Nový překlad RKZ do angličtiny

NOVÝ PŘEKLAD RKZ DO ANGLIČTINY david L.Cooper (ed.). The Queen’s Court and Green Mountain Manuscripts. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications, 2018, 234 s. dalibor dobiáš Ústav pro českou literaturu AV ČR [email protected] Rukopisy královédvorský azelenohorský se jako díla „slovanského Ossiana“ představily anglojazyčným čtenářům záhy po svém nálezu, roku 1821. Do poloviny století vyšly ve Velké Británii dokonce ve dvou ucelených překladech, Johna Bowringa (1828–1832) aA.H.Wratislawa (1852). Bowringova slova, že představují „nejpozoruhodnější pozůstatek starožitností, jež existují včeském jazyce“, přitom naznačují, že tento zájem překladatelů očeské zlomky nebyl jen čistě básnický aměl kulturotvorný rozměr: RKZ komplexně spoluzapojovaly ianglojazyčné publikum do procesu vernakularizace evropských národů za využití jejich původních hrdinských zpěvů afolkloru. Prvotní britská recepce RKZ měla navíc zvláštní význam apůsobila na jedné straně jako jedno zvýchodisek jejich dalších překladů adiskuse kupř. ve Francii či ve Švédsku. Na straně druhé ovšem povzbudila ohlas obou nálezů apráce jejich novodobých následovníků ivčeských zemích: „Považ si, tedy až do Ameriky přijdeme, atam budeme známi, jsouce neznámými ve vlasti,“ komentoval příznačně svoji spolupráci sbritským zájemcem oznovunalezenou českou tradici Bowringem F.L.Čelakovský. Avskutku, další zprávy oRKZ se nejenom záhy nato objevily také ve Spojených státech, stále důsažněji však rezonovaly imezi českou veřejností. Zatímco ovšem RKZ vČechách zůstávaly, již jakožto napadané, hájené ačasto nekriticky oslavované národní paládium, předmětem intenzivních diskusí také ve druhé polovině 19.století, zájem oně ve Velké Británii— jak alespoň uvádí vúvodu ke svému novému, komentovanému překladu RKZ profesor slavistiky na Univerzitě vIllinois David L.Cooper— opadl stejně rychle, jako dříve započal. Zaostával, třeba říci, ve srovnání sevropsky rezonující ruskou či srbskou hrdinskou epikou již vdobě Bowringově, apo roce 1852 se vangličtině po víc než půl druhé století další ucelené převody neobjevily. Po někdejším ohlasu RKZ zůstala, přes příležitostné odborné studie, určitá mezera vkulturní paměti. Tím více zaslouží Cooperův překlad vrenomované edici Michigan Slavic Publications pozornost. Představuje totiž nesnadný pokus nejen zprostředkovat obě mystifikace znovu anglojazyčnému publiku jako významné téma odborné— americký slavista se vtomto směru ostatně může odvolat na své starší, ičesky vydané studie—, nýbrž kněmu také promluvit prostřednictvím jejich textových kvalit. Ty již dnes nelze přirozeně nekriticky spojovat spředstavami onejstarší slovanské epice jako vdobě Bowringově, spíše však spodivuhodnou odbornou, sběratelskou aovšemže ibásnickou kreativitou okruhu nálezců při aktualizaci národní tradice, astím se znovu otevírá otázka jejich adekvátního výrazu. OPEN ACCESS 216 SVĚT LITERATURY 61 Cooper vzasvěceném ačtivém úvodu nejprve evokuje nadšení, které Hankův nález roku 1817 aorok později anonymně doručený RZ vyvolaly mezi českými literáty avysvětluje ijejich echo vzahraničí. Nový ediční ainterpretační zájem současníků se podle něj zrcadlí kupř. vtom, že jen odva roky dříve vyšla vůbec první edice staroanglického eposu Béowulf, ale ive stavu diskuse oPísni oNibelunzích apod. Následně americký slavista rekapituluje historii přijetí RKZ, vjejímž rámci odkazuje ikjejich výstavbě aprvkům, jež se staly základem kritiky jejich autenticity. Opět se neomezuje na vědecké spory, ale podnětně zdůrazňuje identitotvorné funkce nálezů