Teoretické a trestněpolitické aspekty reformy trestního práva v oblasti trestních sankcí

OPEN ACCESS OPEN ACCESS OPEN ACCESS Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí1 Helena Válková, Miroslav Scheinost, Pavel Šámal, Jana Hulmáková, Jan Rozum, Jan Tomášek, Petr Škvain, Jiří Vlach, Lucie Háková, Petr Kotulan ABSTRAKT Článek se zabývá hlavními výsledky výzkumu „Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí.“ Výzkum byl zaměřen zejména na implementaci vybraných ustanovení nového trestního zákoníku voblasti trestních sankcí, jeho vlivem na soudní praxi avězeňskou populaci, na reflexi sankční politiky atrestního zákoníku vmédiích avnázorech veřejnosti ana efektivitu vybraných trestních sankcí— domácího vězení, obecně prospěšných prací, podmíněného odsouzení ktrestu odnětí svobody sdohledem akrátkodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dále se zabýval problematikou trestání mladistvých azabezpečovací detence. Výzkumná zjištění potvrzují potřebu realistického hodnocení možností trestní represe auložených sankcí stejně jako potřebu hlubší analýzy, která může přispět kracionálně formulované aefektivnější sankční politice. Na pachatele nelze pohlížet pouze jako na objekty nápravného zacházení, ale je třeba dosáhnout jejich spolupráce při respektování jejich osobnosti, zvláštností, práv apovinností kjejich rodinám, zaměstnavateli společnosti adalším subjektům. Zároveň je nutné vytvářet uspokojivé podmínky jejich resocializaci areintegraci. Velmi důležité je zde poskytování pomoci při získání zaměstnání, bydlení aporadenství. Proto je klíčové zaměřit se na přechod vězňů do civilního života např. prostřednictvím příslušných zařízení, jako jsou domy na půli cesty či probační domy, adále na spolupráci mezi Probační amediační službou, orgány sociálně-právní ochrany dětí, úřady práce adalšími subjekty poskytujícími penitenciární apostpenitenciární péči. ABSTRACT The article deals with main findings of the research „Theoretical and Criminal Policy Aspects of Criminal Law Reform in the Field of Criminal Sanctions.“The research especially focused on the implementation of selected provisions of the new Criminal Code in the field of criminal sanctions and its impact on judicial practice and the prison population, areflection on sanctions policy and the Criminal Code in the media, the public, on the effectiveness of specific criminal sanctions— house arrest, community service, suspended sentences with supervision, fines and short-term prison sentences, and on the issue of juvenile offenders and of preventive detention. Research findings confirm the need for arealistic assessment of the options of criminal repression and imposed sanctions, as well as the need for deeper analyses, which could give rise to arationally conceived and more effective sanctions policy. Offenders cannot be merely seen as the object of correctional treatment, but their cooperation must be achieved, while respecting their personality, 1 Blíže srov. závěrečnou monografii zpracovanou autorským kolektivem projektu schváleného GA ČR na období let 2012–2015 pod č. P408/12/2209: Scheinost, M., Válková, H. akol. Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí. Praha: IKSP, 2015 Helena Válková a kol. 10 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS specificity, and their rights and obligations to their family, employer, community, and others. At the same time is necessary to create favourable conditions for each offender’sresocialisation and reintegration into society. Very important is here aprovision of an assistance in obtaining employment, housing and counselling. It is therefore crucial to focus on the transition of inmates to civilian life, e.g. through designated facilities (halfway or probation houses) and cooperation between the Probation and Mediation Service, authorities for the social and legal protection of children, employment offices and other subjects providing penitentiary and post-penitentiary care. I. PŘEDMĚT, CÍL AMETODY PROJEKTU2 Po přijetí trestního zákoníku vyvstala otázka, vjakém rozsahu ačase se změny, které přinesl nový trestní zákoník ve vztahu kalternativním sankcím ake zpřísnění postihu nejzávažnější trestné činnosti projeví vaplikační praxi. Konkrétně, jak začaly být využívány nové možnosti ukládání alternativních sankcí azda se projevilo zpřísnění trestní politiky ve zvýšení počtu vězněných osob, jejich struktuře apřípadně ivprodloužení doby výkonu této sankce. Jinými slovy řečeno, zda nový trestní zákoník naplňuje očekávání zákonodárce. Odpověď samozřejmě částečně přinášejí justiční statistiky apoznatky zaplikační praxe, které je ovšem třeba analyzovat, vyhodnotit azařadit do širšího kontextu sankční politiky ve vztahu kjustičním orgánům iveřejnosti. Scílem reagovat na potřebu takové analýzy avyhodnocení byl připraven arealizován výzkumný projekt „Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí“. Předmětem výzkumu byla analýza avyhodnocení právní úpravy trestněprávních sankcí po změnách, ke kterým došlo vdůsledku přijetí nového trestního zákoníku vkontextu sankční politiky uplatňované vČeské republice po roce 1989. Byl zkoumán dopad uplatňování nového trestního zákoníku na aplikační praxi vybraných institucí trestní justice, na charakter astrukturu ukládaných sankcí, atím ina skladbu vězeňské populace ana činnost Vězeňské služby ČR aProbační amediační služby. Cílem bylo zejména ověřit, zda výše uvedené legislativní změny splnily svůj účel, to znamená, zda se měnily počty osob ve výkonu trestu odnětí svobody, zda se zvýšila účinnost ukládaných sankcí apodařilo se odstranit alespoň některé zproblémů aplikační praxe. Výzkum se cíleně zaměřil na získání poznatků oúčinnosti vybraných konkrétních trestních sankcí— trestu domácího vězení, obecně prospěšných prací, podmíněného odsouzení sdohledem akrátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, zahrnul iproblematiku mladistvých pachatelů arelativně nedlouho existující ochranné opatření zabezpečovací detence. Současně byla utěchto sankcí zkoumána recidiva avybrané charakteristiky pachatelů, kterým byly tyto sankce ukládány. Bylo zjišťováno, do jaké míry tyto instituty plní předpokládanou funkci ajaké faktory jejich uplatňování aúčinnost stimulují nebo naopak znesnadňují. Ústřední osou výzkumu proto byla sankční politika auplatňování trestních sankcí. Jednotícím prvkem široké palety výzkumných přístupů byla snaha ozjištění účinnosti trestních sankcí, resp. problémů spojených sjejich uplatňováním adopadem, přičemž míra recidivy, zjišťovaná zejména ve vztahu kvybraným sankcím, které byly předmětem zkoumání, sloužila jako jedno zkritérií jejich efektivity. 2 Blíže srov. Scheinost, M., Válková, H. akol. Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí— kapitola 1 a2. Praha: IKSP, 2015, s.9–20 HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 11 OPEN ACCESS Toto ústřední téma bylo zkoumáno zvíce aspektů, které zahrnuly právní analýzu legislativních změn vkontextu vývoje českého trestního práva, uplatňování sankcí vpraxi trestní justice, postoje anázory odborníků, tzn. pracovníků orgánů činných vtrestním řízení na nový trestní zákoník, na sankce ajejich účinnost, zhodnocení dopadu sankční politiky na vývoj kriminality, zejména na recidivu, což má dopad na skladbu apočetnost vězeňské populace. Výzkum se zaměřil ina zjišťování postojů veřejnosti ksankční politice ajejí informovanosti ouplatňovaných sankcích, na způsob prezentace sankční politiky vmédiích adokonce ina vnímání sankční politiky osobami, vůči nimž je uplatňována. Na základě získaných poznatků bylo provedeno vyhodnocení, zda ado jaké míry výsledky uplatňování nového trestního zákoníku signalizují potřebu některých korekcí, ato jak ve vztahu kjeho konkrétním ustanovením, tak pokud se jedná odalší strategii racionálně koncipované auplatňované sankční politiky vČR. Zdůvodu komplexnosti, rozsahu ataké vývoje zkoumané problematiky byl výzkum realizován jako střednědobý vtrvání 4 let vobdobí let 2012–2015. Toto období umožnilo kromě adekvátní analýzy pramenů adat sledovat uplatňování trestního zákoníku ajeho vliv na realizaci sankční politiky ve střednědobém horizontu. Výzkum se vzásadě zaměřil na tři hlavní oblasti: — na nový trestní zákoník jako vyústění určité etapy vývoje sankční politiky; — implementaci vybraných ustanovení trestního zákoníku ajeho dopad na justiční praxi avězeňskou populaci; — reflexi sankční politiky atrestního zákoníku vmédiích, veřejnosti avězeňské populaci. Výzkum tedy zahrnul velmi rozsáhlou oblast, což si vyžádalo začlenění více specifických pohledů na zkoumanou problematiku apoužití širokého spektra deskriptivních iexplorativních výzkumných metod akvalitativních ikvantitativních technik. Byla použita: — právní analýza akomparace zaměřená na vývoj české trestní legislativy; — analýza statistických dat (analýza údajů zjustiční statistiky, policejní statistiky, statistiky Vězeňské služby ČR, statistiky Probační amediační služby); — sekundární analýza relevantních pramenů zodborné literatury domácí izahraniční včetně dokumentů amateriálů mezinárodních organizací (OSN, EU, adalších); — analýza pramenů (soudní spisy, spisy Probační amediační služby, údaje zRejstříku trestů); — analýza podkladů zpracovaných okresními soudy na vyžádání Nejvyššího soudu; — případové studie; — obsahová analýza tisku aanalýza televizního zpravodajství. Provedeno bylo: — expertní šetření, do něhož byli začleněni vybraní státní zástupci, soudci, pracovníci Vězeňské služby, státní správy, legislativy atd., formou zpracování expertíz kvybraným problémům. 12 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS — sondy do názorů apostojů veřejnosti na reprezentativním vzorku populace, které proběhly formou začlenění standardních otázek do tzv. omnibusového šetření, opakovaného po tři roky po sobě; — dotazníkové šetření mezi vězeňskou populací. II. NOVÝ TRESTNÍ ZÁKONÍK VZRCADLE UPLATŇOVANÉ SANKČNÍ POLITIKY3 ASTATISTICKÝCH ANALÝZ4 Výrazným rysem právní úpravy trestních sankcí vnovém trestním zákoníku, který ji odlišuje od úpravy předchozí, je uplatnění dvou protikladných linií trestání, vedoucích khlubší diferenciaci trestního postihu. Na jedné straně se vprávní úpravě vnávaznosti na novelizace předchozího trestního zákona, které probíhaly již od roku 1989, projevuje zásada depenalizace spolu se zdůrazněním principu, že trest odnětí svobody nutno chápat jako ultima ratio sankčního systému. Trestní zákoník tedy pokračuje vlinii omezování prostoru pro ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody adále rozšiřuje možnosti pro využívání alternativních trestů ahmotněprávních alternativ kpotrestání uplatňujících se uméně závažné kategorie trestných činů, tj. upřečinů (§14odst.2 TrZ). Tento trend, který souvisí spožadavkem minima trestněprávní regulace aintegrace smaximálním ochranným efektem,5 je výslovně zakotven vobecných zásadách pro ukládání sankcí (srov. zejména §38 odst.2 TrZ) akonkrétně se pak promítá jednak do ustanovení §55 odst.2 TrZ, které připouští uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestné činy shorní hranicí trestní sazby odnětí svobody nepřevyšující pět let jen ve výjimečných případech, ajednak do ustanovení upravujících ukládání jednotlivých alternativních sankcí ahmotněprávních alternativ kpotrestání (srov. např. §46,48, 60, 62 TrZ). Výrazným projevem této tendence je iobohacení systému trestů onové alternativní tresty [srov. §52 odst.1, písm.b), §60 až 61 TrZ upravující trest domácího vězení a§52 odst.1, písm.i), §76 až 77 TrZ otrestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce]. Na druhé straně trestní zákoník zpřísňuje možnosti trestního postihu zločinů, ato zejména zločinů zvlášť závažných (§14 odst.3 TrZ). Prostor kpřísnějšímu sankcionování těchto deliktů je vytvořen především podstatným zvýšením trestních sazeb odnětí svobody vobecné rovině (srov. §55 odst.1 TrZ posunující obecnou horní hranici trestu odnětí svobody na dvacet let, a§54 odst.1 TrZ vymezující časově určitou formu výjimečného trestu rozpětím trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let). Odrazem této tendence je zpřísnění sazeb trestu odnětí svobody stanovených uskutkových podstat některých zvlášť závažných zločinů ve zvláštní části (např. uvraždy podle § 140 TrZ, což zároveň umožňuje podstatně větší diferenciaci ukládaných trestů za tento zvlášť závažný zločin spřihlédnutím zejména kpovaze azávažnosti spáchaného činu, kosobě pachatele amožnostem jeho nápravy, obdobně např. 3 Blíže srov. 3. kapitolu „Nový trestní zákoník vkontextu vývoje trestního práva, resp. sankční politiky, jeho hlavní nové prvky“, s.22–49 4 Blíže srov. 6. kapitola „ Aplikace alternativních sankcí vjustiční praxi“, s.78–93 5 Srov. Kalvodová, V. Filosofie trestání vnávrhu nového trestního zákoníku. In: Pocta Otovi Novotnému k80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s.88. HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 13 OPEN ACCESS v§ 168 odst. 5, § 173 odst. 4, § 174 odst. 4, § 179 odst. 3 TrZ atd.).Uvedenou tendenci naplňuje imožnost mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody při nebezpečné recidivě (srov. §59 TrZ) apři ukládání trestu pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 107 a108 TrZ) nad obecnou horní hranici trestu odnětí svobody (§ 55 odst. 1 TrZ). Jejím projevem je též zajištění důsledné ochrany společnosti před vysoce nebezpečnými pachateli trpícími duševní poruchou prostřednictvím zabezpečovací detence (srov. § 100 TrZ), která představuje (vedle doživotního trestu odnětí svobody) nejkrajnější prostředek současného trestněprávního sankčního systému.6 Při sankcionování mladistvých pachatelů [§2 písm.c) ZSM] se uplatní vnávaznosti na trestní zákoník zvláštní výrazně mírnější právní úprava obsažená vzákoně č.218/2003 Sb., osoudnictví ve věcech mládeže, podle níž lze mladistvým ukládat za spáchání provinění výchovná, ochranná atrestní opatření (§9 anásl. ZSM), přičemž trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení aopatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy apřispívající kpředcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly kdosažení účelu tohoto zákona, apokud je už nutno uložit trestní opatření jsou jejich sazby výrazně sníženy (srov. § 25 až 33 a§ 9 odst. 2 ZSM). Sankcionování právnických osob (§ 8 až 10 TOPO) je věnována zvláštní právní úprava obsažená vzákoně č. 418/2011 Sb., otrestní odpovědnosti právnických osob ařízení proti nim, podle níž lze právnickým osobám ukládat pouze tresty aochranná opatření stanovená vtomto zákoně (§ 14 anásl. TOPO). Výčet druhů trestů vustanovení §15 odst.1 TOPO je tedy taxativní anelze jej rozšiřovat žádným způsobem (např.výkladem) ani spoukazem na jakýkoliv důvod či účel (např. na potřebu náležité ochrany společnosti). Vedle trestů, které lze uložit ipachatelům fyzickým osobám stanoví zákon specifické druhy trestů přípustné jen uprávnických osob, které nelze uložit fyzickým osobám. Na druhé straně lze za splnění zákonných podmínek uložit každé trestně odpovědné právnické osobě kterýkoli druh trestu, není-li zákonem výslovně stanoveno omezení. Sankční politika jako součást trestní politiky musí vsoučasné době reflektovat několik významných společenských změn atrendů, ato zejména také unás probíhající výraznou politizaci kriminality, jako proces, vjehož průběhu vposledních několika desetiletích se kriminalita stala významným tématem veřejné politické diskuze asoutěže, vrámci níž dochází kopětovnému posilování trestní represe, což je reakcí na volání po pořádku vdobě ekonomických aspolečenských nejistot. Nastává tak „tichá revoluce“ vkontrole kriminality spočívající vzavádění strategií pro management rizika zločinu (situační prevence, profilování apredikce zločinu atd.), pluralizaci policejních abezpečnostních činností směrem od státu „dolů“ kobčanům ajiným subjektům (nemocnice, školy, komunitní zařízení atp.), „vně“ veřejné trestní justice procesem privatizace bezpečnosti avězeňství a„nahoru“ knadnárodním subjektům (Evropská unie, Rada Evropy, mezinárodní trestní justice) aglobální proudy vtrestních politikách související scelkovým procesem globalizace, otevírání hranic aintenzitou fluktuace osob, ato izúzemí mimo Evropu, zboží, kapitálu amyšlenek napříč státy 6 Srov. Vanduchová, M. In: Šámal, P. akol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s.485–486. 