Hornolužické církevní instituce ve světle ustanovení krále Jana. Příspěvek k církevní politice Jana Lucemburského ve vedlejších zemích České koruny

Hornolužické církevní instituce ve světle ustanovení krále Jana. Příspěvek kcírkevní politice Jana Lucemburského ve vedlejších zemích České koruny1 Stanislav Ulman UPPER LUSATIAN ECCLESIASTICAL INSTITUTIONS IN LIGHT OF THE PROVISIONS OF KING JOHN. APAPER ON THE CHURCH POLICY OF JOHN OF LUXEMBOURG IN THE SECONDARY LANDS OF THE BOHEMIAN CROWN The issue of the ecclesiastical history of the secondary lands of the Bohemian Crown continues to offer anumber of topics for possible research. One of them is the relationship of King John of Luxembourg to the ecclesiastical institutions in Upper Lusatia, which he gradually brought into his immediate possession. He was thus able to fully develop his donating activities there. The aim of this paper is, based on sources of adiplomatic nature, to analyse and interpret the monarch’s policy towards the various ecclesiastical institutions in the region. KEYWORDS: John of Bohemia; Henry of Jawor; Upper Lusatia; church policy; donation; confirmation Problematika církevních dějin vedlejších zemí České koruny, stejně jako zhodnocení církevní politiky krále Jana Lucemburského, skrývá stále ještě řadu neprobádaných témat. Jedním znich je ipohled na Janův vztah kcírkevním institucím vHorní Lužici, kterou po vymření braniborských Askánců postupně získal do svého bezprostředního vlastnictví.2 Církevní mecenášství Jana Lucemburského bylo dlouhou dobu včeské historiografii opomíjeným tématem, jehož výzkum se vzásadě omezoval na založení smíchovské kartouzy na sklonku králova života.3 Vposledních letech ovšem 1 Studie vychází zdílčích poznatků mé diplomové práce, kterou jsem sepsal pod vedením prof. Lenky Bobkové: Stanislav ULMAN, Ke slávě Boha ikrále. Církevní politika Jana Lucemburského se zaměřením na Horní Lužici aSlezsko, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2020. 2 Rod braniborských Askánců vymřel vroce 1319. Ojeho rozsáhlé dědictví se záhy rozpoutal boj mezi několika zájemci, knimž patřil iJan Lucemburský, který nejprve opanoval západní polovinu Horní Lužice (Budyšínsko). Až odeset let později se mu podařilo získat Zhořelecko, východní část země. Kúzemní politice krále Jana blíže Lenka BOBKOVÁ, Územní politika prvních Lucemburků na českém trůně, Ústí nad Labem 1993. 3 Kzaložení smíchovské kartouzy blíže Josef Metoděj JAKUBIČKA, Klášter Zahrada sv.Máří řádu kartusiánského na Újezdě vPraze I, Časopis Musea Království českého 85, 1911, s.317–328; dále Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Fundace českých králů ve 14.století, in: táž, Svět české středověké církve, Praha 2010, s.106–162, zejména s.108–111. Ookolnostech založení kartouzy, stejně jako ocírkevním mecenášství krále Jana sdůrazem na České království se zmiňují také autoři nejnovějších biografií krále Jana. Srov.Lenka BOBKOVÁ, Jan OPEN ACCESS 44 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 ožívá jak zájem oprohloubení tohoto pohledu, tak oméně okázalé projevy zbožnosti, mezi něž patří drobné donace arůzné výsady poskytnuté klášterům adalším církevním institucím.4 Zatímco je církevní mecenášství krále Jana vČeském království aLucembursku již vliteratuře reflektováno, zůstávají nadále stranou oblasti, které se díky jeho úspěšné zahraniční politice staly na dlouhou dobu nedílnou součástí českého státu. Tento příspěvek si klade za cíl rozšířit povědomí ocírkevních dějinách Horní Lužice ataké upozornit na další aspekty panování Jana Lucemburského arozšířit tak celkový pohled na jeho osobnost ina užívané mocenské areprezentativní nástroje vlády. CHARAKTERISTIKA PRAMENŮ ALITERATURY Tato studie se opírá odostupné prameny diplomatické povahy, tedy listiny, které král Jan vydal pro hornolužické církevní instituce. Jelikož se mnohé zJanových listin nedochovaly voriginále, bylo nezbytné pracovat sdostupnými pramennými edicemi, které nejsou včeském prostředí příliš známé anení proto na škodu je poněkud šířeji připomenout. Úplné znění většiny zJanových ustanovení lze nalézt vprvním svazku edice Codex diplomaticus Lusatiae superioris od hornolužického historika Gustava Köhlera,5 jenž působil vHornolužické společnosti věd. Zmíněná edice ovšem obsahuje řadu nepřesností, daných již dobou svého vzniku, proto bylo nutné přihlédnout ikdalším relevantním pracím, byť také poněkud zastaralým. Znění některých Janových listin lze nalézt vrozsáhlém adodnes hojně citovaném díle Johanna Benedicta Carpzova zpočátku 