azasazení jejich recepce do evropské kulturní historie. Výklad, vněmž se objevují ivýznamné postřehy např.ke shodám arozdílům RKZ aOssianových zpěvů, utíná Cooper vdobě athenaejské kritiky RKZ: aktivity obránců autenticity nálezů vpředválečném Československu ajejich politické souvislosti, ale irekonceptualizace obou děl od šedesátých let tak zůstávají jako zvláštní téma stranou jeho pozornosti, která se soustřeďuje spíše kprezentaci RKZ jako hodnotných adosud působivých literárních děl 19.století. Jádrem publikace je vlastní, komentovaný překlad, doplněný Poznámkou překladatele, paralelní transkripcí českého textu, závěrečnými vysvětlivkami, ba také miniantologií českých textů z19.století od kanonizujících komentářů Václava Hanky aJ.G.Meinerta po spory T.G.Masaryka aJulia Grégra. Cooper tu především reflektuje nesnadný úkol přeložit dílo, které samo osobě mohlo být „převodem“ (ať už ze staré češtiny, či spíše zliterárních předloh) avyznačuje se prvky, jež se staré době vzdalují. Odmítá přístupy svých předchůdců, tedy překlad zněmčiny vpřípadě Bowringově, jejich dobovou archaizaci aemocionalizaci, resp.ráz příslušných poetických licencí, ač zvláště uA.H.Wratislawa nalézá iřešení citlivá koriginálu, na něž lze také dnes navazovat. Sám naproti tomu zhodnocuje spíše pozdější překlady národní epiky afolkloru do angličtiny, pozoruhodně např.vpřípadě rusismů vRKZ, apro svůj překlad volí přesvědčivě verš očtyřech přízvucích, vněmž nalézá blízkost originálu istředoanglickým formám: „From the hilltop where they stopped at forest’s edge, / Lo! all of Prague lay quiet in slumber; / The Vltava smoked with morning mist; / Beyond Prague the hills blued; / And beyond the hills, grey dawn glowed.” Komentáře adalší dokumenty dokládají Cooperovu zběhlost vtématu ajsou užitečnou oporou pro čtenáře. Případnému zájemci, který by chtěl českou diskusi v19.století dále konfrontovat sanglojazyčnou, může posloužit alespoň soupis primární asekundární literatury (eventuálně by jej bylo možné rozšířit opřeklady RKZ do angličtiny ipo mezníku 1865 vknize— např.vSlavonic literature průkopníka vědecké slavistiky ve Velké Británii W.R.Morfilla zroku 1883 či vpřekladech Dvořákových písní zRK—, které dokládají, že recepce českých nálezů zahrnuje také další, neméně pozoruhodné větve avětvičky). Věcněji pojaty mohly být také některé komentáře kskladbám, kupř. letmá relativizace pramenné historické kritiky RKZ od Jaroslava Golla ajeho následovníků („[t]akový důkaz [totiž, že „příběh tu těsně sleduje informaci vkronice Hájka zLibočan ze 16.století“] mohl být abyl překroucen ipro opačný případ: že Hájek čerpal zpodání vepických básních”, s.129), jež může sotva představit hodnoty Gollova přístupu ajiž by především bývalo nutné podepřít jinak než jen odkazem na Die ältesten Denkmäler P.J.Šafaříka aFrantiška Palackého zroku 1840— tím spíše, že historik se snimi ve svém díle samozřejmě vypořádával. Podobné náměty ovšem nesnižují zřejmý význam Cooperova pozoruhodného edičního počinu. Ajako představují RKZ přinejmenším od Poslední tečky za Rukopisy OPEN ACCESS dALIBOR dOBIአ217 Miloše Urbana nejen záhadu, ale také významné aživé místo českého vzpomínání na utváření novodobé národní kultury, zaslouží si přes skromná očekávání amerického slavisty pozornost iohlas jeho náročné ajedinečné práce (případná nová vydání RKZ vjiných jazycích, jako roku 2015 vPolsku, vesměs přebírají starší překlady ajen omezeně usilují starší recepci ve vlastním prostředí zhodnotit). Naleznou dnes díky ní kdysi exponované adiskutované texty publikum avnímavé zahraniční interprety? OPEN ACCESS