Hetepuni, kněz ze dvora princezny Šeretnebtej

Nepravé dveře s hieroglyfy překrytými bílým povlakem Při výzkumu šachty 8, která byla vyhloubena do podlahy dvora princezny Šeretnebtej v místě, kde se nacházel vstup do skalní hrobky příslušející „vrchnímu soudci královského paláce“ Šepespuptahovi (obr. 2; Vymazalová – Dulíková 2012: 14–16), byly téměř na jejím dně objeveny nepravé dveře (283/AS68/2013). Kamenná stéla byla nalezena ve vertikální poloze v hloubce 4,35 m v zásypu šachty, obrácená horní částí směrem dolů, rozlomená na tři větší kusy a několik menších. Vyloupená pohřební nika na dně šachty a poloha nepravých dveří signalizovaly, že nepravé dveře patřící muži jménem Hetepuni byly shozeny do zčásti zaplněné šachty při jejím opětovném zasypávání. K „úklidu“ stély došlo zřejmě krátce poté, co se starověcí zloději dostali na dno šachty k pohřební výbavě zemřelého. 38 PES XIII/2014 HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ Hetepuni, kněz ze dvora princezny Šeretnebtej Veronika Dulíková – Katarína Arias Kytnarová – Václav Cílek Během podzimní archeologické sezóny v roce 2013 pokračovaly práce v hrobovém komplexu princezny Šeretnebtej (AS 68), při nichž byly odkryty pohřební šachty ve třech skalních hrobkách a několik šachet ve dvoře a chodbě (Vymazalová 2014). V zásypu jedné ze šachet zahloubených do podlahy dvora byly nalezeny nepravé dveře, které náležely jistému Hetepunimu, knězi boha Chentyceneneta (obr. 1). Tato kamenná stéla, před niž se kladly obětiny a která představovala ústřední bod zádušního kultu, byla zřejmě původně umístěna v kultovním prostoru nad šachtou, na jejímž dně spočinul Hetepuni. Starověcí zloději, loupící ve skalních hrobkách patřících vysoce postaveným hodnostářům, neponechali stranou ani chudší hroby ve dvoře a rozsáhle poničili kultovní prostory, které k šachtám přináležely. Tento osud neminul (patrně nedlouho po pohřbu) ani kněze Hetepuniho. 010 20 cm Obr. 1 Nepravé dveře, které náležely jistému Hetepunimu (foto M. Frouz, kresba J. Malátková) PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:32 Stránka 38 Nepravé dveře o rozměrech 75 × 49 × 11 cm byly vyrobeny z vápence. V okamžiku objevu byla zdobená plocha Hetepuniho nepravých dveří z velké části obílena tak, že hieroglyfický nápis se stal téměř nečitelným (viz obr. 3). Aby bylo možné hieroglyfické znaky přečíst, bylo nutné při konzervování kompletně odstranit povlak, který výzdobu překrýval. Na straně nesoucí nápis byl povrch kamenné stély vyhlazen, zbylé části dveří zůstaly hrubě opracované. Veškerá výzdoba byla malovaná, nápisy i vypodobnění majitele nepravých dveří byly provedeny černou barvou, která již na některých místech není znatelná. Jelikož malba představovala mnohem levnější druh výzdoby než vyhotovení reliéfů, bylo pro její volbu pravděpodobně rozhodující ekonomické zázemí majitele nepravých dveří nebo jeho předčasná smrt a snaha dveře rychle vyrobit. Z hlediska typologie se jedná o stélu se dvěma páry zárubní, avšak bez oblounku a římsy, tedy prvků, které se od 6. dynastie staly až na nepatrné výjimky pevnou součástí nepravých dveří a vytlačily starý typ bez těchto dvou architektonických elementů (Rusch 1923: 113). Podle kategorizace vytvořené Adolfem Ruschem se nejvíce přibližují typu III 2 (Rusch 1923: 120). Od poloviny 6. dynastie se na nepravých dveřích objevuje množství zvláštností. Některé stély jsou hruběji vyhotovené, místo reliéfní výzdoby je použita pouze malba.1Od vlády Pepiho II. se objevují vyobrazení dřevěných dveří se závorou v centrální nice, časté jsou i chyby v nápisech a výška dveří je zpravidla menší než 1 m (Rusch 1923: 115, 123). Vnitřní zárubně Hetepuniho nepravých dveří jsou širší než zárubně vnější a byly na nich zaznamenány dva sloupce textu, přičemž každý z nich byl zakončen postavou nakročeného Hetepuniho, oděného do sváteční suknice a držícího v jedné ruce hůl a ve druhé žezlo. Na panelu (v horní části stély) byl zemřelý vyobrazen sedící za obětním stolem a hodující, s jednou rukou napřaženou ke stolu, druhou si ke tváři přikládá nádobku s vonnou mastí. Zbytky tohoto výjevu jsou slabě znatelné pouze v levé části panelu. V centrální nice, uprostřed dolní části dveří, byly namalovány dvoukřídlé dveře uzavřené závorou. Je pravděpodobné, že naznačené dveře v centrální nice mohly v těchto případech odkazovat k naosům s vázanými sochami, které uzavíraly dřevěné dveře (Fischer 1996: 92, HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ PES XIII/2014 39 Obr. 