18.století.6 Zregestářů bych zmínil soupis Joachima Prochna, jehož práce neobsahuje jen regesty listin, ale také záznamy zpramenů narativních. Územně se Prochnův regestář omezuje pouze na území Žitavska, nejsevernějšího cípu Českého království.7 Připomenout je nutné také Zobelův regestář Verzeichnis Oberlausitzischer Urkunden, který pokrývá dlouhé období až do roku 1803.8 Kpoznání dějin cisterciáckého kláštera St.Marienstern je nutné zmínit edici Die Urkunden des Klosters Marienstern, obsahující celé znění Janovy nejvýznamnější listiny pro Lucemburský. Otec slavného syna, Praha 2018, s.376nn.; Wojciech IWAŃCZAK, Jan Lucemburský. Dějiny bouřlivého života ahrdinné smrti českého krále alucemburského hraběte vjednadvaceti obrazech, Praha 2018, s.86nn. 4 Zdeněk VAŠEK, „… aby se jim více líbilo modlit se dnem inocí za nás.“ Donace včeských zemích ve vrcholném středověku, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2008; TÝŽ, Zbožné dary včeském středověku, dizertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2016; TÝŽ, Zbožná nadání příslušníků panovnické rodiny adalší projevy jejich přízně církvi vletech 1310–1333 (1335), Historie— Otázky— Problémy 3, 2011, č.2, s.55–67. 5 Gustav KÖHLER (ed.), Codex diplomaticus Lusatiae superioris. Sammlung der Urkunden für die Geschichte des Markgrafthums Ober-Lausitz I, Görlitz 1856 (dále CDLS I). 6 Johann Benedict CARPZOV, Neueröffneter Ehren=Tempel Merckwürdiger Antiquitaeten des Marggrafthums Ober-Lausitz I, Leipzig— Budissin, Andreas Zeidlern, 1719. 7 Joachim PROCHNO, Regesten zur Geschichte der Stadt und des Landes Zittau, Neues Lausitzisches Magazin 113, 1937, s.79–198. 8 Johann Gottlob ZOBEL (ed.), Verzeichnis Oberlausitzischer Urkunden I, Görlitz 1799. OPEN ACCESS STanISLav ULMan 45 tento ústav.9 Regesty všech dochovaných mariensternských listin lze také dohledat na webových stránkách klášterního archivu.10 Soupis listin, které byly uloženy vklášterním archivu St.Marienthal, vytvořil na počátku 20.století Richard Doehler, který jako první člověk mimo klauzuru mohl studovat klášterní listiny voriginálu.11 Zprací českých historiků, kteří se zajímali oarchivní prameny jednotlivých institucí, zmiňuji především studii Lenky Bobkové aKateřiny Valentové olistinách Jana Lucemburského aKarla IV., které jsou uchovány varchivu kolegiátní kapituly vBudyšíně. Autorky do své studie zařadily také regesty jednotlivých listin avšímají si iširších okolností jejich vydání.12 Pro komparaci Janových listin sustanoveními jeho předchůdců na českém trůnu jsem využil příslušné díly českého kodexu listin,13 stejně jako jsem pracoval sedicí Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae14 ase sedmým dílem moravského diplomatáře.15 Literatura kdějinám jednotlivých církevních institucí na území Horní Lužice je poměrně bohatá, byť vní velký podíl patří pracím autorů 19.aprvní poloviny 20.století. Vpřípadě kolegiátní kapituly vBudyšíně bych upozornil na starší, nicméně hodnotný příspěvek opočátcích kapituly od Franze Schwarzbacha zroku 1929.16 Jeho závěry je možno konfrontovat spřesnějšími poznatky Hermanna Kinneho, který nedávno věnoval budyšínské kapitule rozsáhlou monografii.17 Ke dnes zaniklým sakrálním institucím vBudyšíně lze načerpat informace ze souboru studií vydaných pod názvem Bautzens verschwundene Kirchen.18 Ze současné domácí historiografie se hornolužickým řádovým domům intenzivně věnuje Jan Zdichynec, který publikoval četné studie zejména kdějinám kláštera 9 Die Urkunden des Klosters Marienstern, převzato zNeues Lausitzisches Magazin 35, 1859. 10 Archiv Kloster St.Marienstern, dostupné z: https://archiv-marienstern.jimdofree.com/ urkunden/ [náhled 15.4.2021]. 11 Richard DOEHLER (ed.), Diplomatarium Vallis S.Mariae monasterii sanctimonalium ord. cisterciensis. Die Urkunden des königlichen Jungfrauenstifts und Klosters Cistercienser-Ordens zu St.Marienthal, Sonderdruck Neues Lausitzisches Magazin 78, 1902. 12 Lenka BOBKOVÁ— Kateřina VALENTOVÁ, Listiny Jana Lucemburského aKarla IV. vkapitulním archivu vBudyšíně, in: Ivan Hlaváček— Jan Hrdina— Jan Kahuda— Eva Doležalová (edd.), Facta probant homines. Sborník příspěvků kživotnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha 1998, s.71–83. 13 Gustav FRIEDRICH (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále CDB) II, Praha 1912; Zdeněk KRISTEN (ed.), CDB III/2, Praha 1962. 14 Karel Jaromír ERBEN— Josef EMLER (edd.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (dále RBM) I–IV, Praha 1855–1892. 