Robert Saudek — intelektuál ve spárech válečné propagandy

Robert Saudek— intelektuál ve spárech válečné propagandy* Barbara Köpplová ROBERT SAUDEK— AN INTELLECTUAL STRUGGLING WITH WAR PROPAGANDA The text traces Saudek’s activities during his stay in the Netherlands, from 1915 to 1921. For most of this period Saudek cooperated with the Austro-Hungarian embassy in The Hague and ran his own correspondence office. At the same time, he worked for the Hollandsch Nieuwsbureau (HNB), an outwardly neutral news agency founded with considerable help of the German embassy in The Hague. Robert Saudek succeeded in convincing the diplomats in The Hague and the Viennese authorities that he was the real owner of the HNB agency. KEYWORDS: Robert Saudek; Hollandsch Nieuwsbureau; Willem Nevens Robert Saudek (1880–1935) je dnes již pozapomenutým literátem konce 19.aprvní poloviny 20.století. Byl autorem několika psychologizujících románů adivadelních her, které měly včeském prostředí poněkud rozpačitý ohlas arezonovaly spíše vzahraničí— vNěmecku, Holandsku či Belgii. Mluvil apsal česky, německy, holandsky, francouzsky aanglicky ana konci Belle Époque odpovídal typu kosmopolitního intelektuála, který byl právě tak doma vPaříži jako vLondýně či Berlíně. Vdobě, kdy cestování mimo Evropu ještě bylo dobrodružstvím, navštívil Turecko, Indii, Japonsko, holandské koloniální državy vIndonésii aprocestoval celou Evropu. Vroce 1903 se usadil vBerlíně ajeho slibnou publicistickou, literární adramatickou kariéru přerušila až první světová válka. Vrcholem vzestupu vBerlíně byla pozice obchodního ředitele mondénního divadla Am Nollendorfplatz, hojně navštěvovaného tehdejšími společenskými elitami ařadou celebrit. Válečnická euforie spojená svyhlášením války donutila Roberta Saudka odejít za blíže nevyjasněných okolností zBerlína avrátit se domů do rodného Kolína. Zjevně netoužil vyznamenat se na válečném poli arozhodl se vyhnout povolávacímu rozkazu odjezdem do neutrálního Holandska. Nechtěl však za sebou pálit mosty. Superarbitrace z21.dubna 1915 mu zajistila možnost navázat kontakt srakousko-uherským vyslanectvím vHaagu apřípadně ibezpečný návrat do Rakouska. Za daných válečných poměrů neskýtala literární ani dramatická činnost záruku slušné existence. Zbývala publicistika ažurnalistika. Robert Saudek se tedy rozhodl podílet se po zbytek války na zpravodajském apropagandistickém úsilí Centrálních mocností. Ojeho působení svědčí dokumenty zachované ve vídeňském státním archivu (Haus-, * Za řadu dalších doplňujících zjištění vděčím rešerši, kterou ve vídeňském archivu provedl Dr Theodor Venus, jemuž děkuji za nezištnou spolupráci. Poděkování patří rovněž profesoru Joanu Hemelsovi, který se dlouhodobě věnuje Saudkově osobnosti. Další zjištění vyplývají zvlastního studia vídeňských aberlínských archivů. OPEN ACCESS 78 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Hofund Staatsarchiv, Ministerium des Äußern, dále OE HHStA, MdÄ) aberlínském archivu ministerstva zahraničí (Politisches Archiv des Auswärtigen Amtes— dále PA AA), které názorně ilustrují dilemata aobtíže intelektuála lapeného do osidel válečné propagandy. VOSIDLECH VÁLEČNÉ PROPAGANDY Po návratu zBerlína musel Saudek počítat stím, že bude dříve nebo později povolán do armády abude muset nastoupit vojenskou službu. To se také 10.února 1915 stalo aSaudek byl vMladé Boleslavi odveden.1 Počátkem března 1915 poslal sestře Gize fotografii, na níž pózuje vuniformě jednoročního dobrovolníka. Zjevně však do armády nechtěl apodle všeho podal žádost opřezkum nebo alespoň oodklad. Otři neděle později, 21.března 1915, byl skutečně „beurlabt“ (zproštěn služby) azískal odklad nástupu služby. Stále však neměl jistotu, že se vojenské službě vyhne. Rozhodl se tedy pro razantní řešení aodjel do Holandska. Týden před definitivní superarbitrací dorazil do Gravenhade (dnes součást Haagu). Do matriky obyvatel obce byl Saudek zapsán 30.4.1915 jako žurnalista původem zBerlína adopisovatel několika zahraničních listů. Podle Hemelse šlo oPrager Tagblatt, Thedor Venus zmiňuje Pester Lloyd aBerliner Lokalanzeiger.2 Útočiště vHolandsku bylo promyšlenou volbou. Vneutrální zemi se Saudek mohl případně vyhnout hrozbě povolávacího rozkazu avHolandsku byla silná německá komunita, do níž bylo možné se zařadit azužitkovat dřívější kontakty zBerlína. Saudek navíc nepřicházel sholýma rukama jako zcela neznámý uprchlík. Vžurnalistických kruzích si ho jeho noví krajané mohli pamatovat jako autora řady cestopisných fejetonů, mimo jiné zHolandské východní Indie. Vzdělané ana Německo orientované kulturní publikum nejspíš znalo jeho dramatickou arománovou tvorbu zpředchozích let.3 Pokud tedy byl odchod do Holandska útěkem před vojenskou povinností, byl to pečlivě rozmyšlený únik. Saudek se vnovém působišti rychle adaptoval, dokázal navázat užitečné kontakty nejen vredakcích novin, ale zřejmě ivobchodních kruzích auměl uplatnit svoji pověst publicisty izdatného obchodníka. 1 VÚA-VHA Praha, f. Sbírka kmenových listů, Vojenský kmenový list NN, Vojenský kmenový list R.Saudka. 2 Joan HEMELS, Robert Saudek. Een gewiekste kameleon op het Haagse parket, 1915–1918, De Moderne Tijd 7, 2023, č.4, s.363–394. 3 Het Vaderland z6.července 1909 informoval, že nová komedie Kavaliere od Lothara aSaudka bude uvedena vnové sezoně vNeues Schauspielhaus vBerlíně avThalia Theater vHamburku. Na konci titulní strany listu De Telegraaf z2.září 1910 začínal Saudkův první román na pokračování Käte. Vystupuje vněm „konzul Saudek“. Holandská východní Indie byla dost daleko na to, aby Käte začal vycházet také jako seriál vPreanger-Bode (od 7.prosince 1910). Literární zpráva Ein Bummel durch Java se objevuje vBatiavaasch Nieuwsblad z21.února 1914. Zajímavá je vedlejší poznámka redaktora, že Saudek se záslužně zasadil ocizinecký ruch. De Telegraaf informuje 30.května 1914 otom, že Saudek byl jmenován ředitelem Theater am Nollendorfplatz. J.HEMELS, Robert Saudek, s.366. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 79 Nevíme, jaké finanční prostředky tehdy měl Saudek kdispozici, ale nezdá se, že by strádal, aholandské úřady sjeho finančním statusem neměly problém. Na druhou stranu zřejmě není opodstatněná Hemelsova hypotéza, že Saudek na cestu do Holandska „dostal balík peněz“ od rakouských úřadů,4 jinými slovy, že do Holandska přicestoval jako tajný agent. To by sice vysvětlovalo, jak se mu během několika týdnů podařilo okouzlit rakouského vyslance vHaagu barona Giskru5 natolik, aby ve Vídni opakovaně zasahoval vjeho prospěch, ale současně to je vpříkrém rozporu se Saudkovým dalším apřinejmenším překvapivým krokem. Superarbitrace mu zajistila možnost bezpečného návratu do Rakouska-Uherska aSaudek ji obratem využil kpodání žádosti opřidělení ke Kriegspressequartieru (Válečný tiskový stan, dále KPQ) ve funkci korespondenta holandských listů Nieuwe Rotterdamsche Courant aNieuwe Courant.6 Představa, že by se agent vybavený prostředky ztajných rakouských fondů svévolně rozhodl rezignovat na zadané úkoly amísto toho požádal opřidělení krakouskému KPQ, prostě není reálná. Saudek svoji žádost7 podepřel idoporučením státního podsekretáře německého ministerstva zahraničí Arthura Zimmermanna.8 Později si měl uvědomit, že mu přímluva zněmecké strany spíše uškodila, ale je těžko představitelné, že by státní podsekretář německého ministerstva zahraničí poskytl osobní doporučení obyčejnému žurnalistovi. Doporučení muselo reflektovat Saudkovo dřívější společenské postavení vBerlíně aznámost svon Zimmermannem. Saudek se opřidělení krakouskému Kriegspressequartieru usilovně snažil až do srpna 1915. Vydal se kvůli tomu osobně do Vídně ana svůj záměr definitivně rezignoval až na podzim téhož roku. Dokládá to poměrně obsáhlá korespondence rakouského vyslance vHaagu barona Giskry svedoucím Literarisches Bureau Oskarem von Montlongem9 adalšími rakouskými činiteli.10 Ministr zahraničních věcí Burian však 4 TÝŽ, Een journalistiek geheim ontsluierd. De Dubbelmonarchie en een geval van dubbele moraal in de Nederlandse pers tijdens de Eerste Wereldoorlog, Antwerpen 2010, s.53. 