Sexualita Alkuina z Yorku a metodologická otázka studia „homoerotického“ jazyka ve středověku

Sexualita Alkuina zYorku ametodologická otázka studia „homoerotického“ jazyka ve středověku* Zuzana Smetanová — Martin Šenk Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav řeckých alatinských studií zuzana.e.v.smetanov[email protected] Martin Šenk Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav světových dějin [email protected] SYNOPSIS Alcuin of York’s Sexual Orientation and the Methodological Question of Studying ‘Homoerotic’ Language in the Middle Ages This paper deals with the question of the sexual orientation of leading Carolingian scholar Alcuin of York. The authors begin by defining the term ‘queer sexuality’ as divergent from dominant forms of sexuality, before proceeding to present abrief overview of the life and work of Alcuin of York. The authors then turn to the primary sources that originally sparked the debate regarding Alcuin’s sexual orientation, followed by theoretical considerations on the methodological approaches that may be used to interpret ‘queer’ sources of the Middle Ages more generally, and the application of these methods in the specific case of Alcuin of York. Whether or not Alcuin’s sexuality was really ‘queer’, the authors argue, cannot be stated with certainty. Assuming it was, however, one may describe its manifestation in the given sources as amanifestation of queerness in its sublimated form, and as part of their own contemporary discourse on spiritual love and friendship. KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS Alkuin zYorku; sexualita Alkuina zYorku; homosexualita ve středověku; queer dějiny středověku / Alcuin of York; the sexuality of Alcuin of York; homosexuality in the Middle Ages; medieval queer history. DOI https://doi.org/10.14712/23366680.2022.3.1 * Studie je vítězným textem soutěže pro studující magisterských adoktorských programů vyhlášené vroce 2021 Centrem genderových studií FF UK, do níž mohly být přihlášeny práce využívající metodologických impulzů genderových a/nebo LGBTQ+ studií. Soutěž byla připomenutím významu Jiřiny Šiklové při rozvoji genderových studií na akademické půdě apři uplatňování jejich témat vobčanské společnosti OPEN ACCESS 14 SLOVO A SMYSL 41 1. ÚVOD Výzkum dějin lidské sexuality má vsoučasné době již poměrně dlouhou tradici atěší se zvláště vzahraničí čím dál větší popularitě.1 Vposledních letech vněm převládá postmoderní přístup queer theory,2 soustředící se především na analýzu různých sexuálních agenderových identit vminulosti, jejich konstruování vzávislosti na dobových mocenských strukturách ana způsoby jejich manifestace vpramenech. Základním rysem této teorie je odmítání představy ovšeobecné platnosti binárních sexuálních či genderových kategorií, jako je iheterosexualita ahomosexualita, které jsou podle ní produktem moderního normativního myšlení3 anereflektují vúplnosti ani současnou, natož historickou realitu.4 Přestože queer theory obsahuje ikvůli své vnitřní nejednotnosti zvláště zmetodologického hlediska řadu úskalí (Schnell 2013), tento jí často prosazovaný sociálněkonstruktivistický přístup ve vztahu ke zkoumání lidské sexuality přebíráme do své studie imy. Místo slova „homosexualita“ tedy dáváme pro popis vrealitě jistě velmi komplexního spektra různých forem „homosexua lit“5 přednost výrazu queer sexualita (srov.Helvie 2010, s.1145). Počátky queer studia středověku nicméně spočívaly vbádání, jehož cílem bylo zmapovat právě dějiny homosexuality. Ve své době přelomovou prací, která si ijako