„Ptačí kůstka dutá“ – role Zbyňka Žábypři archeologickém výzkumu Ptahšepsesovy mastaby

52 PES XVIII/2017 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY „Ptačí kůstka dutá“ – role Zbyňka Žáby při archeologickém výzkumu Ptahšepsesovy mastaby Jaromír Krejčí Profesor Zbyněk Žába svou badatelskou a organizační činností na konci 50. a během 60. let 20. století položil základy dnešních úspěchů české egyptologie. Kromě rozsáhlých archeologických záchranných prací v Dolní Núbii se v letech 1960–1970 intenzivně věnoval archeologickému výzkumu rozsáhlé mastaby vezíra Ptahšepsese postavené v centrální, královské části abúsírské nekropole, na severovýchod od pyramidy panovníka Niuserrea (obr. 1). Tento výzkum se stal nejdůležitějším Žábovým počinem na poli egyptské archeologie. Obr. 1 Celkový pohled na pohřebiště velmožů na východ od Niuserreovy pyramidy. Ptahšepsesova mastaba se nachází v levé části snímku (foto J. Krejčí) / Fig. 1 A general view of the cemetery of nobles located to the east of the pyramid of Nyuserre. The mastaba of Ptahshepses is on the left side of the photograph (photo J. Krejčí) Chrámová hrobka Mastaba patří mezi nejvýznamnější památky vAbúsíru. Je jednou z největších a patrně nejsložitějších nekrálovských hrobek Staré říše a jako taková zaujímá důležité místo ve vývoji staroegyptské architektury doby stavitelů pyramid. Její mimořádná podoba je jistě ovlivněna výjimečným průběhem života jejího majitele (viz Verner v tomto čísle). Ptahšepses se z ředitele kadeřníků na královském dvoře stal nejen nejvyšším úředníkem v zemi, vezírem, ale díky svému sňatku s princeznou Chamerernebtej také členem rodiny panovníka Niuserrea. Je velmi pravděpodobné, že právě vysoké funkce u královského dvora a přímé propojení s královskou rodinou mu umožnily použít ve své hrobce architektonické prvky, které byly vyhrazeny pro hrobky královské. Ptahšepsesovu mastabu můžeme zařadit do skupiny hrobek postavených od poloviny 5. do konce 6. dynastie především na pohřebištích v Sakkáře a v Gíze.1V těchto impozantních mastabách byli pohřbeni vysoce postavení hodnostáři. Kromě složitého stavebního plánu (viz obr. 2) návštěvníka zaujmou i bohatou reliéfní výzdobou. Tento stavební typ – chrámová hrobka2– pak našel svoje pokračování ve stavbě rozsáhlých hrobek doby Nové říše3 a 3. přechodného období. Ptahšepsesova mastaba je dle všeho nejstarším dokladem tohoto typu hrobky (Krejčí 2009: 188). Chrámové hrobky také jasně ukazují, jak prestižní pro hodnostáře stavba hrobek byla – představovala jeden z hlavních ukazatelů jejich společenského statusu, jak ostatně ukázal již Nagib Kanawati (1974). Lepsius a de Morgan – počátky výzkumu Ptahšepsesovy mastaby Přestože Ptahšepsesova mastaba je stavbou velmi významnou, její historická hodnota byla plně ozřejměna až díky výzkumům vedeným Zbyňkem Žábou. Stejně jako tomu bylo ivpřípadě dalších památek na abúsírském pyramidovém PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 52 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY PES XVIII/2017 53 pohřebišti, počátek zájmu badatelů o tuto hrobku (až na výjimku bádání britského důstojníka Perringa, viz Perring – Vyse 1842: 10–12) můžeme datovat do 40. let 19. století. V této době zde pracovala pruská výprava vedená Karlem Richardem Lepsiem a určitou pozornost věnovala i Ptahšepsesově hrobce (Lepsius 1897: 134). Lepsius ve svém seznamu pyramid tento monument, jak se později ukázalo mylně, označil jako pyramidu a přidělil mu číslo XIX. Lepsia