2 Vstup do hrobky vysokého hodnostáře Šepespuptaha, v podlaze dvora se nacházejí ústí šachet 8 (vlevo) a 9 (vpravo) (foto V. Dulíková) Obr. 3 Vápencová stéla bezprostředně po objevení, rozbitá na tři velké kusy. Zdobená plocha je zakryta několika vrstvami bílé barvy (foto V. Dulíková) PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:32 Stránka 39 101, pl. 13a; Wiebach 1981: 154–159). Obdobné příklady namalovaných dřevěných dveří v centrální nice se vyskytují například na třech nepravých dveřích v hrobce vezíra Chentiky Ichechiho (James 1953: pl. XIII, XLII), které jsou datovány do konce 6. dynastie nebo do doby následující (Brovarski 2006: 117–118). Osobní jméno majitele nepravých dveří, @tpw-n(.i), Hetepuni, nebylo doposud ve starém Egyptě doloženo. Ponecháme-li stranou teoforní nebo basiloforní osobní jména (tj. tvořená jménem boha či krále) s morfémem n, která jsou chápána jako nisba (např. Ny-Ptah, „ten, který náleží Ptahovi“, Gourdon 2007: 138, 309/2), lze na základě analogicky konstruovaných osobních jmen (substantivum + n)2 číst tuto skupinu hieroglyfických znaků jako @tpw-n(.i), Hetepuni (v překladu ze staroegytštiny znamená „mám obětiny/moje obětiny/obětiny pro mě“). Takto tvořená jména získávají na oblibě zejména v období 6. dynastie (analýza provedená na základě Gourdon 2007). Ve službě bohu Chentycenenetovi Ač vyhotovení hieroglyfů na nepravých dveřích působí na první pohled úhledně a krasopisně, při bližším zkoumání je zjevné, že řemeslník, který znaky maloval, rozuměl textu pouze částečně nebo vůbec. Na několika místech se dopustil substituce podobně vypadajících znaků. Např. ve jménu boha Chentyceneneta dvakrát zaměnil znaky rákosu s výhonky nn (M22) za hieroglyf, který představuje ideogram pro slovo panovník ncwt (M23),3 přičemž potřetí jméno boha zapsal správně (a to na dolním architrávu pod panelem se zádušní hostinou). Chyby se zřejmě dopustil i zapsáním hieroglyfu pro dýku tp (T8) místo dřevěného sloupu aA (O29) v titulu , „velký wab kněz“ (Jones 2000: 369/1362), který se objevuje velmi zřídka, a sice v období 6. dynastie (Fischer 1964). Pochybení nastalo také v orientaci číslovky 200, která by na levé zárubni měla být zapsána zrcadlově k textu v pravé části dveří, tj. v tomto směru . Zdrojem uvedených záměn znaků mohl být fakt, že předlohou pro hieroglyfický text na nepravých dveřích byl hieratický či polohieratický text. Provedení hieroglyfů je i navzdory záměnám některých z nich poměrně zdařilé, a srovnáme-li je s jinými nepravými dveřmi z téže doby nalezenými v jižním Abúsíru, např. s Idžedžiho (Dulíková et al. 2011: 13) a Chajovými (Dulíková 2013), celý nápis působí úhledným dojmem. Podstatnou část textu tvořily kromě obětních formulí tituly i epiteta, které vypovídají o Hetepuniho postavení. Z dochovaného textu je zřejmé, že Hetepuniho titulatura čítala nejméně jeden administrativní a tři kněžské tituly. Černá barva v levém sloupci levé vnitřní zárubně vymizela, je však pravděpodobné, že celý nápis byl zrcadlový k pravé zárubni, tudíž se zde mohly opakovat stejné tituly. Administrativní titul „představený oddělení nájemníků půdy Velkého domu“, imy-rA ct xnty(w)-S pr-aA (Jones 2000: 241/882), byl spjat s logistikou či službou v královském paláci. Osoby s označením xnty-S sloužily od druhé poloviny 5. dynastie v zádušních chrámech pyramidových komplexů, nebo v královských palácích. Ti, jejichž titul se vztahoval k některému z pyramidových komplexů, sloužili zesnulému králi, přepravovali potravu, odívali a sytili kultovní sochu panovníka v zádušním chrámu (viz např. Posener-Kriéger 1976: 574–581; Coppens – Vymazalová 2011). Tentýž titul, avšak vztahující se k Velkému domu, pravděpodobně poukazoval k obdobným činnostem, a to pro žijícího/vládnoucího panovníka v královském paláci (Roth 1995: 42; Fettel 2010). Dalším nositelem titulu „představený oddělení nájemníků půdy Velkého domu“ pohřbeným v průběhu 6. dynastie v Abúsíru byl Iri Irenachty, který měl navíc také stejné epiteton jako Hetepuni (více viz níže). Titul se v 5. dynastii vyskytl čtyřikrát, pro období 6. dynastie existuje nejméně 23 dokladů (Fettel 2010: 246, 264, 267; a prozatím nepublikované prameny z Abúsíru, viz archiv ČEgÚ FF UK). Součástí titulu „wab kněz 200 pyramidy ‚Meryreova krása je trvalá‘“, wab 200 Mn-nfr-Mry-ra (Jones 2000: 378/1401), je název pyramidového komplexu Pepiho I. v jižní Sakkáře, který odkazuje na trůnní jméno tohoto panovníka. Časově ohraničený výskyt titulu wab kněz 200, , je charakteristický