5 Karl von Giskra (1864–1919). Vrakouských diplomatických službách od roku 1889. Působil na vyslanectvích ve Washingtonu, Bukurešti aBernu. Byl vyslancem vChile aMexiku. Během první světové války byl vyslancem vHolandsku. Vroce 1917 byl odvolán ze zdravotních důvodů. 6 Vztahy soběma listy Saudek rozvíjel ipozději. VNieuwe Courant vycházel pod názvem Levenkust od 15.srpna 1916 jeho román Eine heilige und zwei Sünder zroku 1912, zatímco Nieuwe Rotterdamsche Courant začal 4.prosince 1916 uveřejňovat na pokračování Saudkův román De Mikado. 7 OE HHStA, MdÄ, Presseleitung (dále PL) Akten, Presseleitung, Literarisches Büro, kart.90, dopis v. Giskry v. Montlongovi z6.8.1915. 8 Arthur Zimmermann (1864–1940). Německý diplomat, vletech 1911–1916 státní podsekretář ministerstva zahraničních věcí. 1916 státní sekretář azástupce říšského kancléře pro zahraniční věci. 9 Oskar von Montlong (1874–1932). Po studiu Tereziánské akademie apráv působil vdiplomatických službách. Vletech 1913–1917 vedoucí tiskového oddělení ministerstva zahraničí (Literarisches Bureau). 10 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, Literarisches Büro, kart. 90, čj. 1020/5 1915, telegram v. Giskry v. Montlongovi ze 17.5.1915 asoukromý dopis v. Giskry v. Montlongovi z6.8.1915. OPEN ACCESS 80 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Saudkovu žádost zamítl ana věci nic nezměnila ani Saudkova osobní intervence uvedoucího Literarisches Bureau von Montlonga. Baron Giskra se kzáležitosti vrátil počátkem srpna 1915 vpřísně důvěrné zprávě von Montlongovi (8.8.1915). Sdělil mu, že Saudek se domnívá, že mu ve Vídni uškodilo doporučení německého ministerstva zahraničí, anaznačil, že je sám nepovažuje za šťastné.11 Přesto byl přesvědčen, že by Saudkovo zařazení do KPQ, tentokrát vzastoupení listů Allgemeine Handelsblad aNieuwe Courant, „nesporně bylo vzájmu Rakouska“. Saudek podle barona Giskry vHaagu spolupracoval se zpravodajskou agenturou Bureau Courier,12 provozoval vlastní korespondenční kancelář avydatně zásoboval rakouské vyslanectví zprávami, které procházely agenturou Bureau Courier adalšími zdroji. Koncem léta 1915 však Saudek zřejmě pochopil, že jeho snaha opřidělení ke KPQ je marná, azačal se plně věnovat projektu Hollandsch Nieuwsbureau, který si později zcela přivlastnil. HOLLANDSCH NIEUWSBUREAU Willem Nevens se možností založit holandskou zpravodajskou agenturu zabýval od samotného počátku roku 1915, tedy ještě před Saudkovým příchodem do Holandska. Svůj projekt zjevně konzultoval sřadou osobností žurnalistické azpravodajské scény. 21.února 1915 poslal obsáhlý dopis dr. Gargasovi13 avylíčil vněm vlastní motivy kzaložení zamýšlené zpravodajské agentury ijejí hlavní organizační obrysy.14 Neskrýval, že jeho projekt je veden mimo jiné ifinančními aobchodními zájmy, ale zdůraznil, že mu vprvní řadě jde oprospěch Německa avyšší účinnost jeho propagandistického působení vHolandsku. Představoval si, že založí prvotřídní zpravodajskou agenturu, která by alespoň dílčím způsobem mohla konkurovat velkým hráčům, jako byl Reuters, Havas či Wolff Telegraphen Bureau (WTB), imenším zpravodajským kancelářím aagenturám pracujícím vněmeckém zájmu. Nová agentura měla mít dvojí funkci: měla se primárně zaměřovat na potřeby domácího tiskového 11 Vcitovaném dopisu v. Montlongovi z6.8.1915 v. Giskra uvedl na okraj Saudkova doporučení: „Ani já nechápu, proč se [Saudek] vybavil doporučujícím dopisem od Zimmermanna.“ 12 Zdubna 1915 je zachována obálka dopisu adresovaného Robertu Saudkovi vBureau Deutsche Kurier, Bezuidenhout 171, PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 266. 13 Dr. Sigismund/Zygmond Gargas (1876–1948). Polský ekonom asociolog, původně advokát aporadce rakouského ministerstva obchodu ve Vídni. Po přesídlení do Berlína byl poradcem Říšského svazu průmyslu. Během první světové války působil vHST při německém vyslanectví vHaagu, kde vedl Polnisches Pressebüro. Po válce byl vroce 1922 odsouzen vtzv.Fechenbachově procesu do vězení za velezradu. Max HIRSCHBERG, Jude und Demokrat. Erinnerungen eines Münchener Rechtsanwalts 1883 bis 1939, ed. Reinhard Weber, Berlin 2015, s.171. 14 PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, dopis W.Nevense dr. Gargasovi z21.2.1915. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 81 trhu, ale působit také na zahraniční, především německé arakousko-uherské listy ataké na tisk dohodových států. Na rozdíl od propagandisticky orientovaných, atudíž předpojatých agentur, které své zprávy poskytovaly odběratelům zvelké části zdarma, měl být nový podnik postaven na zdravém komerčním základu asvoje zpravodajství měl abonentům prodávat. Nevens si uvědomoval obtíže spojené setablováním podobné agentury, především kapitálovou náročnost takového podniku, aneměl malé ambice, pokud šlo oorganizační apersonální zajištění jeho chodu. Potřebný základní kapitál odhadoval na 150 000 guldenů anešetřil ani vnárocích na personální zabezpečení agentury. Náklady na telegrafické spojení do Německa aRakouska-Uherska odhadoval na 5000 guldenů měsíčně bez nákladů na distribuci zpravodajství.15 Odhlédneme-li od drobných formulačních odchylek aabsence kritiky běžné praxe podplácení jednotlivých novinářů aredakcí, představuje Nevensův projekt vkostce celou filozofii propagandistické podpory Centrálních mocností astruktury pozdější agentury Hollandsch Nieuwsbureau, jak je Saudek později líčil ve svých exposé zasílaných do Vídně. Na tomto místě je nutné znovu zdůraznit, že Nevensův dopis dr.Gargasovi byl datován 21.února 1915, takže svůj projekt zpravodajské agentury musel mít Nevens hotový již před Saudkovým příjezdem do Holandska. Nevens nezůstal jen uúvah ozaložení vlastního podniku, ale snažil se získat finanční podporu azájemce ovstup do zamýšlené agentury. Není jasné, jak moc se mu to dařilo, ale jistě víme, že německá korespondenční kancelář Bureau Courier (vníž v Haagu působil iRobert Saudek) do začátku Nevensova podniku vložila 10 000 guldenů.16 Dr. Gargas si ovšem Nevensův projekt nenechal pro sebe adal oněm vědět vedoucímu Hilfstelle (dále HST) při německém vyslanectví, dr. Wichertovi,17 který okamžitě rozpoznal potenciál zdánlivě neutrální zpravodajské agentury pro manipulování holandským, ale také zahraničním tiskem.18 Vdnešní terminologii mělo být HNB „trollí farmou“ acíleně šířit „fake news“ vzájmu Německa. Kolem 15 Vcitovaném dopisu Dr. Gargasovi W.Nevens 21.2.1915 psal: „Pro [zajištění] služby bude potřeba přinejmenším 8 lidí. Vedle toho ještě administrátor, písař na stroji atd. Celkem půjde zhruba odvacet pracovníků, ztoho dvanáct musí mít roční plat přinejmenším 3000 guldenů. Platy ostatních se budou pohybovat vrozmezí 1200–1500 guldenů za rok. Když se přičtou cestovní výdaje, musí se počítat směsíčními náklady cca 60 000 guldenů. Dále bude potřeba zajistit korespondenty, obchodní zástupce atd. Suma sumárum odhaduji, že pokud by podnik měl být skutečně prvotřídní, bude nezbytné mít do začátku kdispozici asi 150 000 guldenů […].“ 16 Srov.PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 266, telegram č.435 zaslaný 10.8.1915 německým vyslancem vHaagu v. Kühlmannem v. Radowitzovi zministerstva zahraničí. 17 Dr. Friedrich Karl Adolf Wichert (1878–1951). Německý uměnovědec adiplomat, ředitel Kunsthalle vMannheimu. Vobdobí první světové války vedl tiskovou službu při německém vyslanectví vHaagu. 