Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století

Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století Pavel Zeman Textbooks of Czech teachers in Bulgaria: the late 19th century From significant Czech migration to Bulgaria in the late 19th century, Czech teachers were the largest vocational group. The late 19th century was also one of the epoch-making periods of Bulgarian history when the system of secondary and grammar schools has been formed along with other institutions. On one hand this situation created a possibility for work of foreign teachers, but on the other hand local schools faced many problems. One of most perceptible ones was shortage of proper textbooks. Some Czech teachers were involved in this important publishing activity. In this paper Ibriefly present general situation of Bulgarian education system of the period, summarize information about Bulgarian textbooks written by Czechs, and introduce several Czech writers. Keywords Textbooks — Teachers — Bulgaria — Grammar schools — Terminology — Czech migration ÚVOD Problematiku české migrace do Bulharska není třeba obsáhle představovat. Vědecký zájem o tuto oblast lze zaznamenat především v období socialismu1, díky vytrvalé snaze několika mladších badatelů zažívá v posledních letech jistou renesanci2. Všeobecně přijímaným faktem je, že česká přítomnost v Bulharsku po jeho osvobození z turecké nadvlády roku 1878 měla vliv na rozvoj mladého státu. V bulharském prostředí se v souvislosti s touto problematikou dokonce používají termíny jako „česká kulturní invaze“ či se píše o „civilizační úloze“ Čechů v Bulharsku. 1 Např. Urban, Z. 1957. Z dějin česko-bulharských kulturních styků. Praha; Kol. 1963. Československo-bulharské vztahy v zrcadle staletí. Praha; Bechyňová, V. 1963. Josef Dobrovský a česká bulharistka. Počátky poznávání Bulharska a bulharského jazyka u nás. Praha; Kol. 1980. Dějiny československo-bulharských vztahů. Praha; Urban, Z. 1981. Čechi i Bălgari. Kulturni vzaimootnošenija. Sofija; Kol. 1983. 1100 roků československo-bulharských vztahů. Praha; Dorovský, I. 1983. Konstantin Jireček. Život a dílo. Brno. 2 Tu lze pozorovat v pracích Marka Jakoubka, Lenky Budilové (Západočeská univerzita v Plzni), Emila Minčeva (Univerzita Pardubice), na bulharské straně pak Krasimiry Marcholevové, Ljudmily Solenkové (BAN) či Alexandry Trifonovové (Nov bălgarski universitet). Dále také: Hronková, D. (ed.) 2005. Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Antologie komentovaných textů. I. Praha; Černý, M. — Grigorov, D. (eds.) 2008. Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha; Hladký, L. a kol. 2010. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha; Penčev, V. 2012. Po serpentinách sebepoznání a poznání toho druhého. Češi a Slováci v Bulharsku, Bulhaři v České republice. Praha. OPEN ACCESS 12 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2016 Český vliv se zřejmě nejvýrazněji projevil v oblasti školství — čeští středoškolští učitelé byli nejpočetněji zastoupenou skupinou, početně převyšovali právníky, architekty, inženýry, kapelníky či podnikatele, kteří taktéž hledali své působiště v novém státě (více Zeman 2014a: 147–162). V tomto článku se nebudu podrobněji zabývat příčinami odchodu Čechů do Bulharska, ty jsou podrobně popsány na jiném místě (např. Penčev 2009: 193–200; Zeman 2014b: 58–67). Cílem této studie je představit české učitele, kteří v 80. a 90. letech zamířili z různých důvodů do Bulharska jako učitelé na gymnáziích a dalších středních školách. Kromě toho, že se k tomuto kroku vůbec odhodlali, se část z nich zapojila také do tvorby učebnic, jednoho z nejvíc nedostatkových zboží této doby. Při popisu postupuji podle jednotlivých vyučovacích předmětů, kterými se pisatelé zabývali. Součástí studie je soupis všech učebnic vydaných českými učiteli v Bulharsku ve