14 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS akontinenty.7 Významně do sankční politiky vposledních letech zasahuje iEvropská Unie, která svými směrnicemi adalšími akty prosazuje zájem na posílení bezpečnosti ve prospěch občanů Evropské unie, ato zejména voblastech boje sterorismem, obchodu sdrogami avposlední době inelegální imigrace, kde jsou uplatňovány invazivní zásahy do základních práv asvobod (odposlechy, shromažďování osobních údajů, biometrická identifikace apod.) zdůvodňované snahou chránit veřejnost před negativními dopady výše nastíněných sociálně patologických jevů. To se pak projevuje ivsankční politice, vrámci níž je řada států následně konfrontována snovými problémy voblasti legislativy ivýkonu justice, které jsou důsledkem takové politiky Evropské unie. Konkrétně to jsou vnávaznosti na legislativní adalší opatření stoupající počty osob vazebně stíhaných aposléze iodsouzených kvýkonu trestu odnětí svobody, které jsou cizími státními příslušníky, pocházejícími nadto nikoli vzácně ize zemí snaprosto odlišným náboženským, kulturním asociálně-ekonomickým prostředím. Posilování trestní represe se při přijímání trestního zákoníku projevilo také ve zvýšení trestů za méně závažnou kriminalitu (trestné činy zanedbání povinné výživy, maření výkonu úředního rozhodnutí apod.) avzávislosti na recidivě (srov. sazby ukrádeže podle § 205 odst. 2 TrZ, zpronevěry podle § 206 odst. 2 TrZ, podvodu podle § 209 odst. 2 TrZ atd.), což vedlo kvýraznějšímu nárůstu nepodmíněných trestů odnětí svobody, ato zejména vtrvání od 6 měsíců do 3 let adlouhodobě navýšilo počet vězňů o2.700 osob. Přihlédne-li se ktomu, že současně působilpomalý „náběh“ nových alternativních trestů, ato především domácího vězení, ukterého to bylo způsobeno především nezajištěním původně súčinností trestního zákoníku předpokládané elektronické kontroly jeho výkonu, atrestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce, mělo spojení těchto skutečností zásadní negativní efekt, neboť zejména drobná majetková kriminalita azanedbání povinné výživy tvoří vČeské republice dlouhodobě okolo 70 procent odhalené trestné činnosti. Podstatný vliv na ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody mělo iurčité omezení ukládání trestu obecně prospěšných prací na základě nového ustanovení §62 odst. 2 TrZ, podle kterého soud trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží, jde-li opachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací vdobě tří let předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody podle §65 odst.2TrZ (viz iúprava utrestního příkazu, kde je nyní nutno ve smyslu § 314e odst.3TrŘ si předem vyžádat zprávu probačního úředníka). Negativně je třeba hodnotit isetrvale nízký počet ukládaných peněžitých trestů. To vše se projevilo nejen ve větším počtu uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody, ale ivnárůstu ukládání podmíněného trestu odnětí svobody na úkor ostatních alternativních trestů, což bylo ovlivněno isjednocením možnosti jeho ukládání utrestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta upodmíněného odsouzení aupodmíněného odsouzení sdohledem (srov. § 81 odst. 1 a§ 84 TrZ). Počet vězněných osob na 100 000 obyvatel tak vČeské republice zůstává ipo přijetí nového trestního zákoníku, zvláště vporovnání sezápadoevropskými zeměmi, dlouhodobě vysoký. Vprůběhu 90. let se pohyboval mezi 180 a220 apo přechodném 7 Srov. Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I. akol. Kriminologie. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s.85–86. HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 15 OPEN ACCESS snížení vroce 2002 (na 159) opět narůstal. Vroce 2008 již překročil hranici 200 adále se zvyšoval. Počet vězněných osob klesl až vroce 2013 vdůsledku rozhodnutí prezidenta republiky oamnestii ze dne 1. 1. 2013, kdy došlo kpropuštění zhruba jedné třetiny vězňů avdůsledku toho ike snížení jejich zastoupení na 100000 obyvatel ČR, když index klesl na 165.8 Počty vězňů se však vnásledujících dvou letech rychle vracely kpůvodním stavům vězněných osob, takže vprosinci 2015 se index opět přiblížil khranici 200. Tyto obecné teze potvrdily izávěry průzkumu zpraxe soudů provedeného vroce 2013 soudci trestního kolegia Nejvyššího soudu, jehož podstatné závěry níže uvádíme.9: 1. KE KRÁTKODOBÝM NEPODMÍNĚNÝM TRESTŮM ODNĚTÍ SVOBODY Ukrátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody ve výměře do jednoho roku je třeba setrvat na praxi soudů, kdy jsou tyto tresty ukládány spíše výjimečně, zejména recidivistům, kteří se dopustili nového trestného činu krátce po výkonu předchozího nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo unichž byly předchozí alternativní tresty neúčinné či nevykonatelné. Ukládání alternativního trestu knepodmíněnému trestu odnětí svobody je třeba zvláště zvažovat vtěch případech, ve kterých soud uvažuje onepodmíněném trestu odnětí svobody ve výměře do 3 měsíců, resp. do 6 měsíců. Prvotrestaným osobám by měly být zásadně ukládány především alternativní tresty. Vodůvodnění výroku otrestu, kterým byl uložen krátkodobý nepodmíněný trest odnětí svobody, je potřebné, aby se soudy vždy vypořádaly výslovně isustanovením § 55 odst. 2 TrZ, jež je nutno vodůvodnění (pokud nešlo ozjednodušený rozsudek ve smyslu § 129 odst. 2 TrŘ) konkrétně zhlediska splnění jeho podmínek rozebrat. 2. KTRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ Trest domácího vězení je dosud ukládán jen vomezeném počtu případů. Přestože Nejvyšší soud chápe potíže sjeho ukládáním ipři realizaci jeho výkonu způsobené nezavedením elektronického kontrolního systému, bude vhodné se zaměřit na jeho využívání vpraxi soudů jako alternativy knepodmíněnému trestu odnětí svobody upřečinů apokusit se zvýšit četnost jeho využívání, ato ve spolupráci sProbační amediační službou, kterou je nutno posílit personálně amateriálně tak, aby byla ivbudoucnu schopna plnit náročné úkoly nejen při výkonu trestu domácího vězení, ale také udalších alternativních sankcí avoblasti odklonů vtrestním řízení. Domácí vězení je třeba ve spojení sukládáním přiměřených omezení apřiměřených povinností podle § 60 odst. 5 TrZ náležitě diferencovat aindividualizovat ve vztahu kosobě konkrétního pachatele, jeho poměrům amožnostem nápravy. 8 Vanduchová, M. aNovotný, O. In: Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 7., zcela přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s.306–308. 9 Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo výsledky tohoto průzkumu 12. 2. 2014 pod sp. zn. Ts 43/2012 jako sjednocující materiál nazvaný „Zhodnocení praxe soudů voblasti ukládání avýkonu vybraných trestních sankcí vletech 2010 a2011“ (publikovaný pod č.9/2014 Sb. rozh. tr.). 16 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS Poznatky zprovedeného průzkumu ukázaly na nepromyšlenost novelizace provedené zákonem č. 330/2011 Sb., kdy bylo vypuštěno původní znění ustanovení § 60 odst. 3 TrZ anahrazeno povinností soudu podle § 60 odst. 4 TrZ stanovit časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat vurčeném obydlí nebo jeho části, ato vpracovních dnech, ve dnech pracovního klidu apracovního volna. Při nejbližší novelizaci trestního zákoníku je proto žádoucí, aby byla do § 60 odst. 4 TrZ mimo kritérií, knimž je třeba při stanovení výměry trestu domácího vězení přihlédnout, doplněna věta „Nestanoví-li soud vrozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá vpovinnosti odsouzeného zdržovat se vurčeném obydlí ve dnech pracovního klidu apracovního volna po celý den avostatních dnech vdobě od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu vtom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení vdůsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného vtrestním řízení mu tuto skutečnost sdělit.