18 Dr. Wichert vypracoval již počátkem března 1915 pro centrálu Auslandsdienst zprávu ozaložení korespondenční kanceláře vHolandsku. Centrála následně informovala ozprávě dr. Wicherta vyslance v. Mumma zministerstva zahraničí. PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag. OPEN ACCESS 82 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Nevensova nápadu se následně rozběhla řada tajných jednání, vedených scílem utajit příští vazbu nové agentury na říšsko-německé instituce avyužít ji plně pro německou propagandu. Dr. Wichert měl jasno vtom, že nová agentura musí navenek působit jako neutrální podnik, vedený avlastněný holandským vlastníkem, apodnikl vtomto směru rozhodné kroky. Nová společnost měla být založena čistě holandským kapitálem, ovšem stím, že německé vyslanectví si vzápětí zajistí kontrolu odkupem podílů. Tato finanční operace si však vyžádala určitý čas abyla dokončena až vroce 1916. Nevensova iniciativa měla úspěch a13.července 1915 vyšlo vNederlandsche Staatscourant oznámení, že Nevens společně spanem Willemem Coopsem založil společnost somezeným ručením pod názvem Hollandsch Nieuwsbureau.19 Německé vyslanectví mezitím společně sNevensem dále pracovalo na řešení právních atechnických náležitostí činnosti nově ustavené společnosti tak, aby mohla začít prakticky fungovat od 1.8.1915. Oměsíc později telegrafoval vyslanec von Kühlmann20 von Radowitzovi,21 že se mu po zdlouhavých jednáních se zakladateli korespondenční kanceláře podařilo dospět kdohodě ofinancování HNB. Subvence pro první rok počínaje 1.srpnem 1915 měla činit 15 000 guldenů, pro druhý obchodní rok 5000 guldenů avdalších třech letech 2000 guldenů za rok.22 Bylo to méně, než si Nevens představoval ve svém původním projektu, ale pro rozjezd společnosti to zřejmě stačilo. Současně se řešil odkup podílů/akcií tak, aby byla zajištěna německá kontrola nad společností.23 Nevens se koncem srpna 1915 písemně obrátil na rakouské vyslanectví vHaagu ainformoval je ozaložení Hollandsch Nieuwsbureau, principech jeho působení, dosavadní činnosti azáměrech.24 Zdůraznil, že jeho kancelář zamýšlí přinášet také vlastní, původní zprávy, apožádal vyslance olaskavé sdělení, jaký druh zpráv předávaných holandskému apřípadně ipřímo zahraničnímu tisku má pro něj význam. Poněkud krypticky tak vyjádřil ochotu Holandsch Niewsbureau působit rovněž vzájmu Rakouska-Uherska. 19 J.HEMELS, Robert Saudek, s.371. 20 Richard von Kühlmann (1873–1948). Německý diplomat, působil vTeheránu, Londýně, Konstantinopoli aWashingtonu. Od roku 1915 německý vyslanec vHaagu. Vroce 1917 byl jmenován státním sekretářem azástupcem říšského kancléře pro zahraniční věci. 21 Wilhelm von Radowitz (1874–1939). Vněmeckých diplomatických službách působil vPekingu, Madridu, Washingtonu, Kodani aTokyu. Od roku 1914 vedl politické oddělení (IA) ministerstva zahraničních věcí. Od roku 1917 státní podsekretář, vedoucí zpravodajského (IV) oddělení říšského ministerstva zahraničních věcí. 22 PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, telegram v. Kühlmanna v. Radowitzovi z25.8.1915. 23 28.4.1916 žádal vyslanec v. Kühlmann říšského kancléře v. Bethmanna-Holwega osouhlas spostupem Deutsche Bank ve věci garancí dohodnutých sO.Horstmannem. Tamtéž, Hollandsch Nieuwsbureau, zpráva A588. 24 OE HHStA, MdÄ, Gesandschaftsarchiv Den Haag, Administrative Akten, Presseangelegenheiten 1914/1915, dopis W.Nevense rakouskému vyslanci vHaagu v. Giskrovi z30.8.1915. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 83 Baron Giskra Nevensovi zdvořile poděkoval,25 ale nová zpravodajská kancelář na něj zřejmě velký dojem neudělala. Ojejím založení informoval vyslanec ministerstvo zahraničí až oněkolik týdnů později, nedochovaným telegramem č.443. Mezitím se však uzavřela záležitost Saudkovy žádosti opřijetí do KPQ. 20.září 1915 sděloval baron Giskra von Montlongovi, že se „záležitost vyřešila sama od sebe. Saudek už osvé žádosti nemluví, pracuje jako člen zde založené korespondenční kanceláře, filiálky berlínského ‚Bureau Courier‘ apilně mě zásobuje zprávami, dříve, než se dostanou do tisku“.26 Zatímco rakousko-uherské vyslanectví zpočátku nejevilo oHollandsch Nieuwsbureau velký zájem, německé vyslanectví ajeho HST překypovalo aktivitou. 24.září dr.Wichert oznámil von Radowitzovi, že generální štáb povolil telefonické spojení HNB sFrankfurter Zeitung, ale upozornil současně, že telefonickou linku provázejí technické problémy aFrankfurter Zeitung není dostatečně aktivní.27 Oden později von Radowitz oznámil vyslanci von Kühlmannovi dohodu sM.Erzbergerem,28 že od 1.října 1915 přestane dodávat své zprávy holandskému tisku auvolní tak prostor pro HNB. Názor rakouského vyslanectví aosobně barona Giskry na HNB se během října 1915, nepochybně pod Saudkovým vlivem, výrazně změnil. 8.listopadu poslal vyslanec von Montlongovi soukromý dopis,29 vněmž zopakoval svoji zprávu oexistenci HNB aSaudkovy náměty na její činnost považoval za „slibné“. Do přílohy přidal obsáhlou studii o„Zápasu německé aanglické vlády oneutrální tisk“. Příloha není datována ani podepsána, ale není pochyb otom, že ji sepsal Robert Saudek. Studie se přes všechnu loajalitu koběma Centrálním mocnostem nesla vkritickém tónu. Saudek vypočítal všechny omyly německé vlády ajejího ministerstva zahraničí vkomunikaci sveřejností vneutrálních zemích asjejím tiskem, především tendenčnost předávaných zpráv, nepochopení jejich žurnalistické hodnoty, nedostatek ohledu na národní povahu Holanďanů, neúčinnost proněmeckých proklamací představitelů německé kultury avědy. Navíc se podle jeho názoru německá vláda ajejí ministerstvo zahraničí nešikovně snažily korumpovat jednotlivé novináře icelé redakce. To všechno na začátku války vedlo knevraživosti holandského tisku vůči Německu. Saudek byl evidentně informovaný ovývoji organizace německé propagandy. Zmínil kritiku německého ministerstva zahraniční ze strany říšského sněmu ičásti 25 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, Literarisches Büro, kart. 90, odpověď barona v.Giskry na dopis W.Nevense z5.9.1915. 26 Tamtéž, kart. 90, dopis v. Giskry v. Montlongovi z20.9.1915. 27 PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, informace dr. Wicherta pro v. Radowitze z25.9.1915. 28 Matthias Erzberger (1875–1921). Centristický německý politik apublicista. Na počátku první světové války byl pověřen organizováním německé propagandy vneutrálních zemích ainicioval založení několika korespondenčních agentur. Podílel se ina formulování německých válečných cílů. Jeho původně anexionistické postoje se změnily vroce 1917. Vlistopadu 1918 Erzberger podepsal mírovou dohodu. Vroce 1919 vstoupil do první vlády Výmarské republiky, byl vicekancléřem aministrem financí. Stal se předmětem nenávistné kampaně avroce 1921 byl nacionalisty zavražděn. 