v tomto ohledu nesprávně ovlivnily neobvykle velké rozměry hrobky. On sám přitom v hrobce žádné výkopové práce neprováděl. Ve svém monumentálním díle Denkmäler aus Aegypten und Aethiopien však poznamenal, že prostor mastaby byl vyplněn pískem a kamennou drtí a že je zachována ve špatném stavu (Lepsius 1897: 134). Hlubší zájem o Ptahšepsesovu hrobku lze datovat teprve až do roku 1893, kdy Jacques de Morgan, významný francouzský archeolog, prováděl průzkum centrální části abú - sírské nekropole a jeho podstatnou částí byl archeologický výzkum právě této mastaby od července do září 1893. Publikované výsledky (de Morgan 1894) byly po dlouhou dobu nejdůležitějším zdrojem informací o architektuře, výzdobě hrobky i jejím majiteli až do doby, kdy zde prováděl výkopy Československý egyptologický ústav v 60. a 70. letech 20. století. Z časových a finančních důvodů mohl de Morgan prozkoumat pouze menší část hrobky – jeho výkopové práce se tak omezily na prostor tzv. starého portiku, kaple se třemi nikami (místnosti č. 3 a 4; obr. 3) a severních skladů a pouze částečně byl prozkoumán pilířový dvůr se sousedícími prostory. Vzhledem k rozsahu a složitosti vnitřního uspořádání mastaby de Morgan interpretoval výsledky svého výzkumu částečně nesprávně. Podle jeho názoru odkryté kamenné struktury představovaly skupinu několika mastab; například prostory č. 22 a č. 16 označil jako „ulici“ mezi hrobkami (viz obr. 7). Archeologický report publikovaný hned v následujícím roce ve významném odborném Obr. 2 Architektonický plán Ptahšepsesovy hrobky, stavební etapy a číslování jednotlivých prostorů (podle Krejčí 2009: Fig. 4.3.1.) / Fig. 2 An architectural plan of the tomb of Ptahshepses with an indication of construction phases and numbering of individual spaces (after Krejčí 2009: Fig. 4.3.1.) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 53 časopise Revue d’archéologie (de Morgan 1894) bohužel obsahuje spíše jen povrchní popis jednotlivých prostorů hrobky a stavu jejich dochování. De Morgan v něm však správně doložil, že výstavba Ptahšepsesovy hrobky proběhla během 5. dynastie a také správně zhodnotil hodnostářovu titulaturu (viz také Verner a Dulíková v tomto čísle), kterou objevil. De Morgan rovněž zmiňuje fragmenty soch nalezené během výkopu. Bohužel však zároveň neudělal vše, co bylo pro zachování některých tehdy odhalených částí hrobky možné. To se projevilo především na současném stavu pilířů v otevřeném dvoře (prostoru č. 11). Nechal je částečně odkryté a v době Žábových výzkumů o 70 let později byly v dosti špatném stavu. Asi nejproblematičtějším faktem bylo, že de Morgan řádně nezakryl prostor tzv. jižního portiku (místnost č. 10) – fotografie, které publikoval, přitom dokazují, že (stejně jako v případě starého portiku) polychromie reliéfní výzdoby zde byla velmi dobře zachovalá. Dnes je barevnost výzdoby v tomto prostoru již bohužel setřelá. O de Morganových sanačních zásazích na zdivu Ptahšepsesovy hrobky se nedochovaly žádné archivní záznamy. Z faktu, že reliéfy ve starém portiku a kapli se třemi nikami nevykazují známky dlouhodobého vystavení účinkům počasí, nepřímo vyplývá, že tím, kdo nechal postavit ochrannou konstrukci nad těmito dvěma místnostmi, musel být právě de Morgan – jak ostatně uvádí Žába ve své zprávě o 2. archeologické expedici (Žába 1961a: 2–3). Také zásahy spojené s obnovou sloupů ve starém portiku uskutečnil buď de Morgan, nebo jeho kolega Alexandre Barsanti a stavebně historické analýze těchto