Jak vydat román Půlnoční pacient?

Jak vydat román Půlnoční pacient? Štěpánka Pašková Univerzita Karlova Praha Román Půlnoční pacient byl vcizině jedním znejúspěšnějších románů Egona Hostov‑ ského (vedle prózy Nezvěstný). Nabízí se ale otázka, zda jím může být také včeštině. Po porovnání azhodnocení prvního vydání (česky roku 1959 vNew Yorku; HOSTOVSKÝ 1959), vytištěného, ale zabaveného druhého vydání (roku 1969 vPraze; HOSTOV‑ SKÝ 1969) avydání ve Spisech Egona Hostovského (ed. Olga Hostovská; HOSTOVSKÝ 1997) se otevírají některé textologické otázky. Při přípravě vydání románů Dům bez pána aPůlnoční pacient vedici Česká knižnice (ed. Štěpánka Pašková; HOSTOVSKÝ 2018) bylo potřeba si na ně nejprve zodpovědět. Druhá část příspěvku pak představuje současné ediční řešení. Román Půlnoční pacient byl nejprve vydán vNew Yorku roku 1954 vanglickém pře‑ kladu Philipa H. Smithe, Jr., stitulem The Midnight Patient. Následně vyšel vBritánii, Kanadě aAustrálii, dále ve francouzském, italském ajaponském překladu. Poprvé česky vyšel až roku 1959 vNew Yorku vkrajanském nakladatelství Uni‑ versum Press, které vydáním tohoto románu zahájilo svou činnost. Vše nasvědčuje tomu, že byl text sázen bez jakékoli redakční úpravy (vydání obsahuje větší množství překlepů, pravopisných chyb aopomenutí, např.voblasti uvozovek). Rukopis románu Půlnoční pacient se podle všeho nedochoval: vPamátníku národ‑ ního písemnictví uložen není anepracovala sním ani editorka Spisů Egona Hostov‑ ského Olga Hostovská. Vzhledem kopakovanému stěhování autora po celém světě je neexistence rukopisu pochopitelná. Román vznikal vamerickém exilu aautor se tak ocitl ve specifických jazykových podmínkách. Pro představení problematiky ediční přípravy románu Půlnoční pacient tedy bude třeba nejprve přiblížit tyto podmínky acharakterizovat literární jazyk textu. Jazykové prvky charakteristické pro Hostovského prózu daného období popsala již editorka Olga Hostovská ve studii „Jazyková stránka Hostovského knih zobdobí jeho druhé emigrace“, vníž jsou uvedeny ikonkrétní příklady zrománu Půlnoční pacient. Vel‑ mi přesně zde autorka studie charakterizuje Hostovského „sklon kpřísně literárnímu vyjadřování“ (HOSTOVSKÁ 1993: 5) avypočítává jazykové prostředky, které již zpohledu čtenáře padesátých let 20. století byly neproduktivní apůsobily jako zastaralé aknižní (přechodník, plusquamperfektum, krátký tvar adjektiva vpřísudku, genitiv záporo ‑ vý). Při porovnání Hostovského textů ze třicátých let atextu románu Půlnoční pacient ze začátku let padesátých je možné sledovat kontinuitu autorova stylu vtomto směru. Druhým charakteristickým jazykovým prvkem románu jsou nezvyklé jazykové jevy, které se objevují vHostovského literárním jazyce vsouvislosti sjeho delším odlouče‑ 122 EGON HOSTOVSKÝ ním od živé češtiny avlivem blízkého kontaktu sangličtinou– po roce 1949 Hostovský neměl možnost mluvit česky ani vzaměstnání, ani doma (HOSTOVSKÁ 1993: 5). Zmiňovaná charakteristika se týká především lexikálního fondu: bary abiografy, vnichž byl chlazený vzduch; ke kterékoli osobě, okterou se vyskytuje zájem; jestli vám to heslo něco povídá; zapjal jsem větrníky [tj.větráky]; nebyl vsouhlasu soficiálním výkladem zákonů; abych tenkráte já vám řekl; pořídila vtěch několika málo okamžicích dodat mé ordinaci ráz pokoje vminutovém hotelu; zamkla na klíč; volejte honem záchrannou stanici [protože se pacient otrávil]; otevřel rádio aspustil nějakou hudbu; čmuchá arýpe na svůj vrub tak dlouho, pokud sám něco nenajde. Část zvyjmenovaných příkla‑ dů souvisí sjevy, jež včeském prostředí vpředválečném nebo čerstvě poválečném období neexistovaly nebo pro něž se včeském jazyce teprve ustalovalo pojmenování, ato např.voblasti telefonování, špionážní