29 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, Literarisches Büro, kart. 90, soukromý dopis v.Giskry v. Montlongovi z8.11.1915 + dvě přílohy. OPEN ACCESS 84 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 tisku asuznáním komentoval „skvělý šachový tah“, kterým německé ministerstvo zahraničí přesunulo odpovědnost za řízení německé propagandy vzahraničí na poslance, především na Matthiase Erzbergera. Saudek neskrýval obdiv ke schopnosti německých úřadů poučit se zvlastních chyb při působení na holandskou veřejnost aupozornil na obrat klepšímu po nástupu vyslance von Kühlmanna. Zdá se však, že vtéto části svého rozboru vycházel spíše zinformací dostupných vokruhu konzula Cremera30 než zosobní znalosti interních poměrů na německém vyslanectví. Oexistenci HST, jejích diverzifikovaných postupech adůsledných analýzách holandského tisku na vyslanectví vHaagu buď nevěděl, nebo onich záměrně pomlčel. Kvýrazným úspěchům německého snažení počítal povolení dovozu holandských novin do Belgie aochotu naslouchat názorům holandských novinářů akreditovaných vBerlíně. Dále se Saudek věnoval anglické propagandě. Vysvětlil její prvotní náskok ipostupnou ztrátu vlivu po pokusu okorumpování holandského tisku. Britská propaganda se podle Saudkova názoru opírala otři organizace: Uranium Steamship Line vRotterdamu, tiskovou agenturu R.Dittmar aprotiněmecky profilovanou agenturu Vas Diaz.31 Spíše na okraj Saudek zhodnotil irakousko-uherskou propagandu. Konstatoval, že Rakousko-Uhersku se vholandském tisku dosud věnovala spíše jen okrajová pozornost asamotné rakousko-uherské úřady se vpodstatě smířily snepřátelsky laděnými zprávami francouzských abritských agentur ovojenském postupu avnitřních poměrech vmonarchii. Závěrem Saudek odhadoval, že německá propaganda do listopadu 1915 víceméně vyrovnala původní náskok britského působení. Sympatie holandské veřejnosti sice byly podle jeho mínění nadále vpoměru 6 ku 10 ve prospěch dohodových států, ale ve stejném poměru byly naopak sympatie holandského tisku ve prospěch Centrálních mocností. Průhledná snaha obou hlavních soupeřů na poli válečné propagandy manipulovat veřejností akorumpovat tisk neutrální země podle Saudka nakonec naučila noviny ijejich publikum určité ostražitosti anedůvěře ke zdrojům zpráv, které měly otevřený nebo špatně skrývaný vztah kvládám válčících zemí aposkytovaly redakcím svoje materiály zdarma. Zvýšila se naopak poptávka po zprávách zdomácích, zaručeně neutrálních zdrojů. Saudek tak dospěl khlavnímu sdělení svého rozboru. Skutečně neutrálním adomácím zdrojem zpravodajství je nedávno založená společnost Hollandsch Nieuwsbureau, která by Rakousko-Uhersku mohla být vmnoha ohledech prospěšná. Ne snad tím, že by holandskému tisku předávala „oslavné články“ na monarchii, ale zprávami ažádoucími informacemi upravenými astylizovanými tak, aby redakce holandských listů zaujaly. Potřebný obsah, délku anačasování takových publikací mohl podle jeho názoru určit pouze odborně zdatný důvěrník, který je vkaždodenním kontaktu 30 Karl Hubert Cremer (1858–1938). Německý exportér akonzul vAmsterdamu. Vletech 1914–1916 spolupracoval sMatthiasem Erzbergerem apodílel se na válečném propagandistickém úsilí Německa. 31 Saudkovo hodnocení pochopitelně odráží dobové omezení informačních zdrojů. Kbritské propagandě srov.např.Michael L.SANDERS— Philip M.TAYLOR, British Propaganda during the First World War, 1914–18, London 1982. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 85 smístním tiskem. Autor tohoto spisu (Saudek) by si pokládal za čest, kdyby mohl svůj rozbor podrobněji rozvést osobně. HRA VABANK Baron Giskra následně sdělil von Montlongovi, že se Saudek chystá do Vídně, aby smožným přínosem HNB seznámil příslušné úřady na místě. Vyslanec zjevně neměl velké iluze oreakci Literarisches Bureau, protože žádal, aby vpřípadě, že 5.oddělení ministerstva zahraničí nebude mít oHNB zájem, doporučilo Saudka šéfovi Evidenzbureau, oberstu generálního štábu von Hranilovičovi.32 Vedoucí Literarisches Bureau von Montlong odpověděl na Giskrův soukromý dopis 17.11.1915 apodle očekávání byl kSaudkovým návrhům velmi kritický. Byl přesvědčen, že se Saudek snaží získat monopolní vztah sministerstvem zahraničí, ajeho snahu odmítl. Zdůraznil, že „veškeré zpravodajské materiály, které máme kdispozici, musí vnašem vlastním zájmu odcházet do světa prostřednictvím našeho Corespondenz— Bureau aprostřednictvím našeho vlastního tisku“. Von Montlong dále vyjádřil přesvědčení, že úkolem zahraničních zpravodajských agentur má být především sledování rakouského tisku avyhledávání cenných informací, které ještě zahraniční listy neuveřejnily. Osmi až dvanáctidenní zpoždění podobných zpráv nepovažoval za podstatné aodvolával se na zkušenost vídeňských korespondencí zabývajících se balkánským tiskem. Von Montlong tak vkostce zopakoval názory zkostnatělého Literarisches Bureau, které Rakousko-Uhersku bránily vyrovnat se saktuálními potřebami efektivní válečné propagandy. Saudek na jeho odmítavé stanovisko reagoval nedatovaným vyjádřením, které ministerstvu zahraničí předal patrně prostřednictvím barona Giskry. V něm uvedl několik příkladů, kterými dokazoval smysluplnost spolupráce sHNB— informace ohospodářské situaci monarchie, zprávy oprocesu sKramářem ad.33 Přes svoji averzi kSaudkovi von Montlong žádosti vyslance přece jen vyhověl akrátce informoval armádní vedení (Armee-Ober Komando, dále AOK) oexistenci HNB.34 Ještě před doručením odmítavého stanoviska vedoucího Literarisches Bureau však baron Giskra získal další argument pro svoje přesvědčení ovýznamu HNB. Vpřísně tajném sdělení z15.listopadu 1915 sděloval, že se Saudkovi „podařilo uzavřít jménem Hollandsch Nieuwsbureau dohodu slordem Northcliffem, která HNB otvírá sloupce Northcliffových listů“.35 Je zajímavé, že přísně tajná informace odohodě HNB sNorthcliffem, zaslaná do Vídně, odva dny předcházela stejně tajnému sdělení předanému Dr. Wichertem německému ministerstvu zahraničí vrámci zprávy okrocích, které je třeba učinit „vzájmu zlepšení zpravodajství HNB“. Dr. Wichert ve svém spisu informoval, že dohodu 32 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, Literarisches Büro, kart. 90, dopis v. Giskry v.Montlongovi z8.11.1915. 33 Tamtéž, kart. 90, relace v. Giskry v. Montlongovi z20.11.1915. 34 Tamtéž, kart. 90, dopis v. Montlonga AOK z18.11.1915. 35 Tamtéž, kart. 90, dopis v. Giskry v. Montlongovi z15.11.1915. OPEN ACCESS 92 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 hrabě Czernin. Svýměnou na klíčových postech došlo ike změně stylu práce. Nový ministr zahraničí vyslal na legace vneutrálních zemích tiskové atašé, kteří měli za úkol sledovat aanalyzovat tisk vpříslušných zemích, navazovat kontakty smístními novináři azařazovat do jejich listů materiály azprávy, které byly vzájmu monarchie. Rakousko-Uhersko tak stéměř dvouletým zpožděním převzalo některé techniky rozvíjené německou stranou již od počátku roku 1915. Nový vedoucí 5.departmentu ministerstva zahraničí von Wiesner išéf KPQ Eisner-Bubna nastoupili spoměrně ambiciózními programy, ale státní prostředky alokované pro jejich činnost se podstatně nezvýšily. Obě organizace ipod novým vedením vykazovaly poměrně značnou setrvačnost, anavíc docházelo ke křížení kompetencí avzájemné řevnivosti. Rakousko-uherská propaganda vneutrálních zemích tak svojí intenzitou iprostředky nadále zaostávala za německým propagandistickým úsilím. Uvědomoval si to inový vyslanec von Szechenyi apříležitostně to dával najevo ve zprávách pro ministerstvo zahraničí. Von Szechenyi se svým tiskovým ataché M.Krigerem příliš nevycházel avroce 1918 se ho zbavil. Naproti tomu důvěřoval Saudkovi ainspiroval se inázory, které Saudek vyjádřil ve svém druhém rozkladu propagandistické činnosti Centrálních mocností astátů Dohody, vypracovaném vprvní polovině roku 1917 apředaném do Vídně 6.května 1917. Memorandum nese název „Propaganda aveřejné mínění vHolandsku avnepřátelské cizině“61 aSaudek vněm podal obsáhlý rozbor propagandistického působení od počátku války do roku 1917. Zatímco první etapa do konce roku 1915 se podle Saudka vyznačovala spontánně nepřátelskými postoji holandské veřejnosti itisku vůči Centrálním mocnostem, které se dopustily celé řady chyb vpůsobení na veřejnost, ve druhé etapě došlo kurčitému vyrovnání propagandistického úsilí ake změnám vpostojích holandského tisku, podmíněným důrazem na neutralitu zpravodajství. Saudek vůči Centrálním mocnostem nešetřil kritikou. Zopakoval svoje líčení postupu německého ministerstva zahraničních věcí ačinnosti poslance Erzbergera, které již popsal vprvním memorandu zroku 1915, aněmecké propagandě věnoval téměř polovinu rozboru. Znovu zopakoval svoji tezi onepřípustnosti aneefektivnosti podplácení tisku anovinářů a„fiasko“ anglické propagandy připsal pokusu okorumpování holandského tisku nabídkou úhrady nákladů na zveřejnění podkladů zasílaných redakcím zAnglie. Samostatně se pak věnoval rozboru rakousko-uherské propagandy. Kriticky zhodnotil pasivitu propagandistického úsilí Rakouska-Uherska, které se omezovalo na oficiální zpravodajství Correspondenz Bureau, citace vídeňských listů, denní zprávy KPQ, příležitostné polemiky sútoky dohodových protivníků atendenční líčení vlasteneckého nadšení jednotlivých národností monarchie. Žurnalistická hodnota těchto zpráv byla podle Saudkova mínění mizivá. Zprávy KPQ se překrývaly soficiálními zprávami Correspondenz Bureau anikdo se nesnažil vydávané materiály aktivně „prodávat“ holandským novinám. Mezi protivníky Rakouska-Uherska zařadil Saudek listy De Telegraaf aGazette de Hollande azpravodajské agentury Reuters, Havas aVas Dias ajako jediného zastánce uvedl „vlastní“ agenturu Hollandsch Nieuwsbu61 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, 1917, kart. 138, relace rakouského vyslance v.Szechenyiho ministerstvu zahraničí z6.5.1917. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 93 reau, kterou „založil vdubnu 1915 [sic!], aby Rakousku pomohl získat uznání holandského tisku abránil je proti pomluvám“. HNB Saudek věnoval zhruba třetinu svého memoranda. Dále doporučil „reformovat“ rakouskou propagandu, emancipovat ji od německého zprostředkování, rozšířit zpravodajství Correspondenz Bureau ozprávy zuherského parlamentu, prohloubit spolupráci HNB aKPQ, centralizovat azlepšit distribuci obrazového afilmového zpravodajství aposílit roli holandských válečných zpravodajů vKPQ. Na vypracování druhého memoranda opropagandě se změnil rovněž způsob Saudkova jednání svídeňskými úřady. Saudek se nyní mohl odvolávat na konkrétní zásluhy, které si vletech 1916–1917 získal— ohlas zavádějící zprávy ozastavení rakouské ofenzivy vItálii apříznivé přijetí zpráv orakouské mírové iniciativě holandským tiskem. Monarchie se vdaných podmínkách musela snažit ozlepšení svého image vneutrálních zemích ana straně Dohody apo neúspěchu tajných mírových jednání se Rakousko-Uhersko dostalo pod tlak dohodových států, které vyhodnotily duální monarchii jako slabý článek Centrálních mocností. Význam propagandy do zahraničí tak podstatně vzrostl. Také proto Saudek vletech 1917/1918 již nemusel vystupovat jako prosebník, který se snaží přesvědčit zkostnatělé instituce rakouské monarchie, aby jednaly aktivněji. Jeho pozice ve Vídni byla pevnější ajeho mínění mělo váhu. Svědčí oSaudkově jasnozřivosti, že rychle rozpoznal význam radiotelegrafie pro tiskové zpravodajství aspolečně sNevensem se snažil zajistit pro HNB co nejrychlejší způsob přenosu zpráv. Pokud šlo oNěmecko, nenaráželo využití moderních technologií na zásadní překážky, přestože cenzurní praxe atechnické obtíže rychlost předávání zpráv snižovaly. HNB využívalo služeb vysílače vNauenu atelefonické spojení sněmeckými listy fungovalo již od roku 1915. VRakousku byla situace složitější. Radiotelegrafické spojení zVídně zprostředkoval rakouský vysílač Deutsch Altenburg.62 Tiskové oddělení ministerstva zahraničí azejména Correspondenz Bureau však dávaly přednost tradičnímu telegrafickému přenosu zpráv, přestože telegrafické spojení Vídně sHaagem procházelo přes Berlín, odkud se rakouské zprávy předávaly dál asvýjimkou vojenského zpravodajství podléhaly dodatečné německé cenzuře, což přenos zdržovalo. Od druhé poloviny roku 1917 začala vídeňským úřadům vadit závislost na německém zprostředkování aSaudkův námět na zřízení přímého radiotelegrafického spojení mezi Vídní aHaagem našel příznivý ohlas, zejména uvojenského velení aministerstva obchodu. 21.ledna 1918 se proto ve Vídni uskutečnila porada za účasti ministerstva zahraničí, AOK, redakce KPQ, zástupce HNB azástupce Telegraphen Compagnie scílem posoudit možnosti vytvoření přímé rádiové služby zVídně do Haagu. Radiotelegrafická služba měla zrychlit tiskové zpravodajství aobejít německou cenzuru. Předávat měla zprávy politické povahy, které nebyly součástí oficiálních 62 Jiskrový telegraf Deutsch Altenburg byl velkou vysílačkou pro přenos na komerčních dlouhých akrátkých vlnách. Zařízení vybudované vletech 1917–1918 bylo umístěno poblíž lázní Deutsch Altenburg vRakousku amělo anténu na 150 metrů vysokém stožáru. Stanici vybavila firma Telefunken. Vysílač byl vroce 1918 poškozen požárem ado plného provozu byl uveden až vroce 1919. OPEN ACCESS 94 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 stanovisek aprohlášení, zprávy vojenské povahy amonarchii příznivé hospodářské zprávy (devizové kurzy, statistické přehledy), které dosud obstarával hospodářský referát KPQ. HNB měla mít vlastní rádiovou stanici umožňující příjem (nikoli odesílání) zpráv apovinnost zasílat každých 14 dnů ministerstvu zahraničí přehled ovyužití rádiové služby. Onáklady na zřízení stanice se mělo podělit rakousko-uherské ministerstvo zahraničí aAOK, které mělo rovněž platit měsíčně 200 guldenů pracovníkovi HNB odpovědnému za příjem radiogramů.63 Saudek se tomuto projektu vprvní polovině roku 1918 intenzivně věnoval, takže 10.června mohl von Szechenyi sdělit ministerstvu zahraničí, že řešení rádiového spojení do Haagu je téměř hotové. Projekt byl vzásadě schválen holandským ministerstvem zahraničí iministerstvem pošt ačekalo se na přislíbený souhlas holandského ministerstva obrany.64 Vdruhé polovině roku pak rakouské vyslanectví vHaagu živě komunikovalo sministerstvem zahraničních věcí adalšími vídeňskými úřady aopakovaně žádalo opovolení dodat technické komponenty pro zprovoznění přijímací stanice vHaagu. Specificky Nevens měl voboru radiotelegrafie ještě větší ambice aběhem jednání sTransocean vroce 1920 přišel snápadem na založení vysílače vHolandské východní Indii, který by zajišťoval zpravodajské služby pro Asii. HRA NA OBĚ STRANY Zatímco ve Vídni Saudkova hvězda strmě stoupala, německé prameny oněm během roku 1917 avlastně až do začátku března 1918 mlčely. Teprve potom se Saudek najednou objevil již jako významný činitel HNB, který společně sNevensem zasahoval do napjatých vztahů sfrankfurtskou službou Maxe Fleischera.65 28.3.1918 zaslal dr.Scheffer vicekonzulu Dehnovi66 zněmeckého ministerstva zahraničí obsáhlý rozbor činnosti HNB avzávěru své analýzy vyzdvihl Saudka jako potenciálního zástupce HNB ve Skandinávii aperspektivní osobnost pro řízení HNB po skončení války. Podle sdělení dr. Scheffera byl Saudek začátkem roku 1918 vBerlíně ajednal sněmeckým ministerstvem zahraničí.67 63 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung Holland, kart. 138, protokol 7578/5, Res. Nr.290, z24.1.1918. 64 Tamtéž, kart. 138, V.Szechenyi ministerstvu zahraničí, 10.6.1918. 65 Někdejší zpravodaj Kölnische Zeitung Max Fleischer vedl během první světové války agenturu Schweizer-Press-Telegraph (SPT), řízenou německým ministerstvem zahraničí. Dohoda mezi SPT aHNB vymezovala oblasti zájmu. SPT se orientovala na tisk ve Švýcarsku, Francii, Itálii, Skandinávii aRusku, zatímco HNB působila především na tisk vHolandsku, Anglii aSpojených státech. Vymezení zájmových okruhů se se však občas křížilo, což vedlo ksoupeření asporům. HNB dostávala prostřednictvím SPT část německých subvencí. 66 Georg Dehn (1876–1937). Německý diplomat. Po vojenské službě vletech 1914–1915 působil vGeneralgouvernementu pro Belgii. Od roku 1917 byl zaměstnancem říšského ministerstva zahraničí voddělení IV (zpravodajství). 67 PA AA, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 258, dopis dr. Scheffera vicekonzulovi Dehnovi z23.3.1918. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 95 Saudek tak počátkem roku 1918 vystoupal na vrchol své haagské kariéry. Vzápětí však ve Vídni propukla aféra sdr. Borským.68 Podle M.Paulové69 se Saudek obrátil na J.Kvapila70 sžádostí, aby doporučil českého žurnalistu, který by Saudkovi pomohl sjeho prací vHaagu. Byla to logická volba, protože Saudek před válkou pomáhal Kvapilovi při uvádění jeho her na německá jeviště. Kvapil tedy byl Saudkovi vmnoha ohledech zavázán ana rozdíl od něj se orientoval na domácí žurnalistické scéně. Saudek ovšem zjevně nic netušil oKvapilově účasti vdomácím odboji aojeho spojení sMaffií, jež tou dobou zoufale hledala kurýra, který by doručil tajné informace dr.Benešovi vexilu. Oficiálně posvěcená mise dr. Borského nabídla nečekané řešení. Ministerstvo zahraničních věcí vystavilo na Saudkovu žádost dr. Borskému pas, umožnilo mu průjezd Německem avybavilo ho na cestu finančními prostředky. Emil Filla vzpomíná, jak ho Borský počátkem ledna 1918 kontaktoval adomluvil si sním konspirativní schůzku vkavárně. Protože se vzájemně neznali, měl být poznávacím znamením modrý kapesník, který bude držet vruce Fillova žena. Borský se na schůzce identifikoval pouze polovinou smluveného hesla, ale vzápětí předal Fillovi zprávy, které mu svěřil domácí odboj vPraze. Vyložil isvůj romantický plán dezerce do Francie: chtěl předstírat, že utonul, anechat na pláži svůj kabát sdokumenty aklobouk. Údajně tak chtěl ochránit Saudka před kompromitací apostihem zrakouské strany. Filla ovšem označil plán za naivní avaroval Borského před jeho realizací. Dále se dozvěděl, že Borský ukázal Saudkovi Fillův dopis snávrhem poznávacího znamení pro konspirativní schůzku. Saudek dopis podrobil grafologickému rozboru, který nevyzněl pro Fillu příznivě, azřejmě se snažil Borského od schůzky odradit. Saudek tedy musel alespoň tušit, že Borský dorazil do Holandska snějakým posláním. Borského dezerce vyvolala ve Vídni paniku. Vedoucí tiskového oddělení von Wiesner se telegraficky obrátil na vyslance von Szechenyiho sžádostí obližší informace oBorském azjištění, jak dalece je Saudek do celé záležitosti zapleten azda nemá přímé vazby na český tisk. Šetření se však mělo vést diskrétně, aby nikoho ve Vídni nekompromitovalo.71 68 Dr. Lev Borský, původně Leo Bondy (1883–1944). Český novinář apolitik. Před první světovou válkou byl mluvčím Státoprávní pokrokové strany. Za války byl vážně raněn azproštěn služby. Působil pak jako parlamentní zpravodaj Venkova adalších listů ve Vídni. Koncem roku 1917 byl Kriegspressequartierem vyslán do Holandska. Vroce 1918 uprchl do Londýna apozději se přesunul do Paříže, kde spolupracoval sčeskoslovenským zahraničním odbojem asredakcí Samostatnosti. 1918–1920 byl prvním vyslancem ČSR vItálii. Vletech 1921–1938 publikoval především vdeníku Národní politika. Roku 1942 byl deportován do Terezína apozději do Osvětimi. 69 Milada PAULOVÁ, Tajný výbor Maffie aspolupráce sJihoslovany vletech 1916–1918, Praha 1968, s.352. 70 J.Kvapil ve svých vzpomínkách potvrzuje Saudkův vliv na šéfa KPQ plukovníka Eisnera- -Bubnu na konci roku 1917. Nezmiňuje však, že by ho Saudek kdy žádal odoporučení českého žurnalisty jako pomocné síly do jeho kanceláře. Srov.Jaroslav KVAPIL, Očem vím. Sto kapitol olidech adějích zmého života, Praha 1932, s.349–354. 71 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung Holland, kart. 138, telegram č.65 zaslaný v. Szechenyim v. Wiesnerovi z20.3.1918. OPEN ACCESS 96 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Vyslanec von Szechenyi potvrdil von Wiesnerovi, že dr. Borský skutečně byl Kriegspressequartierem přidělen Saudkovi jako pomocník asdělená osobní data Borského souhlasí. Saudek Borského poslal na nucenou dovolenou, ale Borský podle tvrzení vyslance zůstal vHolandsku aměl se údajně vpříštích dnech hlásit na vyslanectví. Von Szechenyi nenápadně vyslechl Saudka azjistil, že se kdysi skutečně uvažovalo ozřízení pobočky Telegrafen Kompagnie vPraze ajejí majitel Wilhelm Otto proto vyjednával spražskými listy. Ze záměru však později sešlo.72 Aféra tímto vysvětlením samozřejmě neskončila. Von Szechenyi se ke kauze Borský vrátil vdopisech von Wiesnerovi z8.4.a5.departmentu ministerstva zahraničí z22.4.1918. Vprvním znich sděloval, že ho navštívil „poněkud zdrcený Saudek“, ukázal mu Ottovy dopisy ve věci založení pobočky Telegrafen Kompagnie vPraze apožádal ho, aby „výslovně“ ujistil 5.department ministerstva zahraničí, že Borský neměl nic společného spropagandistickou činností aon sám kategoricky odmítá, že by měl jakékoliv nežádoucí kontakty s„českými elementy“.73 Toto ujištění von Szechenyi zopakoval vdopise ministerstvu zahraničí odva týdny později. 22.dubna 1918 však vyslanec musel do Vídně hlásit, že deník De Telegraaf před dvěma dny uveřejnil text Tříkrálové deklarace generálního sněmu českých poslanců z6.ledna 1918. Text deklarace se do Holandska měl dostat prostřednictvím „známého Čecha, pobývajícího vHolandsku“. Von Szechenyi okamžitě znovu vyslechl Saudka, který se ovšem dušoval, že „nemá ponětí, kdo by mohl být oním Čechem“, aprohlásil, že je „absolutně vyloučené, že by stím mohl mít něco společného Borský“.74 Mezitím se oaféře dozvěděl tisk aministerstvo zahraničí navíc muselo čelit nepříjemnému písemnému dotazu poslance Hartla ve věci Borského dezerce.75 Von Wiesner Hartlovi odpověděl, že ministerstvu není známo, že by někdejší parlamentní zpravodaj Večera aLidového deníku, dr. Borský, byl zaměstnán vTelegraaf Company vHaagu. Provedená šetření doložila, že jakýsi dr. Borský skutečně byl zaměstnancem uvedené neutrální společnosti, ale mezitím Holandsko opustil. Vžádném případě však nešlo odůvěrníka ministerstva zahraničí.76 Vcelé korespondenci kolem Borského aféry překvapivě nepadla ani zmínka oHollandsch Nieuwsbureau. Oaféře se nezmiňují ani prameny německého vysla72 Tamtéž, kart. 138, telegram č.115 zaslaný v. Szechenyim v. Wiesnerovi z2.4.1918. 73 Tamtéž, Gesandschaft den Haag, kart. 138, koncept dopisu v. Szechenyiho v. Wiesnerovi, Res. Nr.231. 74 Tamtéž, Presseleitung Holland, kart. 138, zaslaný v. Szechenyim 5.departmentu ministerstva zahraničí, Res. Nr.231. 75 Tamtéž, kart. 138, informace Pressedepartmentu pro presidium mininsterstva zahraničí z25.5.1918. 76 Tamtéž, kart. 138, spis 1358/5/1918, koncept odpovědi v. Wiesnera na dotaz poslance Hartla. Již předtím se však do aféry zapojil tisk. Katolicko-nacionální brněnský list Hlas 7.4.1918 využil Borského dezerci kútoku na agrárnický tisk asvoji zprávu oBorského útěku doplnil tvrzením, že jde odůvěrníka ministerstva zahraničních věcí, který pobírá roční gáži 36 000 K.Aférou se zabývaly idalší listy, např.Právo lidu nebo Alldeutsches Tagblatt. Dobrodružný příběh snádechem senzace rezonoval dokonce ještě orok později, kdy se kněmu vrátil Ladislav Tvarůžek vdeníku Venkov (2.1.1919, s.3), vídeňský Die Zeit (3.1.1919, s.3) či Jan Hajšman vČeském slovu (Drobné obrázky zvelkých dob, 7.1.1919, s.1). OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 97 nectví vHaagu aněmeckého ministerstva zahraničí. Zněmecké strany zřejmě byla aféra dr. Borského interním politickým problémem Rakouska-Uherska anebyla vyhodnocena jako bezpečnostní riziko pro HNB. Ani zrakouské strany však nezazněly obavy, že by útěk dr. Borského mohl HNB kompromitovat. Není zcela zřejmé, zda Saudek alespoň částečně kryl činnost Borského, nebo zda byl jeho dezercí nepříjemně zaskočen.77 Vkaždém případě však aféru ve Vídni, Haagu iBerlíně „ustál“. Kauza Borský nepoznamenala jeho další působení vHollandsch Nieuwsbureau anevyvolala ani pochybnosti oSaudkově loajalitě vůči Rakousku ajeho politických postojích. Naopak, Saudek vůči vídeňským autoritám vystupoval sještě větší suverenitou amohl se inadále spoléhat na podporu rakouského vyslanectví vHaagu. Znašeho pohledu je zvláště zajímavý odkaz na „neutrální společnost Telegraaf Company“ (alternativně také Telegraaf Compagnie/Kompagnie) vHaagu, vníž měl Borský na Saudkovu žádost působit ave které měl Saudek evidentně rozhodující slovo— dal Borskému výpověď azdůvodnil ji jeho pracovní nezpůsobilostí. Lze proto důvodně soudit, že Saudek nežádal KPQ ododatečnou pracovní sílu pro HNB, ale pro