Buď také písařem. Studie věnované památce Břetislava Vachaly

BUĎ TAKÉ PÍSAŘEMMiroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Miroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) Studie věnované památce Břetislava Vachaly BUĎ TAKÉ PÍSAŘEMMiroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Miroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) Studie věnované památce Břetislava Vachaly Tento svazek suplement Pražských egyptologických studií je věnován památce profesora Břetislava Vachaly, dlouholetého pracovníka Českého egyptologického ústavu FF UK, zkušeného asvětově uznávaného vědce anadšeného popularizátora egyptologického bádání. Texty jsou připraveny pro širší českou veřejnost se záměrem přiblížit poslední výsledky voboru egyptologie aegyptské archeologie. První část knihy se věnuje počátkům egyptologie jako vědního oboru avybraným aspektům staroegyptské kultury, náboženství avědy. Ve druhé části jsou představeny české archeologické výzkumy avybrané nálezy vegyptském Abúsíru arovněž výsledky českých aslovenských výzkumů voblasti dnešního Súdánu. ISBN 978–80–7671–091–7 Pražské egyptologické studie Suplementa, 2022 Miroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Studie věnované památce Břetislava Vachaly Pražské egyptologické studie. Suplementa, 2022 Miroslav Bárta a Hana Vymazalová (eds.) Buď také písařem. Studie věnované památce Břetislava Vachaly Recenzenti Adéla Jůnová Macková Hana Navrátilová Obálka: Nosiči obětin z hrobky soudce Intiho v Abúsíru (kresba Jolana Malátková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Frontispis: Profesor Břetislav Vachala s hlídači abúsírského pohřebiště, vlevo Sajjid Abu Ghazal, vpravo Taha Genady; Abúsír, říjen 2013 (foto Martin Frouz, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Vydání těchto studií bylo podpořeno projektem Univerzity Karlovy na podporu vědy „Cooperatio – vědní oblast Archeologie“ a dotací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č.j. MSMT-4671/2022-8 dle rozhodnutí č. 1-VEG 2022. Vydavatel: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 Vyrobila Togga, spol. s r. o., Praha ©Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022 Illustrations © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022: Archiv Českého egyptologického ústavu, Katarína Arias, Michal Balík, Miroslav Bárta, Denisa Dimitrovová, Lucie Jirásková, Jaromír Krejčí, Jolana Malátková, Martin Odler, Květa Smoláriková, Lucie Vařeková, Luděk Wellner; Slovenská archeologická misia vSudáne, Miroslav Černý, Jozef Hudec, Tibor Lieskovský Photographs © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022: Archiv Českého egyptologického ústavu, Miroslav Bárta, Vladimír Brůna, Martin Frouz, Petr Košárek, Jaromír Krejčí, Martin Odler, Marie Peterková Hlouchová, Květa Smoláriková, Lenka Varadzinová, Kamil Voděra, Milan Zemina; Národní Archiv, Praha; Národní muzeum – Náprstkovo museum asijských, afrických a amerických kultur, Jiří Vaněk; osobní archiv Michala Balíka; Murtada Bushara; Andrzej Ćwiek; Ladislav Varadzin; Slovenská archeologická misia v Sudáne, Lenka Horáková; Jozef Hudec; Branislav Kovár; Renáta Rábeková ISBN 978-80-7671-091-7 (print) ISBN 978-80-7671-092-4 (online : pdf) Contents Předmluva Hana Vymazalová –Miroslav Bárta — 7 Několik zastavení s Břetislavem Michal Balík — 11 Toskánští Habsburkové a egyptologické poklady pražského Národního archivu Eva Gregorovičová – Radek Podhorný — 15 Počátky pražské egyptologie jako studijního oboru: Nathaniel Julius Reich (1876–1943) Wolf B. Oerter — 71 Počátky maat Andrzej Ćwiek — 79 Kleopatřina lest Jiří Janák — 89 Dědictví staroegyptské matematiky Hana Vymazalová — 99 Kairsuova hrobka v Abúsíru Miroslav Bárta – Petra Brukner Havelková – Lucie Jirásková – Jaromír Krejčí – Martin Odler — 107 Niuserreova brána věčnosti Jaromír Krejčí — 133 Džedkare a Abúsír Miroslav Verner — 161 Nové poznatky k 6. dynastii v jižním Abúsíru: Menihyho rodina a nedávno objevené doklady o svatyni čenenet Veronika Dulíková — 169 K počátkům nepravých dveří aneb další unikát z egyptského Abúsíru Martin Odler – Marie Peterková Hlouchová — 183 Velké šachtové hrobky z Pozdní doby v Abúsíru Ladislav Bareš — 199 Kdo jednou odešel, ten se už nevrátí… Balzamovací depozity ze sajsko-perského pohřebiště v Abúsíru Květa Smoláriková — 217 Pod ochranou kraví bohyně: Mehetveret a jejích sedm posvátných výroků v hrobce generála Menechibnekona Renata Landgráfová – Diana Míčková — 227 Výsledky výskumu sudánskej lokality Duwejm wad Hadž Jozef Hudec – Branislav Kovár – Tibor Lieskovský — 237 Skalní gongy: relikty zvuků v krajině Šestého nilského kataraktu Lenka Varadzinová — 251 7 Předmluva „Člověk hyne, jeho tělo se obrací vprach, všichni blízcí odcházejí; avšak kniha ho připomíná ústy toho, kdo zní přednáší.“ (Chvála mudrců aknih, překlad Břetislav Vachala) Tento svazek suplement časopisu Pražské egyptologické studie je věnovaný památce profesora Břetislava Vachaly (1952–2020), jehož rozsáhlé celoživotní dílo voblasti egyptologie silně ovlivnilo nejen několik generací studentů, ale rovněž širokou českou veřejnost. Odborná činnost zajistila prof.Vachalovi respekt vČechách ivzahraničí azejména mezi egyptskými kolegy, počínaje představiteli Nejvyšší rady pro památky Egypta, přes řadové inspektory památek až po nejprostšího hlídače na vykopávkách. Vždy uměl pronést laskavé slovo ajeho typický humor byl silně nakažlivý. Bibliografie profesora Vachaly je úctyhodná aobsahuje řadu odborných ipopularizačních prací. 1 Jeho nejnovější publikace zposledních let jsou zmíněny vkrátkých vzpomínkách sepsaných jeho nejbližším spolupracovníkem Ladislavem Barešem, zveřejněných krátce po jeho skonu.2 Jako výraz vděčnosti arespektu připravili kolegové apřátelé Břetislava Vachaly soubor textů, které české veřejnosti přibližují vybrané výsledky egyptologického bádání zposledních let. Témata příspěvků jsou zaměřená velice široce, stejně jako práce Břetislava Vachaly, jež zahrnovala překlady původních egyptských textů, archeologické výzkumy, stejně jako studium nejrůznějších aspektů staroegyptské společnosti akultury. Osobní vzpomínka zpera dlouholetého spolupracovníka Českého egyptologického ústavu poodhaluje několik vybraných společných zážitků avzájemné přátelství (Michael Balík). Následující skupina pěti článků je věnována rozličným oblastem egyptologického bádání, od jeho samotných počátků, kterým bylo rozluštění hieroglyfů před přesně dvěma stoletími, anásledného seriózního egyptologického výzkumu památek podporovaného toskánskou větví Habsburků (Eva Gregorovičová aRadek Podhorný). Přiblíženy jsou také počátky egyptologie včeských zemích (Wolf B.Oerter) apočátky nejdůležitějšího staroegyptského konceptu maat (Andrzej Ćwiek), politické úsilí královny Kleopatry stylizovat se do role bohyně Ísidy, Paní osudu (Jiří Janák) či význam staroegyptské matematiky pro rozvoj evropského kulturního okruhu od starověku (Hana Vymazalová). Další skupina příspěvků představuje poslední úspěchy aobjevy české archeologické expedice vAbúsíru, jež pocházejí z3. a1. tisíciletí před Kristem. Ktěm starším patří objev hrobky mudrce Kairsua (Miroslav Bárta akol.) aprůzkum okolí Niuserreova údolního chrámu (Jaromír Krejčí), jež se nacházejí na centrálním královském pohřebišti vAbúsíru. Nový pohled na hrobky ztzv.Džedkareova rodinného pohřebiště přináší více informací očinnosti 1Pro přehled publikační činnosti, vizVachala, Břetislav 2017 Bibliografie 1975–2017, Bratislava: Cicero. 2Bareš, Ladislav 2020 „Vzpomínka na Břetislava Vachalu”, Dějiny asoučasnost7, s.30; Bareš, Ladislav 2020 „prof.PhDr.Břetislav Vachala,CSc. (27.7.1952– 24.6.2020)“, Anthropologia Integra 11(2), s.49–50. 14 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM pečlivě zrevidoval avmnohém doplnil adlouho diskutoval při tvorbě počítačové vizualizace „skleněného“ modelu. Nezapomenutelné jsou jeho přednášky, např.vSalmovské kavárně aspolečné posezení smistrem Olbramem Zoubkem vateliéru naproti. Vrozhovoru sním Břéťa živě reagoval na lásku mistra křeckým antickým vzorům a„můstkem“ nasměroval rozhovor do doby Ptolemaiovců vEgyptě– velmi si sO.Zoubkem rozuměli. Otom, sjakou radostí přijímal pozvání na různé oslavy ise svou milou manželkou Helenou knám do ateliéru ana zahradu, by se mohlo dlouho vyprávět. Naše kamarádství brzy přerostlo do vztahů rodinných. Společné toulky Šumavou (další společná láska) končily večerními řečmi oEgyptě, atak inaši šumavští přátelé snapětím očekávali každou Břéťovu návštěvu segyptskými novinkami. SETKÁNÍ PÁTÉ– REIS TALÁL EL-KERÉTÍ UNÁS Snad vyvrcholením našeho přátelství azároveň neobyčejným spojením s„jeho“, ale také imým Egyptem bylo nezapomenutelné setkání spředákem Találem el - Kerétím vČechách vroce 2004. Reis přijal pozvání knám domů spolu sBřetislavem aLadislavem Barešem (obr. 2). Prvotní reisova nervozita znového prostředí, ze spousty zeleně našich zahrad, rychle zmizela, když se objevily děti akdyž Břetislav se svým obvyklým lehounce skeptickým úsměvem připomínal historky, například zrekonstrukce portiku Ptahšepsesovy mastaby. Loučili jsme se jako také mnohokrát vdobě působení el - Kerétíů vSakkáře, se slzami vočích… Těchto pár útržků avpravdě osobních vzpomínek snad připomene Břetislava Vachalu jako člověka sneobyčejně širokým životním záběrem, ale to už bylo napsáno. LITERATURA Balík, Michael 2002 Mastaba. Objevování arekonstrukce staroegyptské hrobky, Praha: Grada. Balík, Michael– Vinař, Jan 1993 Restauration of Islamic Monuments in Cairo: Metodical Study, s.l., s.n. Vachala, Břetislav 2005 „Ani princezna Meketaton nepřišla: tajemství rodiny faraona Achnatona trvají“, Vesmír 84, s.340. 2021 „Der „Grüne“ Naos des Ahmose (Ein altägyptisches Spolium im mi×elalterlichen Kairo)“, v: Bárta, Miroslav– Coppens, Filip– Krejčí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the Year 2020, Prague: Faculty of Arts, Charles University, s.381–387. Michael Balík Ateliér Ing.Michaela Balíka; [email protected] 15 Toskánští Habsburkové aegyptologické poklady pražského Národního archivu1 Eva Gregorovičová– Radek Podhorný ABSTRAKT Předkládaný příspěvek přibližuje archiválie Rodinného archivu toskánských Habsburků, které se váží kpočátkům moderní egyptologie. Toskánští Habsburkové se vprůběhu dlouhého 19.století zajímali oEgypt aoblast východního Středomoří opakovaně. Vnašem textu se zaměřujeme především na unikátní korespondenci mezi velkovévodou LeopoldemII. Toskánským ačleny francouzsko - toskánské expedice do Egypta vletech 1828/1829. Aktéry této cesty byli J.-F.Champollion, I.Rosellini aG.Raddi. Text se dále věnuje icestě korunního prince Rudolfa do Egypta vroce 1881 apředevším pak cestě arcivévody Josefa Ferdinanda zroku 1903. Ztéto cesty se do českých zemí nedostala jen korespondence, ale také hodnotná sbírka egyptiak, která je dnes uložena vNáprstkově muzeu. Text tak poprvé českému čtenáři přináší informace oEgyptě adějinách egyptologie na příkladu písemností apředmětů tří generací jedné šlechtické rodiny. KLÍČOVÁ SLOVA Dějiny egyptologie– Champollion– Rosellini– Raddi– toskánští Habsburkové– cestovatelství– dějiny vědy Profesor Břetislav Vachala patřil ktěm vědcům, kteří vrámci své rozsáhlé vědecké činnosti dokázali velmi dobře propojit práci vědce avýborného popularizátora svého milovaného oboru– egyptologie. Jeho práce se věnovaly především zpřístupnění literárního odkazu starověkých obyvatel nilského údolí široké veřejnosti. Nezapomínal ale také na publikování vybraných památek zkoncese vAbúsíru ana mnohé další (Vachala 2017; Bareš 2020). Vrámci našeho příspěvku bychom se rádi věnovali počátkům moderní egyptologie, která je spojena spřelomem 18.a19.století, Napoleonovou vojenskou expedicí do Egypta vletech 1798–1801, rozluštěním hieroglyfů aprvní vědeckou výpravou do Egypta po jejich rozluštění. Počátek 19.století je ivčeském prostředí spjat svelkým zájmem ovše exotické/orientální/egyptské (Bláhová 2008). Do českých zemí se dostávají staroegyptské mumie, probíhá prvníprodejní výstava egyptských starožitností akníže KlemensL.Me×ernich, jeden ztvůrců evropské politiky 1.poloviny 19.století, získává jako diplomatický dar sbírku, která je dodnes zčásti vystavena na zámku vzápadočeském Kynžvartu. Mezi nejvýznamnější předměty sbírky jistě patří hned dvě rakve smumiemi atzv.Me×ernichova stéla zPozdní doby, která se po 2.sv.válce dostala do Spojených států amerických adnes tvoří jeden znejhodnotnějších předmětů egyptologické sbírky Metropolitního muzea vNew Yorku.2 Kníže Me×ernich 1 Za cenné rady, připomínky apřehlédnutí textu bychom rádi poděkovali Ladislavu Barešovi aHaně Navrátilové. 2h×ps://www.metmuseum.org/art/collection/search/546037?â=egypt &offset=0&rpp= 40&pos=16. 16 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM získal svou sbírku ve 20.letech 19.století, tedy ve stejném desetiletí, kdy geniální polyglot Jean-FrançoisChampollion rozluštil tajemství egyptských hieroglyfů, avdobě, kdy vzápadní Evropě vrcholila vlna egyptománie spojená sNapoleonovou cestou do Egypta. Když se rodák zKorsiky Napoleon Bonaparte vydal mezi léty 1798–1801 na své vojenské tažení do země pyramid, asi ani on netušil, že jeho válečné dobrodružství završí pokusy mnoha generací evropských intelektuálů abude stát na pomyslném konci snah orozluštění hieroglyfů azaložení nového vědního oboru– egyptologie (Hornung 2002; çompson 2015–2018; Bednarski– Dodson– Ikram (eds.) 2021). Byť jeho vojenské snahy skončily neúspěchem, prošla jeho armáda– svědeckou elitou tehdejší Francie za zády– Egypt „křížem krážem“. Jedním z„úlovků“ této Napoleonovy expedice byla istéla, kterou dnes známe jako Rose×skou desku. Jako válečná kořist nakonec připadla vítězným Britům adnes patří knejznámějším předmětům Britského muzea vLondýně (Strudwick 2006: 298–299). Alespoň její přepis ale zůstal ivrukou Francouzů aposloužil mimořádně talentovanému jazykovědci J.-F.Champollionovi jako jedno zvodítek krozluštění tajemství hieroglyfů. Vdobě, kdy důstojník francouzského dělostřelectva Pierre - François -Xavier Bouchard Rose×skou desku našel, bylo Champollionovi pouhých devět let. Ale ion jistě zaznamenal vlnu zájmu ostarý Egypt, která zachvátila Evropu apředevším Francii počátkem 19.století. Tato první vlna egyptománie je spojena právě se jmény Jeana-Françoise Champolliona, Ippolita Roselliniho, Giuseppeho Raddiho aogeneraci později Karla Richarda Lepsia, jehož expedici financoval pruský král Fridrich VilémIV. Následující stránky našeho textu se pokusí přiblížit českému čtenáři alespoň střípky zkorespondence těchto velikánů počátků moderní egyptologie tak, jak je možné je číst ainterpretovat vRodinném archivu toskánských Habsburků, který se po složitých peripetiích (Vitali– Vivoli 1999: 3–101) stal jedním zklenotů archivních fondů pražského Národního archivu. Text se však neomezí pouze na francouzsko - toskánskou literární expedici zlet 1828–1829, ale připomene idalší cesty do Egypta, ato urodinných příslušníků dalších dvou generací toskánské sekundogenitury. Toskánští Habsburkové si totiž Egypt oblíbili avydali se do země pyramid afaraonů vnásledujících desetiletích opakovaně. Vtextu tak připomeneme icestu arcivévody FerdinandaIV. Toskánského, který na přání císaře Františka JosefaI. doprovázel korunního prince Rudolfa roku 1881 na jeho „Orientreise“ (Kovář 1882; Rakouský, Rudolf 1884; Oesterreich von, Rudolf 1885) avneposlední řadě také původně loveckou výpravu Josefa Ferdinanda zpočátku roku 1903. Ztéto cesty se do dnešních dnů dochovala korespondence ataké sbírka egyptiak, která je dnes deponována vpražském Náprstkově muzeu, složce muzea Národního. Rodinný archiv toskánských Habsburků je tedy polozapomenutý archivní konvolut, který nabízí možnost nahlédnout do dějin egyptologie od jejích moderních počátků až na začátek 1.světové války. Nabízí také pohled na Egypt ajeho vnímání očima tří generací šlechticů ztoskánské větve habsburského rodu. Pokusíme se vnašem příspěvku představit alespoň něco ztěchto vzácných archiválií apoprvé je souhrnně přiblížit českému publiku. FRANCOUZSKO-TOSKÁNSKÁ EXPEDICE ZA TAJEMSTVÍM STAROVĚKÉHO EGYPTA „Je veux faire de ce×e antique nation une étude approfondie et continuelle. L’enthousiasme où la description de leurs monuments énormes m’aporté, l’admiration dont m’ont rempli 17TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU leur puissance et leurs connaissances, vont s’accroître par les nouvelles notions que j’acquerrai. De tous les peuples que j’aime le mieux, je vous avouerai qu’aucun ne balance les Égyptiens dans mon cœur.“3 (citát z Champollionova dopisu rodičům z ledna 1806) (La da Brière 1897; Hartleben 1909; Lacouture 1988: 91). RODINNÝ ARCHIV TOSKÁNSKÝCH HABSBURKŮ VYDÁVÁ SVĚDECTVÍ Krozvoji zájmu ovědy, Orient acestování v2.polovině 18.avpočátcích 19.století jistě velmi přispělo hned několik procesů audálostí, které se staly na starém kontinentu. Byly to jak myšlenky osvícenství aFrancouzské revoluce, tak irevoluce průmyslová, která díky vynálezu parního stroje alokomotivy, dá se říci, rozpohybovala Evropu. Toto všechno vedlo jistě květší mobilitě apostupnému propojování vědeckých poznatků adisciplín (Bayly 2020; Hlavačka akol. 2016). Do této doby spadá ifrancouzsko - toskánská expedice do Egypta vedená J.-F.Champollionem aI.Rosellinim. Obě velmi mimořádné osobnosti své doby by ale pravděpodobně neuspěly nebýt štědrého mecenátu francouzského krále KarlaX. apředevšímtoskánského velkovévody LeopoldaII., kterého bezpochyby můžeme označit za „spiritus agens“ celého nebývalého podniku vdějinách egyptologie. Oba panovníci byli ochotni podporovat afinancovat sny „svých“ egyptologů, pro které to byla první azároveň jediná cesta do země faraonů, uskutečněná vletech 1828–1829. Vedly je ktomu jistě zájmy vědecké, ale bezesporu vnímali ipolitický potenciál oblasti východního Středomoří pro svou politiku. Vznikl nám tedy, dá se říci, první mezinárodní egyptologický projekt, který je dnes vpodstatě pro egyptologii nezbytný. Typickou ukázkou může být právě realizace francouzsko - toskánské egyptologické výpravy avydání společného velkolepého díla egyptských Monument. Pro objasnění počátků moderní egyptologie astudium cesty francouzsko - toskánské literární expedice je nutno začíst se donevyčerpatelných amálo využívaných pramenů, které jsou součástí Rodinného archivu toskánských Habsburků. Toskánský archivní soubor nabízí badatelům nepřeberné množství překvapujících informací ktoskánské, italské aevropské historii, kpolitickému akulturnímu dění, stejně jako kvědeckým atechnickým objevům především 1.poloviny 19.století (Gregorovičová 2013b). Velkou zásluhu na shromážděném dokumentárním bohatství (NA, RAT, LeopoldII.) snevyčerpatelnou výpovědní hodnotou mají iniciativy LeopoldaII. (Pesendorfer 1987a; Pesendorfer 1987b; Contini 2002), posledního vládnoucího toskánského velkovévody zpobočné linie habsbursko - lotrinského rodu, panujícího vToskánsku od roku 1737 do roku 1859 (Zedinger 2008; Tapie 1997). LeopoldII. (1797–1870), prvorozený syn FerdinandaIII. Toskánského aneapolsko - sicilské princezny Marie Luisy, nastoupil jako třetí panovník této sekundogenitury habsbursko - lotrinské dynastie na toskánský trůn po smrti svého otce vroce 1824. Setrval zde ipřes revoluční události let 1848–1849 jako suverén až do svého nuceného odchodu dne 27.dubna1859, kdy ho politická situace vjeho velkovévodství avcelé Itálii donutila opustit zemi. Abdikoval 21.července téhož roku za svého 3 „Chtěl bych věnovat celé své studium co do největší hloubky anejmenších podrobností tomuto starověkému národu. Nadšení, kněmuž mě přivedl popis jejich obrovských památek. Obdiv, kterým mě naplňovala jejich síla aznalosti, jenž poroste snovým poznáním, bádáním aznalostmi, které svými výzkumy získám. Přiznám se, že ze všech národů, které nejvíce miluji, žádný nepřekoná Egypťany vmém srdci.“ 18 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM dočasného pobytu vrakouském Bad Vöslau. Ještě téhož roku vzáří odjel scelou rodinou na své dědičné ostrovské panství. Orok později se usadil se svou rodinou na nově zakoupeném brandýském panství (Gregorovičová 2011: 9–29; 2013b: 87–103). Především jeho zásluhou došlo kintenzivnímu hospodářsko - sociálnímu rozvoji toskánského státu, kzúrodňování přímořské Maremmy voblasti sienských provincií akbudování silniční aželezniční sítě. Voblasti legislativy navazoval na svého děda Petra Leopolda (Wandruszka 1968) koncipováním civilního atrestního zákoníku anávrhu ústavy. Jeho reformy přinesly Toskánsku významné výsledky. Soukromé velkovévodovy aktivity však spočívaly vjeho vědeckých zájmech, ato jak přírodovědných, technických ahistorických, tak literárních auměleckých. Pozoruhodné byly jeho vědecké projekty souborného vydání poezie Lorenza Medicejského, řečeného il Magnifico (Gregorovičová 2013a: 160–169), asoupis prací avydání děl Galilea Galileiho,4 které začal realizovat ještě vdobě, kdy byl pouhým korunním princem. Oba tyto cenné počiny byly předzvěstí jeho celoživotního zájmu ovědu, kulturu, umění atechnický pokrok aukázaly vplné šíři Leopoldovu schopnost podpory jak organizační, tak finanční při zabezpečování tak významných projektů. AKTÉŘI HISTORICKÉ FRANCOUZSKO-TOSKÁNSKÉ EXPEDICE DO EGYPTA 1828–1829 Zájem oarcheologii byl uLeopolda (Bresciani 2008: 161–168) podnícen jednak prostředím, vněmž byl obklopen sbírkami starověkých římských, řeckých, etruských iegyptských starožitností shromážděných již Mediceji, akvizicemi svého děda Petra Leopolda iotce FerdinandaIII., stejně jako vykopávkami etruských artefaktů voblasti toskánských Maremm,5 knimž docházelo během melioračních prací. Toskánský velkovévoda byl jistě ovlivněn imódní vlnou spojenou sexpedicí Napoleona Bonaparta vletech 1798–1801 do Egypta, sice vojensky neúspěšnou, která však položila svými objevy egyptské civilizace základy egyptologie. Dalším smyslem Leopoldových aktivit (Panella– Cardini 1984: 295; Hibbert 1997: 265) bylo postavit Florencii, tu kulturní auměleckou toskánskou perlu, opět mezi evropskou vědeckou elitu. Na svých cestách po severní ajižní Itálii, Německu, Rakousku iŠvýcarsku, jak vyplývá zčetných velkovévodových deníkových záznamů, kreseb ashromážděných podkladů, bedlivě sledoval úroveň vědeckého bádání akulturního prostředí navštívených zemí. Osobní zápisky také prozrazují Leopoldovo sledování literárních počinů, vědeckých výzkumů, technických vynálezů, vývoje architektury abadatelských výprav itam, kam sám necestoval. Proto není divu, že mu neunikly ani informace zoblasti egyptologického bádání ajméno Jeana - Françoise Champolliona le Jeune mu nezůstalo utajeno. Když se tento mladý francouzský egyptolog objevil ve Florencii, byl již toskánský velkovévoda na setkání sním zcela připraven. Champollion se narodil ve Figeacu dne 23.prosince1790 vrodině knihkupce (Hartleben 1906; Robinson 2013). Již vraném dětství projevoval nevšední jazykové nadání. Vpěti letech se sám naučil číst apsát. Školu navštěvoval nejprve vrodném městě apoté odešel studovat do Grenoblu. Vdevíti letech již uměl plynně latinsky ařecky, vjedenácti četl Bibli vhebrejštině. 4Národní archiv (dále NA), Rodinný archiv toskánských Habsburků (dále RAT), LeopoldII./2, inv.č.230, 246. 5 Archivio di Stato di Firenze, Asburgo - Lorena, F.108. 19TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Ve třinácti letech se začal učit arabsky, aramejsky, syrsky, chaldejsky, později ikoptsky. Jako patnáctiletý ovládal perštinu, zéndštinu, prehlévštinu, jazyk farsí, sanskrt azačal ze zvídavosti studovat ičínštinu. Mladý Champollion měl velkou oporu ve svém starším bratrovi Jacquesu - Josephu Champollionovi - Figeac (1778–1867), který jako profesor řečtiny, bibliotekář apozději archeolog rozvíjel talent Jeana - Françoise. Všestranně ho podporoval aobstarával mu cizojazyčné texty ke studiu, vytvářel Jeanovi rodinné zázemí, zabezpečoval jeho života běh iužitečné kontakty. Vroce 1807 odjel mladý adept egyptologie do Paříže, kde ve velmi špatných podmínkách studoval orientální jazyky na l’École des langues orientales. Po strastiplném roce se vrátil zpět do Grenoblu, kde se stal již vroce 1808 členem akademie věd. Při slavnostním uvedení mezi akademickou obec se představil přednáškou koncipovanou jako úvod ke své knize Egypt za vlády faraónů (Champollion 1814). Následujícího roku byl jmenován profesorem historie vGrenoblu. Jako každý badatel této doby byl okouzlen egyptskými starožitnosti objevenými za Napoleonova vojenského tažení do Egypta (1798–1801) apřivezenými do Francie aAnglie. Tajemné obrázkové písmo natolik učarovalo iChampollionovi, tomuto naprostému jazykovému géniovi, že se pustil do studia hieroglyfů (Robinson 2013), jejich symboliky, fonetiky ajedné zjeho pozdních forem, tzv.démotického písma. Byl při tom inspirován prací svých učitelů, rektorů pařížské univerzity, Antoina Isaaca, barona Silvestra de Sacyho (1758–1838), afrancouzského orientalisty Étienna Marca Quatremèra (1782–1857) (Quatremère 1808). Díky Charlesi - Philippovi Campionovi, abbé de Tersanovi (1736–1819), francouzskému sběrateli egyptských starožitností, se Jean - François vroce 1808 seznámil skopií nápisů na Rose×ské desce. První pokusy ojejich rozluštění podnikli vroce 1802 nezávisle na sobě slavný francouzský orientalista Antoine Isaac, baronSilvestre de Sacy (1758–1838), ajeho žák, švédský diplomat aorientalista Johann David Åkerblad (1763–1819). Figeacký badatel přistupoval kluštění hieroglyfů poněkud odlišně. Dal prozíravě vtéto chvíli přednost studiu kurzivního stylu egyptského písma, tzv.démotštině, na papyrech vkombinaci snápisy na Rose×ské desce. Již téhož roku se dostavil první úspěch.6 Zároveň pracoval na koptském slovníku (Champollion 1815). Ale vnásledujících letech nastaly potíže, kterých musel Champollion za svého života překonat bezpočet. Mladý egyptolog spolu se svým starším bratrem za svou náklonnost kBonapartovi byli vletech 1815–1817 perzekvováni (Robinson 2013: 99–116). Jean - François musel ukončit své přednášky na univerzitě vPaříži avroce 1816 se spolu sbratrem vrátil do rodného domu do Figeacu. Vroce 1817 opět odešel do Grenoblu apokračoval ve své vědecké práci na koptském slovníku agramatice. Neopomíjel ani luštění hieroglyfů. Plánoval icestu do Itálie, kde chtěl studovat egyptské rukopisy aobelisky, aby si tak ověřil své teorie arozšířil základnu svého bádání. Cesta se však uskutečnila až vletech 1824–1826. Ale dokončit práci, vzhledem kezhoršujícím se politickým ispolečenským poměrům, namířeným proti jeho osobě, mu nebylo dopřáno. Využil tedy nabídky svého staršího sourozence a20.července1821 se nastěhoval do jeho domu vhlavním městě Francie. Dva následující roky strávil Champollion mladší plně ponořen do studia staroegyptských papyrů anápisů opsaných zegyptských trojrozměrných 6 Vizdopis Jeana - Françoise bratrovi Jacquesu - Josephovi datovaný dne 15.srpna1808. „Vtomto studiu jsem udělal poměrně velký krok. 1.Srovnáním jsem dokázal, že všechny papyry patří do stejného písemného systému. 2.Že už jsem určil podobu všech písmen unápisů Rose¬ské desky, která jsou naprosto stejná. 3.Že jsem rozluštil začátek papyru vyrytého Denonem (deska 138), což vkoptštině znamená doslovně: Řekni, odpočívej vpokoji, óEgypťane, naplň svůj poslední cíl, unikni temnotě hrobu asmrti.“ Výňatek zdopisu srov. Lacouture 1988: 121. 20 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM artefaktů. Intenzita luštění hieroglyfů vletech 1821–1824 stoupala. Champollion se den za dnem blížil kzásadnímu objevu, jak otom svědčí jeho přednášky vpařížské Akademii písemnictví. Ojeho postupném rozkrývání tajemství „obrázkového písma“ svědčí jeho průběžně uveřejňované spisy, ať už citujeme Champollionův slavný dopis francouzskému historikovi, lingvistovi apříteli Le¬re à M. Dacier relative à l’alphabet des hiéroglyphes phonétiques datovaný dne 22.září1822, 7 nebo Panthéon égyptiens: Collection des personnages mythologiques de l’ancienne Égypte, vycházející vPaříži vletech 1823–1825. Až konečně vroce 1824 vyšlo vPaříži zásadní aprůlomové dílo Précis du système hiéroglyphique des anciens Égyptiens, které korunovalo léta neuvěřitelné mravenčí avysilující práce při luštění hieroglyfů. Champollionovo prvenství vrozluštění hieroglyfů nemohl ohrozit ani çomas Young, který vroce 1823 vydal vLondýně tiskem svou zásadní práci An Account of the Recent Discoveries in Hieroglyphic Literature and Egyptian Antiquities (Young 1823; Robinson 2005). Téměř okamžitě se informace oneuvěři - telném objevu roznesla po celé Evropě avyvolala jak neskutečný obdiv, tak iřadu polemik isilnou vlnu nevraživosti (Robinson 2013: 117–141). Vzávodě oprvenství tedy Champollion zvítězil. Stručně řečeno Jean - François rozluštil metodicky celý systém egyptského písma, jak se vyjádřil slovy on sám ve svém dopise Dacierovi: „Je to složitý systém, psaný jak vobrázkové symbolické a fonetické formě ve stejném textu, stejné větě, řekl bych téměř stejným slovem“, čímž se stal zakladatelem nové vědecké disciplíny– egyptologie (Faure 2004: 863). „PRO MĚ VEDE CESTA DO MENNOFERU ATHÉB PŘES TURÍN“ Když Champollion napsal tuto větu (Hartleben 1909: VI), již věděl, že jeho italská cesta za objevováním staroegyptských památek ajejich studium přispěje ve velké míře kprohloubení jeho znalostí ostarém Egyptě aNúbii aže je přípravou na expedici do jeho země „zaslíbené“. Co však netušil, že právě vItálii získá tak mocného spojence amecenáše, který mu pomůže finanční, politickou, mocenskou avneposlední řadě ivědeckou podporou cestu realizovat. Nepředpokládal, že jeho výprava nepovede přes Turín, ale přes Florencii, tu toskánskou kolébku evropské kultury, aže to nebude savojská dynastie, která ho zaštítí, ale představitel habsbursko - lotrinské sekundogenitury, toskánský velkovévoda LeopoldII., bez jehož protektorství by Champollion realizoval svou vědeckou výpravu jen stěží. Tyto kroky osudu nepředvídal ještě ani za svého pobytu vTurínu, kam dorazil dne 7.