techniky nebo poslechu rádia. Voblasti lexika se setkáváme skontaminací či úplným nahrazením českých slov anglickými výrazy (sleduje mixéra [tj.barmana]; včas nalézt substituta; fotostat mé staré komunistické legitimace). Velmi často se setkáváme se zkříženými frazémy nebo frazémy užitými vneobvyklé podobě: ani jedna krásu všem ženám nepobrala; že si dva kontinenty leží ve vlasech (vjet si do vlasů – ležet na srdci); [pacientů bylo] čím dále méně. Vmenší míře nacházíme odchylky ivpoužívání slovních tvarů (vtom roku následovalo), vpoužití slovesného vidu (můžeš se zúčastnit spolkového života; ptejte se, kdo to je) či vpřípadě užití zájmen (měl znovu celý čas svá ústa dokořán). Druhé vydání románu, vČeskoslovensku, připravila redaktorka Irena Zítková zMladé fronty (HOSTOVSKÝ 1969; edice Kapka, sv.115, sdoslovem Miloše Pohorské‑ ho, titul plánovaný na konec roku 1969). Vytištěné svazky určené kexpedici (náklad 20 000 výtisků) ale musely zůstat vbalících, distribuce byla zakázána atéměř celý náklad byl zničen. Jednotlivé svazky se voběhu nacházejí výjimečně. Ještě na začátku prosince1969 Irena Zítková informovala Hostovského, že kniha vyjde vlednu (LA PNP 1969b), odjinud se autor dozvěděl, že pro „tiskárenské obtíže“ se vydání odsunuje na březen1970 (LA PNP 1969a). Vúnoru 1970 Hostovský píše Miloši Pohorskému: „To jen Irena je furt plna květů života, a, jak jsem si ji zdopisů oblíbil, její optimismus mně už jde trochu na nervy. Mám především zlost na sebe, že jsem vždy aspoň dráp‑ kem uvízl vjejích růžových vidinách. Teď už sama přiznává, ale pořád ne naplno, že chystaná kniha, jež se opravdu tiskne, bude čekat vbalících na nějaký zázrak, který by ji ztěch balíků vytáhl na knihkupecké pulty“ (LA PNP 1970a). Zatímco Půlnoční pacient již nemohl být distribuován, román Všeobecné spiknutí, vydaný dříve vroce 1969 vMelantrichu, se ještě podařilo do prodeje dostat. Při srovnání tohoto, druhého vydání románu sprvním vydáním zjišťujeme větší počet změn. Provedené úpravy textu byly zřejmě vedeny snahou ovětší plynulost textu ajeho přiblížení soudobému, živému jazyku. Úpravy zahrnují jak změny ve prospěch textu (opravy porušených míst, odstraňování pleonasmů avýplňkových slov adalší běžné redakční úpravy), tak změny, které Hostovského jazyk obrušují (jde ozásahy na všech jazykových rovinách: hláskosloví, tvaroslovíatd., ilexikální změny). Irena Zítková však prováděla redakci textu žijícího autora, jejím právem tedy bylo navrhnout (súctou ktextu) úpravy, které považovala za prospěšné. Konkrétně šlo onásledující změny: nahrazení genitivních vazeb vazbami akuzativními, změny inverzního slovo‑ sledu na slovosled běžnější; výrazně redakce eliminovala slova sneobvyklou hláskovou stavbou, nezvyklé slovní tvary avazby azasahovala do autorova slovníku, zejména 123JAK VYDAT ROMÁN PŮLNOČNÍ PACIENT? vpřípadě slov zastaralého aemotivního rázu, např.:tu m. zde; dvaceti m. dvacíti; gestapáků m. černooděnců; zadumaně m. zadumavě; mohu přijmout m. mohu přijat; ani trochu m. ani za mák; Po nebi plul bílý mrak m. Po nebi plnými plachtami plul bílý mrak; Přestaň m. Ach, přestaň; kde vás bota tlačí m. kde vás střevíc tlačí). Podle slov redaktorky Ireny Zítkové autor se změnami souhlasil, ale sám zřejmě žádné úpravy neprováděl, což vyplývá iztextového srovnání prvního adruhého vydání. Autorovu reakci na redakční úpravy jeho textu přibližuje Olga Hostovská: „[…] se‑ tkání sautentickou češtinou ase zdejší redakční praxí na konci šedesátých let bylo pro Hostovského šokující, jak otom svědčí úryvek zjeho dopisu z8.