sloupů se věnoval Georges Foucart (1897: 99–117; Žába nedatováno: 4, 22). Během archeologických prací byla také objevena řada návštěvnických graffit. Ve svém článku se jim věnoval George Daressy (1894),4který pracoval společně s de Morganem na výzkumu mastaby (měl také na starosti dokumentaci reliéfní výzdoby hrobky). Tato návštěvnická graffita, datovaná do období Nové říše, dokládají, že starý portik a kaple se třemi nikami byly v tomto období ještě přístupné a nebyly zaváty pískem. Také významný německý archeolog Ludwig Borchardt v prostoru Ptahšepsesovy hrobky krátce pracoval, hrobku však nakonec spíše využil jako místo (šlo o obětní kapli – prostor č. 28) pro uložení více než 2 500 nálezů (především fragmentů reliéfů) z jeho výzkumu blízkého Sahureova pyramidového komplexu (Žába 1968: 2; Žába 1976: 27–28). Zájem o prostor Ptahšepsesovy mastaby pak na dlouhá desetiletí opadl, ve 20. a 30. letech 20. století Egyptská památková správa nechala opravit střechu postavenou de Morganem nad prostory č. 3 a 4 (Žába 1961b: 2). Patrně z finančních důvodů bohužel nebyla postavena plánovaná dřevěná střecha nad jižním portikem, a to přesto, že stavební příprava (boční stěny portiku byly vyvýšeny, aby mohly tuto střechu nést) byla dokončena. Zbyněk Žába a jeho práce v Ptahšepsesově hrobce Žábův učitel z pražského egyptologického semináře, legační atašé a posléze tiskový mluvčí velvyslanectví československé exilové vlády v Káhiře Jaroslav Černý 54 PES XVIII/2017 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY Obr. 3 Kaple se třemi nikami (místnost č. 4; foto J. Krejčí) / Fig. 3 The chapel with three niches (room no. 4; photo J. Krejčí) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 54 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY PES XVIII/2017 55 (viz Růžová 2011: 79–83) využil období 2. světové války ke studijním cestám po archeologických lokalitách v Egyptě a kromě jiného navštívil i Abúsír. Jeho rozsáhlé poznámky nyní uložené v Griffithově ústavu v Oxfordu potvrzují, že pracoval uvnitř Ptahšepsesovy mastaby (tedy ve starém a jižním portiku a v kapli se třemi nikami) a kopíroval nápisy zdobící jejich stěny. Byl to právě Černý (obr. 4), kdo na základě svých zápisků a znalostí na konci 50. let 20. století zásadním způsobem ovlivnil Žábu při výběru místa jeho prvního archeologického výzkumu v Egyptě (Verner 2008: 124). Žába tedy Egyptskou památkovou správu požádal o archeologickou koncesi v prostoru Ptahšepsesovy mastaby a ta mu byla přidělena. Stav dochování památky nebyl v době příchodu archeo - logického týmu Univerzity Karlovy dobrý. Již jednou odkryté části hrobky byly po téměř 70 letech od posledních archeologických prací opět pokryty vrstvami vátého písku s fragmenty vápence a cihlovým zdivem na povrchu. Pouze starý portik a kaple se třemi nikami byly chráněny de Morganovou střechou a poblíž severovýchodní rohu mastaby stál jednoduchý domek hlídačů památek, v jehož základech byly kromě jiného použity i fragmenty reliéfů nalezených v okolních monumentech (!). Na jih od kaple a portiku trčely z písku pilíře, které byly součástí otevřeného dvora. Dokončení výzkumu hrobky tedy bylo více než potřebné. Zbyněk Žába řídil archeologický výzkum mastaby po několik sezón od roku 1960 až do své smrti v roce 1971. Zpočátku (do roku 1965) průběh vykopávek v hrobce ovlivňovaly práce československé expedice na dalších dvou koncesích v Núbii během záchranné akce UNESCO (viz speciální číslo Pražských egyptologických studií