Tomáš SOMER, Víra, zbožnost, mecenát. Páni z Ronova a Přibyslavi a církev ve středověku, Olomouc 2018

Tomáš SOMER, Víra, zbožnost, mecenát. Páni zRonova aPřibyslavi acírkev ve středověku, Olomouc, Univerzita Palackého vOlomouci, 2018, 213 s., ISBN 978-80-88278-13-9 Jako dvanáctý svazek edice „Historie“ Palackého univerzity vOlomouci vyšla publikace věnovaná problematice církevního mecenátu pánů zRonova aPřibyslavi. Tento šlechtický rod, výhonek Ronovců, vlastnil několik církevních patronátů jak vČechách, tak na Moravě, knimž se zachovalo poměrně velké množství pramenů. Ty vedly autora připravujícího zpracování dějin rodu vediční řadě „Šlechtické rody Čech, Moravy aSlezska“ vNakladatelství Lidové noviny ktomu, aby tuto problematiku zpracoval zvlášť, totiž mimo připravenou monografii, která by tímto tématem byla příliš zatížena. Zpracováním tematiky šlechtického rodu vlastnícího Přibyslav se autor vrací do svého rodného kraje ike svým starším pracím, věnovaným tamním vrchnostem— jmenujme alespoň monografii Smil zLichtenburka, monografii Benediktinské opatství ve Vilémově (spolu sJ.Šrámkem) aútlou knížku Venkované, měšťané anižší šlechtici na Čáslavsku vdobě předhusitské. Kniha má poměrně jednoduchou strukturu danou dochovanými prameny, pojednávaným regionem izmíněnými autorovými staršími výzkumy. Po úvodu následuje kapitola zaměřená na vztahy šlechtického rodu ke klášterům ve Žďáru nad Sázavou avPohledu. Zakladatel rodové větve Čeněk zRonova či Přibyslavi se spolu se svým bratrem Smilem zLichtenburka účastnil podarování třech cisterciáckých klášterů, mezi nimi iŽďáru; jeho potomci vedli sklášterem různé spory, ale též tam byli pohřbíváni. Členky rodu vstupovaly do kláštera vPohledu aněkteré znich tu byly pohřbeny, klášter též od pánů zPřibyslavi obdržel některé dary. Ani jeden zklášterů nelze považovat za typický rodový klášter pánů zRonova aPřibyslavi. Druhá kapitola je věnována problematice patronátních kostelů. Páni zRonova aPřibyslavi drželi patronátní právo kpěti kostelům ajedné hradní kapli na přibyslavském panství, onichž vypovídají zejména zápisy vúředních knihách pražského arcibiskupství aúdaje ovýši papežského desátku, akdalším čtyřem až pěti kostelům na Moravě. Ke srovnání autor zvolil údaje opěti kostelech, jejichž patronátní práva drželi páni zRychnova vOrlických horách, kde měl největší příjmy avýznam kostel vsídelním Rychnově nad Kněžnou, podobnou roli na přibyslavském panství hrál kostel vPřibyslavi, byť ten měl asi trojnásobný roční příjem. Jako druhou srovnávací sondu zvolil T.Somer skupinu 12–13 patronátních kostelů vilémovského kláštera. Pozoruje při tom lepší hmotné zabezpečení kostelů sklášterním patronátem, ale upozorňuje na různé možné příčiny těchto rozdílů, jako je stáří kostela, přírodní podmínky, zejména nadmořskou výšku, hospodářské zázemí různých lokalit apod. Upánů zRonova iRychnova prezentoval faráře většinou senior rodu, někdy však nedílní bratři. Sledování kariér kleriků je poměrně obtížné pro neúplnost pramenů včetně zápisů vkonfirmačních knihách, přesto lze mezi zmíněnými třemi vrchnostmi doložit určité rozdíly. Vpřípadě 47 kleriků působících na patronátech pánů zRonova lze vydělit skupinu 10 znich, kteří během své kariéry vystřídali dvě či více oltářnických, kaplanských či