sledovaném období. SITUACE ŠKOLSTVÍ V BULHARSKU Zlomovým okamžikem bulharské historie je rok 1878, kdy se Bulharsko (s ruskou pomocí) osvobodilo z turecké nadvlády. Následující roky a desetiletí byly proto charakteristické překotným vývojem společnosti, rychlou výstavbou měst, knihoven, vládních paláců a silnic, budováním základních institucí, ale i komplikovaným politickým vývojem. Stav bulharského školství po získání samostatnosti proto můžeme hodnotit jako klid před bouří, která do školních škamen přivanula tisíce bulharských žáků a za katedru desítky a stovky nových učitelů. Do 70. let 19. století neexistovala v celém Bulharsku jediná střední škola, na níž by probíhala výuka v bulharštině. Tou první se stalo klasické gymnázium v Gabrově, které bylo založeno roku 1872 a které se stalo vzorem pro ostatní postupně vznikající školy. Ve velkých městech byly založeny střední školy, na nichž zahájili výuku bulharští kantoři, kteří získali vzdělání v zahraničí, ty však doplnili i Češi, Francouzi, Rusové či Italové. Rychlý vývoj středního školství lze nejlépe demonstrovat na jejich počtu, již pět let po osvobození, v roce 1883, zde fungovalo 11 chlapeckých a 5 dívčích gymnázií, desítky nižších středních škol a tisíce základních bulharských škol. Do roku 1885 probíhal vývoj odděleně v územně omezeném Bulharském knížectví a Východní Rumelii, která byla z rozhodnutí mocností na Berlínském kongresu autonomní oblastí pod správou osmanské říše. Paradoxně zde byla situace příznivější nejen pro rozvoj školství. Lze to demonstrovat na faktu, že ve Východní Rumelii se v průběhu sedmi let vystřídali dva ministři národní osvěty, zatímco v Knížectví, které se zmítalo v politických převratech, jich bylo celkem 10.3 3 Jedním z nich byl v letech 1881 až 1882 český historik a balkanista Konstantin Jireček, který do Bulharského knížectví přišel roku 1879 jako sekretář na ministerstvo školství. Jsou mu přisuzovány zásluhy o rozvoj místního školství, ale i historie či etnologie. Již roku 1877 vydal první historii Bulharska vůbec, Dějiny národa bulharského. Ze svých pravidelných cest po Knížectví i Východní Rumelii vytěžil dodnes ceněný popis oblasti i místních obyvatel Cesty po Bulharsku (1888). Více Dorovský, I. 1983. Konstantin Jireček. Život a dílo. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. OPEN ACCESS PAvEL ZEmAN 13 Zásadní problém při skokovém nárůstu škol logicky představoval nedostatek místních učitelů, proto zde také našla uplatnění řada cizinců. K dalším komplikacím můžeme připočíst nedostatek budov vhodných pro výuku. Některé oblasti byly navíc válečnými operacemi z let 1877 až 1878 velmi silně poškozeny. V prvních letech chyběly učební osnovy, takže náplň výuky záležela na uvážení konkrétního učitele. Školy v této době vznikaly od prvních tříd a rostly se svými prvními žáky. Vyučovaly se podobné předměty jako na dnešních gymnáziích (bulharský jazyk, matematika, historie, geografie, přírodopis, fyzika, francouzština, kreslení, gymnastika, zpěv, rýsování a krasopis, povinné bylo náboženství), odlišná ovšem byla časová dotace. Citelnou nepříjemností byl kritický nedostatek učebnic, žáci tak museli látku nejprve opisovat či jim byla diktována. Užívány byly hojně cizojazyčné učebnice — ruské, německé, francouzské. První učebnice vybrané obory pokrývaly nesouměrně, často se jednalo o komentované překlady a až na počátku 90. let 19. století docházelo k systematickému sepisování učebnic. Problémy (nejen) českých učitelů s místními žáky zaznamenal Jan Wagner4 ve své vzpomínkové knize Bulharsko v plenkách: „Pro člověka neznalého ani jazyka, ani mravů, ani zvyklostí, nebylo to snadným úkolem, zjednati si potřebnou autoritu mezi čeládkou do škol ledajak sehnanou, již disciplina školní byla pojmem zcela neznámým. Přicházeliť totiž na bulharská gymnásia krom žáků, kteří si nedávno národní školu