“ Vzhledem kpotížím spojeným spřeměnou trestu domácího vězení vtrest odnětí svobody, když vpraxi je sporné, od kterého okamžiku stanovit počátek přepočtu podle § 61 TrZ (blíže viz níže vbodě III. 2.), Nejvyšší soud rovněž navrhuje, aby při nejbližší novelizaci trestního zákoníku bylo přistoupeno ke změně stávajícího znění § 61 TrZ aopětovnému zavedení náhradního trestu odnětí svobody, který je podstatně vhodnější než poměrná přeměna podle platné aúčinné úpravy. Kúčinnému ukládání azejména výkonu trestu domácího vězení je nutné urychleně zavést elektronickou kontrolu odsouzených, jejíž neexistence je hlavním limitujícím důvodem pro častější ukládání trestu domácího vězení, přičemž uněkterých soudů jde otak zásadní nedostatek, že se pro něj tyto soudy obávají tento trest uložit, aproto není tento trest některými soudy vůbec ukládán. 3. KTRESTU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRaCÍ Vzhledem ktomu, že platná aúčinná právní úprava trestu obecně prospěšných prací avšech souvisejících otázek se jeví být na podkladě provedeného průzkumu vyvážená adostatečná, bude třeba se vpraxi soudů zaměřit na její náležité využívání. Vtomto směru Nejvyšší soud především upozorňuje na nutnost ukládání tohoto trestu vcelém rozpětí trestní sazby, neboť uněkterých soudů je tento trest ukládán převážně vhorní polovině trestní sazby nebo dokonce při/na horní hranici rozpětí od 50 do 300 hodin, ato ivpřípadech, vnichž to nevyžadují okolnosti případu, osoba apoměry pachatele nebo možnosti jeho nápravy. Více je třeba také utohoto trestu využívat možnosti ukládání přiměřených omezení apřiměřených povinností podle § 63 odst. 2 TrZ, aby byl itento trest náležitě diferencován aindividualizován ve vztahu kosobě konkrétního pachatele, jeho poměrům amožnostem nápravy. Dále je nutné poukázat na potřebu více využívat novelizované ustanovení § 65 odst. 2 TrZ, podle kterého je možno přeměnit trest obecně prospěšných prací ivpeněžitý trest nebo trest domácího vězení. Tyto alternativy by měly mít zásadně přednost před přeměnou vnepodmíněný trest odnětí svobody. Jako nesprávnou shledal Nejvyšší soud praxi těch soudů, které sohledem nanovelizované ustanovení § 314e odst. 3 TrŘ neukládají tento trest trestním příkazem, neboť je nezbytné vyžádat nejprve zprávu Probační amediační služby obsahující stanovisko obviněného, apřistupují proto hned kprojednání věci vhlavním líčení. HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 17 OPEN ACCESS 4. KTRESTU ZÁKaZU VSTUPU Na SPORTOVNÍ, KULTURNÍ aJINÉ SPOLEČENSKÉ aKCE Větší pozornost je třeba věnovat také ukládání nově zavedeného trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce, který může být velmi účinným prostředkem, ato jak ve smyslu individuální agenerální prevence zejména utrestných činů výtržnictví podle § 358 TrZ, ale inásilí proti orgánu veřejné moci podle 323 TrZ, násilí proti úřední osobě podle § 325 TrZ, vyhrožování scílem působit na úřední osobu podle §326 TrZ, násilí proti skupině obyvatelů aproti jednotlivci podle § 352 TrZ, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 TrZ, podněcování knenávisti vůči skupině osob nebo komezování jejich práv asvobod podle § 356 TrZ, projevu sympatií khnutí směřujícímu kpotlačení práv asvobod člověka podle § 404 TrZ nebo popírání, zpochybňování, schvalování aospravedlňování genocidia podle §405 TrZ apod. Jak vyplynulo zprovedeného průzkumu, není zatím jeho využívání na potřebné úrovni, neboť je ukládán spíše ojediněle. 5. KPENĚŽITÉMU TRESTU Soudy, které tento trest neukládají nebo ho ukládají jen ojediněle, by měly změnit svou praxi vsouladu sustanovením § 39 odst. 7 TrZ, neboť jde onejdůležitější majetkový trest, který je možno ukládat jak samostatně, tak ivedle jiného trestu ve smyslu § 53 TrZ, ato ikdyž trestní zákoník na některý trestný čin takový trest nestanoví (srov. I§ 67 TrZ). Vtéto souvislosti Nejvyšší soud upozornil ina ustanovení § 67 odst. 3 TrZ, podle kterého, jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem kpovaze azávažnosti spáchaného trestného činu aosobě apoměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Zejména upřečinů jde rovněž ovýznamnou alternativu zejména knepodmíněnému trestu odnětí svobody, což vyplývá izustanovení § 67 odst. 2 písm. b) TrZ, které je podle provedeného průzkumu jen velmi málo využíváno. Podle tohoto ustanovení je možno peněžitý trest uložit za přečin vkaždém případě (bez podmínek odst. 1 § 67 TrZ), vněmž vzhledem kpovaze azávažnosti spáchaného přečinu aosobě apoměrům pachatele není současně ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, tzn. že zde není ani nutné, aby pachatel takovým přečinem pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Nejvyšší soud shledal za nutné upozornit rovněž na potřebnost využívání celého rozsahu možné výměry peněžitého trestu ve smyslu § 68 odst. 1, 2 TrZ, když podle provedeného průzkumu jsou vyšší peněžité tresty ukládány spíše výjimečně, což se projevilo ivnevyužívání trestním zákoníkem zvýšené výměry náhradního trestu až na čtyři léta. 6. KPODMÍNĚNÉMU ODSOUZENÍ KTRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Podle statistických údajů Ministerstva spravedlnosti roste vposledních letech počet podmíněných odsouzení, ato především na úkor trestu obecně prospěšných prací, ale ipeněžitých trestů. Je proto třeba se zaměřit na ukládání dalších alternativních trestů, ato mimo již uvedených, zvláště na trest domácího vězení. Podle provedeného průzkumu není dobrá ani praxe převážné většiny soudů vcelé České republice při ukládání přiměřených omezení apřiměřených povinností (§ 82 odst.2 a§85 24 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS V. POZNATKY APODNĚTY ZDOTAZNÍKOVÝCH ŠETŘENÍ13 Jedním zhlavních cílů výzkumného projektu bylo ověřit, zda legislativní změny vyvolané přijetím nového trestního zákoníku splnily svůj účel, zda se zvýšila účinnost ukládaných sankcí či zda se podařilo odstranit některé zproblémů aplikační praxe. Základní metodou této fáze výzkumu bylo dotazníkové šetření mezi soudci astáními zástupci, kteří působí na okresech avedoucími středisek Probační amediační služby. Šetření proběhlo vroce 2013. Zvýsledků dotazníkového šetření apo zhodnocení zněj vzešlých námětů experty lze kvybraným alternativním sankcím akpraktickému dopadu nového trestního zákoníku shrnout následující poznatky: 1. TREST DOMÁCÍHO VĚZENÍ Všechny skupiny respondentů— soudci, státní zástupci avedoucí středisek PMS— hodnotí jeho zavedení pozitivně. Považují jej za přísnou sankci, která ale na rozdíl od trestu odnětí svobody nepřetrhává sociální vazby mezi odsouzeným ajeho blízkými aumožňuje mu udržet si zaměstnání. Velmi kriticky však byla hodnocena neschopnost státu po pěti letech účinnosti zavést systém elektronického monitoringu. Respondenti považují zavedení systému elektronického monitoringu za důležitý předpoklad řádného výkonu trestu domácího vězení. Část soudců astátních zástupců tvrdí, že současná právní úprava trestu domácího vězení způsobuje vpraxi komplikace. Poukazují především na to, že obtíže působí právní úprava přeměny trestu domácího vězení vtrest odnětí svobody dle § 61 trestního zákoníku. Co se týče praktických problémů, se kterými se vsouvislosti sproblematikou trestu domácího vězení respondenti setkali, byl často zmiňován nedostatek vhodných pachatelů, kterým lze tento trest uložit, protože velká část odsouzených má problém sbydlením. Část kritických komentářů probačních úředníků se vztahovala kpráci soudů. Podle některých probačních úředníků soudy ukládají trest domácího vězení vněkterých případech nevhodně, ato bez předchozího šetření Probační amediační služby nebo vrozporu sjeho doporučením. Ipři realizaci tohoto trestu probační úředníci upozorňují, že soud nereaguje dostatečně rázně na zprávy otom, že odsouzený podmínky výkonu trestu porušuje. Při ukládání trestu domácího vězení se však jeví úzká součinnost soudu sProbační amediační službou jako nezbytná. Činnost probačních úředníků totiž směřuje ke zjištění důležitých okolností pro uložení tohoto trestu nebo povinnosti, tj. aktuálních bytových asociálních poměrů pachatele adalších okolností, které mají na případné uložení trestu domácího vězení nebo uložené povinnosti podstatný vliv. Předběžné šetření probačních úředníků může vést klepší vykonatelnosti trestu domácího vězení akmenšímu počtu přeměn na náhradní trest. Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: urychleně zavést systém elektronického monitoringu, novelizovat ustanovení § 61 TrZ, které se týká přeměny trestu TDV, prohloubit součinnost mezi soudy aProbační amediační službou. 13 Blíže srov. 7 kapitolu „Poznatky kjednotlivým zkoumaným alternativním sankcím“, s.94–107 HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 25 OPEN ACCESS 2. OBECNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE Při hodnocení právní úpravy trestu obecně prospěšných prací kritizují soudci změny právní úpravy, které přinesly novelizace přijaté po účinnosti trestního zákoníku (zákon č. 330/2011 Sb. azákon č. 390/2012 Sb.). Právní úprava přeměny trestu obecně prospěšných prací vtrest odnětí svobody byla doplněna iomožnost přeměny na trest domácího vězení či trest peněžitý (ustanovení § 65 odst. 2 písm. a) ab) trestního zákoníku). Právě tato změna byla soudci ataké některými vědoucími středisek PMS velmi kritizována. Rozšíření možnosti přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest domácího vězení atrest peněžitý nebylo zákonodárcem zřejmě náležitě promyšleno, jeví se jako unáhlené, motivované výlučně snahou ourychlené snížení vězeňské populace, jež vede ve svém důsledku kdevalvaci způsobilosti trestu obecně prospěšných prací být hodnotnou alternativou nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pachatelům se tímto řešením vysílá signál vtom směru, že nepodmíněný trest odnětí svobody nebude uplatněn ani vdůsledku jeho chování vyvolávajícím oprávněnost takové přeměny TDV, což výrazně snižuje iautoritu samotných orgánů činných vtrestním řízení. Podle zkušeností probačních úředníků je při řešení problematického výkonu trestu OPP účinné, když vjeho průběhu soud podmínky výkonu trestu zpřísní, např. uložením dosud nestanovené povinnosti nebo prodloužením doby výkonu trestu (§ 65 odst. 3 TrZ). Oproti původnímu znění nového trestního zákoníku došlo zákonem č. 330/2011Sb. iknovelizaci ustanovení § 65 odst. 1 trestního zákoníku spočívající vprodloužení doby na vykonání uloženého trestu obecně prospěšných prací zjednoho na dva roky. Změna se stala předmětem značné kritiky, ato zejména soudců aprobačních úředníků. Srespondenty lze souhlasit, když upozorňovali na horší vykonavatelnost trestu, kterou nová úprava přinesla. Klienti jsou nyní méně motivovaní amají tendenci výkon trestu odkládat; nadto je za těchto okolností výrazně složitější vyjednat sposkytovateli podmínky výkonu této sankce. Praktické poznatky probační služby vypovídají otom, že doba jednoho roku na výkon OPP je zcela dostatečná. Experti zastávají názor, že návrat ke kratší lhůtě stanovené pro výkon trestu OPP (na 1 rok) je zhlediska efektivní praxe výkonu tohoto trestu lepším řešením, než setrvání vdnešní podobě. Zpraktických problémů se soudci astátní zástupci nejčastěji kriticky vyjadřovali kobligatornímu vyžádání zprávy probačního úředníka kuložení trestu dle § 314e odst. 3 trestního řádu vpřípadech, kdy je trest obecně prospěšných prací ukládán trestním příkazem. Respondenti konstatovali, že vyžádání zprávy probačního úředníka představuje procesní úkon, který prodlužuje trestní řízení. Na druhou stranu však najdeme dost velkou skupinu soudců astátních zástupců, která naopak spatřuje ve zprávě probačního úředníka prostředek napomáhající lepší individualizaci trestu obecně prospěšných prací, která přispívá kjeho zdárnému výkonu. Probační úředníci změnu naopak velmi přivítali. Jsou přesvědčeni, že zakotvení povinnosti soudu vyžadovat předem zprávu probačního úředníka umožňuje, aby probační úředník dokázal rozpoznat klienty, unichž je odhodlání kvykonání trestu obecně prospěšných prací natolik slabé, že jeho uložení nelze považovat za vhodné. Zpráva probačního úředníka tak může pomoci soudu trest obecně prospěšných pracích náležitě diferencovat aindividualizovat. Ikdyž trestní řád obsahuje požadavek na co nejrychlejší projednání trestních věcí aje obecně znám 26 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS preventivní účinek rychlého trestního postihu, domníváme se, že zpohledu celkové trestní politiky je důležitější trest náležitě individualizovat, ato iza pomoci zprávy probačního úředníka, než co nejrychleji ve věci rozhodnout. Vyžádání zprávy nijak významně trestní řízení neprodlouží. Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: novelizovat přeměny trestu OPP návratem kpředchozí úpravě; novelizovat dobu stanovenou pro vykonání uloženého trestu na jeden rok. 3. INSTITUT DOHLEDU Vnovém trestním zákoníku byla zpřesněna právní úprava dohledu, se kterou respondenti vzásadě vyjádřili spokojenost. Vymezením účelu dohledu, povinností pachatele, povinností ioprávnění probačních úředníků je hodnoceno jako detailnější apřesnější. Největším problémem při praktické realizaci dohledu je spolupráce Probační amediační služby se soudy. Kriticky se kpráci soudů vyjádřily tři čtvrtiny celého vzorku probačních úředníků, což je velmi alarmující. Společným jmenovatelem většiny komentářů byla malá či dokonce žádná odezva na zprávy probačního úředníka ke klientům porušujících podmínky dohledu. Takový přístup soudu výrazně ohrožuje autoritu, kterou by PMS pro pachatele měla představovat. Zkušenosti některých středisek hovoří otom, že důvodem pro nařízení trestu odnětí svobody není pro soud někdy ani další trestná činnost odsouzeného vprůběhu dohledu. Mnozí probační úředníci proto cítí, že podstatné kroky, které by mohly výkon dohledu zefektivnit, nespočívají vpřípadných změnách zákona, ale spíše vjiném přístupu soudců avprohloubení jejich spolupráce sprobačními úředníky. Zpodstaty výkonu dohledu ve smyslu § 4 odst. 2 zejména písm. c), d) zák. č.257/2000Sb., jakož ive smyslu § 51 odst. 1, 2 azejména odst. 3 TrZ, sice neplyne povinnost soudů, resp. příslušných předsedů senátů, coby adresátů zpráv od PMS, zpětně této službě referovat otom, jak sobsahem zmíněných zpráv naložili, atím naplnit očekávání odezvy na zprávy probačního úředníka ke klientům porušujícím podmínky dohledu. Včasnost aúčinnost reakce soudu na zprávy PMS oneplnění podmínek výkonu dohledu je však úzce spjata se stavem apodobou vzájemné komunikace aspolupráce mezi soudem aPMS. Bylo by ovšem možné uvažovat oúpravě rozsahu návrhové pravomoci probačních úředníků, jež by směřovaly kpřeměně trestu, zjistila-li by Probační amediační služba vážné aodůvodněné poznatky. Již za současného právního stavu je probační úředník oprávněn podat příslušnému soudu návrh na přeměnu trestu domácího vězení (viz § 334g TŘ), jakož inávrh na změnu trestu domácího vězení (viz § 334e TŘ), návrh na nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací (viz § 336 odst. 2 TŘ), návrh na změnu druhu amísta výkonu obecně prospěšných prací (viz § 336 odst. 5 TŘ) anávrh na přeměnu nevykonané části trestu obecně prospěšných prací (viz § 340b TŘ). Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: prohloubit spolupráci mezi PMS asoudem při výkonu dohledu; novelizovat návrhovou pravomoc probačních úředníků při realizaci probačního dohledu obdobně jako vpřípadech výkonu jiných alternativ. HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 27 OPEN ACCESS 4. PENĚŽITÝ TREST Podíl peněžitého trestu na celkovém počtu ukládaných sankcí se ani po účinnosti trestního zákoníku příliš nezměnil. Jedním zdůvodů je podle soudců astátních zástupců nová právní úprava. Za horší než úpravu předchozí ji považuje většina soudců istátní zástupců. Nespokojenost respondenti vyjadřovali především súpravou přeměny nevykonaného peněžitého trestu dle § 69 odst. 2 a3 TrZ. Experti dále upozorňují, že stávající právní úprava možnosti přeměny nevykonaného peněžitého trestu vtrest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací není zhlediska nápravného avýchovného účelu trestu dané sankce efektivní, neboť stejně jako zakotvení obligatorního vymáhání nezaplaceného peněžitého trestu vede vpraxi kminimalizaci případů ukládání tohoto druhu trestu. Zhlediska dosažení účelu trestu, včetně posílení jeho faktické vykonatelnosti se jeví jako nejvhodnější anejúčinnější přímé nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody vpřípadě, kdy není peněžitý trest odsouzeným vzákonné lhůtě řádně zaplacen. Za významnou komplikaci označila velká část soudců také obligatorní vymáhání nezaplaceného peněžitého trestu (dle ustanovení § 343 trestního řádu) předtím, než je možno přikročit kjeho přeměně vjiný trest. Soudci upozorňují, že vymáhání nezaplaceného peněžitého trestu je mnohdy velmi zdlouhavé abez výsledku. Návrat kvymáhání peněžitého trestu vpřípadě jeho nezaplacení (resp. nevykonání), je nepochopitelnou komplikací zpomalující trestní exekuci aje tak ivrozporu sjednou ze základních zásad trestního řízení (§ 2 odst. 4 TŘ). Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: novelizovat úpravu přeměny nevykonaného peněžitého trestu dle § 69 odst. 2 a3 TrZ návratem kpředchozí úpravě; novelizovat úpravu obligatorního vymáhání nezaplaceného peněžitého trestu dle § 343 TŘ návratem kpředchozí úpravě. 5. DEKRIMINaLIZaCE ČI ZMÍRNĚNÍ POSTIHU Justiční ivězeňské statistiky hovoří otom, že podíl osob snepodmíněným trestem odnětí svobody na celkové struktuře odsouzených se po přijetí nového zákoníku zvýšil. Irespondenti většinou vyjadřovali názor, že nový trestní zákoník ke snížení počtu vězňů zatím nepřispěl. Nárůst podílu nepodmíněného trestu odnětí svobody na celkovém počtu odsouzených osob po přijetí nového trestního zákoníku azměny vjeho struktuře vzávislosti na délce jeho uložení do velké míry souvisí se zpřísněním skutkových podstat, zejména zpřísněním postihu recidivy uskutkových podstat některých velmi frekventovaných trestný činů. Konkrétně jde trestný čin krádeže, zanedbání povinné výživy amaření výkonu úředního rozhodnutí avykázání. Vposledních dvou případech došlo nejen ke zpřísnění recidivy, ale také ke zpřísnění sazeb vzákladních skutkových podstatách, ake kriminalizaci jednání dosud trestně nepostižitelných. Na výše uvedené stát zareagoval novelou trestního zákoníku, provedenou zákonem č.390/2012Sb., kterou došlo ke snížení sazeb vustanovení dle § 337 odst. 1 a§ 196 trestního zákoníku, súčinností od 1. 10. 2012. Vtéto souvislosti nemalá část soudců astátních zástupců doporučila dekriminalizaci trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku. Ustanovením § 196 28 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS trestního zákoníku jsou chráněny vyživovací vztahy, které vycházejí zobčanského zákoníku. Jejich úpravu tedy trestní zákon neprovádí ajedná se otypický příklad trestní normy, kdy se obsah dovozuje znetrestních předpisů. Pokud jde odalší návrhy na případné zmírnění postihu utrestných činů, tak se nejčastěji objevoval námět na zmírnění postihu recidivy utrestného činu krádeže dle ustanovení § 205 odst. 2. TrZ Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: dekriminalizovat trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku; zmírnit postih recidivy utrestného činu krádeže dle § 205 odst. 2 TrZ snížením, popř. zrušením dolní hranice trestní sazbyšesti měsíců. 6. RESOCIaLIZaCE PaCHaTELŮ aTRESTNÍ POLITIKa STÁTU Experti oslovení provedeným šetřením nepochybují otom, že kúspěšné resocializaci odsouzeného vede především jeho motivace žít vsouladu se zákony, stejně jako jeho vlastní aktivita azájem řešit problémy, snimiž se ve své životní situaci potýká. Zároveň si ale většina znich uvědomuje, že při snaze omezovat kriminalitu či recidivu pachatelů nemůžeme spoléhat pouze na trestní politiku, neboť trestná činnost je podmíněna řadou sociálních, ekonomických ijiných faktorů. Respondenti proto shodně sexperty doporučovali zaměřit se více na oblast penitenciární apostpenitenciární péče. Navrhována byla opatření typu domů na půli cesty (která by řešila problém sbydlením) či vhodných resocializačních programů. Experti dále upozorňují, že systém postpenitenciární péče je nutno nejen obsahově naplnit apřizpůsobit stávajícím potřebám osob opouštějící výkon tresu odnětí svobody, ale zajistit ipo stránce provozní, finanční apersonální tak, aby provoz služeb aprogramů mohl být víceletý. To je podle našeho názoru velmi důležité. Nutnou součástí systému postpenitenciární péče musí být inezávislé aodborné vyhodnocení účinnosti jednotlivých programů tak, aby postupem času byly do praxe zavedeny skutečně fungující programy abyla zajištěna jejich existence adalší vývoj. Zkriminologických výzkumů je známo, že pozitivní zvrat vkriminální kariéře uvětšiny pachatelů nastartují faktory, které působí právě vněm (stabilní zaměstnání, nalezení životní partnera, narození vlastních dětí apod.). Výraznější efekt samotných alternativních sankcí na tyto procesy však nemůžeme očekávat, nevytvoříme-li pro jejich uplatňování potřebné podmínky, ato jak voblasti legislativy atrestní justice, tak vrámci širší sociální politiky. Navrhované změny: zajistit větší provázanost trestní asociální politiky VI. RECIDIVA ODSOUZENÝCH JAKO MĚŘÍTKO EFEKTIVITY ALTERNATIVNÍCH SANKCÍ14 Součástí výzkumného projektu bylo ověření účinnosti ukládaných sankcí sdůrazem na sankce alternativní. Jako měřítko byla zvolena recidiva odsouzených osob, která byla zjišťována pomocí analýzy dat zrejstříku trestů. Výběr vzorku vycházel ze dvou kritérií, ato zobdobí, kdy uodsouzených došlo kzápisu ouložené sankci nebo opatření do 14 Blíže srov. 8. kapitolu „Recidiva odsouzených jako měřítko efektivity vybraných trestních sankcí“, s.108–115 HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 29 OPEN ACCESS rejstříku trestů (1. duben 2012 až 30. červen 2012), adále ztypu uložené alternativní sankce (trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací apodmíněný trest odnětí svobody sdohledem). Kontrolní skupinu tvořily osoby dříve odsouzené knepodmíněnému trestu odnětí svobody, kterým jeho výkon vuvedených měsících roku 2012 skončil (vykonáním trestu či podmíněným propuštěním). Vsoučtu se jednalo o4233 osob, mezi nimiž převažovali muži (90,6%). Samotná recidiva byla pro účely výzkumu vymezena jako záznam opřípadném dalším odsouzení, který byl vrejstříku sledován ve druhé fázi šetření včervenci roku 2014 (tedy cca po dvou letech od fáze první). Ukázalo se, že nový záznam má 48,1% výzkumného vzorku, tedy téměř každý druhý odsouzený. Poměrně časté byly případy, že recidivující jedinec měl nových záznamů více (průměr pro recidivující odsouzené byl 1,99). Podle očekávání avsouladu sexistujícími kriminologickými výzkumy kriminální kariéry se potvrdilo, že recidiva je úzce provázána sněkterými základními demografickými faktory. Jedná se především opohlaví avěk. Zásadní proměnnou ve všech analýzách byla samozřejmě též předchozí zkušenost strestnou činností, ato včetně počtu spáchaných trestných činů, jejich typu ivěku, kdy se dotyčná osoba dostala poprvé do kontaktu strestní justicí. Zanedbatelné rozdíly mezi výsledným efektem výzkumem sledovaných sankcí potvrzuje tezi, že ústředním tématem kriminální