Nekrolog za Jiřinu Šiklovou

Nekrolog za Jiřinou Šiklovou, nevšední astatečnou ženou, laskavou přítelkyní anáročnou učitelkou. 22.května 2021 ve věku nedožitých 86.narozenin zemřela vPraze Jiřina Šiklová. Narodila se 17.června 1935 vPraze acelý život bydlela vKlimentské 17 na Novém Městě. Tady také chodila do školy vKlimentské aTruhlářské ulici apozději přešla na dívčí osmileté gymnázium Charlotty Masarykové vDušní ulici. Po jeho ukončení se vroce 1953 rozhodla jít studovat sociologii na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po složení státní závěrečné zkoušky vroce 1958 obhájila kandidátskou disertaci na téma „Historie YMCA vČeskoslovensku 1918–1939“ vroce 1965 ave druhé polovině šedesátých let připravila habilitační práci „Studentské hnutí vČeské republice— nové levicové hnutí vEvropě 1967–1969“. Obhájila ji vhabilitačním řízení na jaře roku 1969, ale docenturu již neobdržela. Vletech 1960 až 1969 působila Jiřina Šiklová jako odborná asistentka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vté době se jí také narodili dcera Lucie asyn Jan. Toto odborné místo musela po roce 1968 zpolitických důvodů opustit. Poté pracovala do roku 1971 na filozofické fakultě avKlementinu jako uklízečka. Vroce 1972 začala pracovat jako socioložka vThomayerově nemocnici, zpočátku na oddělení geriatrickém apozději pediatrickém. Až do roku 1988 se zde podílela na zajímavých avté době unikátních výzkumech vtěchto oborech. Během své práce vnemocnici prošla Jiřina Šiklová psychoterapeutickým výcvikem SUR (Skála, Urban, Rubeš). Vroce 1976 se Jiřina Šiklová stala „hlavním pošťákem“ disentu. Kní domů do Klimentské přicházely rukopisy, analýzy, zakázaná literatura, filmové ajiné materiály zcelé republiky. Přes hranice je převážel speciálně upravený karavan, který vroce 1981 zadrželi celníci— mezi jinými byla zatčena iJiřinka. Po návratu zvězení se přátelé snažili Jiřinku přesvědčit, aby „pašování“ zanechala, ale ona pokračovala dál, aniž podepsala Chartu 77, protože ksobě nechtěla přitahovat pozornost. To byl velmi statečný postoj, protože tím nezískala oporu azáštitu mezinárodních institucí jako byla například Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. Sama ji podepsala až někdy vroce 1989. Vroce 1988 až 1989 byla Jiřina Šiklová opětovně uvězněna vRuzyni aihned po propuštění se zapojila do aktivit Občanského fóra. Jak sama říkala, byla to velmi náročná doba— jezdila po celé republice, mluvila, mluvila, skoro nespala— měla pocit, že to prožila vjakési extázi, horečce. Vroce 1990 stála Jiřina Šiklová uzrodu novodobého oboru sociální práce na našich vysokých školách. Spolu sIgorem Tomešem, Pavlem Hartlem, Oldřichem Matouškem, Eliškou Freiovou adalšími založila první pracoviště sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Sopravdovostí sobě vlastní se pustila do zdolávání všemožných překážek, tak jako vždy šla za svým cílem adíky ní se vše ve velmi krátké době podařilo. Tento krok pak bezprostředně následovaly univerzity vBrně, Bratislavě apozději vOlomouci adalších městech. Aby se výuka sociálních pracovníků OPEN ACCESS 8 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2021 přiblížila evropské úrovni, získala Jiřinka díky svým zahraničním kontaktům vNizozemsku, Anglii aRakousku důležité podklady kvytvoření první koncepce studia. Osobně se zúčastnila jednání na nizozemském ministerstvu školství vHaagu, kde dojednala cenné zahraniční stáže našich učitelů anáslednou finanční podporu pro projekty, které zajišťovaly stáže avýuku studentů sociální práce. Díky této podpoře byla mimo jiné založena sociální klinika AMI— Institut Alice Masarykové, RIAPS— Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb, byl podpořen projekt LATA při Denním sanatoriu na Palatě pro prevenci delikvence mladistvých. Byly vydány odborné publikace— tolik chybějící literatura pro naše studenty. Kromě těchto aktivit založila Jiřina Šiklová organizaci Gender Studies ainiciovala vznik tohoto oboru unás. Gender Studies zpočátku sídlily vbytě vKlimentské, včetně na tehdejší dobu unikátní knihovny, kterou dokázala Jiřinka sesbírat doslova po celém světě. Jiřina Šiklová řídila katedru sociální práce do roku 2000, ale ipo svém odchodu zvedoucí funkce zde působila jako vyučující. Její odborný rozsah byl nesmírný. Učila předměty životní cyklus, sociální gerontologie, etnické minority, sociální problémy ženy agender. Až do konce života se onáš obor zajímala aměla radost zkaždého úspěchu aposunu kupředu. Jiřina Šiklová byla mnohostrannou osobností neuvěřitelného elánu, nápadů, trefných postřehů. Byla hluboce vzdělaná vmnoha oborech— kromě sociologie, psychologie, filozofie byla díky svým zkušenostem zpráce vnemocnici „půl doktor“. Atím vším prolínala její velká láska khistorii. Její encyklopedické znalosti nás neustále překvapovaly azahanbovaly. Možná také proto byla na studenty velmi přísná aneměla ráda lenost ahloupost. Ojejí neuvěřitelné pracovitosti ainvenci hovoří její publikační amediální činnost. Jiřinka byla hluboce lidská, přes svou roztržitost anetrpělivost byla velmi vnímavá, dokázala odhalit, že sněkým zjejího širokého okolí není všechno úplně vpořádku. Ajako jedna zprvních přicházela snabídkou pomoci— ne slovy, ale snápady na konkrétní řešení složitých lidských situací, skonkrétním činem. Ani nedokážu odhadnout, kolik peněz trvale rozpůjčovala lidem vnouzi. Anic, vůbec nic za to neočekávala. Její skromnost byla příslovečná. Milá Jiřinko, bude nám chybět tvůj pronikavý pohled, tvoje vzácné pochopení, tvoje ocenění. Ale itvoje razantní „stímhle jdi do…“. Budou nám chybět přátelská abezprostřední posezení utebe vKlimentské, tvoje smažené řízky, tvoje pusa na rozloučenou… Irena Tomešová, bývalá tajemnice Katedry sociální práce FF UK OPEN ACCESS