června1824, aby se zde seznámil segyptskou sbírkou apodrobně prostudoval staroegyptské památky konzula Bernardina Drove×iho (1776–1852) vpočtu 5 268 soch, papyrů, stél, sarkofágů, mumií, bronzů, amuletů apředmětů každodenní potřeby. Mezi ně patřila také nejvýznamnější památka své doby, ato granodioritová socha RamesseII., která právě vtu dobu dorazila zEgypta do hlavního města piemontsko - sardinského království. Champollion byl natolik uchvácen vzácnými nálezy, že zde nad jejich průzkumem strávil téměř devět měsíců. Na jaře roku 1825 se francouzský egyptolog vydal na jih, směřoval přes Milán aBolognu do Říma, kam dorazil 12.března. Mezi římskými památkami vzniklými vrůzných historických obdobích hledal Jean - François egyptské starožitnosti jak pod širým nebem, tak za hradbami Vatikánu, aby tak načerpal intenzivním studiem další znalosti autvrdil se ve své metodě četby hieroglyfů. Díky známosti sfrancouzským vyslancem vNeapoli aŘímě, vévodou Blacas d’Alupsem, navštívil krátce po svém příjezdu 7 Právě tento dopis panu Dacierovi je dnes považován za den rozluštění hieroglyfů. 21TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU do Věčného města Neapol, kde byl představen královskému páru, který projevoval oEgypt nebývalý zájem, což dokazují egyptologické sbírky vjejich královském paláci. Zpovzdálí, ze střední Itálie, Champollionovu vědeckou misi bedlivě sledoval toskánský velkovévoda LeopoldII. spolu smladým anadějným pisánským orientalistou, kterého toskánský panovník jmenoval vroce 1824 docentem orientálních jazyků na katedře orientálních jazyků akultury na univerzitě vPise, kde téhož roku Leopold, jako první vEvropě ana světě, zavedl výuku egyptologie. Francesco Ippolito Baldassare Rosellini (1800–1843) (Bardelli 1843; Benvenuti 1987), od mládí velice jazykově nadaný, již v17 letech studoval na univerzitě vPise hebrejštinu aarcheologické disciplíny. Po ukončení studia odešel vroce 1821 do Bologne, kde se uvýznamného orientalisty Giuseppeho Mezzofantiho (1774–1849) po tři roky zdokonaloval vorientálních jazycích. Působení na pisánské univerzitě audálosti ve světě egyptologie ho přivedly knebývalému zájmu onovou vědní disciplínu ahlavně oosobu Jeana - Françoise Champolliona, jehož se stal nezměrným obdivovatelem, později žákem, úzkým spolupracovníkem ablízkým přítelem. Všechno začalo již tím, že vroce 1825 vydal překlad Champolliovy základní práce orozluštění hieroglyfů asám vzápětí publikoval svou první vlastní publikaci ostaroegyptském basreliéfu objeveném Simonem Peruzzim vhrobce faraona Ptahmese8 vMennoferu (Rosellini 1825; 1826). Rosellini využil studijní cesty francouzského vědce, aby se sním seznámil anavázal sním co nejužší spolupráci, ato se také Ippolitovi podařilo. Od jejich prvního setkání se Rosellini od Champolliona již neodloučil (Robinson, 2013: 153). Do Florencie Champollion dorazil na začátku července1825, protože chtěl rychle odcestovat do Livorna, kde se právě nacházely vprostorách přístavních skladišť egyptské sbírky získané anglickým konzulem Henrym Saltem, jehož kolekce staroegyptských artefaktů byla díky Champollionovi zakoupena pro Francii abyla deponována vLouvru. Další sbírka švédského anorského konsula vAlexandrii Johanna D’Anastasyho (Giovanniho Anastasiho) se zLivorna dostala do Berlína, Leidenu, Londýna aStockholmu. Ihned po svém příjezdu do hlavního města toskánského velkovévodství byl Champollion vpaláci Pi×i přijat svým velkým obdivovatelem, pozdějším protektorem amecenášem LeopoldemII. Velkovévoda si přál povznést Florencii opět mezi centra učenosti aumění, jak tomu bylo za medicejské éry, kdy tato kolébka renesance zaujímala přední místo mezi evropskými středisky vzdělanosti. Proto také podporoval studia orientalistiky aegyptologie na univerzitě vPise, na jejíž katedře jmenoval panovník Roselliniho vroce 1826 profesorem. Toskánský panovník chtěl využít nejen vlny egyptománie asběratelství egyptských starožitností, ať koupených či získaných zvykopávek, která po Napoleonově vojenské výpravě apo rozluštění hieroglyfů propukla na všech evropských panovnických dvorech, ale také toho, že právě přístav Livorno (Bresciani 2000) se stal překladištěm těchto neuvěřitelných pokladů (D’Amore 1984). Leopoldův záměr vytvořit ve Florencii pro staroegyptské artefakty, nalézající se na různých místech Toskánska, egyptské muzeum po vzoru Londýna, Paříže nebo Turína, došel naplnění vroce 1855 (D’Amore 1984). Pro toskánského panovníka, vědce tělem iduší, bylo toto setkání smladým francouzským učencem ohromujícím zážitkem. Velkovévoda přivítal Champolliona svelkým respektem, 8Jedná se obasreliéf zhrobky Ptahmoseho, kněze boha Ptaha vSakkáře. Pochází zdoby vlády RamesseII. adnes je uložen vEgyptologickém muzeum ve Florencii inv.č.557 (Winspeare 2015: 80–81). 22 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM jak vyznívá ze zápisu vLeopoldově deníku:9„3. července1825. Přišel ke mně Champollion mladší, který rozluštil egyptské písmo. Nižší postava, široká ramena, krk spíše krátký, vlasy černé, odstín pleti olivově zelený, brvy černé, rovné, oči tyrkysově modré, živé, velké, vřetenovitého tvaru, lícní kosti vystupující, velká ústa směřující kuším vytvářejí celek připomínající Egypťana.“ Autografický 9 NA, RAT, LeopoldII./1, deník, sign. IX/5, inv. č.5, fol. 49v Obr.1 Zápis vdeníku LeopoldaII. Toskánského osetkání sChampollionem (NA, RAT, Leopold II/1, deník inv. č.5) 23TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU záznam pokračuje popisem Champollionova rozluštění hieroglyfů pomocí nápisů na Rose×ské desce: „…rose¬ské nápisy napůl řecké, napůl egyptské daly základ studiu. Zaprvé byly tytéž znaky ve fonetické a dále vsymbolické formě. Čtením prvních byly přeloženy ty druhé. Champollion, když přečetl všechny věci vLondýně (Robinson 2013: 142–143), vPaříži, Turíně a ve Florencii, se vrátí domů. Vydá se tedy do Egypta, aby si tam četl vchrámech ºéb“ (obr.1). 30 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Vcitovaném dopise se Rosellini také zmiňuje omožnosti odkupu slavného ležícího kolosu RamesseII., který mu byl nabídnut jeho objevitelem Giovannim Cavigliou adodnes ho najdeme vmalém muzeu vMennoferu. Rosellini Leopoldovi do Florencie píše následující: „Na naší vycházce po tomto významném místě jsem jako první věc navštívil kolos a shledal jsem, že nese jméno Sesostri (tj.Ramesse II.) a že je to jedno znejskvělejších děl egyptského sochařství ze zlatého věku tohoto slavného krále. Tato veliká socha je vysoká 341/2 pařížských stop, přestože jí chybí nohy až po kolena, jež jsou rozbité aještě pohřbené. Podobnou hmotnost by nebylo možné převést jinak než jejím rozřezáním na kusy, obětujíce značný obnos, což jsem sdělil témužpanu Cavigliovi.“35 Ve dnech od22.října do 4.listopadu pobyla výprava ve Středním Egyptě voblasti Bení Hasanu.36 Místo, okterém neměli členové expedice mnoho informací, je naprosto ohromilo. Osetkání stouto staroegyptskou lokalitou se lze dozvědět mnohé zRoselliniho dopisu Leopoldovi, napsaném až po příjezdu do çéb dne 24.listopadu1828.37 Podle úvodních řádků listu se zde členové expedice chtěli zastavit na své cestě do Luxoru jen na pár dnů, aby zjistili, zda bude mít význam na zpáteční cestě toto málo probádané pohřebiště prozkoumat, či ho minout. To, sčím se zde setkali, je nadchlo natolik, že jejich průzkum byl nakonec prodloužen ocelých 15dnů. „Ale po příjezdu do Beni-Hassan el-Quadin, který je jedním zústředních bodů Heptanomidy a přesněji Nomu Hermopoliského (Nistri 1829: 43–44),38 jsme považovali za nutné změnit svůj záměr a zůstat zde tak dlouho, jak bylo zapotřebí, avyužít pro to ipříznivou roční dobu, která se zdála být vtéto chvíli velmi příhodná pro náš pobyt, který byl prodloužen o 15dnů. Strávili jsme je na úpatí arabského pohoří, kde bylo ve vápencovém masivu vytesáno mnoho hrobek náležejících do provincie Hermopole. Hrobky vBeni-Hassan patřily především třídě vojáků. Stěny uvnitř jsou všechny pokryté malbami, zvelké části dobře zachovány a představující do všech detailů občanský a domácí život této vznešené třídy egyptského národa. Různé vyobrazené scény lze rozčlenit podle obsahu do následujícího pořadí.“ 39 Ztohoto citátu je naprosto zřejmé, že považoval Leopolda za člověka vzdělaného, když ho detailně informoval onálezech, anejen za svého panovníka, mecenáše achlebodárce, kterému je nutno zúcty zasílat sdělení ovýpravě, či jen za osobu zainteresovanou na financování projektu. Zároveň zhlediska vědeckého nám úryvek prezentuje imetodu, jakou Rosellini iChampollion používali při klasifikaci nalezených staroegyptských pamětihodností aartefaktů, jež pak využili ve svých Monumentech. „1°Velké obrazy znázorňující víc jak stovky dvojic mužů, kteří bojují mezi ssebou; 2° Zde jsou zaznamenána zobrazení bitev, zteče pevností a stím související různé arény, výzbroj auniformy vojáků avelitelů; 3°Velké lovy prováděné lukem ašípy různých druhů čtyřnožců zachycených co nejdokonaleji. Lovy ptáků se sítěmi obrovských rozměrů. Rybolov vNilu ipodmínek, vnichž chudí Arabové žili, které se jim jevily jako bídné. Tamtéž, fol. 3r: „Země je velmi klidná atito chudí Arabové se na nás dívají, jako bychom byli sesláni Boží Prozřetelností, abychom jim nějakou mincí ulevili vjejich bídě, která je opravdu nesmírná. Vypěstované plody patří všechny jen jednomu majiteli apánovi Egypta achudákům zemědělcům nezbývá než zakrýt svou nahotu.“ 35 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, Gíza, 10.10.1828. 36 Tato archeologická lokalita je spojena především shrobkami místních nomarchů (vládců kraje) vobdobí Střední říše. 37 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis çéby, 24.11.1828, 4 s. 38 Vdopise jsou jména uvedena vitalské podobě: „Eptanoide“ a„Nomo Ermopolitano“ srov. obsahově velmi podobný dopis Roselliniho svým kolegům do Pisy, datovaný vNúbii - Ibsambulu (Abú Simbel) dne 16.ledna1829, tedy odva měsíce později, než byl napsán list stěmito informacemi toskánskému velkovévodovi. 39 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis çéby, 24.11.1828, fol. 1r. 31TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU a vmočálech svidlicí a trojzubci; ryby jsou vyobrazeny naprosto věrně tak, že umění naší doby by je neumělo dostihnout;4°Různé obrazy představující plavbu Egypťanů realizovanou svelkými plavidly, poháněnými vesly a velkými plachtami; 5° Jedna scéna obrovského významu nacházející se vhrobce jistého Nevôthpha,40 jednoho zpředstavitelů vojenské třídy;41 6° Nad dalšími stěnami těchto hrobek je vyobrazeno velké množství druhů umění a řemesel (sochař, malíř, zlatník, kovář, tesař, truhlář, výrobce skla a váz zhlíny) spolu shieroglyfickými nápisy; 7°Další scény představují soudní tribunál; 8° Velmi četné a živé jsou zde scény domácího života.“ Není nepodstatné iRoselliniho nadšené hodnocení vytváření kreseb kreslíři toskánské části výpravy vBení Hasanu, když vdopise napsal: „…kde v 15 dnech bylo vytvořeno na 400 kreseb, některé i barevné. A zde je mou povinností ještě sdělit Vaší Výsosti, že úsilí našich Toskánců aoddanost, kterou projevují naší výpravě, a přesnost jejich práce jsou takové kvality u nich všech, jak si je jen možno vůbec přát.“42 Poslední řádky dopisu čitatele dodnes přesvědčují onesmírném nadšení, dychtivosti po poznání aohromení, když účastníci vysněné francouzsko- -toskánské expedice konečně stáli tváří vtvář úžasným památkám starobylé civilizace, onichž až dosud jen snili: „Před čtyřmi dny jsme přijeli do ºéb. Již první pohled, jímž jsme si prohlédli obrovské monumenty, nás naplnil nadšením a upozornil nás, kolik budeme muset věnovat času z našeho dlouhého pobytu vtéto zemi, abychom se zde jimi zabývali. Tak tedy budeme pokračovat energičtěji ve vykopávkách, které jsme již podnikli do tohoto okamžiku vtěch rozsáhlých ruinách. Ale přesto, aniž bychom unikli méně horkému ročnímu období, odjedeme odsud za dva dny do Núbie.“43 Ale ještě dříve než badatelé stanuli před chrámovým komplexem vLuxoru, krátce se zastavili na jeden den, ato 17.listopadu, vměstě Hathořině na pravém břehu Nilu– vDendeře. Mezi 20.a25.listopadem dorazili konečně do çéb, jak se otom zmínil Ippolito vzávěrečných větách výše citovaného dopisu, kde pobyli ohromení egyptologové prozatím jen čtyři dny. Nechtěli se déle zdržovat, protože je čekala ještě dlouhá cesta. Mohli sklidným svědomím odjet, protože věděli, že se sem na cestě zpět opět vrátí. Záměrem expedice bylo totiž postupovat proti proudu Nilu amapovat starobylá egyptská města až do chrámu vnúbijské Kalábši. Při průzkumu prováděném vjednotlivých zastávkách členové expedice zjišťovali, zda na zpáteční cestě zvolenou lokalitu podrobí ještě jednou hlubšímu probádání, či už ji jen minou. Proto se 29.listopadu zastavili ivmístě zvaném Esna, aby si prohlédli chrám boha Chnuma. Den poté si prošli vEdfu chrám boha Hora, jeho manželky Hathory ajejich syna. Dne 2.prosince dorazili do staroegyptského chrámového komplexu vKóm Ombu vHorním Egyptě. Jak jim napověděl reliéf, byl chrámový objekt zasvěcen bohům Sobkovi aHorovi amalá kaple bohyni Hathoře. Další zesedmi Ippolitových listů napsaných LeopoldoviII. přímo zEgypta sepsal Rosellini až po příjezdu expedice do Abú Simbelu (Ibsambulu) vNúbii (obr.2).44 Každá řádka 40 Jedná se velmi pravděpodobně ohrobku ChnumhotepaII. Jejím výzkumem se vnedávné době zabýval např.tým Naquiba Kanawatiho zAustralského centra pro egyptologii na univerzitě vSydney (Kanawati 2014). 41 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis çéby, 24.11.1828, fol. 1v-2r, následuje podrobný popis zobrazené scény, včetně detailů, stejně jako tomu je uostatních skupin popisovaných nástěnných maleb. 42 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis çéby, 24.11.1828, fol. 2r. 43 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis çéby, 24.11.1828, fol. 2v. 44 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis Núbie - Ibsambul, 8.1.1829, 4 s. 32 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.2 Roselliniho dopis Leopoldovi zAbú Simbelu (NA, RAT, Leopold II/1, Rosellini) 33TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU 34 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM dopisu přináší velmi přesné informace, podle nichž se dá celkem surčitostí zmapovat průběh dalších etap plavby po Nilu, ato včasovém rozmezí od 24.listopadu do 8.ledna1829. Postupovali zçéb, které opustili dne 24.listopadu, do Abú Simbelu, kam se poprvé podívali mezi 26.a27.prosincem, aby pokračovali do posledního cílového bodu cesty kdruhému kataraktu poblíž Wádí Halfy. Dne 4.prosince se vylodili kprůzkumu monumentů vybudovaných mocnou staroegyptskou civilizací vAsuánu (Syéné). Dále ve dnech 5.až16.prosince následovala prohlídka staveb na ostrůvku Fílé, kde, jak píše Toskánec, francouzská vědecko - výzkumná komise doprovázející Napoleonovu armádu vroce 1799 ukončila svou výpravu. Naši badatelé pak byli podrobeni první velké logistické zkoušce, která spočívala vpřekonání prvního nilského kataraktu, kněmuž došlo svelkými transportními potížemi 16.dne téhož měsíce, kde vblízkosti Asuánu vstoupili do kamenité, jak uvádí Rosellini, Dolní Núbie. Zde byli členové výpravy zaskočeni velkými rozdíly teplot, které přes den stoupaly na 44 °C avnoci spadly jen na 5 °C. Jak píše Rosellini, trpěli zimou, protože byli přivyklí slunci avysokým teplotám. Dne 30.prosince ráno téměř spříchodem Nového roku dorazili do Wádí Halfy azdolali idruhý nilský katarakt se stejnými problémy sloďkami, které museli dostat přes kamenité překážky. Písemně ikresbou zachytili společně všechny monumenty, opsali nápisy ajejich jediným přáním bylo vrátit se do Abú Simbelu, kde se chtěli věnovat dalšímu výzkumu: „Prvního dne Nového roku obrátíme loďky, abychom se spustili po řece do již projetých míst. Ale naším přáním je, abychom se zde posunuli především knávratu do Abú Simbelu, kde nám krátká návštěva, kterou jsme zde udělali během cesty proti proudu, ukázala památky obrovského významu.“45 Atak tedy sNovým rokem se plavidla otočila apustila se směrem po proudu kneuvěřitelnému komplexu Abú Simbelu, kam dopluli 3.ledna.46 Teprve nyní započaly usilovné práce zdokumentovat anakreslit pamětihodnosti tohoto rozsáhlého komplexu, stavby, stély, basreliéfy, sochy, nástěnné malby, zaznamenat všechny nápisy, vyložit smysl zobrazených scén imytologických postav anáboženských obřadů. Champollion začal shledáním hrobky faraona RamesseII. Téměř 14dnů nepřetržité avyčerpávající vědecké, výzkumné adokumentační práce pro všechny členy expedice. Dne 16.ledna nasedli všichni do lodí aproud Nilu je dovedl přes Derr aAmadu opět do Kalábši, kde setrvali ve dnech 26.a27.ledna1829. 47 Po krátkém oddychu mezi již jednou viděnými památkami se znovu tentokrát na šest dnů zastavili (2.až7.února) na ostrově Fílé. Ve dnech 13. až 15.téhož měsíce vystoupili opět na nilský břeh vKóm Ombu vHorním Egyptě. Odtud dne 15.února napsal Rosellini toskánskému velkovévodovi obsáhlý list, 45 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis Núbie - Ibsambul, 8.1.1829, fol. 1r. 46 Vdopise z8.ledna1829 popisuje Rosellini Leopoldovi své dojmy zAbú Simbelu takto: „Zde ve vysokém západním pohoří, které strmými svahy spadá téměř až do Nilu, jsou vytesány pouze za použití dlát či podobných nástrojů dva velké chrámy… Jeden idruhý skýtají pohled na průčelí zdobené obrovskými kolosy avelikostí odpovídajícími nápisy. Interiér je přirozeně vnejhlubší temnotě auchovává konstantní teplotu, která je vtéto době o10–12 stupňů vyšší než teplota venkovní. Je tvořen 14místnostmi, znichž některé jsou obrovské.“ 47 Vdobě expedice stál chrám vKalábši, který vznikl za vlády římského císaře Augusta, na svém původním místě. Během záchranné akce UNESCO v60. letech 20. století byl rozebrán astejně jako například chrám vAbú Simbelu nebo Esetin chrám na Fílé znovu postaven na bezpečnějším místě poblíž Asuánu. Během této záchranné akce byly objeveny znovu použité bloky ze starších památek. Například brána zpočátků Augustovy vlády byla věnována Německu adnes je součástí sbírek egyptologického muzea vBerlíně. 35TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU vněmž popsal plavbu po Nilu svyjmenováním zastávek mezi Abú Simbelem aKóm Ombem. 48 Tato místa Rosellini na základě výsledků bádání určil jako oblast mezi Etiopií aNúbií, která byla pod nadvládou faraonů atomu odpovídala iarchitektura. Nejvíce ho zaujalo, že od této části Núbie nenalezli stopy žádné památky, která by odpovídala stylu ptolemaiovského období, kromě chrámu vDakce: „Až ktomuto bodu Núbie nebyla nalezena stopa žádného ptolemaiovského díla, zdá se, jako by tím mohl být potvrzen fakt, abychom uvěřili, že dominium Ptolemaiovců se nerozkládalo nikdy za Dakké (Pselcis), kde začínají jejich stavby.“49 Leopoldovi sděloval inázory ahodnocení svého učitele, ato nejen ohledně tohoto chrámu, ale iobecné závěry přinášející buď potvrzení stávajících Champollionových mínění, či vědecké poznatky úplně nové, které uváděly na pravou míru zastaralé nebo ne zcela přesné dosavadní archeologické ahistorické znalosti. 50 Takovým způsobem se formovala moderní egyptologie, teoretickou přípravou, studiem, vlastním poznáním azkušenostmi přímo na místě, tváří vtvář ohromujícím pozůstatkům staré egyptské civilizace vkonfrontaci súrovní obrovských teoretických znalostí, kterými Champollion anakonec iRosellini oplývali. Informace vtomto dopise ukazují, do jakých detailů, které idnes mohou být pro badatele cenným zdrojem upřesňujících poznatků, Rosellini zacházel ve svých písemných sděleních toskánskému panovníkovi ajak prezentoval ihistorické souvislosti: „V Dakké a vdalším chrámu Núbie, postaveném vobdobí kralování Ptolemaiovců, jsme zpozorovali poprvé různé postavy bohů namalovaných zvláštní fialovou barvou na oněch částech, které byly konstantně malovány žlutě. Zpočátku nás tato zvláštnost velmi překvapila, o to více, že fialová barva nebyla používána nikdy na egyptské malby: ale řecký nápis téhož chrámu vDakké, jenž byl již publikován panem Letronnem, nám rozpletl uzel. Tento nápis hovoří o velkých nákladech na pozlacení postav vchrámu. Nyní se zdá zřejmé, že zlacení mohla být aplikována jen na žluté části. Fialová tedy, která nyní zůstává, je výsledkem lepidla, nebo jiné úpravy použité pro nanesení zlata, které bylo buď odstraněno, nebo odpadlo azanechalo odkrytou plochu neobvyklou na egyptských postavách.“ Vposlední části dopisu se rozepisuje odalších navštívených chrámech zŘecko - římské doby, monumentech, jiných starožitnostech areliéfech, zobrazujících různé historické události apanovníky, roztroušených vblízkém či vzdáleném okolí Dakky vNúbii před prvním kataraktem.51 Neméně zajímavá je informace ozajištění aorganizaci vykopávek vçébách azabezpečení vyzvednutých nálezů amumií aozakrytí či uzavření odkrytých hrobek vdobě mezi prvním pobytem expedice anávratem při zpáteční cestě, kam se podle údajů vrátili 8.března1829, aby se snovou energií pustili do vykopávek.52 Ještě předtím se 6.března na den zastavili opět vEsně. Poté již následoval pětiměsíční nepřetržitý pobyt vçébách aLuxoru, trvající od 8.března až do 7.srpna, plný horečné archeologické práce, rutiny astudia, čtení hieroglyfů, vykopávek, objevování nových hrobek ajejich odkrývání, vytváření jejich plánků akopírování jejich výzdoby analezených předmětů, určování vyzvednutých mumií, srovnávání historických faktů, překreslování reliéfů, nástěnných maleb, opisování nápisů, zakreslování objektů, vytváření 48 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis, Ombôs, 15.1.1829, 4 s. 49 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, Ombôs, 15.2.1829, fol. 1r. 50 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, Ombôs, 15.2.1829, fol. 1r - v. 51 Jedná se olokality Gerf Hussein, Dendur, Kalábša, Beit el - Wáli, Debod (vdopise jsou jména ve tvarech Ghirscie - hassa, Dondur, Kalabscie, Beit - ualli, Debodeh). 52 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopisy, çéby, 30.5. a2.7.1829. Dopisy jsou neobyčejně cenné pro svůj podrobný obsah činnosti členů expedice. 36 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM mapek asituačních plánů pohřebišť, určování egyptských panovníků, bohů, sestavování egyptského panteonu, charakterizování jednotlivých vrstev egyptské společnosti, popisování úlohy apostavení kněží, náboženských rituálů, vytváření sbírek pro převoz do vlasti, řazení nalezených předmětů, jejich katalogizace. Nejdůležitějšími hledisky 53 výjimečnosti zkoumaných hrobek byly hloubka, rozsah azpůsob vyhloubení pohřebních komor vhorském masivu ajejich struktura, množství hieroglyfických nápisů, jejich opisy, překreslení reliéfů avýmaleb vkrálovských hrobkách anový převratný pohled na tyto nástěnné malby ve smyslu výkladu vyobrazených scén pro poznání životní iposmrtné pouti starých Egypťanů. Důležité je vtomto případě hodnocení Champollionova přínosu pro egyptologii zaznamenané Rosellinim: „Čtvrtým hlediskem konečně, jímž by měly být zkoumány královské hrobky, je posoudit význam všech těchto odlišných scén: a toto pojetí je zcela naším vlastním výdobytkem poznání našeho století a je novým plodem objevu pana Champolliona.“54 Po přistání se badatelé nejprve usadili na východním břehu Nilu nedaleko chrámu vKarnaku, odkud mohli lépe prozkoumat památky vLuxoru. Na konci března se pak vypravili na opačnou stranu çéb do Bíbán el - Mulúk,55 jak psal Rosellini vdopise z30.května toskánskému velkovévodovi, kde se vnekropoli ubytovali přímo vhrobce RamesseIV. (KV2): „Je to už dnes měsíc apůl, co žijeme vúdolí Biban-el-Moluk, rozkládajícím se na severozápad od ºéb. Tady jsou, jak naznačuje název, hrobky ºébanů a jedna znich, která již ukrývala tělo Ramesse z XIX.[XX. sic!] dynastie, nám poskytuje pohodlné ubytování vmalé části své široké chodby. Těchto hrobek, které se nacházejí vuvedeném údolí, je na dvacet. Vdobě Diodora Sicula [Sicilského sic!] jich nebylo otevřeno ani sedmnáct; mezi nedávnými objevy se počítá jedna objevená Belzonim, která patří králi Usirei z18. dynastie.“56 Stejně tak zajímavě psal otom, jakým způsobem pronikali do hrobek, které ještě nebyly odkryty: „Vprůběhu našeho pobytu vLuxoru jsme přepluli Nil, abychom se dostali do nekropole ºéb a podívali na jednu hrobku vykopanou bočně, která nebyla ještě nikým navštívena. Zde se pronikalo jednou šachtou asi 8 loktů, vystavenou znepálených cihel: na konci byla jedna čtvercová místnůstka, srozpraskanou zemí, zníž se tu sestupuje do druhé šachty hluboké asi tak stejně jako ta první, zhotovené stejným způsobem. Na jejím konci je otvor, který ústil do zvláštní jeskyně o velikosti 5metrů čtverečních, vysekané silou dláta vsrdci hory, či v libyjském hřebenu, uvnitř ní měli Egypťané zºéb svůj hřbitov. Uvnitř jeskyně ležely na zemi čtyři pohřební schránky smumiemi, ta první znich obsahovala ženské tělo, druhá tělo jejího manžela, jenž byl knězem Amonovým vºébách. Další dvě schrány patřily, jak se zdá, téže rodině, ale byly bez uvedení jmen.“57 Ale překvapivě téměř půl roku před návratem podle řádek zkvětnového listu Rosellini jednak bilancoval avypočítával, co všechno bylo během expedice nashromážděno, ajednak již badatelé, jak se ukazuje, mysleli ina podzimní návrat: „Konečně je mou povinnosti oznámit Vaší Výsosti, že podle předem stanoveného časového plánu vyměřeného našim pracím, myslíme, že budeme moci ukončit průzkum thébských 53 Čtyři hlediska pro průzkum hrobek vçébách aÚdolí králů vizNA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis, çéby, 30.5.1829, 10 s., fol. 3v-4r. 54 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, çéby, 30.5.1829, fol. 4r. Komparaci Champollionových aRoselliniho vědeckých názorů azhodnocení přínosu pro egyptologii vizHari 1982: 75–80. 55 Údolí králů. VizRobinson 2013: 198–199. Česky např.Weeks 2002. Srov. úryvek zdopisu Roselliniho datovaný 30.5.1829. NA, RAT, LeopoldII., Rosellini Ippolito, dopis, çéby, 30.5.1829., fol. 5r -v. 56 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopisy, çéby, 30.5.1829, fol. 3r -v. 57 NA, RAT, LeopoldII., Rosellini Ippolito, dopisy, çéby, 30.5.1829, fol. 2r -v. 37TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU památek vprůběhu příštího měsíce srpna, a tedy kdy se vydáme na zpáteční cestu, počítáme stím, že se budeme moci nalodit knávratu vAlexandrii vprvních dnech měsíce října.“58 Poslední dopis, datovaný vçébách dne 2.července,59 napsal Rosellini Leopoldovi krátce před odplutím zpět do Káhiry. Tam výprava dorazila 15.září. Nezdržela se zde dlouho, protože opět dní později badatelé dorazili do Alexandrie,60 kde čekali na loď do vlasti. Měli přislíbeno, že na začátku října je přepraví francouzská námořní přeprava, ale ta byla nakonec odva měsíce odložena.61 Rosellini ajeho toskánští souputníci, vyjma Cherubiniho, nakonec nastoupili na obchodní loď, která je dopravila na konci listopadu do Livorna.62 Francouzští malíři L’Hôte, Bertin aLehoux zůstali pracovat vEgyptě. Champollion aCherubini čekali na příhodnou přepravu téměř 60dnů až do 6.prosince. VToulonu tak přistáli těsně před Vánocemi až 23.prosince. Champollion se vdobě čekání velmi úzce spřátelil smístokrálem Muhammadem Alím pašou, jeho rodinou aněkterými členy dvora, hlavně spašovým osobním lékařem Étiennem Parisetem. Napsal na žádost Muhammada Alího přehled historie starověkého Egypta, který se mu podařilo dokončit na konci listopadu. Akonečně měl čas také napsat svému toskánskému mecenáši jediný, za to však zásadní aobsáhlý čtyřstránkový dopis ovýznamu aúspěšnosti výpravy, vědeckých objevech apoznatcích, opodílu práce italské skupiny aoklasifikaci získaných artefaktů (obr.3).63 „Vaše císařská Výsosti, dovoluji si Vám představit výsledky naší práce, poté, co mi pan Rosellini ukázal kresby, zvelké části barevné, všech basreliéfů, historických skulptur nacházejících se buď vchrámech, nebo vpalácích, což bylo hlavním záměrem naší expedice. Tyto ohromující obrazy byly velkoryse i okopírovány, a mohu potvrdit, že vědecká Evropa, při pohledu na tyto vzácné, nedávno získané kresby, se bude moci poprvé seznámit svelkolepou sbírkou kreseb, která zformuje poprvé přesnou představu o těchto nádherných dekoracích, stejně jako o mimořádné důležitosti nápisů, vyrytých na basreliéfech, tak významných pro historii Egypta i národů afrických či asijských.