odbyli, také tací, kteří třeba již před pěti lety s obecnou školou se rozloučili a mezitím někde vepře pásli, nebo se i někde na Balkáně v počestném řemesle hajduckém pokoušeli…“ (Lehký 1904: 122–123) UČEBNÍ POMŮCKY Učebnice a jejich tvůrce představím podle jednotlivých předmětů, kterým se věnovali. Nejpočetněji zastoupena byla oblast matematiky, po nich následují chemie, přírodopis, latina, zpěv a kreslení. Životní osudy jednotlivých českých učitelů jsou nesmírně poutavé, není ovšem v možnostech tohoto článku jejich podrobnější analýza. Učebnic pro bulharské středoškoláky vytvořili (či přeložili)5 čeští učitelé více než 40. Z více než 30 českých učitelů, kteří nalezli práci v bulharském školství (Zeman 2014b), jich 9 nalezneme mezi autory učebních pomůcek pro místní žactvo. Jejich motivací přitom nebylo jen šíření osvěty, ale také finanční profit. Nejčastějšími tvůrci a překladateli učebnic pro bulharské žactvo byli právě gymnaziální učitelé, pro které to také znamenalo jistou formu přivýdělku. O obrovském rozvoji v této oblasti svědčí fakt, že nejvydávanějšími knihami ve Východní Rumelii byly v tomto období právě učebnice (Stojanov 2008: 208). 4 Jan Wagner (1856−1905) se zajímal o bulharský jazyk již během svých studií, v roce 1879 vydal vůbec první mluvnici bulharštiny. Ve stejném roce přišel jako učitel na plovdivské chlapecké gymnázium, vydržel zde však jediný školní rok. Příhody a vzpomínky z Bulharska nakonec zúročil ve dvou memoárech, které přináší zajímavé svědectví o tehdejší situaci. Knihu Bulharsko v plenkách (1904) vydal Wagner pod pseudonymem Theodor Lehký. 5 Pro tuto práci není zásadní rozdíl v tom, jestli autoři dílo do bulharštiny pouze přeložili z českého vzoru, zkombinovali více zdrojů či šlo o práci originální. Vždy totiž museli pracovat s terminologií, která nebyla u celé řady předmětů dosud vyvinutá. OPEN ACCESS 14 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2016 TERMINOLOGIE Tuto podkapitolu lze nejlépe uvést citací ze vzpomínky Jana Mrkvičky6 na své první měsíce a roky v roli učitele kreslení: „Byli jsme pozváni Východorumelijskou vládou, abychom učili na školách, kde podmínky k práci byly velmi těžké. Nebyly učebnice, pomůcky, chyběla terminologie, takže všechno bylo třeba vytvořit, ale ani my jsme neovládali dostatečně dobře bulharštinu. (…) Můj úkol byl lehčí. Nemusel jsem moc mluvit, zato jsem ale potřeboval technické termíny. S tímto úkolem jsem se obrátil na starého Slavejkova7 a tak jsme je společně vymysleli.“ (Jubileen sbornik 1934: 307) Když po několikadenní a často strastiplné cestě dorazili našinci do svých nových působišť, byli bez větších okolků postaveni před své žáky. Museli se tady hned od prvních chvil popasovat také s bulharštinou. Při výuce se kromě samotné bulharštiny chtě nechtě potýkali s nedostatečnou terminologii u svých, často zde zcela nových, předmětů. Museli proto sami přicházet s novými termíny, pomoc nacházeli u svých bulharských kolegů, často absolventů českých škol. Při psaní učebnic naráželi také na to, že v této době ještě neexistovala kodifikovaná norma bulharštiny. Také pravopis se teprve vytvářel, procházel změnami, koexistovalo více konkurenčních modelů. Názvy jednotlivých učebnic jsou transkribovány z bulharské azbuky do latinky. Užité termíny jsou v příkladech citovány v originálním znění, tj. v případě ruštiny a bulharštiny v azbuce. Kompletní seznam učebnic všech českých autorů lze nalézt v závěru práce. U jednotlivých autorů uvádím přehled zásadních prací a rozeberu užívanou terminologii, přičemž se soustředím na jejich první vydané učebnice, u kterých lze nejlépe pozorovat neustálenou terminologii. MATEMATIKA Osmdesátá léta 19. století byla charakteristická rekonstrukcí bulharského hospodářství, rozšiřováním průmyslové výroby, byly projektovány a stavěny nové železniční tratě, silnice a mosty, navrhovány