politiky by neměly být tresty ajejich přísnost či vhodnost. Srovnáme-li výsledky tohoto výzkumu sobdobnými zahraničními studiemi, můžeme vpodstatě konstatovat, že náš výzkumný projekt přinesl očekávaná čísla. Míra recidivy se totiž všetřeních tohoto typu standardně pohybuje mezi 30–50%. Jedním zhlavních závěrů je poznatek, že vliv trestní justice auplatňovaných opatření na kriminální kariéru odsouzených je velmi omezený. Ve shodě snázory expertů (soudců, státních zástupců avedoucích středisek probační amediační služby) lze konstatovat, že účinná trestní politika se na oblast trestání nesmí omezovat, neboť efekt uložených sankcí je zpravidla výrazně menší než vliv různých faktorů působících vpřirozeném sociálním prostředí pachatele. Intervence státu mohou být nejúčinnější tehdy, podaří- -li se jim tyto přirozené životní procesy nastartovat, nebo urychlit. Chceme-li proto usilovat oomezování kriminality nebo osnížení recidivy, je nezbytně nutné rozšířit diskuzi ovhodných opatřeních také do oblasti širší sociální politiky. Nelze skutečně spoléhat jen na trestní represi, která je sice mnohdy nezbytná, ale řeší jen následky, nikoli příčiny určitých negativních společenských jevů. Ani ualternativních sankcí nelze očekávat výraznější efekt na tyto procesy, nevytvoříme-li pro jejich uplatňování potřebné podmínky, ato jak voblasti legislativy atrestní justice, tak vrámci širší sociální politiky. VČeské republice neexistuje jednotně nastavený systém sledování avyhodnocování recidivy odsouzených osob adata orecidivě tudíž nedávají dokonalý obraz otomto fenoménu unás. Ve většině zemí EU je recidiva chápána jako základní aničím nenahraditelné měřítko efektivity ukládaných sankcí. Některé evropské země vytvářejí statistiky orecidivě systematicky adlouhodobě, což jim mimo jiné umožňuje imapování trendů či změn. Touto cestou by se měla vydat iČeská republika, chce-li svou trestní politiku rozvíjet efektivně aracionálně. Data uvedeného druhu by umožnila komplexněji posuzovat účinnost jednotlivých typů sankcí amohla by se stát vítaným doplňkem standardních sestav justičních statistik. 30 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS Navrhované změny: vytvořit vČR systém sledování avyhodnocování recidivy odsouzených osob; při řešení kriminality klást důraz na provázanost trestní asociální politiky VII. ZABEZBEČOVACÍ DETENCE AJEJÍ MÍSTO VSYSTÉMU TRESTNÍCH SANKCÍ15 Český trestní zákoník zařazuje zabezpečovací detenci spolu sochranným léčením, zabráním věci aochrannou výchovou mezi ochranná opatření.16 Vodborné zahraniční literatuře, ani vjednotlivých právních úpravách není pojem zabezpečovací detence (preventive detention) vykládán aužíván jednotně. Zhlediska systému českého trestního práva je však třeba zabezpečovací detenci chápat vtzv. klasickém pojetí, tzn. jako (ochranné) opatření, které je ukládáno jako reakce na spáchání trestného činu nebo činu jinak trestného, ato ve spojení spresumpcí budoucí nebezpečnosti pachatele pro společnost. Institut zabezpečovací detence byl do českého právního prostředí zaveden novelou provedenou zákonem č. 129/2008 Sb., súčinností od 1. ledna 2009, tedy ještě za platnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Vtéto souvislosti je však nutné zdůraznit, že zavedení institutu zabezpečovací detence do české právní úpravy bylo vždy součástí rekodifikace českého trestního práva hmotného. Nový trestní zákoník zroku 2009 upravuje zabezpečovací detenci súčinností od 1. ledna 2010. Jedná se tedy onové ochranné opatření, jehož aplikaci je nutné vyhodnocovat také svědomím následně provedených legislativních změn. K26. srpnu 2015 bylo vČeské republice umístěno ve výkonu zabezpečovací detence celkem 54 osob (49 mužů, 5 žen, žádný mladistvý), zčehož 24 mužů bylo umístěno vdetenčním ústavu vOpavě a25 mužů a5 žen vdetenčním ústavu vBrně. Pro srovnání; ke stejnému dni se včeských vězeňských zařízeních nalézalo celkem 20 346 osob; ve výkonu trestu celkem 18 348 osob (17 157 dospělých mužů, 86 mladistvých mužů, 1191 dospělých žen ajedna mladistvá žena).17 Právě povaha zabezpečovací detence jako časově neomezeného ochranného opatření tedy vyžaduje, aby osobám umístěným ve výkonu zabezpečovací detence byla poskytnuta zvláštní péče ve formě léčebných arehabilitačních programů. Uvedené programy vyvažují škodlivé působení uvěznění asoučasně vytvářejí podmínky pro snížení nebezpečnosti těchto osob avtomto směru také napomáhají kjejich možnému přeřazení do ústavního ochranného léčení nebo případnému propuštění na svobodu. Ztohoto hlediska tedy zabezpečovací detence nepředstavuje prostou izolaci (zneškodnění) pachatele, neboť jejím účelem je také docílit změny postoje pachatele shora uvedenými programy akonečným cílem je jeho začlenění zpět do společnosti. Zhlediska širší komparace sjinými právními úpravami lze české pojetí zabezpečovací detence zařadit do tzv. klinického modelu (Clinical Model), když vedle ochrany 15 Blíže srov. 9. kapitolu „Zabezbečovací detence vsystému trestních sankcí“, s.116–137 16 Srov. § 98 odst. 1 TrZ. 17 Vězeňská služba České republiky. Generální ředitelství. Informační servis (2015) ‘Rychlá fakta’. Retrieved August 27, 2015, from: < http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychla-fakta/> HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 31 OPEN ACCESS společnosti je zdůrazňována také potřeba léčebného, rehabilitačního ajiného dalšího působení na umístěné osoby (Šámal & Škvain, 2005; Šámal & Škvain, 2011; Kalvodová, Kuchta & Škvain, 2014). Zobecného pohledu lze tedy konstatovat, že český zákonodárce zachoval potřebný „odstup“ mezi výkonem zabezpečovací detence avýkonem trestu odnětí svobody. Kladně však není možné hodnotit zásahy do právní úpravy zabezpečovací detence, které byly provedeny již vdruhém roce účinnosti trestního zákoníku. Novelizace trestního zákoníku provedená zákonem č. 330/2011 Sb., súčinností od 1. prosince 2011, předně modifikovala formální podmínku pro uložení zabezpečovací detence podle § 100 odst. 1 aodst. 2 písm. b) TrZ, když sjednotila kategorii trestných činů na zločiny, za jejichž spáchání lze uložit všechny varianty (č. 1 až 4) zabezpečovací detence. Konkrétně došlo vtomto ohledu krozšíření formálních podmínek pro uložení obligatorní formy zabezpečovací detence podle § 100 odst. 1 TrZ (varianta č. 1 a2) afakultativní formy podle § 100 odst. 2 písm. b) TrZ (varianta č. 4) také na zločiny. Přitom až do doby nabytí účinnosti zákona č. 330/2011 Sb. vyžadovala právní úprava [§ 100 odst.1; §100 odst.2 písm. b) TrZ] jako formální podmínku pro uložení zabezpečovací detence spáchání zvlášť závažného zločinu. Právní úprava zabezpečovací detence před nabytím účinnosti citované novely tak plně odpovídala názorům, které byly presentovány právní teorií, totiž, že zabezpečovací detence by měla být určena pouze pro zvlášť nebezpečné pachatele trestných činů nebo činů jinak trestných, nikoliv však pro pachatele typově méně závažné trestné činnosti (srov. Vanduchová 2005). Na druhou stranu je nutné poznamenat, že zdostupných statistických přehledů vyplývá, že za sledované období (2009–2014) byla zabezpečovací detence nejčastěji ukládána právě vsouvislosti se zvlášť závažnými trestnými činy jako je znásilnění (§ 185 TrZ; 241 tr.zák.), loupež (§173 TrZ; § 234 tr. zák.) avražda (§ 140 TrZ; § 219 tr. zák.). Ikdyž se tedy vaplikační praxi provedená legislativní změna zásadním způsobem neprojevila, je třeba ji považovat za nesystémovou, neboť kezměně základních podmínek pro uložení zabezpečovací detence mělo být případně přistoupeno až po jejím řádném vyhodnocení (srov. Šámal, 2012; Škvain, 2015). Kriticky je nutné hodnotit také další provedenou změnu právní úpravy, která souvisí se zavedením nového právního důvodu pro možnost změny ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci (srov. zák. č. 330/2011 Sb.; § 99 odst. 5 TrZ), ato ibez splnění obecných podmínek pro uložení