15 Josef CHYTIL (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (dále CDM) VII/1–3, Brno 1858–1864. 16 Franz SCHWARZBACH, Geschichte der Kollegiatkirche und Kollegiatstiftes St.Petri zu Bautzen im Mittelalter, Neues Lausitzisches Magazin 105, 1929, s.76–113. 17 Hermann KINNE, Das Kollegiatstift st.Petri zu Bautzen von der Gründung bis 1569, Germania Sacra, Dritte Folge, Die Bistümer der Kirchenprovinz Magdeburg. Das (exempte) Bistum Meissen I, Berlin— Boston 2014. 18 Silke KOSBAB— Kai WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, Bautzen 2008. OPEN ACCESS 46 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 St.Marienthal.19 Náboženským poměrům včeském Žitavsku se věnoval také Jan Kapistrán Vyskočil.20 Zpřehledových prací lze zmínit publikaci Kateřiny Charvátové odějinách cisterciáckých klášterů, které se dnes nacházejí již za hranicemi Čech.21 Vpřípadě kláštera cisterciaček St.Marienstern je nutné upozornit, že se téměř všechny publikace omezují na okolnosti založení kláštera či na sbírky uměleckých předmětů, které se ktomuto prostředí vztahují.22 Proto jsem zejména kzasazení Janových listin do širších souvislostí využíval iznačně starší práce Hermanna Knotheho aAlexandera Hitschfela.23 Dějiny kláštera St.Marienthal zpracoval vprvní polovině 19.století Joseph Bernhard Schönfelder, který se ovšem dopustil řady nepřesností, daných mimo jiné iomezeným přístupem klistinnému materiálu, dnes zvelké části znehodnoceného.24 CÍRKEVNÍ MECENÁŠSTVÍ JANA LUCEMBURSKÉHO VHORNÍ LUŽICI Za přirozené duchovní centrum Horní Lužice, která podléhala pravomoci míšeňského biskupa, lze považovat kolegiátní kapitulu při kostele sv.Petra vBudyšíně. Pro neexistenci zakládací listiny nelze spřesností určit datum jejího založení, přesto 19 Jan ZDICHYNEC, Klášter Marienthal vHorní Lužici, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2002; TÝŽ, Marienthal včeském Žitavsku od založení do husitských válek, in: Jaromír Homolka— Michaela Hrubá— Petr Hrubý— Michaela Ottová (edd.), Gotické umění ajeho historické souvislosti I, Ústí nad Labem 2001, s.107–145; TÝŽ, Klášter Marienthal mezi králi, městy ašlechtou (1234–1547), in: Lenka Bobková— Jana Fantysová-Matějková— Jan Zdichynec (edd.), Korunní země vdějinách českého státu I.Integrační apartikulární rysy českého státu vpozdním středověku, Ústí nad Labem 2003, s.166–218; TÝŽ, „Ex fastigio dignitatis assumpte et regie nostre maiestatis.“ Panovnická moc acisterciácké kláštery vHorní aDolní Lužici ve 13.–15.století, in: Lenka Bobková— Mlada Holá (edd.), Lesk královského majestátu ve středověku. Pocta prof. PhDr. Františku Kavkovi, CSc. knedožitým 85.narozeninám, Praha— Litomyšl 2005, s.205–218. 20 Jan Kapistrán VYSKOČIL, Náboženské poměry vdějinách Žitavska, in: Antonín Frinta— Hugo Rokyta (edd.), Žitavsko včeských dějinách. Sborník prací členů Výzkumného vědeckého sboru při koordinačním hraničním výboru vPraze, Praha 1947, s.58–88. 21 Kateřina CHARVÁTOVÁ, Dějiny cisterckého řádu vČechách 1142–1420. III. Kláštery na hranicích aza hranicemi Čech, Praha 2018 (dále K.CHARVÁTOVÁ, Dějiny cisterckého řádu III). 22 Judith OEXLE— Markus BAUER— Marius WINZELER (edd.), Zeit und Ewigkeit. 128 Tage in St.Marienstern. Ausstellungskatalog, Halle an der Saale 1998; Karlheinz BLASCHKE— Heinrich MAGIRIUS— Siegfried SEIFERT (edd.), 750 Jahre Kloster St.Marienstern, Halle an der Saale 1998; Marius WINZELER, St.Marienstern. Der Stifter, sein Kloster und die Kunst Mitteleuropas im 13.Jahrhundert, Wettin-Löbejün 2011. 23 Hermann KNOTHE, Urkundliche Geschichte des Jungfrauenklosters Marienstern, Cisterzienserordens, in der Königl. Sächs. Oberlausitz von der Zeit seiner Gründung bis Anfang des sechszehnten Jahrhunderts, Dresden 1871; Alexander HITSCHFEL, Chronik des Cisterzienserinnenklosters Marienstern in der königlich sächsischen Lausitz, Opitz— Warnsdorf 1894. 24 Joseph Bernhard SCHÖNFELDER, Urkundliche Geschichte des Königlichen Jungfrauenstifts und Klosters St.Marienthal, Cistercienser-Ordens, in der Königlichen Sächsischen Oberlausitz, Zittau 1834. OPEN ACCESS STanISLav ULMan 47 je možné klást její počátky před rok 1221, kdy je poprvé doložena listinou. Jejím zakladatelem byl míšeňský biskup Bruno II. zPorstendorfu (vúřadu 1209/1210–1228), který 24.