jedna zprvních povšimla možného queer rozměru textů, jež napsal významný představitel karolinské renesance Alkuin zYorku (asi 735–804), bylo monumentální dílo Johna Boswella zroku 1980 Christianity, Social Tolerance and Homosexuality. Jenže právě Boswellův spíše nekritický pohled na středověké texty, které dnes můžeme označit pro jejich styl za homoerotické, jako na produkt homosexuality jejich autorů, jeho teze otoleranci vůči homosexualitě či dokonce oexistenci jakési homosexuální subkultury ve středověku ataké určitá politická agenda vpozadí jeho díla (srov.Kruger 2009, s.416–417) způsobily, že se na něj snesla vlna kritiky; díky ní však došlo ktvůrčímu zrevidování jeho závěrů atím iknovým impulzům ve výzkumu dějin queer sexuality ve středověku. Právě úvaha nad možnostmi, jakým způsobem je vsoučasnosti náležité přistupovat kvýzkumu takových středověkých „queer“ pramenů, mezi které lze zařadit ivybrané texty Alkuina zYorku, představuje hlavní náplň acíl tohoto příspěvku. První část se přitom nejprve stručně zabývá osobou Alkuina zYorku samotného, jeho životem adílem. Následující kapitola podává přehled nejdůležitějších pramenů vzta1 Včeském prostředí se tomuto tématu komplexněji věnovaly zejména dvě odborné publikace, asice Putna 2013a aHiml— Seidl— Schindler 2013, které obsahují rovněž přehled ovývoji ahlavních směrech bádání vtéto oblasti. 2 Přehledně otomto fenoménu viz např.Giffney— O’Rourke 2009. 3 Snázorem, že homosexualita je kategorie vytvořená uměle na základě lékařského přesvědčení 19.století, přišel již Michel Foucault (1999, zejm. s.53). Vpozdější době se vznikem homosexuality coby produktu moderního západního diskurzu zabýval především Greenberg 1988. Stejně tak se začalo uvažovat ioheterosexualitě jakožto okonstruktu, viz zejména Katz 1995. 4 Kproblematice studia dějin homosexuality viz zvl. Halperin 2002. 5 Ktezi opluralitě „homosexualit“ vrůzných dobách akulturách viz zvl. Murray 2000, zejm. s.422. OPEN ACCESS ZUZANA SMEtANOVá — MARtiN ŠENK 15 hujících se kAlkuinově sexualitě, zejména nejvýznamnějších anejkontroverznějších homoerotických úryvků zAlkuinových textů, azasazuje je do širšího historického kontextu. Poslední kapitolu tvoří zamyšlení nad vhodnými metodologickými nástroji, jež mohou sloužit kinterpretaci těchto pramenů, ato tak, aby zároveň nedocházelo kjejich vytrhávání způvodního kulturního asociálního kontextu. Na závěr je ještě vyhrazen prostor otázce, jak mohl vypadat vztah mezi Alkuinovou možnou queer sexualitou ajeho vlastní vědomou identitou. Tato práce si neklade za cíl rozhodnout, zda byla sexualita Alkuina zYorku skutečně znaší definice queer, nebo ne. Snaží se spíše ohraničit pole možností, jakým způsobem může současný čtenář jejím domnělým projevům rozumět, aniž by se přitom dopouštěl přílišného anachronismu. To může posloužit ijako inspirace pro případný budoucí výzkum bohemikálních středověkých textů spotenciálním queer rozměrem, mezi něž by bylo možné vřadit například prameny spojené sosobou sv.Vojtěcha, jak naznačil Martin C.Putna (2013b, s.74–76). 2. ALKUINŮV ŽIVOT ADÍLO Alkuin se narodil ve třicátých letech 8.století vanglosaské Northumbrii. Pocházel patrně zurozené rodiny ajiž vdětském věku byl poslán do některé církevní instituce poblíž Yorku.6 Vní se mu dostalo vynikajícího vzdělání aroku 767 byl Alkuin pověřen řízením věhlasné katedrální školy vYorku (Charvát 2017, s.109–111). Vtéže době začal podnikat první cesty na kontinent ajiž při návratu ze své první cesty do Říma se měl roku 769 setkat sKarlem Velikým. Sfranským králem se opět shledal vParmě vroce 781, načež byl Alkuin pozván ke královskému dvoru, kněmuž se skutečně následujícího roku dostavil.7 Alkuin pak působil jako rádce Karla Velikého až do roku 796,8 kdy se odebral do ústraní apřijal úřad opata kláštera sv.Martina vTours.9 Vtourském klášteře zemřel Alkuin roku 804. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, sepsané jak vpróze, tak ve verších. Dochovaly se tři hagiografické spisy, básně, takřka 300 dopisů ařada rozličných děl věnovaných vzdělávání, svobodným uměním ateologii.10 6 Údaje oAlkuinově dětství pochází zejm. zVita Alcuini, která byla sepsána mezi lety 821 a829. Viz Vita Alcuini 1887, zde s.185; srov.např.Bullough 2004, s.21. 7 Nejnověji problematiku prvních setkání Alkuina sKarlem Velikým shrnuje Lohrmann 2018, s.81–83. 8 Vokolí Karla Velikého se nevyskytoval po celou dobu aAlkuinovy pobyty udvora byly přerušovány cestami do Northumbrie. Jeho vztahy sfranským panovníkem nebyly vždy bezkonfliktní— zmínit lze např.spory ozpůsob misijní praxe, kdy se Alkuin vymezoval vůči násilné christianizaci Saska. Srov.např.Wood 2001, s.80–90; Stofferahn 2009. 9 Interpretace Alkuinova odchodu do kláštera vTours se různí. Bádání však ukazuje, že Alkuin měl vliv na dvorské dění ipo roce 796, viz např.Dales 2012, s.127–132. 10 Srov.Nechutová— Stehlíková 2013, s.82–84; podrobně pak zejm. Dales 2013, passim, či Bullough 2004, passim, který komentuje celé Alkuinovo dílo včetně spisů, unichž není Alkuinovo autorství jisté. Dodnes zůstává celá řada otázek spojených sinspiračními zdroji Alkuinova díla otevřená, jak otom svědčí např.rozdílné hodnocení vlivu Ciceronova díla Laelius de amicitia na Alkuinovo pojetí přátelství; kideálu přátelství ve středověku viz níže. OPEN ACCESS 16 SLOVO A SMYSL 41 Doba působení Alkuina udvora vlastně rámcuje izákladní fáze vývoje Karlova dvora. Zatímco do osmdesátých let 8.století se vKarlově okolí vyskytují učenci zřad franské šlechty (jako například Fulrad ze St.Denis), po roce 780 nastává patrně nejslavnější doba Karlova dvora, která je spojena sreformním programem avníž mají hlavní slovo cizinci jako Petr zPisy, Paulinus zAkvileje, Paulus Diakonus, Theodulf zOrléans či právě Alkuin. Tito cizinci pak byli vprůběhu devadesátých let opět vystřídáni Franky (srov.Becher 2009, s.95). Alkuinův vliv můžeme pozorovat na pozadí takřka všech hlavních vzdělávacích areformních podniků Karla Velikého. Nejslavnějšími znich jsou zejména vydání Admonitio generalis vroce 789, vněmž byly definovány cíle vzdělávací acírkevní reformy (viz např.Dales 2012, s.95–98), či uspořádání frankfurtské synody vroce 794, která se stala vrcholným dílem rodící se franské teologické školy.11 3. PRAMENY KALKUINOVĚ SEXUALITĚ Debatu ohledně Alkuinovy sexuality rozvířily především Alkuinovy výrazně citově zabarvené projevy náklonnosti kosobám stejného pohlaví. Jeho afektivita je dobře patrná zejména vdopisech abásních, které tento northumbrijský učenec adresoval blízkým přátelům, zvláště dvořanům Karla Velikého ačelným franským duchovním.12 Za nejvýrazněji afektivní můžeme považovat především listy určené salcburskému biskupovi Arnovi.13 Salcburský biskup (aod roku 798 arcibiskup) byl Alkuinovým stálým přítelem avěrným spojencem avkontextu Alkuinovy korespondence patří kprominentním postavám.14 Velmi explicitní je Alkuin při vyjadřování svých citů zejména vlistu zroku 790, který Arnovi adresoval zAnglie: Stále se mi vrací, nejsvětější otče, sladká vzpomínka na vaši lásku15 apřátelství; atoužím, aby se mi někdy naskytla milá příležitost, kdy bych mohl tisknout vaši drahou šíji svými dychtivými prsty. Ach, kdyby mi tak bylo umožněno se náhle přenést jako 11 Frankfurtskou synodu lze chápat jako první sebevědomý vstup franských učenců na pole velkých teologických otázek, srov.tamtéž, s.98–102. 