a stavěny vládní paláce, divadla, školy, nádraží apod. Všechny tyto aktivity si žádaly technickou inteligenci, a tudíž lidi s dobrým matematickým vzděláním. Proto byla matematika a deskriptivní geometrie rozšířena na bulharských středních školách na maximální možnou míru, to zároveň vedlo k nadměrnému zatěžování těch gymnazistů, kteří chtěli pokračovat ve studiu netech6 Jan Mrkvička (1856–1938) vyučoval kreslení v Plovdivu na chlapeckém i dívčím gymnáziu. Zde začínala také jeho umělecká kariéra, pro niž našel v Bulharsku pravou inspiraci. Po přesunu do Sofie roku 1889 působil na 1. chlapeckém gymnáziu. V roce 1896 byl jmenován ředitelem nově vzniklé Umělecké akademie, kde působil až do roku 1921, vychoval řadu žáků a proslavil se jako výtečný pozorovatel lidových zvyků a všedního života. Do své smrti se do Bulharska pravidelně vracel. 7 Petko Račov Slavejkov (1827–1895) před osvobozením učil na různých místech Bulharska a aktivně se zapojil do obrozeneckého hnutí. V Cařihradě vydával několik časopisů. Je autorem vlastních básnických sbírek. Po osvobození byl jedním z vůdčích představitelů liberálů, několikrát se stal ministrem. OPEN ACCESS PAvEL ZEmAN 15 nických oborů (Bečvářová 2009: 240). Mezi tvůrci (či překladateli) učebnic najdeme celkem čtyři české matematiky. František Splítek8 sepsal pro studenty nižšího stupně středních škol jednu elementární učebnici aritmetiky, čtyři učebnice geometrie a rýsování a pro učitele dvě metodiky výuky geometrie. První učebnici (Aritmetika. Za dolnite klasove na srednite učebni zavedenija) vydal Splítek v roce 1885, jedná se o doplněný překlad české učebnice Václava Starého9. Svou tvorbou se podle vlastních slov pokusil odstranit nesnáze při výkladu geometrie a rýsování. V kreslení a rýsování spatřoval František Splítek důležitý prostředek k rozvoji představivosti, estetického cítění a motorických dovedností (Splítek 1885: 1). V úvodu druhé své učebnice (Geometrija s čartanie v četiri stepeni) z roku 1886 popsal na základě svého středoškolského studia a relativně krátké učitelské praxe svůj názor na to, jakým způsobem by měla být vyučována geometrie v jednotlivých třídách středních škol (Splitek 1886: 5). Při sepisování učebního textu hledal inspiraci výhradně v česky psaných vzorech. Splítkova učebnice obsahuje jasný a stručný výklad teorie a jednoduché návody ke konstrukcím jednotlivých tvarů. Textem se prolíná důraz na aplikaci geometrie v malířství, kreslení, krasopisu a architektuře (Bečvářová 2009: 110). Další učebnice geometrie pak Splítek sepsal mezi léty 1894 a 1898. Většina Splítkových termínů již bylo v bulharštině používaných, nebylo potřeba vymýšlet příliš nového (sčítání, odčítání, dělení, násobení, kilogram, litr apod.). Dosud neznámá terminologie byla z velké části vytvořena s pomocí internacionalismů. V jednom případě je zaznamenána výpůjčka z ruštiny — Дроб (bulh.), дроб (rus.), česky zlomek. Pochopitelně také z latiny — např. stupeň — Градус (bulh.), gradus (lat.). Nejasný je původ termínu Едноименно (многоименно) — jednociferné, mnohociferné číslo. Za povšimnutí ovšem stojí snaha o pobulharštění slova aritmetika — числителница, místo dnes v bulharštině běžně užívaného internacionalismu аритметика. Vladislav Šak10 přeložil do bulharštiny dvě české učebnice. První překlad, kterému bude věnována pozornost, je učebnice aritmetiky (Aritmetika za I, II i III klas na realnite gimnazii i triklasnite učilišta) od nám již známého Václava Starého 8 František Splítek (1855–1943) odešel do Bulharska roku 1880 a celý život vyučoval na středních školách v Bulharsku a Makedonii (Svištov, Soluň, Sofie, Gabrovo, Plovdiv), ovlivnil tak výuku matematiky na bulharských gymnáziích. Roku 1883 se oženil s Kamelijí Antonovnou Valkovskou, která pocházela z polsko-ruské šlechtické rodiny, narodily se jim 3 děti. Několikrát odmítl nabídku místa vysokoškolského profesora na sofijské univerzitě. 