“64 58 NA, RAT, LeopoldII., Rosellini Ippolito, dopisy, çéby, 30.5.1829, fol. 4v-5r. 59 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, çéby, 2.7.1829, 4 s., kde Rosellini uvádí sumarizaci výzkumu vLuxoru athébské nekropoli vkomparaci spoznatky francouzských inženýrů Jeana - Baptista Prospera Jolloise (1776–1842) aÉdouarda de Villierse du Terrage (1780–1855), kteří se zúčastnili francouzské vědecko - literární expedice do Egypta vsouvislosti sNapoleonovým vojenským tažením vroce 1799. Psal především ochrámu krále Ofimandia (Tomba di Ofimandio). Osymandys je řecké označení pro RamesseII. Vdobě francouzsko - toskánské expedice zájem ojeho chrám (Ramesseum) stoupl vsouvislosti sbásní anglického básníka PercyB. Shellyho, která poprvé vyšla vroce 1818 (Shelley 1818). 60 Cesta probíhala od Luxoru açéb prakticky bez zastávky. Jen Champollion přikázal zastavit nakrátko vDendeře, aby si ověřil, zda známá kartuše obsahující titul „autokrator“ není psána vhieroglyfech, což nebyla. VizRobinson 2013: 205. 61 NA, RAT, Leopold II/1., Rosellini Ippolito, dopis, Rejda vLivornu, 28.11.1829, 3 s., fol. 1r. 62 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis, Rejda vLivornu, 28.11.1829, fol. 1r. 63 NA, RAT, LeopoldII./1, Champollion, dopis, Alexandrie 14.10.1829, fol. 1v-2r. Rozdělení výsledků výzkumu do skupin: 1.zachycení ikonografické dokumentace; 2.historie agenealogie prvních suverénů vládnoucích vEgyptě, určení rodinných příslušníků, poznání jejich aktivit, zvyků, života soukromého iveřejného; 3.náboženství, panteon bohů, náboženské obřady, religiozita; 4.vytvoření tabulí podle basreliéfů anástěnných maleb rozdělených podle umění, matérie, praktických činností starých Egypťanů. 64 NA, RAT, LeopoldII./1, Champollion, dopis, Alexandrie 14.10.1829, fol. 1v. 38 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.3 Champollionův dopis LeopolduII. Toskánskému po příjezdu expedice do Alexandrie (NA, RAT, Leopold II/1, Champollion) 39TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU 46 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM tomu zděšení zneúrodnosti, kterou nabízí okolí Alexandrie.“79 Velmi cenný zhlediska dokumentování průběhu expedice je Raddiho list toskánskému velkovévodovi zAsjútu (Lykonpolis), datovaný 9.listopadu, který tak představuje jediný doklad ozastávce vtéto zajímavé lokalitě spopisem krajiny, přírodních poměrů avegetace: „Pobývajíce všichni téměř 15dnů vhorách Beni Hassan [Bení - Hasan sic!], kde je mnoho hrobek, znichž obě archeologické komise pořizovaly kopie četných maleb ahieroglyfů, mi dalo možnost pozorně podrobit zkoumání toto velmi zajímavé pohoří, stejně jakooblast sním sousedící, která tvoří tzv.Arabské horské pásmo, jež se táhne od Káhiry podél pravého břehu Nilu akSijene [Asuán sic!], ataké možnost nasbírat mnoho vzorků vápence vyznačujících se různým stupněm degradace, jimiž jsem naplnil dvě bedny, které nechávám vúschově až do svého návratu zHorního Egypta. Stav zemědělství, které reprezentují oba břehy řeky, je stále stejný, jako jsem pozoroval dřív, anež jsme dorazili do Káhiry, ale stím rozdílem, že od Bedriscinu [el - Bedrašén sic!] adále se rozprostírají široká pole cukrové třtiny arůzných druhů čiroku, kterých si Arabové značně cení více než našeho obilí či zrna. Zoologická sbírka je oněco bohatší než ta, kterou jsem shromáždil vDeltě či Dolním Egyptě.“80 Ve svém pozorování přírody asbírkové činnosti pokračoval zkušený badatel Raddi ive své poslední zastávce vHorním Egyptě, ato vAbú Simbelu,81 odkud poslal LeopoldoviII. rozsáhlou podrobnou sedmistránkovou zprávu. Na konci téhož dopisu, vněmž si všímá irostlin, jako jsou akácie „Acacia seyal aAcacia del deserto“,které, jak uvádí, jsou využitelné pro obchod spryskyřicí, tzv.arabskou gumou, se jako zoolog pokusil zvrátit špatnou pověst největších nilských plazů, když napsal: „Krokodýly, druh tak obávaných zvířat, na což se stále každý odvolává, jsem ještě neviděl ani jednoho, který by si dovolil přiblížit knám na dostřel pušky. Apokud se přeci jen nějaký přiblížil do blízkosti lodí, zmizel ihned, jakmile se na něj začala stříkat voda, každý pokus zabít toho tvora byl až do této doby zbytečný.“ Jeho zajímavé postřehy zoblasti Núbie, kromě naplňování jeho hlavního poslání přírodovědce shromažďovat zoologické ibotanické vzorky, jistě potěší každého, koho zajímají nejen staroegyptské památky, ale ipřírodní poměry na konci 20.let 19.století vtéto zemi faraonů. Velmi zajímavě, barvitě asvým způsobem nezastupitelně zde Raddi popsal ioblast 2.,tzv.Velkého kataraktu. Okouzlený toskánský přírodovědec vyjádřil bizarní krásu této oblasti následujícími slovy: „Núbie nenabízí onu nudnou jednotvárnost naposled zmíněného [Egypt], ale nicméně co chvíli se ukazují nádherné aměnící se obrazy, zvláště onen, který nabízí druhý, neboli Velký katarakt (Scallal Kebir či Scallal ouadi), kde se nachází velký labyrint útesů amalých ostrovů různé velikosti atvarů, které umožňují přechod azároveň zatarasují koryto řeky (tedy to, co tvoří tzv.katarakt) akteré formují hornatá místa, která lemují ačasto uzavírají tuto řeku, nejpůvabnější je kontrast, který si mysl člověka neuměla představit. Tento překrásný obraz přírody je, podle mého mínění, nemožné přesně popsat anačrtnout jeho nesmírnou krásu. Jenom proto má cenu podniknout tuto cestu.“82 79 NA, RAT, LeopoldII./1, Raddi Giuseppe, dopis datovaný vKáhiře, dne 24.9.1828, 5 s., fol. 1r., 2r spodrobným záznamem orostlinách zde rostoucích, suvedením jejich domorodých názvů apopisem přírodních podmínek. Srovnává floru vokolí Alexandrie aKáhiry apíše oobjevení různých plazů. 80 NA, RAT, LeopoldII./1, Raddi Giuseppe, dopis datovaný vAsjútu (Lykonpolisu), 9.11.1828, 3 s. Dále píše, že určil víc než tři druhy netopýrů, různé druhy plazů, které získal vpyramidách vGíze aSakkáře. VBení Hasanu nachytal kromě plazů také nějaké ptáky amnoho zástupců hmyzu, jež patří do řádu Orthoptera– rovnokřídlých. 81 NA, RAT, LeopoldII./1, Raddi Giuseppe, dopis datovaný vImbambulu/Abú Simbelu, dne 11.1.1829, 7 s. 82 NA, RAT, LeopoldII./1, Raddi Giuseppe, dopis, Ibsambul/Abú Simbel, 11.1.1829, fol. 1r - v. 47TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Raddi se však bohužel zvýpravy nevrátil. Zemřel 6.září1829 při zpáteční cestě do vlasti na Rhodu na úplavici. Raddim nashromážděné přírodovědné kolekce, především botanické, mineralogické izoologické exempláře, uložené v26bednách, vyzvedl Rosellini vAlexandrii od italského generálního konzula, jenž je měl po smrti Raddiho opatrovat. Rosellini je přidal ke svým sbírkám starožitností nalezených vEgyptě adopravil na sardinské lodi Cleopatra do Livorna dne 22.prosince1829.83 Giuseppe Raddi už svou přírodovědnou kolekci ale sám zpracovat nemohl (Savi 1830: 29–33; 113–119; Bertoloni 1830: 90–100). Botanické sbírky jsou uložené vBotanické zahradě vPise avmuzeu vbývalé kartouze Certosa vCalci poblíž Pisy. Byl znich vytvořen herbář „Herbarium Horti Pisani“ čítající na 427 rostlin asemen, který je dodnes jedinečným pramenem pro floru severní Afriky (Amadei– Baldini– Garbari– Maccioni 1982: 167–173). Zkoumané dopisy všech tří účastníků výpravy propojené vtoskánském rodinném archivu spolu sdeníkovými záznamy velkovévody LeopoldaII. vjeden dokumentační celek skládají svými navzájem se doplňujícími informacemi velmi podrobný azmnoha hledisek neobyčejný obraz celé famózní egyptské toskánsko - francouzské expedice. Krátkou analýzou objevených dopisů Jeana - Françoise Champolliona, Ippolita Roselliniho, Giuseppeho Raddiho azáznamů deníků toskánského velkovévody LeopoldaII.– tedy zcela neznámé amnožstvím nezanedbatelné originální dokumentace 84 kvyčerpávajícím způsobem probádané azpracované historické francouzsko - toskánské vědecko - literární expedici po staroegyptských památkách– jsme si ukázali, že ještě dnes, téměř po půl druhém století je možno varchivech nalézt dokumenty, které nejsou známy amohou přinést řadu nových pohledů na skutečnosti, jež jsou již po mnohá desetiletí podrobena systematickému zkoumání drobnohledem historiků, archeologů, jazykovědců ivědců jiných vědních disciplín. Ato jsme mohli odkrýt vcitovaných ukázkách zkorespondence adeníkových poznámkách jen špičku ledovce informační adokumentární hodnoty, kterou přinášejí tyto archiválie, dochované vpražskémNárodním archivu ve fondu Rodinného archivu toskánských Habsburků. Nedávným podrobným průzkumem soupisu přivezených egyptských artefaktů, které sepsal Rosellini vdobě své karantény vlazaretu sv.Leopolda, se podařilo na začátku roku 2014 profesorce egyptologie univerzity vPise, Marilině Betrò, identifikovat poslední jedenáctou mumii přivezenou Rosellinim zegyptské výpravy, jež nebyla předána toskánskému velkovévodovi LeopolduII., protože byla během přepravy do Livorna poškozena. Vroce 2012 byla nalezena vkrabici vdepozitáři přírodovědného muzea, ale identifikace byla provedena až na základě Roselliniho seznamů, které vyhotovil na sklonku roku 1829 pro svého toskánského mecenáše akteré jsou dnes uloženy vRodinném archivu toskánských Habsburků.85 83 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini, dopis, Rejda vLivornu, 28.11.1829, 1r - v. 84 Celkem je vtoskánském archivu dochováno osm vlastnoručních dopisů Champolliona (1826–1831), sedm konceptů odpovědí toskánského velkovévody Jeanu - Françoisovi, Leopoldovy záznamy vdenících oChampollionovi aRosellinim; 12 originálních dopisů Roselliniho zlet 1827–1831; akonečně pět dopisů Raddiho zvýpravy do Egypta. Tyto dokumenty, pokrývající přípravu výpravy do Egypta, průběh celé expedice akonečně okolnosti vydání Monument, stejně jako přírodovědná pozorování toskánského botanika, lze tedy hodnotit jak kvantitativně, tak především kvalitativně jako objevný příspěvek khistorii egyptologie, který by neměl být historiky opomíjen. 85 NA, RAT, LeopoldII./1, Rosellini Ippolito, dopis se čtyřmi přílohami, Livorno– Lazaret sv.Leopolda, 29.prosince1829. Vprostorách přírodovědného muzea (Museo di Storia Naturale) vCalci uPisy byla díky tomu otevřena výstava „Kenamun, l’undicesima mummia“, jež probíhala od 12.dubna 48 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Vtom je nesmírný význam archivů, jež jsou nevyčerpatelným zdrojem poznání ajsou stále připraveny poskytnout pečlivě uchovávanou dokumentaci badatelské veřejnosti jak fyzicky ve studovnách, kde vrukou badatelů mohou ožívat osudy aktérů dob minulých umocněné dotykem, tak vdigitální podobě. Archivní instituce totiž sledují inové informační technologie digitálního světa, aby tak umožnily zájemcům blízkým ivzdáleným globální přístup karchivním památkám. Zvíce než roční výpravy do země na Nilu dovezla tato francouzsko - toskánská expedice také stovky hodnotných starožitností adesítky kreseb předmětů ahrobek. Předměty jsou dodnes významnou součástí muzeí vpařížském Louvru aitalské Florencii. Vědecké vyhodnocení získaných poznatků pak trvalo několik dalších let avjistém smyslu trvá dodnes. Údaje expedic zdevatenáctého století, ačkoli vznikaly vkontextu jiných vědeckých postupů, si vněkterých ohledech uchovaly svou hodnotu. Francouzská iitalská část expedice je vydala vněkolikasvazkových monografiích (Champollion 1835–1845; Rosellini 1832–1844). Tyto publikace jsou spolu sNapoleonovým Popisem Egypta aoněco mladšími publikacemi Lepsiovy pruské expedice dodnes nenahraditelné. Role královské filantropie apodpory vědy byla vtomto období vývoje vědeckých disciplín stále výjimečná. Nešlo však jen ovědecké poznatky– tyto knihy asoudobé cestopisy ozemi na Nilu, kterých začalo přibývat, podporovaly iobecnější vědomí apovědomí oEgyptě anezřídka iuměleckou reflexi starověké kultury (Moser 2012; McGeough 2015). Jejich význam vevropské kultuře je tudíž širší. Konečně tedy nelze říci, že by tito cestující vědci, jakkoli sde facto státní, diplomatickou podporou, byli jen nebo převážně zprostředkovateli evropských imperiálních ambic (jakkoli tyto sehrály svou roli), ačkoli toto téma zde nemůžeme dále rozvíjet podrobněji. DALŠÍ TOSKÁNCI OKOUZLENÍ ZEMÍ NA NILU Dalším členem toskánské větve habsburského rodu, který zavítal do Egypta, byl otec Josefa Ferdinanda, FerdinandIV. (1835–1908) (Ma×eucci 2013), který doprovázel roku 1881 korunního prince Rudolfa86 (1858–1889) (Hammanová 1993) na jeho Orientreise. Rudolf vydal ze své cesty do Egypta ana Blízký východ cestopis (Kovář 1882; Habsburský Rudolf 1884 (obr.6); von Österreich, Rudolf 1885), ve kterém popisuje jak život tehdejšího Egypta, tak starověké památky, které navštívil. Ve své knize připomíná také slavnostní večeři, kterou na jeho počest připravil egyptský místokrál vneděli 20.února1881. Varchivním fondu FerdinandaIV. se dochoval jídelníček této slavností večeře (obr.7). Podávala se například: „Želví polévka, paštičky ze zvěřiny, kuře srýží à la chedív, krůta nadívaná lanýži svlašským salátem ajako dezert vanilkové ačokoládové koule soplatkou.“ 87 Kromě společenské zábavy aloveckých úspěchů šlo také ojistou formu státní návštěvy– tyto cesty měly jen výjimečně zcela soukromý charakter. do 29.června2014. Kvýstavě byl vydán nakladatelstvím Edizioni ETS vPise stejnojmenný katalog, editovaný Marilinou Betrò (Betrò 2014). 86 Není jistě bez zajímavosti, že Rudolfův otec, císař František JosefI., se inkognito zúčastnil slavnostního otevření Suezského kanálu vroce 1869. Součástí jeho delegace byl ivýznamný moravský historiograf Beda Dudík, který mu dělal osobního zpovědníka anapsal ze své cesty kNilu apyramidám zajímavý cestopis (Dudík 1870). 87 NA, RAT, FerdinandIV./2, inv.č.408. 49TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Ovýznamu cesty svědčí ito, že na plavbu po Nilu byl Rudolfovi egyptským místokrálem zapůjčen parník Feruz. Rudolf získal kromě stovek loveckých trofejí isbírku starožitností. Sjejich výběrem mu velmi pravděpodobně pomáhali jeho průvodci Egyptem. Byli jimi slavní– akontroverzní– němečtí egyptologové Emil aHeinrich Brugschové (Bierbrier 2012: 83–85), kteří byli aktivní také na poli popularizace svého oboru. Egyptologická sbírka korunního prince Rudolfa je dnes součástí fondů Kunsthistorisches Museum ve Vídni (Satzinger 2016: 297–301; Selander 2007: 219–231). Do začátku 1.světové války vroce 1914 se do Egypta vydali ještě tři členové toskánské větve rodu. Prvním byl Ludvík Salvátor. Tento mimořádně vzdělaný arcivévoda, který ovládal na velmi dobré úrovni snad dvě desítky jazyků, se vydal na svou karavanní cestu vbřeznu roku 1878. Vedla zEgypta do Sýrie avyvrcholila třetí návštěvou arcivévody Ludvíka Salvátora vJeruzalémě. Ludvíkovy zájmy vEgyptě se rozvíjely ivnásledujících letech. Mezi léty 1899 a1900 si zakoupil pozemky avilu vRamleh, nedaleko Alexandrie (Salvátor 1885; Podhorný 2018: 224–230; Salwator 1900; Gregorovičová 2018, 2020). Posledním členem toskánské větve habsburského rodu, který navšívil Egypt aBlízký východ, byl roku 1911 Jindřich Ferdinand (1878–1969), který byl čtvrtým synem FerdinandaIV. aAlice Parmské (Hamannová 1996: 178–179).88 88 Dokumenty ktéto cestě se vpražském fondu toskánských Habsburků bohužel nenacházejí. Archivní materiály kJindřichu Ferdinandovi pokrývají roky 1878–1907. NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 64: Obr.6 Titulní strana cestopisu Cesta po zemích východních (Archiv autorů) 50 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.7 Jídelníček slavnostní večeře na počest Rudolfova pobytu vKáhiře (NA, RAT, FerdinandIV./2, inv.č.408) 51TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Aristokratické cesty– akonečně icesty financované elitami– měly některé shodné cíle– především reprezentaci politickou aosobní, kníž patřilo především sběratelsví voboru přírodnin ihistorických předmětů. Uněkterých členů rodu ale zájem oseverní Afriku azápadní Asii obsáhl delší časový úsek asouvisel sosobním vztahem nejen kcestám amecenátu jakožto součásti životního stylu aprezentace, ale přímo ktomuto regionu ajeho minulosti isoučasnosti. Naše pozornost se ale dále soustředí na arcivévodu Josefa Ferdinanda, jehož archivní fond je taktéž součástí pražského Národního archivu. Varchivním fondu jeho otce, FerdinandaIV., se totiž nachází korespondence mezi ním ajeho rodinou, která nám přibližuje jeho původně loveckou výpravu do Egypta na počátku roku 1903. Probíhala již vdobě, kdy byla egyptologie plně etablována na většině univerzit západní Evropy astála již na pevných nohách především francouzských abritských. Zcest do Egypta se stal velmi výnosný byznys pro mnohé cestovní kanceláře, které své služby nabízely movitým Evropanům. Jak uvidíme později, jednu ztěchto „cestovek“ využil pro část své cesty iarcivévoda Josef Ferdinand (Humphreys 2021). JOSEF FERDINAND AJEHO CESTA EGYPTEM Syn FerdinandaIV. ajeho druhé manželky Alice Parmské se narodil roku 1872 v„Mozartově“ Salcburku. Zde byl také 4.června1872 pokřtěn, jak otom informuje křestní list vystavený arcijáhnem salcburské katedrály. 89 Jeho život je ale spojen především se zájmem obalonové létání, loveckou vášní po otci avojenskou kariérou, která byla pro členy habsburského rodu typická (obr.8). Během 1.světové války byl císařem KarlemI. jmenován generálním inspektorem leteckých sil. To mu pravděpodobně pomohlo roku 1938, když byl na krátkou dobu dopraven do koncentračního tábora vDachau. Díky osobním kontaktům na Alberta Günthera, bratra Hermanna Göringa, byl ale brzy propuštěn (Hamannová 1996: 188–189). Vnásledujícím textu se ale budeme věnovat jeho cestovatelským aloveckým zájmům ještě vdobě monarchie. Byl to právě lov, který zavedl arcivévodu Josefa Ferdinanda na počátku roku 1903 do Egypta (Onderka– Podhorný 2018; Podhorný– Onderka 2018). VTerstu se nalodil na palubu lodi snázvem Cleopatra avydal se vstříc egyptskému pobřeží.90 Na africký kontinent vstoupil někdy vpolovině ledna1903 valexandrijském přístavu. Necestoval však pod svým pravým jménem, ale pod pseudonymem hrabě Buriano, který odkazoval na jedno zpanství vmajetku jeho rodiny. První zprávou obezpečném přistání vEgyptě je lakonicky napsaný telegram: „Dobře jsem docestoval– Buriano“ odeslaný změsta Zagazigu 19.ledna1903. 91 Ze Zagazigu adresuje domů do Salcburku také svůj první dopis. Zmiňuje vněm zimní počasí cestou zEvropy ataké to, že se mu naštěstí úspěšně vyhnula mořská nemoc (což osobě ale tvrdí většina cestovatelů): „VBrindisi byla sněhová bouře ataké řecké ostrovy byly celé bílé… Mně se mořská nemoc vyhnula…“92 Prostředí na lodi si, na rozdíl od počasí, arcivévoda pochvaloval Enrico, inv.č.586, kart. 197. Stručný medailonek Jindřicha Ferdinanda je vklasické práci Brigi×e Hamannové. 89 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv.č.581, kart. 193, N°588/C. 90 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. 91 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Telegram ze dne 19.1.1903. 92 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 19.1.1903. 52 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM následujícími slovy: „Na lodi bylo docela útulno, velmi příjemná společnost.“93 Ze Zagazigu píše iojiž uskutečněném setkání vAlexandrii. Vpřístavu na výpravu čekal konzul příjmením Ve×er, který provázel arcivévodu Egyptem: „VAlexandrii nás čekal konzul Ve¬er, který se nás ihned ujal.“94 Vdalším ze svých dopisů ze Zagazigu přibližuje arcivévoda harmonogram své cesty Egyptem: „8.února pojedu do Káhiry aodtamtud 9.února do Horního Egypta. 23.2. bych měl přijet pak zpět do Káhiry, kde chci zůstat osm dnů. Poté chci ještě navštívit Suezský průplav aAlexandrii. Pravděpodobně 7.března pojedu zAlexandrie zpět do Terstu…“95 93 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 19.1.1903. 94 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 19.1.1903. 95 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 27.1.1903. Obr.8 Josef Ferdinand (NA, RAT, fotografie) 53TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Ze Zagazigu se vydal do Káhiry aodtud vlakem do Asjútu. Zde se nalodil na parník Amasis, 96 který provozovala společnost çomas Cook and Son. 97 Zpaluby parníku píše rodině do Salcburku následující: „Počasí je nádherné, jen někdy větrné. Loď je velmi pohodlná aje na ní pouze 40pasažérů. Převážně Američané aAngličané, takže ‚biÈekové obličeje‘. Ráno jsme viděli první starožitnosti (přestože už na lodi nějaké jsou), ale ty nejsou staré 6000let, ale pouze 60.“ 98 Na palubě parníku Amasis cestoval arcivévoda až do Asuánu avdopisech přibližoval rodině památky, které cestou navštívil. Vdopisu psaném 14.února uvádí: „Viděli jsme zde následující. 11.(února) Hathořin chrám vDendeře. 12.(února) chrám ºutmoseIII., potom královské hrobky RamesseI.,II.aVI., SethihoI.aAmenhotepaVI. (sic!) vºébách, které jsou mimořádně zajímavé (vypadají jako doly vHintersee), hroby vDér el-Bahrí. 13.(února) Amonův chrám vKarnaku achrám vLuxoru. 14.(února) Ramesseum, chrám vMedínit Habú aMemnonovy kolosy.“99 První den návštěvy, 12.února1903, strávil arcivévoda vseverní části Západních çéb. Vdopisu se zmínil o„chrámu çutmosiseIII.“,100 což by podle popisu, známé topografie pohřebiště ataké ve srovnání stím, které památky navštěvovali jiní cestovatelé, odpovídalo spíše chrámu královny Hatšepsuty vDér el - Bahrí. Podle následujícího popisu arcivévoda též navštívil pět hrobek vÚdolí králů. Měly to být hrobky RamesseI.,II.,VI., SethihoI. aAmenhotepaVI. Egyptu ovšem vládli pouze čtyři králové jménem Amenhotep. Hrobka AmenhotepaI. stále není zcela spolehlivě určena. Hrobku AmenhotepaII. (KV35) objevil vroce 1898 Victor Loret (1859–1946). Bylo to jen pět let před arcivévodovou návštěvou ahrobka se rychle stala vrámci Údolí králů atrakcí. Naproti tomu hrobka AmenhotepaIII. (KV22) je vtakzvaném Západním údolí, dosti vzdálené části Údolí králů, které arcivévoda patrně nenavštívil. Konečně pokud jde oAmenhotepaIV., byl snad (nebo měl být) původně pohřben vAmarně apozději vÚdolí králů, ale KV55, hrobka, která je mu připisována, byla objevena až vroce 1907. Josef Ferdinand tedy snejvětší pravděpodobností spatřil hrobku AmenhotepaII. Tím ale problém surčením památek, které měl navštívit, nekončí. Hrobka RamesseII. (KV7) byla po staletí zasahována záplavami, které ji dost poškodily. Až roku 1913 se ji pokoušel prozkoumat Harry Burton (1879–1940) aměl přitom potíže se dovnitř vůbec dostat. Je tedy dosti nepravděpodobné, že by se to odeset let dříve podařilo arcivévodovi. Mohlo se ale snadno stát, že při návštěvě jiného hrobu mu bylo řečeno, že právě spatřil místo posledního odpočinku velkého Ramesse. 96 Jednalo se okolesový parník první třídy, dříve nesoucí název Princ Mohammed Alí, který jezdil mezi Káhirou aAsuánem od ledna1887. Vprosinci 1915 byl britskou armádou poslán do Mezopotámie, odkud už se nevrátil. Zdá se, že celá cesta zKáhiry do Asuánu azpět byla organizována britskou společností çomas Cook and Son. Tato dnes již neexistující britská cestovní kancelář patřila v2.polovině 19.století avprvní polovině 20.století knaprosté špičce, pokud se jedná ocesty do Orientu. Vydávala si své vlastní průvodce akaždý rok také sezonní ročenku pro cestovatele. Například 14denní cesta po Egyptě podle průvodce zroku 1913 stála 736 marek. Vmajetku této kanceláře bylo iněkolik parníků různých typů (Cook and Son 1913). 97 Stručné základní informace např.h×ps://www.thomascook.com/thomas - cook - history/. 98 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 11.2.1903. 99 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 14.2.1903. 100 Takto je panovníkovo jméno zapsáno vpůvodním německém originálu. 54 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Vdobě jeho návštěvy pracoval vÚdolí králů Howard Carter (1874–1933) azačal právě čistit hrobku královny Hatšepsuty (KV20). Carter velmi pečoval oprezentaci iuchování památek vrámci možností své doby. Vroce 1903, ale až po arcivévodově návštěvě, dal zavést elektřinu do šesti hrobek vÚdolí králů, těch, které se těšily největší pozornosti turistů: RamesseIX. (KV6), RamesseVI. (KV9), RamesseIII. (KV11), RamesseI. (KV16), SethihoI. (KV17) akonečně iAmenhotepaII. (KV35) (Reeves– Taylor 1992). RamesseI., SethiI. aRamesseVI. jsou již na arcivévodském seznamu. Hrob RamesseVI. byl přístupný již od starověku ahrobky RamesseI. aSethihoI. znovuotevřel Giovanni Ba×ista Belzoni roku 1817. Takže hrobka, kterou Josef Ferdinand pokládal za věčný příbytek RamesseII., mohla nejspíše patřit RamessoviIII. nebo IX., které byly rovněž dlouhodobě přístupné. Nelze samozřejmě vyloučit, že se podíval ido některé další nedávno otevřené hrobky. Den ukončil návštěvou „hrobů vDér el - Bahrí“. To mohly být některé zhrobek hodnostářů vseverní části thébského pohřebiště, tedy jak Dra Abu en - Naga, tak samo Dér el - Bahrí, nebo Asasíf. Další den, 13.února1903, navštívil dva chrámové komplexy na východním břehu Nilu, Luxor aKarnak. Konečně 14.února přeplul arcivévoda opět na západní břeh aprohlédl si jižní část pohřebiště, včetně zádušních chrámů RamesseII.aIII. (Ramesseum aMedínet Habu) ataké Memnonovy kolosy (Weeks: 2002). Poslední zastávkou výpravy proti proudu Nilu byl Asuán anedaleký ostrov Fílé se slavným chrámem bohyně Esety. Vdopisu psaném na palubě parníku cestou zpět píše: „VAsuánu bylo opravdové horko.“ Slavný chrám bohužel zastihl arcivévoda pod vodní hladinou: „Co ve Fílé. Ostrov je bohužel celý pod vodou ačlověk se může projet kolem Esetina chrámu na lodičce podobně jako vBenátkách. Smutný pohled.“101 Vokolí 1.nilského kataraktu se arcivévoda projel na loďce. Plavba ho ale příliš neoslovila: „Přes 1.katarakt lodí. Nic výjimečného…“ Na zpáteční cestě viděl arcivévoda Kóm Ombo schrámem krokodýlího boha Sobka, chrám na lokalitě Esna a22.února dorazil zAsjútu rychlíkem do Káhiry. 102 Podle hlavičky na prvním dopisu zKáhiry (obr.9) se ubytoval ve slavném hotelu Shepheard. Metropoli Egypta popisuje rodině do Salcburku následovně: „Káhira samotná je pěkná amoderní, přestože její některé části vypadají vpravdě ‚arabsky‘.“103 Josef Ferdinand samozřejmě nevynechal ani procházku městem azaujal ho pohled na Káhiru zCitadely: „ZCitadely se člověku nabízí nádherný pohled na město smnoha minarety.“ 25.února navštívil Egyptské muzeum azoologickou zahradu: „Dnes jsem byl vMuzeu. To je nádherné, stejně jako zoologická zahrada.“„Ráno (26.února) jsem byl na návštěvě uchedíva.“104 Chedívem byl roku 1903 AbbasII. Hilmi, který studoval vRakousku auměl tedy velmi dobře německy. Tuto skutečnost také Josef Ferdinand vjednom ze svých dopisů rodině kvituje se slovy: „Moje návštěva uchedíva byla velmi milá. Místokrál umí velmi dobře německy abyl velmi příjemný.“105 101 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 18.2.1903. 102 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 18.2.1903. 103 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 25.2.1903. 104 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 25.2.1903. 105 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 5.3.1903. 55TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Arcivévoda samozřejmě neopomenul navštívit ani archeologické lokality vokolí Káhiry. Nejprve využil kdopravě vlak apak přes poušť usedl na oslíka: „Včera jsem seděl šest hodin na sedadle. Nejprve vlakem do Memfidy apak na oslíku přes poušť kpyramidám. Od těch vSakkáře ktěm vGíze. Cestou jsem viděl také hrobky posvátných býků Apidů.“ Nemohl samozřejmě vynechat ani návštěvu Velké pyramidy vGíze. Ta jej ale příliš neoslovila, jak prozrazuje dále vdopisu: „Přirozeně jsem byl také uCheopsovy pyramidy. Jak nahoře, tak vevnitř. Obojí ale není žádná velká zábava. Vevnitř prach, všude vlhkost, velcí netopýři apodezřelý zápach. Nahoru adolů? Raději bych chodil šest hodin pěšky po horách!“106 Ocenil alespoň, že zvrcholu pyramidy je hezký pohled na Káhiru aNil: „Zvrcholu pyramidy se člověku naskýtá krásný pohled na Káhiru aNil sjeho zelenými břehy vostrém kontrastu se žlutou pouští.“107 106 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 25.2.1903. 