června 1221 vysvětil nový chór kostela, původně zasvěcený sv.Janu Křtiteli,25 adaroval kapitule ves Schmiedefeld se vším příslušenstvím abiskupské desátky vKunnersdorfu uLöbau.26 Včele kapituly stával probošt, který byl vybírán ze členů míšeňské biskupské kapituly. Prvním budyšínským proboštem míšeňský biskup jmenoval Dětřicha, který však do úřadu nenastoupil.27 Již od samého počátku patřili mezi podporovatele kapituly také český král Přemysl Otakar I. akralevic Václav, očemž se podrobněji zmíním vsouvislosti slistinou Jana Lucemburského zroku 1329. Pro budyšínskou kapitulu vydal český král Jan celkem tři listiny. První znich je datována kdubnu 1325. Tehdy dovolil budyšínskému kanovníkovi Mikuláši zChemnitz („Nicolaj de Chemniz“)28 zakoupit 16 kop nebo hřiven zplatů vBudyšínsku zdůvodu navýšení počtu oltářníků vbudyšínském kostele. Podle králova ustanovení měly nově nabyté příjmy náležet kapitule svobodně po věčné časy.29 Prvá Janova listina byla vydána během jeho pobytu vČechách, kde sháněl finanční prostředky pro válku směstem Mety, ujehož patriciátu byl silně zadlužen.30 Listinou zledna 1327 král potvrdil, že Albrecht zNostitz31 daroval kapitule patronátní právo ke kapli Panny Marie na Ortenburgu,32 které držel od krále jako léno 25 Kstavebnímu vývoji kostela sv.Petra blíže Kai WENZEL— Birgit MITZSCHERLICH— Nicole WOHLFARTH, Der Dom St.Petri zu Bautzen, Bautzen 2016. 26 CDLS I, s.27–28, č.14; F.SCHWARZBACH, Geschichte, s.87; H.KINNE, Das Kollegiatstift, s.78, 86–87; L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.72. 27 Richard REYMANN, Geschichte der Stadt Bautzen, Bautzen 1902, s.282nn.; Hermann KNOTHE, Die Pröpste des Kollegiatstifts St.Petri zu Bautzen von 1221–1562, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde 11, 1890, s.17–46, zde s.18nn. 28 Úryvky zpramenů jsou přebírány převážně zpramenných edic, vzásadě zprvní citované. 29 CDLS I, s.258–259, č.182 (uvádí namísto 16 hřiven 18). Regest viz L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.79, č.1. Zmínka oJanově konfirmaci též H.KNOTHE, Die Pröpste, s.25, který rovněž uvádí příjem ve výši 18 hřiven. 30 Příčinou střetnutí mezi Lucemburky ajejich spojenci na jedné straně aměstem Mety na straně druhé, které vypuklo vroce 1324, byla zadluženost Jana Lucemburského ajeho spojenců ubohatého metského patriciátu, který skupoval zadlužené šlechtické statky, aniž by si vyžádal souhlas svých lenních pánů. Válka se táhla až do března 1326, kdy se podařilo uzavřít mír. Jelikož se Janovi nedostávalo finančních prostředků, musel se vbřeznu 1325 navrátit do Čech, kde je úpěnlivě sháněl. Na druhou stranu vyvinul král imimořádnou diplomatickou aktivitu, vydával nová privilegia, práva, milosti akonfirmace, mezi něž patří iprvní Janova listina pro budyšínskou kolegiátu. Ktomuto období blíže Jiří SPĚVÁČEK, Jan Lucemburský ajeho doba 1296–1346, Praha 1994, s.382nn.; L.BOBKOVÁ, Jan Lucemburský, s.328–329. Okontextu vydání listiny se zmiňují též L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.74. 31 KAlbrechtovi zNostitz ajeho donaci podrobněji S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.25–26. 32 Vlistině není Ortenburg výslovně uveden. Kaple se nacházela „in castro nostro Budissin“. Silke Kosbab aKai Wenzel ve své práci vylučují názory některých badatelů, kteří OPEN ACCESS 48 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 („[…] Albertus anobis in feudo tenuit […]“) azněhož měl jisté užitky iněkdejší probošt Bernard zLipé (1314–1318).33 Silke Kosbab aKai Wenzel uvádí podle mého názoru oprávněnou domněnku, že kaple mohla být založena některým zněkdejších zeměpánů budyšínské marky, proto také král Jan patronátním právem nad mariánskou kaplí disponoval.34 Pokud bychom měli Janovu konfirmaci zasadit do kontextu doby, byla vydána během jeho pobytu vPraze, kdy se chystal kdiplomatickým jednáním ve prospěch Ludvíka Bavora azároveň se opět začal zajímat opolské záležitosti.35 Vraťme se ale ke kapli Panny Marie, která se podruhé připomíná vroce 1339 vsouvislosti správním sporem. Ačkoli král Jan vroce 1327 výše zmiňovanou listinou souhlasil sodstoupením patronátního práva kmariánské kapli ve prospěch kapituly, udělil patronát svému notáři, jenž se jmenoval Heřman Thesaurus. Král Jan dokonce pověřil fojta budyšínské marky, aby prebendu přiznal již zmiňovanému notáři. Kapitula se ovšem proti královu pokusu omezit její dosavadní práva postavila acelý spor skončil tím, že se Thesaurus musel svých nároků vzdát. 36 Patrně za nejvýznamnější zkrálových listin lze považovat listinu zkvětna 1329, která byla vydána vBudyšíně, kam král Jan dorazil ze Zhořelce.37 Samotnou listinou vzal Jan Lucemburský pod svoji ochranu „probošta, děkana akapitulu budyšínského kostela, co se týče ijejich majetků, držav, věcí ajejich poddaných“.38 Všem fojtům, nynějším ibudoucím, ustaveným pro marku budyšínskou azemi zhořeleckou, nařídil, aby chránili budyšínskou kapitulu, její vlastnictví apoddané aaby všechny donutili kplacení desátku nebo povinných dávek. Za zajímavou lze považovat následující větu obsaženou vlistině: „Totiž inaši předkové podobně posilovali tento kostel svou ochranou, jak jsme se dozvěděli zjejich listin, které chceme potvrdit obsahem této listiny.