pro druhou polovinu 6. dynastie. Nositelů tohoto titulu nebylo mnoho a náplň činnosti, kterou označoval, je nejasná. Podle Hanse Goedicka číslovka 200 nevyjadřuje počet, ale jde o slovní hříčku. Slovo dvě stě má stejnou výslovnost jako balzamovač, tj. wety. V takovém případě by mohlo jít o „balzamovače čistého“, spojeného se zádušním kultem Pepiho I. (Goedicke 1996: 73–77). Druhý kněžský titul pravděpodobně představoval „velkého wab kněze“, wab aA (Jones 2000: 369/1362). Přívlastek „velký“ zjevně neodkazoval na hlavu kněžstva, tj. na hierarchii (Fischer 1964: 28–29). Třetí kněžský titul „hem necer kněz boha Chentyceneneta“, Hm-nTr #nty-Tnnt (Jones 2000: 569/2095), se vztahuje k bohu Chentycenenetovi, jehož jméno v doslovném překladu z egyptštiny znamená „nejpřednější vyvýšeného místa“ nebo „ten, který je před vyvýšeným místem“. Patrně se jednalo o lokálního memfidského boha, který byl v úzké spojitosti s Ptahem, nebo mohlo jít o manifestaci samotného boha Ptaha (Kees 1915: 58; Holmberg 1946: 217–218; Dorman 2002: 106). Hem necer kněží zajišťovali v chrámech ri - tuály spojené se sochami králů a bohů, jejich odívání, zdobení, očistu, vykuřování kadidlem a potírání oleji. Také se podíleli na cirkulaci potravinových obětin v těchto chrámech (Posener-Kriéger 1976: 574–581; Roth 1991: 79–81). Titul „hem necer kněz boha Chentyceneneta“ se vyskytuje poměrně vzácně, a to převážně v období Staré říše (Leitz 2002: 876). Poprvé se objevuje v polovině 5. dynastie u vysoce postaveného kněze Ptahšepsese, jenž se stal zetěm panovníka Veserkafa a nechal si postavit hrobku v severní Sakkáře (C 1). Mezi množstvím kněžských titulů je na Ptahšepsesových nepravých dveřích uvedeno šest titulů, jež zahrnují i Chentycenenetova hem necer kněze (Dorman 2002: 106). Další tři nositelé tohoto kněžského titulu žili v období 6. dynastie a byli pohřbeni v severní Sakkáře či Abúsíru (viz tab. 1). Někteří z úředníků majících hrobku ve stejné oblasti si zvolili epiteton „ctěný před Chentycenenetem“ (viz tab. 1), které bylo také součástí Hetepuniho titulatury. Druhým epitetem objevujícím se na jeho stéle je „ctěný před Velkým bohem“. Element Chentycenenet byl také součástí několika mužských osobních jmen, jejichž obliba se omezovala na druhou polovinu 5. dynastie (viz tab. 2). Tituly, epiteta 40 PES XIII/2014 HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:32 Stránka 40 a osobní jména, do nichž byl Chentycenenet zakomponován, nejsou doloženy mimo memfidskou oblast. Jejich nositeli byli vždy muži. Zatímco osobní jména s Chentycenenetem se objevují v období kolem poloviny 5. dynastie, titul s tímto bohem je v téže době doložen jedenkrát. Během následující dynastie se vyskytují tituly a epiteta spjatá s Chentycenenetem častěji, a to zejména na samém sklonku 6. dynastie. Výskyt titulu „hem necer kněz boha Chentyceneneta“, epitet a osobních jmen s tímto bohem je poměrně úzce geograficky vázán na oblast severní Sakkáry a Abúsíru. Vezmeme-li v úvahu toto prostorové vymezení a mnohem pozdější nápis z perské doby na stéle v Serapeu, kde je zmíněn chrám boha Chentyceneneta (Holmberg 1946: 217), lze vyslovit hypotézu, že se chrám tohoto boha mohl nacházet někde v blízkosti pozdějšího Serapea. „Zneviditelnění“ hieroglyfického nápisu. Převažuje symbolika bílé barvy nad sdělením hieroglyfického textu? Silná bílá vrstva na frontální části Hetepuniho nepravých dveřích sestávala z nejméně 15 vrstev bílého nátěru na bahnitém základě (obr. 4). Toto bílé pokrytí stély bylo analyzováno a byl proveden rozbor jak vlastních nátěrů, tak i jednotlivých zrn a dalších nehomogenit. Celkem bylo analyzováno 35 míst. Kromě toho byl zhotoven petrologický výbrus, který byl dále zkoumán běžnými optickými metodami.4 Co vyplývá z výsledků mikroskopického výzkumu? Především nátěrů je nejméně 15 vrstev, možná až 18. Přesné číslo se dá obtížně určit, protože nátěry vykliňují a místy jsou nerovnoměrné. Jejich průměrná mocnost se pohybuje kolem 0,50 mm, což indikuje řídkou barvu. Mezi některými nátěry je patrná prachová vrstva sestávající hlavně z křemenných zrnek. Velice pravděpodobně se jedná o eolický materiál, který se na nátěru zachytil např. při písečné bouři. Podle současných analogií odhadujeme, že se jedná o „zaprášení“, které odpovídá ročnímu či několikaletému cyklu natírání. Je možné, že nátěr byl opakován např. před nějakou slavností každý rok, ale i to, že byl obnovován vždy, když působením pouštního prachu zahnědl (přibližně jednou za dva či tři roky). Při stárnutí a zvětrávání nátěru docházelo k odlupování jednotlivých vrstev podél částečně zaprášených ploch jednotlivých nátěrů. Kromě křemenných zrn byla ve výbrusu nalezena HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ PES XIII/2014 41 jméno hem necer kněz boha Chentyceneneta ctěný před bohem Chentycenenetem místo pohřbu dynastie Ptahšepses x Sakkára, C 1 polovina 5./Niuserre Sabu Ibebi x Sakkára, E 1-2 6./Teti Sefechu Ici x ? Abúsír, AS 68, šachta 14 6. Hetepuni x x Abúsír, AS 68, šachta 8 (?) 