107 NA, RAT, FerdinandIV./2, sign. 62, inv. č.582. Giuseppe– Viaggio dell’Egi×o 1903. Dopis ze dne 25.2.1903. Obr.9 Dopis Josefa Ferdinanda zKáhiry (NA, RAT, FerdinandIV./2, inv. č.582) 62 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Chabachnet, který byl pochován vsousedním hrobě. Vhrobce jeho otce však byly také předměty, které nesly Chabachnetovo jméno, včetně vápencového vešebtu, popsaného začátkem textu šesté kapitoly Knihy mrtvých (Vachala 2009: 21; Mynářová– Onderka– Podhorný– Vrtal 2013: 85). Tato figurka dnes patří knejcennějším předmětům sbírky arcivévody Josefa Ferdinanda (obr.14). Sbírka arcivévody Josefa Ferdinanda obsahuje předměty spojené smnoha významnými archeologickými objevy druhé poloviny 19.století. Spolu skorespondencí tak završuje in - formace oegyptských zájmech toskánské větve habsburského rodu tak, jak je můžeme najít astudovat vmimořádně rozsáhlém fondu toskánských Habsburků, který je součástí pražského Národního archivu. Dopisy ipředměty si vposledních letech získávají stále větší pozornost odborné veřejnosti anezbývá než doufat, že oba konvoluty (archiválie iegyptiaka) budou postupně publikovány, atím přiblíženy odborné iširší egyptologické veřejnosti. Uarcivévodovy sbírky se tak již děje, protože ta je pravidelně součástí výstavních projektů115 iodborného zkoumání (naposled např.CT výzkumu mumií). Uarchiválií by ktomu snad mohl přispět ipředkládaný text, který je poprvé takto komplexně představuje české veřejnosti. 115 Předměty ze sbírky arcivévody Josefa Ferdinanda byly součástí naprosté většiny výstav od roku 1949 (Podhorný 2013b). Není jistě bez zajímavosti, že jeden zpředmětů se objevil ina výstavě Sluneční králové, která probíhala vHistorické budově Národního muzea od září2020 do září2021 (Vrtal 2021: 274–275). Obr.14 Vešebt pro Chabachneta (ze sbírek Národního muzea– Náprstkova muzea asijských, afrických aamerických kultur, P6125, foto Jiří Vaněk) 63TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU ARCHIVNÍ FONDY Archiv archeologického oddělení Vlastivědného muzea vOlomouci. Archivio di Stato di Firenze, Asburgo - Lorena. Národní archiv, Rodinný archiv Me×ernichů, Acta Clementina. Národní archiv, Rodinný archiv toskánských Habsburků, LeopoldII./1a2. Národní archiv, Rodinný archiv toskánských Habsburků, FerdinandIV./2. LITERATURA Amadei, Lucia– Baldini, Rosa – Peruzzi, Lorenzo – Maccioni, Simonetta 1982 „Herbarium Horti Pisani: iTipi delle specie di Giuseppe Raddi (1770–1829) “, v: Tomei, Paolo Emilio (ed.). A¬i della Società Toscana di Scienze Naturali, Serie B, CXII, Pisa: Pisa University Press, s.167–173. Bardelli, Guiseppe 1843 Biografia del professore Ippolito Rosellini dal suo discepolo e amico Domenico Bardelli, Firenze. Bareš, Ladislav 2020 „prof.PhDr.Břetislav Vachala,CSc. (27.července1952–24.června2020)“, Pražské egyptologické studie 24, s.7–17. Bayly, Christopher A. 2020 Zrození moderního světa 1780–1914, Brno: Centrum pro studium demokracie akultury. Bednarski, Andrew– Dodson, Aidan– Ikram, Salima (eds.) 2021 AHistory of World Egyptology, Cambridge: Cambridge University Press. Benvenuti, Gino 1987 Vita di Ippolito Rosellini, padre dell’Egi¬ologia italiana, Pisa: Editore Giardini. Bertoloni, Antonio 1830 „Rapporto sulla collezione di piante raccolte in Egi×o dal naturalista Giuseppe Raddi del prof.Cav. Gaetano Savi“, v: Annali di storia naturale IV, Bologna: Tipografia Marsigli, s. 90–100. Betrò, Marilina 2010 Ippolito Rosellini e gli inizi dell’Egi¬ologia/Ippolito Roselllini and the Dawn of Egyptology, Cairo: Agenzia Italiana. 2013 „ILorena Archive in Prague and the collection from Tuscan Expedition to Egypt in the Florence Museum“, v: Betrò, Marilina– Miniaci, Gianluca (eds.). Talking along the Nile, Pisa: Pisa University Press, s.43–58. 2014 Kenamun l’undicesima mummia, Pisa: Edizioni ETS. 2015 „Il Salrofago e il Cartonnage di Tentamonnesu×aiu, Firenze n. inv. 2176 e 2173“, Egi×o e vicino Oriente 38, s.113–124. Bickerstraffe, Dylan 2010 „çe history of the discovery of the Cache“, v: Graffe, Erhart– Belova, Galina (eds.). ºe Royal Cache TT 320: ARe-examination, Cairo: Supreme Council of Antiquities, s.13–36. 64 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Bierbrier, MorrisL. 2012 Who was Who in Egyptology, London: Egypt Exploration Society. Bláhová Kateřina 2008 Cizí, jiné exotické včeské kultuře 19.století, Praha: Academia. Brandi, Anibale 1823 La descrizione compendiosa della Piramide di Giza, Livorno: Stamperia della Fenice. Brescani, Edda 1978 Jean-François Champollion: Le¬res à Zelmire, Paris: Asiathèque. 1984 Gerolamo Segato e le sue carte inedite preso la Biblioteca Statale di Lucca. La conoscenza dell’Asia e dell’Africa in Italia nei secoli XVIIIeXIX, vol. I., Napoli. 2000 La Piramide e La torre. Duecento anni di archeologia egiziana, Pisa: Cassa di risparmio di Pisa. 2008 „ILorena e l’Egi×o“, v: Coppini, Romano P.– Tosi, Alessandro (eds.). Sovrani nel giardino d’Europa. Pisa e iLorena, Pisa: Pacini Editore, s.162–163. 2013 „Girolamo Segato e l’esplorazione della Piramide di Gioser aSaqqara (dicembre 1820–marzo 1821)“, v: Betrò, Marilina– Miniaci, Gianluca (eds.). Talking along the Nile, Pisa: Pisa University Press, s.59–64. Champollion, Jean - F. 1814 L’Égypte sous les Pharaons, Paris: Che de Bure frères. 1815 Dictionnaire de la langue copte (rukopis, který byl předložen Napoleonovi). 1833 Le¬res écrites d’Égypt et de Nubie en 1828 et 1829, Paris: Didot, Firmin. 1835–1845 Monuments de l’Égypte et de la Nubie,Paris: Firmin Didot fréres. Cook, Thomas and Son 1913 Aegypten und der Nil. Saison 1913–1914, Wien. Contini, Alessandra 2002 La reggenza lorenese tra Firenze e Vienna. Logiche dinastiche, uomini e governo (1737–1766), Firenze: Leo S. Olschki. D’Amore, Paola 1984 Il collezionismo vicino orientale in Italia nel XIX secolo e la figura di Riccardo Colucci, diplomatico. La conoscenza del’Asia e dell’Africa in Italia nei secoli XVIII e XIX, vol. I, Napoli: Istituto universitario orientale Napoli, s.641–658. Daris, Sergio 2005 Giuseppe Nizzoli un impiegato di consolare austriaco nel Levante agli albori del’Egi¬ologia, Napoli: Grauseditor. Doláková, Markéta 2014 „Rakouský fotograf, malíř acestovatel Richard Buchta (1845–1894) ajeho pozůstalost vOlomouci“, Zprávy Vlastivědného muzea vOlomouci 308, s. 67–96. Dudík, Beda 1870 Kaiser-Reise nach dem Orient, Wien: Hofund Staatsdruckerrei. 65TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Faure, Alain 2004 Champollion: le savant déchiffré, Paris: Fayard. Gregorovičová, Eva 2011 „ZFlorencie do Brandýsa. Příchod toskánských Habsburků na brandýské panství“, Studie azprávy. Historický sborník pražského okolí 1, s.9–29. 2013a „Po stopách Lorenza Medicejského vRodinném archivu toskánských Habsburků“, v: Kapitoly zdějin Rodinného archivu toskánských Habsburků, Praha: Národní archiv, s.160–169. 2013b „Životní kruh. Rodinné události toskánské linie habsbursko - lotrinského rodu na panství Brandýs nad Labem vletech 1861–1866“, Studie azprávy. Historický sborník pražského okolí 3, s.87–103. 2018 Ludvík Salvátor Toskánský. Vědec acestovatel vroce 170. výročí narození, Praha: Národní archiv. 2020 Ludvík Salvátor Toskánský (1847–1915) vědec acestovatel, Praha: Národní archiv. Graefe, Erhart– Belova, Galina (eds.) 2010 ºe Royal CacheTT 320: ARe-examination, Cairo: Supreme Council of Antiquities. Hamannová, Brigitte 1993 Rudolf: korunní princ arebel, Praha: Odeon. 1996 Habsburkové: životopisná encyklopedie, Praha: Brána, Knižní klub. Hari, Robert 1982 „I. Rosellini et J. F. Champollion: deus vies pour egyptologie“, v: Ippolito Rosellini: passato e presente di una disciplina. A¬i del Congresso Internazionale, Pisa: Giardini [Supplementum 3 Egi×o e vicino Oriente], s.75–80. Hartleben, Hermine 1906 Champollion: Sein Leben und sein Werk, Berlin: Weidmann. 1909 Champollion, Le¬res, 1. sv.Le¬res écrites d’Italie, Paris: Ernest Leroux Éditeur. Hibbert, Christopher 1997 Florencie, Praha: NLN. Hlavačka, Milan akol. 2016 České země v19. století, Praha: Historický ústav AV ČR. Hornung, Erik 2002 Tajemný Egypt, Praha, Litomyšl: Paseka. Humphreys, Andrew 2021 On the Nile in the Golden Age of Travel, Cairo: çe American University Press. Kanawati, Naguib 2014 Beni Hassan I, ºe Tomb of Khumhotep II, Oxford: Arias and Phillips [Australian Centre for Egyptology. Reports 36]. Kovář, Matěj 1882 Korunního prince Rudolfa cesta do zemí východních, Praha: Alois Hynek. 66 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM La de Brière, Léon 1897 Champollion inconnu, le¬res inédites, Paris: Plon. Lacouture, Jean 1988 Champollion, une vie de lumières. Richement documenté (planeches, notes, chronologies), Paris:Editions Grasset. Laus, Heinrich 1910a Das Erzherzog Josef Ferdinand-Museum in Olmütz–Ein Führer durch die Sammlungen, Olmütz. 1910b Erzherzog Josef Ferdinand-Museum in Olmütz. Tätigkeitbericht, Olmütz. Matteucci, Marco 2013 FerdinandoIV. Ultimo Grandduca di Toscana, Pontedera: CLD Libri, DGS Servizi s.r.l. McGeough, Kevin, M. 2015 ºe Ancient Near East in the Nineteenth Century: Apprecation and Appropriations I–III, Sheffield: Phoenix Press Ltd. Míšek, Roman– Ondráš, František– Šedivý, Miroslav 2010 Egypt vdobě Muhammada Alího, Praha: Set Out. Moret, Alexandre 1913 Sarcophages de l’époque bubastite al’époque saite, Le Caire: Institut français d’archéologie orientale [Catalogue général des antiquités égyptiennes du muséé du Caire]. Moser, Stephanie 2012 Designing Antiquity, New Haven– London: Yale University Press. Mynářová, Jana– Onderka, Pavel– Podhorný, Radek– Vrtal, Vlastimil 2013 Poklady starého Egypta, Olomouc: Vlastivědné muzeum vOlomouci. Nistri, Sebastiano 1829 Nuovo giornale de’le¬erati, Tomo XVIII, Le¬eratura, science morali, e arti liberali, Pisa, s.43–44. Nizzoli, Giuseppe 1858 Le Piramidi d’Egi¬o: Osservazioni di Giuseppe de Nizzoli, Trieste: IPapsch & C. Tip. de Lloyd Austr. Onderka, Pavel– Podhorný, Radek 2018 „Cesta arcivévody Josefa Ferdinanda Habsburského po Egyptě/Die Reise von Erzherzog Josef Ferdinand von Habsburg nach Ägypten“, v: Kobesová, Miluše– Železná, Zuzana (eds.). Toskánští Habsburkové aostrovské panství/Die HerrschaÈ Schlackenwerth zur Zeit der Großherzöge von Toskana, Ostrov: Město Ostrov. Onderka, Pavel– Jungová, Gabrielaetal. 2016 Atlas of Egyptian Mummies in the Czech collections I. Complete Adult Human Mummies, Prague: National Museum. 67TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Oesterreich, Rudolf von/Rakouský, Rudolf 1884 Cesta po zemích východních, Praha: Jan O×o. 1885 Eine Orientreise, Wien: Hofund Staatsdruckerrei. Panajia, Alessandro 2000 Ordine del Merito so¬o il titolo di San Giuseppe, Pisa: Editioni ETS. Panella Antonio– Cardini, Franco 1984 Historie Florencie, Firenze: Le×ers. Pesendorfer, Franz 1987a Il Governo di famiglia in Toscana. Le memorie del granduca II di Lorena (1824– 1859), Firenze: Sansoni Edirore. 1987b Leopoldo II di Lorena. La vita dell’ultimo Granduca di Toscana, Firenze: Sansoni Editore. Petrie, WilliamM. F. 1886 Naukratis. Part I(1884–1885), London: Trübner. Pocchiesa, Ivano– Fornaro, Mario 1992 Gerolamo Segato, esploratore dell’ignoto, scienziato, viaggiatore, cartografo (1792–1836), Belluno: Media Difusion. Podhorný, Radek 2013a „Toskánští Habsburkové aEgypt“, v: Mynářová, Jana– Onderka, Pavel– Podhorný, Radek– Vrtal, Vlastimil, Poklady starého Egypta, Olomouc: Vlastivědné muzeum Olomouc, s.9–14. 2013b „Dějiny sběratelství egyptských starožitností vOlomouci ajejich podíl na výstavách stematikou starověkého Egypta“, v: Mynářová, Jana– Onderka, Pavel– Podhorný, Radek– Vrtal, Vlastimil, Poklady starého Egypta, Olomouc: Vlastivědné muzeum Olomouc, s.104–111. 2014 „Od břehů Nilu na Hanou aneb Toskánský dar Olomouci“, v: Kalous, Antonín– Stejskal, Jan– Šrámek, Josef (eds.). Jedinec aevropská společnost od středověku do 19.století, Olomouc: Filozofická fakulta University Palackého vOlomouci, s.387–401. 2018 „Ludvík Salvátor Toskánský– Karavanská cesta zEgypta do Sýrie“, v: Gregorovičová, Eva (ed.). Ludvík Salvátor Toskánský. Vědec acestovatel vroce 170.výročí narození, Praha: Národní archiv, s.223–229. Podhorný, Radek– Onderka, Pavel 2018 „çe journey of the Archduke Josef Ferdinand of Austria to Egypt in 1903“, v: Gregorovičová, Eva (ed.). Ludvík Salvátor Toskánský. Vědec acestovatel vroce 170.výročí narození, Praha: Národní archiv, s.230–238. Quatremère, ÉtienneM. 1808 Recherches critiques et historiques sur la langue et la li¬érature de l’Egypte, Paris: De l’imprimerie impériale. Reeves, Nicholas 2006 Starověký Egypt: kronika velkých objevů, Praha: Academia. Reeves, Nicholas– Taylor, John, H. 1992 Howard Carter before Tutankhamun, London: British Museum Press. 68 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Robinson, Andrew 2005 ºe Last Man Who Knew Everything: ºomas Young, the Anonymous Genius who Proved Newton Wrong and Deciphered the Rose¬a Stone, among Other Surprising Feats, New York: Pi Press. 2013 Muž, který rozluštil hieroglyfy, Praha: Slovart. Rosellini, Ippolito 1825 Il sistema geroglifico del Signor Champollion dichiarato ed esposto alla intelligenza di tu¬i, Pisa: Presso Sebastiano Nistri. 1826 Di un bassorilievo egiziano della I. e R. Galleria di Firenze, Firenze: Della Stamperia Pia×i. 1830 Breve notizia degli ogge¬i di antichità egiziane riportate dalla Spedizione le¬eraria toscana in Egi¬o e in Nubia eseguita negli anni 1828 e 1829 ed esposti al pubblico, Firenze: Dalla Stamperia Pia×i. 1832 Tributo di riconoscenza e di amore reso alla onorata memoria di J. F. Champollion il minore, Pisa. 1832–1844 IMonumenti del’Egi¬o e della Nubia, Pisa: Presso Niccoló Capurro. Salvator, Ludwig 1885 Karavanská cesta zEgypta do Sýrie, Praha: F. Šimáček. 1900 Ramleh als Winteraufenthalt, Leipzig: Woerl. Salvoldi, Daniele 2009 „Alessandro Ricci’sTravel Account: Story and Content of his Journal Lost and Found“, Egi×o e Vicino Oriente 32, s.113–119. Sammarco, Angelo 1929 „Alessandro Ricci da Siena e il suo giornale dei viaggi recentemente scoperto“, Bulletin de la Société Royale de Géographie d’Égypte 17, s.293–326. 1930 Alessandro Ricci e il suo giornale dei viaggi. 2. Documenti inediti orari, Il Cairo: Société Royale de Géograpie d’Égypte. Satzinger, Helmut 2016 „Crown Prince Rudolf hunting in Egypt“, v:Hudáková, Lubica– Hudec, Jozef (eds.). Egypt and AustriaIX. Perception of the Orient in Central Europe (1800–1918), Kraków: Aigyptos Foundation, s.297–301. Savi, Gaetano 1830 „Rapporto sulla collezione di piante raccolte in Egi×o dal naturalista Giuseppe Raddi“, v: Alla memora di Giuseppe Raddi, Firenze: Nella Tipografia Chiari, s.17–21. Selander, Anna 2007 „Kronprinz Rudolfs Begegungen mit der Wissenschaâ auf seiner Ägyptenreise“, v: Holaubek, Johanna– Navrátilová, Hana– Oerter Wolf. B. (eds.). Egypt and AustriaIII. ºe Danube Monarchy and the Orient, Praha: Český egyptologický ústav, s.219–231. Sheikoleslami, CynthiaM. 2003 „çe burials of priests of Montu at Deir - el Bahri in the çeban necropolis“, v: Strudwick, Nigel– Taylor, John. H. (eds.). ºe ºeban Necropolis. Past, Present and Future, London: British Museum, s.131–137. Shelley, Percy B. 1818 Ozymandias, London: çe Examiner. 69TOSKÁNŠTÍ HABSBURKOVÉ AEGYPTOLOGICKÉ POKLADY PRAŽSKÉHO NÁRODNÍHO ARCHIVU Smoláriková, Květa 2010 Egyptské terakoty I, Praha: Univerzita Karlova. 2014 Egyptské terakoty II, Praha: Univerzita Karlova. Strouhal, Eugen– Vyhnánek, Luboš 1979 Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections, Praha: Národní museum. Strudwick, Nigel 2006 Masterpieces of Ancient Egypt,London: çe British Museum Press. Tapie, VictorL. 1997 Marie Terezie aEvropa, Praha: Mladá fronta. Thompson, Jason 2015–2018 Wonderful ºings– AHistory of Egyptology, 3. svazky, Cairo: çe American University Press. Tiradritti, Franco– Onderka, Pavel 2019 Posmrtný život ve starém Egyptě/Ancient Egyptian AÈerlife, Praha: Národní muzeum. Tlusták, Vlastimil 1999 150let olomouckého muzejnictví, Olomouc: Vlastivědné muzeum. Vachala, Břetislav 2009 Staroegyptská Kniha mrtvých (překlad), Praha: Dokořán. 2017 Bibliografie 1975–2017, Bratislava: Cicero. Verner, Miroslav 1965 Staroegyptské umění ve veřejných sbírkách ČSSR, Praha: Universita Karlova (nepublikovaná diplomová práce). 1982 AltägyptischeSärge in den Museen und Sammlungen der Tschechoslowakei, Praha: Universita Karlova [Corpus antiquitatum Aegyptiacarum 1]. Vitali, Carlo– Vivoli, Stefano 1999 Fra Toscana e Boemia. Lecarte di Ferdinando III e di Leopoldo II nell’Archivio centrale di Stato di Praga, Roma: Ministero per ibeni e le a×ività culturali, Ufficio centrale per iBeni archivistici. Vrtal, Vlastimil 2021 „Sistrum“, v: Bárta, Miroslav– Janák, Jiří– Landgráfová, Renata (eds.). Sluneční králové/Kings of the Sun, Praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, s.274–275. Wandruszka, Adam 1968 Pietro Leopoldo. Un grande riformatore, Firenze: Vallecchi Editore. Weeks, Kent R. 2002 Údolí králů: hrobky azádušní chrámy západních ºéb, Čestlice: Rebo Productions. Winspeare, Maddalena P. 2015 Egyptian Museum in Florence. Masterpeaces and more, Livorno: Sillabe. 70 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Young, Thomas 1823 An Account of the Recent Discoveries in Hieroglyphic Literature and Egyptian Antiquities, London: John Murray. Zedinger, Renate 2008 Franz Stephan von Lothringen, Wien: Böhlau Verlag. INTERNETOVÉ ZDROJE h×ps://www.metmuseum.org/art/collection/search/546037?â=egypt &offset=0 &rpp=40 &pos=16 (30.4.2022). h×ps://www.thomascook.com/thomas - cook - history/ (30.4.2022). h×p://mic.hranet.cz/cs/historie - a-pamatky/vyznamne - osobnosti/rakousko - toskansky - josef - ferdinand. html (30.4.2022). Eva Gregorovičová Národní archiv; [email protected] Radek Podhorný nezávislý badatel; [email protected] 71 Počátky pražské egyptologie jako studijního oboru: Nathaniel Julius Reich (1876–1943) Wolf B. Oerter ABSTRAKT Počátky české egyptologie jako studijního oboru vPraze sahají až do roku 1913, kdy se absolvent Vídeňské univerzity Nathaniel Reich habilitoval na Německé univerzitě vPraze pro obor egyptologie. Na základě archivních materiálů příspěvek sleduje odbornou dráhu N.Reicha, ato od jeho studia ve Vídni (1897–1904), přes pedagogické působení vPraze (1913–1918) až kjeho opětovné habilitaci ve Vídni (1920) adefinitivnímu odchodu do Spojených států (1921). KLÍČOVÁ SLOVA Dějiny české egyptologie– dějiny Univerzity Karlovy– pražská Německá univerzita– Nathaniel Reich– František Lexa „Počátky pražské egyptologie jako studijního oboru“ připomínají jednu zmnoha oblastí zájmu Břetislava Vachaly, protože dějiny vědy ho vždy zajímaly, podobně jako mnoho jiného. To dokládá ijeho dávný článek „První český egyptolog“ včasopise Nový Orient, který se pak objevil ještě jednou vněmecké verzi vArchivu Orientálním auvedl prvního českého egyptologa ve známost pod titulem „Giovanni Kminek-Szedlo, první český egyptolog“. Při bádání vpozůstalosti Františka Lexy, nestora institucionální českojazyčné egyptologie, jsem poprvé narazil na jméno Nathaniela Reicha, kterého můžeme sdobrým svědomím označit za Lexova předchůdce. Ale teprve omnoho let později jsem se seznámil sdopisem, který František Lexa vroce 1919 Reichovi napsal akterý svědčí otom, že oba egyptologové sice působili na dvou různých pražských univerzitách, ale znali se abyli přinejmenším písemně vkolegiálním styku. Při vzpomínce na tuto oblast zájmu Břetislava Vachaly se vnásledujícím textu chci věnovat počátkům egyptologie jako studijního oboru vPraze, které ztělesňuje Nathaniel Reich, neúnavný poutník po různých univerzitách.1 „Vážený pane kolego! Dlouhoňovice 22. VII. 1919 Váš dopis jsem dostal 18.VII., ale publikace, kterou očekávám, zatím ještě nedorazila. Velice mne těší, že tu budu mít ke čtení něco démotického; nic jsem si totiž sebou nevzal… musím zde dokončit přípravy kdvouhodinové přednášce „onáboženské literatuře“ pro zimní semestr. Démotická četba mi tak teď přichází jako dar znebe… Vaši knihu si sradostí prostuduji aurčitě vní najdu mnoho nového. Těším se na setkání vPraze. Teď, jak 1 Za překlad mého německého textu do češtiny děkuji svému kolegovi L.Barešovi. 78 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Hilsch, Peter– Dolezel, Heidrun 2003 „Daten zur Entwicklung der Prager Universität…“, v: Lemberg, Hans (ed.). Universitäten in nationaler Konkurrenz. Zur Geschichte der Prager Universitäten im 19. und 20. Jahrhundert, München: R. Oldenbourg [Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 86], s. 9–17. Kavka, František– Petráň, Josef akol. (eds.) 1995–1998 Dějiny Univerzity Karlovy I–IV, Praha: Karolinum. Lemberg, Hans 2003 „Universität oder Universitäten in Prag– und der Wandel der Lehrsprache“, v: Lemberg, Hans (ed.). Universitäten in nationaler Konkurrenz. Zur Geschichte der Prager Universitäten im 19. und 20. Jahrhundert, München: R. Oldenbourg Verlag [Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 86], s. 19–32. Míšková, Alena 2002 Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k9.květnu 1945, Praha: Nakladatelství Karolinum. Navrátilová, Hana 2001 Egypt včeské kultuře přelomu devatenáctého advacátého století, Praha: Set Out. Oerter, Wolf B. 2010 Die Ägyptologie an den Prager Universitäten 1882–1945. Gesammelte Aufsätze und Vorträge, Prag: Karlsuniversität. Oerter, Wolf B.– Bareš, Ladislav 2013 „Sto let egyptologických přednášek vPraze. (Kpočátkům egyptologie včeských zemích)“, Pražské egyptologické studie 11, s. 65–78. Pešek, Jiří– Míšková, Alena– Hlaváčková, Ludmila 1997 „Německá univerzita vPraze 1882–1918“, v: Kavka, František– Petráň, Josef akol. (eds.). Dějiny Univerzity Karlovy III, Praha: Karolinum, s. 305–330. Raulwing, Peter– Gertzen, ThomasL. 2013 „Friedrich Wilhelm Freiherr von Bissing im Blickpunkt ägyptologischer und zeithistorischer Forschungen: die Jahre 1914 bis 1926“, v: Schneider, çomas– Raulwing, Peter (eds.). Egyptology from the First World War to the ºird Reich. Ideology, Scholarship, and Individual Biographies, Leiden– Boston: Brill, s. 34–119. Ries, Gerhard 1979 „Koschaker, Paul“, Neue Deutsche Biographie 12, s. 608–609 [Online -Version]; URL: h×ps://www. deutsche - biographie.de/pnd118565621.html#ndbcontent. Vachala, Břetislav 1985 „První český egyptolog“, Nový Orient 40, s. 246–248. 1986 „Giovanni Kminek - Szedlo, der erste tschechische Aegyptologe“, Archiv orientální 54, s. 89–91. Wolf B. Oerter Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] 79 Počátky maat Andrzej Ćwiek ABSTRAKT Pojem maat představuje snad nejvýznamnější element staroegyptské kultury, řád světa daný Egyptu bohy na počátku dějin. Díky maat bylo možné udržovat vpovzdálí síly chaosu ane - řádu audržování maat patřilo mezi nejdůležitější úkoly egyptského faraona. Právě na principu maat byla vystavěna ideologie královského úřadu. Doklady otomto konceptu je možné vystopovat již vnálezech zobdobí Staré říše. Vpolovině 5.dynastie se začínají objevovat také doklady okněžích bohyně Maat, která tuto sílu ztělesňovala. KLÍČOVÁ SLOVA Stará říše– královský úřad– maat– bohyně Maat ÚVOD maat je specifický staroegyptský pojem, který vsobě obsahuje definice kosmického, politického, sociálního amorálního řádu. Vrůzných kontextech jej lze přeložit jako kodex, harmonii, spravedlnost, právo nebo pravdu. Byl to obecný princip přinášející řád egyptskému světu asoubor normativních pravidel pro chování jednotlivce (Vachala 1994; Assmann 2006). Vhieroglyfickém písmu avikonografii se vyskytují dva znaky odkazující na maat, které vyjadřují dualitu myšlení, tak charakteristickou pro staré Egypťany. Na jedné straně pštrosí pero , lehký předmět, který snadno převáží srdce zemřelého při psychostázi („vážení duše“) během Usirova soudu. Symbolizovalo křehkost maat. Druhým znakem byl , vykládaný jako podstavec pro sochu, trůn nebo kapli. Ukazoval druhý aspekt maat, byl symbolem něčeho základního, fundamentálního, ustáleného. MYTICKÁ GENEZE Počátky maat, jak by ho prezentovali staří Egypťané, je třeba klást zpět do zep tepej, do okamžiku stvoření světa. Bůh slunce, který se vynořil zpropasti pravodstva boha Nuna, přivedl na svět řadu bytostí. Maat, vesmírný řád, byl jedním zprvních stvoření. Jeho zjevení bylo nezbytné pro stanovení jasných pravidel, jimiž se bude neměnně řídit stvořená realita, apro udržení vesmíru vrovnováze. Tuto myšlenku zosobňovala bohyně Maat spštrosím perem na hlavě (obr.1), oníž se předpokládalo, že je dcerou slunečního boha Rea. Vlidském světě byl koncept maat základem ideologie vlády (sfaraonem udržujícím řád světa), stejně jako různých společenských vztahů (služba králi, normy přijatelného chování), což způsobovalo vzájemnou provázanost královské anekrálovské sféry (Bárta– Dulíková 2019). Představy ospolečenském amorálním řádu byly klíčové pro správnou existenci člověka vtomto ivposmrtném životě. 80 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM ARCHAICKÁ DOBA Potřeba řádu astrukturování světa je patrná již na zdobených nožích, paletách ahlavicích bojových mlatů zdoby kultury NakádaII (Baines 2003). Je dokonce možné, že pštrosí pera, která se objevují na hlavách lidských postav, vyjadřují ovládání světa přírody. První jasný důkaz konceptu maat však pochází až z2.dynastie. Vyskytuje se ve jménu krále Sechemiba Perenmaata (von Beckerath 1999: 44–45), což znamená „Mocný srdce, vycházející pro Maat“ (obr.2). Na konci dynastie se zmínka objevuje ve jménu královny Nimaathap (obr.3), manželky posledního panovníka 2.dynastie Chasechemueje amatky Necericheta, později zvaného Džoser. Její jméno by mohlo znamenat „Apis patří Maat“. Je však možné, že slovo hap, psané Obr.1 Bohyně Maat; hrobka královny Nefertari (QV 66; foto A. Ćwiek) Obr.2 Jméno Sekhemib - Perenmaat vyryté na úlomku kamenné nádoby ze Sakkáry (podle Lacau– Lauer 1959: pl. 18 č.93) Obr.3 Jméno atituly královny Nimaathap (podle Kaplony 1963: č.866) 81POČÁTKY MAAT zvláštním znakem připomínajícím dvojitě nastavený čtverec, zde znamená kormidelní zařízení známé zpozdějších pramenů. Jméno královny by tak mohlo být chápáno jako „Řídící veslo patří Maat“, „Maat řídí/ukazuje směr“. To by bylo vsouladu sprimárním významem slovesa maa, od něhož je odvozen termín maat, „být přímý“, „být přesný“, „být pravdivý“, tedy také „vést“. Také soukromá jména doložená zArchaické doby jako Nefermaat („Maat je dokonalá“) aNeferchetmaat („Tělo Maat je dokonalé“) svědčí ouniverzální hodnotě této myšlenky, ato již vtomto období. Není pochyb, že pojem maat se vyvíjel vpřísné vazbě na sluneční kult, který měl za 2.dynastie své první vyjádření vkrálovském jménu Raneb („Re je (můj) Pán“). POČÁTEK 3. DYNASTIE Ve 3.dynastii nejsou omaat žádné zmínky expressis verbis. Vývoj ideologie vlády ve vztahu kbohu Slunce však musel zahrnovat ituto myšlenku. Vtomto ohledu se zdá být rozhodující role Héliopole, hlavního centra slunečního kultu. První král dynastie Necerichet nechal vHéliopoli postavit kamennou svatyni svyobrazením božského Devatera. Kromě toho nesl titul „Zlatý Re“. Jeho kancléř aarchitekt Stupňovité pyramidy Imhotep užíval titul „Veliký zvěštců“, tj.velekněz zHéliopole. Necerichetův komplex Stupňové pyramidy vSakkáře znamená dvojí změnu ve formách vyjádření královské ideologie: zavedení kamenné architektury avzhled první pyramidy. Není tedy náhodou, že pozdější Egypťané nazývali Necericheta Džoser, „Svatý“, „Zvláštní“. SNOFRU Vláda Snofrua, prvního krále 4. dynastie, se vyznačuje posunem myšlenky maat na vyšší úroveň (Borrego Gallardo 2014). Královo Horovo jméno ajméno Obou paní zněla Neb Maat, což znamená „Pán Maat“ (obr.4). Tuto frázi představuje izvláštní znak pro jeho Zlaté jméno se sokolem, sedícím na zlatém znaku adržícím pštrosí pero (obr.5). Titul „Pán Maat“ se později zrodí uUsira, Ptaha adalších bohů (Leitz 2002: 640), ale původně apředevším jde oběžné označení slunečního boha anení pochyb otom, že Snofruův důraz na maat je třeba vidět vrámci neustálé solarizace královské ideologie. Je to patrné vpohřební architektuře sprvními „klasickými“ pyramidovými komplexy vMédúmu aDahšúru, stejně jako vřadě prvků Snofruovy ikonografie (např.koruna atef) atitulatury (např.titul neb hepet, „pán řídícího vesla“), které jsou pozdějšími atributy boha slunce. Tím byla povýšena role Maat ve vesmíru ivkrálovské ideologii. Není náhodou, že jméno nejstaršího Snofruova syna avezíra vprvní fázi jeho vlády znělo Nefermaat, tedy „Maat je krásná/dokonalá“. VÝVOJ BĚHEM 5. DYNASTIE Od počátku 5.dynastie procházel faraonský stát velkými změnami, které se týkaly irozvinutého pojetí maat (Bárta– Dulíková 2019). Došlo kvýrazné decentralizaci a„demokratizaci“ státní správy akrálovská rodina již nezastávala nejdůležitější úřady. Úředníci nekrálovského původu se objevili vcelé státní správě, ato dokonce ina postu vezíra. To mělo důležité důsledky ipro eschatologii elit (posmrtný život adekvátní jejich pracovní činnosti za života ave službách krále). Vznikající kult Usira byl nedílnou ainovativní součástí tohoto vývoje. 