svoji vlastní korespondenční kancelář, která údajně sídlila na stejné adrese jako HNB, tj.ve Speykstraat 7.78 Saudkova kancelář zřejmě byla na HNB formálně nezávislá, ale zněmecké strany se na ni vroce 1918 již pohlíželo jako na součást HNB. Vjednání opřevzetí HNB agenturou Transocean se hovořilo o„Saudkově“ kanceláři, na níž se měla vztahovat některá ustanovení připravované smlouvy opřevzetí.79 OSaudkově sebejistotě svědčí, že se ještě před ukončením aféry sBorským obrátil na 5.department ministerstva zahraničí sopovážlivým návrhem, že HNB převezme zpravodajskou službu oficiální rakouské agentury Telegraphen Correspondenzbureau— stím, že nebude zajišťovat distribuci zpráv, ale bude je telefonicky předávat agentuře De la Mar vAmsterdamu, která je zveřejní jako svoje zprávy. HNB by tak bylo čistě technickým zprostředkovatelem. Podrobnější podmínky tohoto obchodu měly být předmětem dalšího jednání aHNB současně vyjádřilo ochotu zaměstnat zástupce Correspondezbureau, který by rádiem předané zprávy telefonoval do Amsterdamu.80 Šéf Correspondenzbureau dvorní rada Ernst Pick se pochopitelně zděsil aodpověděl obsáhlým rozkladem, proč takový námět nelze přijmout ajaké má radiotelegrafické spojení nevýhody.81 77 Emil Filla ve svých vzpomínkách uvádí, že Borský na přímou otázku, zda Saudek ojeho poslání ví, odpověděl: „ví aneví“, ale současně trvá na tom, že Saudek neznal obsah zpráv zprostředkovaných Borským aani se nijak nepodílel na jejich předávání. Jan HAJŠMAN— Emil FILLA, Hlídka české mafie vHolandsku, Praha 1934, s.90. 78 Ze jmenného seznamu haagské telefonní služby zroku 1920 vyplývá, že Saudek, stále ještě novinář, měl kancelář na adrese Hollandsch Nieuws-Bureau (Van Speykstraat 7) ajeho domovská adresa byla Wilhelminastraat 18. Viz J.HEMELS, Robert Saudek, pozn.č.37. 79 PA AA, R 122718, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, informace dr. Scheffera v. Schmidthalovi, Zpráva očinnosti HNB, 3.7.1918. 80 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung Holland, kart. 138, Spis 976/5/18, informace v. Plügla zoddělení v. Wiesnera odopisu pana Saudka z29.3.1918. Určeno pro dvorního radu Picka, vedoucího k. uk. Telegraphen Korrespondenz Bureau. 81 Tamtéž, kart. 138, dopis vedoucího Telegraphen-Corrbureau E.Picka Tiskovému odboru ministerstva zahraničí z18.4.1918. OPEN ACCESS 98 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Sblížícím se koncem války se HNB dostávalo do stále složitější finanční situace aSaudek se alespoň na poslední chvíli snažil získat od skomírající monarchie další finanční podporu. Rakouská vláda se na poslední chvíli snažila udržet monarchii při životě abyla proto ochotná uvolnit více prostředků ina propagandu do zahraničí. Saudek toho využíval, ale na vytvoření „druhé finanční nohy“ HNB to nestačilo. Oosudu HNB se nakonec rozhodlo jinde. Německé ministerstvo zahraničí již zvažovalo potřeby poválečného informačního působení apreferovalo domácí řešení. HNB bylo válečným projektem vyžadujícím průběžnou finanční podporu anezapadalo do strategických úvah zaměřených do budoucnosti. Na pořad dne se tak dostalo převzetí HNB agenturou Transocean GmbH. Vprvní polovině října 1918 byl dopracován návrh smlouvy ofúzi obou podniků. Vjeho první části se řešilo geografické rozdělení zájmových území HNB aTransocean, ve druhé části pak finanční podmínky, které měly zohlednit zájmy akcionářů HNB. Jednání sministerstvem zahraničí vBerlíně se za HNB vedle Nevense zúčastňoval dr. Scheffer.82 Saudek při něm chyběl. Přes rámcovou dohodu ouzavření smlouvy apočáteční naléhání ministerstva zahraničí se však další vyjednávání vleklo. Nevens nebyl spokojen sodhadnutou cenou svého podílu. Představoval si, že by za fúzi svého podniku sgigantickým partnerem měl dostat alespoň 125 000 marek, asvojí váhavostí jednání prodlužoval. Dohadování trvalo další rok, až počátkem roku 1920 došel šéfredaktor Transocean GmbH kzávěru, že opřevzetí HNB již nemá zájem. Svoje rozhodnutí vysvětlil vpříloze nedochovaného spisu „Věc HNB“, určeného buď říšskému ministerstvu zahraničních věcí, nebo německému vyslanectví v Haagu. Dochovaná příloha spisu je rozdělena na dvě části. První se týká plnění smluvních podmínek afinančního stavu HNB, druhá se zabývá žurnalistickými apolitickými podmínkami další existence HNB.83 Příloha především konstatovala, že Nevens nesplnil požadavek pravidelného měsíčního hlášení očinnosti HNB, kněmuž se smluvně zavázal. Mělo jít oměsíční přehledy obchodní bilance, nákladů na telegrafní atelefonní spojení, na platy zaměstnanců a„markonistů“, tj.radiotelegrafistů, provoz agentury adalší výdaje. Tyto informace se měly předávat včlenění za hlavní kancelář ve Speykstraat vHaagu, „Saudkovu“ kancelář afiliálku HNB vAmsterdamu. Znašeho pohledu je zajímavé, že „Saudkova“ kancelář je vdokumentu uvedena samostatně, byť jako součást HNB. Specificky pak vedení Transocean vadilo, že vzdor smluvnímu závazku HNB neuzavřelo se Saudkem řádnou pracovní smlouvu, která by zahrnovala ikonkurenční doložku.84 Závažnější než výhrady ke komerční činnosti HNB však byla druhá část přílohy, která celkově zpochybňovala účelnost dalšího propagandistického využití HNB vzájmu Německa apolitickou potřebu neutrální zpravodajské agentury vnových podmínkách. HNB se vytýkal nedostatek loajality kNěmecku ajednostranná snaha omaximalizaci zisku: „Pánové zHNB [Nevens aSaudek] zajišťovali jen nezbytně nutné 82 PA AA, R 122717, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Berlin, 12.10.1918. Viz též N.EVERSDIJK, Kultur als politisches Werbemittel, s.199. 83 PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 266, příloha nedochované zprávy „Věc HNB“ zpočátku roku 1920. 84 Tamtéž. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 99 [propagandistické] služby avnímali agenturu především jako výdělečný podnik.“85 Vedení Transocean GmbH proto doporučovalo ukončit jakékoliv vztahy německé vlády aněmeckého vyslanectví kHNB. Nevens se spomocí dr. Scheffera snažil čelit kritice agentury Transocean, ale neměl příliš šancí na úspěch již proto, že také německý vyslanec vHaagu von Rosen sdílel skepsi kmožnostem dalšího propagandistického využití HNB aupozorňoval pouze na přechodný význam zpravodajské kanceláře jako zdroje informací vdobě, kdy německé listy kvůli uzavřeným hranicím nemohly vysílat do zahraniční vlastní korespondenty. HNB se navíc muselo vyrovnávat snovou politickou situací danou průběhem vyjednávání omírovém uspořádání anásledně Versailleskou smlouvou asnažilo se obhájit svůj status nezávislého neutrálního zdroje informací, pošramocený již vletech 1917–1918. Podíl zpráv zanglických, amerických afrancouzských zdrojů ve zpravodajství HNB se knelibosti německé strany skutečně zvyšoval. Německé ministerstvo zahraničí nakonec došlo kzávěru, že HNB již neplní svoji propagandistickou funkci ajeho další finanční podpora je tudíž nadbytečná. Nevensova agentura se po krachu jednání ofúzi sTransocean udržovala při životě na neustálém pokraji finančního krachu až do začátku druhé světové války. Ofinančním vyrovnání Nevense se Saudkem se při jednáních sTransocean nemluvilo. Saudek se vroce 1919 přestěhoval do Rotterdamu, ale spolupráci sHNB aněmeckým ministerstvem zahraničí nepřerušil. Vzájmu Hollandsch Nieuwsbureau se vroce 1919 neúspěšně snažil získat velkou subvenci od nově vzniklého státu Deutsch-Österreich aještě zúnora 1920 je zachováno potvrzení legačního rady D.(Dehna?) pro německé celní apohraniční orgány, vněmž je Saudek označen za „spolupracovníka Hollandsch Nieuwsbureau, který se zdržel vNěmecku vzájmu tiskového oddělení říšské vlády [sic!] déle, než předpokládal“.86 Saudek si později připisoval zásluhy ozajištění prvních kontaktů nové československé republiky se světem. Skutečností je, že se vlistopadu 1918 podílel na jednání ozřízení pobočky HNB vPraze. Bezprostředně po převratu 28.