12 Alkuin aokruh dalších učenců přeměnili za Karla Velikého těžkopádnou latinskou tvorbu franských autorů vživý asmysluplný prostředek pro běžnou komunikaci na dvoře. Úroveň komunikace přitom kvalitativně pozvedli natolik, že jim umožňovala sdostatečnou výmluvností zapojit do svých prozaických ipoetických spisů několik významových rovin, hrát si sjazykem avytvářet pro příjemce síť jemných narážek aasociací. Literární stránkou básnické tvorby učenců na dvoře Karla Velikého se nejnověji zabývala Rebecca Schmalholz (2022). 13 Jak ještě vyplyne znásledující kapitoly, afektivní způsob komunikace mezi přáteli byl ve středověku normální; nicméně míra afektivity vAlkuinově korespondenci sArnem je ina středověké poměry atypická. Pro srovnání, poněkud formálnější, ačkoli itak znašeho pohledu velmi explicitní, je Alkuin ve vyjadřování svých citů např.vdopisech Paulinovi zAquileje či samotnému Karlu Velikému. 14 Arno ze Salcburku byl sběratelem Alkuinových dopisů, žádný zdopisů Arna Alkuinovi se však nedochoval. Srov.např.Dales 2012, s.151n. 15 Vlatině ivpředkládaných Alkuinových textech se ve skutečnosti objevují tři různá slova, která všechna překládáme do češtiny jako „láska“: dilectio (jako vtomto případě), caritas OPEN ACCESS ZUZANA SMEtANOVá — MARtiN ŠENK 17 Habakukovi [cf. Dn 14,35], jak hbitě bych spěchal do vašeho otcovského náručí asevřenými rty zlíbal nejenom vaše oči, uši aústa, ale také každičký článek vašich prstů na rukách ina nohách, ato ne jednou, nýbrž několikrát.16 Vpodobném duchu psal Alkuin Arnovi vroce 800, tedy vdobě, kdy pobýval vklášteře vTours aběhem níž vzniklo nejvíce dochovaných Alkuinových dopisů: Ó, kéž by mi tak bylo umožněno se ktobě přenést jako Habakuk! Jak pevným objetím bych si přitáhl tvoji šíji, nejsladší synu; ani celý dlouhý letní den by mě neznavovalo tisknout hruď khrudi, spojovat ústa sústy, dokud bych při sladkém uvítání nezlíbal každou část tvého těla.17 Při citování Alkuinovy korespondence nelze nezmínit rovněž fenomén přezdívek, které právě Alkuin pro okruh svých oblíbenců zavedl (viz zejména Garrison 1998, s.59–79). Až do jeho příchodu se přezdívky na karolinském dvoře neužívaly; praxe vymýšlení přezdívek byla typická zvláště pro ostrovní prostředí (avmenší míře ipro kontinentální germánské prostředí) asouvisela scizostí aobtížnou vyslovitelností latinských jmen vmístních germánských akeltských jazycích (srov.tamtéž, s.62–63). Avšak způsob, jakým vytvářel přezdívky Alkuin, nemá obdobu ani vostrovním prostředí, ani na kontinentu— Alkuin užíval ve svých dopisech abásních širokou škálu přezdívek vycházejících ze jmen biblických, antických, raně křesťanských, dále přezdívek, které představovaly latinizovanou formu původních jmen, avneposlední řadě též přezdívek zříše zvířat. Alkuin přezdívkami častoval nejužší okruh svých přátel či významných osob ve svém okolí. Karel Veliký byl tak označován například jako David, Šalamoun či Aeneas. Někteří Alkuinovi oblíbení žáci, jako Arno ze Salcburku, jak vyplývá iznásledující ukázky, dostávali ptačí přezdívky, přičemž jako symbol své otcovské lásky vůči nim nazýval Alkuin své klášterní sídlo vTours hnízdem.18 Ženy pak Alkuin označoval vmnohem formálnějším duchu především jmény světic.19 aamor. Zatímco první dvě se častěji vyskytují spíše vduchovních kontextech, amor se většinou pojí sláskou tělesnou, nicméně nejedná se opravidlo. 