6./Pepi II. Iri Irenachty x Abúsír 6. Kar (junior) Nefermeryre x Abúsír, AS 17 6./Pepi II. Chaj xAbúsír, AS 68, šachta 4 (?) konec 6. nebo později Hetepu x Sakkára, východně od Merefnebefovy hrobky konec 6. nebo později Tabulka 1 Přehled staroříšských nositelů titulu a epiteta spjatých s bohem Chentycenenetem. Jejich výskyt je charakteristický pro druhou polovinu Staré říše jméno lokace specifikace lokace dynastie Hem-Chentycenenet „Chentycenenetův služebník“ Abúsír reliéfní výzdoba Niuserreova zádušního chrámu polovina 5./Niuserre Iret-Chentycenenet „To, co učinil Chentycenenet“ Abúsír Sakkára reliéfní výzdoba hrobky vezíra Ptahšepsese reliéfní výzdoba Duahepovy hrobky (D 59) polovina 5./Niuserre polovina 5./Niuserre Vaškai-Chentycenenet „Mocné je Chentycenenetovo ka“ Sakkára reliéfní výzdoba hrobky vezíra Kaje (D 19) polovina 5./Niuserre Ny-Chentycenenet „Ten, který náleží Chentycenenetovi“ Sakkára reliéfní výzdoba hrobky Cefua Ptahhotepa druhá polovina 5. Tabulka 2 Přehled osobních jmen, jejichž součástí je Chentycenenet. Jsou charakteristická pro období kolem poloviny 5. dynastie PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 9:04 Stránka 41 i kalcitová zrna (viz obr. 4 vpravo), zbytky mikroorganismů z nilského bahna a jeden zvířecí chlup, který může pocházet ze štětce. Stopy jemných i hrubších štětců jsou z Abúsíru známy (pozorování v terénu). Z výsledků látkové analýzy především vyplynulo, že všechny nátěry jsou sádrové, což je v celé oblasti nejběžnější jev (srov. Cílek et al. 2010: 56–64). V Abúsíru nalezneme sádrové omítky a nátěry v podstatě dvojího typu: Buď byl využit jakýkoli, např. místní sádrovec a smíchán s místními načervenalými písky (dodnes těženými nad českou archeologickou koncesí) – v tomto případě je výsledná barva nátěru nahnědlá, anebo byla, jako v Hetepuniho případě, využita ušlechtilejší čistá bílá surovina pocházející zřejmě z fajjúmských dolů (Cílek et al. 2010: 56) – pak je barva nátěru čistě bílá. V prvním případě, kdy na barvě sádrové hmoty příliš nezáleží, je možné postupovat „svépomocí“, tedy nasbírat sádrovec na povlacích místní tafly a nedokonale ho vypálit na ohni (ve výbrusu se pak objevují jednak uhlíky, jednak nedokonale vypálená zrna sádrovce). V případě použití čistě bílé sádrové barvy však musíme předpokládat celý řetězec výrobních aktivit – od těžby přes zpracování suroviny až po distribuci a prodej barvy. Podle výsledků z elektronového skenovacího mikroskopu je sádrový nátěr použitý v Hetepuniho případě velmi čistý a homogenní a neobsahuje žádné výrazné příměsi (viz tab. 3). Velikost krystalů sádrovce vzniklého ze sádry je téměř uniformní. Barva působí profesionálním dojmem. Jejím základem je čistý sádrovec, ale často se objevují zrna křemene, téměř všudypřítomné jílové minerály i další běžný egyptský přírodní materiál, kterým jsou jílová zrna červeně zabarvená oxidy železa. Jedná se o typický materiál nilských záplav (Cílek et al. 2010: 56). Nečekaným nálezem však byla drobná zrna čistého barytu (BaSO4), jež byla nalezena v písčité hlíně pod sádrovým nátěrem. Barytové žíly jsou sice v Egyptě poměrně běžné, a dokonce jsou jednou z dodnes vyvážených egyptských komodit (Haroun – Raslan 2010). Avšak použití barytu není pro období Staré Říše doloženo, i když je známo, že baryt doprovázel ametystové žíly u Wádí el-Hudí nedaleko Asuánu (Nicholson – Shaw 2000: 51). Nález barytu v nátěru prozatím nelze uspokojivě vysvětlit, z geologického hlediska je však zřejmé, že se nejedná o náhodu, ale spíše o doklad nějaké jiné, zatím neobjasněné výrobní aktivity. Pokud bychom se na základě získaných údajů pokusili rekonstruovat technologický postup nátěru, můžeme uvažovat o těchto krocích: 1. Bílá barva je vyráběna v profesionální dílně a dále distribuována. 2.