října1968 […]: ‚Já jsem úplně blbý zté nové češtiny aje dobře, že už nic nepíši. […] paní Zítková mi píše, že doma už nikdo nezná výraz běhoun na stůl aže se dnes říká ubrus‘“ (HOSTOVSKÁ 1993: 5). Hostovský komentoval druhé vydání románu Půlnoční pacient vjednom zdopisů Miloši Pohorskému: „Cestou necestou přišel za mnou pacient sVaším aIreniným do‑ poručením. Tak jsem ho vyšetřil opravdu lékařsky, ashledal jsem ho díky Vám oběma vpořádku, až na to, že jsem nemohl pochopit, jak si Irena představovala, že by mohl být vyléčen vtéto chvíli vPraze.“ (LA PNP, 1970b) Ztoho by plynulo, že autor si takové vydání přál, že súpravami plně souzněl. Otázkou však je, nakolik se mohl na přípravě textu kvydání podílet. Vté době byl autor vnemocnici avrekonvalescenci, předávání rukopisů přes hranice bylo nejisté, svou roli mohla hrát ičasová tíseň na některé ze dvou stran redakční korespondence. Vmém krátkém rozhovoru sredaktorkou Irenou Zítkovou zaznělo také konstatování, že autor byl rád, že unás román vůbec vyjde. Po srpnové okupaci redakce při přípravě textu kvydání provedla nečetné cenzurní zásahy ve snaze odstranit negativní vyjádření na adresu Sovětského svazu aumožnit tak vydání textu. Při srovnání prvního adruhého vydání nacházíme úpravy tohoto typu: „Ajakmile se ta čeládka bojí ajakmile je ponechána bez instrukcí, což je sovětská specialita, když se jim nějaká akce nedaří, začne řádit jako pominutá anavzájem se požírat.“ (HOSTOVSKÝ 1959: 135) × „Ajakmile se ti lidé bojí ajakmile je ponecháme bez instrukcí, což je jejich specialita, když se jim nějaká akce nedaří, začnou řádit jako pominutí anavzájem se požírat“ (HOSTOVSKÝ 1969: 172). Konkrétní pojmenování (Amerika, Sověty, Moskva) byla nahrazována obecnými (jedni, druzíapod.). Vzhledem kpřítomnosti cenzurních zásahů aproto, že ostatní provedené změny nechápeme jako změny motivované tvůrčím autorovým záměrem, jsme se rozhodli nepřistupovat kvydání zroku 1969 jako kvýchozímu textu. Pro vydání románu Půlnoční pacient ve Spisech Egona Hostovského (HOSTOVSKÝ 1997) určila editorka Olga Hostovská jako výchozí text vydání zroku 1959, zároveň při‑ hlížela ikdruhému vydání, zroku 1969. Zněj přejímala ty úpravy, které se shodovaly sediční koncepcí Spisů, nesouhlasila naopak súpravami, které „zbavují Hostovského jazyk výrazů pro něj charakteristických anahrazují je slovy neutrálními“. Výrazné zásahy uplatnila tam, „kde se autor nechal ovlivnit angličtinou nebo bezděky použil anglismů, které jsou buď pro čtenáře málo srozumitelné, nebo působí neorganicky“ (HOSTOVSKÁ 1997: 260), adále prováděla opravy voblasti slovosledu (postavení příklonek ve větě). Olga Hostovská vysvětluje koncepci své ediční práce sdíly Egona Hostovského vrozhovoru uveřejněném vpublikaci Žalmy zPetfieldu: „[…] protože vím, jak ho [Hostovského] trápila jeho odtrženost od živého jazyka, udělala jsem jako editorka to, co bych byla udělala (ještě důsledněji), kdybych bývala spolupracovala sživým 124 EGON HOSTOVSKÝ autorem“ (PAPOUŠEK 2012: 162). Právě toto přemýšlení oediční přípravě textu jako oúpravě „vautorově zájmu“ je kamenem úrazu Spisů Egona Hostovského. Také způsob, jakým editorka upravovalajazykové jevy, objevující se vjazyce ro‑ mánu vsouvislosti sautorovou delší odlukou od češtiny, považuji za problematický. Hostovský vdobě, kdy román psal, byl českým autorem žijícím dlouhodobě vcizině, atakový tedy byl ijeho jazyk. Olga Hostovská se při přípravě vydání románu rozhodla (výběrově vněkterých případech) tuto stránku autorova jazyka potlačovat. Po představení předchozích vydání textu románu bych nyní ráda načrtla, jak jsem uvažovala při přípravě přítomnéhovydání (HOSTOVSKÝ 2018). Jako výchozí jsem zvolila první vydání prózy Půlnoční pacient (1959). Text jsem převzala se všemi jazyko‑ vými zvláštnostmi asoustředila jsem se především na uplatnění stávající pravopisné normy (jde zejména onormalizaci psaní spřežek, velkých