16 „Satis suavi commemoratione vestram recolo, sanctissime pater, dilectionem et familiaritatem; optans, ut quandoque eveniat mihi tempus amabile, quo collum caritatis vestrae desideriorum meorum digitulis amplecter. O, si mihi translatio Abacuc esset subito concessa, quam citatis manibus ruerem in amplexus paternitatis vestrae, et quam compressis labris non solum oculos aures et os, sed etiam manuum vel pedum singulos digitorum articulos, non semel, sed multoties oscularer“ (Alcvini sive Albini epistolae 1895, s.36). Zde iníže překlad autorů studie. 17 „Osi mihi translatio Abacuc esset concessa ad te: Quam tenacibus tua colla strinxissem, odulcissime fili, amplexibus; nec me longitudo aestivi diei fessum efficeret, quin minus premerem pectus pectore, os ori adiungerem, donec singulos corporis artus dulcissimis oscularer salutationibus“ (tamtéž, s.319). 18 Srov.tamtéž, s.59–79. Označování žáků zvířecími přezdívkami či přezdívkami podle Vergiliových Eklog, jež místy explicitně pojednávají odvou mužských milencích, chápal Jonathan Boswell jako „erotic element“, viz Boswell 1980, s.189. 19 Srov.tamtéž, s.70. Nutno přitom říci, že kženám nebyl Alkuin obecně vdopisech tolik vřelý. OPEN ACCESS 18 SLOVO A SMYSL 41 Následující ukázka zdopisu Arnovi ze Salcburku pochází opět zlet 798–800, tedy zdoby Alkuinova pobytu vTours: Kéž by se můj orel [tj.Arno] přiletěl pomodlit ke svatému Martinovi [tj.do Tours]; abych mohl obejmout jeho sladká křídla adržet toho, kterého moje duše miluje, anepustit jej, dokud bych ho neuvedl do domu své matky [cf. Pís 3,4] aon mě nezlíbal polibkem svých úst [cf. Pís 1,1]; atěšili bychom se ze vzájemné lásky, jak je nařizováno [cf. Ř 12,10].20 Značnou afektivitou abarvitými popisy emocí oplývá také Alkuinovo poetické dílo. Isvé básně adresoval Alkuin svým přátelům aspojencům. Níže je uveden úryvek zbásně, jež byla patrně opět určena Arnovi ze Salcburku: Láska mi proklála srdce svým plamenem […] astále se rozpaluje novým žárem. Ani moře, ani země, ani hory, lesy či Alpy jí nedokáží zabránit vcestě či zadržet od toho, aby navždy lízala vaše útroby, svatý otče, či slzami smáčela, milovaný, vaši hruď. […] Blahoslavená síň nebes nikdy nerozděluje přátele; asrdce, které žhne láskou, má vždy toho, koho miluje. Pročež pospíchej, otče, unes mě svými modlitbami, žádám tě, tam, kde naše láska nebude nikdy rozervána.21 Kromě samotného Alkuinova afektivního literárního stylu poutají pozornost badatelů vsouvislosti sotázkou Alkuinovy sexuality také dílčí momenty zAlkuinova života. Nejpozoruhodnější teorii rozvinul Donald A.Bullough, který se po vzoru J.Boswella zaměřil na korespondenci Alkuina spapežským stolcem aopatem Angilbertem (viz Bullough 2004, s.115n.; Boswell 1980, s.191). Alkuin vní na několika místech zmiňuje, že se vmládí dopustil závažného hříchu.22 Proto žádal prostřednictvím svého žáka Angilberta, který se měl údajně dopustit stejného hříchu, papeže Hadriána I. orozhřešení. Vzhledem ke směřování žádosti knejvyšší instanci, jakou byla papežská kurie, D.Bullough předpokládá, že se jednalo oskutek, za který Alkuin ne20 „Et utinam veniat volando aquila mea orare apud Sanctum Martinum; ut ibi amplecter alas illius suavissimas; et teneam, quem diligit anima mea, nec dimittam eum, donec introducam illum in domum matris meae; et osculetur me osculo oris sui; et gaudeamus ordinata caritate invicem“ (Alcvini sive Albini epistolae 1895, s.157). 