82 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM První král 5.dynastie Veserkaf ve svém Horově jménu Irimaat, „Ten, který vykonává Maat“, označil roli krále jako toho, kdo zaručuje Maat na zemi apůsobí jako zástupce svého otce, boha slunce. Nelze vyloučit, že taková volba jména souvisela sotázkou legitimity, aVeserkafovo postavení tak bylo posíleno. Vtomto ohledu se zdá být významné ijméno jeho nejstarší dcery Chamaat („Kéž se objeví Maat“), která se provdala za dlouhověkého kněze Ptahšepsese, pocházejícího zokruhu mimo samotnou královskou rodinu. Během 5. dynastie si lze všimnout nárůstu soukromých jmen se složkou maat. Koncepce života podle pravidel, ve službách krále, byla vyjádřena vsoudobých textech. Fráze „konat maat“ se stala běžnou vautobiografiích úředníků, často vúvodní části, azmínky oní se objevovaly ivdalších literárních žánrech (Vachala 2011). KNĚŽÍ BOHYNĚ MAAT Od počátku 5.dynastie existovalo kněžstvo Maat. Známe 84 nositelů titulu hem-necer Maat („kněz bohyně Maat“), znichž většina je datována do období 5.dynastie apřelomu do 6. dynastie (obr.6). Byli to vysocí nebo středně postavení úředníci, mezi nimiž bylo osm vezírů; Obr.4 Snofruovy tituly na stéle zjižního Dahšúru (photo A. Ćwiek) Obr.5 Snofruovo jméno Zlatý Hor psané jako Pán Maat na lůžku královny Hetepheres (podle Reisner– Smith 1955: pl. 8b) 83POČÁTKY MAAT pravděpodobně stejně jako vpozdějších dobách patřily kjejich povinnostem iprávní záležitosti (Romanova 2010; 2011). Vtéže době neměla Maat žádný chrám; zdá se, že kněžstvo bohyně Maat bylo úzce spjato se dvorem abylo nástrojem krále pro jeho politické potřeby acíle. KRÁLOVSKÉ ZÁDUŠNÍ KOMPLEXY ASLUNEČNÍ CHRÁMY Ideologie královských zádušních komplexů 5.dynastie, která se odrážela varchitektuře avýzdobě, zahrnovala roli Rea aHathory jakožto božských rodičů krále arovněž složité vztahy panovníka sbohy (Ćwiek 2003). Ačkoli zobrazení bohyně Maat na reliéfech či sochách chybí, vchrámové architektuře si lze všimnout zvláštního odkazu na tento koncept. Kamenné kvádry specifického tvaru (vpodobě výše zmíněného podstavce svatyně či sochy) se objevují na místech spojených sosvětlením ajsou, jak se zdá, odkazem na ideu Maat vkontextu každodenní cesty slunce (Westendorf 1971). Úzké vztahy mezi bohem slunce ajeho pozemským synem, faraonem, našly během 5.dynastie velmi konkrétní formu. Veserkaf ajeho pět nástupců vybudovali voblasti Abúsíru sluneční chrámy. Architektonicky byly stylizovány podle královských zádušních komplexů, svelkou mohylou nebo obeliskem na místě pyramidy. Sluneční chrám, pyramidový komplex akrálovské sídlo spojoval řetězec vazeb, ato jak náboženských, tak ekonomických. Cílem byla „solarizace“ obětních darů doručovaných do královské pyramidy pro potřeby zemřelého krále ajeho družiny. Úředníci, kteří se podíleli na provozu slunečních chrámů, působili také vzádušních komplexech avrezidenci, často vosobních službách krále. Ze šesti kdysi existujících slunečních chrámů 5.dynastie byly objeveny avykopány pouze dva, ato Veserkafův aNiuserreův. Niuserreův sluneční chrám vAbú Ghurabu byl obrovskou abohatě zdobenou stavbou. Soudě podle dochovaných reliéfů byl hlavním bohem uctívaným vchrámu Re - Harachtej („Re - Hor - obzoru“), zobrazovaný jako muž se sokolí hlavou ase slunečním kotoučem nebo dvojitou korunou na hlavě. Tyto pokrývky hlavy zdůrazňovaly roli slunečního boha jakožto vládce vesmíru aEgypta. Stejně výmluvné jsou itituly, které vyobrazení doprovázejí. Re - Harachtej je tam popsán jako neb Maat, „Pán Maat“ (obr.7), stejně Obr.6 Otisk pečeti kněze bohyně Maat zvlády krále Venise (podle Kaplony 1981: pl. 96) 84 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM jako neb pet, „Pán nebes“, chentej neceru, „Nejpřednější zbohů“, aneb tawej, „Pán obou zemí“ (Bissing 1928: 41, č.318, 346, 352). Vzádušním chrámu panovníka Venise, posledního krále 5.dynastie, ve scéně, která kdysi zobrazovala krále mezi jeho božskými rodiči, jsou bohové popsáni pouze svými epitety. Hathor je označena jako nebet Iunet, „Paní zDendery“, zatímco Re je označen titulem neb Maat, „Pán Maat“, což potvrzuje, že tento výraz je ve Staré říši specifický pro boha slunce (Labrousse– Lauer– Leclant 1977: 79, dok. 21, pl. XXIX, obr.46). To vrhá světlo na problematiku záhadného necer-aa, „Velkého boha“, vyskytujícího se vobětních formulích úředníků. Již vhrobce výše zmíněného kněze Ptahšepsese, který zemřel za Niuserreovy vlády, následuje za touto frází neb Maat. Zdá se tedy, že fráze necer-aa není označením Usira či krále, ale nejspíše kryptonymem boha slunce. TEXTY PYRAMID Za Venisovy vlády však došlo ikdalšímu významnému vývoji vnáboženství akrálovské ideologii. Vjeho pyramidě vSakkáře byly poprvé na stěny vnitřních místností vytesány Texty pyramid. Představují nejstarší soubor náboženských textů na světě anesou řadu zmínek oMaat/maat, které představují původní význam tohoto pojmu. Maat je majetkem zemřelého krále, který je jeho strážcem proti silám chaosu: „Venis se vynořil pro Maat, aby ji získal, aona je sním“. (Allen 2005) (říkání 260, § 319) „Venis přišel zOstrova plamenů, Venis na něj dosadil Maat místo ne-řádu.“ (říkání 249, § 265) Důležitý úryvek odkazuje na, již diskutovanou, frázi „Pán Maat“: „Usir se zjevil, řídící moc se očistila, Pán Maat vystoupil na výšinu vprvní den roku, (ion) Pán roku.“ (říkání 577, § 1520, překlad A. Ćwiek). Mrtvý král je znovuzrozen avystupuje zde jako Usir aje obnovena jeho moc sechem, ale není Pánem Maat. Je to bůh slunce, který „vystoupil na výšinu“, aje to on, koho lze nazvat „pánem roku“, což vyjadřuje jeho vládu nad časem. Obr.7 Titulatura Re - Harachteje vNiuserreově slunečním chrámu (podle von Bissing– Kees 1928: fig. 318) 85POČÁTKY MAAT Nová říkání, jež se objevují vpyramidách králů akráloven 6.dynastie, přinášejí další odkazy na Maat: „Sbírejte to, co patří Maat, neboť Maat je to, co říká král.“ (říkání 758, § 2290) „Protože Pepi je jedním ztěch čtyř bohů– Amset, Hapi, Duamutef aKebehsenuef, kteří žijí na Maat aopírají se osvé hole zelektra, strážci země vnilském údolí.“ (říkání 573, § 1483) Toto říkání zpyramidy PepihoI. vysvětluje zeměpisné reálie ve vztahu kuspořádání světa. Horovi synové, kteří jsou zde jmenováni, byli bohy světových stran. „Neit bude ve dne zářit (jako) ten, kdo odstraňuje přestoupení aumisťuje Maat za Slunce, kdo každý den plně září pro pána, pro toho vAchetu oblohy, aotevírá horní brány Nu“. (říkání 585, § 1376). Text popisuje roli krále (královny) jako toho, kdo staví Maat na její správné místo za Rea. ZÁVĚR Pojem maat, zásadní pro staroegyptské náboženství, ideologii královského úřadu aspolečenské vztahy, našel své první, komplexní vyjádření již ve Staré říši. Vnaučení připisovaném Ptahhotepovi, vezírovi aknězi bohyně Maat za vlády Džedkarea Isesiho, dochovaném na papyru Prisse, se píše: „Vláda je pro nás důležitá: Maat je veliká, trvalá vplatnosti, neporušená od dob Usira (…) Jeden trestá narušitele zákonů. (…) Nakonec je to Maat, která trvá.“ LITERATURA Allen, James P. 2005 ºe Ancient Egyptian Pyramid Texts, Atlanta: Georgia Society of Biblical Literature. Assmann, Jan 2006 Ma‘at: Gerechtigkeit und Unsterblichkeit im alten Ägypten, 2. vyd., München: Beck. Baines, John 2003 „Early definitions of the Egyptian world and its surroundings“, v: Po×s, Timothy– Roaf, Michael– Stein, Diana (eds). Culture ºrough Objects: Ancient Near Eastern Studies in Honour of P.R. S. Moorey, Oxford: Griffith Institute, s. 27–57. Bárta, Miroslav– Dulíková, Veronika 2019 „Politics of Religious Symbols: Maat as aConcept of Rule, Justice and Kingship“, v: Piacentini, Patricia– Delli Castelli, Alessio (eds.). Old Kingdom Art and Archaeology. Proceedings of the International Conference. 86 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Universita degli Studi di Milano, 3–7 July 2017, Milan: Pontremoli Editore [Egyptian & Egyptological Documents Archives Libraries VI], s. 26–41. Beckerath, Jürgen von 1999 Handbuch der ägyptischen Königsnamen, Munich – Mainz: Philipp von Zabern [Münchner Ägyptologische Studien 49]. Bissing, Friedrich Wilhelm von– Kees, Hermann 1928 Das Re-Heiligtum des Königs Ne-woser-Re (Rathures), vol. III, Die große Festdarstellung, Leipzig: J. C. Hinrichs. Borrego Gallardo, FranciscoL. 2014 „Señor de Maat: innovaciones y cambios de la realeza divina egipcia bajo el reinado de Snefru“, ARYS: Antiguëdad, Religiones y Sociedades 12, s. 87–127. Ćwiek, Andrzej 2003 Relief Decoration in the Royal Funerary Complexes of the Old Kingdom. Studies on the Development, Scene Content and Iconography, Warsaw: University of Warsaw (unpublishedPh.D. dissertation). Kaplony, Peter 1963 Die InschriÈen der Ägyptischen Frühzeit III, Wiesbaden: O×o Harrassowitz. 1981 Die Rollsiegel des Alten ReichesII. Katalog der Rollsiegel, Brussels: Fondation égyptologique Reine Elisabeth. Labrousse, Audran– Lauer, Jean - Philippe– Leclant, Jean 1977 Le temple haut du complexe funéraire du roi Ounas, Cairo: Institut français d’archéologie orientale [Bibliothèque d’étude 73]. Lacau, Pierre– Lauer, Jean - Philippe 1959 La pyramide à dégres IV. Inscriptions gravées sur les vases, Cairo: Institut français d’archéologie orientale. Leitz, Christian (ed.) 2002 Lexikon der ägyptischen Gö¬er und Gö¬erbezeichnungen, vol. III, Leiden– Paris– Dudley, MA: Peeters [Orientalia Lovaniensia Analecta 112]. Reisner, George Andrew– Smith, William Stevenson 1955 AHistory of Giza NecropolisII. ºe Tomb of Hetep-heres, the Mother of Cheops, Cambridge, Mass.: Harvard University Press. Romanova, Olga 2010 „Слуга божий богини Маат“ (Hm-nTr MAat) вДревнем царстве: жрец или cудья? Часть І: Характеристика источников“, Східний світ / çe World of the Orient 4, s. 138–149. 2011 „Слуга бoжий бoгини Мaaт“ (Hm-nTr MAat) вДревнем цaрстве: жрец или сyдья? Часть ІI: Исследование титулатуры“, Східний світ / çe World of the Orient 2, s. 110–119. Vachala, Břetislav 1994 „Maat– ideál mravního řádu ve starém Egyptě“, Nový Orient 4, s. 127–131. 87POČÁTKY MAAT 2011 „Das Vorfeld der Literatur in den Privatgräbern des AR: ein Fall aus Abusir“, v: Bárta, Miroslav– Coppens, Filip– Krejčí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the Year 2010, vol.2, Prague: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague, s. 767–777. Westendorf, Wolfhart 1971 „Maat, die Führerin des Sonnenlichtes, in der Architektur“, Zeitschriâ für ägyptische Sprache und Altertumskunde 97, s. 143–146. Andrzej Ćwiek Univerzita Adama Mickiewicze, Poznaň; Univerzita Karlova, Praha; [email protected] 94 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM který je pevně usazen na jejím klíně, naplňovaly tehdejší chrámové kaple idomácí svatyňky, stejně jako dnes plní vitríny egyptských sbírek mnohých světových muzeí. Znázornění „kojící Esety“ (Isis lactans) se stalo jedním zikonických obrazů egyptského náboženství během ptolemaiovské vlády (obr.2). Právě zté doby je mezi egyptskými magickými texty doložen ipříběh zvaný Esetina lest. Vypráví otom, jak tato bohyně nechala uštknout ahadím jedem otrávit samotného Stvořitele, slunečního boha Rea, aby jej potom mohla zázračně uzdravit spomocí Reova tajného jména, vněmž skrýval svou veškerou moc. Po Esetině léčitelském magickém zásahu byl Stvořitel sice zachráněn, ale vychytralá bohyně se díky znalosti Reova pravého jména stala nejmocnější bytostí božského světa či celého kosmu. Ajako dobrá matka vyzradila Eset toto tajemství isvému synovi, bohu Horovi. Vtom se právě skrývala ona lest. Pod záminkou nezištné pomoci využije krále bohů, aby jeho úřad nakonec předala svému synovi. Právě Esetin syn Hor (řecky Horus), jako tzv.mladý bůh, zastával vegyptském panteonu Řecko - římské doby výsadní pozici, která byla dříve vyhrazena pouze žijícímu panovníkovi. Vdobě, kdy moc ptolemaiovských panovníků slábla anadvládu nad jejich dřívějšími državami postupně přebírali Římané, kult egyptské bohyně Esety naopak mocně pronikal do Středomoří. Pod jménem Ísis se objevovala vAthénách, Pompejích ivŘímě. Idíky Esetině slávě za hranicemi Egypta si Kleopatra možná uvědomila, že toho, čeho nemůže dostáhnout ani vojensky, ani politicky, by mohla docílit spomocí náboženství. Lepší předvoj pro svou vlastní politiku než vychytralou bohyni Ísidu, Paní osudu, nemohla nalézt ani vCaesarovi. Apřesto právě vládce Říma ke svému hypotetickému plánu potřebovala. Také on byl totiž zaujat představou osvém božském původu avlastním božském kultu. Pokud by tedy žijící egyptská bohyně, jejíž sláva amoc se tehdy rychle šířily světem, zplodila mužského potomka sřímským bohem vlidské podobě, pak Obr.2 Kojící bohyně Ísis (Isis lactans); Karanis; 4. století po Kr. (kresba L. Vařeková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 95KLEOPATŘINA LEST by jejich syn byl právě tím vševládným „mladým bohem“, kterého Egypťané uctívali akterý měl předčít svého otce astát se pánem veškerenstva. Jako by Kleopatra - Eset hledala svého Usira, aby mohla na svět přivést všemocného Hora. Sokouzlující mocnou bohyní Esetou, Vládkyní nebes aMatkou boží, by tak Kleopatra– jako její pozemská zástupkyně vEgyptě ijako Nea Isis aRegina coeli vŘímě– nesdílela jen tituly aroli vkultu, ale také umíněnost, vychytralost apředevším schopnost získávat mocné muže pro své vlastní cíle. Pokud by to byla pravda, pak by se její sen naplnil pouze zčásti. S„božským“ Caesarem sice přivedla na svět malého Ptolemaia, posměšně zvaného Caesarion, sMarcem Antoniem pak zplodila Alexandra Hélia aPtolemaia Filadelfa, ale ani jednomu zjejích synů nebylo dopřáno stát se mocným vládcem tehdejšího světa, natož žijícím bohem. Ale ina samém konci svého života držela Kleopatra svůj osud stále ve vlastních rukou. Apokud mají antické prameny pravdu, završila jej stejným způsobem, jaký podle staroegyptské mytologie přichystala lstivá bohyně Eset samotnému Stvořiteli. Zhruba sto let po Kleopatřině smrti se ve východním Středomoří začalo pomalu šířit křesťanství. Zžidovských komunit asynagog se postupně přesunulo do helénistického světa, kde získávalo své první příznivce mezi pohany. Aprávě vtomto multikulturním prostředí, které zpočátku příliš nerozumělo židovským kořenům nové víry, došlo ke kontaktu křesťanských myšlenek asymbolů se starými kulty, bohyní Ísidou asny ovládě „mladého boha“ (obr.3). MyObr.3 Kojící žena zobrazená na křesťanské funerální stéle; Fajjúm; 4. století po Kr. (kresba L. Vařeková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.4 Panna Marie kojící malého Ježíše; Sakkára; 7. století po Kr. (kresba L. Vařeková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 96 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM slitelé raného křesťanství museli stěmito dávnými náboženskými představami ideově zápasit aobhájit proti nim svou teologii. Některé jejich obecně známé aoblíbené motivy, pojmosloví aikonografické prvky však dokázali naopak umně využít ve prospěch křesťanství apřetavit vzákladní prvky teologického učení mladé církve. Tak je tomu například se zobrazením kojící bohyně Esety smalým Horem na klíně, které nejprve plynule přešlo vhelénistický motiv „kojící Ísidy“ (Isis lactans) apozději vklasické zachycení Panny Marie sytící svým mlékem malého Ježíše (Maria lactans nebo Galaktotrofusa; obr.4). Podobnou cestu Středomořím si prošel také slavný mariánský titul Regina coeli (Královna nebes) původně používaným Římany vkultu bohyně Ísidy aještě mnohem dříve doložený (ve formě Nebet-pet, Paní nebes) vkultu bohyně Esety ve starém Egyptě. Možná to platí ipro termín Bohorodička (řec. çeotokos) či Matka boží (eg. mut-necer), které bylo později na církevním koncilu vEfesu (r.431) prosazeno jako označení Panny Marie především díky iniciativě alexandrijské církve aegyptského patriarchy Cyrila. To Kleopatra nemohla tušit. Ale na základě známých faktů ojejím politickém působení apropagování Ísidina kultu vEgyptě, Římě iMalé Asii se můžeme domnívat, že svým způsobem opravdu napomohla rychlejšímu rozšíření některých myšlenek aikonografických motivů spojených sbohyní Esetou, tedy Ísidou, mezi prostými lidmi ive vlivných kruzích celé říše. Tak vlastně nevědomky pomohla připravit půdu pro pozdější šíření mariánské úcty ve východním Středomoří. Nebo se na vše můžeme dívat také opačně. Kdyby se Kleopatře podařilo naplnit její sny astala se spolu smanželem asynem uctívanou „božskou“ vládkyní Egypta avelké části Římské říše, pak by přinejmenším mezi pohanskými obyvateli tehdejšího světa mělo rodící se křesťanství vKleopatře silného konkurenta. Když hadí jed zapůsobil a Kleopatra přestala dýchat, odebrala se branou západního obzoru do podsvětí. Prošla jeho strašlivými branami lemovanýmikobrami chrlícími oheň, vyhnula se běsnícím démonům, až předstoupila před Usirův trůn vSíni obou pravd. Teprve tam bylo její srdce vloženo na váhu, aby mohly být posouzeny všechny její skutky, city, myšlenky iskryté motivy jejích činů. Pokud kromě osobních ambicí uchovávalo také dost moudrosti, ctnosti avíry, aby bylo shledáno dostatečně těžkým, získala je královna zpět a konečně vstoupila mezi bohy. Vždy se snažila sama určovat svůj vlastní osud i měnit osudy druhých jako mocná Královna nebes a Bohorodička Ísis. Její plán nevyšel. Ale možná někde hluboko ve svém srdciprohlédla a zjistila, že již brzy se narodí jiná žena, jejíž obraz sbožským synem na klíně se jednou bude vznášet nad Římem, Egyptem i celou říší. Asnad vtu chvíli pochopila, že ona sama tomu napomohla. LITERATURA Assmann, Jan 2012 Panství aspása, Praha: Oikoymenh. Ashton, Sally -Ann 2008 Cleopatra and Egypt, Oxford– Malden: Blackwell. 97KLEOPATŘINA LEST Bareš, Ladislav– Gombár, Eduard– Veselý, Jaroslav 2009 Dějiny Egypta, Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Higgins, Sabrina 2012 „Divine Mothers. çe Influence of Isis on Virgin Mary in Egyptian Lactans - iconography“, Journal of the Canadian Society for Coptic Studies 3–4, s. 71–90. Hornung, Erik 2002 Tajemný Egypt. Kořeny hermetické moudrosti, Praha: Paseka. Chauveau, M. 2000 Egypt in the Age of Cleopatra, Ithaca: Cornell University Press. Janák, Jiří 2009 Staroegyptské náboženství I, Praha: Oikoymenh. 2012 Staroegyptské náboženství II, Praha: Oikoymenh. Kleiner, Diana E. 2005 Cleopatra and Rome, Cambridge, MA: Harvard University Press. Langener, Lucia 1996 Isis lactans– Maria lactans: Untersuchungen zur koptischen Ikonographie, Altenberge: Oros Verlag, Altenberge. Merkelbach, Reinhold 1995 Isis regina– Zeus Sarapis. Die griechisch-ägyptische Religion nach den Quellen dargestellt, Stu×gart: B. G. Teubner. Roller, Duane W. 2010 Cleopatra. ABiography, Oxford: Oxford University Press. Shaw, Ian (ed.) 2003 Dějiny starověkého Egypta, Praha: BB Art. Smith, Mark 2009 Traversing Eternity: Texts for the AÈerlife from Ptolemaic and Roman Egypt, Oxford– New York: Oxford University Press. Tyldesley, Joyce A. 2009 Kleopatra. Poslední egyptská královna, Praha: Domino. Walker, Susan– Higgs, Peter (eds.) 2001 Cleopatra of Egypt from history to myth, London: çe British Museum. Jiří Janák Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] 99 Dědictví staroegyptské matematiky Hana Vymazalová ABSTRAKT Na rozdíl od monumentálních chrámů ahrobek, stejně jako rozličných nápisů, náboženských textů či mýtů, bývá věda starověkého Egypta obvykle stranou pozornosti. Přesto však spisy vědecké povahy dávají nahlédnout do samotných základů staroegyptské kultury ajejích úžasných výtvorů. Matematika byla na jedné straně jedním znástrojů písařů aúředníků státní správy, zároveň však hrála nezastupitelnou roli při budování monumentů, kde se prostřednictvím prováděných rituálů udržoval řád světa, maat. Dochovaných textů matematické povahy je sice nemnoho azdaleka nepokrývají rovnoměrně všechna tři tisíciletí staroegyptských dějin, přesto však představují velice výmluvné svědectví oznalostech tehdejších písařů, matematických postupech avýukových metodách. Zároveň odrážejí zásadní význam staroegyptské matematiky vdobě intenzívní kulturní amyšlenkové výměny voblasti východního Středomoří od poloviny 1.tisíciletípř.Kr., kdy se postupně rozvíjela dnešnímu člověku mnohem lépe známá věda antických učenců. KLÍČOVÁ SLOVA dějiny vědy– matematika– počty– algebra– geometrie– slovní úlohy Mezi významná témata bádání prof.Břetislava Vachaly patřily vposledních letech vědecké, zejména lékařské spisy, na jejichž překladech pracoval iběhem své nemoci (Strouhal– Vachala– Vymazalová 2010; 2017). Do češtiny poprvé přeložené lékařské papyry, zejména nejrozsáhlejší papyrus Ebersův (Vachala 2020), přibližují fascinující pohled na staroegyptskou kulturu, tolik odlišný od informací zprostředkovaných hrobkami, chrámy či rozličnými předměty materiální kultury. Vedle lékařství aléčitelství jsou to itexty matematické, jež nám umožňují nahlédnout hlouběji do vědeckého poznání staroegyptských písařů apoodhalit rané fáze vývoje vědy, na jejíž základech stojí inaše evropská civilizace. Stejně jako lékařství aléčitelství imatematika byla pro staroegyptské písaře jedním znástrojů, jež sloužily jednomu cíli– udržení světového řádu maat aochraně stvořeného života. Bez matematiky by nemohly být budovány monumenty, ať už chrámy nebo hrobky, kde probíhaly rituály obnovy avzkříšení. Vlidské, každodenní rovině měla matematika od nejstarších dob využití zejména při řízení státu ve všech jeho aspektech, byla nástrojem písařů aúředníků vnejvyšších úrovních státní správy ivběžných venkovských či chrámových institucích. Dodnes se však dochovalo jen velmi málo přímých dokladů ovyužití matematiky vpraktických odvětvích, například několik ostrak snákresy budov (obr.1) nebo architektonických článků, modely staveb, nebo třeba účetní dokumenty. Mezi ty nejstarší patří tzv.abúsírské papyrové archivy, jejichž část našla česká expedice vAbúsíru pod vedením prof.Miroslava Vernera (Verner 2017: 109–116). Pocházejí z2. poloviny 3.tisíciletípř.Kr. aobsahují celou řadu záznamů, které výmluvně dokládají využití počtů pro záznamy opříjmech avýdajích královských pyramidových 100 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM komplexů vprůběhu stovky let trvajícího zádušního kultu zemřelých panovníků (viztaké Vymazalová 2021). Kromě těchto „praktických“ náznaků se nám dochovalo také několik textů čistě matematického obsahu. Zcelých tří tisíciletí, kdy se rozvíjela egyptská civilizace,1 jich máme kdispozici zhruba 20 ajde olépe či hůře dochované části rozsáhlejších svitků, ale také dřevěné destičky či ostraka (vizpřehled vVymazalová– Coppens 2011: 50; Vymazalová 2006). Některé jsou pouze několik centimetrů velké anesou část jednoho výpočtu, zatímco ty nejrozsáhlejší obsahují desítky příkladů. Dochovanou skupinu textů můžeme rozdělit do dvou skupin, které se liší stářím. Starší skupina pochází zdoby 2.tisíciletípř.Kr. ajde otexty psané vkurzívním, hieratickém písmu, zatímco mladší skupina zobdobí několika století na přelomu letopočtu je psána vté době užívaným písmem démotickým. Tyto nepočetné dochované texty tedy nemohou vžádném případě zachycovat celou škálu staroegyptského matematického poznání, jelikož matematika bezpochyby hrála významnou roli pro účely správy itechnické projekty již od nejstarších období egyptského státu, od závěru 4.tisíciletípř.Kr. Ztéto doby, kdy docházelo ke sjednocování egyptského státu arozvoji státní administrativy, pocházejí nejstarší doklady oužívání písma ičísel. Najdeme je např.na štítcích připevňovaných na schránky či pytle spředměty pohřební výbavy vkrálovských hrobkách vAbydu, jež nicméně neposkytují žádné bližší informace oprováděných matematických operacích (Vymazalová– Coppens 2011: 45–47). Je tedy možné bez nadsázky říci, že nám chybějí přímé doklady oprvním tisíciletí vývoje staroegyptské matematiky adalších 1 000let dělí období, ze kterých pocházejí dosud známé hieratické adémotické matematické texty. To sice naše poznatky oegyptské matematice velice omezuje, avšak přesto jsou tyto texty nesmírně zajímavé. Ze skupiny hieraticky psaných textů jsou nejlépe dochované Rhindův (obr.2; Vymazalová 2002; 2003) amoskevský matematický papyrus. První znich sloužil jako příručka pro výuku spříklady uspořádanými tematicky od nejjednodušších po složitější, druhý je opisem testu, který zachycuje příklady různých témat arůzné úrovně obtížnosti (Vymazalová 2006). Stejně 1 Tato tři tisíciletí zahrnují historická období egyptských dějin, jimž však předcházely další tisíce let vývoje předdynastických kultur, během kterých se již formovala řada aspektů typických pro pozdější egyptský stát, jeho ideologii, náboženské představy, správuatp. Obr.1 Ostrakon snákresem svatyně z19. dynastie (podle Glanville 1930: Pl. XLII, fig. 1) 101DĚDICTVÍ STAROEGYPTSKÉ MATEMATIKY jako udalších vědeckých spisů imnoha děl staroegyptské literatury (viznapř.Vachala 1992; 1994) jde většinou oopisy ze starších předloh. Někdy se vnich písaři dopouštěli chyb, takže zapsali jen část výpočtu nebo omylem spojili dva příklady dohromady. Porozumět těmto textům proto není vždy jednoduché. Všechny dochované hieratické matematické texty odrážejí elementární matematiku azachycují to nejběžnější, čím se egyptští písaři zabývali. Jsou to soubory vyřešených příkladů, které procvičují operace sčísly, počítání se zlomky, řešení úloh vedoucích na jednoduché rovnice či pokročilejších slovních úloh. Stejně tak se vtextech důkladně procvičovaly převody jednotek, zejména „měřice“, pro jejíž zlomky se užívaly speciální znaky, snimiž se setkáme již ostovky let dříve vúčetních dokumentech zAbúsíru. Již tehdy tedy písaři museli tyto výpočty dokonale ovládat (Vymazalová 2004). Přestože se může zdát, že písaři se učili zejména opisováním aopakováním již vyřešených příkladů, někdy vúlohách najdeme náznaky otom, že potřebovali rovněž porozumět pravidlům matematiky, nikoli jen používat naučené postupy. Za pozornost stojí třeba úloha, která popisuje výpočet 2/3 lichého zlomku. Pro jednoduchost je postup ukázán na příkladu 1/5 apísař jej vyřešil bez bližšího vysvětlení. „… co jsou 2/3 z1/5? Počítej stím 2krát a6krát, to jsou jeho 2/3. Hle, ať se počítá podobně pro každý lichý zlomek, jaký se vyskytne.“ Popsaný postup můžeme vyjádřit vzorcem 2 / 3 ∙ 1 / 5 = ( 1 / 2 + 1 / 6 )∙ 1 / 5 , což vede ke správnému výsledku 1 / 15 + 1 / 30 . Výsledek však není vtextu zaznamenán, tedy hlavním účelem bylo zřejmě vysvětlit postup. Poslední věta navíc jasně ukazuje, že na tomto konkrétním příkladu 1/5písař popisuje obecně platný algoritmus. Obr.2 Faksimile části Rhindova matematického papyru svýpočty sklonu pyramid (podle Budge 1898: Pl. XV) 102 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Významnou součástí egyptské matematiky byly přirozeně geometrické úlohy, ato např.úlohy na výpočet obsahu plošných obrazců, jež často odkazovaly na pole různých tvarů, což přirozeně souvisí skaždoročním vyměřováním polí po opadnutí záplavy či před sklizní. Na egyptské zeměměřičství ostatně odkazoval také Hérodotos (Kniha II Euterpé, odd. 109). Ivtěchto příkladech najdeme náznaky ovysvětlování principů, např.když se počítá polovina základny rovnoramenného trojúhelníku, „abys udal jeho obdélník“. Vyzdvihuje se tedy souvislost mezi obsahem rovnoramenného trojúhelníku aobdélníku, jehož jedna strana je rovna výšce trojúhelníku adruhá je poloviční vůči jeho základně. Zajímavé jsou také příklady týkající se pyramid, jež byly budovány od počátku Staré po počátek Nové říše (Verner 2008). Stavba hrobky představovala největší stavební projekt každého panovníka, trvala zpravidla po celou dobu jeho vlády apodílela se na ní velká část země. Součástí projektu stavby pyramid bylo dobývání materiálu vlomech ajeho přeprava po řece na staveniště. Otomto velice důležitém, avšak značně rutinním úkolu výmluvně vypovídá papyrus označovaný jako Mererův deník, nedávno objevený francouzským týmem Pierra Talleta apocházející zdoby Chufua, stavitele Velké pyramidy vGíze. Merer zodpovídal za dopravu bloků jemného vápence určeného na obložení Chufuovy pyramidy zlomů vTuře na staveniště vGíze akaždý den pořídil přesný záznam osvém konání (Tallet 2017). Jiné texty nalezené spolu sMererovým deníkem odkazují na další jeho úkoly anení bez zajímavosti, že papyry byly objeveny nikoli vblízkosti gízského pohřebiště, ale vblízkosti přístavu ve Wádí Džarfu na pobřeží Rudého moře, kde byly ztraceny či zapomenuty během Mererovy pozdější výpravy do měděných dolů na Sinaji. Na staveništi samotném pracovaly tisíce lidí, kteří byli rozděleni do pracovních čet, jejichž názvy někdy nacházíme na stavebních grafitech na kamenných blocích pyramid. Působili zde iřemeslníci, kteří opracovávali kámen avyráběli či opravovali nástroje, další pracovníci se starali oobydlí aopřípravu jídla alékaři ošetřovali úrazy, kterých jistě nebylo málo. Na stavbě králova pyramidového komplexu se nepřímo podíleli také rolníci na statcích po celém Egyptě, neboť posílali zemědělské produkty pro potřeby stavitelů. Tímto způsobem se „financovala“ stavba pyramidového komplexu aseznamy těchto královských zádušních statků, které takto přispívaly na králův stavební projekt, najdeme vyobrazeny na stěnách královských monumentů (obr.3). Za projekt stavby pyramidy zodpovídal jeden znejvýše postavených úředníků, ato „představený všech královských prací“. Například za vlády Chufua tento vysoký post zastávali postupně králův synovec Hemiunu anevlastní bratr Anchhaf. Měli však kruce početný tým architektů, matematiků, astronomů, kněží, úředníků, strážných, řemeslníků, dělníkůatp. Odhaduje se, Obr.3 Personifikované zádušní domény vyobrazené na Sahureově vzestupné cestě (podle Khaled 2020: Pl. 1). 