Řemeslník používá řídkou, homogenní barvu, kterou v tenkém nátěru štětcem nanáší na objekt. Ten je částečně zaprášený místním materiálem, v němž jsou zastoupena křemenná zrna, jílové minerály a oxidy železa. Ty se někdy rozmyjí a vytvoří nahnědlý či načervenalý odstín, ale další vrstva nátěru je již čistě bílá. 3. Natírání probíhá buď v cyklu ročních slavností, anebo jednou za čas, když objekt působí špinavým dojmem. Podle počtu nátěrů (15–18) můžeme délku této religióz - ní či estetizující aktivity odhadnout na 20–60 let. 42 PES XIII/2014 HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ Obr. 4 Detail a výbrus obílení nepravých dveří, na němž lze rozeznat nejméně 15 vrstev bílých nátěrů (foto archiv ČEgÚ) Spektrum Na2O MgO Al2O3SiO2SO3CaO FeO BaO 11,01 0,71 1,87 6,69 29,08 3,55 15,34 41,45 21,32 0,76 1,33 4,07 30,23 3,67 7,55 51,08 31,22 1,87 7,11 59,71 5,98 6,59 8,85 7,68 40,98 0,65 2,00 5,78 29,82 4,33 6,45 49,99 50,49 0,33 1,70 5,07 30,63 5,99 4,80 50,99 6 2,04 3,02 20,19 47,19 1,97 9,79 10,61 Tabulka 3 Chemické složení bílé barvy bohaté na baryum (v procentech). Zatímco hlavní hmota nátěru je tvořena běžným čistým sádrovcem, některé partie obsahují i bílou barvu s příměsí síranu barnatého – barytu (analytik Š. Jonášová) PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 9:09 Stránka 42 Proč byly obětní formule, tituly, jméno zesnulého a jeho vyobrazení zcela překryty bílou barvou? Analogické nálezy z jižního Abúsíru ukazují, že tento jev nebyl zcela neobvyklý. Nepravé dveře úplně pokryté bílou barvou se objevují např. u kněží Idžedžiho (Dulíková et al. 2011), Hezeka a Chaje. Posledně jmenovaný měl kromě samotných nepravých dveří velmi pravděpodobně bíle natřen celý prostor, kde se provozoval kult, a to včetně podlahy (viz Dulíková 2013). Tito muži mají společné období, v němž žili (konec 6. dynastie až 1. přechodná doba), a Chaje a Hetepuniho navíc spojuje i volba místa pohřbu ve dvoře princezny Šeretnebtej. Obdobné použití bílé barvy v kultovních prostorech se objevuje i v některých hrobkách úředníků působících v období vlády Pepiho II., jež byly postaveny v jižní Sakkáře v blízkosti pyramidy tohoto panovníka (Jéquier 1929: 32, 62, 96, 105). V severní Sakkáře se také nachází shluk hrobek, v nichž bylo použito bílých nátěrů v zádušním kontextu. Na východ od mastaby vezíra Merefnebefa vznikla nekropole, kde byly pohřbívány osoby v rámci sociálního žebříčku níže postavené. Nadzemní části jejich hrobek, do nichž se zpravidla umísťovaly vápencové nepravé dveře, byly vystavěny z nepálených cihel, pohřební šachty byly vytesány do skály. Ústřední body jejich zádušního kultu byly opakovaně natírány na bílo, často i oblast kolem nepravých dveří, obětní oltáře a vstupní dveře (Kurasz - kiewicz 2002: 366–367). Hrobky tohoto typu s bílými nátěry se zde stavěly od druhé poloviny 6. dynastie do 1. přechodné doby. Za pozornost stojí aplikování bílých nátěrů na Pehenptahových a Džestiho vápencových nepravých dveřích. Poté co na nich byl vyhotoven nápis v zahloubeném reliéfu, byl povrch stély přetřen červenou barvou, která měla imitovat červenou žulu, tedy nákladnější materiál. Nato pak přišlo několik vrstev bílé barvy, která tak zaplnila hieroglyfické znaky, a tím překryla celou výzdobu včetně jména zesnulého a jeho vypodobnění (Kurasz kiewicz 2002: 357, 360, 366–367). Zdá se tedy, že užití symboliky bílé barvy jakožto prostředku vizuální komunikace v tomto případě převážilo nad jazykovým sdělením psaného textu, jenž byl pod bílým nátěrem úplně skryt, stejně jako nad snahou imitovat vzhled žuly. Nejen hieroglyfické texty a veškerá výzdoba, ale i materiál se tak staly pro žijící neviditelnými. Bílá barva ve starém Egyptě symbolizovala rituální čistotu, posvátnost, nedotknutelnost (Wilkinson 1999: 109). Její použití ve staroříšské zádušní architektuře bylo běžné (např. Verner – Callender 2002: 83; Vymazalová et al. 2011: 9, 38, 43, 179, pl. 12), avšak její aplikování přes výzdobu (včetně hieroglyfických nápisů) na místech, kde byl prováděn zádušní kult, bylo časově ohraničeno – objevuje se ve druhé polovině 6. dynastie a přetrvává do 1. přechodného období. Nálezy z Abúsíru ukazují, že k obílení docházelo pravděpodobně krátce po pohřbu, kdy bylo tělo uloženo a šachta zasypána. Kamil Kuraszkiewicz (2002: 59) však nevylučuje, že obílení kultovních míst v severní Sakkáře mohlo souviset s obnovením rituální čistoty, kterou místa mohla ztratit z mnoha důvodů. Tato teorie mohla platit v případě aplikování bílého nátěru v hrobce vezíra Merefnebefa, kde nátěr překrýval poničenou reliéfní výzdobu v dolní části stěn (Kuraszkiewicz 2002: 366). Obdobně byla bílá barva použitá v mastabě soudce Intiho, avšak pouze