Editorial (cs)

Úvodník První letošní číslo Slova asmyslu, které právě držíte vrukou anebo jej čtete velektronické verzi, přináší vrubrice Studie askici celkem třináct textů, tematicky rozpjatých mezi středověkem asoučasnou literaturou, mezi literaturou českou ajinými evropskými literaturami amezi literární historií aliterární teorií, editologií, resp.didaktikou literatury. Na dva pozoruhodné texty literatury staré astřední doby, Cena Cypriani apíseň Mesiáš přišel na svět pravdivý, se ve své studii zaměřila Kateřina Smyčková azabývá se jimi vširším kontextu žánru parodie. Interpretaci tématu „svobody svědomí“ vCervantesově Donu Quijotovi, které se vtomto románu poněkud překvapivě objevuje vsouvislosti smorisky, tedy potomky dávných muslimů na Iberském poloostrově, provádí Juan Sánchez. Pro pochopení motivu je zapotřebí mobilizovat jak znalost dobového politicko-náboženského kontextu, tak aktuálních diskusí probíhajících vhispanistice. Catherine Ébert-Zeminová aZáviš Šuman podnikli detailní srovnání českých překladů dvou básní Stéphana Mallarmého, Okna aKvětiny, které pořídilo osm českých překladatelů od konce 19.do konce 20.století. Článek Żanety Nalewajk okrátkých formách vprozaické tvorbě Samuela Becketta vtahuje do hry tradici některých specifických žánrů, zejména žánru romantického fragmentu ajeho vztahu kpředstavě „nekonečna“. Následující dva příspěvky— každý poněkud jiným způsobem— výrazně těží zarchivních pramenů. Václav Vaněk se vrozsáhlé studii věnuje stavu vydávání textů jedné zkanonických osobností české literatury— Karla Havlíčka Borovského. Ačkoliv se Havlíčkovo dílo již nedlouho po autorově smrti těšilo neutuchajícímu zájmu editorů, stav jeho poznání aspolehlivost jednotlivých edic nelze ani dnes považovat za příliš uspokojivé: vychází to jak zkomplikovaných poměrů doby vzniku aposthumního vydávání těchto mnohdy výbušných textů, tak ze snahy českého kulturního prostředí Havlíčka idealizovat. Autor to podrobně dokládá na vybraných příkladech apřipojuje inový textologický objev. Michal Topor na základě bohatého archivního materiálu rekonstruuje mnohovrstevnatý vztah překladatele Emila Saudka khlavnímu objektu jeho překladatelského zájmu, Otokaru Březinovi. Poskytuje současně vhled do kulturní politiky překládání, která byla významným prvkem kulturních vztahů Čechů arakouských Němců před první světovou válkou ipo ní. OPEN ACCESS 8 SLOVO A SMYSL 31 Joanna Królak aPiotr Ślusarczyk se pokusili proniknout do duchovního aintelektuálního světa Františka Drtikola; konstatují, že Drtikola lze těžko považovat jak za buddhistu, tak ikomunistu, jelikož obě „učení“ si vykládal velmi svérázně anamístě je hovořit spíše odezinterpretaci. Drtikolovo světonázorové směřování tak chápou vkontextu sebeutváření asebestylizace moderního umělce, jehož dílem se může stát ijeho vlastní existence. Vězeňské lyrice Václava Renče se věnuje Jan Wiendl: soustředí se především na podrobnou analýzu ainterpretaci devatenácti básní oddílu Bez ozvěny, zařazeného do výboru zRenčovy poezie Skřivaní věž, který ještě stihl vyjít vroce 1970. Hledá souvislosti extrémní situace Renčova uvěznění avývoje jeho poezie, která od kompoziční iobrazné rafinovanosti směřuje kvýznamovému oproštění aprohloubení. Ke kontextu totalitního režimu se vztahuje také studie Josefa Vojvodíka, tentokrát ale jde oobdobí protektorátu atéma patosu aafektivity, jak se výrazně objevuje vdíle dvou historiků umění pohnutého osudu— Růženy Vackové aPavla Kropáčka. Zatímco Kropáček svůj život předčasně ukončil vnacistickém koncentračním táboře, Vackovou čekala po roce 1948 perzekuce amnohaleté věznění na základě vykonstruovaných politických procesů (vpodobném byl odsouzen ibásník Václav Renč). Blíže ksoučasnosti pak zamířila Magdaléna Smějsíková svou analýzou narativních postupů akompozice próz Anny Blažíčkové, autorky, jejíž tvorba pro dospělé byla publikována převážně teprve vuplynulém desetiletí. Poslední tři studie tohoto čísla se soustředí nikoli na (literárně)historická, ale spíše na teoretická ametodologická témata. Klára Čermochová přehlíží polskou aněmeckou versologii zčeského „pozorovacího stanoviště“: zatímco versologie polská vykazuje sčeskou versologií četné průniky ipersonální kontakty, versologie německá vychází zvýrazně odlišných principů apojmů. Ondřej Vojtíšek podnikl rozbor interpretací děl české asvětové literatury, které připravili pracovníci pražské filozofické fakulty, resp.Ústavu pro českou literaturu; tyto texty avidea roztřídil na základě literárněinterpretačních přístupů, které vnich dominují, aukazuje tak velmi konkrétně anázorně, jaké jsou možnosti didaktické interpretace cílené na středoškoláky. Poslední studie tohoto čísla od Michaela Špirita je napsána vžánru „review essay“: autor vní komentuje nově vydanou knihu Editologie od Michala Kosáka aJiřího Flaišmana asoučasně předestírá panorama aktuální textologické teorie ipraxe. Kritické rozhledy obsahují pět recenzí: Matouš Jaluška hodnotí knihu Svět Dona Quijota, připravenou týmem pražských hispanistů, Vít Gvoždiak recenzuje knihu Evy Krásové Zhlediska smyslu… Émile Benveniste azrod strukturalismu, Jiří Holý se zamýšlí nad prací Miroslava Petříčka Filosofie en noir, Jan Budňák se zaměřuje na knihu Michala Topora Cizinci— či krajané? Reflexe německojazyčných partií Čech aMoravy vtextech Arneho Nováka aKlára Soukupová se kriticky vyrovnává spřeloženou popularizační prací Martina Puchnera Svět ve slovech aneb Osíle příběhů utvářet národy, historii acivilizaci. Vrubrice Překlad vychází text frankofonního švýcarského literárního historika Jérôma Meizoze Genealogické linie moderní postury: Jean-Jacques Rousseau, vpřekladu asúvodem Josefa Šebka. Meizoz na příkladu slavného Ženevana objasňuje svůj koncept autorské postury jakožto sebeprezentace autora vtextu imimo něj. Red. OPEN ACCESS