21 „Pectus amor nostrum penetravit flamma […] / Atque calore novo semper inardet amor. / Nec mare, nec tellus, montes nec silva vel alpes / Huic obstare queunt aut inhibere viam, / Quo minus, alme pater, semper tua viscera lingat, / Vel lacrimis lavet pectus, amate, tuum. / […] Felix aula poli nunquam disiungit amicum; / Semper habet, quod amat, pectus amore calens. / Huc properare, pater, precibus rape me, rogo, tecum, / Qua noster nunquam dissociatur amor […]“ (Alcuini (Albini) carmina 1881, s.236). Můžeme si povšimnout, že vtomto úryvku je důsledně užíváno slova amor. 22 Srov.Alcvini sive Albini epistolae 1895, s.68–69; 138–139; 141–142. OPEN ACCESS ZUZANA SMEtANOVá — MARtiN ŠENK 19 mohl získat rozhřešení od nikoho zřad franské církve akterý mu mohl nakonec dokonce zabránit vjeho ordinaci na (arci)biskupa zYorku (Bullough 2004, s.116–117). Na základě komparace použité terminologie vpapežském dopise adobových právních textů přišel D.Bullough se závěrem, že podstatou tohoto hříchu mohlo být smilstvo smužem, „arsenoquita quod est masculo“ (tamtéž). Nicméně je třeba zmínit, že Alkuin sám styk muže smužem ve svých spisech otevřeně kritizoval apodílel se ina vzniku legislativy, která měla tuto praxi potlačovat. Například ve svém komentáři ke knize Genesis Alkuin vysvětluje, proč bylo lidstvo za své špatnosti včasech Noema potrestáno potopou avčasech Sodomy ohněm: Neboť ten přirozený hřích tělesného chtíče po ženách je potrestán jakoby mírnějším elementem; ale tento hřích proti přírodě, tělesný chtíč po mužích, je pomstěn prudším elementem ohně: azemě zavlažená vodou se opět zazelená, ale ta sežehnutá plamenem zůstane navždy suchá aneplodná.23 Jak bylo zmíněno výše, Alkuin se zásadním způsobem podílel ina vzniku centrálního dokumentu církevní reformy vříši, který je známý jako Admonitio generalis. Vjednom zčlánků se přitom sodomie explicitně zakazuje: 49 [ustanovení]. Kněžím: Koncil vAnkyře shledal, aby bylo na ty, kdo hřeší proti přírodě se čtyřnožci nebo smuži, uvaleno tvrdé apřísné pokání. Proto ať se biskupové akněží, kteří mají udělování pokání na starosti, snaží jakýmkoli způsobem zabránit návyku na toto zlo neboli ho vymýtit.24 Otázka Alkuinovy sexuality se tak vzhledem ke všem uvedeným úryvkům jeví jako velmi komplexní. Alkuinův homoerotický jazyk může současného čtenáře snadno svádět kunáhleným závěrům ohledně jeho sexuality; nicméně jak již zaznělo vúvodu, aplikovat současná měřítka na tak odlišnou historickou asociální realitu, jakou byl středověk, může být problematické. Krelevantnímu kritickému zhodnocení Alkuinovy sexuality je možné dospět pouze za předpokladu správného porozumění dobovému kulturnímu asociálnímu kontextu, vjehož rámci se sexualita domněle manifestuje.25 23 „Quia illud naturale libidinis cum feminis peccatum quasi leviori elemento damnatur: hoc vero contra naturam libidinis peccatum cum viris, acrioris elementi vindicatur incendio: et illic terra aquis abluta revirescit; hic flammis cremata aeterna sterilitate arescit“ (Interrogationes et Responsiones in Genesim 1863, s.543). Jedná se ovýňatek zAlkuinova souboru otázek aodpovědí ke knize Genesis— zde jde oodpověď na otázku: „Quare diebus Noe peccatum mundi aqua ulciscitur, hoc vero Sodomitarum igne punitur?“ (viz tamtéž, s.543). 24 „49. Sacerdotibus. In concilio Acironense inventum est in eos, qui cum quadrupedibus vel masculis contra naturam peccant, dura et districta penitentia. Quapropter episcopi et presbiteri, quibus iudicium penitentiae iniunctum est, conentur omnimodis hoc malum aconsuetudine prohibere vel abscidere“ (Die Admonitio generalis Karls des Großen 2012, s.204). 