech vKulturním centru Asahi, pak od roku 1976 jako volitelný předmět na Tokijské univerzitě cizích jazyků (TUFS, založená vroce 1857); vroce 1991 tam vznikla katedra češtiny. Vté době byl český jazyk jedním z25 jazyků nabízených jako hlavní obor studia. Vsoučasné době je ke studiu každoročně přijímáno 15 studentů do bakalářského studijního programu (do roku 2018 bohemistiku absolvovalo asi 300 studentů). VJaponsku lze češtinu studovat také na dalších šesti univerzitách (např.vSapporu, Hirošimě nebo Kjótu). Cenné didaktické poznatky, postřehy, ahlavně zkušenosti zvlastní učitelské praxe nabízejí čtenářům vdalším oddílu monografie lektoři češtiny: Eva Roubalová OPEN ACCESS IVANA BOZDĚCHOVá 85 (s.95–101) velmi zasvěceně přibližuje kontext aodlišnosti výuky češtiny vČíně ve srovnání svýukou češtiny pro cizince vČeské republice. Jde především oto, že na univerzitách vPekingu je studijní program rozdělován podle komunikačních dovedností ipodle jazykových znalostí. Tradičně je nejvíce hodin věnováno gramatice, na druhém místě je poslech sporozuměním; to ztěžuje výuku podle českých učebnic (lze je jen velmi obtížně rozdělit podle daných předmětů, ani časové dotace neodpovídají rozsahu materiálu vučebnicích). Jinými tvrdými oříšky jsou naprostá neznalost latiny učínských studentů, která se projevuje např.při výuce internacionalismů (ani angličtina jim nepomáhá), nebo obtížně překonatelný zvyk čínských studentů mechanicky opakovat jednotlivá slova. Obdobně se osvé zkušenosti svýukou na univerzitě vŠanghaji dělí Pavlína Vondráčková (s.102–112), zaměřuje se především na metodiku avyjadřuje naději, že se vbudoucnu ivČíně začnou vedle dosud tradiční gramaticko-překladové metody více využívat idalší metody; jako jeden zcílů vidí především rozvoj pragmatických schopností včeštině učínských studentů. „Symbiózu“ výuky češtiny aslovenštiny vKorejské republice komentuje Radoslav Ďurajka (s.113–125): na HUFS (viz výše) si totiž vrámci (čtyřletého) oboru bohemistika mohou studenti ve třetím ačtvrtém ročníku zapsat semináře ze slovenštiny, přičemž však studium slovenštiny není povinné. To ssebou mj.nese další úskalí vtom, že slovenský lektor musí učit ičeštinu (aby měl plný pracovní úvazek). Závěrečná část monografie doplňuje pohled na výuku češtiny na Dálném východě třemi studiemi zaměřenými na aplikovaný výzkum. Autorky první znich (Veroňková & Poukarová, s.129–161) se na základě přístupu vycházejícího zkontrastivní fonetiky zaměřily na znělost párových souhlásek urodilých mluvčích čínštiny scílem doložit, jak se tento jev může projevovat různým způsobem, apomoci tak vpraktické výuce především začátečníkům aučitelům, kteří neznají čínštinu. Potíže učínských studentů vyplývají ztoho, že čínština má na rozdíl od češtiny dvojí sadu neznělých konsonantů (neznělé aneznělé saspirací). Druhá studie (Inchon, s.162–168) poukazuje na vybrané slovosledné asyntaktické problémy korejských studentů češtiny, jako jsou např.problém identifikovat včeštině slovní druhy ajejich větné funkce (vkorejštině totiž neexistují adjektiva jako samostatný slovní druh ajejich morfologie se téměř shoduje smorfologií sloves, spojovací funkci plní spojovací koncovky apod.), rozlišovat jmenný rod aživotnost jmen, odvozovat česká adjektiva od substantiv nebo dodržovat aktuální členění větné (korejština má poměrně pevný slovosled, sloveso zaujímá fixní pozici na konci věty). Vzávěrečné studii (Bednaříková, s.169–178) vycházející zpojetí morfologie jako nauky ovnitřní struktuře slova, vpraktickém užití tedy jako souboru tvarových prostředků, jimiž disponuje jazyk, autorka představuje ainterpretuje svou případovou studii, srovnávající míru vnímání struktury věty, atím istruktury slova ve skupině českých ačínských bohemistů (studenti obou skupin dosud neabsolvovali kurz morfologie ani syntaxe). Jak jsme se pokusili stručně zachytit ailustrovat, monografie poskytuje cenný, zajímavý, inspirující aaktuální obsah pro zájemce ovýuku češtiny jako cizího jazyka, pro metodiky ilektory aučitele. Vedle konkrétních užitečných informací faktografických (dokumenty opozici afunkci češtiny ve světě, rozsáhlý seznam odborné literatury na konci monografie, s.179–186), metodických adidaktických (dálnovýchodní žáci astudenti jsou tradičně zvyklí učit se nazpaměť, podle zadaného modelu dovedou tvořit OPEN ACCESS 86 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2021 isložité gramatické tvary, ale velmi obtížně komunikují včeštině) přináší iobecnější poselství: současná podoba výuky češtiny na Dálném východě sice vykazuje relativní nárůst, zároveň však čelí problémům, ato nejen finančním (ekonomickým). Na mnoha místech je nedostatek kvalifikovaných učitelů češtiny, studijní programy mají různorodý charakter astatus (vdrtivé většině jde maximálně obakalářské studium, zájemci omagisterské studium je musí absolvovat vČesku nebo jinde) avdůsledku všech okolností amístních podmínek nemůže mít výuka adekvátní obsah, mnohdy ani vhodnou metodiku. Vtéto situaci se jeví jako aktuální výzva pro české bohemisty ametodiky blíže aintenzivněji spolupracovat sdálnovýchodními bohemisty, podílet se na společných lingvodidaktických išíře interkulturně orientovaných projektech, pomáhat propracovávat adekvátní metodologie, připravovat výukové materiály azohledňovat měnící se požadavky na absolventy bohemistiky ve světě. Období pandemie covid-19 prověřilo široké možnosti práce online; tato forma může inadále napomáhat při rozšiřování spolupráce apřibližování kultury dálnovýchodní ačeské či (středo)evropské, navzdory jejich vzdálenostem geografickým… Ivana Bozděchová | Ústav českého jazyka ateorie komunikace FF UK <[email protected]> OPEN ACCESS