103DĚDICTVÍ STAROEGYPTSKÉ MATEMATIKY že na stavbě Chufuovy pyramidy se podílelo asi 20 tisíc lidí po dobu 23let (Lehner– Hawass 2017: 419), uvětšiny pyramid to však mohlo být podstatně méně. Vbezprostřední blízkosti pyramid vGíze odkryl vposledních desetiletích americký tým Marka Lehnera pozůstatky města stavitelů pyramid zdoby vlády Chufuových nástupců Rachefa aMenkaurea. Nacházely se zde čtvrti pro vysoké hodnostáře sdobře chráněnou státní budovou, sýpkami avelkými vilami, čtvrť pro nižší úředníky smenšími domky, čtvrť pro řemeslníky nebo dělníky srozsáhlými jednoduchými ubikacemi, výrobny jídla, pekárny apivovary adalší zázemí (např.Lehner– Hawass 2017: 355–401). Podobné sídliště se bezpochyby nachází také vblízkosti pohřebiště vAbúsíru, kde pracuje expedice Českého egyptologického ústavu, ale prozatím nebylo archeologicky odkryto. Vmatematických textech bohužel nejsou dochovány výpočty množství potřebného materiálu nebo pracovníků, avšak nacházejí se zde příklady na výpočet sklonu stěny pyramidy, který se vegyptštině nazýval seqed avyjadřoval se jako poměr mezi výškou apolovinou délky strany základny. Vzásadě tedy jde opoměr mezi odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku vřezu zadanou pyramidou asklon seqed byla hodnota odpovídající polovině délky základny vůči jednotkové výšce. Například uzadané pyramidy, jež měla na výšku 93+1/3lokte azákladnu dlouhou 140 loktů, byl poměr jejích rozměrů 93+1/3:70 = 7:(5+1/4). Protože zároveň platilo, že 7dlaní bylo rovno 1lokti, odpovídal tento poměr pro výšku 1loket hodnotě seqed– 5+ 1/4 lokte, tj.5dlaní a1prst. Za zmínku stojí, že tento sklon odpovídá přibližně 53° abyl velice obvyklý upyramid Staré říše počínaje Rachefovou pyramidou vGíze. Najdeme ho uvětšiny pyramid 5.a6.dynastie aVeserkafova pyramida vSakkáře měla dokonce přesně takové rozměry, jaké zmiňuje tento příklad. Je tedy zcela zřejmé, že příklady zaznamenané vRhindově papyru vdobě 15. dynastie (17.–16. stol. př.Kr.) odrážely tradici, která byla vdobě sepsání tohoto textu již téměř tisíc let stará. Volba sklonu pyramid měla zhlediska stavebního projektu velký dopad na objem potřebného materiálu. Očekávali bychom tedy, že ve staroegyptských textech najdeme také výpočty na objem jehlanu. Jelikož jsou však texty velice fragmentární, dochoval se nám jen příklad na výpočet objemu komolého jehlanu, tj.nedostavěné pyramidy. Popisuje výpočet, který můžeme vyjádřit vzorcem V=(a+b)2∙1/3∙v, jenž idnes dobře známe ze školních učebnic. Tento text přímo nezmiňuje souvislost spyramidami, protože kvyjádření tělesa písař použil ideogram anikoli slovní výraz. Můžeme nicméně vcelku bezpečně předpokládat, že stejný postup používali stavitelé pyramid již ve Staré říši. Velká skupina staroegyptských úloh se zabývá vařením piva apečením chleba, které představovaly základní součásti egyptského jídelníčku. Vjednom znejjednodušších příkladů se ze zadaných 10 měřic obilí má spočítat množství džbánů piva, která budou mít stanovenou kvalitu. Jiné, složitější úlohy například srovnávají hodnotu piva achleba určité kvality, nebo počítají kvalitu piva po jeho zředění. Takové výpočty umožňovaly stanovit vzájemnou hodnotu různých produktů zohledňující množství obilí potřebného na jejich výrobu. Chleba apivo přitom hrály důležitou roli vhospodářství egyptského státu, protože je dostávali zaměstnanci jako příděly za svou práci. Chlebem apivem byli vypláceni obyvatelé města stavitelů pyramid vGíze avabúsírských papyrových archivech, jež obsahují jedny znejstarších účetních záznamů, se dochovaly fragmenty výplatních listin obsahující seznam zaměstnanců zádušního chrámu, znichž každý dostal stanovené množství chleba apiva podle pečlivě vedené docházky (Vymazalová 2021: 11). Velice zajímavé jsou také slovní úlohy, protože popisují různorodé matematické problémy „zabalené“ do kontextu každodenního života apraxe egyptského písaře. Některé slovní úlohy 110 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.3 Půdorys hrobky AC33 (kresba M.Odler, M.Bárta, J.Krejčí, K.Arias, L.Jirásková, L.Vařeková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.4 3D vizualizace východní části hrobky avstupních prostor (V.Brůna, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 111KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU Obr.5 Západní stěna Kaple 1 (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.6 Východní průčelí hrobky od severovýchodu (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 112 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM široký 3 m ahluboký 2,05 m. Průchod ošířce 1,70 m adélce 0,75 m nacházející se vose jeho západní stěny vedl do hlavní obětní kaple. Západní stěna kaple se dochovala do maximální výšky 2,40 m (obr.5). Právě vprostoru portiku akaple byla nalezena většina fragmentů bohaté polychromované reliéfní výzdoby, která se na stěnách obou těchto prostor původně nacházela (vizníže). Ve východním průčelí mastaby, na sever ana jih od vstupního portiku, jsou patrné dva výklenky pro nepravé dveře (obr.6). Stejně jako centrální poloha kaple vsuperstruktuře hrobky je inález dvou kultovních nik vprůčelí mastaby poněkud neobvyklý. Jižní nika je zvelké části zničená, dochovala se jen nejspodnější část obložení. Původně byla široká 1,40 m aměla 30 cm široký a15 cm hluboký centrální výklenek. Vpřípadě severní niky se dochoval pouze půdorys nepravých dveří, které zde kdysi stály (vizobr.3, 6). Tato nika byla celkově větší než nika jižní. Na šířku měřila 2,03 m, její hloubka byla 2,33 m acentrální výklenek byl 32 cm široký a5 cm hluboký. Spodní úroveň obou nik se nacházela ve výšce 50 cm nad podlahou koridoru, který vede podél východního průčelí hrobky. Na stěnách vápencového zdiva, které se dochovalo in situ, byly objeveny stavební linie pro umístění nepravých dveří. Jejich existenci dokládají ičetné fragmenty nalezené voblasti východně od obou nik. Před severní nikou snepravými dveřmi, se navíc nacházel stupínek dlouhý 1,30 m, široký 40 cm avysoký 30 cm, který byl rovnoběžný svýchodní stěnou hrobky; jeho severní část však byla již vminulosti zničena. Postaven byl za pomoci sušených cihel, malty, drobných vápencových úlomků akeramických střepů. Během stavby hrobky postupně vznikly dvě obětní kaple. Původní plán počítal jen shlavní kaplí orozměrech 4,15×1,97 m spodélnou osou orientovanou severojižním směrem. Její stěny byly obloženy bloky jemného bílého vápence. Poměrně velkou část jižní poloviny hlavní kaple zabírá monolitický, pečlivě opracovaný aohlazený čedičový blok, který pravděpodobně sloužil jako oltář pro serdáb, místnost pro uložení Kairsuových soch. Ten byl umístěn bezprostředně jižně od kultovní kaple aměřil 3,50×0,92 m (obr.7). Západní stěnu kaple tvoří 3,10 m široký Obr.7 3D vizualizace ústřední části hrobky, pohled od severovýchodu (V.Brůna, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 113KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU výklenek pro velké nepravé dveře, nejdůležitější místo celé hrobky, spojnici mezi světem živých amrtvých, před níž probíhaly obětní obřady za zesnulého. Nepravé dveře byly zřejmě vyrobeny zčervené žuly, jak naznačují fragmenty objevené vprůběhu výzkumu vzásypu hrobky (obr.8; vizníže). Vseverní stěně hlavní kaple se nachází 1,40 m široký průchod do další, značně poničené kaple orientované ve směru východ - západ. Srozměry přibližně 1,20×2,28 m je menší než hlavní kaple. Byla vestavěna do zdiva hrobky za pomoci sušených cihel ajejí vznik souvisí, jak vyplývá zezevrubného studia dochovaného zdiva, spohřbem všachtě č.2, která se nachází přímo západně od ní (obr.3, 9). Tam také směřuje jednoduchá nika vzápadní stěně kaple. Přestože byla značně poškozena, zdivo kaple dovoluje předpokládat, že bylo přidáno později, tedy poté, co bylo rozhodnuto opohřbení mrtvého či mrtvé ze šachty č.2. Podél východní stěny mastaby běží 1 m silná ohradní zeď ze sušených cihel, která před východním průčelím vytváří otevřený koridor široký necelé 2 m. Stěny této ohradní zdi byly omítnuty aobíleny. Podlaha koridoru byla opakovaně vymazávána tenkou vrstvou nilského bahna arovněž obílena– souvrství těchto výmazů odkazují na intenzivní adlouhé využívání koridoru akaple. Vprvní fázi výstavby hrobky bylo možné do koridoru vstoupit ze severu 1,28 m širokým průchodem, který byl vpozdější fázi uzavřen avjeho části byla vybudována šachta č.6. Vose vstupu do hlavní kultovní kaple se zpočátku ve zdi nacházel 3,14 m široký průchod. Ten byl později uzavřen stejně širokou zdí zhliněných cihel avznikl nový mnohem užší (70 cm) vchod, mírně posunutý od středové osy kjihu, jenž umožňoval přístup do koridoru podél východního průčelí hrobky ataké do hlavní kaple. Obr.8 Fragment žulových nepravých dveří svyobrazením stojící mužské postavy (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 114 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Spolu sohradní zdí byla na východ od ní, přímo naproti vchodu do kultovních prostor mastaby, postavena nevelká stavba znepálených cihel (vizobr.4). Tato přístavba se skládala ze dvou místností asloužila jako vstupní prostor do Kairsuova hrobového komplexu. Východní vstupní místnost má rozměry 4,18×2,12 m ajejí stěny se dochovaly do výšky 65 cm. Zvenčí se do místnosti dalo vstoupit průchodem ošířce 70 cm, který byl umístěn ve východní části severní stěny. Archeologický výzkum však ukázal, že tento vchod byl vprůběhu užívání hrobky zazděn sušenými cihlami. Na severním konci západní stěny východní místnosti se nachází průchod do druhé, západní vstupní místnosti, jež má rozměry 4,20×3,60 m. Po zazdění místností v6.dynastii se další činnosti odehrávaly vně mastaby, kde se vprostoru severně od ní našlo několik čedičových bloků anehluboká šachta č.5 sbalzamovacím depotem, která mohla sloužit ijako místo pro odklizení již použité keramiky (obr.10). Obě vstupní místnosti měly podlahu tvořenou silným výmazem nilského bahna, která se lépe dochovala vzápadní místnosti. Vjihozápadním rohu západní místnosti byl odkryt očistný bazének vyrobený zjednoho kusu vápence orozměrech 1,10×0,82×0,65 m (obr.11), jenž byl pevně zasazený do hliněné podlahy. Hned vedle bazénku se vzápadní stěně místnosti nacházel výše zmíněný průchod do koridoru vedoucího podél východního průčelí mastaby. PODZEMNÍ PROSTORY MASTABY Přestože je evidentní, že hrobka AC33 byla původně plánována pouze pro Kairsua, vjejím jádru postupně vznikly tři pohřební komory. Jižní anejvětší znich patřila samotnému majiteli hrobky. Kdo byl pohřben vdalších dvou nacházejících se vseverní části mastaby, není známo. Obr.9 Pohřební komora 2 od jihovýchodu (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 115KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU Obr.10 Prostor severně od vstupních místností, pohled od východu; uohradní zdi mastaby je patrné ústí šachty č.5, za povšimnutí stojí ivelké fragmenty čediče (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.11 Vstupní místnost 1, vápencový očisťovací bazének (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 116 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.12 Šachta 1, severo - jižní průřez odlehčovací komorou apohřební komorou 1 (kresba M.Bárta, J.Krejčí, L.Vařeková, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.13 Šachta 1, pohřební komora 1, pohled kjihu (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 117KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU Obr.14 Šachta 1, odlehčovací komora (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Bohužel se nedochovaly žádné doklady zmiňující jméno nebo tituly osob, které vnich byly pohřbeny. Můžeme ovšem předpokládat, že se jednalo očleny Kairsuovy rodiny. Hlavní šachta (šachta č.1) mastaby AC33 se nachází jihozápadně od centrální kultovní kaple apůvodně dosahovala hloubky 6,25 m. Umožňovala přístup nejen do Kairsuovy pohřební komory, ale ido odlehčovací komory umístěné přímo nad ní (obr.12–14). Vchody do obou prostorů byly umístěny vseverní stěně šachty nad sebou. Komory jsou od sebe odděleny třemi 70 cm silnými mohutnými vápencovými bloky, které tvořily strop pohřební komory azároveň podlahu komory odlehčovací. Do horní, odlehčovací místnosti všachtě č.1, která má tvar písmene T, vede úzký průchod (0,80×0,60×1,40 m), jež byl původně zazděn cihlovou přepážkou. Místnost, jejíž technický charakter naznačuje ito, že nemá kolmé stěny atvoří ji umně propojené klenby postavené ze sušených cihel, je vysoká až 1,20 m (obr.14) askládá se ze dvou částí. Východní, severo - jižně orientovaná, má podlahovou plochu 5,50×1,70 m, západní pak 2,00×2,50 m, aje tak oněco málo větší než vlastní pohřební komora. Místnost byla původně vyplněna keramikou, zejména velkými chlebovými formami, protože sloužila především kodlehčení tlaku zdiva na stropní desky pohřební komory. Vrstvy cihlových kleneb roznášely váhu zdiva azásypu jádra mastaby, které se nacházejí nad ní. Překvapením, které nás zde čekalo, byl nález horní části Kairsuovy žulové sochy, kterou nedaleko vchodu zneznámého důvodu zanechali zloději. Ti ji do odlehčovací místnosti vynesli zpohřební komory. Kromě sochy zde odhodili ičást hodnostářovy mumie. Hlavní pohřební komora vKairsuově hrobce je vysoká 1,90 m astejně jako odlehčovací komora byla orientována podél severo - jižní osy apostavena na půdorysu písmene T (obr.12–13). Východní část komory je 5,12 m dlouhá a1,60 m široká. Podlaha byla vydlážděna malými nepravidelnými fragmenty vápence apokryta bílým vápenným nátěrem. Boční stěny byly vysta- 118 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.15 Šachta 1, pohřební komora 1, pohled na spodní část Kairsuovy sochy in situ (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.16 Kairsuova žulová socha se žlutě obarvenou suknicí, 79/AC33/2018_a - b (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 119KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU věny zpečlivě opracovaných kvádrů místního vápence arovněž pokryty vápenným nátěrem. Vzápadní stěně se nachází výklenek orozměrech 2,48×2,50 m (obr.13) určený pro sarkofág, který jej téměř kompletně vyplnil. Sarkofág byl vyroben zbílého vápence; jeho spodní část měla rozměry 2,40×1,10×0,80 m arozměry mírně klenutého víka byly 2,40×1,20×0,32 m. Přímo před sarkofágem byla in situ nalezena spodní část výše zmíněné sedící Kairsuovy sochy (nál.č.79/AC33/2018). Po spojení obou částí se ukázalo, že byla vysoká 73 cm ajejí podstavec měřil 41×23×28 cm (obr.15–16). Kairsuova pohřební komora išachta byly postaveny votevřené jámě (stejně tak idalší podzemní prostory vmastabě). Pro hrobky vcentrální části abúsírského pohřebiště je tento způsob stavby podzemních prostorů typický. Je zřejmé, že vliv na to měla skutečnost, že podloží plošiny, na níž pyramidové komplexy aokolní hrobky stojí, je tvořeno poměrně měkkými slínovcovými usazeninami. Ty tento stavební postup jednak umožňovaly, ale zároveň také vyžadovaly. Stejným způsobem byly vybudovány ipohřební komory vhrobkách velmožů na východ od Niuserreovy pyramidy, které kompletně prozkoumal Ludwig Borchardt na počátku 20.století (Borchardt 1907: 109–140), nebo hrobka vezíra Ptahšepsese, zkoumaná československou expedicí v60. a70. letech 20.století (Krejčí 2009). Podobným způsobem byly budované substruktury hrobek na Nachtsareově (Krejčí 2017) nebo Džedkareově rodinném pohřebišti, kam patří například hrobka princezny Chekeretnebtej (Verner– Callender 2002). Západně od druhé, menší kaple se ve zdivu jádra hrobky nachází další vertikální šachta, která byla rovněž vybudována votevřené stavební jámě spolu spohřební komorou č.2 (vizobr.9). Vchod do komory na dně šachty vjejí západní stěně byl původně zapečetěn přepážkou ze sušených cihel. Severo - jižně orientovaná pohřební komora má podlahovou plochu 3,28×1,82 m ave výšce 2,10 m ji zastropuje klenba ze sušených cihel. Boční zdi ze sušených cihel jsou do jisté úrovně obloženy dobře opracovanými, jen 10 cm širokými vápencovými deskami; výjimkou je západní stěna, kde jsou dvakrát silnější. Toto obložení vytváří úzký sokl obepínající boční stěny komory. Většinu plochy komory zabírá velký vápencový sarkofág, jehož vana orozměrech 2,48×1,12 m byla zasazena do hliněné podlahy, zníž vyčnívá do výšky 0,8 m. Mírně zakřivené víko sarkofágu má stejné rozměry jako vana aje až 40 cm vysoké. Jak na jižní, tak na severní straně víka jsou vjeho ose umístěny typické úchyty. Během výzkumu pohřební komory č.2 byla nalezena velká část pohřební výbavy, kterou tvořily vápencové kanopy, travertinové modelové nádobky, měděné modely nástrojů ajemná keramika. Severně od druhé kaple se ještě nacházejí dvě další vertikální šachty (č.3 a4) hluboké 3a3,20 m. Zobou šachet se lze dvěma úzkými, klenutými průchody dostat do třetí, značně poničené pohřební komory. Itato komora ovelikosti 4,33×1,76×3,00 m ajejí zaklenutý strop byly, stejně jako šachty č.3 a4, postaveny ze sušených cihel. Přestože byla třetí pohřební komora rozsáhle poničena avykradena zloději, dochovaly se vní zbytky původní pohřební výbavy. Stejně jako vpohřební komoře č.2 byly izde nalezeny kanopy (tentokrát rozbité na kusy), keramika aměděné modely nástrojů. KAIRSUOVO JMÉNO A TITULY Pro období Staré říše existují pouze ojedinělé doklady jména Kairsu, které je možné přeložit jako „Ka je ten, kdo ho stvořil“ (Scheele - Schweitzer 2014: 694 [3428]). Jeden ztěchto dokladů 126 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM není vEgyptě dostupná. Vroce 2022 jsou však plánované analýzy vzorků na skenovacím elektronovém mikroskopu vněkteré zpřírodovědeckých institucí vKáhiře, což umožní přesněji popsat fázové složení kovu, aobrazně se tak lépe podíváme pod ruce staroegyptských metalurgů. ANTROPOLOGIE Přestože se vhrobce AC33 nacházejí tři pohřební komory, nalezeny byly lidské kosterní pozůstatky pouze dvou jedinců. Obě kostry byly prozkoumány současnými antropologickými metodami (Havelková 2014; Bárta– Jirásková– Krejčíetal. 2019: 35–58). Kairsuovy kosterní pozůstatky byly objeveny vrůzných archeologických kontextech; jak vsamotné pohřební komoře (vsarkofágu ivsuťové výplni této komory), tak ve výplni vertikální šachty ivodlehčovací komoře nad sarkofágovou komorou. Robustní kostra majitele hrobky byla poměrně dobře zachovalá, bohužel lebka atéměř všechny obratle chyběly. Ostatky patřily muži (Brůžek– Santosetal. 2017), který pravděpodobně zemřel ve věku 35–45let. Ačkoli Kairsu dosáhl vysokého společenského postavení, nebyl ve srovnání sprůměrnými muži té doby příliš vysoký– měřil přibližně 163 cm. Jeho tělo bylo nalezeno částečně mumifikované, dochovalo se na něm množství látek izbytky měkkých tkání, zejména voblasti kloubů. Nelze vyloučit ani přítomnost zbytků pryskyřice, ale potvrdit by ji měly až plánované chemické analýzy. Podle dochovaných kostí se Kairsu pravděpodobně těšil dobrému zdraví. Jeho nejvážnějším zraněním byla zlomenina levé lýtkové kosti voblasti vnějšího kotníku asní pravděpodobně související předozadní zlomenina kloubní plochy levé kosti holenní. Vpohřební komoře č.3 byly nalezeny kosti azlomky kostí patřící snejvětší pravděpodobností jednomu jedinci. Dochované kosterní pozůstatky zahrnovaly mimo jiné úlomky lebky (přesněji týlní kosti), zlomky hrudních obratlů, části dolních končetin ataké drobné kosti dlaně achodidla. Vzhledem ktomu, že kosti potřebné kodhadu pohlaví (zejména kosti pánevní) se nedochovaly, nebylo možné určit, zda se jedná omuže nebo ženu. Lze však předpokládat, že daná osoba zemřela ve věku 30–50let abyla vysoká asi 177 cm. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Kairsuova mastaba se nachází vcentru královské pyramidové nekropole panovníků 5.dynastie vAbúsíru. Již její exkluzivní umístění severně od Neferirkareovy pyramidy naznačuje, že byla postavena pro elitního úředníka. Zprovedeného povrchového průzkumu vjejím okolí vyplývá, že se nejednalo oizolovanou hrobku, ale osoučást většího pohřebiště tvořeného více stavbami, které na archeologický výzkum ještě čekají. Navzdory svým poměrně nevelkým rozměrům má mastaba určité výjimečné rysy. Její superstrukturu tvoří kaple se serdábem na jihu adalší malá kaple na severu, která byla pravděpodobně postavena později. Hlavní kaple se nacházela ve východo - západní ose mastaby apravděpodobně obsahovala velké nepravé dveře zrůžové žuly, které zabíraly velkou část západní stěny. Východní průčelí hrobového komplexu na jihu aseveru bylo navíc vybaveno kultovními výklenky azdobeno monumentálními hieroglyfickými nápisy. Dalším neobvyklým prvkem architektury je podlaha zčedičových bloků vprostoru vchodu do mastaby avhlavní kapli. Kairsuova hrobka představuje zatím jediný doklad použití této speciální podlahové krytiny vnekrálovské hrobce Staré říše. 127KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU Ačkoli úředníci Staré říše jménem Kairsu jsou známi zGízy, Dahšúru aHammámíje (lokality severozápadně od Kau el - Kebíru v10. hornoegyptském kraji), Kairsu zAbúsíru je jediným držitelem tohoto jména, jehož hrobku dnes známe amůžeme zkoumat. Vabúsírských archivech jsou také doklady oúředníkovi (nebo úřednících?) jménem Kairsu, ovšem jejich ztotožnění smajitelem AC33 je problematické. Skutečnost, že vhrobových šachtách č.1,2 a3 byly nalezeny kanopy, naznačuje, že přítomné pohřby lze připsat Kairsuovi a(pravděpodobně) dalším členům jeho rodiny. Bohužel, kromě Kairsuových pozůstatků jsou ostatní rozsáhle poničené nebo úplně chybí, proto není možné určit ani jejich pohlaví. Keramika ajejí fragmenty nalezené vmastabě naznačují, že hrobový komplex byl využíván od poloviny 5.dynastie do poloviny 6.dynastie, tedy nejméně jedno století (více ke keramice nalezené během výzkumu viz Arias 2020). Zatímco šachta č.1, Kairsuova pohřební komora aodlehčovací místnost nad ní obsahují keramické soubory datované do poloviny 5.dynastie, šachty č.2–4 obsahovaly keramiku z2.poloviny 5.dynastie. Šachty č.5 a6, vybudované vpozdější fázi využívání hrobky vprostoru severně od vstupních místností avprostoru zrušeného severního vchodu do koridoru podél východního průčelí mastaby afungující nejspíše jako místo, kam byly odklízeny již použité keramické nádoby adalší odpad, obsahují keramiku zkonce 5.apočátku 6.dynastie. Ve vstupních cihlových místnostech byla objevena keramika zdoby vlády panovníka 6.dynastie Merenrea. Některé zKairsuových titulů, například „představený všech královských prací“ a„kněz Chnumův“, ukazují, že se jednalo ovysoce postaveného úředníka. Titul „představeného všech královských prací“ staví Kairsua na roveň nejvyšším úředníkům tehdejší státní správy (Strudwick 1985: 217; Krejčí 2000: 74f.). Dva zjeho titulů se zdají být nepotvrzené: „kněz Hathory, paní sykomory, paní zKusíje“ a„[Chnumův kněz], nejpřednější Domu života [na všech jeho místech]“. Naznačují jeho působení jak vprovinciích, tak vMemfidě, tehdejším hlavním městě Egypta. VMemfidě byl Dům života jednou zklíčových institucí zabývající se archivací textů na různá vědecká anáboženská témata, atedy centrem vzdělanosti ve starém Egyptě. Jak dokládají různé prameny, existovalo mezi touto institucí abohem stvoření Chnumem úzké propojení. Na pohřebištích vAbúsíru byli pohřbeni další dva významní úředníci nesoucí tituly, které dokládají tuto souvislost. Jedním znich byl lékař Šepseskafanch (AS39; Bárta 2014), druhým pak neznámý majitel skalní hrobky AS31 (Bárta 2011). Zajímavé je, že Dům života se objevuje vdobě Niuserreovy vlády, tedy vobdobí mnoha změn, kdy je také poprvé doložen podsvětní bůh Usir. Navzdory četným fragmentům reliéfů nalezeným vmastabě, umožňuje pouze jeden znich diskutovat ovýzdobném programu Kairsuovy kaple. Jedná se ofragment snál.č.99/AC33/2018 (vizobr.19) nesoucí jeden znejstarších dokladů scény skřeslem na nosítkách znekrálovské hrobky. Obecně se zdá, že takové výjevy– stejně jako mnoho dalších nových motivů– se ve výzdobě nekrálovských hrobek objevují právě za Niuserreovy vlády (Bárta 2005; Roth 2006; Bárta– Dulíková 2015). VKairsuově hrobce se jednoznačně jedná oindikátor sociálního postavení, který spolu spoužitým stavebním materiálem (čedič ažula) aKairsuovými tituly nenechávají žádné pochybnosti ojeho výlučném aspolečenském postavení. Další významnou informaci, zjištěnou během výzkumu hrobky, přinesl objev Kairsuovy sochy umístěné před jeho sarkofágem. Byla otočená tváří kvýchodu, jak ukazuje spodní část sochy, která se zachovala in situ. Jedná se odůležitý důkaz toho, že staří Egypťané umisťovali 128 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM sochy nejen do různých prostor nadzemních částí hrobky, ale také– ato je zcela nové zjištění– do samotných pohřebních komor. To potvrdilo iněkolik dalších kontextů vhrobkách vjižním Abúsíru (Bárta– Vymazalová 2018). Vzhledem ke všem uvedeným závěrům není možné zcela vyloučit, že majitel hrobky AC33 je totožný se slavným staroegyptským mudrcem, otcem vezíra Kagemniho zpočátku 6.dynastie, který je podle mnohem pozdější tradice autorem Loajalistického naučení, Naučení pro Kagemniho aKairsuova naučení (oKairsuovi vpozdějších tradicích vizVernus 2019: 84f). Kairsu byl jedním ze slavných mudrců vyobrazených na tzv.„Daressyho fragmentu“ pocházejícím zramessovského období. Jedná se ofragment reliéfu nesoucího řadu postav bájných mudrců, který byl nalezen vjedné zhrobek vmemfidsko - sakkárské oblasti (obr.24; Mathieu 2012: 826). Identita Kairsuovy osobnosti zaujala již profesora Zbyňka Žábu, jehož specializací byla staroegyptská filologie apísemnictví. Ten jeho identifikaci věnoval poměrně velkou pozornost vknížce Tesáno do kamene, psáno na papyrus, ikdyž jméno přepisoval ještě archaicky jako „onen záhadný Kóres“ (Žába 1968: 63–64). Ve tvaru Kaires se objevuje vpřekladu stejného díla, Chvála Obr.24 Tzv.Daressyho blok spostavou mudrce Kairsua (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 129KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU mudrců a knih, zobdobí Nové říše, od Břetislava Vachaly. Zpřekladu pochází icitát vúvodu tohoto článku (Vachala 1992: 171–172). Zbyněk Žába nemohl tušit, že se hrobka „záhadného Kórese“ možná nachází na dohled od Ptahšepsesovy mastaby, jejímuž archeologickému výzkumu věnoval 11let svého života. Oto více by ho jistě potěšila skutečnost, že její objevení učinila archeologická expedice Univerzity Karlovy, jejíž základy svou výzkumnou činností v60.letech položil. Jasný důkaz oshodnosti majitele hrobky AC33 se zmiňovanou osobností však zatím nalezen nebyl. Příběh Kairsua tak bude dále pokračovat. POZNÁMKA Tento článek je revidovaným shrnutím výkopové zprávy oarcheologickém výzkumu hrobky AC33 Miroslav Bárta– Lucie Jirásková– Jaromír Krejčíetal., 2020, „Tomb of Kairsu discovered, in Abusir (AC33)“, Prague Egyptological Studies 25, s. 35–58. LITERATURA Arias, Katarína 2020 „Po×ery from the tomb of Kairsu (AC 33) – a preliminary analysis“, Prague Egyptological Studies 25, s. 59–81. Bárta, Miroslav 2005 „Architectural Innovations in the development of the nonroyal tomb during the reign of Nyuserra“, v: Jánosi, Peter (ed.). Structure and Significance: ºoughts on Ancient Egyptian Architecture, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaâen [Untersuchungen der Zweigstelle Kairo des Österreichischen archäologischen Institutes XXV], s.105–130. 2011 „Anew Old Kingdom rock - cut tomb from Abusir and its Abusir - Saqqara context“, v: Strudwick, Nigel– Strudwick, Helen (eds.). Old Kingdom. New perspectives. Egyptian Art and Archaeology 2750–2150 BC, Oxford– Oakville: Oxbow Books, s.9–21. 2014 „Největší zlékařů. Hrobka Šepseskafancha, lékaře Horního aDolního Egypta“, Pražské egyptologické studie 12, s.3–10. Bárta, Miroslav– Dulíková, Veronika 2015 „Divine and Terrestrial: çe Rhetoric of Power in Ancient Egypt (çe Case of Nyuserra)“, v: Coppens, Filip– Janák, Jiří– Vymazalová, Hana (eds.). 