25 Stím je též spojena problematika posunu významu samotných slov, který se značně lišil napříč časem aprostorem. Srov.např.Rosenwein 2016, s.1–15. Příklady možného přístupu ktéto problematice nabídli např.Macek 1991; Šorm 2016. OPEN ACCESS 20 SLOVO A SMYSL 41 4. MOŽNOSTI ALIMITY INTERPRETACE ALKUINOVY SEXUALITY Jak upozorňují také badatelé zabývající se history of emotions (přehledně zvl. Boquet— Nagy 2015; Rosenwein 2016), azvláště odborníci na fenomén přátelství ve středověku,26 afektivní jazyk byl již od pozdní antiky nedílně spjat svyjadřováním vzájemné náklonnosti mezi přáteli. Do určité míry lze jeho kořeny hledat už vBibli,27 avšak počátek vpravém slova smyslu má vdopisech církevních otců, jako byl svatý Jeroným či Paulinus zNoly (knim zvl. White 1992, s.129–163). Vgalské tradici jej můžeme pozorovat zejména uVenantia Fortunata (srov.Tyrell 2019, s.19–49). Přátelství (amicitia), které vsobě již od dob antiky obsahovalo důležitý etický rozměr,28 se stalo především ve spisech svatého Ambrože29 aAugustina30 konkrétním vyjádřením všeobecné křesťanské lásky (caritas) azvláště vcírkevních komunitách středověku nabylo postupně značného duchovního významu.31 Přátelství vKristu znamenalo ctnost, která dokázala člověka přiblížit kBohu, aafektivní jazyk, programově napodobující mluvu Písně písní,32 představoval jeden znástrojů, jak tuto ctnost implementovat. Sohledem na tento diskurz týkající se přátelství interpretoval Alkuinovy homoerotické řádky averše vnedávné době zejména Douglas Dales, který zároveň zcela rezignoval na to, hledat vnich možný queer rozměr (Dales 2013, s.239–244, stejně tak Frantzen 1998). Nicméně pokusy vykládat je jako projevy Alkuinovy queer sexuality ani po kritice Boswellovy knihy neustaly: nověji se knim připojil zejména zmiňovaný D.Bullough (2004, s.110–117, zvl. s.116), ale například také Lynda Coon (2011, s.17–18), která upozornila, že intenzita Alkuinova afektivního jazyka nemá ani ve středověkém diskurzu obdoby. Abychom mohli otázku Alkuinovy sexuality zrevidovat avypořádat se stakovými zdánlivými aporiemi, jako např.proč by vdnešním slova smyslu „gay“ Alkuin, dávající jinak volný průchod svým homoerotickým touhám vdopisech abásních, sám proti „gayům“ vystupoval vAdmonitio generalis, je nutné se ponořit do studia aplikovatelných metodologií hlouběji. Krozuzlení nejen právě zmiňovaného problému může přispět teorie odichotomii tzv.ušlechtilé aneušlechtilé lásky ve středověku Stephena C.Jaegera (1999). Podle ní středověký diskurz reflektuje pouze dva typy lásky, asice lásku fyzickou, sexuální, která byla zavrženíhodná, alásku duchovní, ušlechtilou. Nicméně pro vyjádření posledně jmenovaného typu středověk soblibou paradoxně využíval jazyka toho prv26 Kpřátelství vcírkevním prostředí viz zvl. McGuire 2010, obecně viz např.Classen— Sandidge 2011. 27 Zmínit lze např.výrazové prostředky Vulgáty vknihách Makabejských, knize Sírachovcově či historických knihách Starého zákona. Viz např.1S 19,17: „Et addidit Jonathas deierare David, eo quod diligeret illum: sicut enim animam suam, ita diligebat eum.“ 28 Ato zejména od jakési první „gramatiky“ přátelství vpodobě dialogu Laelius de amicitia Marka Tullia Cicerona, kní akpřátelství vantice obecně viz zvl. Konstan 1997. 29 KAmbrožově pojetí přátelství vjeho spise De officiis ministrorum přehledně viz Cassidy 1999, s.55–59. 30 KAugustinově vizi přátelství vjeho Vyznáních nejnověji viz Karfíková 2020. 31 Viz McGuire 2010. Asi nejdůležitějšího teoretického zpracování se přátelství ve středověku dostalo od cisterciáka Aelreda zRievaulx vjeho spise De spirituali amicitia, viz např.Pez zini 2017. 