v dolní části stěn kaple (Bárta et al. v přípravě). Zdá se, že bílý nátěr v mastabách soudce Intiho a vezíra Merefnebefa zřejmě plnil jinou funkci než v předešlých případech, kdy byly bílé nátěry programově aplikovány na celé kultovní prostory nebo jejich části. V souvislosti s užitím bílých nátěrů v Abúsíru, respektive ve dvoře princezny Šeretnebtej nelze opomenout obětní oltář umístěný před naosem s vázanou sochou muže v životní velikosti. Snad šlo o zpodobnění majitele přilehlé skalní hrobky Šepespuptaha, žijícího ve druhé polovině 5. dynastie (Vymazalová – Dulíková 2012: 15), nebo o sochu jiného člena rozvětvené rodiny, jež byla v komplexu AS 68 pohřbívána po několik generací (Vymazalová 2014: 18). Oltář před naosem byl sestaven z úlomků vápence, nepálených cihel, svrchní část byla domodelována z bláta a několikrát natřena na bílo (obr. 5; obdobný oltář viz např. Kuraszkiewicz 2002: 367, pozn. 57). Vzhledem k povaze oltáře a ke skutečnosti, že Šepespuptahův zádušní kult probíhal v kapli jeho skalní hrobky (AS 68b), nelze vyloučit, že byl oltář před naos instalován v průběhu 6. dynastie. Na sklonku Staré říše tak mohla být kromě provozování zádušních kultů ve dvoře princezny Šeretnebtej uctívána i socha vysokého hodnostáře. Z archeologických dokladů je zřejmé, že se k nanášení či uskladnění bílé barvy pro nátěry používaly keramické nádoby nebo jejich části (nejčastěji dna). V případě HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ PES XIII/2014 43 Obr. 5 Naos s vázanou sochou muže v životní velikosti, před nějž byl instalován obětní oltář s bíle natřeným povrchem (foto V. Dulíková) PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:32 Stránka 43 Šachta 8 Jak bylo uvedeno výše, Hetepuniho nepravé dveře byly nalezeny téměř na dně šachty 8. Její ústí mělo rozměry 1,20 × 1,20 m, dosahovala hloubky 5,70 m (obr. 6; pro základní informace k šachtě viz Bárta et al. v tisku). Zásyp šachty tvořil hnědý písek s úlomky vápence a tafly. Na jejím dně byl směrem k jihozápadu vytesán pohřební výklenek, v jehož podlaze byla v severojižním směru zahloubena pohřební jáma obdélníkového tvaru (185 × × 44–49,50 × 20 cm), do které byla umístěna dřevěná rakev s tělem zesnulého muže ve věku 40–60 let (286a/AS68/2013). Zemřelý byl uložen na zádech v natažené poloze hlavou směrem k severu. Konvexní poloha dolních končetin a vybočení páteře vzbuzují dojem, jako by byl jedinec „napasován“ do rakve kratší než jeho tělo (obr. 7). Je však velmi pravděpodobné, že při manipulaci s rakví v den pohřbu mohlo dojít k sesunutí těla, což způsobilo mírnou deformaci nohou. Na základě délky stehenní kosti byla výška tohoto jedince odhadnuta přibližně na 172 cm.5Působením vlhkosti kosti zkřehly a vytvořily se na nich krystaly soli. Ze stejného důvodu se zcela rozložila dřevěná rakev zhotovená z akácie (acacia cf. nilotica).6 Zůstaly z ní pouze fragmenty a otisky na stěnách pohřební jámy. V komůrce se nedochovaly žádné pozůstatky pohřební výbavy. Zásyp šachty obsahoval fragmenty keramických nádob. Datování a doklady keramických nálezů Vzhledem k hloubce šachty (necelých 6 m) bylo množství keramiky, které zde bylo nalezeno, v poměru k jiným stejně hlubokým šachtám z komplexu princezny podprůměrné (srovnej Arias Kytnarová 2013: 38–40). Je nutné zdůraznit, že všechny keramické fragmenty pocházejí z výplně šachty, zatímco v samotné pohřební nice se žádné nenašly. Ač pohřeb v šachtě 8 narušili ve starověku zloději a původní zásyp mohl být promísen se zásypy dalších šachet, mohou keramické nálezy ze šachty 8 s určitou opatrností napomoci při objasnění datování a interpretaci šachty a případně potvrdit, nebo vyvrátit teorie vytvořené na základě studia Hetepuniho nepravých dveří. Z celé šachty bylo vyzvednuto 61 diagnostických zlomků, pocházejících z nejméně 28 jednotlivých nádob. Všechny zlomky byly velmi malé, což by mohlo poukazovat na úmyslné rozbití během vykonávání pohřebních rituálů (viz také Arias Kytnarová 2010: 29). Tři nádoby, které se podařilo sestavit do kompletního tvaru nebo alespoň profilu, byly rovněž rozbité na drobné kousky. V šachtě byla překvapivě nejvíce zastoupena třída mís, šlo celkem o 16 jednotlivých kusů. Kromě nich byly v zásypu odkryty i zlomky minimálně sedmi pivních džbánů, avšak pouze jeden mohl být složen do kompletního profilu. Též se zde našly i tři jemnější džbánky a minimálně dvě chlebové formy. Jednotlivé mísy ze šachty 8 můžeme rozdělit do několika typologických skupin – nejvíce jsou zastoupeny