“39 zaměňovali mariánskou kapli sLiebfrauenkirche avpramenech uváděnou lokaci „in castro“ považovali obecně za Budyšín. Liebfrauenkirche se ovšem nacházel za zdmi města avpramenech byl vždy označován jako „ecclesia“, nikoli „capella“. Srov.S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.25. Vedle kaple Panny Marie se na Ortenburgu nacházela ještě další kaple, která byla zasvěcena sv.Jiří akjejímuž vysvěcení došlo vroce 1225. Srov.R.REYMANN, Geschichte der Stadt Bautzen, s.215. Ke kaplím azejména ke kapli sv.Jiří blíže S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.17–25. 33 CDLS I, s.265–266, č.188. Regesty též L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.79, č.2; RBM III, s.490, č.1259; CDM VII/3, s.850, č.219; J.G.ZOBEL (ed.), Verzeichnis I, s.33. KBernardovi zLipé, který měl být strýcem míšeňského biskupa Vítka II. zKoldic, například H.KINNE, Das Kollegiatstift, s.770–771; H.KNOTHE, Die Pröpste, s.24–25, jenž se také zmiňuje odarování Albrechta zNostitz. 34 S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.26. 35 L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.74. 36 S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.27–28; H.KNOTHE, Die Pröpste, s.26. 37 L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.74. 38 „[…] prepositum decanum et capitulum ecclesie Budissinensis bonis, possessionibus, rebus et subditis coram omnibus,“ viz CDLS I, s.280–281, č.200. 39 „Predecessores etenim nostri supra dictam tutelam consimili muniuerunt ecclesiam, prout ex eorum didicimus literis, quas etiam scripti presentis patrocinio duximus approOPEN ACCESS STanISLav ULMan 49 Král Jan se tak výslovně přihlásil kodkazu svých předchůdců na českém trůnu, jmenovitě Přemysla Otakara I. aVáclava III. Přemysl Otakar I. vzal budyšínský kostel („ecclesiam Budissinensem cum omnibus personis ac rebus pertinentibus“) pod svou královskou ochranu již 28.září 1220, tedy na svátek sv.Václava. Učinil tak pro spásu své duše („pro salute animae nostrae“). Zároveň ustanovil, že kostel může přijmout darem tři nebo čtyři lány, aniž by na toto zboží mohla vznést nárok jiná církevní instituce. Taktéž přikázal, aby žádný zjeho nástupců toto ustanovení nijak neměnil.40 Ačkoli Hermann Kinne nesdílí Schwarzbachův názor, že české krále lze považovat za hlavní fundátory budyšínské kolegiáty,41 domnívám se, že Přemyslu OtakaroviI.nelze upřít významnou roli vjejích počátcích, což logicky vyplývá ize skutečnosti, že Horní Lužice tehdy patřila pod vládu Přemyslovců (až do roku 1253). Jako zeměpán se tudíž logicky ke vzniku nové církevní instituce vyjadřoval amohl ji podpořit ihmotně, byť vlastní zakládací akt provedl nadřízený církevní hodnostář, tj.míšeňský biskup. Další písemnosti pro budyšínskou kapitulu vyhotovil také Václav I., syn Přemysla Otakara I.Jeho listiny se ovšem týkají majetkových záležitostí. Včervenci 1228, tedy ještě za života svého otce anedlouho po založení kolegiáty, Václav dovolil, aby kapitula nabyla tří lánů ve vsi „Wawiz“ (dnešní Wawitz uBudyšína) avkvětnu 1240 již jako samostatný vládce vyňal dvorec vmajetku kapituly změstského práva.42 Ochranu nad kapitulou převzal již zmiňovaný Václav III. vroce 1305, očemž se dozvídáme pouze zkopiáře. Zároveň ustanovil, že pokud by někdo násilně odebral cokoli zmajetků kapituly, musel by vrátit dvojnásobek.43 Angažovanost českého krále je však poněkud zvláštní, jelikož vdobě vlády Václava III. byla Horní Lužice vrukách braniborských Askánců. Vprůběhu 13.století byly na území Horní Lužice zakládány také první kláštery. Nízký počet řeholních institucí připisuje Jan Zdichynec pomalejšímu etablování církevních poměrů, okrajovému postavení oblasti, která byla sice strategicky významná, ale málo úrodná, ataké menšímu významu zdejší šlechty, tradičního podporovatele klášterů.44 VHorní Lužici nejdříve vznikaly kláštery františkánské, které se vdobě vlády Jana Lucemburského nacházely téměř ve všech hornolužických zeměpanských bandas.“ Viz CDLS I, s.280–281, č.200. Regesty listiny též L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.79, č.3; RBM III, s.614, č.1564; J.G.ZOBEL (ed.), Verzeichnis I, s.35. 