XIV/2015). Své zkoumání Zbyněk Žába započal v roce 1960 prací v jižním portiku, kde se mu nepodařilo najít de Morganem avizované stopy po dvou sloupech (Žába 1976: 17–18), pracoval také v prostoru přilehlého pilířového dvora. Pro Žábu jako filologa měl zásadní význam epigrafický materiál z prostoru mastaby – během této sezóny se soustředil především na dokumentaci výzdoby ve starém portiku a kapli se třemi nikami a také na právě objevené vápencové architrávy z pilířového dvora, které na sobě nesou velké části Ptahšepsesovy titulatury. Mohl proto ve své výkopové zprávě zdůraznit, že Ptahšepsesův sociální status byl mnohem vyšší, než se do té doby předpokládalo. V roce 1961 Žába dokončil výzkum pilířového dvora (obr. 5), během něj se mu podařilo objevit další architráv s Ptahšepsesovými tituly (Žába 1966; Žába 1976: 23–24). Kromě toho byly objeveny i fragmenty soch tvořících důležitou součást výzdoby a celkového uměleckého pojetí hrobky. Jedním z nalezených fragmentů byl i ten nejvýznamnější – individualizovaný portrét majitele hrobky z červeného kvarcitu, který je dnes součástí hlavní expozice Egyptského muzea v Káhiře. Žába se také zabýval odkryvem skladů (místností č. 6–9), přístupných od severu z kaple se třemi nikami. Po příslušných nutných úpravách je archeologická expedice Univerzity Karlovy používala také nejen jako sklad, ale i jako Obr. 4 Zbyněk Žába a Jaroslav Černý diskutují v prostoru Ptahšepsesovy mastaby (foto M. Zemina) / Fig. 4 Zbyněk Žába and Jaroslav Černý photographed during a discussion inside the mastaba of Ptahshepses (photo M. Zemina) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 55 fotoateliér. Žába věnoval hodně úsilí práci v místnosti č. 2, prostoru, který však špatně pochopil a o němž předpokládal, že byl prostorem funkčním. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o masivní blok zdiva v severovýchodním rohu hrobky a jeho stavební technologie – s kvalitněji postavenými bočními stěnami a nekvalitním výplňovým zdivem (což bylo považováno za vnitřní prostor místnosti vyplněný destrukcí) – Žábu v jeho interpretaci spletla. Jeho vznik souvisí s výstavbou monumentálního vchodu do hrobky během třetí stavební fáze. Během této sezóny byl také postaven polní sklad československé expedice, který svému účelu sloužil – spolu s další přístavbou z roku 1966 – až do konce 90. let 20. století, tedy více než 35 let (viz obr. 10). V roce 1962 se v Ptahšepsesově hrobce pracovalo během dvou kratších období na jaře a v létě. Žába se soustředil spíše na dokumentaci, fotografování a geodetické zaměření prozatím odkrytých částí hrobky (Žába 1962; Žába 1976: 21). Sezóna dlouhá pět měsíců v roce 1966 znamenala rozšíření archeologických prací do prostoru jihovýchodní části hrobky (Žába 1966; Žába 1976: 23–24), kde se za vstupem z pilířového dvora nachází kaple (místnost č. 15) a skupina čtyř skladů (č. 17–20). Dva z těchto skladů byly využity jako místo pro pohřbení ostatků zesnulých během dlouhého období od 7. století př. Kr. do 1. století po Kr. (Strouhal – Bareš 1993: 22, 54, 67), podobně jako tomu bylo v jiných částech mastaby a v jejím bezprostředním okolí. Hlavní důraz v sezóně 1968 kladl Zbyněk Žába na výzkum nejstarší (severozápadní) části hrobky – tzv. původní mastaby (Žába 1968; Žába 1976: 25–28). De Morgan se domníval, že to byla samostatná hrobka patřící Ptahšepsesovu synovi. Žába (1976: 15–16) však již ve své první zprávě o výzkumu správně určil, že šlo o první stavební fázi mastaby. V