tzv. médúmské mísy s esovitým prohnutím okraje a výdutí, za nimi následují mělké mísy s různě modelovanými okraji, dále středně hluboké mísy s přímými modelovanými okraji a hluboké mísy s modelovanými okraji. Všechny mísy (až na jednu výjimku) byly vyrobeny z kvalitně plaveného 44 PES XIII/2014 HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ 00,51 m Obr. 6 Šachta 8 vyhloubená v podlaze dvora princezny Šeretnebtej. V hloubce 5,70 m se nacházel pohřební výklenek (kresba J. Malátková) nádob se stopami bílé hmoty uvnitř, které se zpravidla nacházejí v zásypu šachet a někdy i v pohřebních komorách (Rzeuska 2006: 446–448), se v egyptologické literatuře velmi často nerozlišuje, zda se jedná o nátěrovou barvu, nebo maltu (respektive omítku), která má hrubší strukturu a jejíž užití bylo odlišné (více k maltám a omítkám viz Cílek 2012). PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:33 Stránka 44 nilského bahna typu B1 a po obou stranách pokryty listrem. Byl použit pro Starou říši charakteristický tzv. send - vičový výpal s několika barevnými zónami a šedým, černým nebo fialovým jádrem. Barva listru dosahuje spíše tmavých červených až hnědých odstínů. Tzv. médúmské mísy (odborněji mísy s esovitě zahnutým přechodem mezi okrajem a výdutí) mohou poskytnout celou řadu cenných datačních informací, zejména když jsou zachovány v kompletním stavu, nebo alespoň v profilu. Z matematických výpočtů vztahů mezi jednotlivými částmi nádoby dokážeme na základě analogií určit dynastii, v níž byla mísa vyrobena.7Zde je však zároveň největší problém datování podle jemného zboží – i když dokážeme určit, kdy byla nádoba vyrobena, neznamená to, že na tomto základě můžeme datovat hrobku nebo příslušnou šachtu. Jemná keramika mohla být uchovávána i po několik generací a často se i v intaktních kontextech vyskytují starší a mladší typy vedle sebe. Proto je vždy nutné mít na paměti, že médúmské mísy (na rozdíl např. od mnohem méně atraktivních pivních džbánů) poskytují jenom tzv. terminus post quem. V zásypu šachty 8 byly nalezeny zlomky pěti mé - dúmských mís. Na základě tvarování těla je možné je rozdělit na dva hlavní typy, a to se zaoblenými rameny asostře lomenými rameny. V rámci klasifikace je lze třídit na další formy, např. na základě přesného tvaru okraje nebo umístění maximální výdutě. Nejvýznamnější z médúmských mís z tohoto kontextu je bezesporu mísa č. 56-1.AS68.2012, která byla po složení dochovaných zlomků zachována do 80 % celkového objemu (obr. 9). Na rozdíl od ostatních byla vyrobena z jemně plaveného nilského bahna typu A(tzv. Nile silt A). Mísa má přímý okraj, zaoblená ramena a ostré odsazení okraje a těla pomocí vnějšího žlábku. Paralely k danému tvaru můžeme najít např. u médúmských mís z rituální šachty v Pehenptahově hrobovém komplexu v západní Sakkáře ze sklonku 6. dynastie (Rzeuska 2006: Pl. 126, 635) a z vrstev 6. dynastie v údolní části slunečního chrámu panovníka Veserkafa v severním Abúsíru (Kaiser 1969: Abb. XVII, 112–113). V Abúsíru se tvarově i metricky téměř identické mísy podařilo odkrýt např. ve dvou různých šachtách hrobky soud - ce Intiho, kterou můžeme bezpečně datovat do pozdní 6. dynastie. Další analogie z Abúsíru pocházejí ze sousedící anonymní mastaby AS 32 (viz např. Kytnarová 2009: Fig. 55 JJ-ShE-08, LL-Sh5-31 a LL-Sh5-37). Hrobový komplex synů vezíra Kara v jižním Abúsíru je keramicky provázán s materiálem ze šachty 8 nejenom díky těmto tzv. médúmským mísám. Tytéž dvě šachty z Intiho mastaby (tzv. šachta E a L) a prostor severovýchodního rohu této hrobky poskytly analogie i k hlubokým mísám s modelovaným okrajem. Nálezy z pohřební komory dalšího Karova syna Senedžemiba nabídly paralely k dvěma dalším nádobám, a to plochému talíři se zploštělým okrajem a středně hluboké míse s přímým okrajem s vnějším žlábkem (Kytnarová 2009: Fig. 65, JJ-ShL-01 a JJ-ShE-02; Bárta et al. 2009: Fig. 6.3. 