40 Ačkoli není kapitula vlistině výslovně uvedena azmiňován je pouze budyšínský kostel, domnívám se, že se může ukrývat pod slovy „cum omnibus personis“. Viz CDLS I, s.26–27, č.13, znění též CDB II, s.186, č.201. Regest též RBM I, s.294–295, č.630. Olistinách přemyslovských králů se zmiňují také L.BOBKOVÁ— K.VALENTOVÁ, Listiny, s.73, pozn.10. 41 H.KINNE, Das Kollegiatstift, s.78, kroli Přemysla Otakara I. s.81–84; F.SCHWARZBACH, Geschichte, s.90. 42 CDLS I, s.42–43, č.25; s.57–58, č.36. Znění listin též CDB II, s.314, č.319; CDB III/2, s.306–308, č.228. Regesty listin RBM I, s.341, č.732; s.458, č.986. 43 CDLS I, s.182, č.118. 44 J.ZDICHYNEC, Klášter Marienthal, s.38; Zdeněk BOHÁČ, Die Zisterzienserklöster in der Lausitz und ihre Beziehung zu den Böhmischen Ländern, in: týž, České země aLužice, Tišnov 1993, s.27–39, zde s.27. OPEN ACCESS 50 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 městech, vBudyšíně, Zhořelci, Löbau, Lubáni avtehdy české Žitavě, vníž se nacházela ještě johanitská komenda.45 Vdobě vlády Jana Lucemburského vznikla také komunita magdalenitek vLubáni, ojejíž založení se zasloužil slezský kníže Jindřich Javorský, do roku 1329 držitel východní části Horní Lužice neboli Zhořelecka. Vroce 1320 vydal kníže Jindřich listinu pro magdalenitky zNaumburgu am Queis (dnešní Nowogrodziec vPolsku), kterou tamním řeholnicím daroval patronátní právo kfarnímu kostelu vLubáni.46 Přestože se nejedná ozakládací listinu vpravém slova smyslu, jak upozorňují někteří badatelé, dovolil bych si stímto tvrzením polemizovat. Vlistině se totiž výslovně uvádí, že po uprázdnění kostela mají řeholnice do Lubáně přijít azřídit při kostele nový ana Naumburgu nezávislý konvent. Jindřichovi taktéž záleželo na tom, aby jeho fundace vzkvétala, proto nařídil svým nástupcům, aby lubáňské řeholnice ochraňovali aaby pod pohrůžkou hněvu všemohoucího Boha neporušovali jejich práva. Stejně jako vpřípadě krále Jana, jak se níže zmíním, byla také pro Jindřicha Javorského důležitá péče ojeho duši ioduše jeho blízkých. Vlistině se totiž uvádí, že Jindřich vše učinil pro spásu duše své, svých předků anástupců („pro remedium anime nostre nostrorum progenitorum et successorum“).47 První řeholnice přišly do Lubáně před rokem 1326, kdy je doložena jako převorka Alžběta ze Salzy, jež pocházela ze starého lužického rodu.48 45 Kfrantiškánským klášterům četné studie ze sborníku Annegret GEHRMANN— Dirk SCHUMANN— Marius WINZELER (edd.), Die Bettelorden in den beiden Lausitzen. Geschichte— Architektur— Kunst, Berlin 2017. Kžitavské komendě blíže Petr HRACHOVEC, Johanité vnáboženském životě na Žitavsku, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2006. Ten se přiklání knázoru, že možnými zakladateli komendy mohli být Přemyslovci. Pokud by se jednalo vskutku okrálovské založení, dalo by se očekávat, že by král Jan komendě listiny adresoval. Žádnou jeho listinu pro zdejší johanity však kdispozici nemáme. Nicméně vroce 1341 vydal pro žitavskou komendu listinu Jindřich Javorský, zástavní pán Žitavska, který jí potvrdil dvě hřivny apůl fertonu ročního platu, jež kdysi koupil komtur Jindřich zVarnsdorfu ve vsi Grosshennersdorf. Srov.NA Praha, Maltézští rytíři— české velkopřevorství (1085–1875), listina č.2850, dostupné z: https://www.monasterium.net/ mom/CZ-NA/RM/2850/charter [náhled 15.4.2021]. 46 Lubáň držel kníže Jindřich až do své smrti vroce 1346. 47 CDLS I, s.239–241, č.167; Paul SKOBEL, Das Jungfräuliche Klosterstift zur Heiligen Maria Magdalena von der Buße zu Lauban in Schlesien von 1320–1821, Stuttgart— Aalen 1970, s.359–360 (překlad listiny do němčiny s.24–26); J.B.CARPZOV, Neueröffneter Ehren= Tempel I, s.298–299. Regest též J.G.ZOBEL (ed.), Verzeichnis I, s.29. Zdalší literatury Piotr STEFANIAK, Na chwałę Trójcy Świętej, Kraków 2011; Władisław BOCHNAK, Dzieje Zakonu Magdalenek od Pokuty na Dolnym Śląsku iŁużycach, Wrocław— Legnica 1996; Paul MAI, Die Laubaner Magdalenerinnen (Niederschlesien) heute in Seyboldsdorf (Niederbayern). Blüte und Niedergang eines großen Frauenordens, in: Winfried Becker— Werner Chrobak (edd.), Staat, Kultur, Politik. Beiträge zur Geschichte Bayerns und des Katholizismus. Festschrift zum 65.Geburtstag von Dieter Albrecht, Kallmünz/Opf. 1992, s.413–429; Anna SUTOWICZ, Klasztory magdalenek iich miejsce wmiastach Śląska ipogranicza łużyckiego wokresie średniowiecza, Świdnickie studia teologiczne 12, 2015, č.1, s.93–119. 