roce 1968 se zabýval prostorem jejích dvou obětních kaplí, schodiště, serdábu, sestupné chodby i pohřební komory, kde bylo prozkoumáno přibližně 150 sekundárních pohřbů. Výzkum probíhal i na jih od původní mastaby, kde byla odkryta skupina šesti skladů téměř zničených zloději kamene a také enigmatický, rozsáhlý, nikdy zcela nedokončený prostor se severní stěnou ve tvaru lodního trupu. Žába původně předpokládal, že zdivo ze sušených cihel odkryté v severní části této „lodní místnosti“ ukazuje na to, že zde byla pohřbena jedna loď (či možná dvě). Bylo to však sekundární zdivo postavené v mnohem pozdějším období, což také později seznal. Pro to, že tato prostora byla k původně plánovanému (?) účelu opravdu použita, neexistuje jediný přímý doklad. V roce 1970 proběhla poslední (šest měsíců dlouhá) archeologická sezóna, během níž Zbyněk Žába vedl práce v Abúsíru (Žába 1970; Žába 1976: 29–32). Členové expedice se především věnovali výzkumu a dokumentaci vnějšího zdiva mastaby a jejího bezprostředního okolí (obr. 6). Důležitým úkolem v tomto směru byl odkryv ohradní zdi ze sušených cihel. Žába a další členové expedice se také zabývali dokumentací nálezů, architektury hrobky i fragmentů reliéfů, které byly původně objeveny Borchardtem na počátku 20. století a později uloženy v jejích prostorách. V průběhu této sezóny bylo také odhaleno větší množství sekundárních pohřbů. 56 PES XVIII/2017 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY Obr. 5 Zbyněk Žába při dokumentaci pilířů ve dvoře (foto M. Zemina) / Fig. 5 Zbyněk Žába during the documentation of pillars in the courtyard (photo M. Zemina) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 56 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY PES XVIII/2017 57 Poslední sezóna archeologického výzkumu Ptahšepsesovy mastaby (Verner 1976a: 33–37), v roce 1974, již proběhla bez Zbyňka Žáby, neboť zemřel v roce 1971. Expedici tehdy vedl profesor František Váhala, Žábův nástupce i ve funkci ředitele Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pokračovalo zkoumání bezprostředního okolí hrobky – nejspektakulárnější byl jistě objev špičky monolitického obelisku z červené žuly (Verner 1976b). Kromě toho byla na jih od mastaby objevena nevelká cihlová hrobka, datovaná do 6. dynastie, fragmenty reliéfů, keramika a další typy nálezů. Hrobka byla geodeticky zaměřena, fotogrammetricky zdokumentována a byl rovněž vytvořen její podrobný archeologický plán v měřítku 1:25. V následujícím období v prostoru hrobky a jejím okolí probíhala další dokumentace a stavebně-sanační a rekonstrukční práce, které byly dokončeny po dvacetileté přestávce v letech 2004–2010. Bohužel, Zbyněk Žába kvůli své předčasné smrti již nemohl publikovat plánované monografie zpracovávající výsledky archeologického výzkumu Ptahšepsesovy mastaby. Dokumentace a poznámky, které k různým aspektům výzkumu vytvářel, se bohužel nedochovaly v úplnosti (viz Verner et al. 1976: 15). Bylo tak navždy ztraceno mnoho důležitých informací i zásadních Žábových postřehů a úvah, což samozřejmě ztěžovalo následné zpracování jednotlivých témat: reliéfní výzdoby (Verner 1986; Vachala 2004), souboru stavebních značek (Verner 1992), fragmentů soch (Patočková 1994 a 1998), problematiky sekundárních pohřbů (Strouhal – Bareš 1993) nebo architektury hrobky (Krejčí 2009). Oč byl Žába coby vynikající filolog a epigraf na poli archeologických metod méně zkušený, o to větší dával pozor na co nejkvalitnější vedení a provedení