7. Symposium zur Königsideologie /7th Symposium on Egyptian Royal Ideology: Royal versus Divine Authority. Acquisition, Legitimization and Renewal of Power, Wiesbaden: Harrassowitz Verlag [Königtum, Staat und Gesellschaâ früher Hochkulturen 4,4], s.31–48. Bárta, Miroslav– Jirásková, Lucie– Krejčí, Jaromír etal. 2020 „Tomb of Kairsu discovered in Abusir (AC 33)“, Prague Egyptological Studies 25, s.35–58. Bárta, Miroslav– Vymazalová, Hana 2018 „Created for eternity: statues and serdabs in the late Fiâh Dynasty tombs in Abusir South“, v: Kuraskiewicz, Kamil O.– Kopp, Edyta– Takács, Daniel (eds.). «ºe Perfection that Endures…». Studies on the Old Kingdom Art and Archaeology, Warsaw: Department of Egyptology– Faculty of oriental studies, University of Warsaw, s.59–74. 130 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Borchardt, Ludwig 1907 Das Grabdenkmal des Königs Ne-user–re c , Leipzig: Hinrichs’sche Buchhandlung [Wissenschaâliche Veröffentlichung der Deutschen Orient - Gesellschaâ 7]. Brůžek, Jaroslav– Santos, Frédéric– Dutailly, Brunoetal. 2017 „Validation and reliability of the sex estimation of the human os coxae using freely available DSP2 soâware for bioarchaeology and forensic anthropology“, American Journal of Physical Anthropology 164/2, s.440–449. Hassan, Selim 1941 Excavations at Giza III, 1931–1932, Cairo: Faculty of Arts, Fouad IUniversity, Government Press. Havelková, Petra 2014 Anthropology, v: Bárta, Miroslavetal. AbusirXXIII. ºe Tomb of the Sun Priest Neferinpu (AS 37), Praha: Charles University in Prague, Faculty of Arts [Abusir XXIII], s.105–119. Jirásková, Lucie 2015 „Damage and repair of the Old Kingdom canopic jars– the case at Abusir“, Prague Egyptological Studies 15, s.76–85. Jones, Dilwyn 2000 An Index of Ancient Egyptian Titles, Epithets and Phrases of the Old Kingdom, Oxford: Archaeopress [BAR International Series 866/I]. Krejčí, Jaromír 2000 „Some notes on the ‚Overseer of Works‘ during the Old Kingdom“, Ägypten & Levante 10, s.67–75. 2009 ºe Architecture of the Mastaba of Ptahshepses, Prague: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague [Abusir XI]. 2017 „Nakhtsare’sCemetery in Abusir Centre“, v: Piacentini, Patrizia (ed.). OKAA 7. Old Kingdom Art and Archaeology International Conference 2017, Milano: Pontremoli Editore [Egyptian &Egyptological Documents Archives Libraries], s.120–125. Malek, Jaromir 1992 „Ameeting of the Old and New: Saqqâra during the New Kingdom“, v: Lloyd, Alan B. (ed.). Studies in Pharaonic Religion and Society in Honour of J. Gwyn Griffiths, London: Egypt Exploration Society, s.57–76. Mathieu, Bernard 2012 „Réflexions sur le „fragment Daressy“ et ses hommes illustres“, v: Zivie - Coche, Christiane– Guermeur, Ivan (eds.). „Parcourir l’éternité“. Hommages à Jean Yoyo¬e, Turnhaut: Brepols [Bibliothèque de l’École des Hautes Études, Sciences Religieuses 156], s.819–853. Odler, Martin 2016 Old Kingdom Copper Tools and Model Tools, Oxford: Archaeopress [Archaeopress Egyptology 14]. Odler, Martin– Kmošek, Jiří 2021 „Old Kingdom Copper at Abusir: First Archaeometallurgical Data“, v: Bárta, Miroslav– Krejčí, Jaromír– Coppens, Filip (eds.). Abusir and Saqqara in the Year 2020, Prague: Faculty of Arts, Charles University, s.141–57. 131KAIRSUOVA HROBKA VABÚSÍRU Posener - Kriéger, Paule 1976 Les archives du temple funéraire de Néferirkarê-Kakaï (Les papyrus d’Abousir), Traduction et commentaire I–II, Le Caire: Institut français d’archéologie orientale [Bibliothèque d’étude 65]. Posener - Kriéger, Paule– de Cenival, JeanL. 1968 ºe Abu Sir Papyri, London: Trustees of the British Museum [Hieratic Papyri in the British Museum, Fiâh Series]. Posener - Kriéger, Paule– Verner, Miroslav– Vymazalová, Hana 2006 ºe Pyramid Complex of Raneferef. ºe Papyrus Archive, Praha: Czech Institute of Egyptology, Faculty of Arts, Charles University in Prague [Abusir X]. Roth, Ann Macy 2006 „Multiple Meanings in Carrying Chair Scenes“, v: Fitzenreiter, Martin– Herb, Michael (eds.). Dekorierte Grabanlagen im Alten Reich. Methodik und Interpretation, London: Golden House Publications, s.243–254. Scheele - Schweitzer, Katrin 2014 Die Personennamen des Alten Reiches. Altägyptische Onomastik unter lexikographischen und sozio-kulturellen Aspekten, Wiesbaden: Harrassowitz Verlag [Philippika 28]. Smith, Henry– Jeffreys, David G.– Málek, Jaromír 1983 „çe survey of Memphis, 1981“, Journal of Egyptian Archaeology 69, s.30–42. Strudwick, Nigel 1985 ºe Administration of Egypt in the Old Kingdom. ºe Highest Titles and ºeir Holders, London: KPI [Studies in Egyptology]. Vachala, Břetislav 1992 Moudrost starého Egypta, Praha: Knižní podnikatelský klub. Verner, Miroslav– Callender, Vivienne G. 2002 Djedkare’sFamily Cemetery, Praha: Set Out [Abusir VI]. Vernus, Pascal 2019 „çe Sages/Wisemen in Ancient Egypt“, v: Anthonioz, Stéphanie– Fink, Sebastian (eds.). Representing the Wise. AGendered Approach, Proceedings of the 1st Melammu Workshop, Lille, 4–5 April 2016, Münster: Zaphon, s.71–117. Yoshimura, Sakuji (ed.) 2001 Abúsír jih [I], Tokio: çe Institute of Egyptology– Waseda University (vjaponštině). Žába, Zbyněk 1968 Tesáno do kamene, psáno na papyrus, Praha: Svoboda. Miroslav Bárta Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] 132 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Petra Brukner Havelková Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] Lucie Jirásková Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] Jaromír Krejčí Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; jaromir[email protected].cz Martin Odler Český egyptologický ústav, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova; [email protected] 133 Niuserreova brána věčnosti Jaromír Krejčí ABSTRAKT Článek pojednává ovýsledcích archeologických prací vprostoru kolem Niuserreova údolního chrámu vAbúsíru. Monumentální zeď, částečně odkrytá vroce 2009 a2019 díky práci expedice Českého egyptologického ústavu FF UK, poskytuje nové informace opodobě nejvýchodnější části Niuserreova pyramidového komplexu, tedy právě okolí údolního chrámu. Vyvolává také nové otázky, především ohledně funkce objevené zdi. Tato problematika je představena ivširším kontextu dalších údolních chrámů pyramidových komplexů datovaných do Staré říše. KLÍČOVÁ SLOVA Stará říše– 5. dynastie– Abúsír– pyramidový komplex– údolní chrám– Niuserre– přístav– architektura– Sakkára– Gíza– Dahšúr Pro Břetislava Vachalu byl typický velmi přátelský přístup kokolí. Byl vždy připraven se podělit osvé zkušenosti aporadit; vrámci akademické práce se podílel na výchově několika generací egyptologů. Nežil však jen egyptologií: spolu jsme kromě odborných témat často diskutovali ozáležitostech týkajících se východních Čech, kde jsme oba vyrůstali. Rád jsem mu přivážel známky egyptské pošty sarcheologickou tématikou– profesor Vachala svojí dlouholetou snahou vytvořil jistě jednu znejvětších takto zaměřených filatelistických sbírek na světě. Ve svém bádání se Břéťa koncentroval především na studium staroegyptské společnosti, na její strukturu apostavení jednotlivých členů, na staroegyptskou literaturu, ale také na výzdobný program hrobek. Poslední terénní výzkum, jehož se vcentrálním Abúsíru aktivně účastnil, byl výzkum hrobky AC31 na Nachtsareově pohřebišti, která patřila neznámé člence dvorské elity žijící vdobě panování krále Niuserrea. Ajá jsem rád, že mohl být při tom. Těšilo mě, že jsme ještě za Břéťova života mohli diskutovat ovýsledcích archeologického výzkumu vprostoru Niuserreova údolního chrámu vAbúsíru. Také proto jsem pro sborník prací vydávaný na jeho počest připravil následující text. ÚVOD Abúsír je archeologická lokalita, jež je jedním znejdůležitějších míst pro poznání vývoje staroegyptské společnosti vdobě 3.–6.dynastie, tedy období Staré říše (cca2600–2120př.Kr.). Vládu panovníka Niuserrea řadíme do 2.poloviny 5.dynastie, kdy měl správní systém egyptského státu stále ještě spíše centralizovanou podobu. Nicméně je to právě Niuserreova doba, která přináší nové impulsy společenského vývoje, protože původně přísně organizovaná správa egyptského státu spanovníkem na vrcholu společenské pyramidy se už vpředcházejícím období začala drolit. Jedním zprůvodních znaků bylo to, že od konce 4.dynastie členové královské 134 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM rodiny již neměli absolutní moc nad správou státu anebyli to pouze oni, kteří byli dosazováni do nejvyšších úřadů země. Niuserre na tytovýznamné společenské posuny reagoval administrativní reformou. Kdy komplikace ve spravování země na Nilu přesně začaly, není možné sjistotou potvrdit, ale je jisté, že se objevily již ke konci 4.dynastie, kdy dynastické rozpory, naplno se projevující po Menkaureově smrti, pravděpodobně vedly krozdělení královské rodiny na dvě soupeřící větve. Podle názoru Miroslava Vernera (2014: 13–55) tyto problémy zasáhly vládu posledního panovníka 4.dynastie Šepseskafa aprvních králů 5.dynastie Veserkafa, Sahurea aNeferirkarea. Na druhou stranu došlo kvývoji, který zajisté usnadnil ovládání země nejen po stránce náboženské apolitické, ale také ekonomické, totiž kvzestupu významu místních kultů achrámů vprovinciích. Chrámy se tak staly důležitou součástí hospodářského asprávního fungování státu. Spočátkem 5.dynastie, přesněji svládou jejího prvního panovníka Veserkafa, je také spojen počátek budování slunečních chrámů, které měly posílit postavení svých královských zadavatelů. Tyto zvláštní sakrální stavby byly zasvěcené nejen slunečnímu bohu Reovi, ale ikultu žijícího krále. Jsou také výrazem stoupajícího významu slunečního kultu, proto se vegyptologické literatuře panovníci 5.dynastie pohřbení na abúsírské nekropoli, založené druhým panovníkem této dynastie Sahureem, nazývají „slunečními králi“. Je ale nutné rovněž zmínit, že právě během Niuserreovy vlády začíná růst význam boha Usira, pozdějšího vládce zásvětí, ale také znovuzrození, plodnosti, vegetace aúrody. ABÚSÍRSKÉ POHŘEBIŠTĚ Veserkafův nástupce Sahure učinil důležité rozhodnutí: svůj pyramidový komplex postavil vAbúsíru, azaložil tak novou královskou nekropoli (Krejčí 2010: 22; Verner– Krejčí 2020: 57). Tím navázal na zdejší první královskou významnou stavbu– Veserkafův sluneční chrám, který byl vblízkosti Abúsíru budován během několika stavebních fází až do doby Niuserreovy. Také Sahureův syn anástupce na egyptském trůnu, Neferirkare, se nechal pohřbít vAbúsíru, když si pro stavbu své pyramidy vybral nejvyšší místo celé nekropole. Původní stavební projekt Neferirkareova pyramidového komplexu však vokamžiku jeho smrti nebyl dokončen. Neferirkareova manželka ChentkausII., pro níž byl vybudován menší pyramidový komplex na jih od panovníkovy pyramidy, porodila dva syny– Raneferefa aNiuserrea. Příbuzenský vztah krátce vládnoucího Raneferefa kní dokládá fragment reliéfu nalezený vcentrální části Abúsíru (Verner 1995: Pl. 32, obr.82), který také uvádí Raneferefův titul „nejstarší syn“ (Verner 2001: 384). Raneferefova vláda byla poměrně krátká– zdá se, že netrvala více než tři (pravděpodobněji jen dva) roky, jak ukázaly stavební nápisy objevené při výzkumu jeho nedokončené pyramidy (Verner 2006a: 23; Verner 2006b, 127, 138).1 1 Otázkou je, kdy vládl málo známý panovník Šepseskare. Podle Sakkárského královského seznamu by totiž po Neferirkareově vládě měla následovat právě vláda Šepseskareova. VTurínském královském seznamu se kŠepseskareovi dochoval údaj ovládě dlouhé sedm let. Obecně je ktomuto panovníkovi minimum jakýchkoliv dokladů, což ztěžuje úvahy jak onástupnictví na egyptském trůnu, tak odélce vlády, nebo omístu jeho pohřbu. To se spojuje se sotva započatou stavbou pyramidy vseverním Abúsíru. Na základě nálezu otisků pečetí sjeho jménem vRaneferefově zádušním chrámu se můžeme domnívat, že Šepseskare vládl až po Raneferefovi (Verner 2000: 561–602; Verner 2006a: otisky pečetí č.92, 94, 96, 112, 228). 135NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI Niuserre, Raneferefův mladší bratr, byl posledním králem, který se rozhodl, že bude pohřben vcentrálním Abúsíru. Vedle stavby vlastního pyramidového komplexu (obr.1) také plnil závazek vůči svým předchůdcům– otci Neferirkareovi, matce ChentkausII. abratru Raneferefovi– tím, že dokončil jejich pyramidové komplexy. Kromě nich také postavil pyramidový komplex Lepsius č.24, vněmž možná byla pohřbena jeho choť Reputnebu (Krejčí 2008: 69–150; srov. Borchardt 1907: 25, 41–42; Vachala 1979: 176; Patočková 1998: 227–233; Krejčí– Landgráfová 2004: 41–44). Vzhledem ktomu, že Neferirkareův pyramidový komplex nebyl, jak už bylo zmíněno, kvůli panovníkově předčasné smrti dokončen, Niuserre zřejmě využil východní část jeho rozestavěné vzestupné cesty apoužil ji pro stavbu své vlastní (viztaké níže). Proto vjižní části pyramidové nekropole vznikl pouze jeden údolní chrám napojený na vzestupnou cestu, který tak spojil všechny komplexy předchůdců stím Niuserreovým vjeden funkční celek. To bylo praktické zejména vzhledem kdopravě obětin pro zádušní kulty, které zde probíhaly. Vedle toho vybudoval také sluneční chrám vAbú Gurábu adokončil Veserkafův sluneční chrám (Ricke 1965; Rickeetal. 1969; Krejčí– Nuzzolo 2020: 108–109). Je velmi pravděpodobné, že za jeho vlády byla postavena idvoumastaba Lepsius č.25 pro princeznu Hanebu ajejí příbuznou (Krejčí 2008: 228–232), dále mastaba králova nejstaršího syna Verkaurea (Krejčí– Ariasetal. 2014), dvorní dámy Nebtiemneferes (Krejčí 2008: 34–35) ataké řada hrobek na Nachtsareově pohřebišti (Krejčí 2019: 120–125). Je tedy možné vnadsázce Niuserrea označit jako „největšího abúsírského developera“. Obr.1 Niuserreova pyramida arozvaliny jeho zádušního chrámu (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 142 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM parapetní zdí se zaoblenou korunou asmírně skloněným jižním lícem (86°). Na dláždění terasy apřipojeném zdivu se po jejich očistění objevil otisk pokračování nově odkryté zdi AC27, který spolu sdochovaným spojem na zdivu jihovýchodního rohu údolního chrámu dokládá, že nová zeď přímo navazovala na zdivo údolního chrámu. Tato skutečnost je vrozporu splánem atrojrozměrnou rekonstrukcí, které publikoval Borchardt (vizobr.4; Borchardt 1907: Bla× 2 a28, rekonstrukce: Bla× 3). Ten rekonstruoval situaci kolem jihovýchodního nároží údolního chrámu tak, že terasa pokračovala podél celého jižního průčelí chrámu. Odkryv zjara 2019 však jasně ukázal, že terasa byla od západu ohraničena zdí AC27. Ze studia zdiva také jasně vyplývá, že tato zeď byla postavena současně schrámem, byla tak součástí původního projektu anebyla přistavěna později, po dokončení chrámu acelého panovníkova komplexu. Délka východní části zdi AC27 proto mohla být stanovena na 60,70 m (od jihovýchodního rohu hradby AC27 až po jihovýchodní roh údolního chrámu). Hlavním důvodem pro to, že Borchardt nemohl prostor údolního chrámu zcela prozkoumat, byla vysoká hladina spodní vody, respektive vody nilské záplavy, jak je také vyznačeno na jedné zilustrací publikace týkající se Niuserreova komplexu (Borchardt 1907: Bla× 5, horní obrázek). Bylo to velmi dobře patrné vprofilu zásypu prostoru severovýchodního rohu údolního chrámu, kde je jasně vidět spodní hranice výkopu, který tam Borchardt vroce 1904 prováděl (vizobr.6).3 Spodní voda je ale omezujícím faktorem inadále. To se ukázalo během sondážních prací přibližně vpolovině nově odkrytého východního křídla zdi AC27, které jsme na jaře 2019 prováděli kvůli zjištění, jak hluboko sahá zdivo. Práce zastavila podzemní voda vhloubce 2 m pod dochovanou korunou zdi vtomto místě a4,5 m pod nejvyšší úrovní dochované koruny této zdi (obr.7). Další archeologická sonda byla vykopána vprostoru severovýchodního rohu údolního chrámu (obr.8). Hlavním úkolem bylo zjistit, zda zeď nepokračuje dále směrem na sever od chrámu. Otisk zdiva, či případné napojení zdi, jež by od severovýchodního rohu chrámu běžela kseveru,jsme nenašli. Ke stejně negativnímu výsledku jsme dospěli iběhem sondážních prací useverozápadního rohu chrámu. To tedy znamená, že nově odkrytá zeď AC27 byla vybudována pouze jižně od údolního chrámu. Vpřípadě severovýchodního rohu archeologická sonda ukázala stejnou situaci, jakou dokládá Borchardt: terasa, kterou jsme zachytili ujihovýchodního rohu chrámu pokračuje ipodél jeho severní stěny (vizobr.3). Jak doložil již Borchardt, severovýchodní nároží chrámu zdobí oblounek, který původně rámoval celé průčelí. Sklon severní stěny chrámu byl 82°30, zatímco východní 81°. Jeho boční stěny byly postaveny zvelkých bloků kvalitního, tvrdého vápence ajejich vnější stěny byly vyhlazeny. Odhalili jsme také dlažbu terasy zvelkých, dobře opracovaných desek bílého vápence. Terasa je izde ohraničena parapetní zdí, jejíž menší část jsme během sondážních prací odkryli. Zeď je vysoká 52 cm, což přibližně odpovídá 1 loktu, astejně jako vpřípadě analogické zdi nalezené ujihovýchodního nároží chrámu na jaře 2019 je její koruna zaoblená. Vraťme se ale knově odkryté zdi AC 27. Její nejlépe dochovanou částí, kterou jsme zatím odkryli, je jistě její jihovýchodní nároží (obr.9). Zdivo bylo vtomto prostoru odkryto do hloubky 2,50 m. Na rozdíl od představy vycházející ze situace vokolí údolního chrámu posledního 3Situace vjižní části chrámu byla pro Borchardta také nejasná ikvůli tomu, že celá jižní část chrámu byla rozsáhle zničena. Tato destrukce nám také znemožnila učinit závěr, zda terasa probíhala za zdíAC 27– objasnění této otázky zůstává úkolem pro budoucnost. 143NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI Obr.7 Práce podél východního ramene zdi AC27, vpopředí je vidět část sondy přibližně uprostřed délky východního ramene zdi AC 27 sjiž prosakující spodní vodou; jaro 2019 (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.8 Severovýchodní roh Niuserreova údolního chrámu, ve spodní části záběru je patrná parapetní zeď chrámové terasy; září2019 (foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.9 Jihovýchodní nároží zdi AC27; duben2019. Vpozadí vpravo je viditelná výsypka vzniklá během Borchardtova výzkumu Niuserreova údolního chrámu (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 144 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM panovníka 5.dynastie Venise vSakkáře (vizníže) se jižní křídlo zdi nepřipojuje kvýchodnímu křídlu od východu, ale od západu. Je zajímavé, že jižní křídlo nesvírá svýchodním křídlem pravý úhel; jižní pokračování zdi je od západního směru odkloněno mírně kjihozápadu. Archeologické práce prováděné vzáří2019 ukázaly, že západní křídlo hradby bylo zničeno vmnohem větším rozsahu, než je tomu vpřípadě východního křídla. Stejně jako vpřípadě prostoru kolem vzestupné cesty se izde akumulují vysoké vrstvy vátého písku (jen sněkolika málo nálezy keramiky, respektive střepů nádob), které archeologickou práci velmi ztěžují atéměř znemožňují (obr.10). Objem navátého písku byl opravdu ohromující, což nás přimělo výzkumné práce směrem na západ zastavit. Další průběh dochovaného zdiva je tedy zatím neznámý. Nejzápadnější zjištěná část jižního křídla zdi AC27 je vzdálená 75,20 m od jejího jihovýchodního rohu. Odkrytá zeď AC27 proto představuje poměrně rozsáhlou konstrukci, jež obepíná plochu orozměrech přinejmenším 60,90×75,20 m, tedy orozloze nejméně 4580 m2. Překvapivý průběh zdi AC27 směrem kzápadu odpověď na výše položenou hlavní otázku, zda tato zeď opravdu představuje konstrukci spojenou spředpokládaným přístavem, nepřinesl. Ikdyž je nová ohradní zeď orientována na západ anikoliv na východ, jak se před archeologickou sezonou 2019 dalo předpokládat, nelze zcela vyloučit, že tato zeď nějakým způsobem souvisí spřístavem vprostoru před údolním chrámem. Nicméně existují ijiná, pravděpodobnější vysvětlení. Zeď AC27 mohla především sloužit jako ohradní zeď nejen údolního chrámu, ale celého pyramidového komplexu. Rovněž je třeba při snaze ovysvětlení existence západního vstupu do údolního chrámu vzít vúvahu, že zeď AC27 byla zjištěna pouze jižně ajihozápadně Obr.10 Práce podél jižního ramene zdi AC 27; září2019 (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 145NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI Obr.11 Model abúsírské nekropole– Niuserreův pyramidový komplex svyznačením průběhu nově odkryté zdi AC 27, výstava Sluneční králové, Národní muzeum vPraze (Chr.Tietze, J.Krejčí atým, foto P.Košárek, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.12 Pazourkový nůž objevený ve výplni ujihovýchodního rohu údolního chrámu (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) od údolního chrámu, nikoliv severně. Je tedy velmi pravděpodobné, že vtomto prostoru se mohla nacházet nějaká důležitá stavba. Také vpřípadě Sahureova údolního chrámu je do jeho architektury kromě hlavního portiku od východu začleněn idruhý vchod (vizdále), ato od jihu. Tento portik je zobou stran lemován dvěma vysokými ohradními zdmi aje možné jej spojit sexistencí Sahureova ceremoniálního paláce Vznešená je krása Sahureova (Posener - Kriéger 1993: 7–12; Verner 2006: 152; Verner 2019: 46–47). Můžeme tedy hypoteticky předpokládat, že podobně významná stavba (mohlo jít například oNiuserreův ceremoniální palác nebo svatyni meret) stála jihozápadně od Niuserreova údolního chrámu, azeď AC27 tak vymezovala její okrsek. Jako třetí možnost se nabízí, že zeď AC27 mohla chránit prostor údolního chrámu před účinky přívalových dešťů. Západní křídlo stojí vdolní části wádí, které zjihu vymezuje prostor abúsírského pyramidového plata. Při přívalových deštích, onichž máme zmemfidské oblasti doklady izdoby Staré říše, se mohlo rychle naplnit prudce tekoucím, nebezpečným proudem dešťové vody, před nímž bylo nutné areál kolem údolního chrámu chránit (obr.11). Archeologický výzkum vprostoru AC27 aAC4 (tj.samotného údolního chrámu) jasně ukázal rozdíly vintenzitě využití samotného chrámu ajeho okolí. Zatímco kontexty odkryté podél většiny průběhu zdi jsou velmi chudé aobsahují (velmi) málo nálezů, situace vchrámu avjeho bezprostřední blízkosti je naprosto odlišná. Výplně těchto prostorů jsou na nálezy 146 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM velmi bohaté– objevili jsme velké množství fragmentů keramiky zdoby Staré říše, ale také několik kamenných nástrojů (většinou čepelek, ale ijeden nůž, obr.12) avelké množství ekofaktů. Na nálezy byla nejbohatší výplň prostoru vně parapetní zdi terasy chrámu (kde mohl být vykopán jen velmi malý objem). Je evidentní, že kněží, kteří prováděli rituály vúdolním chrámu, odhazovali použitý nebo nepotřebný materiál hned vedle. Je ale také zřejmé, že kultovní využívání údolního chrámu bylo dlouhodobé aintenzivní. DALŠÍ ÚDOLNÍ CHRÁMY VOBLASTI ABÚSÍRU AABÚ GURÁBU Nově zjištěnou situaci uNiuserreova údolního chrámu avjeho okolí je možné porovnat snejbližší analogií– údolním chrámem panovníka Sahurea, který leží jen několik desítek metrů severně od toho Niuserreova (obr.13). Pro úplnost zmiňme, že itento chrám acelý Sahureův pyramidový komplex prozkoumal na počátku 20.století Borchardt (1910: 7–11, 31–39, Abb. 3–5, Bl. 3.) aani vtomto podobnosti nekončí. Také uSahureova údolního chrámu probíhala podél vnějších stěn terasa snízkou parapetní zdí. Hlavní přístup do chrámu byl rovněž od východu portikem se stropem podepřeným čtyřmi páry sloupů zrůžové žuly, vtomto případě ale šlo opalmové sloupy. Vose portiku byl průchod do vnitřní haly sdalšími dvojicemi sloupů. Stejně jako hlavní vstup měla síň také dlažbu zčedičových bloků, granodioritové dado, boční stěny obložené bílými vápencovými kvádry smalovanou reliéfní výzdobou astrop zdobil výzdobný motiv hvězd na noční obloze. Vcentrálním výklenku síně se nacházel vstup do vzestupné cesty. Vjižní části síně byl Borchardtem rekonstruován přístup ke schodišti vedoucímu na střešní terasu chrámu. Jak už bylo zmíněno, také tento údolní chrám obsahuje další portik, který se otevírá směrem na jih (obr.14). Na rozdíl od Niuserreova údolního chrámu, kde byl druhý portik zřetelně součástí původního plánu, byl uSahurea jižní vchod přistavěn až po dokončení celé stavby. Jižní portik byl přístupný průchodem vjižní stěně centrální síně, který vedl do místnosti ve tvaru písmene „L“. Strop jižního portiku podepíraly čtyři jednoduché, válcovité žulové sloupy, které se vkomplexu objevují iuvedlejšího vchodu do Sahureova zádušního chrámu. Bohužel, není možné přesně určit, kdy kpřístavbě jižního portiku došlo. Použití standardních materiálů (granodiorit, čedič, vápenec) aarchitektonických prvků naznačuje, že byl postaven za Sahureovy vlády, snad vjejí pozdější části. Důležitým ajiž zmíněným faktem je, že jižní vstup byl vymezen od východu ohradní zdí velmi podobnou zdi AC27. To umožňuje uvažovat iopodobnosti jejich funkcí– zejména otom, že mohlo jít osoučást ohradní zdi celého komplexu nebo opřístup kjiné významné stavbě ležící vblízkosti údolního chrámu. Vedle již diskutované možnosti Sahureova ceremoniálního paláce (vizvýše) se zde mohlo podle některých názorů nacházet pyramidové město (Stadelmann 1991: 171), svatyně meret nebo nějaký jiný typ vedlejších(?) staveb (srov. Krejčí 2011). Je však třeba zmínit, že záchranný výzkum, který vtomto prostoru provedla egyptská památková správa na podzim roku 1994, nepřinesl žádné pozoruhodné výsledky, zejména kvůli vysoké úrovni hladiny spodní vody. Jak již bylo uvedeno, Veserkafův sluneční chrám (Ricke 1965;Rickeetal. 1969) představoval první monumentální královskou stavbu vširším okolí budoucí nekropole amožná iimpuls kzapočetí jejího rozvoje. Sluneční chrámy byly spyramidovými komplexy úzce spojeny nejen funkčně, ale také svým základním rozvržením na dolní/údolní chrám, vzestupnou cestu ahorní chrám sobeliskovou stavbou. Veserkafův dolní chrám, bohužel dosti rozsáhle poničený 147NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI Obr.13 Prostor Sahureova údolního chrámu (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) Obr.14 Sahureův údolní chrám na trojrozměrné rekonstrukci připravené L.Borchardtem (Borchardt 1910: Bl. 3) 148 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM (interpretace jeho půdorysu je proto poměrně složitá), se však vyznačoval některými zvláštními, archaickými architektonickými prvky. Největší část plochy chrámu zabíral otevřený dvůr, vjehož západní části byly umístěny hluboké niky, respektive kaple (jejich počet není možné přesně určit, mohlo jich být buď pět, nebo sedm). Jaká byla kultovní funkce těchto nik není jasné. Analogicky kpodobným hlubokým výklenkům ve Snofruově „údolním chrámu“ (vizdále), kde byly objeveny panovníkovy vázané sochy, mohly sloužit kultu krále, který byl nedílnou součástí rituálů prováděných ve slunečním chrámu pro jeho hlavního příjemce, tedy slunečního boha (Nuzzolo 2018: 92–95). Ostatně byla při výzkumu chrámu nalezena hlava sochy krále sčervenou, dolnoegyptskou korunou, zhotovená zdroby (Saleh– Sourouzian 1986: kat.