9 Václav Starý (1842–1920) byl dlouholetým zkušeným učitelem matematiky a deskriptivní geometrie na různých středních školách v Praze. Byl oblíbeným autorem mnoho let užívaných učebnic aritmetiky. 10 Vladislav Šak (1860–1941) byl jedním ze zakládajících členů Bulharské sedjanky, spolku českých a bulharských studentů v Praze. S Bulhary se pravděpodobně seznámil již během studia písecké reálky. Svou učitelskou dráhu začal jako učitel matematiky, fyziky a krasopisu na gymnáziu ve Slivenu. Roku 1886 přesídlil do Sofie, vyučoval na chlapeckém gymnáziu a vypomáhal na vysoké škole. Po návratu do Česka roku 1907 vydal Bulharsko-český a česko-bulharský slovník a Knihu bulharsko-české konverzace. Po vzniku Československa se stal na 12 let honorárním konzulem Bulharského království. OPEN ACCESS 16 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2016 (1842–1920), který pořídil společně s Todorem Šiškovem.11 Učebnice vyšla roku 1886 a byla určena žákům nižších stupňů středních škol. V této učebnic se nesetkáme s žádnými dalšími novotvary, které by bylo možné označit za výpůjčky z češtiny. Na rozdíl od Splítka ovšem Šak užívá více slov domácího původu na úkor internacionalismů, což má zřejmou příčinu ve spolupráci na překladu s Šiškovem. Druhý překlad — učebnici deskriptivní geometrie — vydal Šak až po devítileté přestávce, v roce 1894. Oba autoři užívají při překladu velké množství mezinárodních termínů z oblasti aritmetiky, mezi učebnicemi nelze nalézt zásadní terminologické odchylky. Velmi pilným tvůrcem učebnic pro bulharské žactvo byl středoškolský učitel matematiky a deskriptivní geometrie Antonín Šourek12, který sepsal na počátku své kariéry pro své studenty několik učebních textů základů geometrie a sbírek vzorově řešených úloh. V tomto textu se zaměříme na první dvě učebnice, které autor vytvořil v roce 1883, jedná se tedy o jedny z prvních učebnic matematiky vůbec. V trigonometrii pro vyšší třídy reálek a gymnázií z roku 1883 (Pravolinejna trigonometrija za gornite klasove na realnite i gimnazialnite učilišta) se Šourek snažil žákům jednoduše a jasně vyložit základy trigonometrie a ukázat jim praktické využití toho, čemu se ve škole naučili. Inspiraci čerpal v učebnicích chorvatských, německých a francouzských. Do textu zařadil vlastní či převzaté ilustrační a procvičující příklady a historické poznámky. Učebnice je rozdělena do tří částí — Goniometrické funkce, O upotřebení goniometrických funkcí a O trigonometrii. Výklad látky plně odpovídal náplni výuky na středních školách druhé poloviny 19. století, ale výrazně přesahuje rozsah dnešního učiva matematiky (Bečvářová 2009: 247). Autor sepsal podrobný, přesný a téměř vyčerpávající výklad trigonometrie a ukázal důležité aplikace a praktické použití poznatků. Učebnice se dočkala také několika recenzí. Většina termínů užívaných Šourkem v této práci vychází z latinských, všeobecně užívaných termínů — např. sinus, cosinus, tangens, kotangens etc. V několika případech je vidět vliv francouzštiny, např. координати (bulh.), coordonnés (fr.), česky souřadnice, ale také ruštiny — окърьност (bulh.) окружност (rus.), cercle (fr.), česky kružnice. Jediný náznak o prosazení českého výrazu je zaznamenán u slova čtverec — четвъртник (Šourkův termín), carré (fr.), квадрат, четырёхугольник (rus.), v dnešní bulharštině jsou pak užívány termíny квадрат a четириъгълник. V učebnici Stereometrie z roku 1883 (Stereometrija za gornite klasove na realnite i gimnazialnite učilišta) bylo Šourkovým cílem napsat učebnici, která by byla použitelná i v praktickém životě. Vycházel jak z českých, tak i francouzských a německých učebnic, jako jeden z mála autorů tehdejší doby pečlivě citoval prameny, z nichž čerpal. Na konci práce autor zařadil bulharsko-francouzský terminologický slovník, který 11 Todor Šiškov (1833–1897) po studiích ve Francii a Čechách působil na různých středních školách v Bulharsku, psal články do kulturních deníků, povídky a dramata. 