48 P.STEFANIAK, Na chwałę Trójcy, s.51nn. KAlžbětě ze Salzy podrobněji P.SKOBEL, Das Jungfräuliche Klosterstift, s.170–173. OPEN ACCESS STanISLav ULMan 51 Za nejvýznamnější kláštery lze ovšem považovat dodnes funkční konventy cisterciaček St.Marienstern aSt. Marienthal, který se vdobě vlády krále Jana nacházel vŽitavsku, nejsevernější výspě Českého království. Přesto jsem se zpraktických důvodů rozhodl tento klášter do svého výzkumu také zařadit, jelikož klášterní doména se rozléhala iza hranicemi Českého království, tedy vHorní Lužici. Klášter cisterciaček St.Marienthal založila vprvní třetině 13.století česká královna Kunhuta Štaufská spodporou svého chotě, českého krále Václava I., sjehož mocenským zájmem patrně celá fundace souvisela. První písemná zmínka pochází zroku 1234, kdy Kunhuta darovala klášteru ves Seifersdorf (Siffridsdorf) se vším příslušenstvím apříjmy.49 Jan Zdichynec se rovněž zamýšlí nad možností, že panovnický pár chtěl poskytnout již kolonizované oblasti duchovní centrum, neboť právě ve třicátých letech 13.století se síť vesnic dotvářela.50 Odlišně interpretuje založení kláštera Lars-Arne Dannenberg, který považuje za iniciátory jeho vzniku purkrabí zDonína, na jejichž majetcích postupně vznikalo klášterní panství aprvní abatyší se měla podle klášterní tradice stát dokonce Adéla, dcera Oty zDonína.51 První ustanovení českého krále Jana pro St.Marienthal pochází zroku 1323. Listinou vydanou 17.srpna vPraze potvrdil král Jan marienthalským cisterciačkám deset hřiven ročního příjmu ze vsi Olbersdorf uŽitavy („[…] decem marcarum redditus in Albertsdorff […]“), které klášteru věnoval Jindřich zLipé, nejvyšší maršálek Českého království, dlouhodobý zástavní pán Žitavska52 avýznamný mecenáš kláštera. Jindřich tak učinil patrně zosobních pohnutek, právě zJanovy listiny se dozvídáme oexistenci Jindřichovy dcery Markéty,53 která byla poslána do St.Marienthalu, aby pod řeholí sloužila Bohu („[…] filiam suam ad claustrum in Syfridesdorff tradiderit, ut ibidem sub regularis habitus observancia domino famuletur […]“). Zlistiny je také zřejmé, že Jindřich krále žádal, aby poskytnutý plat klášteru jako zeměpán potvrdil.54 49 CDLS I, s.44–45, č.27; J.ZDICHYNEC, Marienthal včeském Žitavsku, s.123–125; TÝŽ, Klášter Marienthal mezi králi, s.172–173; TÝŽ, Klášter Marienthal, s.27–28. Ookolnostech založení kláštera též K.CHARVÁTOVÁ, Dějiny cisterckého řádu III, s.18–29. Kpoloze Seifersdorfu viz Lars-Arne DANNENBERG, Wo liegt das Seifersdorf aus der Erstererwährungsurkunde?, Ora et labora 49, 2014, s.10–11. 50 J.ZDICHYNEC, Klášter Marienthal mezi králi, s.173. 51 Lars-Arne DANNENBERG, Das Kloster St.Marienthal und die Burggrafen von Dohna. Überlegungen zur Gründung des Zisterzienserinnenklosters an der Neiße, Neues Lausitzisches Magazin. Neue Folge 11, 2008, s.88–104. 52 Žitavsko bylo vdržení Jindřicha zLipé od roku 1305 do roku 1319, kdy bylo doživotně přenecháno slezskému knížeti Jindřichu Javorskému. Ktomu blíže Lenka BOBKOVÁ, Budyšínsko aZhořelecko, součást České koruny vletech 1319–1396, Mediaevalia Historica Bohemica 5, 1998, s.67–90, zde s.69. 53 Vtextu listiny však jméno Markéta uvedeno není. 54 CDLS I, s.253, č.177. Celé znění listiny též J.B.CARPZOV, Neueröffneter Ehren=Tempel I, s.345. Regesty R.DOEHLER (ed.), Diplomatarium, s.31; J.G.ZOBEL (ed.), Verzeichnis I, s.31–32; RBM III, s.350, č.889; J.PROCHNO, Regesten, s.118, č.100; CDM VII/3, s.816, č.212. Listinu zmiňuje též Miloslav Sovadina, který ovšem nesprávně uvádí, že Jindřich zLipé věnoval klášteru 20 hřiven ročního platu. Srov.Miloslav SOVADINA, Jindřich zLipé I.První muž království. Část 2., Časopis Matice moravské 121, 2002, č.1, s.3–32, zde s.24. OPEN ACCESS 58 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2021 se svým synem Karlem, markrabětem moravským, povolil budyšínským měšťanům provádět peněžní obchody ve výši osmi kop pražských grošů ve prospěch zmíněného špitálu. Král tak učinil na základě proseb budyšínských měšťanů („[…] dilecti nobis ciues Budyssinenses nobis supplicarint […]“), což poukazuje na pravomoc města nad správou špitálu, aosobně dar motivoval spásou své duše („animorum nostrorum remedio et salute“).89 Silke Kosbab se domnívá, že král Jan chtěl tímto privilegiem připravit budyšínské měšťany na blížící se změnu panovníka azajistit svému synovi jejich náklonnost, což považuji za opodstatněnou domněnku.90 * * * „Nyní věru nastalo nejtěžší vymáhání, neboť král Jan vložil na všechny klášterníky, jakož ina všechny obyvatele království těžké jho daňového útisku […]“91 Petr Žitavský, opat kláštera na Zbraslavi, ve své kronice často bědoval nad úpadkem klášterů, které musely čelit hospodářskému tlaku krále Jana. Výsledky mého výzkumu ovšem nepotvrzují, že by církevní