č.35). Nemůžeme také zcela vyloučit, že v(některých) kaplích stály sochy božstev spojených se slunečním kultem. Údolní (resp. dolní) chrám byl také součástí dalšího prozkoumaného slunečního chrámu– Niuserreova– vAbú Ghurábu (von Bissing– Borchardt– Kees 1905), asi 1 km na severozápad od Sahureovy pyramidy vAbúsíru (obr.15). Itento chrám byl rozsáhle poničen, proto je jeho rekonstrukce do jisté míry problematická (Nuzzolo 2018: 115–117; Krejčí– Nuzzolo 2020: obr.11). Stejně jako tomu bylo vpřípadě Venisova údolního chrámu (vizdále), do samotného chrámu vedly tři vchody– od východu, severu ajihu. Vstup od východu tvořil portik se čtyřmi žulovými palmovými sloupy. Strop obou bočních vchodů (které byly menší) oproti tomu podpíraly jen dvojice palmových sloupů. Také ony umožňovaly přístup kcentrální, poměrně úzké chodbě, která vedla ke vchodu do vzestupné cesty vedoucí do horního chrámu. Údolní chrám byl poObr.15 Niuserreův sluneční chrám súdolním chrámem vhorním pravé části (Bissing– Borchardt– Kees 1905: Bl. 2) 149NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI staven na terase, evidentně související stím, že ležel vzáplavové zóně. Podobná terasa byla ostatně objevena ivpřípadě Veserkafova údolního chrámu. Vegyptologické literatuře se často objevuje informace, že kolem údolního chrámu Borchardt doložil existenci sídliště, avšak opak je pravdou. Stejně jako na jiných místech podél okraje Libyjské pouště anilské nivy, izde vysoké návěje písku, nánosy nilského bahna ataké hladina spodní vody velmi znesnadňují archeologický výzkum. Jediným viditelným prvkem vtéto oblasti jsou pozůstatky mohutné zdi, jež kolem chrámu vymezuje velký prostor. Někdy se vysvětluje jako ohradní zeď sídliště kněží adalšího personálu, kteří zajišťovali provoz chrámu, pro tuto hypotézu však zatím neexistuje jediný důkaz. Jak ukazuje zeď AC27 uúdolního chrámu panovníkova pyramidového komplexu, mohou být vysvětlení funkce tohoto zdiva naprosto odlišná. VÝVOJ ÚDOLNÍCH CHRÁMŮ OD POČÁTKŮ DO 4.DYNASTIE Kde se však idea údolních chrámů vzala? Vdobě formování egyptského státu začíná icesta vývoje ke královskýmmonumentálním hrobkám akpyramidovým komplexům. Byl to egyptský panovník, jenž byl vsouladu spředstavami okrálovském úřadu jediným bohem žijícím na zemi. Také proto byly pro egyptské panovníky postaveny nejrozsáhlejší pohřební komplexy. Šlo oúkol pro celou zemi. Je možné, že základy pozdějšího vývoje můžeme nalézt již na počátku vývoje sjednoceného Egypta poté, co se vboji ohegemonii vHorním apozději ivDolním Egyptě stalo vítězem město Cenej (řec. çis). Jeho přesnou polohu neznáme: můžeme se ale domnívat, že leželo nedaleko archeologické lokality Abydos ve středním Egyptě, jejíž součástí je také nejstarší královské pohřebiště vUmm el - Kábu. Už za krále Hora Ahy začaly na ceremoniální cestě zChontamentejova (později Usirova) chrámu vybudovaného na okraji nilské nivy ke královským hrobkám vUmm el - Kábu vznikat mohutné ohrady ze sušených cihel. Ty byly evidentně funkční součástí královských hrobek vUmm el - Kábu, podle některých názorů by mohly být předstupněm údolních chrámů vpyramidových komplexech (Petrie 1925: 3; Kaiser 1969b: 20–21). „Pohřby“ dřevěných lodí vkonstrukcích ze sušených cihel napodobujících tvar lodního trupu uohrady posledního panovníka 2.dynastie Chasechemueje umožňují itrochu odlišné interpretace– tyto ohrady totiž mohly představovat shromaždiště božstev, která na lodích přijela zcelého území Egypta, aby se tu zúčastnila panovníkova kultu. Pohřbené lodě mohl ale také použít sám panovník ke svým posmrtným poutím do důležitých náboženských center země na Nilu. Jasnou odpověď na otázku interpretace funkce těchto ohrad může přinést jen další výzkum. Poprvé se vpyramidovém komplexu objevuje údolní chrám snad vpřípadě médúmské pyramidy. Přestože někteří badatelé připisují její stavbu poslednímu panovníkovi 3.dynastie Hunejovi, většinový názor ji přisuzuje až Snofruovi, prvnímu panovníkovi 4.dynastie. Tato pyramida prošla složitým stavebním vývojem– nejdříve byla budována jako stupňovitá ateprve později byla přestavěna na pravou pyramidu splochými stěnami. Znejasných důvodů se Snofru rozhodl postavit další dvě monumentální pyramidy o45 km dále na sever vDahšúru, proto tato médúmská evidentně nebyla použita kpohřebním účelům. Vidíme uní první doklad vzestupné cesty, tedy koridoru mířícího zokraje nilské údolní nivy kzápadu, knevelké kapli vybudované na východním úpatí pyramidy; tato vzestupná cesta ještě nebyla krytá (obr.16). Upozdějších pyramid se údolní chrám vždy nachází na počátku vzestupné cesty. Během archeologického výzkumu vprostoru, kde by jej bylo možné předpokládat, byly objeveny zdi ze 150 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM sušených cihel (Monnier 2017: 68, fig. 7.03). Může se jednat oúdolní chrám, respektive jeho předchůdce. Musíme mít na paměti, že médúmská pyramida nebyla dle všeho využita kpohřebním účelům, proto itato stavba mohla mít nestandardní, provizorní charakter afunkci. Problémem je také to, že se tyto struktury už nacházejí voblasti sobdělávanou půdou. Nejstarší plně doloženou stavbou, kterou můžeme spozdějšími údolními chrámy spojit, je kamenná stavba ve východní části komplexu přináležejícího další Snofruově pyramidě, Lomené vDahšúru. Podle názorů některých badatelů tato stavba nepředstavovala standardní údolní chrám, jak jej zfunkčního hlediska chápeme vkontextu údolních chrámů vzniklých vpozdějších obdobích (viznapř.Lehner 1997: 104). Na druhou stranu je ale tato stavba sprostorem pyramidy spojena vzestupnou cestou, což je jedna ze součástí architektury pyramidových komplexů, jež umožňuje funkce spojené súdolními chrámy předpokládat iutéto stavby. Výzkum provedený východně od Snofruova údolního chrámu dokládá, že nedávno odkrytá část vzestupné cesty (klenbou kryté chodby) ze sušených cihel vede do rozlehlého prostoru ve tvaru „U“arozměrech 145×90 m, vymezeného na západě, jihu aseveru masivní cihlovou ohradní zdí, jenž snad můžeme interpretovat jako přístaviště (Alexanian– Bebermeier– Blaschta 2012; Alexanianetal. 2016: 12–20). Funkce údolního chrámu Lomené pyramidy není tedy zcela vyjasněná, mohlo jít také ostavbu spojenou se svátkem sed; byla jistě ovlivněna itím, že teprve třetí monumentální pyramida postavená Snofruem, Červená (taktéž vDahšúru), byla podle všeho nakonec použita pro uložení tělesných ostatků. Údolní chrám Lomené pyramidy představuje obdélníkovou, severojižně orientovanou stavbu se vchodem vose jeho jižní stěny. Obr.16 Médúmská pyramida panovníka Snofrua smalou kaplí upaty východní stěny avzestupnou cestou (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 151NIUSERREOVA BRÁNA VĚČNOSTI Vpřední části chrámu se nacházejí dvě dvojice skladištních prostor rozdělených vose chrámu vstupní chodbou svýzdobou znázorňující procesí zádušních domén, které mají podobu žen přinášejících obětiny. Ve střední části se nacházel otevřený dvůr. Na něj navazuje vseverní části pilířový portik sdeseti vápencovými pilíři. Za portikem bylo šest hlubokých výklenků, ve kterých byly umístěny Snofruovy vázané sochy. Údolní chrámy se staly standardní součástí pyramidových okrsků (byť svýjimkami, vizpříklad Neferirkareova pyramidového komplexu); bohužel, ne všechny byly archeologicky prozkoumány. Hlavním důvodem je jejich poloha na hranici mezi Libyjskou pouští aobdělávanou nilskou říční nivou, která byla během staletí atisíciletí po zániku těchto staveb zaplavována pravidelnými nilskými záplavami, které ssebou přinášely vysoké nánosy bahna. Některé znich se nacházejí pod současnými sídlišti, což je ipřípad Chufuova údolního chrámu. Vegyptologické literatuře převládá názor, že pod dnešní čtvrtí káhirsko - gízské megalopole Nazlit es- -Siman ležel přístav aúdolní chrám spojený sChufuovým pyramidovým komplexem, avšak vzhledem kexistenci současného osídlení zde není plošný archeologický výzkum možný. Jediná získaná data ztéto oblasti tedy představují výsledky záchranného výzkumu vedeného Zahi Hawassem vroce 1993 (Hawass 1997: 245–256), kdy bylo objeveno základové zdivo (vápencové ačedičové bloky), jež je snad možné sněkdejším Chufuovým údolním chrámem spojit. Nejvýznamnějším příkladem zobdobí Staré říše je jistě údolní chrám Rachefův. Jde zároveň onejlépe dochovaný údolní chrám (obr.17), jenž představuje téměř čtvercovou stavbu se dvěma vchody, postavenou za rozsáhlého použití žulových atravertinových bloků (Hölscher 1912: 15–23, Bla× XVII). Oba vstupy ve východním průčelí chrámu chránily dvojice žulových sfing. Obr.17 Rachefův údolní chrám vGíze (foto J.Krejčí, Archiv Českého egyptologického ústavu FF UK) 254 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Stopy perkusí mívají podobu více méně souvisle amělce otlučených ploch na povrchu balvanů, ale též vyhloubených důlků nebo kruhových jamek smírně se svažujícími stěnami. Obvykle se vyskytují na horním povrchu balvanů, při jejich okrajích („hranách“), ale najdeme je též na bočních stěnách (C.Fagg 1994). Při užívání gongů však nejde pouze orytmus, ale iomelodie. Jeden balvan může vydávat více tónů. Konkrétní tón nezávisí jen na místě, do kterého úder směřuje, ale ina tom, čím se úder provádí– použity mohly být různé druhy kamene, dřevo, kost, ale ipředměty zkovu –, ana technice asíle úderu (Campbell 2008). Odlišný rozsah otlučených ploch arůzná hloubka důlků jsou dokladem odlišné intenzity, délky nebo způsobu užívání jednotlivých gongů inestejné obliby konkrétních tónů. Rozdíly vpatinaci azvětrání perkusních ploch pak svědčí orůzném stáří těchto objektů (Campbell 2008; Kleinitz 2010). Vedle jednoduchých gongů sestávajících zjednoho podkladu sdoklady úderů se setkáváme ise skalními gongy tvořenými dvěma nebo více balvany či bloky, znichž každý může mít jednu ivíce perkusních ploch. Ty mohl rozehrát jediný hráč postupně měnící svou polohu, nebo více hráčů hrajících společně vrámci stejné performance (např.B.Fagg 1956: 17; Kleinitz 2010). Existence otevřeného prostranství vblízkosti skalních gongů může naznačovat, že performancí se mohli pasivně nebo aktivně účastnit idalší jedinci. Testy navíc doložily šíření zvuku zněkterých gongů až do vzdálenosti několika kilometrů, což ukazuje na potenciální využití těchto objektů také kúčelům širokého dosahu (např.Goodwin 1957: 37). Nejstarší skalní gongy jsou známé už zpaleolitických jeskyní se skalními malbami vjihozápadní Evropě (Dams 1985). Nejhojněji jsou však zastoupeny vAfrice, kde byly zdokumentovány vAlžíru, Nigeru, Libyi, Ugandě, Kamerunu, Keni, Tanzanii, Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Nigérii, Jižní Africe, Zambii, Malawi aSúdánu (B. Fagg 1956; Campbell 2008). Vyskytují se varcheologickém kontextu ačasto vblízkosti skalního umění. Studovány byly ale ivkontextu živých kultur. Právě zAfriky pochází velké množství etnografických záznamů, které dokládají rozmanitost využití těchto objektů vnedávné době jak vrituálním kontextu– při přechodových rituálech (obřízka, zasnoubení, svatba) nebo obřadech souvisejících splodností nebo přivoláváním dešťů –, tak vkontextu spíše profánním– ke komunikaci asignalizaci vdobách míru iválek, ale ik„pouhému“ obveselení (B.Fagg 1956; Goodwin 1957; Morton -Williams 1957; Lanning 1958; Vaughan 1962; Soper 1968; Kleinitz 2004; 2010; Kleinitz– Olsson 2005; Campbell 2008; Yahia Fadl Tahir 2012; Insoll 2015: 197–203). SKALNÍ GONGY VOBLASTI ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU Voblasti pohoří Sabaloka byly skalní gongy reportovány již vr.1956, kdy Bernard Fagg zmiňuje zprávu jistého pana M.H.V.Fleminga, který si vroce 1929 na západním břehu Nilu ve vesnici severně od Šestého nilského kataraktu všiml skály světším množstvím jamek, oníž mu dotázaní sdělili, že se jedná o„zvon“ (B.Fagg 1956: 18). Na jaře 2011 zde zaznamenal súdánský tým zNárodní korporace pro památky amuzea Súdánu (National Corporation for Antiquities and Museums) několik lokalit smožným výskytem skalních gongů vrámci svého předběžného archeologického průzkumu území mezi vesnicemi Šahejnáb aAlhuqna ohroženého plánovanou (ale dnes již naštěstí odloženou) stavbou přehrady vtéto oblasti (Abdelrahman Ali Mohamedetal. 2014; Fawzi Hassan Bakhiet 2021). Šest znich se mělo nacházet na západním břehu Nilu vbezprostředním okolí pohoří Sabaloka, které se na podzim téhož roku stalo já- 255SKALNÍ GONGY: RELIKTY ZVUKŮ VKRAJINĚ ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU drem nové výzkumné koncese Českého egyptologického ústavu FF UK. Na podzim 2011 byl při detailním průzkumu zaměřeném na pravěké osídlení této oblasti jeden zjiž známých gongů znovu lokalizován (SBK.W-12) analezen byl další, dosud neznámý objekt (SBK.W-24). 2 Uobou byly zdokumentovány lokace, velikost, tvar aarcheologický kontext adále počet, uspořádání, charakter astav dochování perkusních stop. Získané poznatky umožňují předběžně vyhodnotit význam těchto památek varcheologické krajině Šestého nilského kataraktu. SBK.W-12 Lokalitu tvoří nízký, protáhlý žulový kopec oválného tvaru (cca190×100 m) zhruba 800 m severně od Nilu, tvořený zvětší části mohutnými balvany (viz obr. 1). Nachází se při okraji menšího wádí, které sezónně svádělo dešťovou vodu zokolních kopců směrem kNilu. Při východní straně tohoto výchozu je na nízkých plochých balvanech umístěn mohutný, vzhůru se rozšiřující žulový balvan, který vytváří jasnou dominantu výchozu ijeho širšího okolí (obr. 3). Skalní gong zachycený súdánskými kolegy leží přímo pod severní nakloněnou stěnou tohoto balvanu. Je umístěn zhruba dva metry nad okolním terénem aviditelný je teprve zbezprostředního okolí (obr.4). Jedná se ospíše plochý, podlouhlý blok světlé jemnozrnné žuly, který je položen přes spáru mezi dvěma balvany výchozu. Nelze dokonce vyloučit, že sem byl uměle 2Další výskyty byly buď přehodnoceny (např.na lokalitách SBK.W.SS-22 aSBK.W-20B, kde dochované důlky představují pozůstatky jiných aktivit), nebo zatím nebyly znovu lokalizovány. Obr.3 Lokalita SBK.W-12 zpohledu od jihu (zKraví hory); šipka ukazuje mohutný balvan, pod jehož severní stěnou je umístěn skalní gong. (foto L. Varadzinová) 256 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Obr.4 Lokalita SBK.W-12: pohled od severu na skalní gong umístěný pod stěnou mohutného balvanu (foto L.Varadzin) Obr.5 Lokalita SBK.W-12: plochý žulový balvan sdoklady perkusí vpodobě různě velkých ahlubokých důlků lemujících zaoblený okraj gongu ustěny „převisu“ avřadě směřujících od okraje gongu kjeho středu. Křemenný oblázek položený do jednoho zdůlků sem byl umístěn druhotně. (foto L.Varadzin) 257SKALNÍ GONGY: RELIKTY ZVUKŮ VKRAJINĚ ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU instalován. Pozůstatky po perkusích se nacházejí na horní ploše tohoto bloku amají podobu menších důlků, znichž minimálně sedm lemuje zaoblený okraj bloku umístěný do trvale zastíněné části tohoto „převisu“. Dalších zhruba pět je rozmístěno ujedné zdelších stran, kde tvoří řadu směřující od okraje bloku do jeho středu (obr.5). Pro pohodlné dosažení obou skupin bylo nutné, aby se hráč nebo hráčka při hraní pootočil/a, nebo mezi skupinami přecházel/a. Na gong však mohly pohodlně hrát idvě osoby současně. Některé důlky lemující zaoblený okraj balvanu jsou větší ahlubší, což svědčí ojejich větším vytížení. Patina povrchu uvnitř důlků odpovídá patině okolní skály, což poukazuje na jisté stáří. Vblízkosti gongu jsme nalezli dva oblázky křemene, které mohly souviset shraním na gong (obr.6). Vbezprostředním okolí jsou rozptýlené menší žulové balvany adále se zde nachází volné prostranství. Vširším prostoru však nebyly zaznamenány žádné archeologické sídlištní nebo pohřební nálezy. SBK.W-24 Jedná se opřibližně oválný (cca180×100 m) žulový výchoz zhruba 800 m severně od hlavního toku Nilu a400 m od břehu jeho sezónního ramene, který leží necelý 1 km západně od předchozí lokality (viz obr. 1). Většina výchozu se zvedá pouhé tři metry nad okolní terén akromě žulových balvanů různé velikosti se zde nachází přibližně srpkovitá plošina oproštěná od větších kamenů. Ktéto plošině od východu přiléhá kuželovitý kopec zvelkých žulových balvanů. Skalní gong se nachází na severovýchodní straně pod nejvyšším místem tohoto kopce, Obr.6 Rozeznívání gongu na lokalitě SBK.W-12 pomocí oblázků nalezených vblízkosti gongu (foto L.Varadzinová) 258 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM zněhož je výborný výhled do okolí. Je umístěn upaty dvou velkých vztyčených balvanů, jež vrcholku kopce dominují ajsou viditelné zširšího okolí (vizobr.7). Tento gong sestává zvíce částí. Hlavní plochu tvoří téměř rovná žulová deska podsunutá pod oba stojící balvany, jejíž vrchní strana nese tři místa sdoklady po úderech, slévající se do souvislých světlých ploch. Podobné stopy jsou patrné ina několika dalších kamenech vbezprostředním okolí ploché desky (obr.8). Jejich uspořádání naznačuje, že na tento gong mohl vjeden okamžik pohodlně hrát jen jeden člověk. Nedostatek volného prostoru nenasvědčuje účasti dalších osob performance vbezprostředním okolí. Poblíž perkusních stop jsme nalezli dva oblázky křemene, ale vokolí gongu jsme jinak žádné jiné archeologické nálezy nezjistili. Na plošině pod kopcem se nachází zřetelné pozůstatky mezolitického aneolitického osídlení ataké relikty kamenných sídlištních struktur a(zčásti vykradených) mohyl zhistorického období (rámcově post - merojská nebo křesťanská doba). Vzhledem ktomu, že gong se nachází na opačné straně kopce, jeho souvislost stěmito archeologickými pozůstatky není jistá. ZVUKOVÉ KRAJINY NILSKÝCH KATARAKTŮ VSúdánu jsou skalní gongy odborné veřejnosti známy od 50.let minulého století. Ve stejné době, kdy Bernard Fagg přináší zprávu pana Fleminga ze Šestého nilského kataraktu (B. Fagg 1956), publikuje Basil Davidson svědectví zaznamenané vDarfúru odvou masivních skalních gonzích vblízkosti paláce sultána Mohammeda Tejrába uvesnice Šoba, které se v18.století Obr.7 Lokalita SBK.W-24 zpohledu od severovýchodu (zLiščího kopce); šipka ukazuje polohu velkých balvanů, pod nimiž leží skalní gong (foto M. Odler) 259SKALNÍ GONGY: RELIKTY ZVUKŮ VKRAJINĚ ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU Obr.8 Lokalita SBK.W-24: skalní gong tvořený plochou deskou podsunutou pod dva velké žulové balvany amenšími kameny nad avedle ní; údery perkusními oblázky zde dokládají souvislé světlejší plochy na povrchu kamenů (foto L.Varadzinová) Obr.9 (a) Mapa Súdánu svyznačením hlavních lokalit zmíněných vtextu (černé body) aoblastí kataraktů (číslovány modrou barvou) se zdokumentovanými nálezy skalních gongů (červené rámečky); (b) osamělý skalní gong vprostoru kermského pohřebiště na lokalitě Dar el - Nidžóm; (c) jeden znejméně tří komplexů skalních gongů (tj.sestávajících zvíce než jednoho bloku sdoklady perkusí) zachycených na lokalitě Sihan na ostrově Mograt. (a– podklad mapy www.en.m.wikipedia.org; b–c– foto L. Varadzinová) ab c 260 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM používaly ke svolávání lidí (Davidson 1959). Náležitá pozornost však byla těmto objektům věnována až po roce 2000 vrámci záchranné akce předcházející napuštění přehrady uMerowe na Čtvrtém kataraktu (obr. 9a). Důkladný předstihový průzkum této oblasti přinesl více než 350 skalních gongů čítajících přes 1 100 jednotlivých bloků abalvanů různých velikostí atvarů se stopami perkusí, které byly poprvé prostudovány moderní metodikou (Kleinitz 2004; 2010). Další skalní gongy byly zaznamenány voblasti Třetího kataraktu (Edwards– Ali Osman 1992; Muhammad Jalal Hashim– Bell 2000: 72; Yahia Fadl Tahir 2012; viz obr. 9a) ana ostrově Mograt (obr. 9c) avjeho širším okolí (Fawzi Hassan 2012; viztéž Suková– Lisá 2010; viz obr. 9), kde proběhlo ipodrobné studium osamoceného gongu na pohřebišti zkermské doby (cca2500–1500př.Kr.) vDar el - Nidžóm (obr. 9b), jež obnášelo též interdisciplinární dokumentaci jeho akustických vlastností (Kleinitzetal. 2015). Voblasti Čtvrtého kataraktu se skalní gongy často nacházejí vpolohách sdobrým výhledem do okolí aobvykle vykazují prostorovou vazbu na skalní umění, především na starší vrstvu motivů skotu datovanou do cca3.a2.tis. př.Kr., nebo na mladší motivy zkřesťanského středověku (ccapol. 1.až pol. 2.tis. poKr.) (Kleinitz 2004; 2007; Kleinitz– Olsson 2005). Na některých lokalitách je zřejmé, že užívání gongu azvuk tvořený údery do kamene doprovázel vytváření motivů skotu. Jinde byly skalní gongy založeny vmístech výskytu starších obrazů skotu, čímž obrazy isama místa mohly být znovu oživeny jako významné body vkrajině (Kleinitz 2010). Gongy vzdálenější od současného osídlení měly střední nebo tmavší patinu anenesly žádné stopy užívání vnedávné době, na rozdíl od skalních gongů vblízkosti vesnic apodél cest, kam si ivdobě průzkumu chodily hrát místní děti. Průzkumem mezi místními obyvateli se nepodařilo zjistit žádné staré tradice, které by se ke skalním gongům, lokálně zvaným nugara, „buben“, voblasti Čtvrtého kataraktu vázaly (Kleinitz 2010). Rovněž soubor patnácti skalních gongů zdokumentovaných voblasti Třetího kataraktu (obr. 9a) vykazuje širší tvarovou avelikostní škálu avýraznou prostorovou vazbu na neolitické, kermské akřesťanské lokality, včetně skalního umění (Muhammad Jalal Hashim– Bell 2000: 72; Yahia Fadl Tahir 2012). Ve dvou případech pak lokace perkusí aexistence otevřených prostorů dovoluje uvažovat oúčasti širšího publika při performancích, které mohly doprovázet různé obřady (Yahia Fadl Tahir 2012: 26–27). Stejně jako na Čtvrtém kataraktu izde na skalní gongy vdnešní době hrají děti– údery do kamene si krátí čas např.při pasení koz aovcí nebo tak při fotbalovém zápase vyjadřují podporu svému družstvu (Muhammad Jalal Hashim– Bell 2000: 72; Yahia Fadl Tahir 2012: 33). Navíc se však podařilo shromáždit iústní svědectví oještě nedávném využívání znějících kamenů vširším okolí Třetího kataraktu. Na ostrově Sai (cca80 km severně od Třetího kataraktu) se skalní gongy užívají po sklizni kpřivolávání větru, kdy chlapci buší oblázky do kamene adívky kvílí aprozpěvují určitá slova (Yahia Fadl Tahir 2012: 31, 33). Jiné svědectví zaznamenané unúbijských kmenů vseverním Kordofánu aDarfúru, které odvozují svůj původ zMahasu aDongoly, hovoří orituálech vykonávaných před příchodem dešťů, kdy ženy pokládají na posvátné kameny mléko, máslo, mouku, maso adalší produkty alidé přihlížející rituálu zpovzdálí tančí, zpívají askáčou (Yahia Fadl Tahir 2012: 31). Ve vesnici Kadžbar useverního okraje Třetího kataraktu se setkáváme súdery do kamene, zpěvem atancem upříležitosti obřadů provázejících obřízku asvatby (Yahia Fadl Tahir 2012: 33). Další svědectví hovoří oapotropaické funkci konkrétního skalního gongu vblízkosti vesnice Arduan, který ještě v70.letech minulého století kolemjdoucí rozezněli třemi údery oblázkem, aby si zajistili ochranu před 261SKALNÍ GONGY: RELIKTY ZVUKŮ VKRAJINĚ ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU démony anebezpečnými zvířaty. Tím zároveň dávali na vědomí, že přicházejí nebo odcházejí, takže skalní gong mohl mít ifunkci signalizační (Yahia Fadl Tahir 2012: 33). Navzdory zatím malému počtu známých apodrobněji popsaných skalních gongů zoblasti Šestého kataraktu izde– podobně jako na Třetím aČtvrtém kataraktu– nalézáme odlišné typy co do umístění, typu perkusí astavu dochování. To může ukazovat na odlišnou funkci, motivaci apublikum, ale irůznou dobu vzniku aužívání zdokumentovaných objektů. První znich (SBK.W-12) je umístěn vblízkosti otevřeného prostranství avykazuje více skupin důlků, což připouští participaci více jedinců– při zpěvu, tanci, ale ipři hře na samotný gong (srov. Kleinitzetal. 2015). Hloubka některých zdůlků naznačuje jejich intenzivní, dlouhodobé amožná ipravidelné užívání, zatímco téměř úplné obnovení patiny vmístě důlků poukazuje na větší stáří. Druhýgong (SBK.W-24) je naopak umístěn vhůře přístupné části skalního výchozu svýhledem do okolí asdostatkem místa jen pro jednoho hráče. Zde uvažujeme spíše osignalizační akomunikační funkci gongu, přičemž jen světlé patinování oblasti perkusí naznačuje, že ve srovnání spředchozím je tento gong mladšího data. Na rozdíl od ostatních oblastí kataraktů postrádáme vpohoří Sabaloka vazbu gongů na skalní umění. Zdejší žulové podklady nemusely být vhodné kvytváření obrazů, případně se obrazy nedochovaly kvůli výrazné erozi aexfoliaci skalních výchozů (vizobr.2; Sukováetal. 2010a). Užívání gongů místními obyvateli se ovšem také mohlo zcela obejít bez vytváření skalního umění. Ani jeden gong na Šestém kataraktu bohužel nelze datovat. Nachází se voblasti sbohatými stopami lidského osídlení od mezolitu až do současnosti. Kromě patinování naznačuje jejich celkově větší stáří skutečnost, že se knim nijak nevztahují dnešní obyvatelé blízké vesnice Al Hudžér Abú Dóm. Jde opříslušníky kmene Šajgíja, kteří do oblasti přišli zhruba před 150 lety. Ač dokážou gongy identifikovat irozehrát, opakované dotazování ukázalo, že zdejší gongy zřejmě nejsou součástí jejich tradic ani funkčním aspektem jejich kulturní krajiny. LITERATURA Abdelrahman Ali Mohamed– Fawzi Hassan Bakhit– Muawia Mohamed Salih 2014 Salvage Archaeology of Dams on the Nile: Preliminary Report. Fourteen Years of Cooperation between NCAM & DIU, Khartoum: Sharikat Maṭābi‘ al - Sūdān lil-‘Umlah al - Maḥdūdah. Auenmüller, Johannes 2019 „Topography and Regional Geography of Nubia: River, Cataract and Desert Landscapes“, v: Raue, Dietrich (ed.). Handbook of Ancient Nubia, Vol. 1, Berlin– Boston: Walter de Gruyter GmbH, s.39–62. Campbell, Alec 2008 „Rock Gongs“, Trust for African Rock Art (TARA) Newsle×er 10, s.15. Dams, Lya 1985 „Palaeolithic Lithophones: Descriptions and Comparisons“, Oxford Journal of Archaeology 4(1), s.31–46. Davidson, Basil 1959 „Note“, Man 59, s.85. 262 BUĎ TAKÉ PÍSAŘEM Edwards, David N.– Ali Osman 1992 ºe Mahas Survey 1991, Interim Report &Site Inventory, Cambridge: Cambridge University Press [Mahas Survey Reports 1]. Fagg, Bernard 1956 „çe Discovery of Multiple Rock Gongs in Nigeria“, Man 56, s.17–18. Fagg, Catherine 1994 „What Is aLithophone– and What Is aRock Gong?“, çe Galpin Society Journal 47, s.154–155. Fawzi Hassan (Bakhiet) 2010 „Rock drawings in the Middle Nile region (preliminary results)“, v:Godlewski, Włodimierz– Łajtar, Adam (eds.). Between the Cataracts. Proceedings of the 11th Conference of Nubian Studies, Warsaw University, 27 August– 2 September 2006, Part two, fascicule 1: Session papers, Warsaw: çe Polish Centre of Medi×erranean Archaeology– Warsaw University [Polish Archaeology in the Mediterranean Supplement Series volume 2, part 2, fasc. 1], s.135–147. 2021 „çe Archaeology of the Sabaloka Region“, v:Obłuski, Artur– Paner, Henryk– Masojć, Mirosław (eds.). Bayuda and its Neighbours, Turnhout: Brepols Publishers [Nubia 1], s.153–167. Goodwin, Astley John Hillary 1957 „Rock gongs, chutes, paintings and fertility“, çe South African Archaeological Bulletin 12(45), s.37–40. Chippindale, Christopher– Nash, George 2004 „Pictures in place: approaches to the figured landscapes of rock - art“, v:Chippindale, Christopher– Nash, George (eds.). Pictures in Place: ºe Figured Landscapes of Rock-Art, Cambridge: Cambridge University Press, s.1–36. Chittick, Herbert Neville 1963 „çe Last Christian Stronghold in the Sudan“, Kush 11, s.264–272. Insoll, Timothy 2015 Material Explorations in African Archaeology, Oxford: Oxford University Press. Karberg, Tim 2019 „Rock Art“, v:Raue, Dietrich (ed.). Handbook of Ancient Nubia, Vol. 2, Berlin– Boston: Walter de Gruyter, s.1051–1068. Kleinitz, Cornelia 2004 „Rock art and ‘rock gongs’ in the Fourth Nile Cataract region: the Ishashi island rock art survey“, Sudan & Nubia 8, s.11–16. 2007 „Rock art landscapes of the Fourth Nile Cataract: characterization and first comparisons“, v:Näser, Claudia– Lange, Mathias (eds.). Proceedings of the Second International Conference on the Archaeology of the Fourth Nile Cataract, Berlin, 4–6 August 2005, Wiesbaden: Harrassowitz Verlag [Meroitica 23], s.213–234. 2010 „Acoustic elements of (pre)historic rock art landscapes at the Fourth Nile Cataract“, v:Godlewski, Włodimierz– Łajtar, Adam (eds.). Between the Cataracts. Proceedings of the 11th Conference of Nubian Studies, Warsaw University, 27 August– 2 September 2006, Part two, fascicule 1: Session papers, Warsaw: çe Polish Centre of Medi×erranean Archaeology– Warsaw University [Polish Archaeology in the Mediterranean Supplement Series volume 2, part 2, fasc. 1], s.149–160. 263SKALNÍ GONGY: RELIKTY ZVUKŮ VKRAJINĚ ŠESTÉHO NILSKÉHO KATARAKTU Kleinitz, Cornelia– Olsson, Camilla 2005 „Christian period rock art landscapes in the Fourth Cataract region: çe Dar el -Arab and et -Tereif rock art surveys“, Sudan & Nubia 9, s.32–39. Kleinitz, Cornelia– Till, Rupert– Baker, Brenda J. 2015 „çe Qatar - Sudan Archaeological Project– Archaeology and acoustics of rock gongs in the ASU BONE concession above the Fourth Nile Cataract, Sudan: apreliminary report“, Sudan & Nubia 19, s.106–114. Lanning, E. C. 1958 „Aringing rock associated with rainmaking, Uganda“, çe South African Archaeological Bulletin 13(51), s.83–84. Morton -Williams, Peter 1957 „ACave Painting, Rock Gong and Rock Slide in Yorubaland“, Man 57, s.170–171. Muhammad Jalal Hashim– Bell, Herman 2000 „Reconstructing the History of Se×lement Pa×erns in the Mahas: Evidence from Language and Place - names“, Sudan & Nubia 4, s.71–78. Soper, Robert 1968 „Rock gongs and rock chutes in Mwansa Region, Tanzania“, Azania 3, s.175–179. Suková, Lenka– Cílek, Václav 2012 „çe Landscape and Archaeology of Jebel Sabaloka and the Sixth Nile Cataract, Sudan“, Interdisciplinaria Archaeologica: Natural Sciences in Archaeology III (2), s.189–201. Suková, Lenka– Cílek, Václav– Lisá, Lenka– Lisý, Pavel– Murtada Bushara 2010a „Geoarcheologický výzkum voblasti 6.nilského kataraktu (Sabaloky) vSúdánu“, Pražské egyptologické studie 7, s.11–15. 2010b „Report on the Geoarchaeological Survey in the Area of Sabaloka, the Sixth Nile Cataract, Sudan / Zpráva ogeoarcheologickém průzkumu voblasti Sabaloky, Šestého nilského kataraktu, vSúdánu“, Studia Oecologica III, s.40–53. Suková, Lenka– Lisá, Lenka 2010 „Geoarcheologický výzkum vUsli astudium skalního umění akrajiny vširším okolí Abú Hámidu“, Pražské egyptologické studie 7, s.15–18. Suková, Lenka– Varadzin, Ladislav 2012a „Výzkum pravěkého osídlení vpohoří Sabaloka vcentrálním Súdánu“, Pražské egyptologické studie 9, s.3–10. 2012b „Preliminary report on the exploration of Jebel Sabaloka (West Bank), 2009–2012“, Sudan & Nubia 16, s.118–131. Varadzin, Ladislav– Varadzinová, Lenka– Pacina, Jan 2017 „From holes to huts: reconstructing an extinct type of architecture at the Sixth Nile Cataract“, Antiquity 91(357), s.589–604.