12 Antonín Šourek (1857–1926) se narodil v Písku, kde vystudoval místní reálku, posléze byl zapsán jako posluchač vídeňské techniky. Do Bulharska odešel v roce 1880, kdy byl jmenován učitelem matematiky, deskriptivní geometrie a fyziky na gymnáziu ve Slivenu. V následujících letech vyučoval v Plovdivu, aby se natrvalo usadil v hlavním městě. Od roku 1890 přednášel na Vysoké škole v Sofii, kde s přestávkou v letech 1914–1921 působil až do konce života. Zasílal také články do českých časopisů a přispíval do Ottova slovníku naučného. OPEN ACCESS PAvEL ZEmAN 17 poskytuje velkou zásobu tvarů v terminologicky dosud neustáleném oboru. Některé výrazy byly autorem opsány či přicházel s vlastními novotvary, např. секуща линия (bulh.), česky sečna, v dnešní bulharštině se používá výraz pocházející z francouzštiny — секанта. Logicky nejčastěji se Šourek uchyluje k výpůjčkám z francouzštiny, některé z nich se zachovaly dodnes, např. пирамида (bulh.), pyramide (fr.), česky jehlan; призма (bulh.), prisme (fr.), česky hranol. Několik termínů má pak původ v ruštině, např. плоскост (bulh.), плоскост (rus.), česky plocha. V tabulce níže jsou zachyceny případy, ve kterých je zaznamenána Šourkova snaha o výpomoc pomocí českých výrazů a použití několika novotvarů. Nutno podotknout, že se ve většině případů neujaly a dnešní bulharská matematická terminologie je výrazně internacionální. tab. č. 1. Antonín Šourek — Stereometrija (1883) Šourek Čeština Francouzština Dnešní bulharština Ruština Валек Válec Cylindre Цилиндър Цилиндр Водоравен Vodorovný Horizontale Хоризонтален, водоравен горизонтальный Допирателна (линия) Tečna Tangente Допирателна Касательная прямая Двуъгълник сферияеский Vřeteno Fuseau Вретено Веретено Кужел Kužel Cône Конус Конус Кужелосечение Kuželosečka Conique Конично сечение Коническое сечение Кът Úhel Angle Ъгъл Угол Многостен Mnohostěn Polyedro Многостен Многогранник Обиколка Obvod Perimetre Периметър, обиколка Периметр Осмостен Osmistěn Octaedre Октаедър Октаэдр Отсечка Úsečka, délka Longueur Дължина Длина Четворец Čtverec Carré Квадрат Квадрат Přestože se v učebnicích Antonína Šourka setkáváme s tím, že v případě tvoření terminologie vycházel autor v několika případech z českých vzorů, samotný text neobsahuje téměř žádné bohemismy. Jako přirozené se jeví, že s finální podobou textu a jazykovými úpravami mu pomáhali jeho bulharští přátelé a kolegové. Přesto byl nucen vytvářet vlastní terminologické pojmy, které do té doby bulharština neznala. To se mu v zásadě podařilo díky tomu, že ve většině případech dával přednost internacionalismům a termínům z obecně známé francouzštiny. Kromě zmíněných učebních pomůcek vytvořil Šourek učebnice aritmetiky a algebry, viz příloha. Po roce 1891 působil na sofijské univerzitě a vydal několik textů pro své studenty. Antonín Šourek je tak považován za zakladatele bulharské deskriptivně geometrické terminologie, a to především díky populárnosti jeho vysokoškolských učebnic. OPEN ACCESS 18 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2016 Mezi autory bulharských středoškolských učebnic matematiky se zařadil také Ludvík Lukáš13, který je známý především jako jeden ze zakladatelů výuky chemie na bulharských středních školách. Lukáš je autorem hned 6 učebnic geometrie pro různé stupně středních škol, které sepsal v rozmezí let 1890 až 1894. CHEMIE Tento předmět představoval na bulharských středních školách naprostou novinku, Ludvík Lukáš je tak považován za jednoho ze zakladatelů chemie jako učebního předmětu. Lukáš vydal celkem 15 učebnic jak z chemie, tak i dalších oborů — geometrie a fyziky. Mladý chemik navíc učebnice opakovaně předělával, doplňoval a opětovně vydával v průběhu 80. a 90. let 