zabezpečovací detence uvedených v§ 100 odst. 1 nebo 2 TrZ. Formulace jednotlivých podmínek tohoto samostatného právního důvodu dostatečně nezohledňuje zásadu přiměřenosti jako hlavní zásadu ukládání avýkonu ochranných opatření, která vychází zústavního principu vyjádřeného včl. 4 LPS. Kritické výtky lze především zaměřit na vymezení zákonných podmínek, které nereflektují povahu zabezpečovací detence jako nejpřísnější trestní sankce. Ztohoto pohledu je potřebné především upozornit na výslovné vyloučení zákonných podmínek pro uložení zabezpečovací detence podle § 100 odst. 1 nebo 2 TrZ, adále alternativní avelmi obecné vymezení dalších podmínek— neplnění účelu ochranného léčení nebo nezajištění dostatečné ochrany společnosti, zejména vpřípadě, kdy pachatel utekl ze zdravotnického zařízení, užil násilí vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení nebo jiným osobám ve výkonu ochranného léčení nebo opakovaně odmítl vyšetřovací nebo léčebné výkony či jinak projevil negativní postoj kochrannému léčení. Lze tedy uzavřít, že citovaný právní důvod umožňuje přeměnu ústavního ochranného léčení 32 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2016 OPEN ACCESS na zabezpečovací detenci také uosob, ukterých by jinak nebylo možné toto ochranné opatření zdůvodu absence základních zákonných podmínek vůbec uložit. Zahraniční zkušenosti ukazují, že případné nesystémové rozšiřování podmínek či zavádění nových forem tohoto institutu, zejména pod tlakem dramatických reakcí veřejnosti na medializované případy sexuální kriminality, může ve svém důsledku sodstupem času způsobit vážné právní následky, jejichž náprava je zpravidla velmi komplikovaná avneposlední řadě také finančně náročná (Škvain, 2015, p. 83). Navrhované změny legislativy aaplikační praxe: novelizovat § 99 odst. 5 tak, aby změna ústavního léčení na zabezpečovací detenci byla možná pouze za splnění podmínek stanovených v§ 100 odst.1 nebo odst.2 TrZ; průběžně vyhodnocovat ukládání zabezpečovací detence zhlediska struktury azávažnosti trestných činů, ukterých je uplatňována při současném respektování toho, že jde ojednu zvůbec nejpřísnějších sankcí určenou proto pouze pro zvlášť nebezpečné pachatele trestných činů nebo činů jinak trestných, nikoliv pro pachatele typově méně závažné trestné činnosti povahy. VIII. KRIMINALITA ASANKČNÍ POLITIKA VMÉDIÍCH18 Významnou roli médií při formování postojů veřejnosti ktrestání atrestní politice je třeba brát vúvahu aanalýza toho, jakým způsobem jsou kriminalita apřístupy kjejímu trestání vmédiích prezentovány, může přispět ksociologicky relevantnímu hodnocení ainterpretaci názorů veřejnosti vtéto oblasti, může pomoci vysvětlit dynamiku apříčiny obav zkriminality, punitivního naladění ve společnosti, laického přístupu ktrestání atrestní politice amůže také vysvětlit míru důvěry či nedůvěry veřejnosti vpolicii asystém trestní justice. Prezentovaný obraz kriminality se přitom významně odlišuje od oficiálních policejních statistik, které zahrnují evidovanou kriminalitu. Delikt, který splňuje „zpravodajské hodnoty“ definované například Yvonne Jewkesovou (Jewkes, 2004) amá tak potenciál stát se kriminální zprávou, není totožný sběžným azhlediska celkové kriminality charakteristickým deliktem. Vrámci projektu „Teoretické atrestněpolitické aspekty reformy trestního práva voblasti trestních sankcí“ byly realizovány dvě mediální analýzy. První znich se zabývala bezprostřední mediální reakcí na legislativní změny spojené snovým trestním zákoníkem (Scheinost, 2013). Druhá se zaměřila na televizní zpravodajství jako na klíčový zdroj informací okriminalitě atrestní politice pro širokou laickou veřejnost azajímal nás přitom především způsob, jakým je zobrazována kriminalita atrestní sankce vhlavních zpravodajských relacích (Scheinost, 2015). 1. MEDIÁLNÍ OBRaZ NOVÉHO TRESTNÍHO ZÁKONÍKU VTISKU Analýza tisku, zabývající se mediálním obrazem změn vsankční politice auplatňování nového trestního zákoníku, zpracovala bezprostřední mediální reakci včasovém období prvních tří měsíců roku 2010, tedy vzápětí po tom, co nový trestní zákoník vstoupil vúčinnost. Zajímalo nás, jakým způsobem se onově zavedených právních 18 Blíže srov. 10. kapitolu „ Kriminalita, trestní sankce asankční politika vmediích avnázorech veřejnosti avězňů“, s.138–150 HELENa VÁLKOVÁ a KOL. 33 OPEN ACCESS úpravách psalo, která témata byla nejčastěji prezentována avjakých souvislostech, které legislativní změny byly mediálně zobrazovány vpozitivním duchu akteré byly problematizovány. Je třeba konstatovat, že celková koncepce nového trestního zákoníku azměn vsankční politice nebyla mediálně prezentována. Pro média byla typická prezentace konkrétních legislativních změn, ato zejména vkontextu skonkrétním trestným činem. Přesto lze říci, že sledovaná periodika odůležitých změnách trestního zákoníku informovala. Zavedení nových druhů alternativních trestů— trestu domácího vězení azákazu vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce— se dostalo vmediálním prostoru pozornosti. Ikdyž vpřípadě trestu domácího vězení byla mediální atraktivita tématu zapříčiněna spíše organizačními problémy při realizaci tendru na elektronické monitorování domácích vězňů. Mezi nejčastěji zmíněné legislativní změny trestního zákoníku patřilo: 1. zavedení trestu domácího vězení, 2. právní úpravy týkající se trestného činu vraždy— zpřísnění sankcí za tento zločin adiferenciace mezi vraždou azabitím, 3. právní úpravy krádeže, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, pytláctví anedovolené pálení lihu—témata spojená smediálně atraktivním novoročním propouštěním vězňů, 4. nově zavedený trestný čin— nebezpečné pronásledování— stalking, 5.drogová problematika— nová právní úprava podmínek pro držení drog, 6. nově zavedená alternativní sankce zákaz vstupu na sportovní, kulturní ajiné společenské akce. Zaměřili jsme se také na hodnocení jednotlivých legislativních úprav vmediálním prostoru. Vybrali jsme proto změny, okterých bylo vtisku obsáhleji informováno. Novinové zprávy zmiňující zpřísnění sankcí za trestný čin vraždy nebo novou právní diferenciaci mezi vraždou azabitím, byly buď neutrální (67%) nebo pozitivní (31%). Informování ozpřísnění sankcí za vraždu adalší násilné trestné činy svým spíše souhlasným laděním vzásadě odpovídá většinovému postoji české veřejnosti. Idalší novinka včeském trestním zákoníku vstupuje do mediálního prostoru skladnou odezvou— přes 90% článků věnujících se nebezpečnému pronásledování-stalkingu tuto nově zavedenou právní kvalifikaci prezentuje pozitivně jako přínos. Také nově zavedené alternativní tresty se setkaly spozitivním mediálním ohlasem. Jak již bylo zmíněno, jedním zústředních témat, okterém tisk vroce 2010 vsouvislosti snovým trestním zákoníkem informoval, byl trest domácího vězení. Informování otrestu domácího vězení bylo do určité míry rozpolcené. Pouhých 40% novinových zpráv týkajících se trestu domácího vězení bylo neutrálních aobecně informujících ozavedení nového druhu alternativního trestu, 29% bylo pozitivně vyznívajících acelých 31% obsahovalo do určité míry kritiku.Vtomto případě byla ambivalence způsobena očekáváním nového druhu alternativního trestu na jedné straně ana druhé straně byla přítomna negativní konotace spojená především spraktickými obtížemi, snimiž byl trest domácího vězení uváděn do praxe. Otázkou je, nakolik tyto informace našly odezvu ve veřejném mínění. Napříč tituly se například opakovaně objevovala informace, že nový zákoník zvýšil trestní sazby za vraždu adalší násilné trestné činy auněkterých majetkových trestných činů— jako je třeba krádež nebo podvod naopak sazby poklesly. Podle výsledků reprezentativního výzkumného šetření, které bylo provedeno pro potřeby tohoto výzkumného projektu vroce 2012, však skutečnost, že trestní zákoník ve vztahu kzávažným trestným činům vesměs zpřísnil trestní sazby, zřejmě do veřejného povědomí příliš ne-