archeologického výzkumu. Do výzkumného týmu proto zařadil i studenty egyptologie a archeologie nebo Evžena Strouhala, který kromě lékařství a antropologie vystudoval i archeologii. Díky výzkumům v Abúsíru a v Núbii se Žába postupně seznamoval s archeologickými metodami a učil se je používat. Někdy však, bohužel, archeologické a dokumentační postupy používal spíše mechanicky, bez hlubšího vhledu do problematiky. Na počátku výzkumu rozvrhl prostor hrobky na sektory (viz obr. 7), ty poté rozdělil pravidelnou, metrovou čtvercovou sítí, která měla sloužit k zaznamenání pozice jednotlivých nálezů (viz obr. 8). Je však otázkou, zda byl tento postup opravdu tak efektivní, jak asi Žába předpokládal. Jako v terénu nezkušený badatel zařazoval do nálezového celku z prostoru mastaby i jejího okolí každý odkrytý artei ekofakt, u části z nich však byl tento postup zjevně zbytečný. Rozsáhlý nálezový soubor představoval v průběhu intenzivního archeologického provozu poměrně velkou komplikaci. Nejen kvůli tomu, že všechny očíslované nálezy bylo nutné zaznamenat i zdokumentovat, ale i kvůli tomu, že je bylo nutné uskladnit. Výkopový sklad československé expedice v Abúsíru byl tedy plný nálezů, jejichž výpovědní hodnota byla Obr. 6 Dělníci při skrývce zásypu na sever od hrobky. V pozadí je patrný sklad československé expedice a původní výkopový domek postavený Borchardtem na počátku 20. století (foto M. Zemina) / Fig. 6 Workers removing debris to the north of the tomb; the magazine of the Czechoslovak mission and the original excavation house built by Borchardt at the beginning of the 20th century are visible in the background (photo M. Zemina) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 57 v některých případech přinejmenším diskutabilní. Dohromady bylo během doby, kdy práce v Ptahšepsesově mastabě vedl Zbyněk Žába, přiděleno 12 234 (!) nálezových čísel (Žába 1976: 31). Mezi zapsanými nálezy se objevila i legendární „ptačí kůstka dutá“, o níž se dosud předává zpráva mezi generacemi členů abúsírské archeologické expedice. Fakt, že Žába v situaci, kdy mu unikaly některé základní souvislosti archeologického výzkumu, do registrační knihy zapisoval nálezy tohoto druhu, které nadto nebyly nikdy náležitě analyzovány, ukazuje jeho nezkušenost na poli terénní egyptologie. Zbyněk Žába vzhledem ke svému zaměření bohužel neuměl příliš odhadnout potřebný a reálně využitelný rozsah dokumentace a míru podrobnosti získávaných informací (což se týkalo napříkad často i opakovaného měření dochovaného zdiva hrobky). I to přispělo k tomu, že v současné době je v archivu Českého egyptologického ústavu uchováván rozsáhlý soubor 262 notesů o formátu A5, které během výzkumu hrobky i dokumentace nálezů plnil svými poznámkami a kresbami nejen Žába, ale i další členové československé archeologické expedice v Abúsíru. Naopak některé části dokumentace, důležité pro další interpretaci 58 PES XVIII/2017 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY Obr. 7 Pro rozdělení prostoru hrobky na jednotlivé sektory Žábovi posloužil de Morganův plán prozkoumaných částí mastaby (archiv ČEgÚ) / Fig. 7 Žába used de Morgan’s plan of unearthed parts of the tomb in order to divide the mastaba area into excavation sectors (archive of CIE) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 58 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY PES XVIII/2017 59 Obr. 8 Čtvercová síť vytvořená Žábou v prostoru pilířového dvora (archiv ČEgÚ) / Fig. 8 A grid made by Žába