poměry byly Janu Lucemburskému lhostejné aani to, že by kláštery ajiné církevní instituce byly pouhým rezervoárem finančních prostředků, kterých se Janovi vskutku nedostávalo. Podpora církve byla jedním zatributů středověkého panovníka, čehož se držel ikrál Jan. Ve vedlejších zemích České koruny sním sice není spojena žádná velká fundace, nesmíme ale zapomínat ani na méně okázalé formy zbožnosti apodpory církve. Klášterní síť byla navíc ve 14.století již dotvořena akráli se pro velkolepá založení nedostávalo finančních prostředků. Nicméně soubor jedenácti listin pro hornolužické církevní instituce nelze považovat za malý. Ačkoli mnohé listiny vydával král Jan na žádost tamních institucí, nikoliv zvlastního popudu, apřevážná část znich se týkala majetkových záležitostí, nalezneme vjeho ustanoveních idůkazy osobní zbožnosti (nadace spojené spéčí ospásu duše krále ajeho blízkých). Janova podpora byla cílena zvláště na významné hornolužické církevní instituce, které se mohly stát oporou jeho moci vzemi. Ve světle výzkumu se jako zajímavé jeví také mecenášství knížete Jindřicha Javorského, někdejšího Janova konkurenta vboji oHorní Lužici 89 Privilegium je dnes uchováno vbudyšínském městském archivu. Archivverbund Stadtarchiv/Staatfilialarchiv Bautzen, listina č.0019, dostupné z: https://www.monasterium. net/mom/DE-AVBautzen/Urkunden/0019/charter [náhled 15.4.2021]. Celé znění listiny CDLS I, s.365–366, č.250; Silke KOSBAB, Das Privileg König Johanns von Böhmen zum Zinskauf des Budissiner Hospitals 1345. Eine majestätische Geste für ein Hospital am Rande der Stadt, in: Lenka Bobková— Jana Konvičná (edd.), Korunní země vdějinách českého státu IV. Náboženský život acírkevní poměry vzemích Koruny české ve 14.–17.století, Praha 2009, s.256–266, zde s.263–265 (ispřekladem listiny do německého jazyka adůkladným rozborem listiny). Regesty též J.G.ZOBEL (ed.), Verzeichnis I, s.44; RBM IV, s.618, č.1539; CDM VII/1, s.437, č.600 (všechny regesty sdatací 27.4.1345). 90 S.KOSBAB, Das Privileg, s.261; S.KOSBAB— K.WENZEL, Bautzens verschwundene Kirchen, s.91. 91 František HEŘMANSKÝ— Rudolf MERTLÍK (edd.), Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae), Praha 1976, s.359. OPEN ACCESS STanISLav ULMan 59 adoživotního zástavního držitele Žitavy aLubáně. Také vjeho ustanoveních lze podobně jako vJanových listinách nalézt osobní motivaci vpodobě zajištění spásy vlastní duše. RÉSUMÉ: Support for the Church was one of the chief virtues of amedieval monarch. In the case of the Bohemian King John of Luxembourg, such activity had remained beyond the attention of scholars until recently. Though the issue of John’s patronage of the Church is now reflected in the literature, no one has yet included in it the areas that became an integral part of the Bohemian state thanks to King John’s successful policy. One of those areas was Upper Lusatia, which was brought under the immediate control of the Bohemian king in the period 1319–1329. This study substantiates John’s interest in the Church’s situation in this area, as evidenced by atotal of eleven documents intended for local institutions. Even though this primarily involved confirmations of older rights and donations, which cannot entirely be considered amatter of course or worthless, John’s documents also contain new privileges, pledges of protection and gifts. Some of the king’s provisions also depict the personal involvement of the donor, who, in the spirit of the custom of the time, links the foundation to care for his soul and the souls of his family members. The recipients of most of John’s charters were the collegiate chapter in Budyšín and the Cistercian monasteries of St.Marienthal and St.Marienstern, i.e. wealthy ecclesiastical institutions that could have been apillar of royal power in the area. In this sense, it was also important that King John continued the policy of the Bohemian kings of the Přemyslid dynasty, and the ascension of the Luxembourgs to the Bohemian throne thus meant the re-establishment of the continuity of relations between the Bohemian rulers and the ecclesiastical institutions in Upper Lusatia, which had been interrupted by Ascanian rule. Mgr. Stanislav Ulman absolvoval studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vrámci studia se zabýval církevními dějinami vedlejších zemí České koruny, zejména vztahem českých králů zrodu Lucemburků kcírkevním institucím vHorní Lužici ave Slezsku. Vsoučasné době učí na málotřídní základní škole vBylanech uČeského Brodu ([email protected]). OPEN ACCESS