32 Jak jsme si mohli povšimnout ivpřípadě třetí citace zAlkuinových dopisů. OPEN ACCESS ZUZANA SMEtANOVá — MARtiN ŠENK 21 ního, jelikož, jak ostatně dokládá isamotná biblická Píseň písní ajejí recepce, erotická metaforika byla působivá apři popisu intenzivních náboženských prožitků nevyvolávala podezření, že by odkazovala na tělesnou zkušenost (tamtéž, zvl. s.134–144). Proto ani vjazyku afektivního přátelství nemohla působit nepatřičně, neboť dobový diskurz její doslovný smysl předem vylučoval, anepředpokládal ho tedy ani tam, kde snad interně přítomen byl; naproti tomu když se explicitně hovořilo otělesné formě lásky mezi dvěma muži, středověkým jazykem oaktu sodomie, jako vpřípadě Admonitio generalis, pak docházelo kjejímu zavržení takřka automaticky (srov.Putna 2013b, s.70–71). Tato teorie pochopitelně nevypovídá oAlkuinově sexualitě nic bližšího, než že se její případný queer charakter nemusel sjeho nepřátelským postojem ksodomii nutně vylučovat; dlužno ale říci, že více ani vypovídat nechce. Vpodstatě totiž považuje debatu otom, zda byly různé postavy středověku znašeho pohledu homosexuální nebo ne, za bezpředmětnou, protože nám otom prameny podle ní nemohou nic sdělit (Jaeger 1999, s.25–26). Vzhledem ke queer dějinám nicméně přináší jedno důležité zjištění: četnost afektivního až homoerotického způsobu komunikace mezi muži výrazně klesá na přelomu 12.a13.století, ato spříchodem nového ideálu dvorské lásky mezi mužem aženou, jejíž jazyk postupně nabyl explicitně sexuální povahy, vdůsledku čehož se na podobný způsob vyjadřování vrámci mužského přátelství začalo pohlížet snedůvěrou (tamtéž, zvl. s.157–159). Tento poznatek přivedl některé badatele krozvinutí uS.Jaegera spíše latentní myšlenky existence jakéhosi skrytého „queer prostoru“ vdobě raného avrcholného středověku až do konce 12.století, atím snad ikurčité rehabilitaci Boswellovy hypotézy o„tolerantním“ středověku. Ikdybychom však přistoupili kpředstavě jakési „tolerance“, je nutné si uvědomit, že nebyla nikterak programová: sodomie byla touto společností odsuzována apotlačována, přestože zřejmě ne tak tvrdě jako na konci vrcholného avpozdním středověku, kdy došlo kvýše naznačené proměně diskurzu přátelství anárůstu církevní kontroly nad osobní sférou lidského života (srov.Otis- -Cour 2002, s.80–83). Ve skutečnosti však tato „tolerance“ plynula spíše ztakových sociálních podmínek, které upřednostňovaly homosociální, na ctnosti založené vztahy před těmi, které byly latentně ohroženy sexualitou, tedy mezi mužem aženou.33 Zmiňovaný „queer prostor“ raného araně vrcholného středověku je tak třeba chápat spíše jako prostor, ve kterém „erotická náklonnost acity mohly být bezpečně artikulovány“ (slovy L.Coon),34 jelikož jim dominantní diskurz umožňoval brát na sebe podobu sublimované, duchovní lásky. Co nám ale toto zjištění může napovědět oAlkuinově sexualitě? Na jednu stranu můžeme její výzkum spolu se S.Jaegrem uzavřít jednoduše konstatováním, že není možné za žádných okolností bezpečně určit, zda byla „queer“, nebo ne. Pokud bychom se nicméně chtěli dobrat přece jen oněco komplexnějšího výsledku, můžeme navázat na metodologii Davida Clarka (2009, s.3–21), ovlivněnou tezemi Eve Kosofsky 33 Ofenoménu předmoderní homosociality pojednala zejm. Kosofsky Sedgwick 1985, s.1–20; výstižně srov.Putna 2013c, s.41–46. 34 L.Coon píše doslova: „Erotismus Alkuinova jazyka na jedné straně plyne ztradice mystického jazyka Písně písní; na druhé straně právě tato tradice odhaluje ‚queer prostor‘, kde opravdová erotická náklonnost acity mohly být bezpečně artikulovány“ (Coon 2011, s.18). OPEN ACCESS