písmen apřejatých slov). Vycházela jsem zedičních zásad popsaných vpříručce Editor atext (EDITOR ATEXT 2006), přičemž jsem usilovala oto, aby úpravy nebyly na úkor náležité interpretace. Vnásledujícím textu představuji aktuální ediční řešení jen vzákladním obrysu, celko‑ vý přehled uplatňovaných zásad včetně příkladů přináší ediční poznámka vydávaného svazku (HOSTOVSKÝ 2018: 445–452). Vraťme se nyní ke dvěma základním okruhům problémů popsaným výše vpasáži ojazyce románu Půlnoční pacient. Přítomné (čtvrté) vydání je ošetřuje následovně: zastarale působící jazykové prostředky tato edice zásadně zachovává vplné šíři, ve shodě se studií Olgy Hostovské se totiž domnívám, že „sklon kpřísně literárnímu vyjadřování“ (HOSTOVSKÁ 1993: 5) byl Hostovskému vlastní. Také nestandardní jazykové prostředky, které se vautorově jazyce objevují vlivem blízkého styku sang‑ ličtinou akvůli odluce od češtiny, tato edice respektuje jako nedílnou součást autorova jazyka. Přestože ze čtenářského hlediska mohou některé neobratné tvary acizorodá slova působit velmi rušivě, rozhodla jsem se postupovat vtomto směru konzistentně. Vjednotlivých jazykových rovinách tedy edice uplatňuje následující ediční zásady: Vzásadě ponechává hláskovou kvantitu ahláskovou kvalitu slov odchylnou od platné normy: blázinek, můří, pohunka, přisahal, spasné…, drštkovou, karbenátek, překročován, scípají, tlouštka… . Respektuje zastaralé slovní tvary, jež autor používá: gen. sg. do týlu; dat. sg. man‑ želu, špionu; lok. sg. vústavě (sg. ústav), ve Washingtoně. Jde otvary méně frekven‑ tované, ale normativní. Neobvyklé lexémy afrazémy (vizpříklady uvedené výše, vpasáži ojazyce románu) toto vydání nestandardizuje. Syntaktickou podobu textu ponechává tato edice beze změny, neupravuje pořádek slov, plně zachovává často užívaný genitiv záporový apartitivní akontaminované vazby. Mou odpovědí na otázku „Jak vydat román Půlnoční pacient“, vytčenou vnázvu tohoto příspěvku, je čtvrté vydání románu Půlnoční pacient (HOSTOVSKÝ 2018). 125JAK VYDAT ROMÁN PŮLNOČNÍ PACIENT? PRAMENY: HOSTOVSKÝ, Egon 1959 Půlnoční pacient (New York: Universum Press) 1969 [1959] Půlnoční pacient (Praha: Mladá fron‑ ta), připravené, ale nedistribuované vydání 1997 [1959] Půlnoční pacient, ed. O. Hostovská, Spisy Egona Hostovského, sv.7, (Praha: Akropolis) 2018 Dům bez pána, Půlnoční pacient, ed. Ště‑ pánka Pašková (Brno: Host) [1959] LA PNP, fond Hostovský Egon 1969a Egon Hostovský Miloši Pohorskému 2.12.1969 1969b Irena Zítková Egonovi Hostovskému 4.12.1969 1970a Egon Hostovský Miloši Pohorskému 13.2.1970 1970b Egon Hostovský Miloši Pohorskému 6.12.1970 LITERATURA: DĚTÁKOVÁ, Zuzana 1997 „Jak se ze starého Hostovského stal nový Hostovský“; Kritická příloha Revolver revue, č.8, s. 131–133 EDITOR ATEXT 2006 Editor atext: úvod do praktické textolo‑ gie, 2. vyd. (Praha– Litomyšl: Paseka) HOSTOVSKÁ, Olga 1993 „Jazyková stránka Hostovského knih zob‑ dobí jeho druhé emigrace“, Literární noviny 4, č.26, s. 5 1997 „Ediční poznámka“; in Egon Hostovský: Půlnoční pacient (Praha: Akropolis), s. 258–262 KOSÁK, Michal 2018 „Lechájim akyselé jablíčko“; i ‑kanon.cz, <http://i ‑kanon.cz/2018/05/17/lechajim ‑a‑ kysele ‑jablicko/>, přístup 27.6.2018 PAPOUŠEK, Vladimír 2012 „Nezvěstného jsem si mohla přečíst až dvacet let po jeho prvním vydání… Rozhovor sOlgou Hostovskou“ in týž: Žalmy zPetfieldu: Egon Hostovský, příběh spisovatele dvacátého století (Praha:Akropolis),s. 153–168 PAŠKOVÁ, Štěpánka 2018 „Ediční poznámka“; in Egon Hostovský: Dům bez pána, Půlnoční pacient, ed. Štěpánka Pašková (Brno: Host), s. 445–452 POKORNÝ, Martin 2018 „Kedici Egona Hostovského“; i ‑kanon. cz, <http://i ‑kanon.cz/2018/06/21/k ‑edici‑ ‑egona ‑hostovskeho/>, přístup 27.6.2018