19. století, největší popularitu si v tomto ohledu vysloužily jeho učebnice chemie. Na tomto místě blíže rozebereme jeho první dvě učebnice věnované tomuto předmětu. První učebnici chemie (Načalna chimija) sepsal společně s Vasilem Atanasovem14 a vydal v roce 1883. Atanasov je autorem první část — Neorganická chemie, Lukáš pak části druhé — Organická chemie (s. 91–142). Lukáš zřejmě vycházel ze svých vlastních zápisků, produkce českých učebnic chemie nebyla také příliš rozsáhlá. Autor kromě objasnění základních pojmů, chemických látek a procesů, projevoval velkou snahu ve vysvětlování praktických příkladů pro užití jednotlivých látek. Hlavní inspirační zdroj pro tvoření nového názvosloví mu přirozeně poskytovala latina. V případě několika prvků lze pozorovat snahu o výpomoc termíny (např. кислина, овощен захар, слад, скроб), které jsou shodné s termíny z českého chemického názvosloví, viz níže. tab. č. 2. Ludvík Lukáš — Načalna chimija (1883) Lukáš Čeština Latina Dnešní bulharština Ruština Кислина Kyselina Acidum Киселина Кислота Кислород Kyslík Oxygenium Кислород Кислород Мило Mýdlo Sapo Сапун Мыло Арабска гума Arabská guma (Pryskyřice) Gummi arabicus Гума арабика Гуммиарабик 13 Ludvík Lukáš (1859–1902) studoval na pražském gymnáziu, poté na pražské polytechnice, kterou ukončil roku 1880. V témže roce přišel do Východní Rumelie a stal se učitelem na Oblastním reálném gymnáziu v Plovdivu, kde přednášel chemii. Zde působil celých dvacet let. Od roku 1900 učil na Vojenské škole v Sofii. Napsal řadu článků a učebnic chemie, je považován za zakladatele výuky chemie. 14 Vasil Atanasov (1855–?) se narodil ve Staré Zagoře. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziích v Hradci Králové a Pardubicích. Poté studoval chemii na pražské polytechnice. Spolupracoval s Ludvíkem Lukášem na vydání učebnic chemie. V letech 1881–1885 byl ředitelem slivenského reálného gymnázia. OPEN ACCESS PAvEL ZEmAN 19 Lukáš Čeština Latina Dnešní bulharština Ruština Грозден захар Hroznový cukr (Glukóza) Glukosum Глюкоза Виноградный сахар (Глюкоза) Овощен захар Ovocný cukr (Fruktóza) Fructosum Фруктоза Фруктовый сахар Роговина Rohovina (keratin) — Кератин Кератины Слад Slad — Малц Солод Скроб Škrob Amylum Скорбяла, Нишесте Крахмал Druhou učebnici chemie (Učebnik po chimija) z roku 1888 již sepsal Lukáš celou sám. Jedná se především o přehled základních chemických látek, včetně tvoření jejich slitin, s názornými příklady jejich užití a praktického využití. Drtivá většina názvosloví opět vychází k latinské terminologie, jsou ovšem zaznamenány případy tvoření novotvarů, např. живак (bulh.), česky rtuť, který se zachoval v bulharštině dodnes. Na rozdíl od první učebnice lze pozorovat příklon k ruské, resp. obecně slovanské terminologii v případě některých chemických látek, viz tabulka. tab. č. 3. Ludvík Lukáš — Učebnik po chimija (1888) Lukáš Čeština Latina Dnešní bulharština Ruština Водород Vodík Chydrogenium Водород Водород Сяра Síra Sulphur Сяра Сера Мед Měď Cuprum Мед Медь Цинк Zinek Zincum Цинк Цинк Кремий Křemík Silicium Силиций Кремний Солна киселина Kyselina chlorovodíková (solná) Acidum hydrochloricum Солна киселина Соляная кислота Сероводород Sirovodík — Сероводород Сероводород PŘÍRODOPIS Učebnici přírodopisu sestavila pro bulharské žáky nerozlučná bratská dvojice Hermenegild a Karel Škorpilovi15. V Bulharsku se proslavili jako archeologové a zakladatelé bulharského muzejnictví, přesto oba bratři celý aktivní život prožili jako středoškolští učitelé na několika bulharských gymnáziích a archeologii se věnovali se svém volném čase. 15 Hermenegild Škorpil (1858–1923) přišel do Bulharska roku 1880 coby učitel přírodopisu, jeho mladší bratr Karel (1859–1844) jej následoval o rok později, vyučoval matematiku, geometrii a geometrické kreslení. Během svého života vystřídali řadu měst, ve kterých OPEN ACCESS