října 1918 totiž německé ministerstvo zahraničí usoudilo, že je naléhavě třeba zřídit vPraze filiálku HNB, která podle představy německého ministerstva zahraničí měla být založena vsoučinnosti snějakým českým listem, nejlépe sNárodní politikou.87 Vládní rada Schmidt-Elskop88 vtomto ohledu instruoval německého vyslance vHaagu von Rosena, aby záležitost vyřídil sHNB, které mělo kontaktovat německého konzula vPraze dr. Schwarze.89 Národní výbor však jakékoliv jednání sněmeckým konzulem 85 Tamtéž. 86 Potvrzení leg. rady D. (Dehna?) pro německé celní apohraniční orgány z2.2.1920. Vpoznámce kvydanému potvrzení se konstatuje, že Saudek cestuje na československý pas vydaný policejními orgány vPraze. Je proto pravděpodobné, že vroce 1919 navštívil Prahu. PA AA, R 122716, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 266. 87 Tamtéž, Den Haag, 266, telegram Nr.54 zaslaný K.Breitlingem Gebsattelu vPraze. 88 Arthur Schmidt-Elskop (1875–1952). Německý diplomat činný vJižní Americe aItálii. Od roku 1915 legační rada. Na říšském ministerstvu zahraničí vedl referát pro zámořské státy (kromě USA). Vroce 1917 vedl personální, organizační arozpočtový referát. 89 PA AA, Akten, Hollandsch Nieuwsbureau, Den Haag, 266, šifrovaný telegram pro vyslance v. Rosena z19.11.1918. OPEN ACCESS 100 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 odmítl arovněž Nevens trval na přísně neutrální povaze možné filiálky abránil se jakékoliv vazbě na německé ministerstvo zahraničí.90 Saudek záležitost telegraficky řešil sNárodním výborem apozději zřejmě inavštívil Prahu. První informace osamostatném státu skutečně byly zprostředkovány přes Švýcarsko aHolandsko aHNB byla vtomto ohledu aktivní. Šlo však oběžné agenturní zprávy, nikoli ocíleně zadávané informace. Jan Stejskal také vsouvislosti sprvními informacemi ČTK onové republice zmiňuje Saudka jen okrajově azásluhy oprvní kontakty sholandským tiskem připisuje Emilu Fillovi, který ještě nějakou dobu vHolandsku zůstal.91 Nevíme, jak Saudek reagoval na vyhlášení československé samostatnosti 28.října 1918, ale zjevně se vzáměrech zahraničního odboje ani Národního výboru vPraze příliš neorientoval. Naznačuje to zpráva budoucího šéfredaktora Neue Freie Presse Ernsta Moldena92 zúnora 1919, určená pro státního sekretáře rakouského ministerstva zahraničí Otto Bauera. Molden si Bauerovi stěžoval na příliš „optimistické“ ladění zpráv HNB avyslovil podezření, že je „ovlivněno jeho ředitelem, rakouským novinářem R.Saudkem, který sice má četné vazby kněmeckému tisku apůsobí pro řadu německých listů, včetně [berlínského] Lokalanzeigeru, ale prohlašuje se teď za Čechoslováka… Zjeho vyjádření vyplývá, že považuje za svou povinnost propagovat politiku, která usiluje oPodunajskou federaci pod rozhodujícím českým vlivem.“93 Deklarace československé příslušnosti vnejednoznačném holandském prostředí anotabene ve službách HNB sjeho německým zázemím nesporně svědčí oSaudkových sympatiích knovému státu ve střední Evropě aorespektu kosobě T.G.Masaryka. To se promítlo ido Saudkovy literární činnosti.94 Jinak velmi realistický Saudek však zřejmě sdílel alespoň část iluzí německých kruhů omožném poválečném uspořádání Evropy. Jeho příklon kČeskoslovensku tak byl podmíněný aSaudkovými slovy kněmu došlo „trotz meiner ‚Deutschfreundlichkeit‘“.95 Vrozjitřené poválečné atmosféře však bylo pouhé přihlášení se kčeskoslovenské státní příslušnosti vnímáno jako zaujetí jednoznačného stanoviska. Saudek se prohlásil za Čechoslováka ještě před oficiálním navázáním diplomatických styků ČSR sHolandskem, kněmuž došlo 13.listopadu 1919, azjevně si vPraze obstaral ičeskoslovenský pas. Jeho aktivity vletech 1918–1920 je však těžké hodnotit jinak než jako „hru na dvě strany“. Vzájmu HNB pokračoval ipozději včinnosti pro 90 Tamtéž, Den Haag, 258, telegram zaslaný chargé d’affaires v. Maltzahnem německému ministerstvu zahraničí z21.11.1918. 91 Srov.Jan STEJSKAL, Zprávy zčeského století. Tiskové agentury ačeská společnost 1848–1948, Praha 2008, s.124. 92 Ernst Hermann Wilhelm Molden (1886–1953). Rakouský novinář ahistorik. Vletech 1921–1939 šéfredaktor deníku Die Neue Freie Presse. 93 OE HHStA, MdÄ, PL Akten, Presseleitung, Holland 1918, kart. 138, dopis Ernsta Moldena státnímu sekretáři rakouského min. zahraničí Otto Bauerovi z18.2.1919. 94 Srov.Michal TOPOR, Robert Saudek ajeho Diplomati, Slovo asmysl 21, 2023, č.42, s.40–66. 95 Viz pozdější dopis R.Saudka F.Mauthnerovi zkvětna 1921, vněmž Saudek vysvětloval svůj vstup do diplomatických služeb Československa. LA PNP, f. A.Laurin, R.Saudek F.Mauthnerovi, 11.5.1921. OPEN ACCESS BaRBaRa KöPPLOVÁ 101 německé ministerstvo zahraničí aúřady nově vzniklého státu Deutsch-Österreich, ale současně hledal kontakty knově budovanému ministerstvu zahraničí adiplomatickému zastoupení Československa vHaagu. Skutečně se mu také koncem roku 1919 podařilo získat si důvěru prvního diplomatického zástupce ČSR vHaagu, chargé d’affaires Miroslava Plesingera-Božinova,96 apo něm ivyslance Prokopa Maxy.97 OSaudkově aktivním zapojení do zahraničního odboje vprůběhu roku 1918 ani otom, že by po 28.říjnu 1918 bezprostředně jednal vzájmu zahraniční reprezentace nového státu nebo Národního výboru vPraze, však nejsou doklady. Je ostatně příznačné, že na rozdíl od řady dalších českých žurnalistů (Borský, Jonáš, Dušek, Škatula, Mečíř), kteří byli za své odbojové zásluhy povoláni do diplomatických služeb, zůstal Saudek stranou, anakonec na něj zbylo pouze nepříliš prestižní místo smluvního úředníka učeskoslovenské legace vHaagu.98 Oba českoslovenští diplomaté vHaagu si ovšem rychle uvědomili Saudkovu znalost holandského prostředí ijeho žurnalistickou kvalifikaci abylo tudíž zcela přirozené, že se na něj ajejich prostřednictvím idalší činitelé vPraze obraceli nejen vzáležitostech zahraničněpolitického působení vHolandsku, ale také votázkách organizace československého zpravodajství aorganizace ČTK. KORESPONDENT MÍSTO DIPLOMATA Během roku 1920 se Saudek postupně stahoval zHNB stím, že se hodlá nadále věnovat vlastním aktivitám, především práci na románu Diplomati.99 Dostal se ovšem do finančních potíží amusel hledat nové uplatnění. Tantiémy zdivadelní hry De Distel ho přes její úspěch vHolandsku apozději Belgii pochopitelně uživit nemohly.100 Počátkem roku 1921 proto vstoupil do služeb diplomatického zastoupení Československa vHaagu. Vdopisu F.Mauthnerovi101 z11.5.1921 napsal, že je „sekretářem vyslanectví“.102 Nelze vyloučit, že při akutním nedostatku odborných sil na vyslanectví tak pro Prokopa Maxu skutečně působil. Podklady československého ministerstva zahraničí však potvrzují, že Saudek nezískal diplomatický status vyslaneckého tajemníka. Byl 96 Miroslav Plesinger-Božinov (1883–1963). Český legionář, politik adiplomat. Na žádost E.Beneše odjel vroce 1915 do Švýcarska za T.G.Masarykem. Na cestu mu pomohl pas na jméno bulharského hudebního skladatele A.V.Božinova. Jeho jméno si Plesinger přidal ke svému vlastnímu příjmení. Byl prvním diplomatickým zástupcem Československa vNizozemsku. 97 Prokop Maxa (1883–1961). Český ačeskoslovenský politik adiplomat. Byl členem Realistické strany avletech první světové války se zasloužil oorganizaci československých legií. Jako vyslanec působil vNizozemsku, Polsku aBulharsku. 98 Archiv MZV, spis 119.731/88-OID, osobní výkaz R.Saudka. 99 Román vyšel německy vroce 1921 abyl následně přeložen do několika jazyků— češtiny, holandštiny, italštiny aangličtiny. Viz M.TOPOR, Robert Saudek. 100 J.HEMELS, Robert Saudek, s.390. 101 Fritz Mauthner (1849–1923). Rakouský filozof, publicista aliterát. Představitel filozofického skepticismu, který se mimo jiné zabýval ifilozofií řeči. 102 LA PNP, f. A.Laurin, dopis R.Saudka F.Mauthnerovi z11.5.1921. OPEN ACCESS