139–142). Senedž - emibův pohřeb je přitom datován přímými epigrafickými doklady, a to kromě jiného nápisem na malé travertinové pokličce, kde je uvedeno jméno panovníka Pepiho II. Neferkarea (Bárta 2009 et al.: 267–268, 114/HH/2001, Fig. 6.3.155). Podobné analogie je možné najít na celé memfidské nekropoli. Ploché talíře s vnitřním žlábkem se vyskytují např. na pohřebišti 6. dynastie v západní Sakkáře ve dvoře Merefnebefovy mastaby, v kapli Ichiho hrobky nebo v jedné z pohřebních šachet Nypepiho hrobky. Středně hluboké mísy s přímým okrajem a vnějším žlábkem se ve vyšším počtu vyskytují v rituální šachtě ženy jménem Cheti,8 jakož i v několika kusech z vrstev 6. dynastie ve slunečním chrámu panovníka Veserkafa v Abú - síru (Kaiser 1969: Abb. XVIII, 120). Z Inuminovy hrobky u Tetiho pyramidy v Sakkáře, datované zhruba do období Pepiho I., pochází několik různých analogií, a to např. k plochému talíři se žlábkem pod vnitřním okrajem, k hluboké míse s modelovaným okrajem a k míse se zploštělým okrajem a vnějším žlábkem (Kanawati et al. 2006: Pl. 76, TNE96:254; Pl. 79, TNE96:228; Pl. 80, TNE96:SH44). HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ PES XIII/2014 45 Obr. 7 V nice na dně šachty 8 byl pohřben muž ve věku 40–60 let. Původně byl uložen do akáciové rakve, ze které se dochovaly pouze drobné fragmenty a otisky na stěnách pohřební jámy (foto V. Dulíková) PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:33 Stránka 45 46 PES XIII/2014 HETEPUNI, KNĚZ ZE DVORA PRINCEZNY ŠERETNEBTEJ 0510 cm 56-20.AS68.13 Obr. 8 Pivní džbán č. 56-20.AS68.2013 ze zásypu šachty 8 (kresba K. Arias Kytnarová, L. Vařeková) 56 - 1.AS68.13 0510 cm Obr. 9 Tzv. médúmská mísa č. 56-1.AS68.2013 ze zásypu šachty 8 (kresba K. Arias Kytnarová, L. Vařeková) Dataci do pozdější 6. dynastie se do jisté míry vymyká jediný pivní džbán dochovaný v kompletním profilu (56-20.AS68.2013). Má poměrně úzké hrdlo, vejcovité zužující se tělo a špičaté dno (obr. 8). Tento typ se sice vyskytuje po celou dobu pozdní Staré říše, ale z analogií v Abúsíru by svou výškou 32,50 cm poukazoval spíše na závěr 5. dynastie nebo ranou 6. dynastii. Na druhou stranu je tento typ poměrně úzkých a vysokých pivních džbánů s nízkým hrdlem doložen v oblasti memfidské nekropole ivkontextech datovaných do doby Pepiho II., např. v západní Sakkárě dokonce i s obdobnými rozměry a výškou jenom kolem 32 cm. Jedná se např. o několik džbánů z depozitu nalezeného v Pehenptahově hrobce (Rzeuska 2006: Pl. 28, Form 9, č. 77 a 80). Z fragmentů nalezených ve výplni šachty 8 můžeme určit, že tady bylo nejméně šest dalších pivních džbánů patřících ke stejnému typu a s podobnými rozměry. Zdá se, že i navzdory relativně malému množství je výpovědní hodnota keramických nálezů ze šachty 8 poměrně vysoká. Vzhledem ke znalostem keramického materiálu nacházeného v kontextech pohřbů vysokých a nižších úředníků na abúsírské nekropoli je zřejmé, že tento konkrétní materiál nepatří mezi typické reprezentanty nálezů očekávaných v zásypech pohřební šachty. Šachty byly obvykle vyplněny odpadním stavebním materiálem (často kromě písku i poměrně velkými kusy vápence) a nepotřebnou keramikou. Ve většině případů předpokládáme, že u keramiky šlo o nádoby použité během pohřebních ri - tuálů: Po uzavření pohřební komory bylo nutné znemožnit jejich opětovné využití v nesakrálních souvislostech, proto byly vhozeny do šachty, a tím byla uchována jejich posvátnost (viz např. Rzeuska 2006: 453–492). Šlo přitom o třídově poměrně jasně vymezené skupiny, mezi nimiž převládaly různé stojany a podnosy. Nálezy z šachty 8, kde procentuálně vyniká velké množství jemných listrovaných mís, odpovídají svým charakterem spíše typu nálezů z pohřebních komor. U samotného pohřbu většinou nacházíme nádoby spojené s konzumací jídla a pití – džbány, často vyplněné z praktických důvodů falešnou náplní z nilského bahna, zastupují nápoje, zatímco mísy nebo talíře symbolizují jídlo. V prvním případě přitom může jít o hrubé pivní džbány (nalezené v neporušeném stavu např. v pohřební komoře kněze Neferinpua) nebo kvalitnější džbány na víno (objevené v rohu pohřební komory ženy, která byla pravděpodobně jeho manželkou). Mísy jsou zpravidla kvalitně vyrobené a pokryté červeným listrem. Mnohem konkrétnější příklady nacházíme v pohřebních komorách celého komplexu princezny Šeretnebtej (např. Arias Kytnarová v tomto čísle: 11–19). V případě šachty 8 není vzhledem k narušenosti celého archeologického kontextu možné bezpečně potvrdit žádnou teorii. Keramické nádoby svým charakterem odpovídají nálezům z pohřebních komor a mohly se do šachty dostat druhotně během zlodějské činnosti, kdy byla komora vykradena. Není ani vyloučeno, že jde o zcela nesouvisející nálezy původně pocházející z některé z okolních šachet. Převážná většina paralel k jednotlivým nádobám z výplně šachty 8 se váže k období 6. dynastie, přičemž některé jsou doloženy hlavně pro vládu panovníka Pepiho I., avšak jiné přetrvávají až do doby Pepiho II. Z četných analogií můžeme např. zmínit několikanásobné PES XIII_2014_clanky_23_71_PES 17.10.14 8:33 Stránka 46