farářských míst. Vpřípadě patronátních far vilémovského kláštera lze rozlišit skupinu mnohoobročníků, kteří na svých farách ani Stanislav Vohryzek 108 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020 nesídlili, askupinu kněží, farářů spíše chudších kostelů, kteří vystřídali několik far vúzkém regionu. Na klášterních farách tak lze sledovat větší fluktuaci kněží. Ve třetí kapitole se autor zamýšlí nad motivací patronů kcírkevním obdarování, nejdříve se věnuje problematice zajištění remedio animae, memorii akultu předků zejména vklášterech ve Žďáru aPohledu, kde lze hledat rodové hrobky. Dále zdůrazňuje roli kostela vPřibyslavi, který byl na panství pánů zRonova nejbohatší abyl také obdařen největším počtem oltářnických beneficií, iroli kaple na hradě Ronově, jejíž kaplan měl možnost zvláště blízkého vztahu kpatronům kaple. Upozorňuje ina význam kostelů na panství jako místa paměti farářů aklientů panského rodu, oní se však dochovalo jen nepatrné množství pramenů. Kniha dále obsahuje závěr atabulku doložených kněží vpatronátních kostelech pánů zRonova aPřibyslavi, seznamy zkratek, pramenů, literatury ainternetových zdrojů, rejstřík aanglické shrnutí. Užitečnou přílohou je do desek knihy vlepený rodokmen pánů zRonova aPřibyslavi. Prameny církevní povahy vztahující se kpánům zRonova aPřibyslavi tvoří bezesporu velmi zajímavý soubor údajů. Zatímco ke kostelům na české části jejich panství máme kdispozici údaje odonacích klášterům či výši papežských desátků, knihy církevní správy pražského arcibiskupství obsahující mimo jiné iúdaj ozaložení kostela vPravnově nebo fundaci hradní kaple na hradě Ronově, okostelech na jejich moravských panstvích se dozvídáme ztěchto pramenů většinou jen ojediněle, například vpřípadě směn českých amoravských obročí či zúdajů odomě letovického faráře vBrně zbrněnských městských knih. Zmíněný soubor údajů je tedy bezesporu zajímavým materiálem, problematickým se však jeví zvolený komparační materiál, na jedné straně páni zRychnova spoměrně malým počtem kostelních patronátů aslabou pramennou základnou, na druhé klášterní panství, byť ve stejném regionu. Vhodnějším materiálem pro komparaci by byl bezesporu některý zčeských panských rodů. Přesto kniha představuje zajímavý příspěvek kmožnosti využití pramenů církevní správy asondu umožňující případné komparace při studiu ať již vztahu církve ajiných panských rodů, či předhusitského kléru vjiných oblastech. Stanislav Vohryzek Jaroslav ČECHURA— Veronika STACHUROVÁ KUCROVÁ— Zuzana VLASÁKOVÁ, Smiřičtí. Krátké dějiny úspěšného rodu, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2018, 474s., ISBN 978-80-7422-646-5 Monografické zpracování dějin šlechtických rodů patří vsoučasné době mezi atraktivní témata jak mezi historiky, tak mezi jejich čtenáři. Jedním zrodů, které se dočkaly své moderní monografie, jsou iSmiřičtí ze Smiřic. Práce vyšla jako 16.svazek ediční řady „Šlechtické rody Čech, Moravy aSlezska“ vNakladatelství Lidové noviny. Monografie sestávající z15 kapitol je dílem trojice zkušených historiků— kapitoly oSmiřických ve středověku aojejich hospodaření vraném novověku sepsal Jaroslav Čechura, pasáže onovověkých Smiřických zpracovala Zuzana Vlasáková ana konkrétní panství vdržbě Smiřických se soustředila Veronika Stachurová Kucrová.