in the area of the pillared courtyard (archive of CIE) Obr. 9 Trojrozměrná počítačová rekonstrukce hrobky po třetí stavební fázi (V. Hamata, J. Krejčí) / Fig. 9 A 3D computer reconstruction of the tomb after its third building phase (V. Hamata, J. Krejčí) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 59 výsledků výzkumu v Ptahšepsesově hrobce, se buď ztratily, nebo patrně ani nevznikly. Při své práci Žába od roku 1962 spoléhal, kromě samotných členů archeologické expedice, také na předáka dělníků, reise Abdoa el-Kerétího. Reis Abdo pocházel z okolí města Kuft ve středním Egyptě. Co se týče archeo logických výzkumů, kuftští předáci i dělníci byli a jsou považováni za nejlepší. Totéž platilo i o reisi Abdoovi, který byl členem rozvětveného klanu reisů pracujících na těch nejvýznamnějších lokalitách – v Gíze, el-Amarně, Abydu, Karnaku – a rovněž v Sakkáře. Zde také Abdo v nevelké vesničce dělníků, postavené nedaleko pyramidy panovníka 6. dynastie Tetiho, bydlel. Abdo el-Kerétí vynikal rozsáhlými praktickými archeo - logickými zkušenostmi, schopností velmi dobře zorga - nizovat práci a také přirozenou inteligencí. Tyto zkušenosti se mu podařilo předat svým dvěma synům Találovi a Ahmadovi (viz Verner 2013), kteří se po jeho smrti stali zásadní oporou pro archeologickou expedici Univerzity Karlovy v Abúsíru. Nejinak tomu bylo i v případě Abdoova bratra, reise Mitála, jehož hlavní specializací byly stavebně-sanační a rekonstrukční práce. Architektura Ptahšepsesovy hrobky Je to právě architektura, která plně odráží Ptahšepsesův významný společenský status a jeho proměny během hodnostářova života. Složitý půdorys rozsáhlé hrobky (obr. 2 a 9), tvořený 40 prostory – kaplemi, skladišti atd., je výsledkem tří stavebních fází (Krejčí 2009: 37–149), během nichž se mastaba postupně rozšiřovala. Její počáteční podoba se svým půdorysem zásadně nevymykala dalším nekrálovským hrobkám v centrálním Abúsíru (Borchardt 1907: 109–140; Jánosi 2001: 454), tvořily ji dvě obětní kaple s nepravými dveřmi pro majitele hrobky a jeho manželku (místnosti č. 25 a 28), serdáb pro sochy (č. 26) a schodiště (č. 24) vedoucí na střešní terasu mastaby; dále se v jejím podzemí nalézala pohřební komora (č. 30–31), přístupná sestupnou chodbou (č. 29). Je důležité zdůraznit, že již v první stavební fázi byla hrobka (v této době zabírala plochu 600 m2) největší ze všech ostatních dosud prozkoumaných hrobek na pohřebišti (Krejčí 2009: 40–41). Z pohledu vývoje staroegyptské hrobové architektury je však nejdůležitější řešení prostoru pohřební komory, kde byly uloženy ostatky majitele hrobky a jeho manželky. Možná právě fakt, že kromě Ptahšepsese byla v tomto prostoru pohřbena i princezna Chamerernebtej, způsobil, že šířka komory dosahovala 4,59 m; komora tak byla širší než pohřební komory tehdejších egyptských králů. Z tohoto důvodu ji nebylo možné zastropit způsobem obvyklým pro nekrálovské hrobky, tj. plochým stropem. Ptahšepses proto nechal nad pohřební komorou zbudovat monumentální konstrukci sedlového tvaru. Ten však byl v hodnostářově době 60 PES XVIII/2017 ROLE ZBYŇKA ŽÁBY PŘI ARCHEOLOGICKÉM VÝZKUMU PTAHŠEPSESOVY MASTABY Obr. 10 Skica výkopového skladu československé expedice v Abúsíru s vyznačením polohy uložených nálezů (archiv ČEgÚ) / Fig. 10 A sketch of the excavation magazine of the Czechoslovak mission in Abusir with the marking of the location of the objects housed there (archive of CIE) PES XVIII_2017_clanky_42-86_PES 17.8.17 13:33 Stránka 60